Dneska mě napadlo, co asi budu dělat, až děti budou velký, ke spokojenosti jim bude stačit wifina a počítač, kde si budou v horším případě sjíždět nějaké kvalitní jůťůb zpravodajské hvězdy a v lepším případě pařit hry. Napadlo mě, jestli budu mít čím vyplnit čas. Jasně že jo, to je blbá otázka. Normální matka nestíhá aktivity přes děti, ale já nestíhám děti skrz všechny svoje aktivity. V tomhle to nebude, myslím, problém.

Ale bude mě to ještě bavit?! Rozumějte, teď je to adrenalin! Tiše sublimuju do své pracovny, abych mohla tu napsat kus knihy, tu si pocvičit na kytáru, tu jen tak zbůhdarma vejrat na fejsbůk a shánět inspiraci... Vždycky ale čekám na ten adrenalinový moment objevení, kdy přicupitají malé nožičky a s neřešitelným problémem, jako je třeba to, že do náklaďáku se nevejdou všichni panáčci z lega (z lega všech dětí v okruhu pěti kilometrů, abych byla přesná). Co sakra bude, až nikdo nepřiběhne?

Mám sklon být na sebe příliš tvrdá.  Co jsi dokázala? Ještě nemáš ten domek u moře a žádnej milionek se na kontě taky neobjevil. Co se flákáš?! Chci výsledky a hned! Nikomu nepřeju tak drsného šéfa, který sídlí u mě v hlavě. Tenhle tvrdý bachař mě pak navede, abych se podívala na internet, kolik lidí v mém věku už je celosvětově slavných, prospěšných nebo alespoň medializovaných. Později zmírní a já se nachytám, jak projíždím fotky mých vrstevníků na fejsbůku, kde se kochám tím, jak cestují po světě, studují na druhé vysoké škole, získávají prestižní zaměstnání či umělecká ocenění.

Ale pak naštěstí jednou za uherák přijde to prozření. Jakože já prostě nemůžu dokázat to, co někdo jiný v mém věku. Vždyť už jsem dokázala jiné věci a žiju jiný život než mí vrstevníci. Mám dvě zdravé, chytré děti a to je sakramentský dar a dřina. Jasně, neumí se moc chovat, jsou poněkud hlučnější a tak nějak celkově máme problémy s kázní, ale to se poddá. Nakonec, kdo ví, možná z mé dcery jednou vyroste pro její vzpupnost druhá Lady Gaga nebo tak někdo.

Žít jinak to je prostě disciplína. Je to těžký, zvlášť pro někoho s nulovým sebevědomím. Ale z nějakého důvodu si už nějaký ten pátek vybírám vždy a ve všem netradiční cestu.

Tahle úvaha na mě moc nesedí, ale nemůžu si pomoct. Asi stárnu...

Do testu opalovacích přípravků Baby sebamed jsem přihlásila své dvě starší děti, protože mají opravdu světlou a citlivou kůži. Každodenní mazání krémem s SPF 50 je u nás proto v létě nutností. A protože jsou šestiletá Sofie i tříletý Štěpán od přírody rádi "důležití", testování si moc užili. 

Dorazily nám hned tři verze opalovacího mléka Baby sebamed: velké s pumpičkou, ideální třeba k moři, kde je vše od písku, menší tuba, kterou si Sofinka hned odnesla do školky a dávala dětem přivonět, a velké balení, které nám vydrží ještě opravdu dlouho.

Vůně je první věc, které jsem si na krému všimla - jemná, nevtíravá, "miminkovská". Všechny tři verze se dobře používají: pumpička spreje je pro dospělou ruku velká tak akorát, z tub se krém jednoduše dostává, hlavně menší tuba je praktická tím, že stojí na víčku, a proto je krém vždycky připravený hned po otevření.

Konzistence krémů je na tak vysoký faktor překvapivě tekutá, u jiných krémů s SPF 50 jsem zvyklá na težší roztírání. Takže i když používám termín "krém", jde spíš o mléko. Celkem rychle se vstřebává, nenechává výrazné bílé stopy na kůži, takže i při použití většího množství neběhaly děti po venku jako z vápenky.  

Jedinou výhradu mám k mazání krému na oblečené děti - dost textil obarví na žluto, hlavně světlý. Dělají to ale všechny krémy, které jsme kdy vyzkoušeli, vyřešili jsme to včasným namazáním dětí za nahata, a obléct až po úplném vstřebání.

Obrovské plus ale musím krémům přičíst za výdrž na kůži a voděodolnost. V galerii níž jsem se snažila vystihnout všchny divočiny, které děti po namazání podnikaly, a přitom je nebylo nutné přemazávat. Kromě koupání v bazénu stačilo prostě ráno namazat a večer byly stále stejně bílé.  Podruhé jsem je mazala právě jen po koupání, ale spíš pro jistotu, než že bych viděla nějaké začervenání.

Během června moje hladové těhotenské oko padlo na soutěž o testování sušenek Emco Biskiti. To byla voda na můj mlýn. Jestli byl můj komentář tak vtipný aby si zasloužil vybrat to nevím, ale těm na druhé straně se zdál, a tak jsme si poslední červnový pátek, po zdlouhavém domlouvání se s doručovatelem, kdy jsem v době doručení nejdříve jela na kontrolu do gennetu a následně jsme trčeli v zácpě, místo v počernicích převzala krabici na půl cesty kdesi za Prosekem. 

Krabice ležela následně celý víkend nerozbalené na stole v kuchyni a čekalo se na to, až se dcera vrátí z víkendu od otce.

Byla nadšená, stejně jako já moc často něco nevyhrává a když jsem jí po obdržení zprávy o testování oznámila, jaká bude důležitá, nemohla se, stejně jako já, dočkat. Ona kvůli té důležitosti, já na ty sušenky.

Testování probíhalo za různých situací. Dvě hodiny strávené na VZP, čekárna u doktora, přírodní koupaliště, cesty vlakem, snídaně. A upřímně, ještě že jsme jich dostali tolik. celkem 10 balíčků na jeden týden a jednu krabičku jsem musela hned na začátku schovat, aby nám zbyla na víkend. Ano, je to tak, po těch kakaových se doslova zaprážilo.

A jak nám sušenky chutnali? Velmi! Jak jsem psala, po kakaových se doslova zaprášilo. Jsou méně sladké než ty medové a jak prohlásila moje dcera: "míň v nich křupe". Což je pravda, v těch medových mi příjde, že jsou krystalky cukru a jsou velmi sladké. 

Ani jedna příchuť neni ničím plněná ani politá, což oceňuji hlavně teď v létě. Všechny známe upatlané prsty od čokolády z polomáčenek a nebo roztolmile sladké pusinky okolo kterých se vznášejí vosy. Tyto sušenky nemají ani jedno, ale ani nejsou příliš suché. Nedrobí tolik kolik byse si mysleli, pokud se vám zrovna cestou někde nerozmašýrují, což ale ani tak neni moc možné. Šest sušenek je totiž prakticky uloženo po třech ve dvou komůrkách a tak pokud si je správně otevřete, můžete obal používat jako zašupovací krabičku dokud sušenky nesníte. Což ale není na moc dlouhou dobu.

Úvod

Do testování jsem se přihlásila úplně poprvé a upřímně jsem ani nedoufala, že by nás se synem někdo vybral. Na přípravky sebamed jsem dlouhodobě koukala, takže radost, že budeme testovat byla obrovská.

Vždycky, když přijede pošťák, skáče se u nás metr vysoko, když je dovoleno balíček rozbalit a obsah zabavit, tak i metry dva. Kosmetika přišla velmi pěkně zabalena, ale před dětmi neobstála a byla velmi rychle rozbalena 🙂

Hlavním testujícím se stal syn Lukášek, ale i mamka s tatkou museli zkusit, jestli platí "Kdo maže, ten jede..." 😀

Průběh testování

K testování byl určen začátek letních prázdnin, člověk by řekl, že nemůže být idealnější období... Ale takhle ošklivé počasí jsem opravdu dlouho v červenci nezažila, takže možnosti k otestování bylo velmi málo. Nebo tedy rozumějte, ono treba sluníčko svitilo, ale v 18°C prostě nemažu, pokud opravdu nesvítí a nehreje, zastávám názor, že všeho s mírou a s kosmetikou na dětech šetřim a to rozhodně nemyslím, kvůli penězům.

Na Koníka jsem se podívala po delší době a zrovna na mě vyskočila zpráva o testování opalovacích krémů sebamed. Říkala jsem si, že by se mi to hodilo, protože potřebujeme koupit opalovací krém na dovolenou a na značku sebamed nedáme dopustit. Ondrášek mívá díky povětrnostním vlivům hodně suché tvářičky, které je potřeba mazat, a krém na obličej sebamed je pro nás číslo jedna. Proto jsem se přihlásila mezi ostatní maminky, které měly o testování zájem.

E-mail o tom, že jsme byli s Ondráškem vybráni, mi udělal hroznou radost, protože přišel v době, kdy naši rodinu zasáhlo několik smutných událostí, a my se měli alespoň na co těšit.

Když k nám v pondělí krémy dorazily, Ondrášek krabici sám rozbalil a ihned také produktíky vyzkoušel.

Spolu s dopisem od Koníka, nám dorazily opalovací krémy ve třech podobách a to jako sprej, mléko a krém.

Mléko je podle mého nejlepší použít hned ráno, než se vyráží ven. Taky jsme to tak dělali. Ondráška jsem ráno po osprchování celého namazala (lépe řečeno, Ondra se mazal sám 🙂) mlékem na opalování. Tím pádem je jistota, že je dítě namazané opravdu celé, a i kdyby někde běhalo nahulaté, jak to má náš Ondrášek ve zvyku, může být maminka klidná, že se nespálí.

Opalovací krém ve spreji je fajn vzít k vodě. Po okoupání a osušení se dá díky spreji jednoduše a rychle obnovit ochranná vrstva krému na velké ploše těla. Opalovací krém v tubě jsem si díky jeho praktické velikosti dala do kabelky a nosila ho stále s sebou. Je skvělý na namazání obličejíku a paží, kdykoli i na krátké procházce najednou vyleze sluníčko a začne pořádně hřát, to jsme si vyzkoušeli na výletě do Zoo.

V úvodu bych chtěla poděkovat za tuto příležitost testovat nové sušenky Emco. Ačkoliv společnost Emco hledala na testování maminky s dětmi ve věku 5-10 let, z výhry ve formě sušenek měl především radost tatínek. Miluje sušenky víc než čokoládu či jiné sladkosti. Já jsem jeho pravý opak, sušenky vůbec nemusím. Syn (6 let) je již od miminka nejedlík. Jedině, co mu chutná je čokoláda, což ale není jídlo. Snažím se, aby přes den alespoň něco snědl, a čokoládu dáváme jen občas a za odměnu, jinak by nejedl vůbec nic. Sušenky už jsem občas zkoušela upéct, třeba do školky (to syn ani neochutnal), nebo na výlet do batůžku (přinesl celou svačinu zpět). Jeho tradiční sousloví: „nechci nechutná“, bohužel padlo i v případě těchto testovaných sušenek.

Takto vypadala krabice po rozbalení. V ní byly dva druhy sušenek - lískový oříšek a med; čokoláda a kokos - po 5 kusech. Ačkoliv byly dobře zabalené, první dvě vrchní sušenky byly většinou vždy rozbité.

Nejprve jsme ochutnali sušenky v hnědém obale. Ty nám zachutnaly okamžitě. Muž byl nadšený a po sušenkách se jen zaprášilo. Já jsem stihla s otevřeného balíčku ochutnat jednu a musím říct, že chuť mi připadala hodně známá. (Podobně chutnají konkurenční müsli srdíčka čokoláda-kokos).

Synovi se na sušenkách líbil obal, ale ochutnat nechtěl. Samozřejmě použil větu: "nechci nechutná" aniž by ochutnal. Testovali jsme tedy jen my s mužem. U něj rozhodně vedou ty čokoládovo-kokosové. Mi chutnají i ty lískooříškovo-medové. Ty mi zase připomínají snídaňové müsli Emco. Neumím se rozhodnout, které mi chutnají více, řekla bych, že to mám tak na stejno.

Sušenky jsme testovali nejen doma, ale i na výletech. A na horách syn alespoň jednu sušenku ochutnal. Ta čokoládovo-kokosová mu docela chutnala. Ty druhé ochutnat nechtěl. Ale už i to je úspěch 🙂

Závěrem bych řekla, že nové sušenky u nás měly úspěch. Už jsem se po nich dívala v obchodech, že bych udělala radost především muži, ale zatím jsem na ně nenarazila. U syna bohužel úspěch neměly, ale získaly si mě. Já sušenky moc nejím. Teď při kojení se vyhýbám sladkému, hlavně čokoládám, ze kterých má malý ekzém. Sušenky Emco mě mile překvapily, byly vláčné, lehké. Celkově mi připomínají křupavé müsli, které mám moc ráda. Takže musím říct, že jsme byli moc spokojeni a ještě jednou děkujeme za tuto příležitost testovat.

Ahoj všichni, měla jsem štěstí a vyhrála jsem pro své děti přípravky na opalování. mám dva aktivní kluky, kteří jsou každou chvíli venku na zahradě nebo v bazénu. takže se nám krémy nadmíru hodí. Při výzvě, aby se sami namazali, ani chvíli neváhali. A malý čtyřletý neměl problém si na sebe stříknout přípravek ve spreji.

Opalovací sprej

krásně stříká i docela hodně, takže na jedno stříknutí se toho namaže hodně. Roztírá se středně dobře, je tak středně hustý. chvíli to trvá, než jej opravdu rozetřete. Pro nás ale hit, děti se s ním natřou i sami a jen tak se nestane nehoda, že by sám vytekl.

Opalovací mléko

má malý otvor, díky kterému se dobře dávkuje, což je důležité, protože krém je docela hodně hustý. Nám se moc neosvědčilo, je to velké balení, synovi se s ním špatně manipulovalo. ale možná vystačí i na celou dovolenou.

Opalovací krém

V první řadě bych ráda ještě jednou poděkovala za možnost sušenky testovat. Emco je naše oblíbená značka musli.

Co nás na první pohled zaujalo, byl obal. Miluju takové zábavné obaly. Jasně, i obyčejný obal s nápisem sušenka by stačil, ale přiznám se, že tenhle by mne v regálu opravdu přitáhl. A zaujal i 7 letou dceru. Hned četla nápisy, složení atd. A to jindy nedělá. 

Další, co pro nás má obrovské plus je "krabička" v které sušenky leží. Ten plastový obal je prostě skvělý, akorát do dětské ručičky. Nemusí se tahat talířek, na který by se sušenky daly. Na cesty ideální. A i pro přenos v batohu to má výhodu. Nejsou prostě sušenky na padrť, protože je ten obal trošku ochrání. A hlavně už víme co z nich vytvoříme, takže u nás v koši neskončil ani jeden obal 😃.

Sušenky mají příchuť čokoláda s kokosem, a lískový oříšek s medem. Víc u našich dětí chutnaly ty s čokoládou 😃 

Čokoládové s kokosem

Jsou asi díky čokoládě více křehčí, kokos tam jde cítit tak akorát. Nejsou přeslazené. Kousky čokolády byly v každé sušence.

Předem děkuji MK, že jsme byli vybráni k testování produktů přímo dělaných pro moji rodinu. A kdo že testoval? Já a kluci Daník (9), Jaroušek (4) a Venoušek (13 měs.). 

Milujeme sušenky a málokdy u nás nějaké zbydou. Už po oznámení dětem co nás čeká a co nám přijde za balíček, začaly otázky "Kdy už nám přijdou . Byli jsme mile překvapeni již po rozbalení. 

Testovali jsme Biskiti - Lískový oříšek a med (zelené) a Čokoláda a kokos (hnědé)

První ochutnávka, která trvala asi 3 min. dopadla takto : 

S tím jsem ale u našich kluků počítala. Následně jsem se snažila opravdu poctivě sušenky využívat k testování v mé přítomnosti 🙂 a vyzjistit jak a které jim chutnají. 

Daníkovi se zdály sladší s medem a při možnosti výběru zvolil na tábor tyto. Musím uznat, že balení je praktické (rozbalíte a nic se nerozsype) a na tuto akci byly vhodné. Žádná čokoláda, tím pádem čisto a do stanu super. 

Každý, kdo má děti, mi dá jistě za pravdu. V rámci péče o potomstvo se některé věci tak automatizují, že člověk skoro zapomene, jak je to bez dítěte. A protože mě muž překvapil dovolenou na ostrově Fuerteventura, měla jsem možnost si to oživit.

1. Dá se spát celou noc! První noc jsem se probudila a při pohledu na budík jsem utrpěla šok - bylo 7. Šli jsme spát před půlnocí. Pane jo, vážně se dá spát 7 hodin? A v kuse? Připadám si jak Růženka. Na další dny jsem si preventivně nařídila budík na třetí hodinu ráno, cvičně jsem si vstala a proběhla se do apartmánové kuchyňky. Tam jsem strávila asi 3 minutky (doba, po kterou trvá udělat mlíko) a šla jsem zpět do ložnice s povykováním "Už letím a nesu mlíčko!".

2. To, co máte na talíři, je skutečně jenom vaše! Tak toto bylo naprosto neuvěřitelné. Sice jsem prvních pár dní odchytávala v restauraci malé děti a nabízela jim ze svého talíře jídlo, ale oni ho překvapivě nechtěly! Pak jsem byla personálem donucena toho nechat, z nějakého důvodu se to nelíbilo jejich rodičům.

3. Den má 24 hodin a stíháte všechno, co jste si naplánovali! Najednou vám do plánů neskáčou věci, s kterými nepočítáte - hledání ztracené botičky, když zrovna spěcháte s odjezdem, zvolání "Mamííííí, bobííííkáááá!", když máte narvaný nákupní košík k prasknutí a od záchodu jste 10 minut běhu a podobné srandy. Občas jsem si tak tréninkově střihla, že po odchodu z pokoje jsem "jako" něco zapomněla, jen abych mohla protočit oči a vrátit se zpět. A nabrat trošku toho zpoždění.

4. Nemusíte se nikoho každou chvilku ptát, jestli nepotřebuje čůrat. Hlídáte si jen svoji potřebu, což je poměrně osobozující. Vůbec ale nerozumím tomu, proč se na nás na letišti divně dívali, když jsem se muže ptala "Nechceš se skočit vyčůrat? Než se dostaneme do letadla a vzlítneme, tak to bude minimálně půl hodiny, abys to vydržel!"

5. Můžete dělat jen věci pro dospělé! Samozřejmě, že jsem na vodním skůtru uvažovala nad tím, jak by se Kýšovi mezi námi strašně líbilo a doteď myslím na to, jak by se mu v pouštních podmínkách líbíl výlet v jeepu. Protože plná očička písku jsou fakt k nezaplacení!

Znáte to, zrovna douklizíte a máte z toho dobrý pocit, těšíte se z toho.
No a pak se otočíte a zjistíte, že Váš miláček je zapatlaný od uší až po paty, nemluvě o jeho okolí. No u mě v první chvíli přišel lehký "samonáser" - vždyť jsem to tu teď, teď uklidila!! Nebudu zapírat, v první chvíli se mi chtělo si zařvat.
Nicméně už jsem se naučila nejednat hned a dát si chvilku na prodýchnutí...pokud to jde. A tohle byla zrovna situace, kdy to šlo. Druhá myšlenka byla, že mu přeci vysvětlím, že tohle se nemá dělat a že maminka teď zase bude mít spoustu práce s uklízením..

Už jsem otvírala pusu ke kázání ..jenže pak jsem se na něj podívala. On tam brouček seděl celý spokojený a já najednou uviděla s jakým nadšením se patlá v jogurtu. A v tu chvíli mi došlo, že on prostě jen objevuje, zkoumá a že ho to moc baví.
Tak jo, pár dalších nádechů a výdechů..a řekla jsem si: " o co mi vlastně jde? Mám úžasné a zdravé dítě, kterému chutná jídlo a který je dětsky zvědavý a tak to má přeci být.." Tak jsem jen za ním šla, dala mu pusu čelo (jediné místo, kde zcela nebyl jogurt) a řekla mu: "tak vidím, že ti jogurtek nejen chutnal, ale že sis taky s ním pohrál. To je prima, že tě to bavilo. Příště by však bylo fajn, aby ti to nepadalo na zem a zůstalo to jen na stolečku. Teď potřebuju, aby sis šel se mnou umýt ručičky, abychom mohli jít ven." A Kubík šel - v pohodě, klidu, nevadilo mu, že ho odvádím od jeho zábavy 🙂 A jak si tak vedle mě ťapal do koupelny zničehonic mi z pusy vypadlo: "Jo, Kubíčku a děkuju, že jsi aspoň tu naši Eli nechal čistou (naši psí holčičku, která vždy věrně asistuje u toho, když Kubík baští)". A najednou jsem se zase cítila šťastná a spokojená 🙂

Prostě každá situace má 2 úhly pohledu - buď můžu být nasupená a hudrající mamka nebo spokojená mamka, která je vděčná za tohle úžasné dítě, které mne každý den učí být více laskavou, tolerantní a bezpodmínečně milující. Já si ve svém životě vybrala to druhé. Samozřejmě takhle to u nás není každý den - když pospícháme, když máme potraviny, které barví nebo se špatně perou - tak to si piště, že u chlapečka sedím a monitoruju a koriguju  🙂
A jak řešíte vy "domácí kalamity" milé maminky? 🙂 

krásný den Jana