Maminky, rýmu, alergie a ucpaný nos znáte příliš dobře, že ano? Procházky s dětmi, výlety v přírodě, dovolené nebo jen trávení volného času se neobejde bez kapesníčků a smrkání. Smutná realita, která má ovšem příjemné a spolehlivé řešení v podobě mořské vody pro nosní hygienu značky Stérimar.

A tato v naší zemi velice známá a oblíbená značka hledá svou Ambasadorku!

Začátky značky Stérimar jsou spojené s vášní ke sportu. Vodní lyžař Francouz Francoise Herlemont trávil hodně času ve vodách Atlantiku a netrpěl díky tomu rýmou. Chtěl pocit dokonale propláchnutého nosu dopřát i ostatním, takže v roce 1975 uvedl pod značkou Stérimar vůbec první mořskou vodu pro nosní hygienu na světě. Do České Republiky se Stérimar dostal v roce 2003 a dnes nabízí tato značka mnoho přípravků – pro dospělé i pro ty nejmenší.

Značku Stérimar k nám přináší farmaceutická firma Merck, která působí v České republice od roku 1991. Zabývá se výrobou a distribucí léčiv, zdravotnických prostředků, doplňků stravy, ale také vývojem technologií, chemických sloučenin apod. Navíc již více než 350 let je řízena a vedena rodinou Mercků.

Jaká by měla být Ambasadorka Stérimar?

Kreativní, spolehlivá, komunikativní a akční maminka preferující zdravý životní styl, kterým žije i její celá rodina. Měla by být ve věku 30-40 let s minimálně jedním dítětem. Výraznou výhodou je zdravotnické vzdělání jakéhokoli stupně.  Ambasadorka by taky měla být samostatná a přemýšlivá s chutí se učit, cílevědomá, zodpovědná a přátelská.

Rozhovor s porodníkem Antonínem Pařízkem

http://https://video.aktualne.cz/dvtv/dvtv-22-1-2018-tereza-engelova-antonin-parizek-pavol-fejer/r~3c3a43ccff8b11e7ad1e0cc47ab5f122/?redirected=1516708034

Bohužel je škoda, jak moc je z rozhovoru s panem porodníkem znát ten despekt, se kterým se dívá na ty, kteří by rádi pro příchod svého miminka na svět zvolili tradiční cestu - tedy porod doma.

Velmi ráda takové rozhovory poslouchám. Zajímavý na nich totiž není jen názor daného člověka, ale také jazyk, kterým svůj názor prezentuje.

Dlouhodobě mě udivuje, jak se v českých médiích rozmáhá nešvar "rodících mužů".

Na ukázku cituji některé titulky:
MUŽ ODRODIL MIMINKO S POMOCÍ NÁVODŮ NA YOUTUBE
MUŽ ODRODIL SVÉ DÍTĚ O PŮLNOCI NA SILNICI
POSLANEC VYSLOUŽIL: ODRODIL SI SVÉ DÍTĚ V AUTĚ
OTEC NA PŘÍBRAMSKU ODRODIL CESTOU DO PORODNICE VLASTNÍ DÍTĚ

v prvním těhotenství jsem používala jiný krém na strie naštěstí žádný strie nemám ani jednu ale po krému jsem měla mokré i tričko  I RUCE :(

zkusila jsem tenhle olejicek a na testovani a jsem spokojená počet strii stále nula,mazala jsem 2x denně a uplný opak jak při krému , když si kůži promasírujete přiměřeným množství oleje, pokožka ho dokonale absorbuje a Vy už chvíli po použití necítíte žádnou “mastnotu”.

První, co mě ovšem na tomto doslova zázračném oleji upoutalo, byla jeho úžasná vůně do které jsem se zamilovala  🙂 

Můj syn denně mazal bříško a neměl vůbec mastné ruce  🙂

 při dalším těhotenství si ho určitě pořídím  jinak jsem moc spokojená  tet už mám jen na dně trošičku takže přiště doporučuji dvě balení :D  

Mluvit jsme se naučili už jako děti, ale mnohdy vůbec netušíme, co vlastně říkáme. A přitom naše slova nám ukazují, co si vlastně myslíme.

Všimli jste si někdy, co říkáte o vaší postavě, co říkáte o sobě? Většinou to nejsou žádná superlativa. A pak se divíte, že vám nejde hubnutí, podnikání, že jste nespokojeni atd.

Takže, teď je nejvyšší čas, začít si všímat slov.

A nepůjde o ledajaká slova. Půjde o slova, která vám začnou měnit život.

Přitom jde o jednoduchou větu, která začíná slovem PŘEMÝŠLÍM.

Nejdříve vám uvedu několik příkladů:

chci pouze shrnout, jaké látkovky a kolik jsem pořizovala do výbavy. protože čím víc článků tím víc možností a víc zamotaná hlava! ale třeba někomu pomůžu...

libštátské pleny extra kvality 70x70

- 20 ks

- přírodní provedení: kvůli odlišnosti od ostatních čtverců + lépe se tam ztratí skvrny

- zapínáno na snappi sponku (2 ks)

- na novorozenecký sklad používané do konce 5. měsíce

V současné době hodně lidí přechází na bezlepkovou stravu. Ba, řekla bych, že spousta lidí přímo zavrhuje lepek a stal se pro ně nepřítel „číslo 1“. Jak to tedy s lepkem je?

Nu, každá věc může sloužit pro nás a nebo proti nám. Mnohdy záleží jen na našem způsobu použití a na správném využití.

Stejně tak je to i s lepkem. Znám spoustu lidí, kteří dodržují bezlepkovou „dietu“ a opravdu jim to prospívá. Nemusím chodit moc daleko. Můj manžel, již víc než rok jí bezlepkově a musím říci, že se opravdu dějí změny (k lepšímu).

Ale pěkně od začátku.

Lepek je složen z bílkovin. Jedna se jmenuje glutenin a druhá gliadin. Způsobují pružnost a tažnost těsta. Bez těchto dvou bílkovin, by jsme z těsta měli kaši. Vůbec by nedrželo pohromadě. Vyskytují se hlavně v pšenici. Lepek mají i jiné obiloviny, ale jsou trochu jiného složení. Nicméně, lepek najdete v tolik oblíbeném pečivu a chlebu. To jen tak na úvod, aby jste věděli, co vlastně lepek je, a s kým máte tu čest.

Abych vám lépe připodobnila celou situaci, použiji přirovnání o plynu. Jde mi o jeho využití. My jej známe jako úžasného pomocníka při vaření a hlavně při topení. Jednoduše nám hodně usnadňuje život a ten, kdo ho používá, si bez něj nedovede život vůbec představit. Co na to ale budou říkat lidé, kteří se s ním setkali za druhé světové války a díky plynu, mnoho lidí (a byly to miliony) přišlo o život? Ty budou mít asi jiný názor. A ve skutečnosti, vůbec nejde o plyn. Ve skutečnosti jde o člověka. Vždy jde o to, jak danou věc (ať už je to plyn, či lepek) využije.

...říkal nápis na kojeneckém body.

A že jsou pro nás dotyky životně důležité se pořád ještě učíme chápat. Učíme se uchopit se, držet se, dotýkat se. Být spolu.

A jsme spolu vlastně už 15 let, i když svíček Ellinka na svoje narozeniny na Silvestra sfoukla 14.

Nemůžu ale nepočítat i ty měsíce prenatálního života, které v našem životě pořád rezonují. Projevuje se to v drobnostech jako je třeba to, že Elča miluje makové koláčky, však jsem si je v těhotenství dopřávala v hojném počtu. Stejně jako vajíčko naměkko. Když byla malá říkala mu "tekutý" a dožadovala se svého sytě žlutého žloutku, který si nabírala titěrnou lžičkou.

"Na co dneska koukneme? Matrix?!", ptám se.
"Já ten film nesnáším!", řekne a podívá se na mě s důvěrou, že vím, o čem mluví. Začnu se smát a odpo-vím: "To jo, nesnášela jsi ho už, když jsi byla u mě v bříšku! Byli jsme na něm v kině a ty jsi kopala tak moc, že moje břicho připomínalo rozbouřený oceán!".

Je tolik střípků, které jen dohromady dávají ten nádherný obraz našeho vzáJemného putování životem.

4:15, zvoní budík. 
4:20, zvoní budík.
4:25, zvoní budík.
4:30, zvoní budík. Vstávám, čistím si zuby, oblékám se, češu se, zabalím si svačinu a pití, zamykám byt, marně přemýšlím, kam jsem, sakra, včera večer zaparkovala auto?
5:15, parkuju auto před garáží, peláším na výprvanu, beru "noty" a zjišťuju, čím dneska pojedu. Prohodím pár slov s kolegy, občas stihnu i kafe a jdu hledat autobus. Kontroluju, jestli je alespoň on připraven na novej den, zda má dost oleje, dost vody v chladící soustavě, dost všeho. Zda mu drží kola, má v pořádku pneu, není nikde odřenej, uvnitř není bordel, nikdo neukradl hasičáky, sedačky drží a dveře fungují. 
5:45, vyrážíme na první část směny. Šejdr má to "kouzlo", že člověk neustále jezdí ve špičce. Je hodně lidí, je hodně aut. Sem tam stojím v kolonách (možná by bylo lepší říct, že v nich sem tam nestojím 🙂), sem tam si za něco, co není moje vina, nechám vynadat. Ale vem to čert, hlavně že řídím. 
9:30, přijíždím do garáže, tankuju, jedu na lux a když se mi chce, tak i do myčky. Parkuju autobus, vypíšu papíry, podívám se, zda mi cestující něco nerozbili, odnesu "noty" na výpravnu a s velkou slávou dnes podruhé hledám, kde jsem zaparkovala auto. 
10:00 Hurá domů. Většinou se ještě před tím vypravím na nákup, neb manžel pracuje z domova a u toho zvládá papat jako polskej zájezd, takže v lednici neustále něco není. Vařím oběd/večeři, mezitím se snažím pofackovat, co je potřeba, nebo spíš co stihnu. Snažím se dát si alespoň na 30 minut šlofíka. Když Sára není ve školce, místo spaní si hrajeme.
13:00 Tentokrát bezpečně vím, kde jsem nechala auto. 
13:15 Parkování, "noty", autobus. Pokud mi zůstal ten z rána, což většinou ano, odpadá mi kontrola. Pokud ne, čeká mě opět technická desetiminutovka.
13:30 Vyrážíme na směnu. Dnes podruhé. Kdo to má? Já se mám! Chvíle, kdy mám pocit, že mám nejlepší práci na světě, střídají chvíle, kdy potřebuju někomu neodkladně rozbít ciferník. 
20:00, garáž. Tentokrát jen tankuju, protože to musím. Nemyju, to nemusím, spěchám domů. Vypíšu papíry, proběhnu autobusem, že je všechno v pořádku, odnesu "noty" na výpravnu a cupitám k autu. 
20:30, konečně doma. Sára je ráda, že mě konečně vidí, takže si chvíli hrajeme, než půjde spát. Umyju jí, vyčistím jí zuby, oblíknu jí do pyžama, dám jí pusu, občas ještě přečtu pohádku, když chce. 
21:15, dávám prát/skládám prádlo/plním myčku/vyklízím myčku/uklízím v kuchyni/zametám/povlékám postel, zkrátka dělám všechno, na co jindy nemám čas a už to celkem hoří.
22:30, jdu do sprchy, pak do postele. Pustím si něco na usnutí, většinou nestihnu ani začáteční titulky. Když sem tam přijde manžel, nepouštím si nic, navíc u toho nesmím usnout, takže na prd. :D
23:00 Spím. Aspoň na chvíli. 
4:15, zvoní budík.
...

Když jsem si myslela, že mateřská je náročná, tak jsem byla fakt vtipná! 

ZPŮSOB, JAKÝM SE DÍTĚ NARODÍ..., DO ZNAČNÉ MÍRY URČUJE, KÝM SE STANE A JAK BUDE NAHLÍŽET NA SVĚT KOLEM SEBE. AŤ JE ČLOVĚKU PĚT, DESET, ČTYŘICET NEBO SEDMDESÁT LET, NĚJAKÁ JEHO ČÁST STÁLE VIDÍ SVĚT OČIMA TOHO NOVOROZENÉHO DÍTĚTE, KTERÝM KDYSI BYL.
Dr. Thomas Verny

A já těm dětem v nás moc ráda naslouchám a znovu s nimi prožívám jejich příběhy, od kterých někteří z nás utíkají seč nám síly stačí, ale je to jako v "začarovaném kruhu". Stejně nás to vždycky vrátí na začátek a dohoní nás otisky vlastního početí, pobytu v děloze i zrození, které v nás trvají dál.

Snad se na některém z těch obrázků poznáváte na úrovni pocitů, které ve vás vyvolávají. Třeba pohled na pytle s nemocničním odpadem, ve kterých skončila možná i vaše placenta přímo rezonuje s pocitem: "Za nic nestojím, nemám žádnou cenu!". Je to úplně jiný pocit než pohled na s úctou zabalenou a pohřbenou placentu, která zanechává pocit: "Váží si mě, mám své místo."

Někdy se zdá /a pro jistotu zopakuji, jak moc zdání klame/, že některé rituály našich předků byly primitivní a hloupé a že naši předci byli jen pověrčiví prosťáčci. Ale i naše dnešní vyspělá věda dokazuje, že naši předci přeci jen věděli něco, o co my jsme byli okradeni. Znali souvislosti. A tak pro ně poporodní péče o placentu nebyla jen rituálem z pověrčivosti, ale aktem víry - věřili totiž, že laskavé zacházení s životně důležitým orgánem se odrazí v tom, jak člověk později bude žít a kým se stane.

Když máme kus sebe v hlíně, ze které roste náš rodný strom - jsme doma, máme své kořeny, svůj střed, máme jistotu, ze které můžeme jíst, která nás sytí a vyživuje. Dává nám život.

Ale když kus nás skončil v nenávratnu...až příliš často máme pocit, že nikam nepatříme, že není kam se vracet, že jsme ztracenci v čase i prostoru a že bloudíme životem bez ladu a skladu. Nic neladí a věčně máme špatnou náladu.

Aktualizace: recenze maminek, které testovaly Bioderma řadu Atoderm na atopickou pokožku, naleznete v našem fóru. 

---

Maminky, vítejte v novém roce!

Věříme, že pro vás bude úspěšný a radostný. Že se vám bude dařit, vaše děti budou spokojeně růst a těšit se z drobností. Také věříme, že vás budou problémy obcházet. Například takové problémy s pokožkou, která, pokud je citlivá, suchá a atopická, nyní v zimním období trpí ještě víc, než obvykle.

Otevíráme pro vás první letošní testování, vhodné pro malé i velké atopiky, tak čtěte dál.

Co testujeme

Už je to více než 3 roky. 3 dlouhé roky bez jediného pozitivního těhotenského testu. Člověk si pořád klade jen otázku PROČ? PROČ nás osud tak trápí, PROČ zrovna my nemůžeme mít v náručí taky kousek štěstí? 

Je to rok zpět, kdy jsme se s manželem objednali na naši první návštěvu v CAR. Po sériích různých vyšetření se u mě prokázala prolaktinémie, u manžela vyšel horší spermiogram. Na vyšší hodnoty prolaktinu v krvi jsem dostala léky. Ale z důvodu horšího spermiogramu nám bylo doporučeno rovnou IVF. Verdikt: Spermie jsou pomalejší a nemohou se dostat k vajíčku včas. Rozhodli jsme se tedy podstoupit naše 1.IVF. Stimulace hormony pro mě byla strašná. Musela jsem si píchat ještě injekce na ředění krve, protože mi z genetického vyšetření zjistili trombofílii (asi 3x vyšší sklon k žilní trombóze). Při OPU mi pak odebrali 10 vajíček, z nich bylo 8 oplodněno metodou ICSI, ale do konce kultivace přežila jen dvě embrya. Nechala jsem si tedy vložit 1 embryjko a čekala 14 dní na výsledek z krve. To, že to nevyšlo jsem ale zjistila už dřív z těhotenských testů, které jsem si v naději pořídila. Po prvním neúspěšném ET mi byl doporučen KET zamrazeného embrya hned následující měsíc. Dobře tedy, dalších 14 dní čekání a opět výsledek v podobě totálně bílého testu. Na kontrolní krev už jsem do CARu nešla ☹ 

Rozhodli jsme se tedy, že necháme tělo odpočinout od hormonů a budeme se zase snažit přirozeně. Měsíc po měsíci, menstruace za menstruací a výsledek žádný. Ani půlrok nic nezměnil. Po letní dovolené jsem se opět objednala do CAR a budeme zkoušet další pokus IVF. Nyní čekáme ještě na výsledky imunologie, ale už dopředu se obávám, co se zase objeví ☹ Jsem už strašně unavená, já i manžel. Ale bojujeme dál!!!

Aby ale jsme neměli život tak jednoduchý, díky IVF jsem přišla i o práci, kterou jsem měla ráda. Bohužel jsem byla v práci upřímná, řekla pravdu o naší snaze o miminko a to se mi vymstilo. 

Další rána přišla na Vánoce, kdy mi 26.12. v našem baráku zemřel strýček. Údajně mu selhalo srdíčko a spadl ze schodů. Dodnes jsem se s tím psychicky nevyrovnala, ale věřím, že on na nás dohlíží a pošle mi brzy dolů nějakou malou dušičku. Bohužel už začínám věřit teorii, že jeden musí odejít, aby se druhý mohl narodit.

Takže všem, které máte to štěstí, že můžete mít svá miminka, přeju hodně hodně zdraví, protože to je opravdu to nejdůležitější. A nám, které se ZATÍM marně snažíme o náš první uzlíček přeji pevné nervy a hlavně hodně sil do toho boje. Ale my to všechny JEDNOU vybojujeme!!!