Milé modrokoníkovky, dostalo se mi té pocty zůčatsnit se hned první testovanací výzvy @koník_testuje a to Krém na opruzeniny Sebamed #test_sebamed.

Testovala ho moje dcerka Verunka, které na začátku testování byli 3 týdny a krém jsme poctivě mazali při každém přebalení další 3 týdny.

Nejprve k organizaci testování.

O testování jsem byla informováno soukromou zprávou, poté mi @konik_testuje napsal, že balíček je odeslaný, abych dala, vědět, zda dorazil. Hned druhý den už u mě pošta zvonila a krém doručila. Takže opravdu bleskové dodání.

Sebamed krém - balení, vzhled, vůně

Balení: mile překvapilo, jedná se o krém 100ml, čekala jsem nějaké menší balení

Sháníte aktovku? Určitě chcete pro své dítě to nejlepší – aby byla pohodlná, splňovala veškeré normy a vyhovovala potřebám prvňáčka. Vybíráme je podle nejpřísnějších kritérií. Pokud splňují veškeré kvalitativní požadavky na ergonomii, hmotnost a mají reflexní prvky, jsou zařazeny do nabídky školních aktovek a batohů. Ostatní batohy nabízíme v kategorii pro volný čas.

Jistě vás potěší, že u nás v SEVTu nabízíme velký výběr školních aktovek a batohů. Jen pro samotné prvňáčky jich prodáváme několik desítek aktovek. Ty, které máme skladem, si můžete přijet vyzkoušet přímo do naší prodejny na Praze 8, kde vám poradí ochotný a vyškolený personál.

Přečtěte si našeho průvodce a dozvíte se, na co si dát při výběru školní tašky nebo batohu největší pozor. Při nákupu nekvalitní aktovky, která nerespektuje ergonomii a požadavky dítěte, by mohlo dojít ke špatnému vývoji páteře, bolestem zad i hlavy.

Školní aktovku nebo batoh?

Prvňáčkům doporučujeme spíš aktovku. Snáz se jim otevírá jedna klopa, než zip u batohů. Aktovky mají také přehlednější vnitřní členění – je v nich jedna velká přihrádka. U batohů najdete více komor. V nabídce našeho obchodu máme tři různé kategorie rozdělené podle věku dítěte.

Školní aktovky – pro první a druhou třídu
Školní batohy – pro žáky prvního stupně
Studentské batohy – pro druhý stupeň základních škol a výše

Nejen touto větou mě inspirovala žena, se kterou jsem se před časem seznámila. Její životní příběh už čítal mnoho stránek a nebyla to procházka růžovou zahradou. Seděly jsme dlouho a ona mi ochotně barvitě vyprávěla, co jí život přinesl a jak s tím naložila. Nejvíce na mě však zapůsobila věta: „Možná až příliš pozdě jsem si uvědomila, jak často používám slovo „až“." Pořád si prý opakovala: „Až dokončím ten úkol, dám si den volna,“ nebo „Až mě nebudou potřebovat, začnu dělat, co mě baví.“ Žila v domnění, že je všechno v pořádku. Pracuje na plné obrátky, stará se o chod domácnosti, pečuje o své nejbližší a večer, když je vše hotovo, už nemá energii na sebe. Mohlo to takhle „fungovat“ dál. Ale něco se přihodilo.

Člověk jejímu srdci velmi blízký zkolaboval kvůli závažné příhodě, a to  mu nebylo ani 30 let. „Když jsem ho ten večer dovezla do nemocnice, lékař si mě vzal stranou, aby mi oznámil, že jsem mu včasným příjezdem zachránila život. V tu chvíli se vše převrátilo naruby. To, co do té doby bylo důležité, rázem ztratilo význam. Dostavil se tzv. "AHA moment", tedy vteřina, kdy mi všechno došlo." Bylo to jako blesk z čistého nebe, když si uvědomila, že už takhle dál nemůže žít a musí okamžitě něco změnit. „Poodkrýt pokličku a nahlédnout do toho, co se ve mně ukrývá, byl oříšek. Já jsem se ale nevzdala. Dříve jsem tajně doufala, že jednou přijde den s velkým D, kdy ráno vstanu a hned s prvním nadechnutím mi bude jasné, že dnes je správný čas na změnu! Částečně se to skutečně plnilo. Přicházely dny, které přinášely změny. Jenže většinu těch změn jsem pozorovala ráno v zrcadle ve formě nových vrásek kolem očí." Rozhodla se, že už nebude dál nečinně přihlížet. A v době, kdy se díky skvělým lékařům její blízký přítel začínal vracet do života, ona se díky této zprvu hrozivé zkušenosti, navracela do života také.

„Po těch letech co mám za sebou, vím, že jsem dostatečně silná na to, abych zvládla jakoukoliv životní výzvu. A vždycky, když mě napadá, že na něco nemám, vzpomenu si na to, jak jsem tehdy večer v nemocnici pevně tiskla ruku svého přítele a klidným hlasem ho konejšila, že všechno zvládne." Od té chvíle uběhl rok. Stále na sobě pracuje a řídí se pravidly, která fungují. Prvním krokem ke spokojenosti je UVĚDOMIT SI, že něco není v pořádku. Druhý krok je ROZHODNUTÍ něco s tím udělat a třetí krok - prostě ZAČÍT. A krásné je, že na to nemusí být člověk sám. Existují kolem nás lidé, kteří rádi pomohou, ale někdy je třeba nevědomky odháníme. S každou novou vteřinou nám život dává novou příležitost zase něco posunout dál. Hlavně musíme žít vždycky TEĎ A TADY. Ať už chcete cokoli, nejlepší čas na to, odrazit se z místa, je právě teď. Udělat první krok a dát věci do pohybu. Nejtěžší je začít. Ale ten pocit, co přichází poté, stojí za to.