Na Mikuláše začínám každý rok péct cukroví. V naší rodině to tak je od nepaměti. Pátého prosince vytáhneme vál a pouštíme se do toho. Na Mikuláše 2019 cukroví péct nezačínám. Před chvílí jsme převzali dopis z Krajského úřadu s pozvánkou na další rozhovor a trochu se mi ještě klepou ruce...

Těžké dveře Krajského úřadu otevíráme pár dní před Vánoci. Venku je nevlídně sychravo.  Se smíšenými pocity stoupáme po schodišti a ve spleti chodeb hledáme ty správné dveře. Tak teď to začne - nekonečný boj s úřady.

A tak zase nic. Příjemná paní nás uvádí do malé zasedačky a nabízí kávu a vodu. Znovu s námi prochází informace týkající se náhradní rodinné péče, odpovídá na naše dotazy, trpělivě opakuje a vysvětluje. Nakonec dostáváme předlouhý dotazník. A po jeho vyplnění vybíráme termín přípravných kurzů. Rok 2019 končí a před námi se rozprostírá dobrodružný rok 2020. Tak nějak mimochodem zaznamenáváme zprávu o podivné chřipce v Číně a spřádáme smělé plány na nadcházející léto - třeba už to poslední, které strávíme jen sami dva. 

Covid nám, stejně jako vám všem, naprosto změnil plány. Přípravky se odsunuly, u nás naštěstí jen o necelé dva měsíce. Na první setkání míříme opět s obavami. A vidíme, že i ostatní účastníci neví, na co se mají připravit. Po prvních hodinách obavy mizí. Jsme docela fajn parta třinácti lidí. Lidí, které pojí podobné zážitky s neúspěšnými pokusy o těhotenství, a lidí, kteří mají tak obrovské srdce, že chtějí ke svým dospělým dětem přijmout dítě, které milující rodiče nezná. Mezi naprosté hrdiny počítám pár aspirující na přechodné pěstounství.  Jakkoliv se nám to zdálo nemožné, moc si celé přípravky užíváme. Nasáli jsme tolik zajímavých informací, setkali se s mnoha odborníky a v obědové pauze vyzkoušeli několik výborných restaurací. Pronikáme do problematiky náhradní rodinné péče, pláčeme u dokumentu o odložených dětech, a radujeme se s adoptivními rodiči a pěstouny, kteří nám přišli představit své děti. Nestíháme všechny vjemy ani pořádně vstřebat. A co mě těší ze všeho nejvíc - i po téměř roce od přípravných kurzů zůstáváme s většinou účastníků v kontaktu.

Po několika týdnech máme v ruce osvědčení, že můžeme být rodiči. Čekají nás ještě dvě kola psychotestů. Tak snad po jejich absolvování neskončíme na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny 🙂. (Nevíte, odkud teď, poté, co máme testy už za sebou píšu, můžete si tipnout 🙂)

Minulý článek s produkty určenými pro praní prádla se vám líbil a jelikož jsem slíbila, že se bude jednat o sérii článků, máme tu další díl. Aktuálně pro vás chystám soutěž o produkty, které využijete v kuchyni, takže se i tento článek bude točit právě kolem kuchyňského tématu. Představím vám zase TOP produkty, bez kterých si už svoji domácnost neumím představit. 

TOP produkty v naší domácnosti jsou:

• Tablety do myčky - Denkmit nature

Od doby, co jsme pořídili myčku, jsem rozjela pátrání po těch nej tabletách, které by skvěle fungovaly. V našem krásném Českém ráji máme totiž jednu velkou nevýhodu, a to strašlivě tvrdou vodu. Vyzkoušela jsem nejrůznější značky tablet a pořád to nebylo ono. Na doporučení jsem vyzkoušela tyhle a už u nich zůstávám několik let. Nádobí je po nich krásně umyté a vyhovuje mi, že jsou bez parfemace, takže umyté nádobí není cítit chemickým koktejlem. 

Tyhle tablety navíc fungují tak skvěle, že velmi často dávám do mytí pouze polovinu tablety - a stejnou zkušenost mi psalo i hodně zdejších uživatelek. Cena tablet je skvělá i tak, ale pokud někdy půlíte, dostanete se na absolutně bezkonkurenční ceny.

Cena produktu: 99 Kč - 30 tablet 

Abych vám řekla pravdu holky tak mě vás to začalo bavit. 🤩 To datlováni na noťasu a touha tvořit. Ráda bych s vámi sdílela naše každodenní slasti a strasti a doufám, že i vás potěší se mrknout občas na moje psaní třeba u kafíčka, kakaa nebo čaje..😊

Nežijeme jen na obláčku štěstí🍀  i když to by každý rád. Jako každý prožíváme pády a pak zase šplháme pěkně ztěžka nahoru. To nám, ale připomíná ty nejdůležitější hodnoty a priority v naších životech. Situace ve světě zasáhla i nás. Chybí nám rodina se kterou jsme se neviděli 7 měsíců. Chtěli by jsme dopřát obětí těm kteří to potřebují a utápějí se ve špatných myšlenkách. Chtěli by jsme se rozloučit s těmi kteří odešli a to nééé .... do jiné země ...néé do jiného města... a né ze zaměstnání, ale tam kde se všichni sejdeme. To, že se vrátíme do naši rodné země víme, cítíme...

Máme s Kubou velmi intimní vztah a teď nemyslím po té sexuální stránce, ale spíše v tom smyslu, že spolu mluvíme. Víme co děje v naších vnitřních světech a to je speciální přísada na naši lásku. V žádném vztahu jsem nikdy nepocítila takové splynutí duší. A proto když jsme spolu v Říjnu loňského roku oslavili 3 výročí řekli jsme si, že by bylo moc krásné kdyby jsme se rozrostli. 

A bylo to tady.....

10 prosince jsem seděla na záchodě a celá nedočkavá jsem si dělala svůj první těhotenský test a to ještě den před menstruací ...... Byla jsem tak nedočkavá a on se tam vážně ukázal ( duch ) 🙂

Tento jsem si udělala o několik hodin později. No nic skočila jsem na nic nevědícího Kubu s křikem a testem.

Do Olivovny jezdí na léčebné pobyty děti, kterým pomáháme shodit nadbytečné kilogramy, děti s onemocněním dýchacího ústrojí, pohybového systému, ale také s atopickým ekzémem nebo refluxem jícnu. Léčebné pobyty jsou hrazené pojišťovnou. Děti spolu tráví většinou 5 týdnů.

Naše léčebna přijímá také děti, které prodělaly onemocnění Covid-19.

Kromě léčebných procedur a pestrých volnočasových aktivit školní děti nezameškají ani výuku. V naší léčebně funguje základní škola, do které děti v průběhu pobytu docházejí. V této době, v běžných školách z důvodů epidemiologické situace, neprobíhá školní výuka prezenční formou. V Olivovně však platí výjimka pro status zdravotnického zařízení, a proto děti den co den usedají do lavic.

Velkým přínosem naší olivenské školy je malý kolektiv v každé třídě, který zajišťuje individuální přístup ke každému dítěti. Výuka navazuje na učivo kmenové školy.

Děti se tak učí pospolu, komunikují s učiteli i mezi sebou, pomáhají si a neztrácejí tak velice důležitý sociální kontakt.

V tomhle týdnu jsem rozbila zrcadlo a pětkrát mi přes cestu přeběhla černá kočka. Jako by mne pronásledovala. Nemusela se obtěžovat. Už dávno jsem vědela, že výsledek vyšetření bude mizerný. Ale i tak jsem se nemohla dočkat - konečně budeme mít diagnózu! Cesta k ní byla opravdu dlouhá - začala už před sedmi měsíci v porodnici, kde Mariance den po narození nevyšlo měření otoakustických emisí.

První neprůkazné emise mne nijak nevyděsily, ani ty druhé. Důvodů, proč vyšetření nevyjde, může být mnoho - např. hluk při měření, nedokonalé utěsnění, plodová voda/mazová zátka v uchu. V rodině nemáme žádnou historii sluchových vad a tak jsem si ji ani nepřipouštěla. 

Další měření emisí probíhalo už na místní ORL. Mariana se nejdřív při strkání hadiček do ucha vztekala, při dalším už se nechala měřit u kojení, páté měření se prohihňala a nějaké hadičky v uších už ji dávno přestaly obtěžovat. Každopádně žádné z měření nebylo průkazné a dostali jsme žádanku do Motola, že nám tam provedou nějaké vyšetření v narkóze.

Na vyšetření v Motole jsme čekali dlouhé 2 měsíce. Už dávno jsme ztratili naději, že by Marianka slyšela. Nereagovala a mobil zvonící kousek od jejího ucha, v klidu usínala i když vedle ní její bratr řval: “SPI, MARIANKUS, SPI!!!”  O to větší bylo zklamání, když nás sestřička v Motole zavřela do zvukotěsné kabiny, že si opět změříme emise. 

Emise - na to slovo začínám být pomalu alergická. A začínám propadat frustraci. Ne kvůli tomu, že Marianka neslyší. S tím jsem se smířila překvapivě snadno. Spíš z nedůvěry lékařů. Člověk jim může dokola opakovat, že Marianka na zvuky vůbec nereaguje. A i tak nás stále zvou na emise, jako kdyby věřili, že ten přístroj nějak ošidí. Na emise, které podle očekávání nevycházejí a neposunou nás v celém procesu nikam.

Pan doktor Mariance ještě zkontroloval uši. “Jedno je úplně zacpané mazem,” hlásí, “přijďte znova za 2 měsíce, týden před vyšetřením jí kapejte olej do ucha, já jí ouška sám vyčistím a změříme znova emise. A kdyby nevyšly, zvolíme jiný typ vyšetření.”

Třídnické hodiny míváme často. Skoro vždy dělám klasickou aktivitu - položím otázku a každý odpovídá. Tentokrát se otázka nabízela sama, třeba Vás budou zajímat odpovědi. Sepsala jsem je a poslala studentům, když už jsem si dala tu práci, pro zajímavost a třeba inspiraci kopíruji i Vám. Mnohé aktivity se opakují, zapsala jsem všechny, studenti odpovídali podle abecedy, tak aby se našli 🙂.

Co mě nabíjí…

• Běh, běh se zátěží
• Hudba různých žánrů
• Chůze se psem, kočka, hry s ní
• Šachy
• Procházka se psem po lese
• Kamarádi
• Kolo (výhledově)
• Příroda, hovory s kamarády
• Neteř a synovec
• Chodit ven, počasí, kontakt s přáteli
• Slunce, hudba, skladby sboru
• Jarní počasí, četba
• Počasí, chůze po lese a do kopce, poslech podcastů, videohra
• Procházky se psem, s maminkou, kontakt s kamarády
• Kolo, běh, procházky, návštěva kostela
• Cvičení, háčkování, hra na počítači
• Běh
• Videa, seriály
• Cvičení, procházky, seriál, hudba
• Setkávání
• Hudba, sourozenci, vzpomínky
• Nicnedělání
• Pečení a vaření
• Písničky, kytara, sestřenice, kamarádi
• Odpočinek, chodit ven s kamarády
• Myslet pozitivně
• Počasí, sluníčko, sport, cvičení
• Písničky, domácí mazlíčci, on-line nakupování
• Běh

Vše se ale brzy zase v dobré obrátilo škola pro Samíka se našla a po 2 měsících v Anglii konečně nastoupil. Nebylo to pro něj snadné. Učitelka která nás po škole provázela nás ujistila, že se mu budou snažit pomáhat jak nejvíc to jde. Formou ukazování obrázku a podobně. Jupííí ...

Ačkoliv jsem neměla stále práci a angličtina byla stále na bodu mrazu. Dokopala jsem se ke kroku osamostatnění. Nechtěla jsem se pořád bát jít někam sama. Chtěla jsem si zajít v klidu do obchodu na kafe, na bazen, kamkoliv a nebát se toho, že někde po mě budou chtít něco a já si nebudu vědět rady. A tak jsem začala pilovat své znalosti a zdatnosti 😀 vytvořila si životopis naučila se pár frází, četla jsem hooooodně knížek takových těch dětských Dinky Donkey doporučuji všem kteří se chtěji něco přiučit s dětmi pěkné zpracování příběhu o oslíkovi 🙂 A prasátko Pepa ...

Po pár měsících se nám podařilo dostat z dluhů, které jsme si nadrobili a mohli konečně začít žít a užívat si Anglii a její přírodu.

Teď po více jak roce.....

* Samík šprechtí jako největší borec a mě občas napomína jak co říct správně 😀 .

* Já? Už se mi nikdy nestal ten trapas u pokladny kdy se mě prodavačka ptala na to jestli chci tašku a ja na ni čučela jak puk 😀 .