V první řadě bychom za tuto možnost chtěli moc poděkovat modrému koníkovi, protože hračky nejsou zrovna nejlevnější, tak mě(a následně děti) tato zpráva o možnosti testovat moc potěšila. 

Tak a teď k samotnému testování. Samozřejmě, když hračky přišly jelo to tu jak u kolotočářů, všechno hrálo najednou. Jiné týdny jsem jim hračky nebrala, jelikož stejně věděly, že je dostaly(krom housenky tu dostal Matýsek až déle a stejně když přišla, tak ji viděl a do oslavy se po ní stále ptal :D ) ale nenápadně jsem jim podstrkovala určitou hračku abych viděla jak je baví a nebaví. 

Na plné čáře u nás i přes "podstrkování" vyhrál:

• Tančící panáček Beatbo

Panáček funguje na 4 baterie typu AA a i když je to u nás nejvíce hraná hračka, stále funguje s původními baterkami. Hračka je určena pro děti od 9 měsíců a tuším že právem. Kamarádčin dokonce 8 měsíční syn na něm mohl také oči nechat. Nejenom, že krásně bliká a svítí ale i se celý vrtí, což se samozřejmě malému líbilo. A nejen jemu. 

BeatBo tedy zpívá, bliká, tancuje, ukazuje barvy, nahrává a mnoho dalšího. Dětem se nejvíce líbí nahrávání takže tu pořád poslouchám "když mi zčervená bříško tak něco řekni a já to zazpívám" ..noo a tak pořád hulákaj Ahooj--ahooj, jak se máš -- jak se máš  a tak furt dokola .. :D 

Maminky a tatínkové,

udělejte svým ratolestem radost skvělou českou kreativní stavebnicí ROTO ABC a vyhrajte hodnotné ceny pod stromeček! Ve hře je 10 voucherů na nákup hraček v e-shopu Efko v hodnotě 3 000 Kč a 30 stavebnic ROTO ABC – Auta, D v hodnotě 349 Kč.

Česká společnost EFKO - karton s.r.o., která mimo jiné vyrábí legendárního Igráčka či populární deskové hry, vyvinula ve spolupráci s časopisem ABC a zkušenými pedagogy stavebnici ROTO ABC. Stavebnice je určena pro děti od 6 do 12 let.

Stavebnice ROTO ABC podporuje přirozený dětský rozvoj a probudí ve vašem potomkovi malého inženýra. Děti si rychle osvojí základy práce se stavebnicí i intuitivní systém uchycování jednotlivých dílů. S velkými kartonovými díly snadno manipulují i mladší děti, ty nejmladší pak mohou spolu s rodiči sestavovat jednoduché základní modely.

Jednotlivé sety stavebnice je možné kombinovat a vybudovat tak rozsáhlé stavby podle návodů nebo fantazie mladého tvůrce. Stavebnice ROTO je neustále inovována a nových sad tak bude v nadcházejících letech přibývat. Variabilitu stavebnice a možnost vytvořit si vlastní modely oceňují nejen děti, ale i odborníci.

I proto vznikla ve spolupráci s firmou Bosch a krajem Vysočina edukativní edice ROTO z Vysočiny, kterou při výuce úspěšně využívají školky a školy na Vysočině. Z edice ROTO z Vysočiny vychází vyspělejší a rozsáhlejší stavebnice ROTO ABC. Ta je volně prodejná a všechny její sety můžete zakoupit v každém dobrém hračkářství nebo v e-shopu Efko.

Rozhodla jsem se napsat průběh mého porodu, něčeho tak neuvěřitelného a přitom tak skutečného 🙂

Moje dcerka se jmenuje po babičce Antonie, kdyby mi v bříšku vydržela o den víc, narodila by se i na její narozeniny. Babička byla nejlepší člověk na světě kterého jsem znala (samozřejmně až na mámu). O jménu pro svojí dcerku jsem se nemusela tudíž s nikým radit, bylo to jasné, nehledě na tom že s jejím tatínkem nežiju.

Tak tedy ... 15.11.17 Večer kolem 21:30 jsem snědla konzervu ananasu (píšu to proto že za to co se stalo třeba ten ananas může :D, nebo taky ne :D ) Pak jsem si šla lehnout a v 22:00 jsem vstávala abych si došla na WC. Mám ho od pokoje pár kroků a najednou přímo před jeho dveřma jsem cítila divný pocit v břiše a najednou jsem měla mokrý celý kalhotky. No říkala jsem si, že jsem se asi počůrala. Vyměnila jsem kalhotky, došla si na toaletu a šla si zase lehnout, ale divný pocit mě neopustil, nic mě ale nebolelo. V 3:00 ráno se mi stalo úplně to samé, dojdu před WC a zase najednou celé kalhotky mokré. To už jsem si říkala že to asi bude plodovka. Jelikož jsem si ale den předen zapomněla vybrat peníze z bankomatu tak taxi jsem si zavolat nemohla a sanitku jsem se zase bála, protože furt mi tam hlodalo něco že to bude planý poplach. Přece mi nic nebylo. Navíc jsem měla dopoledne poradnu tak to vydržím. Napustila jsem si tedy vanu, oholila jsem se, umyla hlavu a už teda vážně neusnula. Ráno jsem vstala a při každém zvednutí jsem cítila jak něco pomaličku teče, takový nepříjemný pocit, ale nic hrozného.Dobalila jsem si zbytek věcí do tašek a všechno naskládala na postel. Věděla jsem že domů už dnes nepůjdu, ale přesto jsem to nechtěla tahat sebou. Doběhla jsem na bus (15min busem do nemocnice). Byla to docela sranda, bála jsem se zvednout ze sedačky :D Naštěstí jsem celá v pohodě došla nahoru na porodnici kde jsem to řekla sestřičce. Ta mi dala novou vložku a na mojí nakapala roztok který ukázal že to plodovka nebude. Jaký to omyl když jsem po monitoru došla dolů na poradnu, tam to řekla dr a ta nakapala taky... Ááá najednou modrozelená barva.. okamžitý příjem a už to bylo ( mimochodem se bavili ženský v poradně že plodovku až jim praskne určitě poznají, tak jsem jim řekla že možná jak kdo :D ) Každopádně jsem tedy volala mamce která mi přivezla věci a já se přemýstila na čekačku. Parádní pokoj, televize, toaleta, super holka na pokoji, co víc chtít 🙂. Udělali mi monitor, sepsali papíry. Nahlásila jsem že mi voda začala odtíkat večer a oni že teda do 24hodin bude malá na světě (kdybych řekla ráno tak se narodi na ty babičky narozeniny, ale přece nebudu lhát 🙂) Každopádně až na hlad mi nic nebylo.. Večer tam převezli holku co jsem znala z gyndy, která tam už ležela 3 dny na vyvolávačce a večer jí praska voda. Její holka se narodila ve 3 ráno a prostě za ten den bylo asi 6 porodů a já furt v klidu nic... Ráno za mnou přišla PA se představit a že uděláme klistýr a že se pak mám pobalit a že půjdu na box... Docela mě to vyděsilo pač mi fakt nic nebylo a byla jsem totálně zavřená... No co už, když už to má být 🙂 Na boxu už byla dětská sestřička a ptala se mě co čekám aby připravila zavinovačku a pak přišla doktorka aby mě zkontrolovala. Prý na 2 prsty a zavedla připravovací tabletu. (to zavádění bylo teda dost nepříjemný). Po ní jsem šla do sprchy, kde jsem myslela že umřu, kontrakce jak blázen, jsem nevěděla čí jsem, ale to byla ještě brnkačka oproti tomu co přišlo potom...

Po půl hodině přišla znovu doktorka, tableta se mnou vůbec nic neudělala až na ty bolesti. Dali mi vykapat glukózu a po ni mi oznamili že dostanu kapačku oxitocinu (tak to už jsem se klepala pač jsem z doslechu slyšela co dokáže). Popravdě řečeno. Od té doby co začal oxitocin zabírat a že to bylo za pár minut jsem přestala vnímat čas. Jen vím že bylo před 15hod odpoledne. PA byla úžasná, dýchala se mnou, já nemohla už ani chodit, ležet už vůbec ne, kontrakce jsem prodýchavala tak že jsem měla v křeči i prsty u nohou. Po chvíli říká PA ať si lehnu a že při kontrakci se podívá jak jsem otevřená. Když mi oznámila že normálně na 4 a při kontrakci na 5 tak jsem měla radost ale na druhou stranu ještě toho bylo hodně přede mnou... PA hlásí že mi píchne něco na bolest, nevim co, stejně to určitě nepomohlo... Pak mi řekla ať si lehnu že natočí malou... No a od té doby už to byl masakr. Malou najít nemohla, najednou se seběhla druhá PA a doktorka... Přivezli nějaký přístroj a doktorka mi říká že malé se ve mě nelíbí a že jí musí na hlavičku napojit sondu na snímání. No v tu chvíli jsem mysela že umřu, ještě ke všemu když se nemohla trefit. Bolest neskutečná. Pak už to mělo rychlý spád. Musela jsem klečet na žíněnce pouze v jedné poloze, koukala jsem na ty čísla přede mnou a věděla kam se nesmí pohnout, takže jakmile jsem se pohla čísla klesala, takže já musela být vážně jen v kleče a skoro se nehýbat. PA mi podává kyslík, dýchá se mnou pač já už řvala že to nedám. Doktorka mi říká že císař udělat nejde, že by nám šlo o život oboum. Přijde druhý doktor a říká že v týhle poloze nejspíš i porodim ale doktorka to hned zavrhla... (tohle všechno jsem poslouchala jen z povzdálí pač kontrakce snad v kuse mi nedali na výběr) Najednou řvu jak cítím jak se ta sonda ve mě posouvá ven a už mě tahali na lehátko, PA na mě mluví ať se posunu vejš (jak asi, měla jsem co dělat se zvednout natož se na té posteli ještě posouvat) Pak začali všichni lítat okolo a připravovat to na porod. Já už jen řvala... Najednou cítím jak projela hlavička ven, na další zatlačení cítím jak je malá venku celá a řev... V tu chvíli veškerá bolest přešla a já se ihned ptala jestli to je vážně holka (potvrzená jen ve 21tt na screeningu :D - doma vše růžový, včetně kočárku :D ) PA že ještě neví, otočí se a ano je to HOLKA. Začala jsem brečet. Malou očistili a dali mi jí, uplakanou, krásnou .. no co vám budu povídat, pro každou mámu je její dítě nejkrásnější na světě...

Bohužel placentu se povedlo vytlačit až za hodinu a já musela za 2 dny ještě na revizi protože ve mě něco zůstalo.. domů jsme šli 5tý den i když malá mohla už 3tí den po porodu.

Měla jsem 3 kosmetické stehy nahoře a 3 maličké dole. Všichni mě chváli jak jsem to jako prvorodička zvládla. No nevim.. každopádně malá se narodila 17.11.17 s míry 47cm a 3150g a v 15:55 takže cca za hodinu od píchnutí kapačky oxitocinu... Co víc dodat, byl to nakonec docela fofr. Ten porod byla krásná záležitost a tu bolet a bezmoc už si nepamatuju 🙂

Stydím se. Jsem matka od dvou dětí a tradice mě - většinou, moc neosloví. Dnes je na pořadu dne Mikuláš a jeho čertovsko-andělská banda. Přemýšlím, kdy je vhodné pozvat Mikuláše... nebo raději navštívit firemní, vesnickou mikulášskou oslavu? Nebo bych měla začít otázkou, zda Mikuláše a spol. pozvat?

Odkud se vzal Mikuláš, jsme za dnešní den v televizi a radiu slyšeli mockrát - biskup, snaha ochránit děti, aby je rodiče nemuseli udávat na své dluhy atd...Tradice obdarovávání se vzájemně, nebo jen dětí, je příjemná. Ukazuje, že na sebe myslíme. Stačí i jen ta brambora nebo malý uhlík do pytlíku. Má to něco společného s dnešní tradicí "chodit na Mikuláše"? Jako dítě si pamatuji, že kluci po Mikuláši házeli petardy, když jsme odrostli, sami jsme se za něj převlékali a chodili do rodin s malými dětmi. Někde rovnou řekli: "Čerte, pojď dál..", jinde naopak. Ať raději pekelník zůstane za oknem a chrastí řetězem. Bylo milé děti povzbuzovat, aby řekly básničku, písničku cokoli... a bylo nepříjemné, když se dítě rozplakalo a nebylo k utišení ani andělem...

Kvůli dětem jsem se rozhodla, že tradice budou mít zelenou. Proč by děti kvůli tomu, že maminka tuto zábavu moc nechápe, o ni měly přijít? Tak jsme se vydali na Mikulášskou párty spojenou s rozsvícením stromečku na náměstí. Mladší (5 měsíců) celou akci, průvod čertů, návštěvu pekla.. prospala, starší (2 roky) se už několik dní dopředu těšila. Půjdeme na čerty!! Jak viděla prvního, zarazila se, pak ho pojmenovala Guláš, netuším proč, a dívala se na něj z dálky. Sama je povahou malý čertík, tak jsem byla zvědavá, zda bude chtít být u mámy, či bude objevitelem. Při návštěvě pekla ji jeden z četíků pomaloval nosík.. to už nedala a rozplakala se, byť po celou dobu napjatě pozorovala okolí - ohýnky, čerta na chůdách... Pro začátek tj. náš první mikulášský zážitek byl tímto dovršen. 

Teď, den po té, přemýšlím, zda napřesrok čerty a spol. pozvat domů? Má cenu dítě/děti strašit? Aby bylo hodné? Od toho má přeci mě jako rodiče, abych je usměrnila...proč by mělo dítě stát před tou vysokou osobou s plnovousem a poslouchat, co vše udělalo špatně...? Sama též nemám ráda kritiku před lidmi - z očí do očí je to něco jiného, ale přede všemi? Tak docházím k tomu, že své děti miluji, zážitek jim dopřát chci, avšak nikoli za cenu toho, že se budou bát spát v posteli, mít hrůzu z pekelníka. 

Došla jsem k závěru, že u svých dítek povedeme výchovu strašidla jsou kámoši, nikdo tě nemá co strašit a za své činy jsi zodpovědný sám - jak za hezký obrázek, tak neuklizený pokojík. Ráda bych, aby moje děti - stejně jako já - měly rády pohádky o strašidlech a nebály se po jejich přečtení usnout. Vice versa ani Mikuláš, aby neměl trauma z plačícího dítěte.

hezký sváteční večer

Když jsem koncem října odpovídala na otázky ohledně testování nového mléka Amilk Bifido, ani ve snu by mě nenapadlo, že se štěstí usměje zrovna na nás 🙂 Syn Tobiášek (8.měsíců) byl už od narození přikrmovaný UM a od šestého týdne je na umělém mléku úplně. Byl to boj, najít mlíčko, které bude chutnat, nebude hrudkovat, nebudou bolesti bříška, pravidelný bobek.... no zkrátka prcek má za sebou slušnou řádku vyhozených poloplných krabic, které prostě nesedly.

Mléko Amilk Bifido byl pro mě zcela nový produkt. Musela jsem trošku gůglit, abych zjistila o co jde. Přišlo mi, že mléko je málo propagované, nemá skoro žádnou reklamu. Snad až po 14 dnech testování jsem teprve postřehla reklamu v televizi (akce v Dr. Max). Myslela jsem si, že nám budou poslány max dvě krabice mléka, proto jsem byla příjemně překvapená, když jsem objevila mléka čtyři. Mléko se mi na první pohled zalíbilo, protože naše dvojka má na obalu krásného medvídka (infantilní já vím ale prostě se mi líbí). Nadšený byl i malý krabicofil.

Po rozbalení mléka jsem byla příjemně překvapená dvěma sáčky. Určitě je to hodně praktické pro děti, které už mléko nepijí tak často. Přibalená malinká plastová odměrka mi ze začátku připadala jako pro panenky ale pak jsem si zvykla. U předchozích UM jsem měla odměrku vždycky olepenou ale u Amilk se mi to nestalo.

Mléko po rozbalení příjemně voní. Je to vlastně první věc, kterou dělám vždy, když otevírám krabici, protože některá mléka "voní" po rybách a umělotině. Dalším ohromným plusem je nehrudkovatění. Náš tatínek je takový kouzelník, že dokáže udělat hrudky v jakémkoliv mléku avšak Amilk mu statečně odolává. Prášek se krásně rozpouští a nedělá na lahvičce ošklivý film. Tobíkovi mléko chutná. Nemá žádné zažívací potíže, bříško nebolí i bobek je stále 2x denně jako předtím. Jsem ráda, že jsme byli do testování vybráni. Sama bych asi ani nepřišla na to, že Dr. Max má svoji značku umělého mléka. Co jsem tak koukala tak bývá docela často v akci. Takže další plus je i cena 😉 a u nás je další balení už na cestě.

Takže za mě a za Tobiáše mléko doporučuji :o)

Níže naleznete můj osobní názor, ale také vyjádření o tom, jak hračky vnímají nebo si užívají moje děti (jakkoliv kluci neměli možnost mi do psaní článku zasahovat). 

Když krabice dorazily, vypadalo to, že se děti pohádají o to, kterou hračku vytáhneme jako první. Pravidla zněla jasně - každý týden 1 hračka. Ale která, když každý chtěl jinou? Nejstarší chtěl žábu, prostřední housenku a nejmladší chtěl Beatba. Na nějakou dobu to dokonce vypadalo, že hračky můžeme vyhodit a dětem bude stačit výplň krabic, která měla zabránit poničení hraček. Nakonec se ale k hračkám vrátili a o pořadí testování musel rozhodnout los. Následují tedy recenze o hračkách v takovém pořadí, v jakém je děti testovaly. 

Housenka Code-a-pillar

Vybalení hračky je trošku hlavolam. Housenka je v balení v demo módu, a tak je pečlivě připevněná, aby si každý mohl sáhnout a viděl, jak reaguje a jaké zvuky vydává (nebo aby se při vybalování lekl jako já :D), ale nemohl ji snadno vyndat.

Balení obsahuje hlavu housenky s 8 základními články k zapojení, dva terčíky, návod a kartičky s informacemi o možných rozšiřujících článcích. Housenka uveze až 15 dílků najednou a tyto rozšiřující články poskytují např. větší variabilitu zvuků nebo zatáček. U návodu oceňuji, že je stručný, srozumitelný a hlavně, čeština je v něm na prvním místě. Terčíky slouží pouze k označení tratě, kterou má housenka projet, nejsou nijak interaktivní, jsou to jen plastové výlisky s protiskluzovou úpravou – aby se neposunuly, když na ně housenka vjede (terčíky jsou velmi nízké, takže je nepovažuje za překážku).

Provoz housenky je na 4 baterie typu AA, uloženy jsou samozřejmě bezpečně pod šroubovacím krytem. Spotřeba je opravdu velká, z toho důvodu výrobce doporučuje alkalické baterie, které jsou pro velkou zátěž nejvhodnější. My do hraček používáme kvalitní nabíjecí baterie a také to s nimi šlo. Nejprve vydržely jen asi 14 dní, ale to housenka jela od rána do večera. Od té doby jsme baterie znova měnit nemuseli, takže mi spotřeba baterií přijde únosná.

Na začátek musím uvést, že tato hračka na mě na první pohled moc dojmu neudělala a tedy jsem od ní moc nečekala. Globus – pár tlačítek, hraje to písničky… No ale co s tím jako? Útržky informací od mých testujících kolegyň vyznívaly podobně a tak tento můj dojem posilovaly a utvrzovaly mě v tom, že tato hračka prostě není nic moc. Dětem se líbila, ale tak nějak si ji stejně nechali v testování až na konec… A jaký z ní mám dojem po týdnu testování? Pojďme se na to podívat.

Hračka je výrobcem určena pro děti od 18 do 36 měsíců. Je, jak jinak, na baterie, tentokrát budete potřebovat 3 kusy typu AA. Provedení je velmi stabilní a robustní, děti u něj nejraději sedí či leží a „studují“ 🙂. Má k dispozici 2 úrovně hlasitosti, ale děti výhradně používají tu hlasitější :D (ta nižší je ale také použitelná). Obsahuje především spoustu písniček a popěvků, do kterých se výrobce snažil nacpat nejrůznější poznatky a vědomosti (někdy to působí až jako trošku přehnaná snaha, ale snaha se cení, že jo 🙂). Mluví a zpívají tam 2 „hlasy“, přičemž jeden z nich je vyšší a bohužel můj dojem je takový, že je mu občas špatně rozumět (někdy jsem až na několikátý pokus rozluštila, co se to tam vlastně piští za slovo…).

Globus má barevně odlišená moře a také jednotlivé kontinenty, rovněž obsahuje velmi výstižné obrázky (třeba loď, letadlo, chobotnice, velryba, motýl monarcha… Eiffelovka, Taj Mahal…) a také popisky (jednotlivé kontinenty, oceány, rovník – ten je i plasticky zvýrazněn). Trošku mi teda vadí popisek Severní polární kruh – neboť je barevně je zvýrazněna spíše Arktida (i když s jistým zkreslením) a Severní polární kruh má jiný význam. Nerozumím tomu, proč není použit název Arktida (a tohle jediné mi na hračce opravdu vadí).

Globus poskytuje 3 módy hraní/učení:

Poslouchat a učit se

Zde jsou pozdravy, dítě se otáčením globusu nebo mačkáním jeho tlačítek dozví, jak zdraví zvířata (trošku úlet je klokan, který zdraví takovým tím „skákacím zvukem“) nebo jak se zdraví v různých zemích. „Knížečka“ v základně globusu přehrává 2 písničky o dopravních prostředcích (podle toho, na které dopravní prostředky otočíte jednu pohyblivou „stránku“).

Díky Modrému koníkovi, jsme měly se Sofinkou tu čest, otestovat pět parádních hraček od firmy Fisher-Price, od které máme mimochodem doma nejvíce hraček 🙂

Jelikož bylo Sofince čerstvých 6 měsíců, snažila jsem se začít hračkami, se kterými by si zvládla vyhrát.

Začaly jsme tedy Veselým jablíčkem - to se taky, troufám si říct, Sofince nejvíce líbilo. Nejvíce si samozřejmě vyhrála s kostičkami, které vytahovala z jablíčka. Super písničky doprovázely její hru. Až bude větší, myslím si, že krásně bude kostičky i do jablíčka vkládat. Jediné mínus u této hračky shledávám repráček na spodu hračky, který tlumí zvuky písniček. Ale chápu, že možná jinak, jinde nešel umístit.

Jako druhou hračku jsme vybraly Chytrý telefon - Tato hračka nás oslovila nejméně. Jak mě, tak dceru.  Zatím nám soužil jako blikající kousátko 🙂 Sem tam se snažila posunout s modrým "odemykáním" telefonu.  Ale je to určitě věkem dítěte. Jakmile bude mít dcera z hračky více rozumu, určitě si vyhraje a bude mačkat jednotlivá tlačítka sama. Mínusem této hračky jsou krátké melodie. Písnička mohla hrát déle.

Třetí hračkou byl Smart stages tablet, který dceru zaujal více než telefonek. Tablet krásně bliká a zároveň má 3 úrovně, které dítě učí abecedu, poznávat obrázky a zvuky zvířat aj. Navíc také hraje různé písničky, které jsou delší než u telefonu. Tohle bych hodnotila velmi kladně, jelikož učení např. abecedy, zpříjemní veselá písnička.

Jako mínusový bod bych to vyloženě nenazvala, ale tablet není určitě pro šestiměsíční děti, ale opravdu pro starší, které už rozumí a sami si s hračkou vyhrají atd.

Mám velkou radost, že si Dr.Max vybral na testování pokračovacího mlíčka Amilk Bifido právě nás. Něco málo úvodem 🙂 Můj syn Theo 6 měsíců je od narození plně na UM. Když se narodil tak měl 2740 g a každý mi říkal "takové malé miminko" musíte ho hodně krmit. Nemohla jsem kojit kvůli lékům, které musím brát, jelikož od narození trpím na chronickou nefrititidu (bílkovina+krev v moči).

Tak a teď něco k testování mlíčka 🙂 Obdržela jsem poštou balíček, krabici se čtyřmi Amilk Bifido 2.

Velmi se mi líbí design krabiček. Oceňuji také popis obsahu složek mlíčka. Po rozbalení krabičky jsem našla dva stříbrné sáčky po 300g a praktickou bílou odměrku na dávkování mlíčka.

Vzhůru do testování! Theo vypije kolem 210 ml, někdy méně a někdy trochu více, takže raději míchám celkem na 240 ml. Zkušenost mi ukázala, že je lepší zbytek vylít než běžet přidělat další dávku a riskovat tak řev, za který by se nemusela stydět né jedna bájná siréna 🙂

Takže něco k míchání, nejdříve si odměrkou nadávkuji (první dny jsem míchala půl původního a půl Amilk mléka) a pak zaleji horkou vodou a následně studenou, samozřejmě obě vody převařené. Po namíchání se mlíčko nehrudkovatí a dobře se rozpouští, což je opravdu velké plus, neboť hrudkovatění mi několikrát způsobilo ucpání savičky, následné vyndání z úst syna a pláč.

Ohřáté mléko na 37 stupňů má příjemnou nasládlou chuť a voní příjemně po cereáliích. Jakmile ale mléko zchladne, vůně se změní na lehce po olivovém oleji a i chuť je taková olejová.

Tak jsem byl požádán o vyslovení mých slov týkajících se pocitu z porodu. A poněvadž svou ženušku moc miluji, tak jí i takovouto drobnost sepíšu 🙂

Než začnu dnem či dny před zrozením našeho klučíka, tak bych rád řekl, že já jakožto muž i manžel jsem se zapojil do sázek (samozřejmě bez finančních výher, nejsme Kellnerova rodinka) o určeni data narození deťáťka. Rodina tipovala všechna možná data, to měla v hlavě nejvíce vryté asi ženuška, a její mamča, ale já jako první sdělil, že mé díťe se narodí 16.6. , vše sem si těch 9 mesíců dopředu naplánoval, od dovolené až nakonec po rodičovskou 🙂 A krom všech možných datumových tipů od brzkých dat až po zdlouhavé přenášecí data, se na můj tip přifařila ta o berle se pouze opírající , čaryfuctvím se zaobírající babička ze strany ženiny🙂 Bral jsem to jako srandu, protože to bylo datum které slyšela jako první, tak ho zřejmě jen zopakovala.

Dále bych rád zveřejnil, že nápad s miminkem a stvořením dalšího ďábelského potomstva po tatínkovi byl hlavně a hlááávně můj nápad. Maličká se toho totiž strašně bála, ale to už je nyní minulostí, byl jsem tááák neodolatelný, neodbytný a mé geny by byla škoda nevyužít 🙂

A naposledy bych sdělil skutečnost, že i přes prvotní neskutečné přaní maličké holčičky, jsem strašně rád za toho maličkého mužíčka co nyní máme. Byl jsem s tím vyrovnán asi tak 2 sekundy po tom, co nám to pan doktor na 3D ultrazvuku sdělil na 100% s tím, že našeho kluka nadobíčko mu už určitě neupadne a velectěny pan Rosenberg by mu ho jen záviděl . Asi tak 2 sekundy poté jsem totiž přestal vnímat okolní svět a dění a viděl se mezi regály v nákupním centru, kde vybírám ten nejfanovějši obleček pro mýho kluka🙂 Horši to bylo u Maličké, té to trvalo déle, padlo pár slz , že mi nesplní holčičku, že už se těšila, ale pak po opětovném zapůsobení mé osobnosti pochopila, že kluk či holka je ve finále jedno, hlavně že je miminko zdravé a má všech 20 prstů . A pro mě je to tak, že to beru z pohledu, že holčička bude lepší až jako druhá, kluk bude už větší, takže sestřičku bude bránit.

A teď k samotnému dni, kdy se nám tu vyloupl malý klučík jménem Kristianek. Samozřejmě musím uznat, já už byl doma o týden dřív, kdy začali první větší poslíčci, ihned jsem prohlásil, že do práce nejdu, zůstávam doma v očekáváni toho malého človíčka. Určitě jsem svou dotěrností svou ženušku dostl štval, ale ona moc dobře ví jakou jsem z toho měl radost. I přes pár náznaků a předvojů nakonec den D padl v nočním čase 15.6., kdy já jsem byl tak v očekávání, že jsem vytuhl na posteli 🙂 Naštěstí mě Sašenka vzbudila s tím, že jí zřejmě praskla voda. Poté co jsem viděl čůrek vody po její nožce, jsem ihned ožil (větší vzpruha než 2 plechovky redbullu zapité mým půl litrem kávomléka). Samozřejmě nejsem takový znalec ani študovaný doktor , pouze jsem si něco málo vygooglil a přečetl , ale nejlépe ihned jsem chtěl vyrážet. Mé oblečení trvalo pár sekund, Usain Bolt by si ani nenavlíkl trenky jak jsem byl rychlý. Ale naskytl se problém, má žena nikam nepojede dokud se trochu neopláchne a hlavně neupraví, takže jsem tam prešlapoval jako blázen a pořád opakoval, už bychom měli jet, už bychom měli jet. To víte , plný euforie a očekávání, vždyť má nejčastější otázka na denním pořádku a už budeš rodit?? A už dneska?? A už?? 🙂 V tu chvíli jsem se nemusel ptát , ale musel jsem dostat ženu do auta, což občas není lehký úkol, támhle to vzít, támhle to, támhle to, ještě že psi do nemocnice nesmí, jinak bych musel sešít dvě Ikea tašky k sobě a vzít i našeho maxi psa Connie 🙂

Když už jsme zamkli konečně dveře s rozloučením se se spící Connie, přiměřeně rychle, nespěchající cestovní rychlostí( co já vím, kdo to bude číst:D ) jsem nás dopravil do porodnice v Ostrově nad Ohří. Měl jsem to natrénováno z předešlých týdnů, čas zveřejňovat nebudu, ale Schumacher by mi určitě nabídnul misto ve stáji🙂
Po přihlášení na porodní sál, převlečení do zelených mondurků k porodu , otestování ženy, zda to není jen Kristiankovo další diskotéka, jsme se přesunuli na porodní sál, který jsme měli předem vybraný🙂
Uznávám byl to náročný týden, samozřejmě víc pro mou maličkou ženušku s bříškem náročnější než pro mě, ale i tak. Po několika koupelích, několika procházkách, několika sezeních, kdy jsem chtěl nakonec otestovat kvalitu sedacího pytle pro rodící maminky, ve kterém jsem vytuhnul dokud mě neprobudila sestřička🙂 Značku pytle nevím, ale kvalitní poleženíčko. Maličká okolo mě vždy s kontrakcemi prošla, chytala mě za ruku a šetrně se mi jí při své bolesti snažila rozdrtit na maličkaté kůstky a ještě menší kostičky 🙂 A pak že nemá sílu, od teď nosí nákup do 4. patra sama, sil má evidentně víc než já🙂 Podporoval jsem ji, že to vše hladce zvládne, samozřejmě totiž panikařila, že to nezvládne , což asi říká 90% žen 🙂 Je tu chvíle, kdy započal porod , 16.6. něco určitě před 8 hodinou ranní, nemám pamatováka na časy, žena v polostoje či jak to mám nazvat, porodni asistentka u ní, úžasná to paní porodní asistentka, vše hlídala, vše kontrolovala, a hlavně ve všem se snažila poradit a pomoci, přatelský a rodinný přístup, což dost pomohlo tomu, že má maličká žena nebyla pod tlakem a ve stresu a je po porodu bez poranění a jakéhokoliv šití. V polostoje Sašenka tlačila, kupodivu nekřičela, uklízečka se i jednou spletla a už chtěla jít uklízet . Tlačila, já se nakonec stal oporou za jejími zády, samozřejmě jsem využil opět sedacího pytle, tentokrát už jsem spát nedokázal, ba naopak vůbec nechtěl. Snažil jsem se jí pevně držet , ulehčit jí nápor na nohy při tom tlačeni s porodními bolestmi musel být totiž neskutečný. Když jsem prvně uviděl po menší krvavé lázni malou vlasatou hlavičku, věděl jsem, že už to za chvilku bude a miminko bude u nás v náruči. Byl jsem natěšený, porodní asistentka náhle při rychlém zatlačení mé vysílené ženušky drží maličké fialkové miminko, odmotává šňůru z krčku a my při pohledu na sebe víme, že to je nová generace nás a nový začátek našeho společného života. Ten pocit, kdy jsem poprvé viděl toho malého človíčka, kterého jsme si vysnili nedokáži ani popsat. Ale vnímal jsem nadšením pouze ženu a to čerstvě narozené miminko. Kdyby venku řádil orkán či padali bomby , tak já nic nevěděl. Viděl jsem pouze krasné, maličké, pro mě jako strašně hygienicky založeného člověka neuvěřitelně čisté a jemné zrození nového života , života který se stal součástí nás. Přestřihnul jsem pupeční šňůru, přál jsem si to (z fleku bych mohl být doktor já vím🙂), doufám, že maličkej bude mít v paměti, že já byl ten kdo ho odřízli od toho provazu a dal mu volnost pohybu dál než na toho necelýho půl metru.

Nastala chvíle ,kdy jsme mohli miminko držet ve svém náručí a tisknout ho ke své hrudi. Tu jsem si nemohl odpustit. Ten pocit , kdy cítíte ten rychlý tlukot vašeho maličkého potomka, každý jeho nádech byl nádechem nás tří dohromady. Teploučké a křehké tělíčko, konečně se červenajíci a prokrvující. Náš syn. Nemohl jsem se na to malé miminko vynadívat. Má první slůvka s nadšením byla, jak má krásně maličká ouška🙂 (jako já, celý tatínek naštěstí, hrozně sem se totiž bál sloních uší😀, nebudu radši říkat proč - ale žena je nemá 😀). V náručí jsme tiskli nový život, nerad jsem našeho maličkého Kristianka dával komukoliv z rukou, hold jsem netykavka, moje je moje 🙂 Na pokoji , kde žena po porodu byla jsem si udělal své teritorium , kde jsem trávil asi tak tři čtvrtiny dne, zbytek byl věnován závislačce Connie, jinak by mi asi ve spánku ohlodala nohu. Musel jsem tam být pořád, chtěl jsem to, přál si to, každá chvíle s maličkým Kristiankem byla jedinečná. Pořád jsem ho musel mít u sebe. Při návštěvách jsem se moc nadšeně netvářil, když Sašenka chtěla miminko nechat někomu pochovat, snad sem na někoho nevrčel 🙂

A jak bych toto všechno shrnul? Asi tak, že už je tu mezi námi, človíček s obrovskou budoucností, ďábelskými úmysly po tatínkovi a proklatě velikými kukadly po mamince 🙂 A otec, který nechce být u porodu a zrodu svého genetického potomstva, jen kvůli svým hloupým výmluvám a možnému podražení ega omdlením z krve je otec k ničemu. Pro mě srábotka co si dítě neměl dělat. Ten pocit prvního pohledu na čerstvé miminko je totiž nenahraditelný.

Ptáte se jak je to dnes? Je to tak, že 2 měsíce mých takzvaných děckých prázdnin na rodičovské dovolené jsme maminku potřebovali pouze jako chodící mléčný bar. Na kočárek mi nikdo nesmí sahat, to smí pouze pár vyvolených, i psa jsem díky obětování několika párečků učil aby kočárek hlídala 🙂 Týden před návratem do práce jsem musel Sašenku podrobit kurzu z rozkládání a skládání kočárku 🙂 Kristiankovo nebezpečně vypadající výtvory v plenkách mě nezastraší ( aneb nepřebaluješ své miminko? Neprožil si s ním to správné dětství a soužití) a uspávací techniky budu muset mou malou milovanou ženušku ještě doučit🙂

Na závěr bych chtěl poděkovat jen a jen mé ženě , malé ale i přesto nebezpečné Sašence , která mi splnila to přání splodit někoho tak úžasného jako je náš Kristianek. Pokud sem na někoho zapomněl, tak vás ujisťuji, že nezapomněl 🙂

Miluju vláčný a voňavý perník. A protože jsem setsakra zmlsaná, tak se nespokojím jen tak s nějakou "dusivkou". Proto jsem si více než oblíbila následující muffinky. Jsou to takové roztomilé jednohubky, které v sobě skrývají jedno nečekané (ale neuvěřitelně lahodné) překvapení.

Na asi 20 kousků budeme potřebovat:

• 280 gramů (2 hrnky) hladké mouky
• 160 gramů (3/4 hrnku) cukru krupice
• 1 balíček kypřicího prášku do perníku
• 1 vajíčko
• 120 mililitrů (1/2 hrnku) rostlinného oleje 120 ml (používám slunečnicový)
• 120 mililitrů (1/2 hrnku) mléka
• 1 polévková lžíce povidel
• 1 polévková lžíce medu
• 2 lžíce kakaa
• vypeckované sušené švestky (předem namočené do rumu nebo čaje)
• krystalový cukr na posypání                 

Jdeme na to:

Alespoň hodinu předem si namočíme sušené švestky do rumu. Pokud budeme muffinky podávat i dětem, švestky naložíme do čaje. Je jen na vás, jestli sáhnete po ovocném nebo černém, záleží na chuti. Sušené švestky krásně nasají chuť rumu i horkého čaje a stanou se neuvěřitelně šťavnatými.

Dnes jsem dělala jen poloviční dávku na jeden plech, ale když nepůlím, pak jednu formu na muffinky naplním švestkami pro dospělé a druhou pro děti. Pak už to jen nepoplést při servírování – v tom případě si pomáhám tak, že muffinky s čajovými švestkami na závěr zdobím třeba bílou čokoládou, brusinkami, oříšky a podobně. Vy si jistě poradíte. Byla by škoda se ochudit o tu poctivou rumovou příchuť, to mi věřte!

Tak a máme tu recenzi na nejoblíbenější hračku z naší testovací čtyřky, a to je tanečník Beatbo🙂

Panáček má tři tlačítka (dvě na jedné a jedno na druhé nožce) + jedno samostatné tlačítko je pak bříško. Po zmáčknutí tlačítka na levé nožce je možnost nahrání krátkého textu, který pak panáček přezpívá. No, řekněme si upřímně, nápad dobrý, ale jinak kvalita nahrávání na bodu nula. Při poslechu nahraného textu musím hooodně napínat uši, abych vůbec rozuměla, co říká (zpívá). Každopádně dětem to prostě nějak nevadí a moje 14 léta neteř u toho strávila snad půl hodiny 😀 Při nahrávání svítí bříško červeně, takže přesně poznáte, kdy máte s nahráváním začít a kdy končit.

Jedno ze dvou tlačítek na pravé nožce přehraje jednu z 5 písniček, "nutí" děti tančit, tleskat, zadupat... 

Druhé tlačítko děti naučí abecedu, barvy (tady se mi hodně líbí, že při každé barvě svítí bříško tou určitou barvou), dále se děti naučí počítat do 10 a zahrají si hru na ledové sochy - panáček tančí, pak zavelí "Hudba nezní, ihned zmrzni!" a děti musí v tu chvíli ztuhnout v poloze, ve které zrovna jsou. Velmi oblíbená hra u Elišky, je schopna dát si kvůli tomu i nohu za hlavu 😀

Bříško bliká a svítí a po zmáčknutí se rozezní jeden z dalších pokřiků a popěvků jako "To je moje bříško", "Takhle tančím", "Zatřeseme rameny", "To jsou barvy duhy" atd.

Panáček Beatbo je jediná hračka, se kterou se vyblbou oba, takže za mě spokojenost🙂