Polsedních 450 podpisů do Petice: http://e-petice.cz/petitions/chceme-statem-hraz...
Chcete-li přispět svým porodním příběhem, ať už radostným či bolestným, prosím o jeho zaslání na email: kohutova.anicka@seznam.cz. Věřím, že tento eBook se stane zdrojem inspirace pro těhotné ženy, aby se mohly rozhodnout, jakou cestou se vydat.
Porodní příběh Ireny
Je mi čerstvě 36 let a před 14 dny jsem porodila své první dítě, svého chlapečka…
Byla doba, kdy jsem po dětech snad ani příliš netoužila. Pak přišlo období, kdy jsem dítě moc chtěla, ale několik let se nedařilo, a to ani za pomoci medicíny, aniž by tomu bránil jakýkoli fyziologický problém. Se změnou partnera jsem nakonec přirozeně, téměř okamžitě a velmi chtěně otěhotněla a teď si to pozdní mateřství neskutečně užívám… Jako všechno ostatní přišlo v pravý čas. Věřím, že k té šestinedělní pohodě bezpochybně přispěl můj porod, na který každý den vzpomínám s velkou pokorou, vděkem a radostí. Byl to totiž porod přirozený a krásný…
Termín porodu jsem měla stanoven na 21. května. Poslední den, kdy můj syn mohl být býk, stejně jako já. Tak trochu jsem si to přála, i když každé znamení má svá pro a proti.
Je sobota onoho data, na hodinách něco po desáté večer a já se probouzím, abych si odskočila na WC. Když se zvednu z postele, praskne mi voda. Je to tady, pomyslím si. Nemám strach, nepanikařím, ale přece jen zažívám mírný chaos – co teď? Člověk ví, že to každým dnem přijde, cítí se snad i připraven, ale když k tomu dojde, stejně je zaskočený… Jsem sama doma… Co udělat nejdříve? Komu volat? Odcházím na WC a zároveň telefonuji své porodní asistentce, se kterou jsem na tomto postupu domluvená – Až „to“ přijde, volej! Ta je bohužel u jiného porodu, ale naštěstí mi pro tento případ již v předstihu doporučila dulu, která souhlasila s případným doprovodem k mému porodu.
Volám tedy jí a možná se mi i trochu třese hlas… Přece jen je to neznámo trochu frustrující… Dula Lenka je k dispozici a uklidňuje mne, že je čas, ať nikam nespěchám, ať se dám do klidu a těším se na miminko, které za nějaký čas už budu mít v náručí. Pomáhá to, zklidňuji se… Obě to máme do krnovské porodnice něco málo přes hodinu cesty. Volám si odvoz, dobaluji poslední věci a před jedenáctou vyrážíme. Celou cestu ležím na předním sedadle s nohama na palubovce a cítím, že přicházejí kontrakce. Začínám měřit… 10 minut… 9 minut… Když přijíždíme do porodnice, přicházejí co 8-7 minut… Stále jsem ale poměrně dobře zvládnutelné. S dulou se téměř na minutu potkáme kolem půlnoci u hlavní brány a přebírá si mne do péče. Osobně se vidíme poprvé, je usměvavá a působí na mne uklidňujícím a pozitivním dojmem.
Vede mne do porodnice, kam jsem dopředu nevolala – ani si nepřipouštím, že by měli plno a poslali nás jinam. Krnovská porodní asistentka nás vítá s úsměvem a jdeme na příjem. Natáčí ozvy miminka. Ptá se na různé věci – zrovna tuto fázi jsem čekala mnohem otravnější a delší. Nešlo ale o nic, co by mne obtěžovalo. PA mne vyšetří, jsem otevřená jen na dva prsty. Asi nás čeká dlouhá noc… Jdeme na pokoj, dula mi vybaluje kufr, já se převlékám z civilu do nemocničního… A kontrakce sílí… Vzpomenu si, že jsem chtěla klystýr. Jdeme znovu za PA. V kombinaci s kontrakcemi to není žádný med, ale jsem ráda, že jsem jej stihla. Na pokoji mne dula vybízí, ať jdu do sprchy, teplá voda mi uleví a zároveň pomůže postupu porodu. Přesně tak se stalo. Proto je čas jít na porodní sál. Je dvacet minut po druhé hodině.
Caute mamicky,
Prosim Vas kolik maji kilo vase 3 lete deti? Cca
Přípravy vrcholí 😉
Překážky, na které v životě narážíme, nás můžou buď zastavit a nebo motivovat. Podívejte se na příběh skotského horolezce Jamieho Andrewa. Přišel o všechny končetiny a přesto běhá, surfuje a leze po horách! Neuvěřitelná vůle a vytrvalost, která opět ukazuje, že psychika řídí naše tělo 😉
Video o tom, že nic není nemožné (anglicky):
O co, že půlka národa teď klečí na vařečce??? 😀 😀 musela sem to zkusit!! 😀 😀 😀
Tehu focení 🙂
Tak jsme se taly dočkali a jsme v 9 tydnu a 3 dnu 🙂 Velika radost 🙂
Já: "Miláčku... Řekni mi něco krásnýho... Ty už se vůbec o mě nezajimáš ☹ Proč se mě nezeptáš jestli nemám hlad, na něco chuť nebo jestli tě miluju...
Můj: " Nemáš chuť na pivo?? Teď mi došlo tak bys mohla skočit" 😀 😀 😀 Fakt romantik jak prase!! 😂😂
Balime na prvni damskou jizdu do Varu🙂) Fotka je zaroven i tahak pro babicku pri oblekani😉
Děkuji za srdíčko :-*
Ahojky 🙂
protože termín mého porodu se blíží, řešíme doma porodní plán (porodní přání) a s ním spojená některá dilemata. Třeba to bude zajímavé i pro vás.
To je vtipný. 😀 dcera si hraje s panenkou... vycpe si pupek hadrama, upraví si deku ... prý bude rodit. Ok... za 5 min. hledala dite 😀 a panenka na okně 😀
Tak konečně jste tady u nás, zdolali jste imigrační a pozor! Připravte se! Protože všechno vypadá jako z nějakýho filmu, si přesně pamatuju sama na sebe, vyzlezla jsem z letiště a fakt že jo, všechno i ten koš na smetí vypadal jako z filmu. Takže hurá do víru velkoměsta! Ale jak se do prčic přepravit z jednoho místa na druhý?
1. Profláklý žlutý taxíky, definitivně doporučuju na cestě z letiště, ale jinak moc ne, jednak jsou drahý a jednak jsou díky zácpám děsně pomalý. Kdyby tvůrci filmů byli víc realističtější, tak by James Bond, když honí padoucha v autě rozhodně do taxíku nešel, ale normálně pěšourkem pěkně polehoučku s kafem v ruce toho padoucha v autě došel, většinu dne i noci a hlavně po Manhattanu. Jo pozor máme tady novinku přede dvěma lety zavedli i zelený taxíky, ty ale jezdí jenom po Brooklynu a Queensu, na Manhattanu vám nezastaví. Jo a taxikáři tady berou tolik, kolik jim ukáže taxametr a k tomu chtějí dýžko, stačí dolar nebo dva. Jo a někdy k tomu všemu máte perfektní taxikářskou bitku a to pak můžete to dýžko dát i vejš, ale jenom pokud váš týpek vyhraje.
2. Metro, tak o metru jsem napsala celej článek na blogu, ale kdo chce stručněji. Metro neboli subway tady jezdí 24 hodin a je definitivně tím nejlepším dopravním prostředekem, dá se tam ve špičce super mačkat, ale taky poslouchat fakt skvělá hudba, třeba stanice Union square nebo –atlantic Ave mají fakt perfektní umělce, taky můžete vidět super taneční představení a pak dát pár peněz žebrákovi na schodech. Pokud jste tady v létě tak se připravte na děsnej hic na stanicích, jsou starý a nemají klimatizaci, zao ve vagónech je to na zmrznutí.
3. Autobusy, tak ty nedoporučuju stavěj na každym rohu a díky dopravě jsou děsně pomalý, navíc není nikdy jistý kdy přesně přijedou.
4. Pěšky, NYC je perfektní město na pěšo chůzi, je na rovině a ztratit se tady je pěkná fuška a navíc vám lidi rádi pomůžou.
5. Dvoupatrový turistický autobusy, nikdy jsem nejela, ale viděla odhodlaný turisty jak jedou za deště, sněhu a mrazu a to otevřený horní patro neopustí.
Vaše zkušenosti, naše radost
Před pár dny jsme vám oznámili, že pomaloučku pomalu spouštíme nové kampaně a spolupráci s různými značkami. Konkrétně - spustíme Vaše zkušenosti se značkou, a to už 11. 7.
A co to znamená?
Znamená to jen tolik, že vy, uživatelky, budete na své kůži zkoušet, testovat a hodnotit produkty. Kosmetiku, drogerii, potraviny, výživové doplňky ... na co si jen vzpomenete. Budeme se snažit vám přinášet co nejzajímavější značky a určite si budete mít z čeho vybrat.
Má to ale podmínku. 🙂 My vám na testování zašleme produkty a vy nám zašlete jejich recenzi. Vaše dojmy, názory, pozitiva (a také negativa), fotografie, koláže fotek, všechno možné i nemožné. Protože nás zajímá váš názor na věc. Chceme s vámi vést dialog a naslouchat vašim názorům.
Na testování si budeme vybírat maminky vždy ve spolupráci se značkou, která se bude aktuálně testovat. Následně to mamince oznámíme a zašleme jí balíček. Ona bude mít týden na testování a další týden na napsání recenze. A co je nejlepší, produkty si může nechat, nebo darovat své kámošce, ségře a nebo své mamince.
Takže, drahé ženy, sledujte profil konik_testuje a čekejte na ty nejlepší zážitky se značkami na vlastní kůži. Konkrétní podmínky vám vždy oznámíme. Už za pár dní to vypukne.
Málokdy řeším změny tady na Koníkovi, ale teda že nebude fungovat při najetí myší zobrazení dětí, příp. těhotenství atd., tak to se mi teda nelíbí..Snad jen nějaký dočasný problém se zobrazováním.
s broučkem mým ♥
Ze všech koutů na mě blikají fotečky z ultrazvuků a čerstvě narozených miminek . S velkou příchutí nostalgie si prohlížím fotky z porodnice a končím na oslavě 1 narozenin. Proč to tak rychle utíká? ☹ s roztomilého miminka s dlouhýma nohama mi tu běhá 18 měsíční ďáblice,která prožívá batolecí pubertu. Užívejte si ty mrňata a těhulkování pak budete koukat nostalgicky na fotky jako já
Roste před očima 🙂
Kyrka, která nikdy nezvadne.. Od Evelínky pro paní učitelku 🙂
A jak bydlí normální Newyorčani? Tak řeknu vám, že to pro mě bylo docela překvapení a ne v dobrým smyslu. Kromě Carrie a její party, bydlí singl lidi většinou se spolubydlícíma, protože utáhnout nájem je teda fakt něco. Většina takovejch těch krásnejch cihlovejch domů je rozdělená do bytů, kterejm se říká railroad apartment, to znamená, že jsou pokoje jeden za druhym a uprostřed nejsou okna. Pamatuju si, že největší šok bylo, když jsem viděla u kamarádů, který bydleli v loftu, jak tam jeden kluk spí na skříni, je fakt, že tam byl nejnovější a platitl nejmenší nájem, tuším, že to bylo nějakejch 300 dolarů a v tom loftu jich bylo pět. Většina domů je soukromejch, ale existují tady taky domy s regulovaným nájemným, což je naprostej sen, bohužel jsou na tyhle byty čekací listiny třeba 30 let. Kamarádův brácha tam byl zapsanej při narození a prý na něj už brzo dojde řada, zabil jenom pět lidí před sebou.
Peklo je taky byt sehnat, neb poptávka převažuje nad nabídkou. Budoucí nájemník se jde na potencionální byt podívat v rámci inzeroveného dne otevřených dveří, no a to je na sto procent někdy uprostřed dne, aby si potencionální nájemník musel vyít volno z práce. Je dobrý si sebou vzít, vápis z účtu, kde člověk dokáže, že má ušetřeno min. 4 nájmy, potvrzení od zaměstnavatele, ručitele, vápis z banky a pokud možno ukázka, že máte taky spořící účet, je taky dobrý ukázat, že jste tady legálně, zdravotní pojištění se taky hodí, oddací a úmrtní list prarodičů a praprarodičů, vysvědčení z první třídy. No a pak se nadšený potenciál postaví do fronty a začne se drat, aby ten byt viděl co nejdřív a všechny předhonil, neb byt zmizí běhěm prvních pár hodin, většinou.
My jsme bydleli celkem ve dvou bytech, ten první byl v perfektně čistým domě, dokonce jsme tam měli centrální klimatizaci, kterou teda jednou za pár tejdnů vlezl obří šváb, a to i přes měsíční deratizaci domu. Dokonce jsme tam měli dole i pračku se sušičkou, na New York fakt luxus. Jenže ten byt byl fakt malej, návštěvy u nás spali na zemi v obýváku a když jednou přijeli tři kamarádky najednou, tak tam bylo fakt útulno.
Náš druhej byt, před vybral Amík, neb já byla v práci a těhotná. Když ho viděla Amíkova mama, tak se rozbrečela a to bez nadsázky, prej se tam narodí její vnuk. Když ho viděla moje mama, tak řekla, že je jak z Felliniho filmu a prej ne v dobrym. Je fakt, že se v tom dome nikdy neuklízelo a správce domu pod náma se se svojí manželkou pravidelně každej víkend děsně opili a pobili. Když jsem byl někde kolem 7. měsíce, tak mě na schodech potkal správce a řiká: “Ty seš těhotná?” “Jo, jsem.” “Já myslel, že jsem tak ožralej a mám vidiny.” Správcová pak tvrdila, že je mini chlapík rasista a nemá rád latino, protože se pokaždý, když se na něj vrhla rozbrečel. Ono to chce tvrdou náturu nerozbrečet se, když na vás řve bezzubá čarodějnice s dechem okeny.
Ale hlavně, že Carrie bydlí sama někde kolem Chelsea, mimochodem jedno z těch dražších míst.
A sakra fotky prvního bytu jsou na střeše. Tohle je z druhýho.
Natáčíme pro Vás další reportáže o životě rodin s vážně nemocnými dětmi. Včera jsme byli v Bělé pod Bezdězem u onkologicky nemocné Terezky. Její 7 leté zdravé dvojče, bráška Matýsek, nám nakreslil obrázek - poznáte, co je na obrázku? 🙂
75℅ splněno...začínáme 31.tt... 70 dní do porodu... Ohhh... Tolik depresivních čísel za jeden den 😀 😀 😀
