Porod byl minulost ale čekalo mně nekrásnější setkání na světě...setkání s mou malou bojovnici. Domluvila jsem se s manželem , že mně vezme na vozik a zajedeme se na ten náš valounek štěstí podivat. U dveří nás uvítala milá sestra a zavedla nás k inkubátoru kde ležela naše princezna. První okamžik ´- šooooook, to stvoření v inkubátoru napojené na hadičky je moje zlato???? začala jsem bulet jako želva...milá pani doktorka nám vysvětlila co se s malou děje a řekla že se uvidi jak bude reagovat na ATB léčbu....naštěstí po 2 dnech razeagovala a infekce byla fuč... později večer volala tchýně, a jsem vybuchla v hysterický pláč :( reakce personálu byla neohleduplná až sobecká, jako malému fakanovi mi přikázali vypnout si mobil.....strašně ponižující.....nakonec kecy typu: Kdyby nám tady takhle řval každý tak to tady bude jako v zoo :( mně dostaly úplně:(:(:( naštěstí mi  milá sestřička přinesla něco na uklidnění a já jsem mohla aspoň na pár hodin spát a nabrat síly. Další den se cítim mnohem lépe, ale mlíčko které vyždímu s prsou malé nosi sestřička. Konečně opouštím ARO, začala jsem jist a mám zase chuť bojovat. Nevzdám to, už kvůli Vali to nevzdám 🙂

Byla jsem strašně štastná že jsem se konečně stala BUDOUCI MATKOU. Kromě běžných těhotenských nevolností, nízkého tlaku a otoků nohou mně nic moc netrápilo, až do dne kdy jsem při rozmlouvání s toaletní mísou zjistila že zvracim krev :( nakonec jsem skončila v nemocnici na kapačkách :( a aby toho nebylo málo po několika měsících jsem zase skončila v nemocnici kvůli hyperdráždivé děloze....po aplikaci magnézia hrozil předčasný porod. Naštěsté mně po několika dnech poslali domů. Po víkendu stráveném u rodiču jsem se citila moooc dobře. Ráno jsem se vzbudila s pocitem radosti a štěstí---konečně si  mohu užívat ten krásný stav 🙂 bohužel netrval dlouho. Bylo to 31.8.2015 kolem 12.30 mi začalo být trošku zle, takže jsem si lehla v domnění, že vše bude v pořádku ale nebylo :( do hodiny se mi přitižilo, začalo mně píchat v podbříšku a bolesti se stupňovaly. Když přijel po mém nalehavém volání muž domů, aby mně odvezl k mému doktorovi byla jsem uplně vyčerpaná. Po prohlídce mi můj lékař oznámil, že se mu to nelíbí, dostala jsem homeopatika a doporučení na odjezd do porodnice pokud se ty bolesti nezmirní. Po 3 hodinách trpění jsme se vydali na cestu do nemocnice. Když mně přijali ,netvářili se moc přívětivě. Nakonec mně hospitalizovali, že počkáme co se bude dít. Doktorce se záznam mimča nelíbil, takže zkusili porod zastavit infuzi Gynypralu, který mi spíše ublížil než pomohl. Po několika hodinách trápení, ledování a nejistoty bylo rozhoduto- převezou mně do Brna. Takže jsem se ocitla jen v košili, přikrytá dekou v sanitce, kde mně přivitala milá sestra a protrpěla se mnou celou cestu do porodnice, až do chvile kdy mi u cedulky BRNO praskla voda, na tom  by nebylo nic divného kdybych nebyla ve 30 tt. D ovezli mně do porodnice Fakultní nemocnice v Brně- Bohunicich- po zjištění, že TO co ze mně opravdu vyteklo byla PLODOVKA následovalo nekonečné vyslýchání a vyšetřování...po 3 hodinách strávených na studeném porodním sále jen v košili jsem se ocitla na pokoji plném maminek čekajících na to co se s nimi bude dít dál. Sestra-PA mi poradila že kdyby se mi přitížilo tak mám zazvonit...takže když se mi opravdu přitížilo zazvonila jsem, jaké bylo mé překvapení když mně sestra odbyla slovy- co si stěžujete, vždyt rodíte. Těch pár hodin které zbývaly do rozbřesku jsem jakž takž prospala. Ráno mi sloužící PA oznámila, že za mnou přijde pani asistentka a udělá mi ultrazvuk. Nakonec mi bylo řečeno, že mi bude proveden císařský řez, ale né v Brně- Bohunicích ale v porodnici na Obilním trhu. To mi už opravdu došly síly- fyzické i psychické. Poinformovala jsem manžela i budouci prarodiče a odevzdaně se svěřila do rukou sestry sanitky a nechala se převézt do porodnice v centru města. Byla jsem přijata kolem půl desáte, hodinu na to přijel manžel, kterého si laktační poradkyně spletla s IT specialistou 🙂 a šlo to jako po másle.....připrava, poučení a odvoz na sál....pár dotazů, informaci a narkoza.....naše malá princezna se narodila po akutním císařském řezu v 11.00. V současné chvíli je zdravá, šť astná a hlavně žije, ale bohužel né díky lékařům ale díky sobě....je to bojovnice a překonala infekci, která byla příčinou předčasného porodu ve 30 tt. 

Nezlobte se, že jsem se tak detailně vypsala ze svého porodu, který nebyl podle mých představ ale výsledkem je největší štěstí mého života 🙂

Přechod na plnou dietu+ m začátek druhé fáze

Dnes zkusím zvolnit. Kolena i klouby na rukou mě bolely i ráno. Tak jsem si dnes nedala ráno probiotika, abych zmírnila detox. Zkusím jíst více kysaného zelí, pokud mi z něj bude dobře a pomalu i domácí kefír.

M. dnes do práce vstal pozdě…jak říkal, „bolí ho celé tělo“…možná by taky měl zvolnit…

Konečně mám stolici, zácpa to není, klasifikuji jako 2. Celkem uspokojivé.

Ráno jsem si honem dala vývar s masem a zeleninou, aby mi náhodou nebylo zase špatně. Moc jsem si pochutnala na smažených vajíčkách na přepuštěném másle (povoleno od třetí fáze) a dala jsem si i olej z tresčích jater. Bylo mi dobře. Nejsem typický GAPS pacient a tak jsem už celkem v pohodě udělala banánové palačinky (normálně povolené od páté fáze úvodní diety). Mno…úplně mi to nějak nesedlo, měla jsem trošku těžší žaludek. Jen přemýšlím, jestli to nebylo vlašáky… I s přechodem je třeba trošku zvolnit….(a nedala jsem si k tomu ani vývar, ani zelíčko…)

Dopoledne jsem si psala gaps deník, ať prostě vím. Když už to dělám – tak jsem začala i publikovat. Vždyť mě samotné neskutečně pomohl deníček od Žanety na zivakultura.cz! Am. se přitom dívala na krtečka. Já prostě nebyla schopná se hýbat, jak jsem byla unavená…tak jsem ji nechala…ale byla úžasná, čurala přitom na hrníčku a baštila kysané zelíčko:DD

Dieta je úplně popsána v knize od Natasha Campbel-McBride: Syndróm trávenia a psychológie (v češtině dosud nevyšlo, je možné si ji přečíst i v originále: GUT and PSYCHOLOGY SYNDROME), doplňkově na webu: http://zivakultura.cz/

Jednotlivé fáze rozepsány zde: http://zivakultura.cz/uvodni-dieta/

K tomu pro ujasnění je dobrý tento článek: http://zivakultura.cz/2012/06/syndrom-zvysene-propustnosti-streva/

Zkráceně výtažek z zivakultura.cz:

Úvodní dieta má za úkol zaléčit a zacelit střevní stěnu a tím odstartovat celý proces léčby. Většina GAPS pacientů má velice špatné zažívání, ať už mají či nemají s tím spojené problémy. Pomocí GAPS diety se střevo vyčistí od staré vlákniny a dalších nepotřebných látek, které mohou střevo dráždit. Střevní stěna se obnovuje tím, že staré a opotřebované enterocyty jsou, dá se říci odřené a je potřeba je nahradit novými. Aby se tak stalo, musí být vaše střevo velice dobře živené pomoci látek, které obsahují amino kyseliny, želatinu, glukosaminy, tuky, vitamíny a minerály, což jsou jednoduše řečeno látky, ze kterých se vnitřní stěna vašeho střeva skládá. Tato buněčná výměna je více méně řízena zdravými bakteriemi, které žijí na vnitřní stěně vašeho střeva. Bez těchto bakterií je léčba nemožná.

Úvodní dieta GAPS je velice bohatá na všechny výše zmíněné faktory, tak potřebné k samotné léčbě.

Článek o tom, jak uchopit lekci, když se před porodem dozvíte tu strašnou zprávu, že je miminko v bříšku hlavou nahoru. 

Sedí tam jak paša. Nebo leží naštorc. Obojí zavání císařským řezem. Je vám hrozně. Takhle to přece nemá být! Přece chci rodit vaginálně a přirozeně. Tak proč? Co dělám špatně? Co mám udělat pro to, aby "se to srovnalo"?

Co mám srovnat já?

Nám se to stalo v 37.týdnu. V tomto týdnu už bývá často miminko dávno uložené hlavičkou dolů, vyčkávajíc na zrození. Nene, my si ještě potřebovali "něco" uvědomit. A že toho bylo...

Možnosti, proč se tak dítě stočí:

:: Miminko jako příčka.

Zkoušeli jste se někdy zamyslet nad tím, jak mluvíte se svým dítětem? Nedávno jsem se setkala s paní, se kterou jsme zapředly rozhovor kolem výchovy dětí. Říká: „Mně se líbí, jak to dělá můj manžel. Ten zavelí a děti jdou udělat bez řečí, co po nich chce, dál s nimi nediskutuje a oni vědí, že to prostě udělat musí. Přede mnou takový respekt nemají. Někdy se dokonce zaseknou a já je vůbec nemůžu donutit k tomu, aby udělaly to, co po nich chci.“ Sevřel se mi žaludek. Přesně jsem v ten okamžik věděla, jak se dítě v těchto situacích cítí.

Zkuste si představit, jak byste se cítili vy, kdyby váš partner zavelel a vy museli bez řečí udělat to, co po vás chce. Bez ohledu na to, jestli tomu rozumíte nebo ne, bez ohledu na to, jestli se vám to líbí, nebo nelíbí, jestli s tím souhlasíte, nebo nesouhlasíte, prostě bez řečí. Teď hned a okamžitě!!!!

Zkuste si uvědomit, jak moc často mluvíme s našimi dětmi tak, jak by se to nám samým nelíbilo, kdyby tak s námi mluvili druzí. Samé příkazy, zákazy kritika a porovnávání s druhými ve smyslu toho, jak ti druzí jsou lepší. A takhle je to celý váš život.  Cítíte, jak vaše sebevědomí bere za své?

Mnoho rodičů ve víře toho, že dělají to nejlepší pro svoje děti, učí tyhle malé bytosti, které jako houby nasávají úplně všechno, co kolem sebe vidí a slyší, pouze slepě poslouchat.

Výchova strachem vede k tomu, že dítě sice udělá vždy to, co po něm chceme, ale neví proč a jaký to má smysl. A protože máma s tátou v očích dítěte vědí a umí všechno nejlíp, vezmou si to za své. Otiskne se do nich vzorec jejich chování a budou ho stejným způsobem uplatňovat i v dospělosti. Budou poslouchat.

S největší pravděpodobností, budou vždy zaměstnanci a nikdy nebudou mít dost velké sebevědomí na to, aby se postavily na vlastní nohy. Nenaučíte je totiž samostatně se rozhodovat, správně věci posuzovat, zodpovídat si sám za sebe, protože to vždy  „lépe“ rozhodnete a uděláte za ně. Naučíte je pouze poslouchat. Tentýž vzorec budou uplatňovat i ve vztazích. Budou si hledat kamarády, kteří jim budou nadřazení a oni vždy rádi udělají vše tak, jak to chtějí druzí. Najdou si jim nadřazené, mnohdy despotické partnery.

MK Bazárek - Brno 16. 3.

Více informací a více článků k bazárku najdeš ve skupině https://www.modrykonik.cz/group/6944/

Zveme vás na bazárek dětského oblečení

v pondělí 16. 3. 2020 mezi 14:00 – 17:00

v Obchodním domě Klášter, Josefská 1, Brno

Přijďte prodat věcičky, které už vaše děti nenosí a nakoupit přesně to, co právě potřebují:

Zánět středního ucha i „obyčejná“ bolest uší jsou velmi běžná dětská trápení. noci děti nemohou usnout, přes den jsou vyčerpané a uplakané. Přestože by si nejedna maminka přála se v klidu vyspat, zároveň chce svému drobečkovi hlavně pomoci od bolesti. 

Někdy je bolest ucha způsobena jen druhotně, protože spousta nervů z různých částí těla prochází právě uchem. Mohou tak bolet i kvůli onemocnění čelistí nebo bolesti hlavových či krčních svalů. Pokud bolesti vycházejí přímo z ucha samotného, je to důsledkem onemocnění nebo dokonce poškození zevního nebo středního ucha. 

Poznejte ušní infekce včas 

Neléčená infekce uší je velmi nebezpečná. Může způsobit prasknutí ušního bubínku a problémy se sluchem. Pokud potíže pokračují, vždy je potřeba navštívit lékaře. Někdy je k úplnému vyléčení potřeba dokonce několik kol antibiotik. 

Starší dítko si dokáže postěžovat, že jej ucho bolí a není radno to podceňovat. U malých dětí se však ušní infekce dá vypozorovat podle horečky, podrážděnosti nebo pláče. Také pokud si za ouško tahá nebo si ho příliš mne, nebude vše v pořádku. 

Jak se o bolavá ouška postarat? 

Tedy, tak brzo jsem krizi nečekala. Po včerejší večerní neskutečné bolesti kolen jsem ale něco čekat mohla… Ráno jsem vypravila m. do práce, am. se vzbudila taky, vypadalo to v pohodě. Jenže než jsem si stačila cokoliv dát do žaludku, tak am. znovu usnula u prsa, já prostě s ní… celou dobu u prsa a já se vzbudila totálně vyčerpaná. Třásly se mi kolena, měla jsem velkou slabost. Přemýšlím, jestli to není LOW-CARB (málo sacharidů), a nebo jsem nemocná, ale to je trošku jiné…i když jsem se snažila jíst dostatek zeleniny, asi jí nebylo dost, vzhledem k tomu, že kojím… vývar dobrý, ale nezvládl to spravit. Dala jsem si na talířek všechnu mrkev, co jsme ještě měli, ale malý sabotér mi jí půlku snědl na posezení;) V háji… je mi fakt zle… dala jsem do pračky, ale můžu už jen sedět… kdybych nebyla na dietě a krátce po měsíčkách tak řeknu, že jsem těhotná🙂 A mám chuť na koblihy! Hmm… je mi na zvracení. Posílám jednu střelnou modlitbu, protože v krizi jsem schopná všechno hodit za hlavu. A uvařím si heřmánkový čaj s pořádnou lžící medu. Téměř zázračně se mi udělá líp…. Low-carb?....? Píšu dotaz na zivakultura.cz, ale nedělám si naděje, že brzo odepíší… posílám sestru na nákup, já bych to asi nedala…

Postupně se mi udělá lépe, zle mi už není a večer už mám celkem normální sílu…taky jdu pozdě spát, protože potřebuji dát do pořádku velký hrnec s vývarem, který se tu pomalu vaří dva dny.

Am. má ukázkovou stolici, asi 3. Hm…ta dietu snad fakt nepotřebuje:D

Bolí mě kolena a klouby u prstů. Zjišťuji, že jsem si neplánovaně brala plnou dávku probiotik(tj.20miliard živých bakterií/den). Takže asi fakt detox. To jsem v úmyslu neměla…ani mě nenapadlo, že to bude tak nárazové. Tuhle dávku jsem si někdy dala i po antibiotikách a žádný die-off efekt jsem nepozorovala…asi je k němu potřeba právě i ta změna stravy a se vším se prostě začíná postupně.

Odepsala poradkyně na GAPS. Vzhledem k tomu, že kojím, mi důrazně doporučila přejít na plnou dietu, protože při úvodní je detox velký…hm…a já se snažila být tak připravená a brát to poctivě. Každopádně má pravdu. Večer na vše rezignuji a prostě po am. dojím, co nechala…kus jablíčka, banán a vajíčko. Pochutnala jsem si. K tomu jsem neodolala pár vlašáků (máčených a sušených v troubě, skladovaných v lednici). Přijde mi, že na vše reaguji v pohodě.

m. chce ovšem úvodní dietou projít plně. Už mu ale nemůžu dělat podporu…aspoň mu nebudu říkat, co jsem jedla já;) Dnes jedl to samé, co já, kromě večerního dojídání. Po večeři dokonce řekl, že to bylo výborné…?? :DD Detoxikační koupel jsme si dnes nedali nikdo. I m. bolí celé tělo, hlavně kolena a lokty…

Právě jsme spustili možnost zadávat ve službě PRO inzeráty na Použité věci a Vlastní výrobu (handmade). 

Dosud mohli PRO uživatelé zadávat jen inzeráty na Nové věci. Teď máte na výběr tři druhy inzerátů: 

• Nové zboží
• Použité zboží
• Vlastní výroba

Při zadávání inzerátu vyberte kategorii (oblečení, hračky apod.), a pak vybíráte druh inzerátu. PRO uživatelé mají přednastaveno Nové zboží, můžete si ale zvolit také Použité zboží nebo Vlastní výroba:

Počet PRO inzerátů není jinak omezený (na rozdíl od běžných a PLUS uživatelů). Všechny druhy inzerátů se vám budou zobrazovat přednostně, stejně jako doteď.

Použité věci

Úvodní dieta - první fáze

Budík na šest hodin, chci připravit vývar na požívání, dovařit zeleninu atd. Budík úspěšně zaklapnu a vstávám v sedm. Blahořečím svému andělu strážnému, že malá tu hodinku spí v klidu a já mohu pracovat. Dnes opravdu chci s dietou začít, nebo se vůbec neodhodlám! A je mi jasné, že pokud nebudou věci nachystané, tak m. odejde do práce s rezignací a k dietě se neodhodlá…

Ráno celkem v pohodě, skopový vývar mě neskutečně navnadil, plný masa a zeleniny mi vydržel na půlku dne bez toho, aniž bych pociťovala hlad a musela svačit. Stačila snídaně.

M. byl celkem spokojený.

Jsem překvapená, jak jsem celkem plná energie a jak málo mi stačí na uspokojení. Kdybych si dala rohlík, tak mám za chvíli hlad🙂

Večer m. krize. Vývar s masem mu nestačí, chce takzv. něco pevného do žaludku, prostě „hutného“, jak se vyjádřil. Dobře… tak já teda začnu vařit:D Udělala jsem květákovou kaši a přidala brokolici. M. to uspokojilo a mě vlastně taky.

Pro ty, kteří ví, co GAPS je, je první odstavec pouhé opakování…

Co je GAPS? … něco jako „lék na všechny nemoci“ a snad ne s tak velkou nadsázkou řečeno. Pěkně je to zde: http://zivakultura.cz/2012/06/co-je-to-gaps/

Zkráceně: GAPS= GUT and PSYCHOLOGY SYNDROME, což při překladu do češtiny popisuje to, že naše střevní flora, tedy bakterie které máme ve střevech, má obrovský vliv na stav naší psychiky a může přímo či nepřímo ovlivňovat náš celkový zdravotní stav. V praxi to tedy znamená, že stav našeho zažívacího systému je v podstatě klíčovým bodem našeho zdraví.

Jak to laicky vysvětluji m. a těm, co se ptají: ve střevech je toho hooodně…toho dobrého i zlého. Pokud vše funguje jak má, tak se toho zlého není třeba bát. Candidy a spol. denně přijímáme v potravě a neovlivníme to. Problém začne, pokud si z různých důvodů poškodíme trávení ve střevech (pokud enterocyty na mikroklkách nedokáží efektivně trávit disacharidy aj). Nestrávené sacharidy začnou krmit špatné bakterie, Candidám narostou chapadélka, uchytí se na stěnách střev a začnou produkovat toxiny…Střeva jsou chorá, zánětlivá..Toxiny následně zamořují celé tělo a jsou příčinou mnoha zánětů, slabé imunity, mnoha nemocí….úspěšné léčení a vyléčení je praktikováno u autismu, mnoha autoimunitních onemocnění, jako jsou astma, ekzém, alergie, dále dyspraxie, dyslexie, ADHD…i obyčejné kvasinky, které trápí třeba mě;)

Boj spočívá na více frontách:

1)vyvarujeme se všech složitějších sacharidů(ani kousek ať neprojde!), které GAPS pacienti vlivem chorých enterocytů nejsou schopni trávit a které následně krmí špatné bakterie

Vliv slova na naše sebevědomí je jeden z nejsilnějších aspektů, které nás ovlivňují. To jakým způsobem s námi jednají naši rodiče, naši kamarádi, učitelé ve škole, spolupracovníci a nadřízení, naši životní partneři a naše děti.

Slovo je velmi mocný nástroj a stejně tak jako nám dokáže být velmi dobře k užitku, může se stát zbraní, která způsobí na našich duších zranění, která se jen velmi špatně léčí a v mnoha případech se tyto rány nepodaří zacelit do konce života. Zvláště děti jsou velmi citlivé na to, jak s nimi mluvíme, jakými výrazy je častujeme, jaký volíme tón hlasu.

Kritika dospělého, obzvlášť rodičovská může vzít dítěti vítr z plachet na pěkně dlouhou dobu. Kritika, která se uloží do mozku, jako program do počítače pak ovlivňuje to, co budeme, nebo nebudeme dělat, to jak se budeme nebo nebudeme chovat, to jak budeme nebo nebudeme schopni komunikovat s lidmi, jestli se budeme umět prosadit a s kým se budeme stýkat.

Je jedno kolik nám je let. V dospělosti je to s kritikou podobné jako v dětství. Pravděpodobně se na věc,  která  je opakovaně kritizovaná nakonec vykašleme. Přestaneme chodit do společnosti, když nám opakovaně zkritizují oblečení, přestaneme chodit na koupaliště, pokud se kritika týká naší postavy, přestaneme zpívat, protože je kritizován náš hlas, přestaneme malovat ……Přestaneme mít rádi sami sebe.

Dovolíme lidem z našeho okolí, aby z nás udělali někoho, kdo se nám nelíbí, s kým nejsme spokojeni a s kým se necítíme dobře. Čím více se necháme ovlivnit názory druhých, tím těžší je uvědomit si, že to nejsme opravdu my, je to jen projekce lidí z našeho okolí. Většinou takových, kteří jsou nespokojeni sami se sebou a hnáni závistí ničí životy a sebevědomí nás ostatních.

Zkusme se na sebe podívat svýma vlastníma očima.

Když jsem se v létě seznámila s Martinou, hned jsem věděla, že si budeme blízké. Bylo to takové to přátelství na první pohled, kdy jedna má na jazyku zrovna to, co druhá povídá. Přeletěla jiskra a už jsme pusy nezavřely. Já čerstvě máma 4 dětí a ona zrovna 4. čekala. Obě vysokoškolačky, které daly přednost své rodině a svým snům před kariérou. ÓOO jaké dvě bláhové duše se setkaly! 🙂

Stejně jako jsme si rozuměly v názorech na život, bylo naším velkým společným tématem její těhotenství a touha po přirozeném porodu. Ani nevím přesně, jak jsme se dostaly k tomu, že bych mohla být přítomna u jejího porodu. Ale vzhledem k tomu, že jsme si tak v mnohém ladily, obě jsme si to přály. Já ze zvědavosti a touhy zažít porod z druhé strany, ona proto, že ve mně cítila zázemí, které potřebovala ke splnění svých porodních přání.

Celé těhotenství naslouchala svému srdci, a přitom nezapomněla naslouchat své dceři v děloze. Velmi stála o to, aby se jí porod rozběhl sám a nemusela na indukci jako u předešlých porodů. Toužila po prožitém zrození svého dítěte. Když se však její těhotenství přehouplo do 42. týdne, bylo po Vánocích i Silvestru a Mariánce se nechtělo stále ven, domluvila se v porodnici, že nastoupí na vyvolání. Vážím si jí za to. Udělala to tak, jak to bylo nejlepší pro ni o pro děťátko.

Přijela jsem za ní kolem 11 hodin dopoledne, zrovna ležela po zavedení části tablety a čekala, kdy to vypukne. Povídaly jsme si a nic se nedělo. „Snad tenhle porod zase neprokecám“, zaznělo jí z úst. Její muž seděl u okna a občas mrknul na hodinky, snad stihne chlapy a objednanou hospodu na zapíjení své dcery! Nechci mu křivdit, byl skvělý. Pro něho jako muže byl porod manželky velmi silnou zkušeností. Tiše seděl nebo stál, snažil se být k užitku, ale nevěděl jak, a tak do ničeho nezasahoval. Raději nedělat nic než něco zkazit. Pro ženu je sedící muž tichou podporou a tvůrcem bezpečného zázemí v neznámém nemocničním prostředí, což není málo. Mnohdy muži trpí, když vidí svou milovanou ženu v bolestech a kdyby mohli všechno uspíšit, vykoukali by pro každou rychlejší minutu hodinky. Stejně na tom byl Pavel.

Po zavedení další části tablety se porod pozvolna rozbíhal. Už je to rok, co jsem se dívala na Martinu a vnímala to obrovské napojení ženy na svou božskou sílu. Pokoj jako by ztichl a vzduchem se šířily drobné vibrace jejího dechu. Vůně feromonů rodící ženy a mé zkušenosti z vlastních porodů mě vtahovaly do procesu porodu, kterého jsem se stala účastníkem ne tělem, nýbrž srdcem.

Byla jsem tichou společnicí, která se snažila být oporou. Nebýt viděna, kde nemám a být cítěna, kde mám. Pomáhala jsem jí tak, jak bych pomáhala sama sobě, kdybych byla na jejím místě. Když čas od času přišel doktor s dotazem, jestli nechce porod uspíšit prasknutím plodové vody, podívala se na mě a věděla jistě, že toto nechce. Má přítomnost jí připomínala všechny její porodní přání. Mnohokrát jsme spolu probíraly, co si přeje a co ne, a proto stačilo jen být jí na blízku a podpořit jí v tom, aby nepodlehla tlaku, který lékař vyvíjel.

Celý ten příběh vlastně začíná čůráním na ovulační testy... Fíha, chceme miminko, ale vůbec netušíme, kdy je nejlepší čas na to vlítnout.. No nic zjistíme to díky testům.. Naběhla jsem do lékárny a těšila se na první studii toho, kdy si to ta příroda zrovna u mě načasovala 🙂 Světe div se, houby po 14 dnech, ale rovnou 20.. Perfektní zjistění a ted už žádné "vyrábění" na prázdno, ale pěkně v termínu 🙂

Uplynul jeden měsíc, druhý měsíc, pořád nic.. Před námi ples v Praze, na kterém, když jsem odjížděla, jsem tvrdila , že zpátky už se vrátime určitě o jednoho navíc... Myšlenky se upínaly na ples, šaty, výlety po Praze a samozřejmě celou dobu v Praze nebyl čas ani energie na "výrobu".. Každopádně celý víkend jsme si užili.

Poslední den výletu jsem byla značně podrážděná a protivná, celkově ne tak uplně ve své kůži, ale snažila jsem se, abych si poslední den náležitě užila.. 

No nic, čas očekávané MS se blížil a já, jako každý měsíc zásobena těhotenskými testy, jsem zamířila brzy ráno na toaletu, abych zjistila, zda se tento měsíc tedy podařilo.. Že si mimiko z Prahy nepřivezu mi bylo zcela jasné, jak bych mohla 🙂))

Oči po ránu ještě na půl zalepené, čůrám si tak na počůrtyčku a ono //... ty brďo, já vidím //, ten pocit euforie, vzrušení, radosti... Totální emoční výbuch.. Celá štěstím bez sebe, jsem to šla ukázat polovičce v domění, jak bude rád.. Jeho reakce mě překvapila... jen tak něco zabrblal a spal dál.. Pche nějaký papírek, takových papírku ti počůrám deset a vždy tam budou // ... No jo no, chlap 🙂)) až když uviděl na genetice to hýbající mrně, tak teprve uvěřil a úplně pookřál 🙂

Těhotenství utíkalo rychlostí blesku, tedy do cca 36 týdne. Pak se mi zdálo, že se čas stopnul a těhotenství je nekonečné.. Někdy krásné, někdy náročné, někdy příjemné, někdy nepříjemné a my jsme byli nedočkaví, jako malé děti, čekající na Štědrý večer 🙂

Tak slavíme obrovský úspěch!!!

Malá je už zase krásná!Ve vláscích sice ještě trochu seborea, ale tu už zmáknem (zkusím teď zinkový olej, ten se do šupinek nanáší lépe než mast).Paní Věře Zíkové patří můj obrovský dík!

Jen tedy v pátek a v sobotu, kdy už byl stav pěkný, jsem začala prvně s nemléčným příkrmem: mrkvička s bramborem. Před mrkvičkou pí. Zíková varuje... A opravdu, první den měla malá častější stoličku a druhý den ještě k tomu zase zrudla. Po koupání navíc ještě šupiny na lýtkách, která má jindy "jen" suchá. Chtěla jsem pomalu začít s příkrmy - protože sama mám celiakii, tak abysme stihly včas zkusit lepek (v době imunologického okna (cca 4.-7.měs). Ale asi jsem - vzhledem k našemu stavu - udělala blbost - s příkrmy ještě počkáme...Stejně tak ještě počkám radši s promašťováním - už se mi zdá hladká (i přes šupinky), ale pořád se hrozně škrabe, takže ještě chvíli a pak se uvidí, třeba to ani nebude třeba!

• darujeme ti informační letáky, plakátky
• tvůj bazárek podpoříme bannery na Modrykonik.cz 
• dáme ti návod, jak se takový podařený bazárek dělá (pár jich máme za sebou 🙂
• podpoříme celou akci logem Modrého koníka 

Na jaro 2016 s vámi už chystáme bazárky v těchto městech.

Popřemýšlej nad otázkami:

1. Poskytne nám obec nebo město zdarma prostor, kde by bazárek mohl proběhnout? (kulturní dům, společenský sál, sokolovna...)
2. Kde všude můžeme akci propagovat? (školky, dětské centrum, nemocnice a porodnice, infocentrum, dětský lékař, restaurace, kavárny, cukrárny apod.)
3. Je u vás např. dětský domov, kojenecký ústav, domov pro matky a otce v tísni apod., kam by maminky  mohly darovat věcičky, které se na bazárku neprodají?
4. Je v okolí agentura nebo dětské centrum, kteří by mohli na akci zajistit hlídací koutek? Nebo i více spolupracovat, poskytnout své prostory?
5. Uvítáme další nápady, tipy, a cokoli nejasného dořešíme 🙂

Jak MK Bazárek funguje najdeš třeba v této skupině: Bazárek Prostějov

Ozvi se nám, dohodneme se na spolupráci, vytvoříme podobnou skupinu a začneme s přípravami na JARO! 🙂

Ahojky, najdu tu nějakou maminku, která by se ráda seznámila s jinou maminkou?Mám holčičku 9 měsíců, jsem z MIkulova, budu moc ráda, za každou odezvu, děkuji a krásný večer, Lenka

Těhulkování

Základní aspekt rodičovství. Bez toho si dítě se svou vlastní DNA nepořídíte. A protože těhotenství vyšlo z módy zhruba před deseti lety, mluvíme teď o těhulkování. Dotyčná postižená těhulkováním je samozřejmě těhulka. Jinak tento stav vykazuje stejné znaky jako těhotenství, to znamená zvracení, nízký tlak, neustálé citové výlevy u reklamy na prací prášek, nadýmání, pohybová zdatnost velryby právě vyvržené z moře.

Porod

Jestli jste dospěli až do 40. týdne těhotenství, porodu se nevyhnete. Můžete se za úplatek nechat dobrovolně praštit palicí po hlavě a vydat se do spárů zlých a neschopných doktorů, a přijít tak o krásy přirozeného porodu i se všemi lahůdkami kolem.

Pokud ne, platí další pravidlo. Rozhodující slovo má nastávající matka. Doktor do celé záležitosti nemá co kecat. Jeho úkolem je pít kafe s dalším personálem a v pravidelných intervalech chodit děkovat rodičce, že vůbec do porodnice dorazila a nezůstala rodit doma. Po porodu může dítě zvážit a změřit, ale pouze ve chvíli, kdy to schválí matka. Poté jí pořídí rodinnou fotografii s dítětem a placentou a neprodleně ji pustí za zvuku fanfár domů. Může připojit i slavobránu.

Kojení

Tak a je to. Sátlo mě to hoooodně hodin práce a hoooodně probdělých nocí, ale mám hotovo. Nejsem švadlena, stroj jsem si půjčila od mojí mamky a přestože to má svoje chyby, jsem neskutečně pyšná, že se mi to povedlo tak, jak se mi to povedlo ;)

Na obalu jsou v ponorce písmenka na patentky, lze z nich složit jména obou mých kluků.

Na každé stránce jsou navíc vždy dvě srdíčka, někde víc někde míň schovaná, která musí kluci odhalit.

Jeřáb s posuvným hákem, na který se díky suchému zipu dají připnout cihly na dům.

Pro Vojtíška boty na trénink zavazování tkaniček.

Na balónu puzzle na suchý zip, kytičky na knoflíky a mráčky na patentky.

Jaký vybrat kočárek pro miminko, aby ta procházka zkrátka stála "za to"? Také jsme tuto otázku řešili... Barva byla jasná, jen jakou značku, jaký tip? Prochodili jsme kupu prodejen, nalistovali hromadu prospektů a časopisů a pak jsme se rozhodli řešit to jinak... Prvotně jsme totiž chtěli pro to naše miminko takový kočárek, který bude i zdobný a pyšně se za ním poneseme na každé procházce. Ovšem ihned po tom co jsme prozřeli, jsme se na kočárek koukali jako na svou vlastní postel na kolečkách...

Nechceme se v posteli mačkat - měl by tedy být prostorný... Občas se rádi pohoupeme (což zrovna v posteli moc nejde, ale přišlo nám to v roli miminka jako super), tedy by měl být houpací, ne moc tvrdý... Budeme chodit po městě, ale i na procházky v přírodě - pak se budeme soustředit na kolečka a jejich pohyblivost a možnosti jízdy i v menším terénu... Budeme s naší "postelí" jezdit i autem - koukneme se tedy i na skladnost... Občas třeba vyrazíme někam, kde budou výtahy - bude fajn, když se do nich kočárek vejde... Nechceme stále dokupovat další a další kočárky, jakože od vajíčka do auta po sporťáček - pak tedy budeme volit více-dílné varianty... Bude super, když k němu budeme mít i padnoucí fusak a slídy... A protože nebude stále jen "tlačit" manžel, měl by také být lehký... A hezký? No to samo také, přece jen je to událost, která má být i vidět, ale hlavní bude aby prdečkovi bylo fajn...

Tak jo... Vybaveni parametry jsme vyrazili znovu... A přišel další a ne zanedbatelný parametr - cena. Hmmm... Kdo by nechtěl aby jeho kočátek splňoval parametry a ještě měl cedulku - Versace, jenže 90 tisíc, to je spíš jako dát kauci na rodinný vůz... Inu nebudu již dlouze popisovat jak jsme se dostali na cenu, která pro nás byla přijatelná a kočárek splňoval, když ne vše, tak alespoň většinu... Dá se to najít, jsme důkazem. Značky kočárků a jejich prodejce zde propagovat nebudu, od toho tento krátký postřeh není - spíš takový malý tip pro budoucí rodiče - jak na kočárek.

A co bychom to byli za tvůrce, kdybychom ovšem zcela otevřeně nenabídli k tomu Vašemu kočárku - naše doplňky... Je vskutku z čeho vybírat, věřte nám, sami je používáme a tak Vám možná přijde vhod dnešní variace 6x jinak 🙂

Přejeme plno krásných, harmonických, vzdušných, příjemných, zdravých a spokojených kilometrů s kočárkem - ať už bude jakýkoli... LittleEYE

Dlouho jsem přemýšlela, zda má vůbec smysl průběh mého porodu sepisovat, jestli to vůbec bude někoho zajímat. Ale nakonec jsem usoudila, že by těchto pár řádků mohlo někoho povzbudit a někoho možná i pobavit.

Byla jsem nadšená, jako každá maminka a nemohla jsem se dočkat chvíle, kdy poprvé uvidím ten malý uzlíček. Každý den jsem si říkala, jak by asi mohl vypadat, komu bude podobný a jestli bude vlasatý. Co si budeme povídat, která z nás o tutom nepřemýšlela? Ale samozřejmě jsem chtěla, aby moje miminko bylo hlavně zdravé.

Hodně dlouho jsem si myslela, že se nic nezměnilo, a i když mám břicho, přes které si nevidím ani na špičky prstů u nohou, tak přeci zvládnu všechno ne? Do práce jsem chodila téměř až do porodu, i když, asi bych neměla používat slovo chodila, ale spíše se valila :D Moje velká výhoda byla, že bylo teplo, takže jsem svoje oteklé ploutve narvala do žabek a úchvatné tělo do šatů, no a bylo to bez starostí🙂

Celé těhotenství probíhalo naprosto skvěle, žádné nevolnosti, málo nabraných kil ( bylo jich ve finále 13, ale pro mě to bylo málo :D), čas mi rychle utíkal díky už zmiňované práci a jedinou komplikaci, kterou jsme s rampelníkem měli byla, že nám přestala fungovat ledvina. Jako při každé kontrole u svého gyndaře se mě pan doktor zeptal, jak se cítím a já jako vždy odpověděla, že naprosto skvěle a pan doktor mou odpověď obdařil smířlivým úsměvem a myslím si, že v hlavě mu vždy problesklo „no to určitě“ :D Po tom, co mi na ultrazvuku ukázal rampleníčka, řekla jsem mu, že mám tak zlobivé dítě, že mi zarývá nožky pod žebra, na což jsem dostala odpověď, že tam malinkej nedosáhne. Dostala jsem tedy za odměnu ještě jeden ultrazvuk a verdikt zněl, že ledvina nefunguje a je plná močového vaku. Ve finále jsme to ustáli, bolesti byly velké, někdy nesnesitelné, ale co bych pro tu svojí lásku nezvládla.

Už jsem odpočítávala každý den a přišlo mi to někonečný. Měla jsem jít na kontrolu do nemocnice dva dny po řádném termínu. Byla jsem zoufalá, protože minulou kontrolu mi provedli Hamiltona a jemu se stále nikam nechtělo. Když mě zavolali, modlila jsem se, aby byla nějaká změna. V kabince jsem odložila svůj stan, tak mi totiž přišlo oblečení, které jsem nosila. Přišla jsem za panem doktorem, který si hned v úvodu ze mě udělal srandu, že bychom s partnerem spolu měli spát alespoň třikrát denně, abychom malému pomohli na svět. To se snad zbláznil? :D Jediná odpověď, na kterou jsem se zmohla byla, že partner určitě netouží po ničem jiném, než obšťastnit přežranou anakondu (to jsem měla být já)...Po chvilce jsme tedy přešli ke kontrole a mé srdce z jedné strany zaplesalo, když jsem uslyšela, jste připravená a je to otázka pár hodin, ale z druhé strany, co když zase kecá? :D Tak jsem se oblékla a vyrazili jsme si s partnerem na dobrý oběd, mohl být na dlouhou dobu poslední. :D

Přišel večer a stále se nic nedělo, tak mi bylo jasné, že se nic nejí tak horké, jak se to uvaří a zase to byl planý poplach. Lehla jsem si do postele a rozhodla jsem se, že i přes bolavou ledvinu a dost mělké dýchání, způsobené tím malým mrňouskem, si tu noc užiju a pořádně se vyspím. Ale to jsem si jen myslela. S půlnocí přišly první kontrakce, já jsem byla plná rozporuplných pocitů, protože jsem stále netušila, jaký je rozdíl mezi poslíčky a kontrakcemi. Ležela jsem nehnutě a koukala na digitální hodiny, které se nám promítají na strop ložnice. Kontrakce se mi vracely po osmi minutách. Vydržela jsem do půl druhé a potom jsem si šla dát horkou vanu. Partner spokojeně spal a snažila jsem se být potichu, ať ho zbytečně nestresuju. Ve vaně se mi kontrakce zkrátily a zintenzivnily, přesně jak chytré knížky píší 🙂 Po půl hodině jsem z vany vylezla a šla jsem se zachumlat pod deku do obýváku. Pozorovala jsem tu tichou noc a moje dvě kočičí lásky neváhaly a šly si lehnout ke mně, byla to pro mě v tu chvíli úžasná terapie a relax. Kontrakce už se držely na čtyřech minutách téměř do půl páté ráno, tak jsem se rozhodla, že partnera vzbudím a měli bychom asi za chvíli vyrazit. Uvařila jsem mu čaj a připravila snídani. Po tom co jsem ho probudila slovy, miláčku vstávej, už je to tady, na mě vytřeštil oči a vylítnul z postele, jako kdybych už byla v druhé době porodní :D V klidu si vypil čaj, ale druhý koláček už nedojedl, protože mi začaly tak silné křížové bolesti, že už jsme museli jet. Mezi dvěřmi, kde nás naše kočičky vyprovázely a já už sotva funěla, mi partner říká a nevrátí nás domů? No to teda nevrátí!!! :D

Nevím, jak pro koho, ale pro mě Vánoce rozhodně nejsou synonymem svátků klidu. Manžel i já pocházíme z poměrně početných a družných rodin, proto 25.12. nastane nekonečný kolotoč návštěv, cukroví, slivovice a více či méně pitelných káv. První zastávka je tradičně u švagra a švagrové. Kromě nich dvou byt obývají ještě dva obří celoročně línající a neuvěřitelně slintající psi, papoušek, který se naučil štěkat jako jeho spolubydlící (ten sice neslintá, ale peří mu padá neméně hojně) a protivná kočka, která terorizuje lidi i psy. Na papouška do klece nemůže... Srst jí líná také. Když přijede návštěva, jsou zvířata vykázána z hostinského pokoje a jejich pohodlné pelíšky se přesunou do chodby. Návštěva je uložena na pohovku připomínající Záhořovo lože. Při posledních dvou návštěvách to pohovka ještě vylepšila a při prudším otočení jí upadne kus čela, což způsobí podezřelý hluk, který vzbudí psy i papouška a jejich štěkot vzbudí nerudnou sousedku, která poté vytrvale buší pět minut do topení. I přes způsobený hluk, psi odmítají vyměnit pelíšky za pohovku.

Před odjezdem ještě cvičně počůrám svůj letos už asi desátý těhotenský test, aniž bych si něco od výsledku slibovala, a snažím se nenápadně nacpat do cestovní tašky karimatku, na které bych mohla přečkat noc. Z povinnosti mrknu na test - poprvé po deseti letech se na něm krčí slabounká druhá čárka. Hurá, mé vyjednávací pozice jsou tímto velmi silné a ihned využívám manželovy zjihlosti k podpisu přísahy, že na noc jedeme ke kamarádce Pavle, která bydlí jen pár metrů od švagra a disponuje rozhlehlou vilkou, kterou vysoudila na svém exmanželovi.

V první pracovní den těhotenství potvrzuje i krevní test. Takže postup do vyššího levelu.... Sestry i ošetřující lékař v CARu jsou nadšením bez sebe (to možná dělají i ty Vánoce). Bude se mi po nich stýskat...

Načasování na dobu vánoční sice vyžaduje vymýšlení rafinovaných způsobů, jak se nenápadně zbavovat servírovaného alkoholu, protože při odmítnutí by veškeré příbuzenstvo propadlo panice, že jsem onemocněla nějakou příšernou chorobou, která vyžaduje ještě zintenzívnit přísun léčebného alkoholu.

Postupně se přidávají nevolnosti, takže zbytek návštěv rušíme pro střevní chřipku. Pozřu pouze jeden druh jogurtu a hromady banánů. V obchodě už musí manžela podezírat, že si doma zřídil chovnou stanici opic... Kromě toho, že jím banány a jogurty, každou půlhodinu musím na toaletu. Předpokládám, že mě tak tělo připravuje na noční vstávání. Doufám, že mimino se budí méně často než jednou za půl hodiny a že se po porodu konečně vyspím.

První ultrazvuk nás posunuje do další úrovně budoucího rodičovství. S potěšením musím konstatovat, že ač jím za tři, tak váha zůstává sympaticky nezměněna. Co se mění, je břicho. Po pár týdnech ho už horkotěžko maskuji. Kalhoty zatím improvizačně zvětšuji pomocí gumičky, na doma jsem vylovila prastaré tepláky. Asi před dvaceti lety jsem cestou na povinný tělocvik zjistila, že jsem si zabalila dvě krásná sexy třička, ale kalhoty ani jedny. V nastalé panice (hrozilo, že nedostanu zápočet a kvůli zapomenutým gatím nedokončím vysokou), jsem v obchodě lapla první tepláky, které mi padly do oka. Teprve při převlékání jsem zjistila, že ona pohodlná vsadka není pro zahřátí zad namožených sportem, ale že jde o vsadku těhotenskou. Kalhoty jsem shledala jako velmi pohodlné. Ženy našeho rodu mají genetické dispozice k ukládání tuku na břiše, takže když se sejdeme na některé z mnoha oslav, vypadáme jako smečka rozjařených mufů. Některé máme i hubu od ucha k uchu. Nakumulovaní chudovlasí strýčkové zase připomínají plato obřích vajec, takže si pohlaví nemají co vyčítat...

Když se tak zpětně zamýšlím nad vývojem našeho ekzému:

Co všechno bylo špatně?

V porodnici dávají "obyčejné" počáteční mléko (ne s naštěpenými aminokyselinami). Nejsem lékař, ale řekla bych, že bez jistoty, že dítě nemá alergii na kravské mléko (ABKM), by se tato podávat neměla. Maminky se obyčejně do pár dnů rozkojí a další umělé mléko pak již není potřeba.

Bohužel se stává, a to velmi často, že maminky jsou domů poslány dřív, než se rozkojí. Je jim pak doporučeno v "zajetém" umělém mléku pokračovat. Maminky také většinou nejsou lékařky a neví, že jeho používáním mohou svému miminku škodit, pokud se mu projeví sklony k alergii.

Alergie je mnohdy záludná. U někoho se projeví blinkáním, u jiného průjmy. V našem případě to začalo seborhoickou dermatitidou, suchou kůží a postupjícím ekzémem.

Dětská lékařka věděla, že jsme zezačátku přikrmovaly umělým mlékem. Až s neúspěšnou léčbou ekzému nás objednala na alergologii, a to až v půl roce věku (kdy se prý dají dělat testy na ABKM).

Návštěva dětské kožní lékařky a alergoložky

Tak v pondělí jsme navštívily další 2 lékařky. Je velmi zajímavé, v čem se shodly a v čem se fatálně rozcházejí.Nejprve jsme šly do fakultní nemocnice na kožní ambulanci za dr. Komorousovou, kam nás doporučila kožní lékařka z Třemošné a také známá z porodnice, jejíž sestra ve FN pracuje. Prý je to odbornice a i s dětmi to prý umí. Vzhledem k tomu, že jsme měly průvodku od kožařky z Třemošné, už se vezlo téma atopického ekzému. Dostala jsem k němu brožuru a řadu rad. Léčba by spočívala v dietním opatření (hlavně nekonzumovat nezakysané mléčné výrobky) a zevně velmi častým promašťováním. Kortikoidy prý v této fázi nejsou k ničemu, když kůže není ekzematická, ale suchá. Doporučuje kortikoidy pouze na případná mokvající místa - klasicky 3 dny kortikoidy, 3 dny vynechat atd.

S touto doktorkou bych souhlasila v tom, že kortikoidy dávat nechce. Ovšem s promašťováním si myslím, že pokud nyní nepovažujeme kůži za ekzematickou, ještě bych s oleji počkala. Po zkušenostech, kdy od 2. měs. mažeme a mažeme, od 100% mandlového oleje přes dělané masti a také kupované mastičky z lékárny (Lipobaze, A-derma emolient atd.) po sádlo, a ekzém se pouze zhoršoval a rozšiřoval, to nepovažuji za správnou léčbu. Takže konstatování, že "kůže teď nevypadá jako ekzematická, ale hodně vysušená", považuji vlastně za kompliment 🙂 Zvláště, když se řídím léčbou kvasinek podle Věry Zíkové, kde léčba probíhá bez předčasného promašťování. Kvasinkám se totiž v teplém a vlhkém prostředí velmi daří...Druhá lékařka je alergoložka. Udělala nám testy na alergii na bílkovinu kravského mléka (ABKM). Od V. Zíkové i z jiných stránek vím, že tato alergie je u miminek zdaleka nejčastější. Nyní už mám výsledky testů - pozitivní. Takže léčba V. Zíkové se opět ukazuje jako správná cesta (u nealergiků na BKM doporučuje mléčné výrobky, a to pouze zakysané či tvrdé sýry, jen 2x týdně), takže omezení se u nás určitě vyplatilo, jen po tomto testu musíme mléčné vyloučit zcela - i stopy...

Léčba alergoložky spočívá tedy ve vyloučení mléčné stravy a zevně v podávání kortikoidů. Je přesvědčena, že v kůži je zánět, který je způsoben špatným hospodařením kůže s tukem a vodou. Touto nerovnováhou jsou vyplavovány histaminy, které kůži dráždí a z toho vzniká zánět. (Popisuji přibližně, nejsem lékař.) Prý nemůže souhlasit s dětskou kožařkou z FN - nepomůže promazávání, ale jedině léčba zánětu pomocí kortikoidů. Její doporučení zní aplikovat kortikoid Locoid (který je prý umělý a tudíž neškodný) týden každý večer, poté týden obden a další týdny do zahojení již jen v neděli. Za měsíc si máme zavolat, jak to vypadá a co dále... Tento postup je prý novým trendem používaným v Praze. Prý klasická léčba 3 dny ano - 3 dny ne atd. je zbytečně zdlouhavá...K této léčbě mám zásadní výhradu. Dle mého názoru jsme s léčbou V. Zíkové již po necelých 2 týdnech zaznamenaly zlepšení. Souhlasím s tím, že je kůže vysušená - ale myslím, že ne s akutním ekzémem. Ano, máme červené tvářičky a čelo, občas záhyby a sem tam se dočasně objeví ložisko, které ale většinou za chvíli zmizí. Ale aplikovat kvůli tomu kortikoidy?

S vyloučením mléčných produktů samozřejmě souhlasím, ale jinak budu pokračovat v léčbě V. Zíkové!