Když vyčtete včelaři, že jeho med zcukernatěl, možná si ho trochu popudíte... 🙂

     Zaprvé - med necukernatí, med krystalizuje. Včelaři jsou docela hákliví na slovo „cukernatění“. Je to totiž naprosto nevypovídající pojem a navíc zavádějící. Říct někomu naprosto neznalému, že něco „cukernatí“, mohl by si myslet, že se to něco přetváří v cukr (zcukernatělý, podobně jako zkamenělý). Zřejmě i díky tomu si dnes spousta lidí myslí, že pokud med tuhne – krystalizuje, děje se tak proto, že je v něm přidaný cukr. Jistě, když se podíváme na strukturu některých zkrystalizovaných medů, je to snadná představa přimíchání krystalového cukru.

     A za druhé - pravý český med, stejně jako všechny středoevropské medy, díky specifickému chemickému složení a vlivem fyzikálních zákonů vytváří krystaly – tedy správně krystalizuje. Pokud se tak neděje, může být med poškozený, nebo šizený. Nebo to prostě není český med. Krystalizace je tedy jakousi známkou kvality českého medu. 

Co dělat, když chcete mít tekutý med

     Krystalizovaný i pastový med lze zahříváním opět uvést do tekutého stavu. Pokud má být zachována původní kvalita medu, nesmí jeho teplota převýšit 45 °C. Pokud chcete rozehřát zkrystalizovaný med, dejte jej přes noc na topení. Při rozpouštění v lázni na sporáku hůře uhlídáte správnou teplotu (bez teploměru vůbec). Nikdy neohřívejte med v mikrovlnné troubě!

     Kdo má med jen do čaje, nemusí mu krystalizace vadit, med ale nerozpouštějte v horkém čaji (hned po zalití), vysokou teplotou se ničí drahocenné látky jako enzymy, vitamíny aj.

Na konci prosince oslavil tchán s tchyní svoje 50. výročí svatby. Oni jsou spolu už půl století. Pane, jo půl století s jedním člověkem neuvěřitelný. Fakt, že jo!

Tchán s tchyní se potkali v jednom letním rezortu, kde oba dva pracovali na letní brigádě. V takovým tom rezortu, kde si Baby a její Patricka a zatančili svůj Hříšnej tanec. Tchán netančil, tchán dělal číšníka, tchýně zpívala. Potakli se ve stejný době, kdy jezdili ty široký americký káry a vzali se v době kdy:

1. Cassius Clay se ještě nejmenuje Mohammed Ali.

2. Válka ve Vietnamu bere na intenzitě, USA tam má kolem 500 000 amerických vojáků. Aby se tchán nestal jedním z nich hned po škole jde učit, protože jako učitel je vyřazenej z loterie. Mají s tchyní taky záložní plán pasy v šuplíku připravený na cestu do Kanady.

3. V Čině začala kulturní revoluce.

4. Simon a Garfunkel publikovaly moji oblíbenou desku Sounds of Silence.

31. 10. 2016 se zrodil nápad. A během pár hodin, díky spolupráci a kooperaci úžasných lidí, vznikl projekt POMÁHAT s radostí. Jedná se o prodej obrazů dvouletého Jakuba, za jehož výtěžek bude možné pořídit zdravotní pomůcky vybraným dětem z dětských domovů.

Nyní je vybráno málo přes 18 tisíc. Za každou pomoc děkujeme.

Odbornou záštitu projektu zajišťuje YOURCHANCE ops., za což jim patří obrovské poděkování.

https://www.hithit.com/cs/project/3214/pomahat-s-radosti

Mé první těhotenství bylo naprosto neplánované. V době když jsem zjistila // na testu jsem chodila posledních pár dní do práce a v září měla nastupovat do opakovaného 4 ročníku na střední zdravotnické škole. S přítelem jsme v tu dobu byli spolu jen 9 měsíců.Byl to pro mě neskutečný šok, který jsem vydýchávala hodně dlouho. Chlapovi jsem to chtěla říct večer po práci, takže jsem mu napsala sms, že večer bude probíhat vážný rozhovor, ať si nic neplánuje. 

PAk následoval sms rozhovor:

 -Copak se děje?

-prostě potřebuju něco probrat, teď to neřeš

-Si snad těhotná nebo co, že mi to nemůžeš říct do sms?

-........Jo jsem......

Jak přeložit BUSY BAG?! Jako.....pytlík plný zábavy, zábavný pytlík, pytlík aktivit, pytlík proti nudě a mnoho dalších alternativ, doslovný překlad: Zaměstnávací pytlík zní trochu krkolomně,ne?! Význam slova je: Pytlík, který zaměstná vaše dítě, ať jste kdekoliv. 

Hodí se až překvapivě často: 

- při nemoci když je potřeba dítě udržet v klidu 

- v autě během cesty

- u lékaře, v čekárně, v nemocnici,... 

- v kavárně restauraci (pokud chybí dětský koutek) 

"Když měl namalovat sám sebe, namaloval vězení a pak řekl, že tam žije opuštěný pán, který je zloděj a vrah a má na sobě elektrický kabátek a každý, kdo se ho dotkne, toho zabije." Děti které náhradní rodiče přijímají do své rodiny z kojeneckých ústavů nebo dětských domovů jsou pobytem v těchto zařízeních různým způsobem poznamenané. Z toho důvodu vznikla síť podpůrných služeb, která je pro pěstounské rodiny dostupná ze zákona a zdarma. O jaké služby se jedná? K čemu přesně jsou? A co se stane, když se s těmito službami na někoho zapomene?

Děti, které náhradní rodiče přijímají do své rodiny z kojeneckých ústavů nebo dětských domovů, jsou pobytem v těchto zařízeních různým způsobem poznamenané.

Samozřejmě nejen tím, pro každé dítě je těžké, když přijde o svou rodinu nebo ji od narození vůbec nemá. Záleží také na délce pobytu v ústavním zařízení, na tom, jaké zařízení to přesně bylo a také na samotném dítěti. Nicméně všeobecně čím déle tím hůře. Své o tomto vědí pěstouni, kteří následky těchto traumat dennodenně se svými dětmi řeší a nejen ti, i stát si je tohoto problém vědom.

Z toho důvodu vznikla síť podpůrných služeb, která je pro pěstounské rodiny dostupná ze zákona a zdarma. O jaké služby se jedná? K čemu přesně jsou? A co se stane, když se s těmito službami na někoho zapomene? O tom bude následující příběh ...

Za dnešní příběh děkuji úžasné mamince adoptovaných chlapců. Starší chlapec přišel do rodiny ve dvou a mladší v pěti letech.

V kolika letech jste přijali mladšího chlapečka? Jaké komplikace se k tomu vázaly?

Recenzi na barefoot sněhule Bogs naleznete zde: http://www.pihatamama.cz/Recenze/Bogs-Bogs-Bogs-i-v-zime-muzes-chodit-bos-jako-boss

Při výběru dětských postelí je důležité myslet na několik faktorů. Kolik místa máme v dětském pokoji? Pro kolik dětí lůžko vybíráme? Chceme, aby nám postel vydržela do dospívání, či pouze během dětských let apod.? Od odpovědí na tyto otázky se bude odvíjet výběr té správné postele pro Vás a Vaše děti.

Máte malé dítě a potřebujete pro něj vybrat postel? Naše doporučení: vybírejte dětské postele levně a účelně. Nebojte se nábytek do dětských pokojů vybírat z levnějších materiálů jako je lamino. Nábytek vyrobený z lamina vnímá spousta lidí jako nekvalitní, ale dávno tomu tak není. I lamino může být více i méně kvalitní, stejně jako dřevo. U postelí i ostatního nábytku by vás měla kromě vzhledu a rozměrů dětské postele zajímat i tloušťka lamino desky, ze které je postel vyrobená. Nejběžnější tloušťkou lamino desky je 18 mm a menší tloušťku opravdu nedoporučujeme. Předností lamina je jeho otěruvzdornost, odolnost proti krátkodobé vlhkosti a široká škála dekorů. Protože malé děti dříve nebo později nábytek poškodí, nebo dorostou do věku, kdy jim už nestačí je dalším důvodem, proč se rozhodnout pro variantu levnějšího nábytku. Nebude Vám tak líto, odstranění nábytku z dětského pokojíku, jako v případě drahých masivních kousků.

Počítáte s přespáváním kamarádů Vašeho dítěte? Pro případy nečekaného i očekávaného přespání dětských kamarádů je ideální dětská postel s přistýlkou. I když je postel s přistýlkou přizpůsobena pro každodenní spaní, využívá se většinou k příležitostnému přespání pro návštěvy. Hitem posledních let je přistýlka v podobě výsuvného šuplíku s matrací. Pokud víte, že noční návštěvy nejsou u Vás časté, můžete šuplík/přistýlku využívat jako úložný prostor (např. na povlečení, polštáře, sezónní oblečení či hračky). Návštěvě pak v případě potřeby vložíte matraci do šuplíku a vytvoříte z ní plnohodnotné a pohodlné lůžko.

Velmi oblíbeným typem dětských lůžek je dětská postel se zábranou. Dětská lůžka se zábranou jsou vhodná především u menších dětí, kterým ve spánku hrozí spadnutí z postele. Zábrana obvykle dosahuje do ¾ lůžka. Až dítě povyroste a zábrana bude nepotřebná, můžete ji kdykoliv odmontovat. Většinu postelí se zábranou můžeme nazvat multifunkčními. Lůžka jsou často vyvýšená a zkombinovaná například s druhým lůžkem, skřínkou, psacím stolíkem, poličkami nebo šuplíky. Tyto postele jsou vhodné pro děti v předškolním i školním věku. Dítě má vše důležité na jednom místě a zbytek pokoje může využívat na zábavu a hraní. Multifunkční vyvýšená lůžka ocení především rodiny s omezeným prostorem.

Praktickou a kvalitní variantou dětského lůžka je dětská postel s úložným prostorem. Postele jsou dostupné v různých barvách a odstínech a vybírat můžete z několika materiálů a provedení. Nejběžnější formou úložného prostoru je šuplík, dva či tři, které jsou umístěné pod celou ložní plochou, nebo její polovinou. Pokud se jedná o vyvýšené lůžko s úložným prostorem, může být jeho součástí skříňka, komoda, polička i psací stůl. Do úložného prostoru můžete uschovat nepotřebné hračky a hry, nepoužívané oblečení, upomínkové předměty nebo také školní potřeby. Výhodou je, že v případě nečekané návštěvy můžete neuklizené oblečení a hračky jednoduše zasunout pod postel.

Bohužel nás loni potkala smutná událost a přišli jsme ve 23. týdnu o miminko. Řešili jsme některé praktické záležitosti a sepsala jsem je sem, kdyby se někdy někomu hodily. 

Na České správě sociálního zabezpečení mi bylo řečeno, že na mateřskou je nárok, pokud lékaři v porodnici klasifikují narození dítěte jako porod a ne potrat, přestože po narození zemře. V tomto případě potvrdí lékař v porodnici, kde žena rodila, že šlo o porod na formulář, který se odevzdá u zaměstnavatele.

Pokud byla žena v době porodu zaměstnaná, žádá o nemocenskou. Já byla v době porodu ve firmě na rodičovské a do toho na pár hodin týdně na dohodu a mateřskou jsem měla mít až po novém roce, období od ukončení rodičovské do začátku mateřské jsem měla po dohodě řešit neplaceným volnem, jednalo se o necelé dva měsíce.

Pokud se dítě narodí mezí 22.-24. týdnem, může to být podle zákona bráno jako potrat, pokud mělo dítě méně než 500g. Pokud se ale narodilo živé a mělo známky života např. srdeční akci, mělo by se to brát jako porod, i když žilo jen krátce. Každopádně záleží na lékařích, jak se rozhodnou toto klasifikovat.

V případě potřeby vyřídit rodný a úmrtní list, který se hodí např. k žádosti o pohřebné, je nutné mít od porodnice Hlášení o narození a List o prohlídce zemřelého – buď ho pošle porodnice přímo matrice nebo si ho matka vyžádá, pokud se řeší klasifikace porodu až později jako v našem případě. Na matrice měli pouze nahlášenu informaci, že se narodil chlapec plus jeho váhu. Později ale porodnice vše na naši žádost dořešila a matrice potřebné formuláře zaslala.
 
Více informací k sociální dávce Pohřebné: https://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/pohrebne
http://www.prispevky.cz/ostatni/pohrebne

Co je potřeba – formulář, rodný a úmrtní list (vyřídí matrika poté, co dostane z porodnice Hlášení o narození a List o prohlídce zemřelého), faktura za pohřeb, popř. doklad o zpopelnění a doklad o jeho zaplacení. O dávku žádá ten, kdo vystvuje pohřeb a jeho jméno je uvedeno na faktuře od pohřební služby, žádá se v místě bydliště, je možné poslat kopie poštou. 

Formulář: https://formulare.mpsv.cz/okdavky/cs/form/edit.jsp?CMD=EditForm&FN=Pohr140101106&SSID=bE96cO_7No2qvVONe5~ng8Q7t2stpUS5

Vždycky se nechám nachytat na nějakém domácím porodu nebo jiném výkřiku po svobodě od kdejaké lesany.

Tuhle jsem narazila opět na jednu lesanu level 8 000 volající po domácích porodech, svobodné informované volbě, větších právech rodiček a bla bla bla.

Jenže je to bohužel pravda. Skutečně je ostudné, že nemám tu svobodnou volbu, kde a jak rodit. Tak jsem si sepsala porodní plán přímo na míru. To víte, pro jistotu, kdybych se někdy náhodou rozhodla pro harakiri jménem další dítě.

• Chci mít po celou dobu porodu k dispozici bicí soupravu. Bicí mě uklidňují. Každá rodička má mít právo na bicí.
• Nepřeju si, aby po dobu porodu hlasitost mluveného slova přesáhla hranici 65 decibelů. Taktéž preferuji příjemněji zabarvené hlasy, pokud možno hlubší – alty, barytony, ideálně basy. Je to dobré pro další vývoj dítěte. Toto rozhodnutí je závazné a zcela zásadní, proto ho laskavě berte na vědomí. Pokud bude u porodu asistovat porodní asistentka se sopránem, celou situací se bude zabývat můj právník.
• Bezprostředně po porodu požaduji, aby personál porodnice vytvořil čtyřhlasý sbor a zazpíval úryvek z opery Rusalka „Květiny bílé po cestě“. Důvodem je okamžitá podpora laktace a tento postup mi doporučila má soukromá laktační poradkyně.
• Přeju si plný bonding. Nejlépe aby u toho byl James Bond.
• Nepřeju si žádný druh chemické anestézie. K tomuto účelu bohatě postačí palička od bicích.
• Nepřeju si holení genitálií. Nemohu riskovat nastydnutí miminka během porodu.
• Přeji si snížit počet monitorů na nezbytné minimum, aby mi nenarušoval hru na bicí během porodu.
• Vyhrazuji si právo vybrat dítěti jméno až po jeho narození poté, co zjistím míru jeho hudebního sluchu a mohu tedy kompetentně posoudit vhodnost jména Wolfgang Luciano Ludwig. Do té doby ho prosím neměřte ani nevažte, aby budoucí génius nebyl ničím ovlivněn.
• Velice si přeju, aby v okamžiku narození dítěte zazněla symfonie Osudová a při našem odchodu Requiem.

Věřím, že má přání budou vyslyšena a že nás všechny můj porod vyzdvihne na vyšší úroveň bytí, o čemž bychom si v budoucnu mohli povídat při společných meditacích nebo při hromadném tandemovém kojení.

Celý článek i s fotkou zde:

Zdravím všetky mamičky  

Tak dneska sme s malou viki boli na kontrole u doktorky,všetko je v poriadku.

Dostali sme dneska druhu včeličku to bol ale plač :*

Vážime:5,324 Výška:58cm Obvod hlavičky:40cm 

Ve čtvrtek 19.1.2017 proběhne od 20:15 na FB "Online rodičovská univerzita" vysílání na téma: Rodičovské chyby v přístupu k jídlu u dětí - proč nám nejde v dospělosti zhubnout a udržet si ideální váhu? 

Jaké rodičovské omyly způsobují celoživotní problémy s nadváhou a problémy s jídlem?

Dozvíte se v živém vysílání. Lucie Königová vám prozradí její osobní příběh, jak zhubla a jak si svoji váhu příjemně udržuje již téměř 20 let.

Dále poví:

Proč děti zlobí s jídlem a nechtějí jíst - jak na to?
Proč se sami často pereme s nadváhou a z čeho to pramení?
Prozradí Vám z koučinkévého křesla, jaké jsou nejčastější příčiny, které druhým brání zhubnout.

Naše vnitřní nastavení vůči jídlu a vztah k jídlu jsme se naučili v našem dětství. Pokud nejste se sebou spokojeni, je potřeba to vše včas změnit a nepředávat dál negramotné vzorce v přístupu k jídlu na své děti. Začít musíme jako dospělí u sebe.

     Odpověd je - někdy ano, někdy bohužel ne.

     Pokud si „šiditelé“ dají záležet, nelze poznat nekvalitní med jinak než laboratorními testy. Ale může se taky stát, že vám ty umělé sladidla a jiné látky prostě nebudou chutnat. Když už ale podvodníci svou snahu v pančování přeženou, lze to poznat velmi jednoduše. Chcete-li med vyzkoušet přímo v obchodě, prostě otočte skleničku dnem vzhůru a sledujte, jak rychle se vzduchová bublina, která byla pod víčkem, přemístí ke dnu. U kvalitního medu se to děje pomalu. Pokud med přelijete, nebo jiným způsobem v něm uděláte malinké bubliky, ty zůstávají u pravého medu dlouhou dobu na svém místě. Další možností (už doma) je nalít med do sklenice vody. Pokud mu trvá, než se rozpustí, je to pravý med. A dále tu máme tzv. mašličkový test -  pravý med při přelévání vytváří vrstvy záhybů, tzv. mašličkuje.

     Některými tolik neoblíbená krystalizace je asi nejlepším vodítkem kvality medu. Pravý český med prostě krystalizuje. Další možností je pastový med, tady máte záruku, že med nebyl nijak výrazně poškozený (myšleno především přehřátý). Poškozené medy totiž nevytvářejí pastu, stejně jako pančované.

     Pokud je na obalu medu napsáno "český výrobek", znamená to jen, že obsah se do sklenice dostal u nás. K tomu je většinou připsáno, že jde o "med ze zemí ES a mimo ES". Nejde tedy o český med, ale o med zpracovaný v ČR!

     Do medu se nesmí nic přidat (vyjma jiného medu) a ani z něj nic odebrat. Med je čistá přírodní potravina, proto se zde neuvádí, že je pravý, přírodní, domácí, kvalitní, bez konzervantů, bez barviv aj. Takový je každý nefalšovaný med.

     Tak snad jsem Vám tuto problematiku trochu osvětlila 🙂 

Matky, které dávají dítě k adopci se ho vzdávají z různých důvodů, kvůli vnějšímu tlaku, finančním otázkám, z osobních důvodů. Jejich cílem je také zajistit dítěti lepší život. Když probíhá osvojení, tyto matky často hledají útěchu v různých poradenských centrech, aby se vypořádaly s touto událostí v jejich životě.

Navzdory celé myšlence vzdání se dítěte, má to i své výhody. Náklady spojené s těhotenstvím, návštěvy lékaře, narození dítěte a právní poplatky, jsou často takto pokryty. Podpůrné a poradenské služby pro biologické matky jsou zdarma, některé mají od rodiny, která si dítě adoptuje k dispozici i ubytování. Mnohé biologické matky s adoptivními dětmi jsou mladé dívky, které mají ještě své sny a touhy, které by chtěli v životě dosáhnout a s dítětem by to nebylo možné.

Když se matka vzdá svého dítěte a dá ho k adopci, prochází obdobím ztráty, a to i přesto, že dítě je naživu a sama se pro tuto volbu rozhodla. Podle psychologů se u ní vyskytují různé fáze smutku, jako je šok, popření, smutek, deprese, hněv, vina a nakonec přijetí. Biologická matka také může mít pocit, že selhala v roli rodiče vůči dítěti, když ho dala k adopci. Tyto pocity ztráty mohou být vyvolány během událostí, jako jsou narozeniny dítěte.

ZDROJ: tehotnezeny.cz

Stala se vám někdy nějaká vtipná kuchyňská příhoda? Předpokládám, že ano. Tak to vítejte v klubu. A pokud ne nebo si zrovna nevzpomínáte, přečtěte si tyto 3 vypečené příspěvky. Mateřská demence na nás útočí i v kuchyni. 

Sůl nad zlato

#materskademence: 

To je když ráno vstanu, abych udělala rodičům radost, a uvařím kafe. A při ochutnaní je slané.

(rencapavel)

Hrajeme si na schovávanou

0°C Destilovaná voda zamrzá.

-1°C Dech se stává viditelným. Rusové jedí zmrzlinu a popíjejí studené pivo.

-4°C Pes se ti snaží nacpat do postele.

-8°C Bezdomovci vlézají na noc do krabic.

-10°C Francouzská auta přestávají startovat.

-12°C Politici začínají mluvit o bezdomovcích.

Je pět hodin ráno a dítě pláče. Už zase, po kolikáté vlastně? Když to bylo počtvrté, přestala už jste to počítat.
Projdete celým bytem a šlápnete na dětské lego, které už zase leží všude.
Ve dřezu se vrší nádobí, které jste nestihla včera umýt a v koupelně na Vás čeká hrozivě plný koš na prádlo.

Zní Vám to povědomě?

Tohle je život mámy. Někdy je stresující a těžký. Jindy je bláznivý a vyčerpávající.
Někdy je to testování naší trpělivosti doprovázené bolestí hlavy.
Ale dnes Vám tu chci říct, že to za to STOJÍ.

Stojí to za každou těžkou minutu, náročnou situaci a vyčerpávající zkušenost.

Sdílejme spolu všechno co prožíváme, celou tuhle šílenou jízdu mateřstvím, protože i když to tak nevypadá, všechny mámy kolem Vás to znají. Prožívají to samé jako Vy každý den.

A modlí se za lepší zítřek.

Jak ale najít štěstí v něčem co Vás emocionálně a fyzicky dostává až na samé dno?
Jak můžeme během toho, co se snažíme vychovat naše děti co nejlépe, stále dokola utíráme otisky dětských prstů ze zrcadel, sbíráme hračky, které se povalují všude po domě a hromada prádla už je tak velká, že se před ní skrýváme?

Něco Vám prozradím.

Každá tahle věc, všechno to, co denně nesnášíte, to všechno by Vám chybělo, kdybyste to neměla.
Zní to šíleně? Je to šílené!

Ale kolikrát jsem seděla v křesle a počítala minuty do probuzení mé dcery, i když jsem věděla, že až se vzbudí, budu další dvě hodiny mít plné ruce práce a budu si přát, aby zase usnula.
Stejně jsem ale chtěla, aby už vstala.

Abych ji mohla pochovat, přivonět si k ní, dívat se jí do očí a pomazlit jí.

Nejsem to jenom já, ale miliony rodičů po celém světě se těší, až jejich děti odjedou na letní tábory. A pár hodin po té, už nervózně přešlapují v jejich tichém bytě a přerovnávají plyšáky na postelích svých dětí.

Zaručený recept jak si užít mateřství není.

Napsala jsem ale pár bodů, které Vám možná pomůžou vidět mateřství trochu jinak.

1. Smějte se

Je důležité naučit se smát. Zní to divně, že? Každý se přece umí smát.
Ale kdy naposledy jste se opravdu zasmála? Od srdce a naplno?
Samozřejmě jsou situace, kdy Vám do smíchu není a není možné se z nich radovat.
Zažila jsem a nejenom já i Vy, my všechny jsme zažily a zažíváme situace, kdy rozhodně nemáme čemu se smát a kdy místo radosti cítíme jen stres a vyčerpání.

Když ale zkusíte v těch méně vypjatých smích místo křiku, objevíte něco zázračného.

2. Objímejte se

Miluju mazlení se svými dětmi, to jak voní, jaký je to pocit, když mě obejmou. Být máma je někdy natolik  vyčerpávající, že zapomínáme na tolik potřebné věci.
Je to zvláštní, ale když byla naše nejmladší dcera sotva pár týdnů stará, milovala jsem naše noci. Kdy jsem jí chovala a kolébala zpátky ke spánku v naprosto tichém bytě. Držela jsem ji v náručí, poslouchala tak dýchá a dívala se na ten malý zázrak.
Někdy nemáme chuť na to přitulit si dítě, které se ještě pět minut zpátky vztekalo na podlaze v obchodě. To je jasné. Když ale můžete, objímejte se. Chovejte je v náručí dokud můžete a dokud chtějí.

3. Buďte s rodinou a bavte se

Se všemi povinnostmi jsem si jistá, že si teď říkáte, kde mám ještě vzít čas na nějaké hraní?

Jsou dny, kdy na hraní čas nezbývá. Kdy pobíháme sem a tam, věšíme prádlo, vaříme večeři, běžíme nakoupit a v osm  hodin večer padneme na sedačku vyčerpané.
Práce, škola, domácí úkoly, kroužky, uklízení, lekce tance a seznam by mohl pokračovat. Nemá vlastně konec.

Čekáte miminko, bříško už se začíná zvětšovat a  Vaše běžné oblečení  se stalo nepohodlným nebo dokonce naprosto nepoužitelným?  Je na čase podívat se po nových kouscích oblečení do šatníku? Pak určitě navštivte internetový vyhledávač, kde si můžete vybírat ze širokého sortimentu těhotenské módy velmi vysoké kvality. Ani v těhotenství nemusíte slevovat z Vašich nároků na vkusné a pohodlné oblečení. Nakupovat můžete i v e-shopu z pohodlí domova, kde se mj. dozvíte i spoustu užitečných rad a informací, které jistě oceníte.

Stačí si jen vybrat.

Jistě oceníte i praktické oblečení uzpůsobené pro pohodlné kojení. V nabídce mají některé eshopy už zařazenou novou kolekci, tak neváhejte a připravte se  včas. Důraz klademe především na pohodlí, praktičnost a vysokou kvalitu použitých materiálů. Řada výrobců používá výhradně přírodní látky pocházející z Evropy.

ZDROJ: Happymum.cz

Ahoj všem! 

Rozhodla jsem se podělit o svou zkušenost s vysazením HA, protože a poněvadž to může třeba někomu pomoc. Bude to dlouhé čtení, ale nechtěla jsem to okleštit o nic, abych nezabila žádnou "skrytou otázku" někoho, kdo chce třeba najít nějakou odpověď.

Je mi 35 let, trpím celoživotní diagnózou chorobné zodpovědnosti a chudého workholika. Úspěšně jsem se léty vypracovala až k řadě fyzických i psychických trablů a HA do sebe cpu od 17ti, tedy krásných neplodných 18 let. Nechala jsem si ji kdysi nasadit po selhání "mechanické antikoncepce", které mě odeslalo štandopéde k Apolináři na přerušení počatého těhotenství. Srdce krvácelo, mozek řval zodpovědnostní argumenty typu: "Chudák dítě, co mu můžeš nabídnout???!!!" a zdravotnický personál na mě koukal skrz prsty, neboť jsem měla na čele nálepku lehkomyslné nezletilé vražedkyně nemluvňat. Následná volba byla tedy jasná - HA.

Za svou letitou éru požíračku hormonů jsem projela od Triquilaru, přes Mercilon, Lyndinette a bůhví, jak se ty všechny mrchy jmenovaly a zaparkovala až na poslední štaci jménem Sylviane. Nikdy jsem nepociťovala nic zvláštního, nevnímala jestli mi prášky sedí, nebo ne, jestli mám pleť horší, lepší, tloustnu, hubnu...brát prášky bylo prostě normální a já jsem byla prostě já.

Okolí si ťukalo na hlavu a mysleli si své - divná ženská, která ve svých 35 cpe prášky, to asi nesnáší děti. Necítí biologické hodiny, to asi bude pěkná megera....bla bla bla. A já mezitím mlčky chodila "ošňufávat" své skvělé a úžasně okouzlující maličké neteře. Za zavřenými dveřmi ze mně byla dokonale se rozplývající a rozmazlující teta. Děti bych ráda, ale...zodpovědnost a "podivný" stav mého dlouholetého vztahu mi prostě vnitřně nedovolili, vysadit a pustit se do výroby vlastního "šmudlátka ošňufávátka".

Až jednoho dne se něco přelomilo a kdosi ve mně probudil fázi: "Má-li se stát, tak se stane." A navíc - začala jsem si všímat, co se ze mně stalo...kdysi krásné a všemi obdivované vlasy se se mnou už léta loučili po hrstech, stále oteklá s metabolismem postřelené želvy, nespavost, deprese gradující v katatonické stavy, které střídaly sebevražedné nápady. Bezemoční, pragmatické, prostě mi to bylo šumák a vše se dá zařídit. Myslela jsem si, že za vše může má životní situace a enormní stress...ale pak jsem narazila na článek o nedávné severské studii, která pojednává o vlivu HA na vznik depresí...v případě nasazení mezi 15-18 rokem prý 100%!!!!A tak jsem začala přemýšlet, jestli to třeba nemůže být pravda...plus ty vlasy, atd...hm to stojí za zamyšlení. 

Všichni tvrdí, že materska je ta nejkrásnější věc na světě, ale pak si všimněte, že jakmile je nějaká možnost, matky si stěžují na to, jak je to těžké, že jsou nedocenene, na nic nemají čas, že to chlapi nechápou a podobně. Ale pokud jim řekněte, že klidně můžou jít do práce a nechat chlapa doma, průšvih a lavina argumentů je na světě. 

    Říkám NE! Mateřská rozhodně není to nejkrásnější na světě, je to psychicky náročné období, mění se celý život i lidi kolem vás. Ve společnosti mizí vaše hodnoty, ztrácejí se vase dosavadní priority a najednou zjistíte, že to, co bylo a je normální, už si nemůžete dovolit. Ano, nemůžete celou noc nerušeně spát, nebo v neděli dopoledne vstávat až k obědu, nemůžete si libovolné pustit film v jakoukoli hodinu a klidně na něj koukat, jít neplánovaně na zábavu.  Přestávate se stýkat s přáteli z práce a že škol, protože vás pohltilo jiné okolí.  Ztrácíte spolecne veci s bezdetnymi kamarády, zkrátka už si moc nerozumíte. Společně s miminkem jste se znovu narodila i vy.

   Ze dne na den jste někdo jiný, jste otrok. Na povel vstanete, na povel uděláte cokoli, jen aby to dítě přestalo řvát, nebo aby se přestalo vztekat. Snažíte se mu zavděčit, ale je to to nejhorší povolání na světě.  Tolik ignorace, nevdeku, vzdoru a nulové pochopení od nikoho jiného, než od vlastních děti, nedostanete. Říkáte, že ne? Tak to zkusím napsat jinak:  Když vám dítě vyplyvne jídlo, které jste pracně připravovala celé dopoledne s dítětem na krku,  po probdele noci, kdy ten ďábel vstával každé dvě hodiny s budickem o páté, tak se vám dostalo vdeku, tolerance a pochopení? Nebo když lezite s angínou a bolesti hlavy v posteli a dítě vám skáče po hlavě, tak je tolerantní a souciti s vámi? Odpověď na obě otázky je NE, je to malý sobec. Jsou mu jedno vaše potřeby, chce naplňovat jen ty své. 

   Mít děti je nádherné a dokonalé, rodičovství je krásné, ale být na mateřské urcite ne. Souhlasím s tím, že být rodičem je to nejcennější, co v životě člověka může potkat.  Ať je to táta, nebo máma.  Jeden bez druhého by ten dokonalý uliček štěstí, který máte u sebe, neudělal.  Nestezuji si, určitě ne, plánujeme druhé dítě, kdy i já budu asi případ - z mateřské do mateřské - ale mám svůj relax, mám své studium a podnikani, kterému jsem se začala venovat, když malému bylo šest měsíců, protože od nás biologicky otec odešel. Našli jsme perfektního tátu, ale nebylo to důvodem v mém podnikání skončit. Věnují se v těch svých mateřských letech i něčemu jinému a je mi skvěle. 

Nestezujte si, můžete to změnit.  Nikdo vám nebrání jít do práce na plný úvazek a nechat chlapa zastávat děti a domácnost.  Nikdo vám nebrání najít paní na hlídání z vašeho blízkého okolí, pro vaše realizovani. Kdo vám zakazuje mít brigády, mít svoje koníčky, svůj soukromý život? 

  Seberealizace a styk s okolním světem je jedna z nejdůležitějších věci na světě. Nenechte se pohltit do mateřství tak moc, že pak nic jiného mít nebudete... ani tátu, protože i ten potřebuje péči a mít vás někdy jen pro sebe, vyjít si bez toho uzlicku a žít alepson jednu chvíli, jako když jste byli zase jen dva. Muž a žena, ne táta a máma. 

V úterý 2. srpna jsem objednaná na kontrolu ke své gynekoložce. Po kontrole a objednání na další týden odcházím, že tento týden to tedy ještě nebude. 
Ve středu ráno vstanu, posnídám, uklidím co je třeba a začnu se probírat věcmi co je třeba vytřídit. Je 11 hodin a jdu dát vařit brambory na oběd. Když vstanu z gauče a jdu do kuchyně, najednou mám mokro mezi nohami jako bych se počůrala, ale na záchod se mi nechtělo. Co teď? Byla to plodová voda? Ale nebylo jí nějak málo? Doktorka na kontrole říkala, že to na porod ještě nevypadá. Co mám dělat!!! No nic zavolám manželovi a zjistím kde je, kdyby bylo potřeba už vyjet do porodnice. Když telefon zvedne zjistím, že je v lese a tak do pul hodky by mohl být doma. Řeknu mu, že mi asi praskla voda, žádné bolesti nemám a nevím co mám dělat. Domluvíme se, že zavolám do porodnice a zeptám se na radu. V porodnici mi řeknou jestli to byl jen malý výtok, ať si zajdu jen ke svému doktorovi a ten zjistí jestli je to plodová voda nebo jen nějaká poplach. Volám zpět manželovi, ať dojede, že pojedem k doktorce. Jenže než manžel dojede tak mi odteče další půl litra vody a už není pochyb, že mi praskla voda. Tašky do porodnice mám nachystané už měsíc, takže když manžel dojede, nasedneme do auta a jedeme do porodnice. Voda pořád teče. Sedím na ručníku, ale když před porodnicí vystoupím z auta všechno mám mokré. 
Zazvoníme na porodním oddělení.Otevře nám sestřička, zeptá se co se děje, řeknu jí, že mi praskla plodová voda a mám ještě týden do termínu porodu. Přejdeme na příjem. Dám jim zcela promočenou vložku, postříká jí a zjistí že je to plodová. Dají mi noční košili a udělají ultrazvuk. Miminko je zatím v klidu takže se bude čekat. Pokud porod nepropukne do 24 hodin od prasknutí vody, bude se muset vyvolat.
Přecházím na pokoj, kde si mám odpočinout, protože porodní bolesti zatím nepřišli. Manžela posílám domů, že kdyby něco tak zavolám a dojede. Ležím na pokoji. Čtu si knížku, sleduji televizi. Nic se neděje. Měla bych spát, ale vůbec to nejde když si člověk uvědomí, že za chvíli už tu bude nový človíček. Setřičky jsou milé, chodí mě kontorolat. V 19 hodin, se mění směny. Sestřička se semnou přijde rozloučit, že odchází a příjde nová a pokud se nic nestane přes noc, že v 7 ráno mi začnou porod vyvolávat. 
Je 20.30 a jakoby první kontrakce, ale kdo ví co to je. Nebudu plašit. Po čtvrt hodině další. Řeknu to sestřičce, že teda přesně nevím, ale že už snad asi jo. Ve 22 hodin, si řekneme se sestřičkou, že to teda asi začíná, vyšetří mě. Jsem otevřená na 2 prsty.  Ve 23 hodin dostávám kapačku s antibiotiky po 12 hodinách po odtečení plodové vody. Bolesti už jsou častější a tak mi sestřička doporučí teplou sprchu. Bolesti už jsou horší, ale pořád se uklidňuji, že je to v pohodě a hladím bříško a říkam miminku, že to bude dobré, že to zvládneme. V 1 hodinu ráno mi sestřička udělá klystýr. Po doporučení mé gynekoložky si ho nechám udělat a jsem ráda. Porod se opravdu víc rozjede, bolest na chvíli poleví no a řekněme si pravdu člověk se opravdu vyprázdní a pak ho to na porodním sále netrápí. 
Po 1 hodině volám manželovi ať dojede, že už je to tady. Přijíždí do půl hodiny kdy dostávám další kapačku s antibiotiky. Bolesti už jsou co 2 minuty oteřená jsem na 8 cm. Jsem opravdu šťastná, že manžel je zde semnou a při každé kontrakci mě drží za ruku a já vím, že na to nejsem sama. Mezi bolestmi se na manžela usmívám a říkam že je to v pohodě. Bolesti mi jdou do zad, jako při zánětu ledvin a chce si mi zvracet jak mimčo tločí na žaludek.
Po 4 hodině ráno přecházím na porodní sál, kde jsem sama. Manžel zůstává se mnou. Sestřička mi říká ať si lehnu na bok a když přijdou kontrakce ať zatlačím, aby miminko posunulo hlavičkou. Když ležím na boku tak tlačit vůbec nejde a tak se ptám sestřičky jestli budu rodit na boku že je to hrozný. Tak mi řekne ať si lehnu normálně na zádá, nohy mi dá do držáků a je to tady. Sestřička mi říka, že až přijsou kontrakce tak můžu tlačit. Ale já nechci tlačit jsem ráda, že přežívám bolesti. Když sestřička vidí, že nic tak mi řekne ať tlačím. Když tlačím po třetí cítí jak se mi rozestoupili kosti v pánvy a vzpomenu si na video kde už to byl konec porodu. Hlavička už je opravdu velmi blízko a sestřička mě nastřihává. (Neví, jestli to bylo třeba nebo ne, ale rozhodně to nebolí ta jak se vykládá. Bylo to jen takové štípnutí. Takže bych se nástřihu vůbec nebála.) Pak zatlačím ještě dvakrát a hlavička je venku. Jsem šťastná, bolest ustoupí a já si oddechnu. Když mě všichni porodníci, kteří přišli k mému porudu vidí, že už jsem skončila tak všichni vykřiknou ještě ramínka. Už jsem vyčerpaná, v hlavě mi běží, že o ramínkách nikdo nic neříkal, vždycky se mluvilo jenom o hlavičce. Říkam, že už nemůžu a všeci, že ještě jednou a už to bude. Z posledních sil si vzpomenu že to malí prdě tam taky trpí, tak zatlačím naposled a je venku, je 4.53 hodin. 
Ptám se, jestli je to opravdu holčička a sestřička mi to potvrzuje. Jsem šťastná. Bolest zkončila a na břicho mi přikládají moji holčičku. Je to něco úžasného. Pak ji odnášejí omít a tatínek jí jde popsat aby nám ji nevyměnili. Papíry na bonding jsem měla vyplněné již dopředu, sice jsem nevěděla jestli ho budu chtít, ale radši jsem si je vyplnila. Jsem za to ráda, protože to bylo úžasné. Někdo říká, že je tak unavený, že bonding nechtěl, ale jakmila jsem dorodila a dali mi malou na břicho, tak jsem měla opět plno energie a spánek byl to poslední co bych v tu chvíli chtěla. Po měření a vážení mi ji pak přinesli zpět a pan doktor mi jde šít poporodní rány. Další věc o které nikdo nic neříkal, že šití bude trvat tak dlouho. Když po 20 minutách pan doktor skončil, byla jsem šťastná. Naštěstí jsem měla celou domu u sebe moji krásnou princeznu a manžela. Po šití mě sestřička převedla na pokoj a kde jsme strávili zbytek času s manželem a naší holčičkou. 
Dnes, když má naše Anička 5 měsíců, tak už si na ty bolesti ani nevzpomenu a už se těším, až si s manželem pořídíme další miminko.

     Mnozí lidé si neuvědomují, jak obrovský mají včely význam pro rostliny a tím vlastně pro celý ekosystém. Některé rostliny spoléhají při přenosu pylu na vítr, jiné na hmyz, některé využívají obojího. Jsou i takové, které jsou závislé jen na včelách.

     Uvádí se, že asi 80% kvetoucích rostlin, je opylováno hmyzem. Z toho zhruba 85% je opylováno včelami. Včely jich opylují na 170 000 druhů, přičemž se odhaduje, že přímo závislých na včelách je 40 000 druhů rostlin a stromů. Lidé využívají množství z nich. Jsme tedy vlastně i my na včelách závislí.

     Pro představu ohromného výkonu včel a tedy i jejich nepostradatelného užitku je neuvěřitelné číslo až 3000 květů, které dokáže navštívit za den jen jediná včela! Celá kolonie včel medonosných potom dokáže během dne opylit několik miliónů květů!

     Užitečnost a hlavní význam včelařství není v získávání medu a dalších včelích produktů, uvádí se, že tyto tvoří jen zlomek (asi 10%) celkového užitku včel, ale tkví v prospěšnosti našemu životnímu prostředí. Včelařství je totiž jednou z mála lidských činností, kterou přírodě více dáváme, než jí bereme. Samozřejmě prospívá také zemědělství a na něj navazujícímu potravinářskému průmyslu. Díky opylování rostlin zvyšují včely kvalitu i kvantitu plodin. Tím přímo ovlivňují produkci potravin.

     Jsem velmi ráda za to, že můžeme o své práci říci, že má opravdu smysl!

Bylo nás pět. Pět holek, které se v srpnu 2013 staly matkami. Seznámily jsem se tady na Konikovi. Časem se z pětice vytvořila dvojice a trojice. To tak v životě bývá, že se cesty spojují a zase rozdělují. Ta dvojice si byla podobná více a i naše trojice má v životě dosti podobné okamžiky. 

Začnu V.. Vstup jejího syna ja svět nebyl růžový. Ihned po porodu musel být převezen do Motola z důvodu chybějícího řitního otvoru. Na kontrolách během těhotenství na nic nepřišli a ač vždy napočítali pět prstů, narodil se s jedním prstem navíc. To sice není žádný život ohrožující stav, ale změna počtu prstů může značit nějakou genetickou poruchu. G. byla diagnostikována vrozená atrézie konečníku. Čekala ho série operací, opakované pobyty v nemocnici, trénování vyprazdňování…Pro V.to bylo náročné období. Až teď zpětně ji moc obdivuji, jak to zvládala, účastnila se s G. všech našich mimi akcí a člověk ani nepostřehl, že by něco bylo v nepořádku. Takže první silná žena z naší trojice.

I., start M. do života byl také trochu komplikovaný. Hned po porodu také musel do Motola kvůli přiškrcenému varlátku. Naštěstí se vše zvládlo a je z něho krásný zdravý chlapec. Pak I. otěhotněla podruhé, my s V. jsme byly tou dobou už “zkušené druhomatky”. Zpočátku šlo vše krásně, ale v druhé polovině těhotenství zjistili I. hrozicí preeklampsii a musela si jít lehnout do porodnice. Dcerka se narodila o měsíc dříve, byla malinkatá, ale také vše zvládla. Teď už je z ní krásná roční slečna. Ale tím I. příběh nekončí.

V červenci jsme byly s V. jako tradičně (no podruhé, ale dovolím si to již nazvat tradicíJ) u I. na chalupě. My tři holky a šest dětí pod tři roky. Velký šrumec, který nás baví. Večer při lahvi vína si I. postěžovala, že ji bolí oko. Ale nějak jsme to zamluvily, dopily jsme lahev a šly spat. Další den jsem se rozjely ke svým domovům. Večer I. píše, že moc nevidí a že oko, bolí jak sviňa. Urgujeme ji, ať si okamžitě dojde na pohotovost. I. poslechla. Bylo to závažnější než jsme si všechny myslely. V místní nemocnici si ji chtěli rovnou nechat, doktoři měli podezření na roztroušenou sklerózu. I. odmítla s tím, že si hned další den dojde v Praze na neurologii. Tam to nabralo rychlý spád, série vyšetřeni skutečně potvrdila roztroušenou sklerózu. Já v té době byla na dětském táboře kdesi v lesích a pamatuji si, jak jsem zprávy od ní hodně intezivně prožívala. Připadalo mi to jako špatný sen. Jako fyzioterapeut jsem věděla co vše to může obnášet. Nicméně I. je silná a statečná žena, nyní čeká na stanovení přesné diagnózy, jelikož doktoři jail podezření, že to není RS ale jiný typ autoimunitního onemocnění a na následné přidělení biologické léčby. V tuto chvíli, troufám si tvrdit, je v remisi, užívá si svých dvou dětí a žije naplno.

Můj příběh už znáte, jen musí připsat, že já si svojí osudovou bulku našla týden po tom, co se Ilka dozvěděla svou diagnózu. Když jsem to holkám psala, připadala jsem si fakt blbě, jako největší hypochondr, co řeší nějakou bulku, zatímco I. leží v nemocnici s atakou roztroušené sklerózy. Jednoduše jsem si říkala, že není statisticky možné, aby mně něco bylo, když to padlo na I.. Jak vidíte, možné je vše. Nicméně, nás to nerozhodilo, stále podnikáme různé akce. Rozumějte, chodíme s dětmi na hřiště, ale občas i za kulturou, s dětmi i bez. Funguje i černý humor, čekaly jsme s čím se na nás vytasí V.. Naštěstí s námi basu nedrží🙂. Tak to je příběh mých dvou kamarádek a můj. A až při psaní tohoto článku mi došlo, jak jsou si ty příběhy podobné.  A věřím, že jsme si všechny tři to horší už vybraly a těším se na společné zažitky v novém roce🙂

Více zde: http://prsavhaji.blogspot.cz/ a zde https://www.facebook.com/prsavhaji/?fref=ts

K nejdůležitějším lidem na svatbách patří samozřejmě svatební dvojice, ale i dvojice lidí, která stojí hned za nimi. Svatební svědci. Jaký člověk by však tuto odpovědnou roli neměl dělat?

Bez svědků by se obřad nemohl vlastně ani uskutečnit. Mají mít dobře nastražené uši a poslouchat, zda si zamilovaný párek řekne skutečně vytoužené ANO. Koho si vlastně vybrat za svědka na svatbu? Měl by to být člověk spolehlivý. Pokud jste včera dělali někomu svatebního svědka, následující řádky vám poskytnou manuál v případě, že jste svou funkci neznali nebo nezvládli.

Manuál svatebního svědka

Svědek by nikdy neměl ztratit prstýnky. Měl by být spolehlivý. Svatební obřad je velmi stresující záležitost. Svědek je proto člověk, kterému věříme. Bývá to obvykle náš nejlepší přítel. Klidně to může být i sourozenec. Svědek by se měl o ženicha a nevěstu postarat už před svatbou. Pomáhá s výběrem oblečení, organizuje i rozloučení se svobodou.

Mnohým z nich se dává na starost i příprava svatební cesty. Svědek je vždy svatebnímu páru po ruce. Pomáhá psát svatební proslov. Doprovází pár na místo svatebního obřadu. Je hlavním organizátorem svatebního focení, pomáhá novomanželům se svatebními dary. V prehistorických dobách bylo manželství doslova zločineckou akcí. Když muž našel ženu, která se mu líbila, unesl ji! Aby se únos vydařil, spojil se se spolehlivým člověkem, který mu měl s únosem pomoci. Taková je tedy geneze vývoje současného svědka. Svědky jsou při svatbě vlastně všichni přítomní. Vyžaduje se přítomnost ale nejméně dvou. Měly by to být osoby nezaujaté. Pokud se dvojice oddává v kostele, svědek by neměl být ateista a k víře lhostejný.

ZDROJ: www.naplanujsvatbu.cz

     Když se nám syn narodil, snažili jsme se pro něj nepoužívat nic, co by obsahovalo chemické látky. Měli jsme pro něj oblečení pouze z nebarvené bio bavlny, mazali jsme jej pouze meruňkovým máslem, nepoužívali žádné kapky do očí aj... Ve třech měsících se však u něj objevila silná vyrážka po celém těle. Nepřišli jsme na to, co ji mohlo způsobit. Možná to mohla být přemíra cukru v mé stravě (občas ujedu). 

     Lékařka diagnostikovala atopický ekzém a doporučila kosmetiku pro atopiky. Než jsem ji koupila (je mi proti srsti kupovat chemické masti), zkoušela jsem jej mazat různými oleji (dýňovým, mandlovým, sezamovým aj.). Vše se ale zhoršovalo, tak jsem ze zoufalství zkusila Linolu, kterou lékařka doporučila. Opět zhoršení... Malý se v noci tak drbal, že byl rozškrábaný do krve a nemohl spát. Byli jsme zoufalí...

     Začala jsem hledat na internetu a našla zde skupinu založenou maminkami se stejným problémem. Jedna z nich tam psala o zinkové masti, já ale nechtěla tu kupovanou, ve které je zase chemie... Navrhla jsem tedy složení dle svých zkušeností s výrobou mastí a konzultovala to s jednou velmi šikovnou maminkou ve skupině. Tak vznikla má zinková mast 🙂 

     Začala jsem jí syna intenzivně mazat asi tak 10x denně. Druhý den šlo vidět citelné zlepšení, třetí den se ekzém jakoby "sloupl" a bylo po něm 🙂 Pak stačilo suchou kůži zvláčnit olejem a tím se rozloučit s "atopickým ekzémem".

     Jsem velmi ráda za to, že nám příroda dala lék na všechno 🙂