*1.měsíc*

Stojím v lékárně ve frontě a chce se mi omdlít. Je tam vedro, vydýchaný vzduch a paní přede mnou má prostě nesnesitelný parfém. Ale pořád je to lepší než pán před ní, který smrdí zřejmě od přírody a je mi tak nějak fyzicky odporný.Fuj, teď jsem si všimla lupů v jeho vlasech. Asi se pozvracím. "Těhotenský test,"odpovím na otázku lékárnice, co si přeju.

Mám mžitky před očima a venku si musím chvilku sednout na parapet výlohy,abych se neskácela. Jsem si jistá svou věcí a 2 čárky na počuraném papírku mi to pak doma jen potvrdí. Asi brzo omdlím, třeští mi hlava,ale jsem šťastná.

* 2. měsíc*

Je 7 hodin ráno, já stojím v kuchyni před ledničkou a vedu vnitřní boj:když ledničku neotevřu a nevytáhnu si z ní něco na snídani, brzy se pozvracím. Pokud ji otevřu a ucítím to, co člověk cítí, když ledničku otevře, pozvracím se taky.

Jdu si napustit do sklenice ledovou vodu, napiju se, opláchnu si čelo, otevřu dokořán okno, zadržím dech a risknu to. Rychle otvírám lednici a bleskově vytahuju máslo a mlíko. Vyhrknou mi slzy do očí a ženu k oknu to rozdýchat. Hurá, ustála jsem to, už mám aspoň na dopoledne vyhráno.

Snídám bílý rohlík s máslem a bílou kávu, to jediné, co dopoledne snesu k jídlu. Posilněná snídaní jdu odvážně uklidit věci zpět do lednice a zrak mi padne na 2 buřty v igelitovém pytlíku,co si koupil manžel na večer na opékání. Ty už jsem neustála. Nesnáším zvracení, takže zvracím s křečovitě zavřenýma očima, abych to neviděla, pak poslepu tápu po toaletním papíru a po splachovadlu. Opouštím záchod, pustím si na hlavu studenou vodu a jdu na dvůr to rozdýchat. První, co uvidím po otevření dveří na dvůr, je hromádka od našeho štěňátka.Poslepu zvedám prkýnko. Jsem vyložená z kuchyňského okna, zhluboka

dýchám a přemýšlím, že bych měla něco sníst. Jediné, na co jsem schopná pomyslet bez odporu, je rohlík s máslem a bílá káva. Stojím před ledničkou..........

Věčný koloběh. Mám pocit, že se neudržím na nohou. Ležím v posteli, hlavu jsem si osprchovala studenou vodou, mám okno dokořán a zhluboka dýchám.

Asi bych měla něco sníst.......... Přichází domů manžel s oblíbenou žertovnou otázkou na rtech: "Cos tady celý den dělala?" Bez jakýchkoli skrupulí pronáším neomaleně: "Blila." Manžel se hurónsky směje, považujíc to za dobrý vtip, otvírá dokořán ledničku a volá na mě: "Co máme k jídlu, maminko???"

* 3. měsíc*

Miminku na ultrazvuku bije srdíčko, vše je v pořádku a já dostávám konečně těhotenskou průkazku a přemýšlím, jak se vyrovnám s pokynem sestry,abych přišla příště nalačno.Smlouvám s ní aspoň o kapku kafe nebo čaje a vyhrožuju poblinkáním sesterny. Směje se a povoluje mi trochu vody.

Přicházím domů a rozrážím dokořán všechna okna: nesnáším vůni našeho domu.

"Nepřipadá ti, že nám to tady strašně smrdí?", vyzvídám na každém.

Smrdí mi sprchový šampon, tělové mléko, je mi odporný olej na opalování,hnusí se mi jídlo, je mi odporný dokonce i rohlík s máslem a bílá káva. Jediné,co mi voní a na co mám chuť prakticky pořád, je pivo.

Opuchly mi nohy a obličej a na bradě se mi vyrašil lišej záhadného druhu.Večer k nám přišlo pár známých na grilovačku. Cpou se masem a mají odporně mastné brady a prsty. Maso odporně smrdí. Manžel odlamuje nožičky špekáčku a dává je synovi, který mlaská a omastek mu teče po bradě. Odbíhám blinkat.Když se vrátím, úplně bílá, syn si mi sedne na klín, obejme mě mastnýma ručičkama a zeptá se mě: "Copak je maminko?"

* 4. měsíc*

Všechny kolem nesnáším. Nesnáším naše štěně, leze mi na nervy manžel, příbuzní, mamka. Syn má tisíc otázek ve chvíli, kdy se mi nechce ani trochu mluvit. Manžela zajímá jen, co je k jídlu a jestli jsem vyřídila všechno, co jsem měla.Ještě ke všemu si ráno ohřál buřta k snídani a ten kastrůlek s mastnou smradlavou vodou nechal na sporáku. Dvakrát se pozvracím, než dokážu sejít z ložnice v patře dolů do kuchyně. Sobec jeden hnusná. Vůbec ho nezajímají moje starosti, mamku zase zajímají až moc... Hlavně, ať se mi dneska nikdo nedostane do rány. Mám chuť všechno rozkopat.

Syn mi sděluje, že on spát rozhodně nepůjde. Začínám asertivně vysvětlovat, že rozhodně půjde, ale nějak se to zvrtne a ječím na celé kolo, že už toho mám dost, že mi tady nikdo odmlouvat nebude a že vůbec.

Vztekle kopu do balónu na cvičení a odcházím trucovat do ložnice,kde se vzteky rozbrečím.

Slyším, jak manžel potichu vysvětluje: "Maminka je trošičku nervózní, nesmíš jí moc zlobit..." "Tak dobže," odpovídá syn a já pro změnu pláču dojetím......

*5. měsíc*

Dojetí z konce 4. měsíce mi zůstalo. (Mimochodem stejně jako lišej v obličeji).Nemůžu se dívat na televizní noviny, protože téměř u každé zprávy pláču.Pláču i u reklam, nemůžu jít na žádnou kulturní akci, protože mě k pláči dojímá krásná hudba. Potají utírám slzy v divadle, kam jsem se synem dorazila na doják Perníková chaloupka. Večer pláču, protože babička s dědečkem chtějí vzít syna do ZOO a povezou ho tam autem. Jsem přesvědčená, že se vybourají. Mám panickou hrůzu a pláču dlouho do noci.

Manžel konstatuje, že mu mé vzteklé období bylo přece jen o trochu sympatičtější a vypíná televizi, protože právě začíná nějaká riziková reklama už ani nevím na co, zřejmě na polévky od Vitany.

Zvracím už jen jednou týdně, ale musím nosit vysoce elegantní gumové punčochy kvůli křečákům. Jednou pláču, protože jsem si vsugerovala, že mám nějakou zákeřnou nemoc krve, protože mi na nohách vyskákaly takové červeno-fialové tečky, které si moc dobře pamatuju od taťky, než zemřel.Asi půl hodiny se zmítám v hrozných představách, jak jsou moje děti sirotkové, případně jim jejich otec dovalil macechu , jakou pipku s pevnejma prsama, kterou třeba ještě ve finále budou mít rádi a nikdo si na mě ani nevzpomene....., pak mi dojde, že je to obvyklá vyrážka po holení nohou, pořádně se vysmrkám a jdu spát.

* 6. měsíc*

Přestala jsem zvracet, ale mám nesnesitelné bolesti v žebrech. Ukázalo se, že mám jakési mezižeberní srůsty, které se mi pomalu trhají. Dělají se mi podlitiny a já mám bolesti ve všech polohách kromě lehu na zádech,kdy je to jakž takž snesitelné. Kromě toho si z pátého s sebou stále nesu lišej na bradě, gumové punčochy a pipku s pevnejma prsama.

Žárlím na všechno, co je ženského rodu. Prohlížím se v zrcadle a vidím jakousi rozplizlou ropuchoidní maminu se zplihlýma vlasama, opuchlým obličejem, pletencema žil na nohách a obrovským břichem. A pak vidím všechny ostatní sexy ženy a dívky, sportující, vysmáté, vyzývavé a netěhotné.

Manžel při pohledu na mé svlečené tělo vypadá jako já v prvních měsících těhu při pohledu na buřta.

Ze všech stran se naznačuje, že nejsem žena, ale matka. V knížkách se o mých pohlavních orgánech mluví jako o rodidlech (slovo, které je mi tak odporné, že je mi nevolno i teď),prsa se začínají stávat továrnou na mlíko. Vyjdu schody do prvního patra a funím jak lokomotiva.

Nenajdu na svém těle místo, které by nebylo aspoň trochu oteklé. (Na rodidla si pravda přes břicho nevidím, tak nevím...) Manžel vymetá podnikové večírky a zjevně se výborně baví s pevnoprsařkama. Asi ho brzo nakopnu nožkou zpevněnou v gumové punčošce...

* 7. měsíc*

Sláva, dotrhly se srůsty, ze dne na den je klid.

Začala jsem ale pro změnu znovu zvracet. Ne tak často, ale zato trochu brutálněji, málokdy to totiž vůbec stihnu doběhnout na záchod. Taky k nám přišel Mikuláš s čertem. Čert zahudroval a zachrastil řetězy a já se rozplakala.Čert trochu znejistěl, tuto reakci asi čekal spíš od dítěte než od maminky.Manžel po jejich odchodu vážně pokyvoval hlavou a s uspokojením konstatoval,že mi konečně došlo, že jsem celý rok zlobila a začala se po právu bát.

Pak mě se synem společně uklidňovali, že čert jen tak hudruje, ale že by mě ve skutečnosti nechtěl. Těžko už mi někdo někdy uvěří, že mě k pláči dojal strach spatřený v synových očích.

Novinkou pro tento měsíc je absolutní neovládání svěračů.Zakašlu, kýchnu, zasměju se a můžu se jít převléknout. Lehkou ostudu jsem udělala na oslavě Silvestra, kdy jsem se doslova smíchy počurala, naštěstí tam byli jen naši nejbližší známí...

Navíc mě trápí střevní problémy, což je společně s předchozím problémem dost vražedná kombinace. Nejlepší je pro mě vůbec nevycházet z domu,v době předvánočních nákupů dost problematický úkol.

* 8. měsíc*

Odhazuji gumové punčochy, protože už je prostě nesnesu. Mám pocit, že červenými proužky uprostřed stehen, které mi tam zůstaly vytlačené po okrajích punčoch,budu ocejchovaná asi už nadosmrti. Taky přemýšlím,jestli vůbec kdy ještě svoje nohy budu moct někomu ukázat.

Zmizel mi lišej z brady a nahradilo ho jakési postpubertální akné. V kabelce musím pořád nosit Rennie, protože mě má žáha asi brzo sežehne.

Praskly na mně moje těhotenské rifle. Mám sice ještě jedny, ale ty mi zase hrozně kloužou po břiše dolů a následně spadnou úplně. Musím na nich teda nosit kšandy, což sice slouží k výbornému pobavení mé drahé polovičky,ale já z toho zrovna dvakrát nadšená nejsem. Mohla bych nosit sukně a šaty, to bych ale musela dopnout kozačky, což je při současném stavu mých lýtek absolutně nereálné.

Praskly mi zipy u obou zimních bund a ulomila se mi čtyřka vpravo nahoře. Takový lehce destrukční měsíc.

*9.měsíc*

Na poslední chvíli jsem si s vypětím všech sil sundala všechny mé (dva) prstýnky, protože hrozilo, že by mi je pak museli odříznout i s prsty.Ulomila se mi pětka vpravo nahoře. Kromě jiných zábavných akrobatických prvků při zavazování bot, depilaci atd...provozuji těhotenskou jógu při nesčetných pokusech ostříhat si nehty na nohou. Konkrétně tedy na pravé noze, na levé to jde celkem v pohodě.S pravou jsem měla dlouho problémy, pak jsem ale našla výborný způsob -nutné asi půlhodinové rozcvičení zadních a vnitřních stehenních svalů, šikmých zádových a krční páteře: V široko rozkročmém sedu na zemi přitáhnete tělo k pravé noze šikmo tak, aby břicho splývalo volně mezi rozkročené nohy a netlačilo se. Zkroutíte hlavu tak, aby bylo vidět na prsty u nohou. Při dobrém rozcvičení je možno v této poloze ostříhat všechny prsty najednou, druhou variantou je pomalu kmitat, při každém kmitu pak ošetřit jeden prst.Třetí variantou je návštěva pedikérky.

Konečně porod. Břicho je pryč a v mém náručí stvoření, do kterého jsem se nekonečně a na první pohled zamilovala, které celých těch 9 měsíců prožilo se mnou, na nic si nestěžovalo a snášelo všechny mé nálady, propady, poklesky a nepříliš vzorné chování. Bezpečně poznávám ty patičky, které usilovně a bez přestání kopou do prázdna, jakoby hledaly to břicho zevnitř do kterého byly zvyklé se tak nádherně zabořovat. Bezděčně nastavuji břicho zvenku, zdá se, že je to jak náhražka přijato.

Netrvá to ani tak dlouho a já začínám mít při pohledu na maminky těhulky neodbytný pocit krásné nostalgie.

To bylo přece tak nádherné období, no řekněte.......

Venku je opravdu ošklivo, babí léto v nedohlednu, tak vám pro zpestření takových dnů dávám tento tip:
 

ZVÍŘÁTKA Z BALÓNKŮ

Nascannovala jsem knížků, kterou jsme si přivezli z Řecka. I když to přečte jen málo z vás, tak podle obrázků zvládne zvířátka vyrobit každý.

Praktické rady pro začátek:

- balónky jsou v této knížce používané 30cm. Pokud byste je nafoukli úplně, tak jejich velikost bude až 5x větší. (Ke knížce byly přiloženy i balónky, ale koukala jsem, že je mají za směšný peníz i s pumpičkou u vietnamců. Otázkou je, zda nebudou praskat. My zatím čerpáme z řeckých zásob.)

- jednodušší práce je z balónky, které nejsou úplně nafouknuté. Zkrátka si na konci nechte vždy "cancourek", ten se bude postupně dofukovat, jak budete s balónkem pracovat.

- nebojte se pnutí, při tvoření 🙂

- abyste vytvořili jednu část, tak stačí, abyste dvakrát zatočili v daném místě. Důležitější je, že se pak v určitých místech tvoří další spoje, které zafixují balónky proti vyfukování. To uvidíte na obrázcích.

- na dokreslení nepoužívejte obyčejný fix, ale centropen. Jinak se pěkně umažete. V papírnictví pořídíte i pohyblivé oči.

Tak hurá do toho, ať mají děti radost 🙂

PEJSEK

Vaše neuvěřitelně zvědavé batole si osvojilo novou dovednost – jinou a tedy i vzrušující.
Často je první sprosté slovo následkem nápodoby. Možná to zaslechlo od vás, když vás při jízdě autem vytočil nějaký řidič, který vás nebezpečně předjížděl. A teď to bez přestání opakuje, zatímco spokojeně sedí na zadním sedadle. Nejvhodnější je počkat, až to dítě přestane bavit. Pokud to trvá opravdu dlouho, přiznejte, že jste to neměli vyslovit, že to není vhodné slovo a rozptylte dítě písničkou či nějakým příběhem.

Možná ale mluví sprostě, protože to slyšelo od staršího kamaráda, který si nedávno rozšířil slovní zásobu o nové výrazy a myslí si, že by byla náramná legrace podělit se o ně s vašim dítětem. Nebo nedopatřením zaslechlo část filmu či seriálu, kde mluvili hrubě a nevybíravě.

Když uslyšíte sprosté slovo od svého dítěte poprvé, udělejte vše pro to, abyste se nezačali smát, jakkoliv vás to mohlo pobavit. Pro batole by to samozřejmě bylo jen povzbuzením k tomu, aby svá slova zopakovalo. Ze strany malého človíčka je to experiment. „Je tu něco, co lidé říkají s určitou intenzitou, intonací, apod. Tak já to zkusím říct a uvidím, co se stane…“ Přimět dospělého k emocionální reakci – k smíchu či vzteku – znamená pro batole mít moc, dokázat dospělé do určité míry ovládat. A to je pro ně velmi přitažlivé. A přestože vás může fráze „podělaný nos“ z úst vašeho potomka napoprvé pobavit, opravdu není v jeho zájmu, abyste svou pobavenost dali najevo. Až tedy začne vaše dítě s nevhodným jazykem experimentovat, pamatujte, že nejlepší reakcí je žádná reakce.

Pokud si vaše dvouleté dítě dobře osvojilo již několik nadávek, je na čase stanovit určité hranice. Samozřejmě opět je nutné, aby to proběhlo naprosto v klidu, bez rozrušení či vzteku. V opačném případě dáte dítěti najevo, že tímto způsobem si může rychle získat vaši pozornost. Pokud je to dítětem vymyšlené slovo či fráze (třeba „kadihlava“), řekněte prostě, že taková věc neexistuje a že nerozumíte, co chce říct, protože to nedává smysl. U existujících sprostých slov nic nevysvětlujte, zkrátka řekněte, že tato slova se u vás doma a mezi přáteli neříkají – opět to udělejte jakoby mimochodem a nezaujatým hlasem.

V některých případech dobře poslouží jednoduché náhražky. Pokud si dítě se slovy jen hraje, zkuste mu nabídnout jiné – např. „abrakadabra“ nebo „čárymáry“, apod. nebo nějakou zajímavou slovní hříčku či říkanku pro děti. Tím odvedete pozornost a dítě se zabaví. Pokud si dítě opravdu potřebuje ulevit a nezná jiný vhodný výraz, je potřeba mu jej nabídnout. Např. může říkat „Jsem naštvaný!“ Dovolte mu to vyslovit s patřičnou hlasitostí a intonací. Můžete i vymyslet nějaké zábavné zvolání, které budete v rámci rodiny používat (např. „Do ponožky!“ nebo „Můj ty zube!“). Bude vás to bavit všechny a sprostá slova se vám budou ještě nějakou dobu vyhýbat.

Pokud nic nezabere a dítě ignoruje i vaše varování, je čas zasáhnout jiným způsobem. Reagujte klidně, rychle a konzistentně. Dítě bude potrestáno (i když v batolecím věku volte vždy jen velmi krátký trest) např. tím, že bude chvíli v klidu sedět na židli a nikdo si s ním nebude hrát ani mluvit.

Určitě to aspoň někteří z vás znáte. Dítko ne a ne si čistit zoubky. Jak to máme my? Zeptala jsem se ostatních maminek na tyto základní otázky:
Zoubky? Jak vám jde čištění? Máte nějaký fígl? Kolikrát denně čistíte?  

Verča a Ondra

Nijak to neřeším, čistí si zuby jen jednou denně (večer) - ráno nechce, nenutím ho. Čistí si zuby sám, potom řekne mně, abych mu je vyčistila, tak říkám básničku - vždycky si něco vymýšlím, co mně zrovna napadne na daný rým. 

Petra a Vojtík

Zoubky čistíme ráno a večer, čištění jde v pohodě, ale někdy to bývá velký boj  Nejvíce u nás zabírá, když mu u toho něco barvitě vyprávím  

Káťa a Ondrášek  

V polovině srpna jsme vyrazili na dovolenou - konečně CELÁ RODINA (takže i s taťkou). 

Jeli jsme autem. Cíl Řecko/vesnička Velika. Před námi 1757 km. Niki byla po cestě úžasná. Skoro vůbec nefňukala. A když přeci jen, tak to bylo kvůli 3 hodinovému čekání na maďarských hranicích. Pro jistotu jsme měli do auta dostatečnou zásobu laskomin, knížky, nalepovánky (ty teď vedou na celé čáře, mají je v Levné knize a my se jimi zabavili po velkou část dovolené), DVD přehrávač a kreslící tabulku. Na cestě tam i zpátky jsme zvládli i dvouhodinovou zastávku na spání.

Pobyt jsme si moc užili. Hlavně na Nikče bylo vidět, jak je ráda, že se jí táta věnuje celý den. A já prostě odpočívala, přečetla jsem dvě knížky, občas uvařila něco z místních surovin (fasolakia, makaronades, řepu...)a těšila se z toho, že po dlouhé době vidím svého brášku. PARÁDA.

A jak Niki nezapře, že v ní z části proudí řecká krev? 🙂
- sní celé chapadlo z chobotnice sama. 
- olivy by jedla na kila. Jen kdyby nebyly tak slané.
- už začíná pochytávat řecká slovíčka (děda na ni mluví od narození řecky, ale ona zatím nechce odpovídat. Když ji ale řekne, aby něco donesla, tak jde a přinese správnou věc).
- nevadí jí štípance do tváří. Teda ty od komárů jó, ale ty od místních vesničanů né, ty snáší s grácií 🙂
- z moře ji musíme vyhánět (ale to snad každé dítě). Teda, když byly vlny, tak se jí tam moc nechtělo, ale jinak byla pořád jako potápka. Možná díky plavání, na které chodíme (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/08/plavu-si-ani-nevim-jak.html) .

Návrat do Čech, byl doslova jako studená sprcha, pěkně jsme při vynášení kufrů zmokli. Tak snad nás příští týden čeká ještě trochu sluníčka, abychom si užili babího léta, které tu bývá krásné.

P.S. Bepanthen Plus se nám samozřejmě opět hodil. Brácha si popálil ruku o cigaretu a jeden den nás pěkně poštípali komáři, tak jsme se mazali všichni.

Milé maminky, tatínci a všichni příznivci stránek modrykonik.cz,

připravili jsme pro Vás soutěž o dárkové balíčky kojenecké a dětské péče Weleda, každý v hodnotě 797,-Kč.
Balíček obsahuje to nejdůležitější pro Vaše miminko (Měsíčkový kojenecký krém na opruzeniny 75ml, Měsíčkovou kojeneckou koupel 200ml, Měsíčkový kojenecký olej 200ml).
Vše je uloženo v praktické kovové dóze s víčkem. Navíc jako dárek je v balíčku bavlněná plenka s potiskem, 50 x 70 cm). Odměněno bude 5 výherců.

Pokožka dětí je velmi jemná, přibližně 5x tenčí než u dospělého člověka. Látky na ni nanesené se prakticky beze zbytku vstřebávají a bezprostředně přecházejí do krevního oběhu. Je tedy důležité citlivou dětskou pokožku chránit a současně ji – a tím ani dětský organismus – nezatěžovat.

Měsíčková kojenecká a dětská péče Weleda chrání a pěstí pokožku Vašeho děťátka od prvního dne života. Speciální kosmetická řada zahrnuje 100% přírodní přípravky z nejčistších dostupných surovin v kvalitě BIO kosmetiky. Jsou šetrné k pokožce, kterou jemně čistí a pečují o ni.

1. produkty jsou vyvinuté ve spolupráci s lékaři a farmaceuty a jsou speciálně uzpůsobené pro potřeby citlivé dětské pokožky – vhodné od prvního dne života.
2. dermatologicky testováno – výborná snášenlivost i při atopickém ekzému
3. výtažky měsíčku lékařského v BIO kvalitě s protizánětlivými, hojivými a antibakteriálními účinky
4. přípravky obsahují pouze čisté přírodní suroviny z kontrolovaného ekologického zemědělství a jsou nositeli mezinárodního certifikátu přírodní kosmetiky a biokosmetiky NATRUE

Pravidla soutěže:

Psycholožka procházela po místnosti, zatímco publiku přednášela o zvládání stresu. 
Když pozvedla sklenici s vodou, každý z přítomných očekával, že se zeptá 
"Je sklenice z poloviny prázdná nebo z poloviny plná?" 
Namísto toho se však pousmála a zeptala se lidí, kolik si myslí, že sklenice váží.
Odhadů bylo mnoho. Ona však řekla:

"Na skutečné hmotnosti nezáleží. Záleží na tom, jak dlouho sklenici držím.
Pokud ji držím minutu, není to žádný problém. Když ji budu držet hodinu, bude mě bolet paže. 
Kdybych ji držela celý den, moje paže by se cítila paralyzovaná. 
Každopádně, sklenice je stále stejně těžká, ale čím déle ji držím, tím těžší se zdá." 

Pak pokračovala. 

"Stres a starosti jsou stejné jako tato sklenice. Myslete na ně chvíli a nic se nestane. 
Myslete na ně o něco déle a začnou vás zraňovat. 
A budete-li se jimi zabývat celý den, budete se cítit paralyzovaní - neschopní cokoli udělat."
Je důležité nezapomínat své stresy uvolňovat. 
Každý večer, co nejdříve to půjde, odhoďte všechna svá břemena. 
Netahejte je s sebou celý večer až do nočního spánku. 
Nezapomeňte svou sklenici včas odložit . 


K R Á S N Ý D E N !

Chtěla bych se zeptat jestli tu má někdo zkušenost s tímhle přípravkem. Po injekci sayana nemám v děloze sliznici a dr m doporučila ať zkusím nejprve tohle, ale nevím jak to užívat aby to pomohlo na tu sliznici. Děkuji

Kojenecké plavání je ta nejúžasnější věc, kterou mohl někdo vymyslet. Miluju vodu a Nikoletka taky. Plaveme od jejího šestého měsíce. V Jablonci máme Mišutku (www.misutka.eu). Dětský klub, kde jste ve vodě v pohodě. A opravdu to tak je.

Niki pod vodou

Můžete si vybrat i kojenecké vaničky, kdy lektorka dorazí třeba i k vám domů, ale to jsme nepraktikovali, tak nemůžu soudit. I když jsem si říkala, že u druhého miminka bych zaplatila alespoň jednu ukázkovou hodinu a věděla bych jak správně mimčo ve vodě stimulovat a hlavně jaké masáže potom aplikovat. Samozřejmě si to každý může doma určit sám, ale takhle od zkušené lektorky je to asi lepší.

Takže, když nám naše doktorka podepsala povolení, které je na první lekci potřeba, tak jsem začali "plavat". V uvozovkách, protože ze začátku se jedná o seznamování s vodou. Lekce trvá většinou max. 45 minut a probíhá v nerezovém bazénu, takže chloru je ve vodě pouze minimální množství (miminka by do chlorované vody neměla). Lektorka má k dispozici spoustu pomůcek. Hodina má řád. Začíná přivítáním na mělčině. Nějakými pohybovými cvičeními (u větších dětí poté následují různé hry - přenášení vodolepek, průchod kruhem pod vodou, průchod pod mostem, lovení želviček, nalévání vody do mlýnků...). Pak se vydáme na hloubku, vytvoříme kruh a plaveme do jeho středu. Přitom se povídají různé básničky a miminka se usmívají. Měli jsme asi štěstí na spoluplavce, ale u nás brečeli miminka opravdu málokdy. Používají se rybičky kolem pasu, pásky nebo kroužky na ruce.

Ze začátku se miminka nepotápí. Lektorky - tety je to učí postupně. Nejdříve se děti opatrně polévají kelímky a učí se u toho signál, díky kterému pak zadrží dech. Polévání se stupňuje. Poté se zanořují po nosánek a nakonci prvního kurzu se většinou potápí. Potom jsou moc hezké fotografie pod vodou, které také Mišutka zajišťuje s profesionálním fotografem. Každá lekce končí rozloučením se stejnou básničkou. V šatnách je dostatek prostoru na převlečení, namazání, vyčištění oušek atd. a pak hurá do herny a na svačinku. Patnáct minut před lekcí a minimálně dvacet minut po lekci by děti měly být v herně, aby se aklimatizovali. Maminkám to vyhovuje. Vždy jsme daly dětem svačinky nebo oběd, podle hodiny, kdy lekce probíhá. Pak si děti hrají a my popíjíme kafíčko nebo výbornou hustou čokoládu. Pohodička.

Naše děti už jsou mazáci. Hodiny probíhají úplně jinak než ze začátku. Kdykoliv jedeme kolem bazénu, tak chce Niki na plavání. Moc se na to těší. Ale když jsou Vojtík a Eliška nemocní a plavat nejdou, tak to Niki baví jen v bazénu a v herně moc být nechce. Bez kámošů to není ono. Na lekci spolu ti tři trochu zlobí. Nejraději by si dělaly to, co je baví nejvíce - blbinky.

Co si s sebou na plavání vzít:

ručník,
župánek (není úplně nutný),
plínku do vody (raději i jednu náhradní) - my teď už nosíme jen plavky,
mýdlo a šampón (vlasy by se měly mýt před každou lekcí, pokud se s dětmi potápíte), maminky by neměly být kvůli miminkům namalované
Po lekci:
uchošťoury na vyčištění vody z oušek - hlavně u miminek
krém na namazání celého tělíčka - my používáme Excipial U Lipolotio a jsem s ním moc spokojená
bepanthen - je moc důležité po bazénu dbát na intimní partie - důkladně vysušit oblast zadečku a genitálií a poté namazat. Jednou/dvakrát jsem bepanthen zapomněla a ze začátku, když jsem se s ostatními neznala, jsem se styděla zeptat, tak měla Niki mírné opruzeniny. Které se do druhého dne po namazání vytratily,
svačinu a pití,
drobné na kávičku - pokud ji vaše centrum také bude mít tak výbornou 🙂

Tak, ať je vaše zkušenost s kojeneckým plaváním také tak příjemná a mimčo se na lekce těší.

Blízkost maminky a děťátka je důležitá, rozvijí obrovské vzajemné citové pouto. Díky bezprostřednímu kontaktu s dítětem lépe a rychleji pochopíte jeho potřeby, požadavky, pláč a radost, které s vámi sdílí. Toto pochopení udělá z péče o dítě to nejkrásnější období v životě rodičů, na které budete rádi vzpomínat.

S dítětem v šátku se můžete pohybovat kdekoliv a kdykoliv. Již žádné schody, tramvaj, autobus či kopec pro Vás nejsou překážkou. Při nakupování nemusíte řešit, jak zvládnout kočárek a nákupní vozík současně. Při vycházkách máte volné ruce, které jsou vždy k dispozici pro malou ručku staršího sourozence.

Nosit můžete dítě již od narození až do věku 5 let. Doba nošení se bude postupně zkracovat. U staršího dítěte oceníte možnost nošení zejména při růstu zubů, návalech vzteku, nemoci, náhle únavě atd. Při nošení očekávají zejména novorozenci, že se budete pohybovat, nebo alespoň pohupovat. Tento rytmický pohyb znají ještě z dob v bříšku.

Společnost Mamaja group pro Vás připravila představení šátku Caboo a nosítka Manduca. 

Manduca

je ergonomické nosítko, které navrhovali němečtí fyzioterapeuti a lékaři. Má ve znaku housenku.
Můžete jej používat od narození dítěte až do jeho předškolního věku, respektive do 20 kg dítěte. Pro novorozence je připravena speciální vložka a součástí nosítka je také kapuce pro fixaci hlavičky spícího dítěte.

Na úvod bych chtěla napsat, že porod byl pro mě neuvěřitelný zážitek. Jelikož jsem měla porod neuvěřitelnou rychlovku tak na něj vzpomínám hrozně ráda.

05:00 - pondělí 26.8.2013

V 5:00 ráno jsem se šla vyčůrat (jako obvykle a samozřejmě už po 4 za noc) a jen jsem cítila takový slabý tlak v podbřišku. Jako když je zácpa. Vůbec mi to nepřipomínalo MS bolesti. Ale bolest se pořád opakovala a to po 10 minutách. Šla jsem ještě spát, jelikož bolest nebyla velká tak jsem ještě usnula. Vzbudila jsem se něco po 6 hodině ranní a bolest byla pořád stejná. Řekla jsem si že to určitě jsou jen poslové a že pak přejdou. Napadlo mě že kontrakce by boleli určitě uplně jinak. Protože já jsem nemusela tuhle bolest ani rozdýchávat, jen jsem prostě cítila že mě něco bolelo.

V 8 hodin ráno přišla i sestra do obýváku a seděli jsme, snídali a řekla jsem že me pořád pobolívá v podbřišku. Tak jsme asi do 9 hodin seděli u televize a sestra se mě pořád ptala: "Tak co, jak ti je? Bolí to? Máš ještě bolesti?" 😀 ... Tak jsem jí pokaždé řekla at se nestresuje, že mám pořád bolesti ale nic hrozného. Asi v 9 hodin jsem si řekla že si dám horkou vanu a bud mě to přejde nebo zesílí. Ve vaně jsem vydržela jen 15 minut. Vůběc mě to tam nebavilo. Mezitím co jsem byla ve vaně tak na mě pořád volala sestra: "Tak co? Jak ti je?" Už mě to pak štvalo 😀. Tak jsem ji řekla že až se to nebude dat vydržet tak jí řeknu 🙂. Bylo něco po 10 hodině když jsem se rozhodla že zavolám přítelovi aby pro mě přijel, že zajedeme do porodnice. Buď nás pošlou zpět nebo budu rodit. Kupodivu jsem nebyla ani nervozní. Hned na to mi volala mamka, co děláme. Tak ji říkám: "Volala jsem Radkovi, zajedem do porodnice." Mamka hned se ptala: "Už máš bolesti? po kolikati minutách?" Já na to: "No tak po 10 minutách. Uvidíme, buď mě pošlou domů nebo si mě tam nechají." Mamka hned řekla: "No to už si tě tam nechají, to už tě nepošlou domů." (samozřejmě jak mluvila tak šlo slyšel že je nervozní 😀 )...

Přítel pro mě přijel asi v 11:45. Ale v 11:30 ještě volala mamka sestře jestli už jsme jeli atd. Sestra říká: "Néé ještě je doma, Radek ještě nepřijel." A mamka hned začala řvát do telefonu že jsem to slyšela i já: "Ježišmarjááá měla si zavola záchranku." 😀 ... Říkám mamce: "Mami prosimtě však neporodím do půl hodiny 😀" Přítel pro mě přijel a měl jen úsměv na tváři 😀... Tak jsem mu jen řekla: "No hlavně že ty se směješ 😀" ...

Do porodnice jsme přijeli v půl 1. Ještě asi 10 minut jsme ale hledali porodnici v areálu nemocnice protože ji přestavěli a já jsem se nebyla dívat na porodnici když jsem byla těhotná. Přišli jsme do přízemí na příjem. Napadlo mě že tady asi budou přijímat při porodu. Tak jsem tam ještě 10 minut čekali až přišla paní na příjem a že co potřebujeme. říkám: "Jsem 40tt a mám bolesti po 10 minutách." Paní na mě vyvalila očí a říká: "Ježiš to musíte do druhého patra na porodní sááál." Tak jsme ještě ťupkali po schodech do druhého patra. Byl tam i výtah ale mě se nechtělo výtahem 🙂. Došli jsme k porodním sálům, tam jsem se ohlásila a vzali nás na ozvy. To už jsem bolesti sítila trošku víc. Sedli jsme si do křesel, do šíleně NEPOHODLNÝCH KŘESEL. No Radkovi se sedělo dobře, jen já jsem musela být prohnutá v zádech, protože křesla byli strašně hluboké, do toho kontrakce, které už jsem cítila víc. Tak jsme seděli 20 minut na ozvách. Přišla sestra a řekla že ještě natočíme tak 10 minut protože malému se nechtělo hýbat. Ale srdíčko bilo normálně. takže na zvách jsem strávila skoro hodinu. No nebylo to moc příjemné. Pak mě sestra odpojil, že půjdu za paní doktorkou aby mě mohla vyšetřit. Tak jsem šla do ordinace, byla tam těhotná doktorka 🙂... Vyslekla jsem se, vylezla jsem si na kozu a ona do mě strčila prst. Zamračila se a strčila do mě 2 prsty. To jsem se už ptala co se děje. Jestli jsem otevřená nebo ne. Doktorka na mě: "Ano jste otevřená na 4cm." Já jsem jí řekla: "Cože to jako dneska budu rodit?" Dr.: "ANo dneska možná porodíte." Proboha, v tu chvilku jsemtomu nemohla uvěřit. Ale nervozní jsem pořád nebyla. Tak přítele poslali pro tašku do auta a mě mezitím zavedli na pokoj. Přítel si ještě zašel na oběd, protože jen snídal. Což to já taky ale já už jsem nemohla jíst 😀... Na porodním pokoji mi napichli kanilu a museli mi dát ATB protože já jsem měla pozitivního streptokoka. Ale to bylo vykapané tak za 10 minutek. Pak mě hned vzala sestřička (bylo ji asi 20 roků) a šla mě udělat klystýr. Jo a jak jsme ještě sepisovali papíry při přijetí tak se mě ptali jestli chci klystýr nebo YAL. Hned jsem řekla že klystýr že chci být hned vyprázdněná a ne chodit po troškách. Navíc že klystýr pomáha při otevírání čípku. Tak mi udělala klystýr a já šla na pokoj. No vydržela jsem max. 3 minuty a musela jsem jít na wc. Mezitím přišel přítel a už seděl v křesle v jejich oblečení 😀

Porod děťátka znamená hodně. A hodně také mění. Rodičům mění harmonogram dní, obsah ledničky, ale i hygienické výrobky v koupelně. Péče o dítě je důležitá a vyžaduje velkou pozornost. Platí to i pro dětskou pokožku. Jak o ni správně pečovat?

Po 40 týdnech v ochranném prostředí dělohy se musí dítě aklimatizovat do odlišného prostředí. Jeho jemná pokožka má od této chvíle velmi důležitý úkol. Citlivá pokožka dítěte pomalu začíná budovat své ochranné a regulační funkce, při čemž vyžaduje zvláštní péči, která ji jemně čistí a intenzivně hydratuje.

Důležitá aktivní složka, která dokonale podporuje rozvoj citlivé pokožky a poskytuje jí dodatečnou ochrannou vrstvu je měsíček lékařský v BIO kvalitě. Jeho hojivé, zklidňující a protizánětlivé účinky jsou známy od starověku. Od května do října neúnavně proměňuje sluneční světlo v léčivou sílu zřetelně uspořádaných zlatavých, oranžových a žlutých květů. Neudivuje proto, že právě tato rostlina patří k nejúčinnějším léčivkám při poraněních a zánětech kůže. Výtažky z měsíčku napomáhají vývoji odolné a zdravé pokožky.

Weleda vyvinula velmi jemné produkty ve spolupráci s týmem porodních asistentek, lékaři a farmaceuty speciálně pro každodenní péči o citlivou pokožku dítěte. Tyto výrobky mají celostní vliv na tělo i duši, a podporují pokožku, aby využila svou vlastní sílu již od prvního dne života.

Všechny přípravky jsou dermatologicky testovány a jsou výborně snášeny i při atopické pokožce. Neobsahují žádné syntetické konzervanty, syntetická barviva, syntetickou parfemaci nebo látky vyráběné z ropy (parafín, vazelína). Jsou nositeli mezinárodního certifikátu NATRUE.

Víte že: než se dostane hotový výrobek a jeho blahodárné účinky na pokožku děťátka, má za sebou dlouhou cestu? Ta začíná výběrem nejkvalitnějších ekologických semen měsíčku lékařského. Také pole pro výsadbu měsíčku musí být připravené: rok předtím na něm rostl jetel nebo vojtěška, aby mělo dostatek živin pro měsíček. Velmi náročná je sklizeň květů: brzy ráno, jakmile oschne rosa, se zahradníci Weledy vydávají na pole a ručně trhají květy měsíčku. Vybírají jen zdravé a plně rozkvetlé rostliny. Každoročně se na zahradách Weledy sklidí kolem 10 tun čerstvých květů. Čerstvé květy se pak ihned šetrně zpracovávají. Jemný masťový základ krémů Weleda obsahuje např. mandlový nebo sezamový olej v BIO kvalitě, hřejivý včelí vosk a další vybrané suroviny. Při výrobě využívá Weleda svých dlouholetých zkušeností s výrobou léčiv s důrazem na bezpečnost a dobrou snášenlivost výrobků již od prvního dne života děťátka.

Varianta V3 - vylepšená varianta s dvojitou ochranou proti přetečení.

Hlavním rozdílem oproti V2 je vsazení bambusové vrstvy velikosti vkládací pleny do vnitřní fleecové vrstvy kapsové plenky. Děťátko má tak při pokožce přírodní bambusovou vrstvu.

Střih je užší mezi nožičkama i na zadečku, působí tak štíhlejší a nedělají velký zadeček. Nové V3 mají taktéž jako V2 dvojitou elastickou ochranu. Pružný lem kapsové plenky sahá vysoko, až téměř k ouškům v přední části, čehož cílem je omezení vymačkání nožiček na maximální možnou míru. Plenka nyní lépe sedí při jakémkoliv pohybu, i během spánku.

Plenku dodáváme spolu s 2 vkládacími plenkami: bambusovou vkládací plenkou a separační vkládačkou z jemného mikroflísu. Jednoduché balení zařadí tuto plenku mezi vaše oblíbené.

Jak jinak na pochvaly.

Moje zamyšlení nad pochvalami, jejich úskalími a alternativami. Oporu hledám zejména v knížce Respektovat a být respektován (dále jen RaR).

Mnoho lidí ani nenapadne, že by na pochvalách mohlo být něco špatného. Někdo možná tuší, že to není ideální styl ale řekne si, že pochvala přece nikdy nemůže uškodit. Dopředu chci upozornit, že ani já se pochvalám nevyhnu, ale níže bych chtěla shrnout proč se o to alespoň snažím.

Ještě než jsem se setkala s konceptem respektující výchovy a ještě než jsem měla svoje vlastní dítě, tak jsem sama nebyla úplně nadšená, když mě někdo chválil. Často jsem měla pocit, že je to jenom taková formalita, když pro někoho něco vykonám nebo když vykonám něco, co ode mne druzí očekávají. Dodnes mi ani úplně nesedí, když mi někdo chválí syna, jak je šikovný či pěkný. To, co mi tedy na pochvalách nejvíc vadí je, že jsou velice nekonkrétní a hlavně často poskytovány bez většího zájmu o osobu, vykonanou činnost či chování. „Ty jsi šikula“, „To je hodný chlapec“, „To je krásná holčička“ a tak podobně na mě působí hodně povrchně. Ano, vím, že je to myšleno jen v dobrém a například při setkání se známým někde na chodníku ani není čas na něco hlubšího, ale mnohem raději slyším „Vidím, že už umí postavit z kostek komín“, „Koukám, jak tvůj syn v klidu čeká zatímco si tu povídáme“, „Ta tvoje dcerka má pěkné oči a krásné lokýnky“. Myslím, že to taky moc času nezabere a přitom je zde vidět konkrétní zájem o člověka, není to paušálně používaná fráze či jakási zdvořilost. Také mám špatnou zkušenost s veřejnými pochvalami. Když paní učitelka pochválí před celou třídou jedno dítko, co se pak často stává? Proč bývají obětmi šikany nejčastěji třídní „šprti“? Jak nepříjemné mi bylo, když mě vedoucí pochválil před kolegy a jak jsem pak z nich cítila odtažitost...

Nelíbí se mi, že pochvaly vytvářejí závislost. Závislost na vnějším hodnocení od druhých lidí. Pokud se staneme závislými na hodnocení druhých lidí, staneme se snáze manipulovatelnějšími. Uděláme i to, co bychom sami neudělali jenom proto, že toužíme po pochvale. Manipulovaní lidé se sami stávají manipulátory (RaR, str.170). Jak já nemám ráda, když vidím štíhlou kolegyni jak fňuká, že má strašný účes a musí zhubnout – kolikrát v tom vidím snahu slyšet od ostatních takové to „ale né, vždyť ti to sluší“. Manipulací je i to, že někoho ve skupině pochválíme a očekáváme, že ostatní se mu budou chtít vyrovnat (dítko ve školce si jako první uklidí po sobě hračky).

„V jednom výzkumu se zjistilo, že děti, které byly svými matkami častěji chváleny za to, že se o něco rozdělily s jinými dětmi, byly mimo domov méně štědré než děti, jejichž matky je za to nechválily.“ (RaR, str. 166)

Pojmenování nanuk pochází z 20. let 20. století a je všeobecně známo, že nejoblíbenějším nanukem je v České republice tradiční Míša, Eskymo a ruská zmrzlina. V horkých letních dnech lidé po studené dobrotě prahnou nejvíce. Nanuk může být smetanový, obalený v čokoládě či vodový. 

Jestliže rádi zkoušíte nové a nové věci, zkuste si vyrobit doma vlastní nanuky. Je to jednoduché. Můžete vyzkoušet buď osvědčené recepty z internetu, nebo si udělat nanuk podle toho, co máte rádi. Výborným pomocníkem jsou speciální formičky na výrobu nanuků.

Sama mám ráda nanuky, které především osvěží a není v nich příliš velké množství cukru, abych neměla výčitky kvůli linii 🙂. Zkusila jsem proto hned 2 druhy nanuků, a to banánový a ananasový s kiwi. Pojďme si společně ukázat jak na to!

Příprava

Jak jsem již uvedla, nanuk jde vyrobit snad ze všeho. Já jsem si nakoupila ananas, banány a kiwi. Podle toho jestli vyrábíte nanuky krémové či vodové potřebujete odlišné suroviny:

1) mléko

Stává se, že Vám bolest svalů, kloubů a některých částí těla znemožňuje každodenní pohyb? Nebo máte nějaké zdravotní problémy, které Vás limitují? Pokud tato omezení chcete eliminovat, zvu Vás na svůj kurz kineziotapingu. 

Jedná se o zcela praktický kurz, který je zaměřen na nácvik jednotlivých tejpovacích technik, který Vás naučí ošetřit Vaše tělo po sportovní aktivitě, případně Vám umožní připravit Vaše klouby a svaly na zátěž. Ale to zdaleka není vše. Pomocí kineziotapingu je možné řešit problémy s celulitidou, pomůže Vám s vráskami či bolestí hlavy. 

Tejpování Vám bude užitečné jak v životě sportovním, tak osobním. Informace o tom, co umí kineziotaping naleznete na: http://www.moravec-tejping.cz/index.php/co-umi-kineziotaping.

Co se naučíte?

Naučíte se ošetřovat ta zranění a takové tělesné partie, které si zvolíte. Větší část kurzu tak bude ve Vašich rukou. Můžete se tedy v jeho rámci nechat také ošetřit. V ceně kurzu jsou obsažené tejpovací pásky, které budeme v průběhu kurzu potřebovat. 

Pro rezervaci míst piště prosím na honza@moravec-consulting.com. Jsou ještě 2 volná místa!

Moje malá holčičko,

opět se sešel rok s rokem a je tu 24. srpen. Tedy den, který se do mého a tatínkova srdce zapsal takovým způsobem, že jen těžko mohu najít slova, která by to vyjádřila… 

Dnes jsou tomu právě DVA ROKY, kdy jsi na nás poprvé zakřičela tím svým sametovým hláskem. Tím hláskem, kterým nás okouzluješ dodnes. Z počátku to bylo spíš o nervy nás všech (dokázala jsi totiž prokřičet i několik hodin v kuse), ale postupem času křik utichal a začaly ho nahrazovat první slova. Dnes už zvládáš i několik vět a my jsme na tebe neskutečně hrdí!

Za ten druhý rok svého života jsi ušla dlouhou cestu. Z mimi holčičky jsi se jako mávnutím proutku stala malou slečnou, která už dokáže jasně dát najevo, když se jí něco nelíbí, umíš si prosadit svůj názor – i když né vždy je správný, umíš spoustu nových slov a věcí, dokážeš se nááádherně vztekat a já z tebe čas od času úplně šílím 😀 

Zároveň ale dokážeš přijít a vlepit mi pusu přesně ve chvíli, kdy jí potřebuju, umíš mě rozesmát, když se mi zrovna smát nechce. Miluju tvoje projevy lásky…když ke mně přijdeš a obejmeš mě tak, jako by to mělo být naposledy… A já si v tu chvíli vždycky přeju, abychom se už nikdy nepustily ♥ Miluju, to jak se o mě „staráš“, když mě něco bolí…Jak přijdeš, pohladíš mě, pofoukáš a zeptáš se: „DOBÝ?“ Jasně, že jo, když jsi tu se mnou! Miluju ty tvoje ksichtíky, co na mě házíš, i to, jak krčíš nos, když ti řeknu, ať se na mě usměješ 😉 Miluju tě od hlavy až k patě a nikdy tomu nebude jinak!!!

Dnešní den mi ovšem i vhání slzy do očí… Končí pro mě, pro nás, to nádherné období, kdy jsme byly jen my dvě, a patřil nám všechen čas. Dnes mi končí ta ona krásná „dovolená“ a od pondělí se naše cesty budou každý den na čas rozcházet. Vím, že to tak má být. Vím, že ve školce budeš šťastná (alespoň v to tedy věřím), protože miluješ děti a společnost. Ale budu šťastná i já??? Snad ano… Až uvidím tvé další pokroky, třeba mě to přesvědčí, že to byl opravdu správný tah. O to víc si ale budu vážit každičké sekundy, co budeme spolu a svět bude zase jen náš 😵

Stejně tak, jako v období těhotenství, je kineziotejping také po narození miminka neocenitelným pomocníkem, těšitelem bolestí a řešitelem zdravotních problémů.  V 6-ti nedělí a po porodu se nejčastěji používá pro řešení následujícího:

• Bolesti zad a šíje – většinou se jedná o bolesti způsobené poškozením svalů. Především díky manipulaci s miminkem jsou zapojovány svaly, které nejsou na podobnou zátěž zvyklé, z čehož pramení časté problémy. Zde se účinek dostavuje velice rychle. 

• Zánět šlach na ruce. K poškození šlach dochází především chronickým přetěžováním – celodenní manipulaci s dítětem. Kineziotaping snižuje otoky, bolest pomáhá zasaženým svalům a tím usnadňuje přenos síly na úponové šlachy. V tomto případě se výsledek projevuje do 48 hodin. (viz. obrázek)

• Posílení svalů stěny břišní a urychlení hojení tkání a úprava trofiky v regionu. Viz. obrázek ve fotogalerii. Ideálně 1.-5.týdnů po porodu. Toto lepení napomáhá správnému hojení nejen svalů, ale také orgánů, které reagují zvětšení prostoru.

• Otoky stehen, lýtek a kotníků – zde je úleva velice rychlá. Během chvíle se zbavíte nepříjemného pálení, bolesti a pocitu těžkých nohou. V tomto ohledu je kineziotaping opravdu nejúčinnějším pomocníkem.

 Pro podrobnější informace si můžete napsat na honza@moravec-consulting.com, nebo volejte na 721 577 578. 

Domácí divadlo

Chtěla bych tu shrnout zamyšlení nad využitím hraní divadla pro nejmenší děti. Mám namysli divadlo hrané se zvířátky, panenkami či plyšáky atp.

U svého syna i u jeho kamarádů, kteří přijdou na návštěvu mám ověřeno, že již malé děti mají rádi, když jim dospělý hraje divadlo. Nepotřebujete k tomu žádné speciální vybavení, stačí konferenční stůl a „herci“. My používám vše výše uvedené, děti mají nejraději zvířatka. Skvělé je, když začínáme a končíme zazvoneněním zvonku.

Co ale poslední dobou shledávám na této aktivitě skvělé je její využití při jakési „psychohygieně“ dítěte ale i při výchově samotné.

Případ první, divadlo hraje rodič:

Pohádky si většinou vymýšlím až v průběhu hry, většinou mám předem jen promyšleno, o čem to bude (i tak je to pro mě dřina, vymýšlení příběhů není úplně moje parketa). Ráda využívám výchovná témata, například jak byl pejsek vůči kamarádům ošklivý a pak byl osamělý a smutný, protože si s ním nikdo nechtěl hrát. Jak se kočička ztratila v lese. Jak byla ovečka nemocná a nechtěla ležet v postýlce. Pohádka končí vždy „vhodným“ vyřešením. Pejsek si uvědomí, jak se choval a ostatním se omluví a pak je šťastný, že má zase kamarády. Kočička říká ostatním zvířátkům, která potká jak se jmenuje a kde bydlí a ptá se jich na cestu domů. Ovečka pochopí, že jí ležení v posteli pomůže, protože při běhání venku se jí přitíží. To jsou jen takové nápady, určitě každého napadne spousta dalších. Hlavně se tak nenápadně dají řešit různé aktuální výchovné problémy. Sice to není samospásné, ale je to zase trochu jiná úroveň výchovávání než běžné vysvětlování a nakazování.

V manželství je přesnadné se pohádat, náročné je však přátelsky mlčet nebo si přátelsky popovídat. Duchovně zanedbalí manželští snílci nám drze podsouvají, že základním předivem, z něhož je upleteno manželství, je jakési milostné štěbetání, laskání, objímání a souložení. Chceme-li zůstat u pojmu předivo, pak je jím především vlídné až líbezné ticho, slastné mlčení. Pamatujme, že splavný, roztomilý, hebký manželský dialog je něco, co si vroucně přejeme, aby bylo, ale co nikdy nevzniká samo o sobě a co nám není dáno shůry. Setrvat ve dvacetiminutové přátelské diskusi je něco jako vrcholové artistické číslo, jemuž se musíme učit, nikoliv týdny či měsíce, ale celá léta. Vždyť hrozba nečekaných skluzů dialogu do manželského sváru je ustavičná. Stačí nepatrný názorový rozdíl a nastává hřmění, kvílení, jednoduše hluk. Současní manželé jsou totiž do té míry neinformovaní, že se snaží svár co deformovaný dialog řešit opět dialogem. A nedohodnou-li se, nenastane přátelské manželské ticho, ale nepřátelské. To můžeme řadit mezi adrenalinové sporty, protože nic tak spolehlivě neničí dřeň nadledvinek jako rozvztekaný jedinec, který je odsouzen, aby mlčel. Oproti tomu je přátelské manželské ticho součástí takzvaného manželského volnoběhu, jímž je jedině spolehlivě jištěn nezbytný manželský provoz. V průběhu manželského volnoběhu se častujeme jen krátkými provozními poznámkami, ale nerozhovoříme se. Jedno vím jistě, že si lze nařídit mlčení, i když ne tak snadno, jak se nám zdá, ale přátelský manželský dialog si nařídit nelze. Ten vám totiž vyjde jako řešení vaší složité manželské rovnice. Zvláště pak, zaduní-li vám doma bouřka manželské krize, především zmlkněte. Pak zařaďte spořádaný manželský volnoběh, nejnutnější provozní poznámky a posléze takzvané ordinované terapeutické ticho. Teprve na tichu můžete spřádat ze svých jednotlivých výroků náročný manželský dialog.

Autor: Miroslav Plzák

Vždycky, když jsem se vracela z pracovních prázdnin v Řecku, tak jsem se zpátky domů do Čech moc těšila. Jsou prostě krásné a pestré. Máme vše "za rohem".  Pojďme toho využít. 

Někdy postačí obyčejná zahrada nebo hřiště před panelákem. Na jednom takovém jsme tento týden byli. Já si říkala, co tam bude děti bavit, vždyť tam jsou jen dvě železné prolézačky a pískoviště. Ale děti si vystačí i s málem. Jedna průlezka je zaujala obzvlášť - pořád všichni tři vylézali nahoru a výskali si u toho, jak jsou vysoko. Péťa nám udělala výbornou ledovou kávu a my na hřišti strávili fajn dvě hodinky bez většího karambolu. 

Pokud si však chcete všední dny zpestřit něčím nevšedním, zde máte několik typů:

 Verča a Ondra

Vodní hrátky v iQparku

Dneska jdeme zkusit s Ondrou poprvé iQpark (www.iqpark.cz) a dopoledne jsme byli v muzeu hraček (http://muzeum-hracek-jablonec.cz.hdd.cz/). Dáša byla o víkendu na Grabštejně(http://www.hrad-grabstejn.cz/titulni-strana/) a Lukymu se tam prý strašně líbilo, tak to nějaký víkend chceme taky zkusit.
Diana: iQpark je spíše pro starší, ale i naše malé děti si v něm najdou zábavu (u vodních hrátek mějte pro jistotu věci na převlečenou). 
V našem muzeu hraček jsme ještě nebyli, ale prý je pán průvodce velmi ochotný, o hračkách mluví s láskou a půjčí je i těm největším raubířům 🙂 
Nedávno jsem četla článek o tom, kdy jít s dětmi na prohlídku hradu a zámku. S takhle malýma to nemá cenu (tím myslím povídání s průvodcem). Na Grábštejně bývá spousta doprovodných programů, které naopak děti velmi zaujmou.

Petra a Vojtík

ZOO Liberec (http://www.zooliberec.cz/cz), zubačka Tanvald-Kořenov (http://www.zubacka.cz/index.htm) nebo Kryštofovo údolí-muzeum betlémůhttp://www.krystofovoudoli.eu/turisticke-zajimavosti/muzeum-betlemu  (Vojtík od tam tuď nechtěl ani domů )

Chystáme se na naší druhou letošní dovolenou. Snad bude úspěšnější než ta první, tím myslím bezúrazová (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/06/dovolena-jak-to-bylo-dal.html). No pro jistotu si s sebou přibalíme lékárničku s první pomocí a hlavně Bepanthen Plus (nejen, že si s ním já mažu jizvy, ale Nikča kdykoliv spadne, tak ho po mě vyžaduje 🙂

Jedeme do Řecka, podívat se za dalším členem naší rodiny. Průběh popíšu až po návratu.

Prozatím předkládám zážitky ostatních maminek:

 Verča a Ondra

My jsme byli loni i letos v Chorvatsku na stejném místě. Poprvé jsme tam jeli, když Ondrovi bylo rok a půl. Nejhorší ze všeho (pro mě a asi i pro manžela a dítě) byla cesta autem - 16hodin. Myslím ale, že letos, když mu bylo 2,5 roku, to zvládl daleko líp než loni. Jeli jsme na noc, tak většinu prospal a i potom krásně seděl, nezlobil a poslouchal CD s dětskýma písničkami.  
Jezdíme na ozdravný pobyt s Astmálkem - doporučuji vřele všem s dětmi (http://www.astmalek.cz/), které mají jakékoliv zdravotní problémy (dýchací, kožní aj.), ale je to vhodné i pro děti zdravé (Ondra žádné problémy nemá). Pobyt tam jsme měli vždy víceméně bezproblémový - nestýkalo se mu po domovu, neříkal nic. (Většinou, když se mu někde nelíbí říká: já chci za kočičkami). Loni tam schytal nějakou střevní chřipku, tak pár dní musel být v klidu a nesměl na sluníčko. Obrovskou výhodou tohoto pobytu je, že je tam vždy přítomen nějaký doktor či zdravotník, který mi Ondru přišel zkontrolovat kdykoliv jsem si řekla a hlídal, aby nedošlo k dehydrataci (hodně zvracel a nechtěl nic jíst a pít). Naštěstí letos jsme ho my nepotřebovali a užívali si dovolenou do sytosti. Nemusíte se o nic starat, program zajistí na každý den animátoři (vy tam ale s dětmi jste), každý den jsme něco malovali, tvořili, vyráběli. Byli tam i děti, které nechtěly do moře (teda případ našeho Ondry to není, my jsme měli problém ho z moře vytáhnout), ale při cákáčku ochotně samy a dobrovolně do moře vlezly klidně až do pasu 🙂 Po cákáčku bývá aquaaerobic pro maminky, babičky, tety a jiné dospělé osoby, které rády cvičí. Pak každý den odpoledne se píská na flétnu a hrají se s dětmi různé míčové hry. A aby ani rodiče nepřišli zkrátka, tak je potom beach volejbal. Letos Ondra už nepotřeboval žádnou tetu, strejdu na hlídání. Celý 2 hodiny si hrál stranou v pískovišti. A večer se promítají nejdřív pohádky, pak nějaké filmy pro dospělé, či se něco griluje nebo někdo udělá nějakou zajímavou přednášku (třeba o první pomoci). Kromě jiného se tam hledá Astmálkův poklad, soutěží dospělí ve znalostech, zručnosti a rychlosti o Astmálka všeználka a jde se stezka odvahy. 

Petra a Vojtík:

Dovolenou v loni zvládl bezvadně, byli jsme na Moravě,  moc se mu tam líbilo, jen cesta autem pro něj byla úmornější, letos jedeme na Šumavu, tak se mu tam snad bude zase líbit  

Káča a Ondrášek:

Blíží se začátek nového školního roku a s ním i vstup do systému vzdělávání.

Pro rodiny s dětmi je zahájení školní docházky nová zkušenost. Svému dítěti můžete pomoci tuto novou situaci lehce překonat a dát mu prostor na zvyknutí si. V mateřské škole děláme vše pro to, aby byl začátek školní docházky co nejpříjemnější pro dítě i vás.

Vaše dítě může být v prvních dnech více unavené, příčinou je čas strávený v novém prostředí s dalšími dětmi a spousta zajímavých aktivit. Je dobré dítě povzbuzovat a podporovat.

Pro co nejlepší přechod z rodinného prostředí je dobré, pokud mateřská škola umožňí na začátku strávit čas ve školce s vaším dítětem, poznat prostředí a učitele.

Při výběru mateřské školy je také důležité uvědomit si, zda svého potomka nesvěřujete na pouhé "hlídání", ale do vzdělávací instituce, která splňuje všechny předpisy. Od povolení hygieny po vzdělávací kurikulum. 

Učitelé by měli denně informovat o pokrocích vašeho dítěte. Zapojte se i vy do denních rozhovorů o škole s vaším dítětem.

V průběhu těhotenství dochází v organismu ženy k mnoha fyziologickým změnám. Ty jsou výsledkem adaptace těla na nároky vyvíjejícího se plodu. Růst plodu mění biomechanické poměry v těle matky, jedná se především o posun těžiště těla a horní části trupu, což značně omezuje činnost bránice. Dále dochází vlivem zvětšující se dělohy k oslabení svalů stěny břišní, které patří k důležitým stabilizátorům páteře.

Všechny tyto faktury mají vliv na změnu držení těla. Oslabení svalů stěny břišní a svalů zádových vede k bolestem zad v oblasti lumbosakrálního přechodu a následně celých zad. S omezením respirační funkce bránice a zapojení pomocných inspiračních svalů zapříčiňuje přetížení a bolestivost krční páteře, které mohou vést až k bolestem hlavy. Naštěstí existuje možnost, jak těmto problém předejít, nebo jakým způsobem je vyřešit. V průběhu těhotenství se můžete setkat s těmito bolestmi, které je možné vyřešit pomocí správného využití kineziotejpu:

• Bolesti zad – především v bederní oblasti
• Bolesti hrudníku
• Dušnost
• Bolesti krční páteře a hlavy
• Bolesti kyčelních kloubů
• Bolesti nohou, pálení, zvýšená únavnost – pokles nožní klenby
• Otoky dolních končetin

V dalším článku se budu věnovat možné aplikaci kineziotejpu v šestinedělí a v prvních měsících po porodu. Pro podrobnější informace si můžete napsat na honza@moravec-consulting.com, nebo volejte na 721 577 578. 

Malý chlapec se zeptal mámy: "Proč pláčeš?" "Protože jsem žena," řekla mu. "Nerozumím!" řekl syn. Jeho máma ho jen objala a řekla: "A nikdy ani neporozumíš." Později se chlapec zeptal svého otce: "Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodu?" ... "Všechny ženy pláčou bez důvodu," bylo všechno, co mohl otec odpovědět. Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, avšak stále nerozuměl, proč ženy pláčou. Nakonec zavolal Bohu a když se dovolal, zeptal se: "Bože, proč se ženy rozpláčou tak lehce?" Bůh odpověděl: "Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná. Udělal jsem její HRUĎ dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik jemnou, aby poskytovala pohodlí. Dal jsem jí vnitřní SÍLU, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí, které mnohokrát zažije od svých dětí. Dal jsem jí TVRDOST, která jí pomůže stále pokračovat, když se všichni ostatní vzdávají a starat se o svoji rodinu navzdory chorobám a únavě, bez stěžování si. Dal jsem jí CIT milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy, pokud ji její dítě hluboce zraní. Dal jsem jí SÍLU přijmout svého manžela navzdory jeho chybám a zformoval jsem ji z jeho žebra, aby chránila jeho srdce. Dal jsem jí MOUDROST, aby věděla, že dobrý manžel nikdy nezraňuje svou ženu, ale někdy zkouší její sílu a rozhodnost stát vedle něj bez výhrad. A nakonec jsem jí dal SLZU, kterou uroní, která je výlučně její, aby ji použila kdykoliv ji bude potřebovat, aby to zvládla. Na tu slzu má opravdu právo, nikdo nevydrží bez slova tolik jako žena! " Krása ženy není v šatech, které nosí, v postavě, kterou má, ani ve způsobu jakým si češe vlasy. Krása ženy musí být v jejích OČÍCH, protože ty jsou bránou k jejímu srdci, místu, kde sídlí láska. ... Dejte si velký pozor, abyste nerozplakali ženu, protože Bůh počítá její slzy! Žena vyšla z mužova žebra, ne z jeho nohou, aby byla pošlapána, ne z jeho hlavy, aby byla povýšená, ale z jeho boku, aby mu byla rovnou ... Z místa pod ramenem, aby byla CHRÁNĚNA, a vedle srdce, aby byla MILOVÁNA ...

Zdroj FB