Když se objevilo testování na Biodermu řekla jsem si ty jo, to by se nám hodilo mně se ruce zase zhoršily a dceři na ekzém už nic nezabíralo.Tak jsem usoudila,ze stejně nic určitě zas nevyhraju, ale za zkoušku nic nedám. Napsala jsem svůj komentář a přešla to. Za pár dní mi přišla zpráva od Modrého konika, ze mě vybrali na testování. Mela jsem obrovskou radost,protoze dcera se furt škrabala a na těle měla červené suché fleky od AE a mastičky od Dr. nezabíraly.

Balíček dorazil a šlo se na věc.

Překvapil mě krém, který přišel ve velkém balení 500ml a gel i když má 200ml, tak stačí opravdu malinko a dcera je umyta po celém tělíčku.

Den 1.

Ihned jsem si šla umýt ruce sprchovým gelem Bioderma atoderm po umytí jsem cítila nevtíravou vuni.ne jak u ostatních sprchacu. Ekzém byl po prvním umytí takový jemný než doposud drsny..dost mě to překvapilo. Poté jsem se namazala krémem Bioderma Intensive Baume. Večer jsem opět zopakovala.

Dceru jsem večer zarudlou vykoupala ve sprchovém gelu a poté namazala. První den jsem nečekala žádné zlepšení.

Moje rodinka je bohužel na atopický ezkém zatížená. Začalo to mou maminkou, která jakožto "majitelka'' lupénky dala do vínku tento předpoklad i mně.  Na mně se projevil jen částečně a to sice atopickým ekzémem. Jakožto dítě školou povinné sem trpěla neskutečnými mindráky, protože přes veškerou snahu mé maminky i kožní lékařky se nedařilo ekzém eliminovat.

Momentálně mi zůstala velice citlivá kůže, ale jakmile přijde zima, věrný "kámoš atopák''se ozve.  Atopický ekzém po mně zdědil můj syn Matthias, s kterým sem byla již v šetineděli na pohotovosti,protože reakce na podaný lék na ekzém vypadala natolik nepěkně, že sem o něj měla obavu. Díky úpravě stravy jsme to dokázali eliminovat natolik, že se u něj projevu především ,,krupičkou'', která na první pohled není příliš patrná, ale o to víc je nepříjemná prožitkem.

U mého mladšího syna sem nahlas jásala, že ekzém první rok nepřišel, i přes zavedení veškterých potravin. To se bohužel letos v zimě změnilo a na mě padl smutek. Jak mohu pomoci jim, když celý život se snažím přijít na to, jak pomoci sobě?

Uznejte tedy, že tento test přišel právě na zavolanou.

Nejprve obecně. Když mi balíček přišel, byla sem nadšená velikostí. Z pohledu do budoucna by to pro tři díky ceně byla poměrně náročná položka, ale balení je vyloženě rodinné. 

Další fajn vychytávkou je uzávěr ve formě pumpičky. Ve sprše nění nic víc otravného, než se mokrýma rukama snažit rozdělat sprchový gel, který díky nejmenšímu obyvateli našeho bytu musí být stále zavřený. Stejně je tomu tak u tělového mléka, kde nemusíte mastnou rukou opakovaně brát lahvičku do ruky a stačí zatlačit na píst.

Koblihy jsem dělala už několikrát, ale tyhle jsou zatím ty úplně nejlepší. Těsto je vláčné, nadýchané, a i bez náplně, jen pocukrované jsou výborné. Protože jsou to koblihy masopustní a dnes je tlustý čtvrtek, který je nerozlučně spjat s koblihami, tak tady na ně máte recept.

RECEPT a co na něj budete potřebovat

Na kvásek

125 ml vlažného mléka

21 g droždí

10 g cukru

"Pocity vyčerpání, hněv a výbušnost ve chvílích, kdy dítě zlobí, jsou příznakem narušené biochemické regulace. Místo, abyste zapojili vyšší mozková centra a promysleli, jak co nejlépe zareagovat, neustále se vám spouští procesy v systému 'vzteku' v nižších etážích mozku. Mozková kůra je zaplavená chemickými látkami a v důsledku toho ztrácíte empatii a schopnost jasně myslet. Chce se vám křičet!"

Kdo by to neznal.

Věda zvaná rodičovství v kapitole "Péče o sebe sama" občas přichází na každého rodiče. Na někoho méně často nebo v mírnější formě, na někoho často a intenzivně.

Můžeme v tomto ohledu pro sebe něco udělat? V článku Akademie rodičovských radostí I. jsme potvrdili, že čas bez dětí věnovaný jen sobě nebo partnerovi může k psychické pohodě nemálo přispět. Co dalšího radí odborníci přes neurologii "vyšťaveným" rodičům?

Jezte zdravě

"Některé z významných chemických látek ovlivňujících emoční rozpoložení v organismu vznikají z přijaté potravy. Zařazením některých potravin do jídelníčku a vyřazením jiných můžete ovlivnit či zlepšit to, jak se tělesně i duševně cítíte."

Krásný den všem😊

Když se naše malá narodila měla, jsem pro ni připravenou všelijakou dětskou kosmetiku k namazání jejího tělíčka od hlavy až k patě. Vždy jsem byla zastáncem hlavně českých výrobků, ale na základě svých zkušeností a i mého okolí, jsem po čase přešla převážně na německou kosmetiku nebo švýcarskou. Přišlo mi, že jejich produkty splňují co popisují a že tedy nejsou tak ošizené jako většina našich výrobků.( Ať už hygienických nebo potravinářských). Každopádně holčička se nám narodila čisťounká, nepomačkaná a téměř neopuchlá(narozená dříve jak jsem zmiňovala). Po pár týdnech se jí začaly dělat v obličeji pupínky. Nejdříve jsme tomu říkali potničky, z toho jejího věčného bolení bříška a tlačení prdiků, kdy vždy se celá opotila. Pak to vypadalo jako kojenecká puberta a později skoro jako vyrážka. Pátrala jsem nejprve doma jestli ji nevadí nějaký materiál (látka) v oblečení ať už oblečků nebo čepiček. Pročítala jsem znova důkladně složení kosmetických výrobků, kontrolovala se více při stravování, jelikož kojime. Nakonec při kontrole u lékařky jsme zjistili že jde o běžnou věc, kterou mají miminka ihned po narození a my teprve do tohoto stádia dorůstali. Nicméně rada lékaře byla, ať jí myjeme v převařené vodě, ať ji mažeme bepanthenem. Nooo super, než bych převařila pokaždé plnou vaničku na její koupání, asi bychom se nedoplatili a to samé s bepanthenem. Je dobrý to určitě nepopírám, chvíli jsme ho používali i do plenky ale s jeho cenovou relací to není nijak valné. Nevím zda někdo dnes ještě používá pudr ale my ne. Hledala jsem tedy alternativu, která bude účinná na všechny tyhle pupínky a neškodná, zároveň cenově dostupná. A našla jsem!

Pořídila jsem v lékárně krém -SUDOCREM vyrobený v Irsku. Cenově vyjde možná jako bepanthen, ale vydrží mnohem mnohem déle. Prodává se ve třech velikostech a je to zázrak. Je pro každodenní péči a ochranu pokožky. Slouží k péči o podrážděnou a začervenalou pokožku, tedy do plínky ideál, při opruzeninách, ekzému či akné. Hůře se rozetírá, ale to ničemu nevadí hlavně že pomáhá. Malá ho má jak do plínky, tak i na obličeji se po něm zahojily všechny neduhy a její pokožka je bez jakéhokoliv pupínků, červenání, ekzému. Za mě a Victorku doporučuji❤

Zdravím Vás všechny milé maminky. Před koncem loňského roku se nám narodila dcerka Victorka. Narodila se deset dní před termínem což samozřejmě nebylo nic hrozného, jen její váha a délka byly menší než jsme předpokládali a než jsme si přichystali oblečky. S velikostí panenky jsme nepočítali,ale za zdravé a krásné miminko jsme vděční. Nicméně proč to píšu, aby nás propustili z porodnice museli jsme docílit váhy něco málo přes 2500g. To se nám samozřejmě na základě pouhého kojení nedařilo a tak jsme začali přikrmovat. Váha rostla, holčička silila, ale tím i začaly bolesti bříška a prdiků. Dostali jsme spousty rád, jak s tím holčičce pomocí od různých kapiček,cvičení s nožičkami, rektální rourku až po babské rady a rady našich maminek. Zkusili jsme všechno možné, jen aby Victorka klidně spala a my vlastně také. Napíšu tedy pár vyzkoušených věcí a snad to pomůže i Vám, nebo se třeba v lecčem shodneme. Jelikož jsem byla prvorodička, zkušenosti jsem neměla a vše vyčtené z googlu jsem také neměla. Dala jsem na rady lékařky, kamarádek maminek, atd. Nakonec usoudila dle svého.

1) Dávat miminko řádně odříhnout po každém krmení a kojení. - Dělali jsme vždy a pokaždé důsledně, výsledek byl, že bříško stejně bolelo, ale i tak je to nutnost.

2) Nahřívání bříška teplou plenkou(látkovou) nb nahřívací mi polštářky - zkusili jsme a i tak problemek pořád byl.

3) Cvičení nožičkami - řekla bych mírně úspěšné, někdy bříško povolilo, jindy se miminku fakt cvičit nechtělo a proti vůli komu ano.

4) Rektální rourka - věc dobrá, ale ne vždy a všude s ní ihned miminku pomůžete. Spíše se nám osvědčila v případě potíží s vyprázdněním.

5) Espumisan kapky - holčičce chutnaly, pár dní zabíraly, ale po pár dnech už jakoby bez účinků.

Po zhlédnutí vynikající divadelní hry na téma fusekle pohozené na prádelním koši, mi konečně došlo, že tenhle problém nejen že je starý jako lidstvo nosící ponožky, ale že jde dokonce o nadčasové téma, které dokonce lidstvo přežije.

Která žena by neznala typicky chlapský zlozvyk o zanechávání fuseklí v blízkosti koše na prádlo? Ve většině případů přímo na něm? Jsem si vědoma faktu, že tato problematika se rozebírá na všech frontách, počínaje bulvárními plátky s titulky: „Deset zaručených tipů a rad jak naučit muže čistotnosti a nedopustit se trestného činu“ nebo „Ponožky mě dohnaly k rozvodu!“ a tak podobně. Ale  tím to nekončí! Už jsem slyšela i diskuzi v rádiu o tom, proč si muži nejsou schopni své špinavé fusekle hodit do koše na prádlo. Divadelní hru na téma souvislost špinavých ponožek na prádelním koši a sexuální frekvence jsem už zmiňovala.

Já se chci ale věnovat jinému aspektu tohoto problému. Vždyť ono to je, krucinál, nakažlivé! No vážně.

Dřív mě to přivádělo k šílenství. Vždycky, když jsem viděla ponožky hozené na koši, zmocnilo se mě najednou několik emocí. Nejdřív jsem zuřila vzteky, pak jsem začala upadat do deprese, že se to ten můj Pažout navzdory vysokoškolskému titulu snad nikdy nenaučí, posléze jsem začala vymýšlet ony zaručené tipy a rady, jak ho to odnaučit bez ztráty na životech. Nakonec mě převálcovala absolutní otupělost (pud sebezáchovy) a ponožky jsem prostě jen zvedla a přemístila.

Postupem času jsem tomuto zvyku přišla dokonce na chuť a víte co? Někdy se stává, že už na koši leží jen moje ponožky a ty Pažoutovy jsou spořádaně uložené uvnitř! To jen dokazuje teorii o tom, že když chcete někoho něco odnaučit, musíte to začít sami dělat.

Zatímco v začátcích našeho soužití jsem si neustále kladla otázku: „Proč to, prokrindapána, dělá? Rozumějte, když už dojde k tomu koši, může je přeci hodit dovnitř, nemám pravdu?!“. Jde o jeden pohyb navíc. Synchronizaci pravé a levé ruky. Jedna nadzvedne víko, druhá dokončí plynulý elipsovitý nebo přímočarý pohyb. To přeci není složité. Ani pro vysokoškoláka.

Byla jsem moc ráda, když jsem měla v interní poště zprávu od Modrého koníka, že jsem byla vybrána na testování s Biodermou, řadou pro atopiky (Atoderm Sprchový olej a Atoderm Intensive Baume).

S atopickým exémem jsem měla problémy hlavně na rukách. Nejhorší je to asi v období zimy, kdy ruce daly nejvíc zabrat. Začínalo to hodně nepříjemným pnutím nebo nepříjemným svěděním na rukách. V ten moment jsem mohla začít mazat, čím jsem chtěla, ale už tak nějak bylo pozdě. Za pár dní se mi na rukách začaly dělat pupínky a místama mi kůže začala praskat až do krve a začala se mi hrozně loupat kůže. Hrozná bolest ☹ 

Vždycky jsem musela okamžitě nasadit kortikoidovou mastičku Belogen. Která mi zabrala téměř vždycky během týdne ruce vyléčila. Pak jsem měla třeba na 14 dní klid.

A začalo to znovu.

A nyní mám možnost vyzkoušet Biodermu. Tak jsem na ní sama zvědavá.

Abych měla jistotu, že Bioderma na mě opravdu funguje, nepoužívala jsem déle jak týden téměř nic na mazání, pouze obyč krém, abych ruce alespoň trochu promazala, protože jinak bych to asi nevydržela ☹

Moje zkušenost s Biodermou po rozbalení.... 

                                             Moje ruce před testováním....

                                  červené (hlavně mezi prsty a na kloubech) a suché

Den první:

S těhotenstvím se kolem vás začnou rojit rady, co jíst můžete a co ne. Která potravina je pro vás vhodná a co v tomto krásném období raději vynechat. Je jasné, že s ohledem na zdraví své i nenarozeného miminka na svou životosprávu dbát musíte. Rozhodně však není nutné být jen o chlebu a vodě. Jak se stravovat v těhotenství?

Dbejte na pestrou stravu

Kdo se stravoval zdravě už před těhotenstvím, nemusí měnit takřka nic. Pokud jste však zdravému životnímu stylu dříve příliš neholdovala, je ideální doba začít. Dodejte svému tělu dostatek vitamínů a nezapomeňte na pravidelný pitný režim.

Nevhodné potraviny v těhotenství

Začneme tím, co byste ze svého jídelníčku měla po dobu těhotenství vyřadit. Které potraviny by vám mohly uškodit? A jak to vidí samy maminky? Nakoukněte do zajímavé diskuze na toto téma a mezitím si přečtěte i náš článek.

Játra a výrobky z nich

Znáte ten "vědecký" pokus, kterak zašlá mince ponořená do coly se zázračně zbaví rzi? Nebo že se s její pomocí perfektně vyčistí znečištěné nádobí, disky u aut či mastnota? A co "výbuch" poté, co vložíte do láhve s colou mentolové bonbony? Co všechno asi tento nejprodávanější nápoj na světě dokáže s dětským organismem?

Je to marné, ale sklenice ledově vychlazené coly je lákavé pokušení, kterému rádi podlehneme všichni. Alespoň jednou za čas určitě. Věděli jste, jak vlastně coca-cola vznikla? Před 120 lety namíchal americký lékárník medicínu proti migréně, bolesti zubů a zad, nachlazení, pro zlepšení trávení a celkové posílení nervové soustavy. Použil přitom narkotického kokainovníku (koky - odtud název "coca" v názvu nápoje). Z léku se postupem času stal hit, jen koku nahradil přijatelnější kofein. Zajímavé, že?

„Coca-cola pomáhá obecně na podrážděný žaludek, když člověk pořád zvrací a žaludek se točí, i když už v něm nic není. Ta cola se má ale ledově vychlazená a po malých lžičkách! Fakt to zabírá, ale člověk to nesmí vypít najednou. Jen tu lžičku a pak třeba pět minut počkat a zas jednu. Mám to z vlastní zkušenosti,“ luccisek z diskuzního fóra Nevolnost v těhotenství – jak ji předejít?

Rizikové látky obsažené v Coca Cole

• Kyselina fosforečná

Už jste někdy pili colu? Asi ano, že? Víte, že onen štiplavý ocásek má na svědomí právě kyselina fosforečná? Kromě nápojů se používá při výrobě sýrů, tuků margarínů a (jak už její název napovídá) představuje cenný zdroj fosforu. Ten udržuje naše zuby a kosti pevné a zdravé.

Také se vám často stává, že vaše peněženka zeje na konci měsíce prázdnotou a vy čím dál častěji saháte do svých úspor? Nebo dokonce žádné nemáte a přemýšlíte, že svou nelibou situaci vyřešíte pomocí půjčky? Nevíte, kam vám každý měsíc peníze utíkají, nemáte žádný přehled o výdajích a příjmech? Pak vězte, že se řítíte do velkých problémů. Vést si pravidelný rozpočet by mělo být naprostou prioritou bez ohledu na to,

jaká je finanční situace vaší rodiny.

Vedení rozpočtu a důkladná analýza příjmů a výdajů vám pomůže zjistit, kde máte tzv. díru ve svých financích. Záleží na vás, jaký způsob zvolíte. Někdo preferuje papír a tužku, někdo nedá dopustit na tabulku v Excelu a v době chytrých telefonů můžete využít i různé zajímavé aplikace s mnoha funkcemi, které budou hlídat rozpočet za vás. Není to tak složité, na jedné straně budou příjmy a na druhé výdaje. Bohužel ta druhá kolonka bývá obvykle mnohem delší. Některé tabulky jsou tak chytré, že vám rovnou vše spočítají. Důležitá je zejména pečlivost a pravidelnost. Nic nevynechávejte, zaznamenejte opravdu každý nákup a i korunové položky.

Jak postupovat při vytváření rodinného rozpočtu?

Než se rozhodnete a nastane den D, je dobré se správně namotivovat. Chcete nové auto, sedačku nebo pořádnou dovolenou? Díky dobře vedenému rozpočtu můžete zjistit, kde vám peníze utíkají a vytvořit si tak dostatečnou rezervu nebo našetřit na své sny.

• Sepište si všechny měsíční příjmy.
• Sepište si veškeré měsíční výdaje.
• Vypočítejte si rozdíl mezi příjmy a výdaj.
• Výdaje spolu s rodinou projděte a uzpůsobte. Popřemýšlejte nad tím, co kde ubrat a ušetřit, abyste výdaje trochu snížili.
• Vytvořte si rozpočet na měsíc. Z toho co vám po odečtení výdajů zbylo, si rozpočítejte peníze na celý měsíc tak, aby se nestalo, že před výplatou nemáte ani na nákup.

Přelom zimy a jara je charakteristický značnými výkyvy teplot a děti jsou tak vystaveny vyšší pravděpodobnosti onemocnění, se kterým se jejich tělo musí vypořádat. Proto je dobré v této době přemýšlet nad tím, co by pomohlo dětský organizmus celkově posílit, zejména však imunitu. Hlíva a rakytník jsou na podporu imunity ideálním řešením.

Ovoce a zelenina?

Určitě správná volba! Dětská strava by měla obsahovat dostatečné množství ovoce a zeleniny. Je však nutné si uvědomit, že ovoce již dnes neobsahuje tolik vitaminů jako před desítkami let, z důvodu kyse­lých dešťů, nekvalitní půdy a také z důvo­du dozrávání při námořní a silniční dopra­vě. Ovoce častokrát nestačí dozrát a liší se nejen méně výraznou chutí, ale i nižším obsahem vitaminů od ovoce z dob našich babiček. Je proto nutné doplňovat vitami­ny i jinou cestou.

Zázračná houba

Hlíva ústřičná, která obsahuje širokou škálu účinných látek, patří mezi významné zdraví prospěšné houby. Český výrobce doplňků stravy TEREZIA COMPANY používá celé plodnice, které se nadále šetrným způsobem suší tak, aby v nich zůstaly zachovány všechny biologicky aktivní látky. Veškerá hlíva pochází výhradně z certifikovaných pěstíren.

Multivitamin z přírody

Tuhle nemoc vám asi nemusím představovat, porucha 21.chromozomu se nazývá Downův syndrom, dětí postižené touto nemocí se navzdory moderní medicíně a kvalitním vyšetřením (na které naše maminky mimochodem nechodili vůbec) rodí stále dost. Já mám naštěstí dvě zdravé děti, přesto bych vám ráda vyprávěla o jedné čisté dušičce, o mém malém-velkém bráškovi, který do vínku dostal jeden chromozom navíc....

Náš Milánek se narodil v květnu roku 1967. Vlastně byl naprosto šťastné dítě. Miloval všechny okolo a pro každého měl nějaké slůvko (když mu tedy někdo rozuměl). Bohužel byl těžce negramotný, neuměl číst, neuměl psát, ani počítat, přesto ale naprosto přesně věděl kdy co dávají v televizi a tv program pokaždé otočil na správný den. Miloval ABBU  a Boney M, na otázku: "Kdo tohle udělal?" pokaždé naprosto samozřejmě odpověděl:  "Dalibor Janda" a při výpadku proudu pokaždé vyběhl z pokoje s památnou větou "Pipli plout". Tohle všechno byl můj bráška, jak říkám já, malý-velký bráška. Byl o 16 let starší než já, ale vývojově bohužel zůstal v dětských letech... I přesto jsem ho milovala. Jako dítě mě nikdy nenapadlo přemýšlet jak moc (či proč) je jiný, prostě tu byl a já ho tak brala. Až jako dospělou mě občas napadlo jaké by to bylo mít staršího bráchu, měl by ženu? Děti? Práci? Dům?  Bylo by to fajn, ale bohužel nám tohle osud nedopřál.

Maminka s ním byla dlouho doma, trvalo dlouho než se naučil chodit, když jsem byla já už chodil do denního stacionáře, super věc, něco jako školka, ale bohužel i v dnešní době nám sdělili po jeho 30 letech že již ho tam nechtějí a že ho máme dát do ústavu. Samozřejmě nedali. Maminka proti tomu bojovala celý život, ještě tenkrát, v letech sedmdesátých a osmdesátých to nebylo jednoduché a opravdu se bála že si režim prosadí své. Ale neprosadil. Milánek prožil úžasný život v naší rodině vedle milujících rodičů, nás dvou sester a babičky, která by se pro něj rozkrájela.

Tu miloval moc . Jezdil k ní na prázdniny a víkendy, chodil s ní do krámu, dával si s ní "kafíčko" zpíval ji, hodiny tančil na zástinku když mu někdo pustil rádio, povídal si s každým kdo přišel na návštěvu. Miloval návštěvy, byl schopnej jim vyprávět všechno na co přišel a jeho oči tenkrát zářili... Jako by je uměl rozsvítit, to je jedna drobnost u těchto lidí. Narozdíl od všech ostatních kteří kontrolují své emoce aby nedej bože nebyli trapní, tak tyhle děti dávají všechno krásně najevo. Zračí se jim v tváři smutek, radost, štěstí... A to přesně jsem na něm milovala. Byl najednou krásnější když měl radost, když se smál a tleskal, když cupital k vratům přivítat tetu, když objímal babičku, když mazal tatínkovi záda.... Ale taky uměl být smutný, nevrlý a nezapomínal když mu někdo ublížil.  Jednou se rozzlobil na tatínka a to tak moc, že mu několik let (!) neřekl jinak než slovem pane a přímením, pak ale zapomněl nebo odpustil a byl to zase tatínek. Když zemřela babička truchlil pro ní několik let, byl na ní tolik fixovaný že proplakal spoustu nocí během několika následujících let. Když se v 19ti odstěhovala a vdala naše sestra byl také dlouho smutný, věřím že švagrovi dlouho nemohl zapomenout že mu jí odvedl, protože s ní vyrůstal. Já jsem přišla na svět když už byl větší, takže mezi námi tak silné pouto nebylo. Ale nakonec jsem do domu přivedla malou dceru. Docela jsem z toho byla nervozní, už nebyl nejmladší a věkem začal být nevrlý, vzteklý, trucovitý a dítě mohlo narušit jeho klid. Ale on ji vzal naprosto samozřejmě, říkal ji Maruše a občas si s ní i pohrál, akorát vlastní hračky ji nepůjčoval (jako ona je teď  nepůjčuje sestře) 🙂

S Milánkem byla legrace, bral život s humorem protože nebyl svázaný starostmi dospělých lidí a my se bavili s ním. Ale byl s ním i kříž, když někam nechtěl vyrazit (obvykle na výlet s jejich stacionářem, či k lékaři nebo jen pomoci odvozit trávu ze zahrady) zavřel se na wc a nedostali jste ho ven klidně i hodinu a půl. Jo, to opravdu uměl. A co tam dovedl vymyslet snad ani nebudu rozepisovat 😀 Všichni jsme to ale přijali tak jak to je, naučili jsme se s ním žít i s jeho nedostatky, nakonec nic jiného nám stejně nezbylo. Určitě jsme si s ním užili spoustu divokých a náročných situací, když se na vesnici ztratil, všichni ho hledali, zapojila se široká veřejnost a pak ho večer našli prostě v kurníku se slepicemi 🙂 Nebo když zmizel jindy a po chvíli hledání ho našli na poli jak sbíral do vozíku kameny (babička chodila sbírat řepu, tak chtěl pomoct), nebo tady doma vyplavil záchod, měli jsme kočku a on chtěl vyčistit její toaletu, tak ji vyklopil do záchoda a spláchnul...ono to přeteklo a měli jsme všude bláto 🙂 Taky nám kradl papíry, takže jsme si důležité dokumenty museli hlídat, jinak se mohlo stát že je po dlouhém hledání najdeme u něj v pokoji s namalovanými obloučky. A kradl je tajně, nikdy jsme ho nezahlédli, ale prostě to zmizelo. Jednou jsem přišla domů, byl doma v tu chvíli sám, v obýváku bouchl šuplík a on šel naproti mě z obýváku, ptám se co dělal v obýváku a on rezolutně zavrtěl hlavou se slovy:"Nebyla v obýváku" .......Jo, rozdělení ONA/ON mu dělalo problém, stejně jako tykání/vykání, dospělým a starším zásadně tykal a malým dětem vykal, jemu zas naopak každý říkal Ahoj Milánku a když mu náhodou (většinou lékař) začal vykat tak on vůbec nereagoval, nechápal co po něm chtějí.

No a taky moc rád telefonoval, nebo spíš bral telefony. Jo, doba pevných linek, telefon zazvonil a Milánek, který jinak chodil rozvážně až plouživě, vyskočil ze země, kde seděl, jako čamrda a hrnul se k přístroji, nikdo z nás neměl šanci 😀 To by bylo v pořádku, kdyby se byl schopný s někým domluvit 😀 Jenže vzhledem k jeho druhu "huhlání" nikdo nerozuměl jemu a on sám nerozuměl pokynům ze sluchátka, ale vždy si rád pokecal. Čas od času mi kamarádky říkali že mi volali a zvedl to brácha, no ale že mu pani sestřička z ordinace kam Milánek chodil sdělila informaci aby ji vyřídil tatínkovi, to nás přinejmenším překvapilo. Pro vykreslení situace, v sedmnácti,kdy jsem měla již mobil jsem volala domů a zvedl to brácha...Já:"tady Pavlína, zavolej mi mamku"...odpověď:"Palína není doma", tak já znova: "Já jsem Pavlína, zavolej mi mamku" a opět: "Palína není doma", tak jsem zkusila jen zavolej mi mamku a to klaplo...

Blíží se Valentýn, svátek všech zamilovaných. Ne každý může vyrazit na romantickou večeři do restaurace a v tom případě nezbývá nic jiného, než si romantiku přichystat doma. Já jsem si pro Vás nachystala sladkou Valentýnskou tečku v podobě čokoládového fondantu.

RECEPT a co na něj budete potřebovat

113g 70% čokolády
155 g másla
120 g moučkového cukru
2 vejce
2 žloutky
54 g hladké mouky

POSTUP

1. Troubu si rozehřejte na 220°C a formičky si vymažte máslem a vysypte cukrem.
2. Máslo s čokoládou dejte do mísy a pomalu zahřívejte ve vodní lázni, dokud se čokoláda i máslo nerozpustí. Poté dejte stranou z vodní lázně a nechte chvilku odpočívat.
3. Přimíchejte k čokoláda moučkový cukr, poté vajíčka a nakonec hladkou mouku. Vše pořádně promíchejte.
4. Lžící plňte formičky zhruba do poloviny a dejte péct na 12-13 minut.
5. Po upečení fondant objeďte dokola nožem, aby se dal lépe vyklopit a ihned podávejte.
B.

TIP: Fondant můžete podávat se zmrzlinou, šlehačkou nebo našlehaným sladkým tvarohem. Dozdobte ovocem.

#mamapecedoma #mk_blog_academy #mkblog #blogerka

Můj druhý porod bohužel skončil znovu sekcí a v podstatě po ohlédnutí zpět byl průběh naprosto stejný jako u prvního a přesto byl jiný 😉

Snažila jsem se v těhotenství udělat vše proto, abych mohla porodit normálně a abych věděla jak porodit normálně a hlavně abych nabyla jistoty, že dokážu porodit normálně. Chodila jsem tedy na cvičení, díky kterému jsem byla v podstatě celé těhu v pohodě, protože jsem věděla jak si ulevit a chodila jsem také na předporodní kurz k dule. Kurz byl vlastně zaměřený na to dozvědět se co nejvíce info o porodu, aby mě už nic nemohlo zaskočit. Další věcí byl také i výběr porodnice. V kurzu jsme se dozvěděli výhody porodnice v Havlíčkově Brodě, ale nakonec jsem se rozhodla pro "domovskou" porodnice v Táboře. Co bylo asi nejzásadnější pro porod bylo rozhodnutí mít svou dulu u porodu 😉

Ve středu ve 20:00 jsem zjistila, že se opravdu už začíná něco dít, ale bolesti zatím jen minimální. Jen jsem informovala manžela, že se asi něco chystá 😀 Večer jsme šli normálně spát, kolem půlnoci už jsem cítila bolesti větší, že už jsem musela vstát. Ve 3 ráno jsem vzbudila manžela ať zavolá bráchu, aby přijel hlídat dcerku, že pojedeme. Odjeli jsme tedy do porodnice. Po vyšetření mi bylo řečeno, že se sice něco chystá, ale ještě to na porod není, ikdyž bolesti jsem měla docela veliké, ale nebyly to ty správné takže uložení na lůžkovou část jsem odmítla a odjeli jsme domů. Ještě před tím jsem ale absolvovala ultrazvuk s panem primářem, protože se paní doktorce něco nelíbilo na děloze. Co to bylo jsme se, ale dozvěděli až po sekci...

Domu jsme dorazili asi v 5 ráno a manžel volal babičce, aby přijela hlídat. Já měla bolesti dost velké tak jsem šla hned do sprchy a volala své dule jak jsem na tom. Vypadalo to spíš na bolesti do zad tak jsme zkusili hlavně v kontrakcích kleknout si na čtyři a nechat zadek nahoře. Něco se tam opravdu stalo neboť kontrakce skoro úplně ustaly. Do oběda jsem měla slabé kontrakce cca po 20ti minutách. Odpoledne jsem šla tedy do vany, aby se to trošku rozjelo a zalezla jsem hned do postele. Tam jsem moc nevydržela a kolem 18té jsme už byli v porodnici s nálezem dobrým k porodu - otevřená na 3 🙂 Srazili jsme se v porodnici i se svojí dulou. Po příjmu jsme šli všichni na porodní sál. Bylo to zvláštní, kontrakce jsem tentokrát měla, ale nebyly tak nepříjemné takže jsme v podstatě ani nevěděli co na porodním sále dělat 😀 Tak jsem si dala sváču a zalezli jsme s dulou do sprchy. Řekla bych tak tři hodiny mi vonným olejíčkem masírovala v horké sprše záda - bylo to úžasný. Bolesti jsem skoro vůbec nevnímala a naopak si to užívala. Po sprše a po vyšetření mi bylo sděleno otevřena na 5cm. Tentorkát dula zavelela, že už je super čas dát si vanu. Dala mi zase hezky olejíček do vany a ještě jsme pustili bublinky a to bylo zase úplně úžasné! Připadala jsem si jak v lázních a né v porodnici 😀 Po vaně kontrakce zesílily, ale pořád se to nějak dalo vydržet 🙂 Při posazení na míči byly kontrakce najednou daleko větší a citelnější. Začínala jsem být unavená a tak jsem si lehla na postel a dula mi masírovala plosky nohou a já mezi kontrakcemi pospávala. Zdálo se, ale že kontrakce ustupují a jsou najednou po více minutách. Ve 2 hodiny ráno stejný nález po 4 hodinách - otevřená na 6 a nic víc se neděje. Začínali jsme tušit, že není vše jak má být. V porodním plánu jsem měla, že nechci žádné zasahování do porodu, ale sama dula mi navrhla, že by bylo nyní dobré provést dirupci, aby se ukázalo zda to k porodu bude či nikoliv. Z prvního porodu jsem už věděla co mě asi po dirupci čeká a trochu jsem se bránila, ale nějak se to rozseknout muselo. Po dirupci nastoupili kontrakce opravdu veliké a řekla bych skoro těsně po sobě, do sprchy jsem se dobelhala a tam už jsem jen klečela na čtyřech a nebyla schopná ničeho. Při vyšetření bylo zjištěno, že i pře obrovské kontrakce se opravdu nic neděje, byl zavolán doktor a na monitoru se začaly strácet ozvy miminka. Bez jakéhokoliv otálení doktor rozhodl o sekci a začal znovu stejný fičák jako jsem znala z prvního porodu. Jediné co bylo jiné, že jsem dostala pro urychlení celkovou anestezii, protože tady už šlo opravdu o zdraví miminka. Poslední co jsem před usnutím slyšela byl povel od doktora "a jdeme na to". Následně jsem slyšela jak na mě volá sestra jménem a začala jsem cítit bolest, vůbec jsem netušila kde jsem a co se stalo. Manžel seděl u mě u postele a malou jsem měla přiloženou na hrudníku. Pověděl mi, že díky porodnímu plánu mohl malou hned po porodu klokánkovat místo mě a měl přitom slzy v očích, byla jsem šťastná, že to takhle všechno dopadlo. Další rozdíl byl v tom, že po celkové anestezii jsem mohla hned druhý den vstát - byla to teda bolest veliká a z pooperačního pokoje mě museli vést za vozíku jinak bych sebou sekla, ale aspoň se mi neudělala zase proleženina na noze kvůli které jsem po prvním porodu nemohla 3 měsíce chodit. 

Po vizitě jsem se dozvěděla, že jizva byla propadlá a malá se tam zasekla a nemohla dolu a ozvy se ztrácely, protože měla omotanou šňůru kolem krku. Děloha od jizvy dolů prý vůbec nespolupracovala, byl to jen povyslý sval a vysvětlovalo to co bylo vidět na ultrazvuku i to, že jsem měla ke konci těhu dlouho břicho hodně nízko a ve spodní části břicha mám velké strie.  Je opravdu zajímavé jak všechno spolu souvisí. 

Opravdu jsem chtěla porodit normálně, ale bohužel se nepodařilo, každopádně mám tentorkát na porod velmi dobré vzpomínky a jsem šťastná, že jsme všichni v pořádku. 😉

Pred tim nez zacnu psat tak se omlouvam za hacky a carky, pisu z telefonu. 

Mam dve uzasne a krasne deti, jako kazda maminka, Willickovi byl nedavno rok a měsíc a uz chodi, no mam z toho radost. A Valerce jsou 3 mesice a je lina jak ves, nejaky paseni konicku, ten jeji pohled matko neprud me dostava.  Dobre dobre zacnu od zacatku. Kdyz jsem Valcu porodila(vyndali ji ze me) tak v porodnici byla takovy andilek, hodna, spava, NEJECICI. Jak jsme prijeli domu tak z meho uzasneho andilka se stal maly satanek. Probrecela dny a noci, nepomahalo nic noseni, vypraveni, zpivani(asi bych taky brecela kdybych sama sobe zpivala) vzdy vyprdena vykakana, napapana, prebalena a presto strasny rev. Ze zacatku jsem chodila slat kolem 3, 4 h rano a v 8 vstaval Willik. Tohl prebalit prevliknout nakrmit a jen co jsem si sedla na gauc uz jsem poslavala, ale ne tvrde, neslo ty oci udrzet. Willda byl po ranu uzasnej, vzdycky si sam vystacil.. hral si sam s tatrou, motorkou a vsim co v obyvaku/moje loznice mel. Ale pak se probudi Valerka na kojeni a to spusti Will zarlivy hystericky plac a zacne se po me sapat. Snazila jsem se mu domluvit, rikala jsem mu jak ho miluju a ze je uzasnej, hladila volnou rukou, pusinkovala a buh vi co jeste. Bohuzel on tak zarlil uz v 10 mesicich, ze to snad ani neni normalni. Valerka se v noci budila co 1,5h na kojeni a tal 4x do tydne mela v noci jidlo 1,5h nespalan zase jidlo a po 30 minutach chozeni po byte usnula a spala 3h a pak znova nekdy ty intervali mela skuzecne co 1,5h. Takze kdyz Willicek spusti ten svuj hysterak tak ja sedela s Val u prsa jak ta nejvetsi troska a brecela a brecela a brecela az si toho ten maly vsimnul a prestal a prisel se tulit.. to uz jsem se placem zajikala.. je uzasnej.. nemohla jsem Valerku nechat na gauci protoue v tu ranu u ni byl malej a mlatil ji hlava nehlava. Do tohodle nerezimu musim obstarat domacnost, uvarit, vyprat, jit s detmi ven.. 

Toto obdobi Valerku drzelo 2,5 mesice, takze poslednich 14 dni to s ni ujde. Willicek ma svuj rezim a spinka s tatou v loznici ten k nemu vstava. Protoze mam zodpovedneho chlapa tak je od rana do vecera v praci, ale kdyz je doma tak se stara.. pomaha, jde a sam umyje nadobi, vykoupe kluka, nakrmi ho, prebali, nemusim mu nic rikat. Willda jde v 8 do vany a 9 uz lezi s lahvi mlika v postylce a spokojene usina sam v loznici.. 

Nase vyprava ven v dome bez vytahu a bytem v druhem patre? No to je kapitola sama o sobe.. vubec nez vyjdeme ven tak se musim pripravit ja, vetsinou vse probiha koupelne. Na prebalovaku dcera a pod nohama kluka.. behem 5 minut jsem ucesana, namalovana, obliknuta a obuta..zacinam oblekat Valerku ta je prilravena v zavinovacce na pracce a oblikam Willdu. Toho honim po obyvaku a rvu do kombinezi.. prvni musi jit Willda- snesu ho 30 schodu dolu a prikurtuji ho do naseho sourozeneckeho kocaru a letim 30 schodu nahoru pro valerku.. hazu na sebe bundu salu capnu Valerku kabelku a tasku na kocar, zamknu dvere a letim dolu 30 schodu a pri ceste kricim "milacku uz letim" mezi tim Willda rve jako by mu nekdo trhal zuby jak me vidi tak zacne kricet aaaaaaaaaaaaaa.. ulozim Valerku do korbicky a jedeme ven. Otevreni vchodkvych dveri kteri nemaji zadnou zarazku, nebo samo drzici uhel otevreni jednou rukou drzim dvere a druhou rukou rvu kocar do dveri.. To je asi jedina doba kdy ty deti nervou a uzivam si to.. kdyz prijdeme domu tak prvni nahoru musi Valerka s nakupem, taskou na kocar kabelkou tak betim 30 schodu nahoru a kricinco dolu "zlato hned tam budu vydrz" odhazuji tasky na zem a pokladam Val spinkajici na prebalovak.. rychle ze sebe servu bundu a salu a bezim 30 schodu dolu.. vytahuji Willdu a bezim 30 schodu nahoru.. JEZIS JAK JA JSEM RADA ZA BEZBARIEROVY PRISTUP DO BARAKU A FUNKCNI KOCARKANU!! Vyslecu deti a a jdu rovnou kojit. Do toho dalsi hysterak Willdy, odlozim Valerku a jdu si hrat s Willdou.. blbneme ale Val uz place tak ze mi to opravdu cupuje srdce beru ji do ruky a ucim Willdu jak se ma chovat, vetsinou do toho varim pecu... 

Denne spim max 5h kdyz se povede, pres den se sejdou na 10minut.. snazim se co mi sili staci.. uz dochazeji.

Pokazde kdyz vidim jak si to tu maminky uzivate tehotenstvi tak me prebehne mraz po zadech a zalije studeny pot.. ani jedno neni planovane a obe tehotenstvi narocne 1 klasicky porod predcase nar. syna a 1 cisar predcasne nar. dcery.. zotaveni po operaci, hledani si cesty k dceri( ne ze bych ji nemilovala ale bylo to jine) vycitky vuci synovi i vuci dceri.. objevili se prusvihy z podnikani, doma to kvuli tomu nefunguhe, dr zjistil ze jsem chudokrevna a zvysil davku zeleza...