Když si přivezeme novorozeňátko z porodnice, často již ten první den doma, nebo ty dny další nasadíme dudlík. Miminko hodně pláče, my nevíme, co s ním, zkoušíme všechno možné, krmíme, houpeme, vozíme v kočárku, pak zkusíme dudlík a najednou – je klid.

Miminko si na dudlík velmi snadno zvyká. Není proto divu, že za pár dní už bez něj nebude skoro ani chviličku. Malá miminka jsou s dudlíkem i roztomilá, navíc se dnes dělají takové dudlíky, které nekazí chrup miminek, jsou ortodonticky tvarované. Na začátku jsme tedy spokojeni všichni, my, rodiče, i naše miminko. Avšak časem nám začne dudlík vadit, bude to v době, kdy děťátko bude čím dál větší, bez dudlíku se nikam nehne, bude katastrofa, když ho náhodou  někde zapomenete.

Odnaučení návyku na dudlík není moc složité, stačí vytipovat ty situace, kdy má naše dítě dudlík opravdu nad limit, tj. kdy ho vlastně vůbec nepotřebuje. Zjistíme, že třeba jízdou v kočárku je dítko zabavené natolik, že mu vůbec nevadí, když ten dudlík nemá. Pak také zjistíme, že při jídle je dudlík také nadbytečný. Pokud je dítko zabrané do hry, tak taky dudlík nepotřebuje. Najednou tedy uvidíme, že dudlík dáváme dítku spíš my, rodiče. Že kdybychom mu ho nedali, tak si na něj ani nevzpomene, a nebo vzpomene, ale rozhodně ne tak často.

Postupně najdeme další a další situace, kdy dítě mít dudlík nemusí, až dojdeme k tomu, že bude mít naše dítko dudlík třeba jen v době největšího rozčilení či únavy. Únavu zatím ponechme stranou. Zastávám názor, že na spaní prostě dítka dudlík potřebují delší dobu, pokud jsou tedy na dudání před spaním zvyklá. Avšak ty momenty rozčilení a pláče, kdy své ratolesti raději strčíme ten dudlík, aby byl co nejdříve klid, jsou velmi časté. A jsou to právě ty okamžiky, kdy je pro nás jako rodiče nejtěžší se ovládnout a ten dudlík nedat. Dítko si velmi rychle zvykne, že pokud se mu něco stane a začne plakat, že dostane jako náplast právě dudlík. Zamysleme se tedy nad těmito situacemi a zkusme je řešit jinak. Většinou postačí dítko přivinout, pohladit, ukonejšit, říci mu, že s ním soucítíme, že chápeme jeho žal, případně třeba zkusit odvést pozornost jinam, na nějakou jinou aktivitu.

Pokud se nám podaří ve všech výše uvedených situacích odstranit užívání dudlíku, najednou zjistíme, že naše dítě skutečně dudlík přes den vůbec nepotřebuje. A v ten moment musíme rázně oddělit noční a denní užívání dudlíku, respektive užívání dudlíku pro spánek v postýlce a neužívání dudlíku přes den. Nyní musíme dbát o to, abychom nezapomínali při vstávání dítěte z postýlky dudlík uklidit a dát mu ho zas až v době, kdy ulehá ke spánku. Jedině tak, pokud budeme mít pevnou vůli a vydržíme, se toho denního používání dudlíku u svého dítěte jednou provždy zbavíme.

Zdroj: Slůně-cz.cz

Na toto téma mě navedla Milča (maminka Vojtíka a Matěje). Při jednom z telefonátu si postěžovala, že neví, co jim má pořád vařit a ať koukáme na blog dodat nějaké tipy i s recepty.

Než se ukážeme s naším kulinářským uměním my, tak chci poradit maminkám, které mají podobný problém - koukejte na stránky mateřských školek - většina z nich vystavuje týdenní jídelníčky a tak se můžete inspirovat.

Např.: http://www.mspampeliska.cz/jidelni-listek.php

Nebo vyzkoušejte některé naše osvědčené recepty:

 Verča a Ondra

co se týká jídla, tak je to u nás na "štýru".  Jsem ráda, že Ondra už chodí do školky a nemusím vymýšlet obědy na každý den. 

Jinak já jsem vařila, podle toho, co zrovna bylo po ruce. A od toho jednoho roku by se dalo říci, že víceméně jí Ondra stejná jídla jako my. Jen je ze začátku neměl solené, pak málo. My doteď moc nesolíme a přisolíme si to až na talíři. 

Podle jídelníčku z jiných jídelen jsem se taky občas řídila. Snažila jsem se, aby tak 3x týdně bylo maso, občas nějaká ta ryba, jelikož ji neumím nijak extra, tak ji jen osmahnu na másle, či zapeču v alobalu v troubě. 

Stále u nás vedou nejoblíbenější těstoviny (nejraději suché - ani cukr a máslo na to nechce). Pak má Ondra rád brambory a polívky. Ale třeba dneska jsme u babičky měli kapustové zelí a to odmítl, že to nemá rád. Dal si místo toho bramborové placky s povidly, které mám ráda i já, ale je to nevděčné jídlo, neboť jeho příprava je dlouhá a užitek malý 🙂 (to je podobné jako u bramboráků, palačinek apod.)

Kromě bonbónů (které Ondrovi moc nedáváme, ale samozřejmě jsou moooc oblíbené) je další laskominou domácí zmrzlina

Náš obvyklý jídelníček:

snídaně (v 6h): 
domácí buchta (nejlepší je tátova bábovka), když není, tak jogurt - dětský tvaroháčky apod., jeden den o víkendu jsou vždy vafle

svačina (v 9h): 
ovoce + kousek chleba / nebo sušenka mléčný řez apod.

oběd (12h): 
- když je maso - většinou nedělám polívku
- když je polívka, tak pak je něco buď sladkého nebo "lehčího"

svačina (16h): 
většinou jen něco lehčího - jako ovoce, přesnídávka apod.

večeře (18h): 
zbytky 🙂 buď, co zbylo z oběda, nebo chleba s něčím (pomazánka, šunka)

Tak u nás asi takhle nějak vypadá jídelníček.

Říkáte si, co to je za novinku nebo za hloupost. Vždyť kojit mohou jen ženy. Rozhodně nechci brát ženám privilegium dávání mateřského mléka svým dětem. Avšak je kojení pouze krmení dítěte mateřským mlékem z matčina ňadra? Určitě je za tím mnohem víc.

Ano, mnohem víc, blízkost, intimita, poznávání se, mazlení, spousta emočních prožitků aj. A určitě Vás napadá, že právě toto může předat dítěti i otec se všemi mužskými kvalitami. Často však od maminek slyším: „přeci nemohu nechat toho mého chlapa samotného s miminkem“, „co když malý bude křičet a on si s ním neporadí“, „nedokáži si představit, že by zvládl se o dceru postarat“. Spousta obav, strachu a nejistot – zkusme je proměnit v radost, důvěru a jistotu.

Nejde to? Ale jde to!

Začíná to právě kojením, kdy žena přebírá převážnou péči o miminko a muž se ocitá na „druhé koleji“. Oba rodiče potřebují svůj prostor, aby navázali vztah s dítětem, poznali se, prostor pro mazlení, hraní, povídání, prostor, kdy jsou všichni společně a kdy je každý z rodičů sám s dítětem. Je zapotřebí mít tento prostor od narození potomka. Naštěstí dnes již mohou být tatínkové u porodu. Ovšem po pár dnech či týdnech nastane čas, kdy muž jde do práce, má málo času a energie na rodinu a ten čase, kdy s dítětem může být se točí kolem povinností, úkolů. Pro některé tatínky je miminko neatraktivní, protože chce mnoho péče a ještě s ním není nic moc zábava. Na druhou stranu se čím dál více setkávám s angažovanými tatínky, z čehož mám radost a je vidět, že jsou spokojené i samotné děti.

Otec dokáže ukojit mnohé potřeby dítěte. Někdy stačí, aby dostal podporu od své ženy a náhle se z něj stane angažovaný tatínek. Mužské ego slyší na slova ocenění, povzbuzení a uznání, jen je zapotřebí, abychom neuznávali jen mužský výkon a jak dokáže ekonomicky zajistit rodinu, ale dali mužům důvěru a uznání při péči o děti. Ženy tak získají více prostoru pro sebe, své aktivity, na odpočinek a díky tomu naberou energii, naplní i jiné své potřeby nežli ty mateřské. Ženy by měly dostat podporu v tom, že i v čase mateřství mají právo na prostor pro sebe a uspokojování svých potřeb. Neboť často slyším od maminek, jak se perou s pocity viny a obavami, když nechávají své děti v péči otce či někoho jiného. 

Dítě mají dva lidé a tudíž i pečovat o něj by měli oba. Žádná žena se matkou nerodí ani muž otcem, ale oba se rodiči stávají až s narozením dítěte. Stejně jako mateřský pud existuje i otcovský. Věřte, že oba máte kvality, díky kterým můžete rodičovství, výchovu a péči o děti zvládnout. Stačí jen věřit jeden druhému, podporovat se, pomáhat si a umět si o pomoc říct.

V období mateřské dovolené jsou pro nás největší prioritou naše milované děti. Častokrát zapomínáme na fakt, že náš den bude takový, jaký si jej uděláme. Malé děti jsou velmi vnímavé na naše nálady a vlastně je kopírují. Proto platí jednoduché pravidlo: když jsem veselá a dobře naladěná, i mé dítko je takové a celý den uteče s úsměvem na tváři.

Ale jaký je recept na dobrou náladu? Co takhle jít na to přes módu?

Dopřát si alespoň na chvilku pocit, že jste jedinečná, výjimečná a že vám to neskutečně sluší. Která z nás by o tom nesnila? Být hvězdou si přeje snad každá žena. A víte spojuje tyto světoznámé hvězdy: Jenna Elfman, Rachel Weisz, Jennifer Garner, Nancy O ́Dell, Jennie Garth či Sarah M. Gellar?

Brian James.

Nevíte kdo, nebo co to je? Není to muž, jak by se podle jména zdálo, ale jsou to boty. Dámské boty. A právě zmiňované hvězdy, které jsou velmi náročné, zjistily, že tato značka obuvi je přesně to, co hledají.

Pojďme si Brian James trochu představit.

“Můj milý Ježíšku, pod stromeček mi prosím přines.....”, tak takto začínájí své psaní před Vánoci snad všechny děti. A co si přejí? Seznam je určitě dlouhý a jsou na něm jistě překrásné hračky.

Co však v těchto dnech řeší jejich maminky? Samozřejmě se starají o naplnění jejich přání, ale ani v tomto období nepřestávají pečovat o jejich zdravý a tělesný vývoj. Naopak, právě na zimu musí přemýšlet také nad tím, kde koupí teplou zimní bundu, lyžařskou soupravu, čepici, rukavice a především kvalitní, nepromokavou a vodotěsnou obuv.

Pokud i vy řešíte tyto otázky, možná vám napomůže představení jedné z nejpopulárnějších a nejrychleji rostoucích značek dětské obuvi na trhu. Třeba právě ten váš Ježíšek bude rád, že může dětem věnovat i něco prospěšného a hlavně zdravého?

Značka pediped získala jako jeden z prvních výrobců dětské obuvi ocenění „Seal of Acceptance“ od Americké asociace podiatrů, za podporu zdravého vývoje nohou.

Nabídku Pedipedu tvoří tři řady dětské obuvi:

- Originals® (boty s měkkou podrážkou pro děti do dvou let).
- Flex®(boty s gumovou podrážkou pro děti od jednoho roku do osmi let).
- Grip 'n' Go™ (boty s měkkou gumovou podrážkou pro děti od devíti měsíců do tří let).

Kreslení je činnost, která většinou děti baví, baví dokonce i ty děti, které dlouho v klidu sedět nevydrží.

Kreslením se postupně dítě naučí ovládat psací potřebu – ze začátku pastelku, voskovku, později třeba fixu atd. A je prokázané, že děti, co umí kreslit, lépe a hezčeji píšou, neboť ovládat pero jim nedělá žádné problémy!

Zprvu nechte dítě jen tak čmárat, bude mít prostě radost jenom z toho, že se na papíru tahem  tužky, který zatím není nijak koordinovaný objevují čáry. Postupně se snažte dítě naučit držet tužku správně.

No a pak?

Pak uděláme sluníčko 🙂 kreslíme kruhy a dítě se samozřejmě snaží s Vámi, pokud vy je svým nadšením pro danou kresbu zaujmete. Dítěti bude trvat delší čas, než se mu kruh podaří, ale všechny úspěchy, které směřují k tomu, že se vytvořil jakýsi „šišoid“, jakýsi uzavřený obrazec pochválíme.

Kreslíme jak prší 🙂 Maminka nakreslí mrak a déšť už dítě zvládne postupně samo.

Dále je dobré naučit dítě plot nebo koleje.

Zkrátka občas nechte dítě čmárat, občas mu něco nakreslete vy, ať zkouší obrázek vybarvit, neboť nepřetahovat, je pro malé dítě (cca 2-3 roky) velmi těžký úkol a občas se učte. Učte se formou hry – zvládl by jsi také nakreslit takovéhle sluníčko? A schválně, teď nakreslím mrak a jestli dokážeš, aby z něj pršelo.

Důležité je, abyste dítě učili zprvu lehké, pro něj dobře pochopitelné obrázky. Pejska sice pozná, ale ještě hodně dlouho jej nakreslit nedokáže. A pokud při svých čmáranicích prohlásí, nakreslil jsem pejska, tak jej pochvalte, neboť v něm zase rozvíjíte představivost, která je v dětském věku také velmi důležitým faktorem.

Tip: Pro nejmenší by neměly mít psací potřeby ostrý hrot, o který by se mohli píchnout a rovněž by neměly mít nějaké malé části (třeba víčka), které by mohli spolknout nebo by mohlo hrozit udušení! Velmi dobré jsou nelámavé pastelky 🙂

Další tip: Samozřejmostí je dobré osvětlení, pokud možno správný posez, neboť dítě již v takto malém věku si věci dobře pamatuje, tak aby mělo do budoucna dobré návyky, např. že se kreslí, píše jenom po papíře, že u stolu se sedí na židli apod.

    

Zdroj: Sluně-cz.cz

Zabalte si vánoční dárky ekologicky a vkusně s našimi vánočními pytlíčky. Pytlíčky jsou na zavázání stužkou nebo např přírodním lýkem. Pod stromečkem nebudete mít po rozbalení hromadu papíru, ale pytlíčky jen složíte a uschováte na příští rok.

Tak jsem se rozhodla i já sepsat svůj porod. Nejdřív to bylo strašně těžký,ale už je to lepší tak se do toho pustím. 

Jak bych jen začla. Asi tím, jak to všechno začalo.

3.3.2013 jsem si dělala test,vůbec jsem nečekala, že bych mohla být těhotná. Menstruaci jsem sice neměla už asi tři týdny ale vůbec mě nenapadlo, že by se mi mohl tvořit v těle malý uzlíček štěstí! V té chvíli co jsem viděla ty dvě čárky se ve mě semlelo takovej myšlenek a názorů, že už si je ani všechny nepamatuju. Jediný co vim, že jsem se bála co na to naši. Péťa ten byl se mnou v tu chvíli kdy čárky vylezli a byl neskutečně šťastný.Celé svoje těhotenství bych shrnula jako bezproblémové a přímo nádherně užité. Matýsek byl divoch už od začátku co začal kopat.♥ Ale abych přešla k tomu co jsem šla vlastně sepsat!

Můj první porod. ♥

Už nějaký ten měsíc před termínem mě pobolívalo v podbřišku a sem tam v kříži,ale pořád se nic nedělo i když jsem myslela,že Matýsek vyleze ven dřív. Nestalo se tak. 9.11. ve dvě ráno mě probudili lehké bolesti v podbřišku,tak jsem vstala a šla skákat na balonu a chodila jsem po kuchyni a psi samozřejmě za mnou 😀 🙂 Bolesti byli přibližně po 5-7 minutách tak jsem ještě Péťu nebudila,měl totiž ráno vstávat do práce. Tak jsem dál skákala a chodila a sem tam. Kolem půl 5 se probudil Petr a ptal se co tu dělám,tak říkám,že mám bolesti ale,že to asi ještě není ono. tak volal svý mamce jestli teda máme jet,že mám sice bolesti nepravidelný ale že už nejsou nad 10minut,tak nám řekla ať raději jedem. Tak jsem se šla opláchnout,dobalit posledních pár kousků do tašky a jeli jsme.Do porodky jsme přijeli kolem 5té hodiny ranní. Bolesti byli pořád stejný a paní co nás přijímala říkala,že jakmile se směju tak to ještě nebude. Tak mě vyšetřili a byla jsem otevřená volně na dva prsty. Bolesti pořád byli,tak udělali příjem a klistýr a čekali jsme.

Asi kolem 7 hodiny nás dovedli na porodní sál a vysvětlili co se bude dít. Tak jsem tam tak chodila,pořád mě to nutilo na velkou,ale bolesti byli tytam .. Pak přišla paní doktorka a říkala,že mi natočí monitor a zkontroluje.Tak mě zkontrolovala,pořád otevřená na 2cm,tak mi řekla,že mám jít do sprchy a tak za půl hodiny mi přijde prasknout vodu. Šla jsem tedy do sprchy a tam si nahřívala bříško a relaxovala.Všude mě doprovázel můj milý ♥.Pak přišla doktorka a praskly mi vodu. Asi 20minut se nic nedělo a pak začli bolesti zesilovat a už byli docela hnusný. Pořád jsem měla nutkání na velkou ale nic ze mě nešlo. Tak jsem střídala sprchu a záchod. Odtekla mi plodová voda společně se zátkou.Musela jsem sedět,chodit pro mě nebylo přijatelný.. Bylo pro mě hrozný vylízt i na to lůžko na monitor. No a pak to začlo.Bylo asi kolem 10tý hodiny a bolest začla střídat bolest. Dýchala jsem z hluboka a přišla doktorka zkontrolovat situaci,byla jsem otevřená na 4cm.Zeptali se mě jestli chci epidurál a já souhlasila. Ty bolesti byli strašný( v tu chvíli) .Snažila jsem se dýchat jako mašina ale moc mi to nešlo a malý přestával mít dostatek kyslíku. Přišla doktorka a už kroutila hlavou a snažila se dýchat se mnou. Vůbec mi to nešlo a skoro nikoho jsem nevnímala,jen jsem koukala na Péťu jak je bezmocný a nemůže mi pomoct. :( Držel mě za ruku,byla jsem tak neskutečně šťastná,že ho tam mám . Pak se tam začlo střídat doktorů víc,dostala jsem čistý kyslík,ale už jsem přestávala dýchat i pro sebe.

Zásady užívání pro všechna homeopatika 🙂

monokomponentní = jednosložková homeopatika např. heřmánek Chamomilla Vulgaris - k dostání v ředění (potenci CH, čte se jako Cé Há) 5,9,15,30 

jsou vyráběny i ve vyšších potencích 200CH, 1M, 2M, AKH a další, která jsou většinou již na předpis homeopata, jsou na objednání i s delší čekací lhůtou a vždy jsou podávany spíše pod kontrolou zkušeného homeopata

polykomponentní = jedná se o homeopatika složená z několika monokomponentních homeopatik plus přidané látky - voda, alkohol - firma Boiron takto uvádí své přípravky jako z řady ,,specialit,,

podáváme přímo do úst pod jazyk z tuby nebo z plastové lžičky (lze využít u malých dětí, kojenců s trochou  převařené vychladlé kojenecké vody)

dospělý ničím nezapíjí

Venku už slunečných dní ubývá a tma je opravdu brzy. I přesto se můžete s dětmi vydat na nějaký zajímavý výlet. 

 Zde je několik tipů od nás maminek:

 Verča a Ondra

Asi se budu opakovat, ale na výlety jezdíme tam, kde jsme byli: Dinopark Liberec (není jen ten liberecký, máme jich po republice více 🙂, Muzeum hraček v Jablonci, iQpark v Liberci (už se těšíme na jaro a novou iQlandii), Lunapark v Centru Babylon. 

         Dinopark Liberec - Ondrášek s maminkou

    iQpark Liberec - Tatínek fouká a Ondrášek rozbíjí

Děti jsou citlivé bytosti, které vnímají vše co se v jejich okolí děje. Malé děti o tom nedokáží mluvit a i těm starší se často špatně hledají slova neboť je to hlavně o jejich prožitcích, které se těžko dávají do slov i dospělým. Děti mají doslova čidla na atmosféru kolem, na naše emoční rozpoložení a odráží to ve svém chování. Z toho je zřejmé, že jejich chování je podmíněno jejich prožíváním. 

Co způsobí očekávání?

Na děti klademe nejrůznější nároky a máme očekávání, že je budou splňovat, že se nám budoupřizpůsobovat. Děti i rodiče jsou pod tlakem. Po dětech chceme, aby měly dobrý školní prospěch, nehádaly se se sourozenci, v obchodě nedávaly do košíků vše co by chtěly, na úřadě či u lékaře, aby byly potichu aj.. Pokud to děti nesplňují, tak je na rodiče pohlíženo, že své dítě nezvládají, že ješpatně vychovávají. Nakonec se všichni cítí otrávení, zklamaní, frustrovaní, nešťastní a vše se jenom cyklí a kumuluje. 

Jak působit na chování dětí?

Rodiče hledají a zkoušejí nejrůznější způsoby jak chování dětí usměrnit, přizpůsobit požadavkům. Vezměme to z jiného konce. Uvědomme si, že chování má přímou souvislost s aktuálním emočním nastavením dítěte. Znamená to, že jakmile se dítě budecítit dobře, bude spokojené, pozitivně naladěné, tak se i bude chovat pro rodiče přijatelně, adekvátně dle situace a naopak.

Začněme u sebe, udělejte si sebereflexi toho jak se cítíte, jak vám je a následně se zaměřte na dítě a sledujte, jak vaše emoční nastavení ho/ji ovlivňuje. Zastavte se, pojmenujte si své emoce i dítěte a reflektujte dětské prožitky. Dejte dítěti svojiempatickou reakcí najevo, že chápete jak se cítí a přemýšlejte, ptejte se, co potřebují. Jakmile to zjistíte, zkuste přizpůsobit podmínky, tak abyste se dítě i vy cítili dobře. Někdy to nemusí být snadné, ale pokud jejich potřeby nemůžete naplnit reálně ani nelze vytvořit žádnou alternativu, tak si je splňte ve fantazii. Dítě je mnohdy spokojené už jen díky projevení vašeho upřímného zájmu o něj, vaší angažovaností. Následně i dítě je ochotné spolupracovat a vymyslet taková řešení, která by ani dospělého nenapadly a přitom jsou použitelná a funkční.   

Milé maminky, tatínci a všichni příznivci stránek modrykonik.cz,

připravili jsme pro Vás soutěž o 3 poukázky ve výši 300,- Kč, na nákup bio bavlny od zn. Maxomorra.

Švédská značka Maxomorra se zaměřuje na produkci z vysoce kvalitní bio bavlny a je certifikována mezinárodně uznávaným standardem GOTS.
Jejich nápadité a zdravé oblečení si rychle získalo renomé v Evropě i USA. V současné době mají zastoupení v 16 zemích na třech kontinentech!
Zakladatel a šéf Maxomorry Johan Ström strávil 15 let práce kreativce pro řetězec Ikea, odkud si odnesl zásadní poznate: výrazné barvy a hravé vzory vždycky nadchnou malé i velké.

Kvalita, pestrost, originalita a k tomu rozumná cena, to jsou hlavní přednosti této švédské značky.
Barvy skvěle odolávají častému praní, materiál je vhodný i pro alergiky/ekzematiky a praktické je i dvouvelikostní šití (…98/104, 110/116 atd.), které umožňuje delší dobu nošení proti klasickým velikostem.
Nejširší nabídku švédské eko značky Maxomorra najdete na e-shopu www.coolkid.cz který věnoval ceny do této soutěže.

Pravidla soutěže:

Do soutěže se můžete zapojit během následujícího týdne, tedy od 25.11. do 1.12. 2013. Jak? Stáčí udělat následující kroky:

Ať už hledáte informace o dětské nemoci, která právě trápí vaše dítě, inspiraci pro domácí tvoření s dětmi, či se chcete dozvědět, kde se co děje zajímavého, vše potřebné naleznete na jediném místě a navíc zcela zdarma. Na stránkách Malý pacient najdete cenné rady týkající se dětského zdraví, tipy na zábavu pro děti, ale i na slevy a akce v obchodech, které se jistě zavděčí vám, maminkám. Nadto můžete na stránkách v pravidelných soutěžích vyhrát lákavé ceny. Malý pacient patří mezi stránky, které maminkám i dětem přinášejí radost a potěšení.

Soutěžíme o lákavé ceny

V aktuální soutěži, která na stránkách malypacient.cz probíhá až do 11. prosince, můžete vyhrát jeden ze tří bezdotykových teploměrů Cemio nebo dětskou zubní pastu a veselý zubní kartáček pro děti. Stačí zodpovědět jednoduchou otázku a třeba se na vás usměje štěstí.

S bezkontaktním teploměrem Cemio Metric 308 SMART, který máte šanci vyhrát, již nebudete muset trápit své dítě dlouhým a třeba i nepříjemným měřením teploty. Měření s ním je naprosto pohodlné, díky infračervené technologii SMART vysoce spolehlivé a bleskově rychlé. Teplotu změříte ze vzdálenosti 5-8 cm od čela za pouhou 1 sekundu! Teploměr má vnitřní paměť, díky níž si dokáže zapamatovat až 32 hodnot z posledních měření. Je vhodný i pro měření teploty vody ve vaně nebo nápoje v lahvičce. Navíc díky zajímavému tvaru teploměru se měření teploty může stát pro vaše dítě i zábavou. Zapojte se do soutěže a jeden z těchto revolučních přístrojů může být brzo váš.

Nechte si poradit od odbornice

Jak ostatně hovoří název stránky, Malý pacient je tu především pro maminky, které pečují o nemocné děťátko. Vedle praktických informací o běžných i méně obvyklých dětských nemocech tu najdete poradnu pediatra. Jejím prostřednictvím můžete s odbornicí Doc. MUDr. Květou Bláhová,CSc, která má v léčbě dětských onemocnění více než třicetiletou praxi, konzultovat nejistotu ohledně zdraví vašeho dítěte či zdravotní problémy, které jej aktuálně trápí. Doktorka na vaše dotazy obvykle odpovídá již do 24 hodin od vložení dotazu.

Již v říjnu jsem vám slibovala, že se přidají i ostatní maminky a ukáží, co s dětmi na podzim tvoří. 

  Tak tady to je:

 Verča a Ondra

Nejprve mi Verča napsala, že toho moc s Ondrou nevytvářejí. On na tu výtvarku zase tak není. Hrozně ho však baví skládat stavebnice:

Ale nakonec se ukázalo, že je Ondra na výtvory talent. Jen nad sebou potřebuje paní učitelku ze školky🙂

Kolo je výborný dopravní prostředek a v podstatě i dobrá sportovní pomůcka, která není natolik drahá, takže se jízdě na kole později může věnovat celá rodina. Je tedy vhodné svoje děti naučit jezdit na kole. Nebojte, naučil se téměř každý, naučí se to i oni. Některým to půjde rychleji,  na některé bude potřeba trpělivosti více. Nicméně jim můžete pomoci v tom, že kolu budou předcházet jiné „dopravní prostředky“, které dítě na jízdu na kole připraví.

Jako první bych jednoznačně doporučila ENDURO – malou plastovou motorku, v podstatě se jedná o jakousi tříkolku (jedno kolo vepředu, dvě vzadu). Tuto motorku můžete koupit dítku cca kolem 1 roku, prostě, když už si je jisté v chůzi. Její výhodou je, jak je již výše uvedeno, že se jedná o tříkolku, takže pád z ní není v podstatě možný, pokud dítě nezkouší vysloveně vylomeniny 🙂 Dítko se buď nožičkami odráží stylem jedna druhá – levá pravá, nebo později i snožmo. Je to jedno, v této fázi jde pouze o seznámení se s něčím, co dítě kamsi přepraví jeho vlastní silou. No, a pokud zrovna nejede, tak může na motorce bezproblémů posedět, neboť se s ním nepřevrhne.

Tip. Až půjdete Enduro koupit, tak se budete divit kolik různých typů naleznete, různé barvy, tvary, motivy... Každopádně si dejte pozor na to, aby motorka nebyla příliš široká, neboť pak by dítě získalo špatný posez vůči nožičkám, kyčlím. A zároveň si dejte pozor na to, aby zadní kola nebyla příliš robusní, neboť pak při odstrkování nastává ten problém, že kola najíždí dítku na nožičky, zkrátka to chce takovou velikost kol, aby když si dítě sedne a začne ťapat nožičkama, aby pohodlně „obcházelo“ zadní kola.

K druhým narozeninám dítku můžete koupit ODRÁŽEDLO – v podstatě malé kolo bez pedálů. Opět chci podotknout, že někteří se na odrážedle naučí dříve, některým přechod ze stabilní motorky na nestabilní odrážedlo bude trvat delší dobu. V žádné případě nespěchejte, netlačte na pilu, když to „nepojede“, tak odrážedlo na nějakou dobu ještě ukliďte a pokračujte v radosti z motorky a počkejte až přijde ten „správný“ čas.

Nicméně odrážet se dítko umí právě z motorky a na odrážedle získá dovednost rovnováhy. Naučí se, že vždy je nutné držet řidítka! Že zkrátka odrážedlo samo nestojí. Však uvidíte sami, jaký se najednou objeví pokrok při přestupu z motorky na odrážedlo.

Opět i odrážedel je velká řada (byl by na to potřeba vlastní článek – rozdělení, vlastnosti atd.). My máme FirstBike a jsme velmi spokojeni – jako rodič jsem především ocenila, že je to velmi lehké kolo, a že když dítě nechce jet, že  ho snadno nesu, i když mám ještě kočárek s mladším synem.

A tip? Tip mám jeden, vždy to chce motivaci, takže kupte zvoneček či jinou houkačku, dítě si rádo zazvoní, kupte na přední řidítka košíček, dítko rádo sveze svoji oblíbenou hračku apod. A určitě nezapomeňte na nějakou barevnou helmu, přeci  jenom už se jedná o „kolo“, ze kterého dítě snáze spadne, my těch pádů máme za sebou několik 🙂 ale také je dobré získat návyk, že na kole se bez helmy nejezdí – opět důležitá je důslednost a upozornit, že všechny děti helmu mají a že všem moc sluší a pokud potkáte někoho bez helmy, tak nedělejte, že to nevidíte, ale opět na skutečnost upozorněte a vysvětlete dítku, jak je to nebezpečné, že až dotyčný spadne, že si může rozbít hlavu apod.

Odrážedlo Vám určitě vydrží do cca 3-4 let, některým, co známe, až do 5 let. No a pak? Pak už přestup na kolo, na kolo se šlapkami, jak říká moje dcera. Ačkoliv dostala kolo se šlapkami ke 3 narozeninám, a ačkoliv velmi dobře uměla na odrážedle, s rovnováhou neměla žádný problém, odrážela se velmi rychle, tak na kole pár problémů nastalo a začalo další učení 🙂 prostě platí, že člověk se učí celý život. Ale o tom, jak  naučit dítě na kole, až v dalším díle.

Režie: děti
Scénář: život
V hlavních rolích:
D. = Dáda, 3 roky a 4 měsíce, čerstvě školkou povinný
L. = Laura, 1 rok a 8 měsíců, tornádo Lů
M. = taťka (viz. můj první článek)

Ve vedlejší roli: mamka

Special guest star: Pippi, Dlouhá punčocha  

07:00 Budíček! Lála mi hladí vlasy a vtírá do nich měsíčkový krém na ruce, co čmajzla na parapetu. Danda ještě polospí, ale už si brumlá každoranní zaklínadlo: Já nechci do školky! Taťka se šlechtí v koupelně.
07:05 – 07:45 Tatínek se věnuje přípravě k odchodu do zaměstnání (snídaně, četba tisku v oné místnosti, volba kravaty ke košili apod.).Já mezitím zběsile pobíhám v pyžamu po bytě. Obě děti chtějí snídani, Dáda chce koláčky, které nemáme, Lauře je to šumák, nejradši má vídeňské párky s borůvkovým jogurtem. Následuje ranní hygiena a oblékací rébus, vše provázeno oblíbeným rodinným songem Ale já dneska nechci do školkyyyy! Konečně jsem syna definitivně zpacifikovala, obula mu boty a zapnula zip na bundě. Je připraven k odchodu. Jsem zpocená, neumytá, nevyčůraná a hladová.
07:46 Dáda potřebuje kakat.
07:47 – 07:50 Rychloakce. Sundat boty, rozepnout bundu, posadit ho na mísu a podat knížku o žralocích. Následně ho přesvědčit k bleskovému vytlačení bobana. M. nás „povzbuzuje“, že takhle se to určitě nestihne (docházka se ve školce uzavírá v 08:00).
07:55 Hurááá, stojíme s L. za oknem a máváme klukům jak šílenci, školka je naštěstí 100 metrů od domu.
08:15 Prozrazuju Lále náš dnešní plán, zkusíme to zas cca po měsíci bez plíny. Doposud se nočník setkal jen s těžkou ignorací a výsměchem, ale jsem odhodlaná s tím něco udělat. Dcera vypadá vcelku poučeně a bojovým pokřikem „platí!“ nadšeně potvrzuje spolupráci.
08:18 Svlékám první mokré kalhotky a punčocháče a čistím koberec v pokojíčku.
08:30 L. chce pustit Pippiiiiiii!!!!!!!!!!!! Je to jediný TV titul, který vzala na milost. Ignoruje cokoliv kresleného, obligátního Krtka nevyjímaje. A zatímco ona Pippi ze srdce a upřímně miluje, my ostatní jí nenávidíme! D. při vyslovení jejího jména zdrhá, M. má na něj alergii a já si představuju špendlíčky a panenku ve stylu voodoo!Jelikož jsme doma samy dvě a já potřebuju zkulturnit byt, tak to pouštím a mizím. L. v extázi: http://burgerovci.rajce.idnes.cz/000_videa/
09:30 Druhé kalhotky a druhé punčocháče míří do pračky, utírám gauč a vytírám pod ním.
09:45 L. se rozhodla přerovnat mojí knihovnu. Po zemi rozestavěla komínky rozličných titulů. Dva své nejoblíbenější, Hmyz a pavoukovce a Infekci od Robina Cooka, si přenáší na křesílko a listuje.
10:00 Třetí spodky v pračce, tentokrát to bylo i s „pokladem“. Uždibuju polomáčenky dle vzoru E. Holubová v Knoflíkářích (rychle, vestoje a zády k dítěti). 10:40 L. pojídá polévku, zásadně sama. Vývar a nudle jí crčí ze lžíce do klína, z klína na židli a následně na podlahu crčí něco jiného. Stahuju čtvrté spoďáry a už na to seru! Zkusíme to zase za měsíc….
11:00 Oblékáme se a míříme na procházku zakončenou vyzvednutím bráchy ve školce.
11:05 – 11:45 Cesta k mateřince je lemována živým keřem s černými bobulkami. Laura je chce všechny osahat, otrhat a rozdrtit v dlani a dost se diví, že jsem proti. Ráda bych určila směr procházky, ať trochu užijeme venkovního vzduchu, L. je v opozici, odmítá se hnout od třetího keříku vpravo. Za všeobecného veselí kolemjdoucích ji řvoucí v náručí přenáším o 200 metrů dál, kde už keříková herna není. Pokračujeme ve výživné vycházce, L. si sedá do mokrého listí, čvachtá se botama v blátě, olizuje všechny tyčky všech plotů a vyhlíží štěkající voříšky za nimi.
11:50 Přicházíme do školky, potkáváme paní kuchařku. Ptá se Lály, jak se jmenuje. L. se nenechá zmást a střelhbitě pálí: „Pippi!!!!“.
11:55 Děti se vítají, jakoby se roky neviděly.
12:05 – 12:15 Cestou domů Dáda zakopává o čáru nakreslenou křídou na chodníku, ječí, odmítá se podívat na svoje dlaně a hystericky vyzvídá: „Nemám krev??“, uklidním ho, že ne. On pokračuje: „Nemám kůži???“. Začínám být nesvá, chtělo by to panáka, ale je dost brzo….
12:30 Lifruju je do postele. Přednáším Krtka a autíčko a pak pokorně čekám až jim zaklapnou víka. V hlavě mi šrotuje seznam o velikosti A4, co všechno za dobu jejich spaní chci stihnout (vytřít kuchyň, sundat staré prádlo, pověsit nové, umýt si hlavu a nalakovat nehty, žehlit, …).
13:00 Spí!
13:00 – 15:00 Vařím si kafe, otvírám notebook a pomyslnou A4 házím do koše. Potřebuju se socializovat, a to mi MK a FB a Dr. House v TV dopřejí
16:00 Zkouším Dandovi sako k obleku, který mi dopoledne donesla v balíčku pošťačka. Za 3 týdny se mi vdává ségra 🙂. Strašně, strašně, ale strašně mu to sekne! L. nemůže zůstat pozadu. Natahuju jí družičkovskou róbu, kterou doplňuje mými pantoflemi vel. 41. Ruku v ruce, v teplákovo-elegantním tónu korzují po pokojíku. Přísahám, že písnička, linoucí se zrovna z cd, je obrovským dílem náhody 🙂🙂 http://burgerovci.rajce.idnes.cz/000_videa/
19:00 Naháním potomky do vany, Laura tam strašně chce, Danda tam strašně nechce. Nakonec se mi je tam podaří oba naskládat. Dádovi musím odpřisáhnout, že mu určitě nebudu mýt vlasy, mezitím potápka L. už má dávno hlavu zabořenou pod hladinou. Za chvíli tu plavou všechny sprcháče, šampóny, houby na mytí a mušle od moře. Hračky do vody stojí nedotčené na původním místě. Lálu dost zajímá Dandův pinďa, Dádu nezajímá na Lále nic (kluci dospívají později)….
19:20 D. řve, že chce z vany, že už má na prstech varhánky!!!!
19:25 – 19:45 Snažím se oba narvat do pyžama, Dáda naříká, že sám to „emumí“ a nedokáže, Lauru chytá hysterický záchvat, protože ona se chtěla obléknout sama a já jí drze pomáhám!
20:00 Čištění chrupu. Já zatím odklízím důsledky vodní apokalypsy po koupeli. Laura právě pojedla všechen elmex z kartáčku a nahradila ho tekutým mýdlem z dávkovače na umyvadle.
20:20 Ráda bych se taky vysprchovala a měla tak fóra na pozdní večer. Sedím ve vaně a obě děti visí přes její okraj a sledují mě. Dáda chce, abych si zítra nalila konvičkou do prsou mlíko, že Lálu nebaví pít z flašky, že by si mohla dát zas jednou z prsa. Na mateřský slovo „soukromí“ dostává úplně jinej rozměr….
20:30 Hurá do pelechu, jdu číst pohádku. Klasické trio: Ema Naopak pro Lauru, cokoliv ze Špalíčku pohádek pro Dáňu a závěrem ještě mluvené slovo v podobě Boudy, budky. Zhasínám. L. boří svůj obličej do mého a pevně mě objímá kolem krku. D. mi pro změnu kopíruje svým tělem páteř. Čekám až usnou…
21:15 Spí!!!!!!!!
21:20 Klika cvakla, dvéře letí, taťka vchází do futer. Vyšťaven z náročného dne v práci má nutkání mi vše vyprávět. Chápavě přikyvuji, občas hlesnu „máš to těžký“, o čem mluví, netuším….odposlech jsem vypnula už ve 21:00 🙂
22:45 M. vytuhnul a ovladač mu vypadl z ruky! Jupí! Jsem osvobozena od hodiny tělocviku a místo sexu na gauči zapínám Sex ve městě. Je to delší, vtipnější a dá se při tom háčkovat.
24:00 Budím taťku a jdeme se společně nějak vměstnat mezi potomky. Ano, to jsme my! My, co spíme všichni na hromadě 🙂
24:00 – 03:00 Hrajeme šachy na šachovnici pod krycím názvem manželská postel. Lála táhne koněm na f4, posléze se Dáda sune na c6. Já trapně uhýbám na h1 a taťka zbaběle zdrhá na a1.
03:15 Laura vyžaduje své každonoční „mlííí“, vyžahne flašku, pokárá mě, že toho bylo zase málo: „Ty-ty-ty mami!“ a je zas tuhá…
03:20 – 06:45 Šachy repete, snaha o rodičovskou odvetu je beznadějná,  šach-mat ve prospěch mrňousů.
06:45 Mám dádův prst v uchu a lálin nos v pupíku, slyším šepot…L: Máma hají?? D: Néé, to dělá jenom jako!!!

..........................................listopad 2013......................................................

Společnost Mamaja group požádala čtyři maminky, aby po dobu jednoho roku používaly látkové plenky POP-IN. Zaznamenávala jejich dojmy, radosti i strasti.

Naše maminky

Do projektu se zapojila trojnásobná maminka Zuzana, která používala již starší verzi POP-IN. Dále Lucie, která má dvě děti. Nejprve používala plenky u dcery, nyní u chlapečka. Může srovnat, zda je rozdíl při používání látkových plenek u holčičky a chlapečka. Třetí maminkou je Anna, která v září 2011 porodila svého prvního chlapečka, a čtvrtá Romana, ta porodila své první dítě na začátku srpna 2012. Dvě maminky jsou zkušené, dvě prvorodičky.

Řeč bude o praní plen, sušení, potřebách k přebalování, běžném používání látkovek a mnohém dalším.

Všem přeji nádherný den, 

během celého příštího týdne, od 18. 11.2013 se na strankách budu pohybovat velmi málo, jelikož jsem na osobním soustředění a trávím čas na venkově v Dánsku. Tedy prosím všechny o pochopení, jestliže budete mít závažnější důvod mě kontaktovat jako admina stránek, budu vám odpovídat až od následujícího pondělí 25.11. 

Jestliže máte závažnější technický problém. Klikněte na následující odkaz:

http://www.modrykonik.cz/blog/isoldaeva/article/stranka-nefunguje-tak-jak-by-mela-co-m-6449q4/

A pokud se dle instrukcí nedoberete k zdárnému vyřešení, napiště zde: 

http://www.modrykonik.cz/bugreport/

Supermatka, biomatka, očkovačka, neočkovačka, látkařka,..... to vše je nám na MK známé. Ale poslední dobou se tu objevuje druh nový, tzv. fanatická matka.

Je jedno, do jaké skupiny patří a jaké názory zastává. Jejím hlavním cílem je přesvědčit ostatní o své, té jediné, pravdě. Používá k tomu články, KZ, komentáře ke KZ. K jednomu z rysů patří používání tisíce vykřičníků a otazníků nejen na konci vět, ale i u slov, která potřebuje zvýraznit. Další vlastností je časté odvolávání se na selský rozum (pozn. její názory se často se selským rozumem vylučují), oponentkám vytýká nedostatek inteligence a zarytě se účastní každé diskuze, kde jen náznakem padla zmínka o jejím zájmu. Není výjimkou, že vymýšlí konspirační teorie hodné hollywoodských trháků.

A jak se zachovat, pokud takovou fanatickou matku potkáme na stránkách MK? Klidně se s ní podělme o svůj názor, vězme však, že pokud nebude stejný, jako ten její, čeká nás odpověď, která mnohdy hraničí se slušným chováním. Proto je v takových situacích lepší nereagovat. Ono totiž mlčení není vždy jen souhlas, někdy to může znamenat neochotu bavit se dál s... (teď by se hodilo napsat slovo blbcem, ale v tomto článku nechci nikoho urážet)

A jak slovo fanatismus vysvětluje Wikipedie? „Fanatismus (z lat. fanaticus, posedlý, od fanum, posvátné místo) je slepá vášnivá zaujatost, nekompromisní a krajně jednostranný postoj nebo jednání člověka, který nějaké téma, myšlenku nebo věc pokládá za tak cennou - případně tak ohroženou - že námitky či odpor proti ní vyvolávají jeho zuřivost. Fanatik se vyznačuje neschopností kritického odstupu, intolerancí, nepoučitelností a jistou omezeností.“

Článek není urážka kterékoliv konkrétní maminky nebo skupiny, berte jej, prosím, s nadhledem, se kterým byl psán. Protože fanatickou matkou se může stát každá z nás, a každá z nás, přiznejme si to, někdy o svém názoru ostatní tak urputně přesvědčovala, až samotná otázka původní tazatelky ztratila význam. Já se alespoň k tomu přiznávám a do budoucna se tomu chci vyvarovat 🙂

Šálka čaju
Jedného dňa bola moja mama preč a o mňa sa staral môj otec. Mala som asi 2,5 roka. Niekto mi dal ako darček malú "čajovú súpravu", ktorá bola mojou obľúbenou hračkou. Ocko bol v obývačke upútaný večernými správami, keď som mu priniesla malú šálku "čaju", čo bola vlastne len voda. Po niekoľkých šálkach čaju a samej chvály, aký je ten čaj chutnučký, prišla domov mama. Ocko ju donútil počkať v obývačke, aby videla, ako mu prinesiem šálku čaju, lebo to bola "tá najroztomilejšia vec"! Mama počkala a naozaj, ja som prišla dole do haly so šálkou čaju pre ocka; a ona sledovala, ako ho vypil. Potom povedala (keďže len mama vie): "Napadlo ti vôbec, že jediné miesto, kde dosiahne na vodu, je záchod?"

6:13 Budím se. Super!!!
6:50 Lítám nahatej po bytě a řehtám se. Táta mě honí.
7:05 Táta zakopl o nočník, kterej zapomněl večer vynést. 7:10 Jezdím kolem něj na motorce a pištím...

7:20 Stavíme s tátou hrad pro tyranosaura. Táta ho postaví a já ho rozkopu. Super!!! 8:05 Táta dřímá mezi troskami hradu. Chvíli si hraju sám... s tyranosaurem. Žer
e šmouly. 8:06 Tyranos
aurus strčil svůj ocas tátovi do nosu. Na zadek dostanu já. Řvu.
8:30 Kouzelná školka, nuda, ale tátu to baví. Běhám dokolečka před televizí, dokud nespadnu na zem a neprásknu se do hlavy.
9:10 – 9:40 Řvu.
10:00 Nemůžu najít tyranosaura. Táta se mě ptá, proč řvu. Řvu, protože neumím říct tyranosaurus.
10:40 Táta mi dává na zadek, abych měl proč řvát. Pak mi dá fixy,ať si kreslím.
10:50 Nakreslil jsem abstrakci vyjadřující pocity dvouletého dítěte, kterému nikdo nerozumí. Taťka valí oči.
11:05 Tak na koberec se prej nekreslí.
11:45 Oběd. Zas kuře. Plivu to do květináče.
12:30 Jdu spát po obědě. Táta má lepší náladu. „Tak do postýlky, ty uličníku“ . Lezu pod postýlku. Táta počítá do tří. Na tři se tam zaseknu. Řvu.
13:35 Konečně usínám.
14:15 Nudím se. Lítám nahatej a chcechtám se. Táta mě honí.
14:30 Táta zakopl o nočník, kterej zapomněl vynést ráno.
16:00 Konečně jdeme ven. Na písku mi nějakej kluk chce vzít tyranosaura. Vezmu ho po hlavě hrabičkami. Řve. Táta mi dá na zadek. Řvu.
17:30 Půjčím si tříkolku od holčičky. Řve. Musím ji vrátit. Řvu.
18:40 Po večeři si hraju. Spravuju zrcadlo. Kladivem. Musim toho nechat, a tak skáču na balonu, dokud neprdne. Táta řve. Pak se usměje a říká, že jdu zítra do školky.
19:55 V postýlce mi říká pohádku. V polovině užchrápe. Ocas tyranosaura se pomalu blíží k jeho nosu... 

Chceme vidět ty natěšené děti ze stromečku, z dárků a ze všeho okolo. Zveřejněte na naší facebookové stránce fotku Vašeho dítěte z minulých Vánoc, jak vybaluje nebo vybalilo dárek a má obrovskou radost. Čí fotka nasbírá do 12.12.2013 nejvíce označení „Líbí se mi“, dostane od nás slevový kupón v hodnotě 5000,- Kč. Na další dva výherce čeká drobná pozornost. Pošlete nám současně email (na: info(zavináč)pinkorblue.cz) s fotkou v příloze a Vašimi kontaktními údaji, abychom Vám mohli zaslat výhru, pokud se stanete šťastnými výherci.

Každé dítě má rádo něco jiného, takže z každého nemůže být vynikající mořeplavec. Nicméně si myslím, že plavat by měl umět každý, aspoň nějaký ty základní pohyby ve vodě, které ho nad vodou udrží po nezbytně dlouhou dobu.

Už na malém dítěti, jakožto rodiče, vidíte, zda vodu rádo má, či ne. Zda se rádo koupe, zda mu nevadí voda v obličeji atd. Pokud tomu tak je, tak je možnost chodit již od 6 měsíců na dětské plavání, které vedou specializovaní instruktoři v bazénech uzpůsobených pro nejmenší, v bazénech, které splňují přísná kritéria na čistotu i teplotu. Před 6 měsícem lze s dítětem „vaničkovat“, pokud máte doma vanu, tak specializovaný instruktor v podstatě provede plavání s dítětem u Vás doma. Samozřejmě záleží na Vašich možnostech – ne v každém městě je bazén, kde dětské plavání probíhá, ne každý může ze zdravotních důvodu apod. Důležité jsou i finanční možnosti, neboť plavání pro děti není levnou záležitostí.

Ovšem, pokud vidíte, že dítě vodu rádo má, tak Vám určitě nic nebrání začít s ním chodit do bazénu. My jsme začínali kolem druhého roku, kdy se dítě už velmi dobře pohybuje na souši. Ještě bych chtěla dodat, že sami nemusíte být nijak význačně dobří plavci na to, abyste svoje dítě naučili plavat, ale na druhou stranu z Vás nesmí vyzařovat strach a obavy!

Základem je pohyb ve vodě samotný, následně pohyb pod vodou a pro plavecké styly je základem tzv. splývání.

Mezi první pomůcky patří např.:  nadnášející-nadlehčující pásky, kruhy ve tvaru rybiček, kroužky, desky či jiné plováky, tyto pomůcky jsou bezpečné a pro výuku plavání, pro adaptaci na vodu velmi vhodné.

A jak a kde tedy začít? Dobré je dítě s prostředím na bazéně seznámit, klidně s ním několikrát bazén obejděte po souši. Poté si s ním sedněte na kraj bazénu, namočte nohy. Nespěchejte, protože obava, strach se vytvoří velmi rychle, ale obtížně se jí/ho člověk zbavuje. Poté ukažte dítěti, jak se do bazénu bezpečně vchází – schody, schůdky. Nechte dítě chvíli v bazénu stát, chodit – nebojte, k plavání už je to jen malý krůček 🙂

Pro upřesnění určitě byste pro  začátky měli vybrat bazén, kde dítě bude stačit, aby se cítilo bezpečně. Nejlépe takový, kde si ze začátku bude moci i sednout a pohrát si s konvičkou, s plavacími zvířatky.

Jak už jsem zmínila, tak důležitý je pohyb pod vodou, takže potopení hlavy bude nezbytné, ale opět ne násilnou formou, takže si hrajte třeba na lovce pokladů. Zkuste bublat bubliny do vody, pohánět hračky tím, že do nich foukáme apod.

Samozřejmě vy, jako rodiče, byste měli jít příkladem, takže potápět se ze zacpaným nosem je chyba, neboť dítě rádo kopíruje. Pokud si tedy budete hrát na lovce pokladů a na dno bazénu položíte kupříkladu nějakou hračku, tak i vy se pro ni potopte způsobem takovým, jaký vyžadujete po dítěti. Nebojte, dítko má tu schopnost, že vydechovat do vody a nadechovat nad vodou se naučí prostě samo! Zkrátka s ním stačí blbnout, potápět se – dítě si síly rozvrhne samo, kdy být pod vodou a kdy nad.

Až dítě bude zvládat bez problémů pohyb pod vodou, až si bude samo sebou jisté a bude se od Vás i vzdalovat, tak jej určitě seznamte s nebezpečím, které voda skrývá a že je velmi důležité, aby se umělo dostat k pevnému bodu, kterého se chytí v případě nouze.

V tuto chvíli již Vaše dítě nemá problém strávit určitý čas pod vodou, umí kopat nohama, máchat rukama, v podstatě plave. Pokud tedy chcete přejít dál, tak začněte s plaveckým stylem znak 🙂

Bamboolik se rozhodl pomáhat dětem z kojeneckého ústavu v Krči. Až do konce roku proto Bamboolik pošle dětem 20 Kč z každého kusu bambusového oblečení (kromě ponožek a punčocháčů), který zakoupíte na našem e-shopu.

Do začátku už Bamboolik vložil 1500 Kč, každý týden až do Vánoc se budete moci na našich webových stránkách podívat, jak se nám se sbírkou daří a čím dětem uděláme radost. A pokud byste chtěli přispět víc, stačí při nákupu u nás přidat do košíku speciální „produkt“:dvacetikorunový příspěvek dětem. Moc se těšíme, že dětem k Vánocům uděláme opravdovou radost!

A tady už aktuální stav:

Prosím maminky, udělejme radost dětem v Klokánku: 

Pojďme vytvořit hezké Vánoce dětem, které nemají to těstí, že mohoumít vedle sebe mámu a tátu, kteří by je milovali ... dětské o i nesmějíbýt o Vánocích smutné!!!Tato akce vznikla na podporu dětí v dětských Klokáncích.Klokánek je zařízení spadající pod Fond ohrožených dětí R a jsou zde děti snad s nejtragi tějším osudem: děti týrané psychicky a fyzicky,pohlavně zneužívané, odebrané rodičům z důvodu nelidskéhoacházení, špatné péče, aj. Jsou zde děti od 0 do 18-ti let věku.Právě proto, aby se smály i o i dětí z Klokánku, vznikla akce Vánoce patří dětem, do které by se ráda zapojila také Ostravská univerzita v Ostravě.Sta í málo. Do krabice od bot dát pár drobností a dáreček předat na sběrné místo. Všechny krabice budou předány vybraným Klokánkům v ČESKÉ REPUBLICE .

.POPIS JAK NA TO:

Klasickou krabici od bot včetně víka (standardní krabici ne velkou odkozaček) polepte dárkovým papírem a naplňte dárečky pro děti - věcmi pro chlapce nebo holčiku ve věkové kategorii 2-4, 5-9 nebo 10-14 let.Krabici prosím označte etiketou, aby bylo jasné, pro koho je krabice určena. Vítaná je směs obleč ení, hraček,školních potřeb, hygienických potřeb a sladkostí,  dle vlastního uvážení. Takto zabalený a označený dárek odevzdejte nebo pošlete vnitřní po tou na sběrné místo - na rektorát univerzity p. Ritě Chocholoušové, a to nejpozději do 30. 11.2013. Po tomto datu Ostravská univerzita v Ostravě zajistí doruč ení v ech dárečků do Klokánku. 

Společně d o k á e me  V á n o c e  t ě m t o  d ě t e m  u d ě l a t  k r á s n é , p r o t o ž e   Vánoce patří DĚTEM!!!