Každá minuta, každý okamžik je ojedinělý a neopakovatelný. A ještě k tomu pro každého jiným způsobem. Ten samý moment přináší každému z nás odlišné překvapení, nástrahy a obdivuhodnosti, které nás potěší nebo naopak přinesou větší starosti.

Poďme se zabavit nad veselými, roztomilými příhodami nebo se nechat unášet příjemnými úvahami, které pocházejí od maminek na Koníku.

Pravdivost pověr

„ 🙂 podle krve...holčička, podle stavu pleti...holčička, podle pověry s prstýnkem...holčička, podle tvaru bříška....holčička, podle ultrazvuku CHLAPEČEK!!! Budeme mít Ondráška🙂“

Nádherný okamžik

„ Dnes je to přesně dva roky, kdy mi bylo doktorem potvrzeno, že to malé něco, které mi šoupli do bříška, se ujalo a moc se mu u maminky líbí 🙂 Byl to nádherný den, nikdy nezapomenu ten nádherný pocit....a to nepopsatelné štěstí v manželových očích, když mě držel za ruku a díval se zamlženým pohledem na obrazovku, kde byla vidět jen nepatrná bublinka.... A i když nás ta naše bublinka občas přívádí k šílenství, je to to nejkrásnější, co nám život dal...naše milované miminečko Nikolkovaté ♥♥♥“

Jakmile se naše děti naučily lézt a sedět, rozšířily se jim možnosti her. Vše je lákalo, vše bylo hodno důkladného prozkoumání všemi smysly. Pozorovala jsem je, s čím a jak si hrají.  Zatímco novorozenci preferují kontrastní barvy a nejvíce je zaujme černobílá kombinace, batolata dávají přednost jásavým barvám.

Od jednoho roku věku si děti začínaly hrát s kostkami. Zpočátku je zajímalo jen bouchat s nimi o sebe, později začaly stavět jednu na druhou nebo vedle sebe podle velikosti nebo barev. Uměly brzy podat stejně barevnou kostku, jakou jsem jim ukázala. S rostoucí slovní zásobou se pak naučily pojmenovávat jednotlivé barvy.

Kdykoli jsem si sedla s dětmi nad listem papíru a vzala do ruky pastelky, byly nadšené. Malovala jsem jim domeček s plotem, trávníkem, stromy a keři, přidala kousek lesa, pařez a zvířátka od domácích po lesní. Nad domečkem vykukovalo z mraků sluníčko a nad lesem pršelo. Popisovala jsem, co právě maluji a jakou barvou. Děti mi brzy začaly podávat pastelky podle toho, co jsem řekla, že budu právě malovat: „Tak a teď namaluji sluníčko. Která barva vypadá jako sluníčko?“ A batole mi podalo žlutou. Poděkovala jsem a okomentovala: „Děkuji. Tohle je ta správná barva pro sluníčko, žlutá.“ Přidala jsem otázku a sama si na ni odpověděla: „A co ještě může být žluté? Třeba kuřátko.“ A jedno jsem namalovala.
Jindy jsme zase vzali obrázkovou knihu pro děti, kde byly na jedné dvojstraně barevné skvrny přímo k učení barev. Vyjmenovali jsme spolu jednotlivé barvy, u každé se zastavili a říkali, co ještě takto barevného známe. Například: „Tady je červená. Červená je jahoda, červená je Karkulka, červená je tvoje oblíbená čepice.“

Před třetím rokem už uměli, jak dcera, tak syn, určit barevnost předmětu, který v dané chvíli neviděli. Ptala jsem se například: „Jakou barvu má tráva?“ Syn bez zaváhání odpověděl jásavě: „Zelenou!“

Základní barvy děti zvládaly bravurně před třetím rokem. Okolo třetích narozenin se naučily rozeznávat i další barvy – fialovou, oranžovou, růžovou, hnědou. Po nich následovala barva nejtěžší, béžová. Tu pětiletá dcera odmítá dodnes vzít na vědomí a tvrdošíjně ji pojmenovává „pleťová“.  Obě ale v té chvíli víme, o jakou barvu jde. A to je důležité.

Zdroj: slune-cz.cz

To byla naše víkendová akce. Niki se moc těšila, protože jsme pořád doma a za dětmi do uzavřených prostor nemůžeme. 

Naše banda se sešla pár minut před akcí na místě. Děti měly radost, že se po dlouhé době zase všechny vidí. Většina vzala lampion - ještěže tak, protože jinak bychom neviděli na krok.

Niki měla ještě čarodějný klobouk a Elis půjčila pláštík. 

Zaplatili jsme symbolické vstupné. Dostali svítící náramky a vyrazili jsme.

Začátek byl příjemný. Jak vidíte na letáčku, tak od 17 hod. byla stezka umírněnější pro menší děti. Takže strašidla byla hodná a jen trochu houkla, nebo zamávala. Ale pak se jim asi popletl čas ☹ Protože asi v půlce už strašila pořádně. I ze zadu. FUJ. Vojtík s Petrou šli statečně vpředu a my za nimi. Trochu jsme se rozdělili. Bylo nás přeci jen dost (19 kousků). Nikča pak začala trochu plakat. Zvlášť, když se objevila strašidla hned před námi a bafla. A jak se lekala já. Asi to ze mě Nikča vycítila. Tak jsem je trochu začala odhánět a mírně krotit, že jsou děti malinké. No poslední kus jsme vzdali a vzali to zkratkou. Pavel s Vojtíkem solidárně s námi. Bylo to zbytečné, protože na trase, které jsme se vyhli, už nebyla žádná strašidla. Jen na konci malé strašidýlko s odměnama. Ty nám nakonec ostatní donesli - DĚKUJEME. 

Nikča s Vojtíkem akci hodnotili: "Byly tam strašidla". "A strašily nás". "Ale bylo to hezký".

Já si nakonec dala čaj s rumem od Pavla a trochu se zklidnila. No pokud bude nějaké příště, tak na něho půjde tatínek a maminka se posilní před stezkou a ne až po stezce.

Co vy ostatní? Strašíte někdy své děti???

Málem bych zapomněla. Byli s námi i dva psi (takže 21 kousků 🙂. A Niki vytrhla tetě Lucce vodítko, že si půjčí Fanču. Ta jí ani nestačila říct, že Fany tahá. Fanča zatáhla a Niki se natáhla. Sedřela si kůži o asfalt na palečku. A já u sebe neměla Bepanthen. Jindy jsem chodící lékárnička pro ostatní. A teď? Vytáhl ho Jirka od Ondráška. Super. Na tatínky je spolehnutí 🙂

Opět je Niki trochu nemocná. Má nějakou bakteriální rýmu, na kterou dostala nakonec antibiotika. Nejprve jsme léčili obyčejnýma kapkama a mořskou vodou. Pak se přidal Sinupret. Začalo jí téct i z očí, tak na oči Tobrex a tím jsem měla vytírat i nosánek. Ale stále nic moc zlepšení. Tak jsme šly s rýmou k doktorce (což normálně nechodíme, ale tahle už trvá měsíc a je pořád ošklivá). Udělala výtěr a po výsledcích máme od tohoto týdne antibiotika. Prý jsou ty bakterie záludné a nesmíme mezi děti (ven naštěstí ano). A tak znovu tvoříme. Ze včerejšího díla jsem nadšená a Nikča vypadá, že taky 🙂

HOUSENKOVÝ POŘADAČ

Co je potřeba:
Roličky od toaletního papíru
Tempery a vše k nim (štětec, voda 🙂
Lepidlo (my ještě zafixovali sešívačkou - raději)
Polystyrenovou kouli na hlavičku (popř.ocásek)
Něco na tykadla, oči, nos (popř. nožičky)

Jdeme na to:

Nejdřív Niki pomalovala vnějšky a já ji pomohla s vnitřky ruliček

Pak přišly na řadu koule

To si fotila Niki sama - umělecké foto 🙂

Nejčastější onemocnění v gynekologii, kterým bakteriální vaginóza je, se potvrdí při vyšetření u 40 až 50 % žen, které mají výtok. V průměru 35 % žen se pak zpravidla potýká s chronickým opakováním tohoto zdravotního problému. Málokterá žena si uvědomuje, že léčba antibiotiky odstraní infekci samotnou, ale nemusí definitivně vyřešit problém. Ten totiž vzniká narušením přirozené rovnováhy poševního prostředí. Ženy trpící bakteriální vaginózou by měly završit antibiotickou léčbu užíváním vaginálního gelu s prebiotiky. Proč? Aby se dosáhlo optimálního obnovení vaginální mikroflóry a snížilo se riziko opětovného výskytu obtěžujícího onemocnění.

Základem je zdravá sliznice

Poševní sliznice je tvořena několika vrstvami, které tvoří tzv. dlaždicový epitel o tloušťce 3 až 4 mm. Její povrch je osídlen celou řadou bakterií, a to jak těmi prospěšnými, tak nepřátelskými tzv. patogenními, které mohou vyvolat infekci. Ty jsou samozřejmě v menšině, nebo se vyskytují ojediněle. Obě skupiny bakterií žijí v rovnováze a když je vše v pořádku, patogenní bakterie nemají prostor a podmínky na to, aby se dostatečně pomnožily a vyvolaly onemocnění. Jako „potrava“ pro zdraví prospěšné bakterie (laktobacily) slouží živočišný škrob – glykogen uložený v buňkách dlaždicového epitelu. Při jeho štěpení vzniká kyselina mléčná zajišťující kyselé prostředí, které prospívá koloniím laktobacilů a naopak škodí patogenním bakteriím. Pokud sliznice nemá zajištěnou správnou výživu, tloušťku a dostatečné množství glykogenu dochází k narušení vaginální mikroflóry.  

 Záškodníci

Jak vlastně k bakteriální vaginóze dochází? Příčin může být několik, od nevhodných hygienických návyků, častého střídání partnerů, nadměrného užívání vaginálních výplachů přes používání některých léků (antibiotika, antimykotika, aj.) až po různá zdravotní onemocnění, jako je například cukrovka nebo poruchy imunity. Na vině jsou též výkyvy v hladině ženských pohlavních hormonů estrogenů, které zodpovídají za kvalitu vaginálního epitelu a tedy logicky za dostatek stravy a vhodné podmínky pro pomnožení tělu příznivých laktobacilů. Hormonální nestabilita je spjata s kojením, menopauzou či užíváním antikoncepce. Ano, právě nízkodávková antikoncepce (tedy antikoncepce s nízkým obsahem estrogenů) či čistě gestagenová antikoncepce může být příčinou atrofie vaginální sliznice a následně narušení rovnováhy vaginální flóry. S menšími hormonálními výkyvy si dokáže organismus poradit. Vysoké či dlouhodobé kolísání pak vede k rozvoji poševních infekcí.

Signalizační výtok

Výtok z pochvy je jedna z nejčastějších příčin návštěvy žen u gynekologa. Frekvence návštěv vyplývá především z častých opakování tohoto typu infekcí. Po narušení přirozené fyziologické rovnováhy poševního prostředí dochází k mnohem lehčímu množení různých patogenních mikroorganizmů. Co pak s tím? A proč se tak často opakují? Příčinou není samotná infekce, ale především nedostatečná schopnost obnovit bakteriální prostředí v pochvě. Pojdme si o tom říct troche víc.

Zdravá pochva (vagína) je přednostně osídlena ochrannými mléčnými bakteriemi – laktobacily, které zajišťují její samočisticí funkce a především brání růstu jiných mikroorganizmů. Při zánětlivých onemocněních však obvykle dochází k nahrazení této přirozené mikroflóry škodlivými a patogenními mikroorganismy, které vedou k poruše kyselosti vaginálního prostředí, rozvoji zánětu provázeného svěděním a pálením a produkci výtoku. A tím valstně k rozvoji onemocnění.

Poševní mikroflóra a laktobacily

Pokud žena neužívá hormonální antikoncepci, charakter poševní sekrece se mění v závislosti na stadiu menstruačního cyklu, zvláště na hladinách hormonů, které se v jeho průběhu tvoří. V době těsně před ovulací, kdy je hladina estrogenů na nejvyšší úrovni, obsahuje poševní sekret poměrně veliké množství průhledného tažného hlenu, skoro jako vaječný bílek, někdy až řídkého, s pocitem mokra. Tak je to ale správně, je to známka toho, že žena ovuluje, tj. že jí dozrávají vajíčka a je schopna počít nového potomka.

Zmnožená sekrece však může být rovněž psychosomatického nebo alergického původu (např. alergie na pryž kondomu, na složky kosmetických a pracích prostředků atd.). V naprosté většině případů se ale jedná o tzv. dysmikrobii, neboli narušení rovnováhy v poměru bakterií osidlujících povrch poševní sliznice.

Různé mikroorganismy nás doprovázejí prakticky od počátku života až do jeho konce, některé nám pomáhají, abychom naši životní pouť dobře zvládli, jiné nám mohou život a zdraví zkomplikovat.

Boty, tkaničky... dospělý člověk nějaké zavazování tkaniček „neřeší“ - zaváže si boty a jde, ale pro dítě je zavazování bot velká záhada!

Jak tedy naučit dítko zavázat tkaničky?

Začněme hezky od začátku. Zprvu je  jednodušší naučit dítě na suchý zip, naučí se tak nazouvací systém bez toho, aniž by musel propadat panice s tkaničkami. Nicméně okolo 3 roku se můžete vrhnout na tkaničky. Samozřejmě, že u každého mrněte je to individuální, ale samy nejlíp poznáte, kdy je ten správný čas. Některé děti jsou zručnější a pochopí, jiné mají s tkaničkami velký problém. Nevadí, ve školce se doučí. A ti nejpomalejší? Ti se naučí zavázat si boty před nástupem na základní školu.

Jak začít s učením? Začněte cvičit na velkých botách 🙂. Lze koupit dřevěné či jiné botičky, které jsou určeny přímo jako hračky na učení zavazování tkaniček. Díky tomu, že má dítě větší botu, delší tkaničku, tak mu lépe vysvětlíte, jak ta mašlička vzniká!

Trh nabízí i další vymoženosti, např.  dřevěnou panenku, kde máte za úkol nejdříve ji obléci do dřevěných oblečků, které mají dírky, těmi dítko protáhne tkaničku, aby oblečení drželo a poté má zavázat mašličku. Vše záleží na tom, jakou metodu zvolíte. Důležité je, aby se u ni dítě cítilo dobře a nebylo ve stresu.

Já osobně znám dvojí způsob zavazování tkaniček – lehčí, který zvládá moje 3,5letá dcera a pak těžší, kterým ji zatím nezatěžuji, i když ten lehčí způsob, i když nevím proč, nemá tak dlouhou výdrž a dříve se rozváže ☹ no, aspoň dcera díky častému rozvazování potrénuje zavazování 🙂 a např. během vycházky, když má botku x-krát rozvázanou, tak jí to zaváži já a drží to až do konce výpravy.

Lehčí způsob je následující:
Začíná se normálně tím, že se udělá uzlík. Ten dítě pochopí, věřte mi, velmi rychle a snadno a někteří pak mají ze svého úspěchu takovou radost, že jich dělají hned několik za sebou, takže pak máte co rozvazovat. Následně se udělá očko na jedné tkaničce. Pak se udělá druhé očko na druhé tkaničce. Vzniklá očka se překříží právě v místě, kde je držíte, tzn. v tom místě jsou náhle na sobě 4 "vrstvy" tkaniček. No, a očko po Vaší pravé straně (tzn. z levé tkaničky) vsunete do vzniklého okýnka, pod překřížením. A pak už jen vezmete vrcholy obou oček a utáhnete. Hotovo!

Těžší způsob je Vám jistě také známý:
Uděláte uzlík, jednu mašličku třeba na pravé tkaničce, druhou tedy levou tkaničkou mašličku omotáte, a ukazováčkem pravé ruky prostrčíte omotávanou tkaničku očkem směrem za palcem rovněž pravé ruky. Pak už zase jen chytnete za vzniklé vrcholy mašliček a utáhnete.

Popřípadě můžete, jako moje kamarádka, naučit děti na zavázané botě, aby z mašliček-oček udělali ještě jeden uzlík. Má to úspěch, botky se nerozvazují, nicméně také jednu podstatnou nevýhodu, děti to nejsou schopni zpětně rozvázat 🙂

A jak jsem se již zmínila, že nejlepší je učit se hrou, tak třeba, když už dítko chápe, tak si vezměte druhou botku a udělejte závody. Nechte dítko vyhrát a prostě jen trénujte. Sice prohrávat se děti naučit také musí, ale na to při zavazování tkaniček není vhodná doba.

A básničky, ty mají fakt úspěch! Takže Vám dám další tipy, neboť všechny u nás mají úspěch 🙂 a učíme je další a další dětičky.
    „Obujeme botičky, zavážeme tkaničky.Už to umím, už to mám, s radostí si zatleskám.“

Nebo po tom, když uděláte základní uzlík:
    „Uděláme králíčkovi ouška, potom králíček obejde strom, šup do nory a utáhnout!“

Nebo další:
    „Nejdřív uzlík ze dvou konců, potom na tom kratším kličku, pak obtočit druhým koncem, provléknout tím očkem smyčku - A UŽ KOUKÁŠ NA MAŠLIČKU!

A pak známe ještě jednu, je moc hezká, ale „výchovná“ není. Nevadí, když už dítko mašličku  umí, tak básniček není nikdy dost.
    „Tkanička mi leze z bot, vůbec mi to není vhod.    Utekla mi, tralala, myslí, že je žížala.“

Zdroj: slune-cz.cz

Těhotenství je pro nastávající maminky obdobím těšení se na vytoužené dítě, ale přináší s sebou zvýšené zdravotní nároky. Tentokrát se zaměříme na foláty, tedy přeměněnou, lidem známější kyselinu listovou. Ta ve své základní formě pro organismus nemá vlastně žádný význam. Teprve foláty, což jsou tělem přeměněné, pro organismus hodnotnější a biologicky aktivnější formy, jsou zodpovědné za účinky v těle. A to se málokdy ví, neboť obecně se používá pouze pojem kyselina listová. Ale právě folátům, vděčíme za zdravý vývoj a růst miminka. Pojdme se tedy bavit o folátech. Ty ovlivňují dělení buněk a tvorbu tkání a orgánových soustav, tvorbu červených krvinek a tedy dýchání tkání, ale nově se ukazuje, že by mohly být též zodpovědní za správné prokrvení placenty a tím tedy i výživu dítěte. Jsou tedy stěžejním faktorem, který snižuje výskyt vývojových vad, jako jsou rozštěpy páteře či patra, vývojové vady močového a pohlavního systému nebo srdečního septa, ale i výživu dítěte v jeho nitroděložním vývoji a správný průběh těhotenství. Přinášíme jednoduchý přehled, kdy tělo během těhotenství volá po zvýšené "dávce" folátů spolu s nastíněním rizik, která vhodnou péčí můžete minimalizovat.

Co se v těle s kyselinou listovou děje

Optimálně by každá měla žena udržovat denní příjem kyseliny listové/folátů na 0,2 mg, což lze při respektování určitých stravovacích zásad dosáhnout správným jídelníčkem (tepelná úprava totiž zničí až 90% kyseliny listové a podobně je tomu i při skladování potravin). Už na startovní čáře může dojít k handikepu způsobeném vařením či skladováním zdrojů kys. listové, proto se dnes poměrně často průmyslově vyráběné potraviny touto složkou obohacují, příkladem jsou ovesné vločky, musli, nebo i některé druhy pečiva. Komplikace se však netýká pouze ideálního množství kys. listové přijímané ve stravě ale právě schopnosti těla ji přeměnit na aktivní složky, tedy ty zmiňované foláty. Neschopností této přeměny je totiž postiženo až 50 % všech žen. Jinými slovy i přestože žena přijímá dostatek kyseliny listové v potravě nebo v zelenině, její těho může trpět nedostatkem aktivních folátů. Jak se toto projevuje? V běžném životě např. únavou či chudokrevností Proč? Důvodem je genetická porucha enzymu MTHFR, který je za tuto přeměnu zopovědný. Oba problémy může pomoct řešit látka zvaná Metafolin. Metafolin je zjednodušený název pro aktivní folát, který tělo využije pro dělení buněk a jiné pochody bez nutnosti přeměny, a dává tedy maminkám vetší jistotu, že budou mít dostatečnou hladinu kyseliny listové, vlastně tedy terminologicky správně hladinu folátů.

Na tomto místě by bylo dobré připomenout, že toto postižená se netýká pouze o žen, vyskytuje se samozřejmě v celé populaci, i u mužů, ale ti jak víme nerodí a nepotřebují zvýšenou potřebou folátů v průběhu těhotenství pro správný vývoj miminka. 

Bezpečné počení

Pro bezpečné početí existuje pomyslné ochranné pásmo 906 nmol/l folátů v krvi, kterého dosáhnete už po měsíčním užívání 0,4 mg Metafolinu v kombinaci s kyselinou listovou. Toto je hladina folátů v krvi, kdy je minimalizované riziko vývovjových vad z pohledu výživy až k nule. Navíc organismus profituje i s dlouhodobého užívání. "Je prokázáno, že užívá-li žena kyselinu listou více jak rok před otěhotněním a pokračuje v něm během těhotenství, znatelně snižuje pravděpodobnost předčasného porodu, a to až o 70%," říká MUDr. Michal Koucký, Ph.D. z oddělení rozikovéjo a patologického těhotenství Gynekologicko-porodnické kliniky VFN a 1.LF UK v Praze.

Jak vybereš z 12 mužů jednoho pitomce?
Namátkou

Jaký je rozdíl mezi jogurtem a mužským?
V jogurtu je alespoň nějaká kultura

Co mají společného páv a mužský?
Mozek menší než slepice a péro jenom na parádu

Jaká je nejchytřejší buňka v ženském těle?
Spermie
Proč?
Zdrhla od mužského.....

Proč byl první stvořen muž?
Vždycky se začíná od nuly...

Gravidita je specifická infekce přenášená ptáky

Čím končí u mužů puberta?
Senilitou

Proč Bůh stvořil muže?
Protože vibrátor trávu neposeká

Co mají společného muži a dveře?
Když jsou namazaný, tak si nevrznou

Proč jsou svobodné ženy štíhlejší než vdané?
Protože svobodná přijde domů, koukne do ledničky a jde do postele. Vdaná přijde domů, koukne do postele a jde do ledničky.

Co mají společného muži a parkoviště?
Ta nejlepší místa jsou obsazená.

Proč mají muži na konci penisu dírku?
Aby jim šel kyslík přímo k mozku.

Co mají společného všichni muži v baru pro osamělé?
Jsou ženatí

Jak se pozná, že muž lže?
Pohybují se mu rty

Ideální muž: Nekouří, nepije, neflirtuje, neexistuje

Jaký je rozdíl mezi chlapem a cibulí?
Žádný - svlečeš to a brečíš

Proč muži v noci vstávají z postele?
5 % se musí napít
12 % musí na záchod
83 % musí domů

Není třeba dělat z muže debila. 
Udělá to sám...

Co řekl Bůh, když stvořil Adama?
Umím i lepší věci.....

Pokud můžeš, vyber si mladšího chlapa. Jde stále o jedno a totéž. Starší není zralejší...

Všichni muži jsou stejní, jen mají jiný ksicht, abys je mohla rozlišit.

V březnu jsme představili nové kalhotky Ella’s house. Pracovali jsme na nich společně s maminkami, které je zkoušely na vlastních dětech. Co na ně říkají po tři čtvrtě roce používání?

Nabízíme dva druhy: obrázkové s fleesovou vnější vrstvou a vnitřkem s pul materiálem; polyesterové bez fleesu s vnitřní pul vrstvou. 

Marcela, Frýdlant nad Ostravicí, 1 dítě

Ella’s house kalhotky jsou z příjemného materiálu a líbí se nám jejich barevné provedení. Používáme hlavně ty bez fleesu, protože jsou méně objemné.

Petra, Otrokovice, 2 děti

Musím ocenit hlavně polyesterové kalhotky bez fleesu. Mají kapsu na schování plenky. I když obrázky na svrchňáčcích s fleesem jsou také kouzelné. Stejně tak musím vyzdvihnout, a to u obou kalhotek, dvojité gumičky kolem stehýnka. Svrchní kalhotky, které je nemají, pro nás byly katastrofou. Tohle považuju za velké plus.

Zdravím Vás, maminky  na plný úvazek, nastávající, i Ty s již odrostlými ratolestmi 🙂 

Začnu pár slovy o mém příběhu, aby jste lépe pochopily mé myšlenky, pocity, niterní pohnutky...

Narodila jsem se po urputném boji své maminky (která letos oslavila 61 let a nadevše ji miluji) v roce 1994. Můj otec byl jejím druhým manželem - v prvním manželství se jí narodili synové Jiří, Martin a nejmladší dcera Jana. Radost z dětí byla utlumena faktem, že jejich otec velice rád holdoval lehkým děvám a nestyděl se je přivést až domů, do jejich společné ložnice. Jako policista měl výrazný plat, tedy děti se měly dobře. Postavili společně s maminkou velký nádherný dům, nicméně spokojena se svým životem nebyla - přesto při práci, stavbě domu a třech dětech vystudovala druhou střední školu. Nastal zlom, když syn Jiří po několikanásobných slibech otce v 16ti letech ztratil nervy a vyjel se na motorce projet sám (otec nejevil zájem jet s ním) a v mlze jej srazilo auto a on nehodu nepřežil... tehdy maminka sebrala poslední síly a od manžela odešla do maličké garzonky - děti chtěly zůstat u otce. Po pár letech, co pracovala jako archivářka jí začal nadbíhat o 10 let mladší skladník. Po nějaké době se uvolila, že si s ním vyjde a po dalších pár letech se vzali a maminka se nastěhovala k otci domů a začali rekonstruovat podkroví v domě jeho rodičů. Se svojí tchýní k sobě nikdy nenašly cestu - pro ni nebyla maminka dost dobrá - stará, s dětmi, rozvedená...

Čtyři roky po svatbě se snažili a maminka nemohla otěhotnět (40 let). Když se podařilo, radost byla dvojnásobná, protože čekala dvojčata - dvě holčičky. Začala s výbavičkou, koupila si kočárek pro dvojčátka, pletla na dvě miminka... a nastala další životní rána. Jedna z holčiček trpěla Downovým syndromem a dostala na výběr ze dvou možností (podotýkám, že mluvím o roku 1994, kdy tyto výzkumy byly u nás v začátcích). Buď donosí obě holčičky a bude riskovat, že nepřežije ani jedna (pravděpodobnější), a pokud ano, tak jedna z holčiček bude vždy úplně jinde, než ta druhá - a nebo usmrtit postižené miminko v děloze a donosit pouze jednu holčičku. Na rozmyšlenou neměla ani 24 hodin a můj otec jí také nepomohl, když jí na otázky odpověděl slovy: "Nech to zabít, kdo se na to má dívat...". Tehdy nastala další životní rána - její druhý životní partner nebyl tím, se kterým by chtěla žít - definitvně se jí otevřely oči. Rozhodla se pro variantu, kdy dá šanci alespoň jednomu tvorečkovi přijít na svět, přestože pro ni toto rozhodnutí nebylo nikterak jednoduché a šance, že alespoň jedno miminko přežije byla 50:50. Donosila tedy jednu živou a jednu mrtvou holčičku úspěšně až do 9 měsíce a týden před termínem byla na kontrole u svého lékaře, který si od ní vzal dokumentaci se slovy, že jak se za týden vrátí z dovolené, tak ji odrodí. Jak už to bývá, porod přišel dříve a maminku odvezl tchán do porodnice - bez dokumentace, v bolestech. Tam ji doprovodil na porodní - kde ji NEPŘIJALI, PROTOŽE NEMĚLA DOKUMENTACI (Olomoucká nemocice). Rodila tedy v křečích na chodbě a nikdo si jí nevšímal. Až jedna studentka co procházela s hrůzou v očích utíkala o patro výš do jiného oddělení, kde měla praxi a zburcovala doktory, že jim paní rodí na chodbě a nevypadá to dobře. Doktoři pro ni utíkali, a poslední co maminka slyšela, než začal působit uspávací prostředek na operačním sále bylo: "Tohle jsem ještě neviděl!". Císařským řezem se "narodilo" nejprve mé dvojče a potom já. O život jsem usilovala od naprostého počátku, od okamžiku zrození. Narodila jsem se maličká, vyčerpaná, se srdeční vadou a narodila se mne "jen půlka". 

Když maminka překonala všechny tyto zážitky, dětská doktorka jí řekla, že nikdy nebudu chodit. Nevěřila jí, stála si za tím, že její holčička všechno zvládla a je přeci v pořádku! Ale svědomí jí nedalo a nechala provést vyšetření. Lekářka měla pravdu. Nikdy jsem neměla chodit. Maminka se nevzdala a začala  mne vozit na Vojtovu metodu. A světe div se, já nejen chodím, ale jezdím na koních, sportuji a žiji plnohodnotný život. Jen díky pozornosti lékařky a láskyplné péči mé maminky. Srdeční vada se sama upravila natolik, že mne již téměř neomezuje - a doporučení, že nikdy nesmím žádný sport dělat aktivně, natož závodit na koních bylo zbytečné. Právě proto, že jsem bojovala a maminka mne v tom podporovala jsme to obě zvládly. 

Když mi maminka tyto zážitky sdělila, bylo mi 15 let. Dva roky jsem jí nemohla odpustit, že mi to neřekla dříve. Vždy jsem měla pocit, že mi "něco chybí".... pouto dvojčat se nedá jen tak roztrhnout.  Až v mých 17 letech jsem jí byla schopna odpustit - a také sobě, za své reakce, protože pro ni to bylo mnohem, MNOHEM náročnější. A začala jsem náš vztah vnímat úplně jinak. Celý život mi dávala, co jsem potřebovala a spoustu navíc. Ne zadarmo, ale vždy se snažila dát mi vše, co mohla. Jednala se mnou od malička jako se sobě rovným člověkem - nikoli jako s dítětem, ale jako s malým člověkem. Vztah matka/kamarádka a dcera/kamarádka. V mých 14 letech nás otec defintivně připravil o střechu nad hlavou. Maminka se s ním rozvedla, bojovaly jsme o to, abychom zůstaly spolu... a zůstaly. Prošly jsme si bahnem na úplném dnu v době, kdy jsem nejvíc potřebovala oba rodiče a domov, který jsme neměly. Zvedly jsme se a šly jsme dál za svým cílem - žít NORMÁLNÍ ŽIVOT. Nepotřebovaly jsme hromadu peněz, chtěly jsme mít jen místo, kde bychom mohly být doma. Stále náš boj pokračuje, až na to, že já jsem svůj domov našla - u svého partnera. Vždy budu doma tam, kde je on a moje maminka. Mamince jsme našli byt a ona se dál snaží vše dotáhnout do zdárného konce, abychom mohly žít náš vysněný život - bez obav z exekutorů a dalších proher.

odzim je u nás ve znamení výletů. Táta má konečně méně práce a tak si může dovolit vyrazit s náma. Nikča je nadšená a moc si to s ním užívá, takže mě skoro nepotřebují, když zrovna nemají žízeň nebo chuť na sváču, která je v baťohu a ten musím připravovat já 🙂

1. výlet - DRAKIÁDA  v Rychnově nad Nisou

Nikčin nejoblíbenější drak - ryba

Na výlet nás vytáhla "švagrovka" s dětma a byla to paráda. Moc chválím bandu z Rychnova, která vše pro děti připravuje. Byla to už druhá akce, na kterou jsme se vydali (první byla pohádková cesta) a opět nezklamali.
Niki pořád vykřikovala, ať kouknu na tohohle a tamtoho draka a nejvíc se jí líbil ten ve tvaru obrovské ryby. Hrálo to tam všema barvama. 
Navíc se děti projely
ve vojenském transporteru, na sajdkáře a Nikča sedla i na motorku a střílela z kuše. No zážitků plno. 

Nikča na krosce 🙂

Kuba s Pepou na sajdkáře - pěkně se projeli

Kvalita, pestrost, originalita – a k tomu rozumná cena. To jsou hlavní přednosti švédské značky Maxomorra, kterou znají rodiče mnoha dětí po celém světě. Maxomorra je přímo k dostání také v Česku a dokáže z každého dítěte udělat moderně a vesele oblečeného človíčka.

Chcete pro svého potomka pohodlné, originální a přitom nepředražené oblečení z bio bavlny? Pokud ano, navštivte kamennou prodejnu nebo e-shop www.coolkid.cz! Najdete zde bohatý výběr oblečení pro kluky a holky všech věkových kategorií. Nudu z obchodních domů koupíte kdekoli, veselost a hravost pouze u Coolkid!

Granátová jablíčka, jahody, hrušky a další ovoce nemusí být jen na talíři. Stejně tak traktory, bagry, závodní auta nebo třeba i LP desky se mohou přestěhovat na trička, mikiny a další oblečení. Když se všechny tyto motivy – ale i mnoho dalších z říše zvířecí či sportovní – dostanou na špičkové materiály z bio bavlny, není už asi třeba přemýšlet nad ničím jiným, než je cena takového módního kousku. Avšak i tady dokáže švédská Maxomorra ihned zaujmout. Obchod se orientuje na různě movité zákazníky, cílem je obrat, nikoli vysoká marže. Zákazníkům se snaží vyjít vstříc také speciálními akcemi. Můžeme nahlédnout do aktuálního ceníku: například bodíčko ze starší kolekce si můžete koupit již od 180 Kč, krátký overal za 198 Kč, dlouhý overal za 240 Kč, tílka za 180 Kč, spodní prádlo za 99 Kč.

Výjimečná kvalita

A čím přesně je tedy oblečení značky Maxomorra výjimečné? Barvy nevyblednou ani častým praním a díky unikátní metodě šití získáte takzvané dvouvelikostní oblečení v jednom modelu – vaše dítko může oblečení nosit minimálně dvě sezony, i když trochu povyroste. O tom, že si zákazník skutečně kupuje prvotřídní kvalitu (100% bio bavlnu), svědčí mezinárodní certifikace GOTS.

Bio bavlna se pěstuje zcela bez použití umělých chemických pesticidů, hnojiv a herbicidů, při výrobě oblečení z bio bavlny se nepoužívají toxické chemikálie (běžné například při barvení). Je proto velmi vhodná pro bezprostřední styk s pokožkou. Bio bavlna je na dotek měkčí než běžná bavlna, navíc je díky použitému způsobu zpracování prodyšnější než oblečení z běžné bavlny. Oblečení z bio bavlny tak může nosit i většina alergiků.
Maxomorra se úspěšně prodává v 31 zemích na 3 kontinentech, které dobyla zejména díky pestrým barvám a výrazným vzorům. Každoročně přichází se čtyřmi novými kolekcemi.
Zakladatel a šéf Maxomorry Johan Ström strávil 15 let práce kreativce pro řetězec Ikea, odkud si odnesl zásadní poznatek: výrazné barvy a hravé vzory vždycky nadchnou malé i velké.

Hodiny, hodinky? O hodinky začne dítě jevit zájem vcelku brzy a to z důvodu, že je máte vy – rodiče. Ale, kdy je ten pravý čas, naučit dítě hodiny, naučit ho poznávat čas? Nejdříve v předškolním věku má význam učit dítě hodiny, avšak pokud se o „tik-tak“ zajímá dříve, tak určitě mu vysvětlete funkci hodin a to v rozsahu odpovídající jeho věku. Ale není potřeba, aby dítě zmáklo hodiny naprosto bezchybně již v předškolním věku, neboť ve škole se je naučí následně velmi rychle, kdy získá základní znalost čísel-matematiky.

Pokud se vaše dítě o hodiny zajímá a chcete jej začít s nimi seznamovat, tak začněte učit celé hodiny, prostě velká ručička je stále nahoře! Koukni, je 7 a máme snídani, 12 oběd, 6 večeře 🙂 Prostě si ukazujte, v kolik, co budete dělat – zkuste i říci, koukni, takhle vypadá 10 hodin, tak to hlídej a až bude 10, tak půjdeme za kamarády.

Tip: Určitě je dobré zakoupit nějaké hodiny na učení – velké papírové, nebo se vyrábějí i dřevěné, které já upřednostňuji – více vydrží, když si s nimi i dítě bude hrát.

Ze začátku nebude znát dítě předškolního věku čas podle „čísel“, ale vizuálně.

Později je nutné vysvětlit rozdíl mezi velkou a malou ručičkou, že velká ukazuje celou, čtvrt, půl a třičtvrtě a malá čas-číslo, v podstatě vysvětlit, co jsou hodiny a minuty.

Dobrá je i zpětná vazba, jakési prozkoušení v rámci hry. Říci třeba, kde máme ty naše hodiny, udělej na nich pomocí rafiček 4 hodiny, jestli to zvládneš. Pokud dítě zvládne, tak jej pochválíme, pokud ne, tak se na něj v žádném případě nezlobte, že už jste si to říkali x-krát, ale ukažte si to znovu 🙂 No, a pak může hra pokračovat. Tak jsi mi tady na svých hodinách nastavil 4 hodiny, teď jsou 3 hodiny – ukažte mu čas na opravdických nejlépe nástěnných hodinách – takže za hodinu přijde tatínek z práce, tak to dobře hlídej a včas mi řekni, ať mu můžeme otevřít dveře. Samozřejmě, že nenecháte dítě hodinu koukat na hodiny 🙂 Běžte si s ním v poklidu hrát do pokojíčku nebo jej pošlete, ať si hraje samo, Vám se čas sleduje lépe a než budou 4 hodiny, tak mu řekněte: nebudou už náhodou ty 4 hodiny, nepřijde už ten náš táta?

Naučit hodiny není jednoduchá záležitost a je dobré je začít učit na rafičkových – analogových hodinách a až bude dítě čas takto velmi dobře poznávat, tak jej seznámit s hodinami digitálními, neboť až v pozdějším věku si dítě dokáže spojit „je čtvrt na šest“ s „je 5 hodin 15 minut“.

A závěřem? Dítěti se určitě hodinky na vás budou líbit a určitě bude rádo hodinky nosit, protože vy jste pro vaše dítě bezkonkurenční vzor, takže mu nějaké dětské za pár korunek kupte. Klidně ho nechte, ať si i vybere, neboť motivů je spousty, ale vy dbejte jen na to, aby na nich byli pěkně vidět číslice a měli pěkně rozdílné rafičky (velká od malé).

         Inspirace, jak mohou vypadat hodiny na naučení (www-slune-cz.cz)

Zdroj: slune-cz.cz

U každého dítěte tomu než začne chodit předchází několik fází. Jaké? Nejdříve se Vaše miminko musí naučit držet hlavu, poté „pase koníčky“, naučí se otáčet ze zádíček na bříško a obráceně, později (cca půl roku a více) se začne plazit, začne se stavět na „všechny čtyři“, začíná lézt. Dítko může některou fázi přeskočit, např. naše dcera nikdy po čtyřech nelezla a u syna to vypadá na stejný vývoj. Naše dcera se plazila, pak šla do kleku, stoje a šup a už chodila 🙂

Ale abych nepředbíhala, takže díky plazení, lezení se dítko dosune k nábytku či jiné opoře, díky níž se naučí jít do kleku, později do stoje. A ještě později (právě cca 1rok) se dítě naučí pohybovat, chodit, kolem nábytku či jiné opory. Zatím se do „samostatných akcí“ nepouští, stále se něčeho přidržuje a získává pocit jistoty z prvních krůčků.

Co z výše uvedeného plyne? 🙂 že dítě naučit chodit nelze, naučí se to zkrátka samo, až bude chtít, až se na to bude cítit, prostě najednou se Vám „rozchodí“. Nicméně mu můžete určitým způsobem pomoci!

Určitě dítku nabídněte jistou pomoc, choďte s ním za ruce! Chytněte jej za ručičky tak, aby dítko stálo před vámi a zkuste chodit s ním.

My jsme měli i chodítko, takový prima vozík, co nešel jen tak převrhnout, co měl dokonce spousty aktivit na hraní. Díky tomuto chodítku se dcera rozchodila určitě rychleji a především snáze. Nejdříve si vždy stoupla o zmiňované chodítko, pohrála si s aktivitami a když chtěla, tak  s ním chodila, zkrátka jej tlačila po bytě, po venku. Později, až zjistila, že ji chodítko „zdržuje“, tak se pokusila o samostatnou chůzi, ale to už za chodítkem chodila s jistotou.

Na to, aby se dítě pustilo a šlo do volného prostoru, tak na to musí mít již výše několikrát zmíněnou jistotu. Někteří se „bojí“ méně, někteří více.

Ještě bych chtěla upozornit, že dětské doktorky, doktoři doporučují, aby se dítě naučilo chodit zcela samo, bez pomoci, takže pokud dítě o chodítko-vozítko nejeví zájem, tak jej nijak nenuťte a ani nějaké dlouhé vodění za ruce nepřehánějte, pokud dítě zájem má, tak mu kousek pomožte a zbytek opět nechte na něm samotném!

Další moje rada jsou dobré botky. Pokud dítě chodí doma, tak ať chodí na boso (v ponožkách), je to nejlepší pro tvorbu dětské nožičky, klenby. Pokud máte podlahy studené, popř. kluzké, tak mu pořiďtě capáčky. Ty kvalitnější se dělají z měkké kůže a neměli by pokazit vývoj dětské nožičky. Na ven pořiďte dítku samozřejmě botičky. První botky by měli být plné a pevné (pevná pata, pevná špička). S velikostí Vám jistě v obchodě poradí, nicméně pokud si dítě v botičce stoupne, tak byste měli pohodlně za patičku ještě do boty vložit svůj prst, tzn. že botka by měla být větší o cca půl centimetru. Určitě pořiďte boty „certifikované“, které mají atest pro zdravý vývoj dětské nožičky, chodidla, plosky, klenby atd.

V žádném případě však nepořizujte chodítko typu vozík, do kterého dítě posadíte a ono tam stojí, ačkoliv si samo stoupnout neumí!!! Tyto chodítka byla vyřazena z prodejen, aspoň z těch „kvalitních“, na bazarech se s nimi ještě setkáte, ale jak říkám – Nebrat. To radši investujte do nějakého stabilního vozíku-chodítka, popř. prvního kočárku, o který když se dítě postaví, tak se nepřevrhne, nespadne a který může pomocí vlastní síly, vlastních krůčku tlačit před sebou.

A poslední věc, naučte dítko padat, zkuste mu vysvětlit, zpočátku názorně ukázat, jak si ze stoje zpět klekne, případně sedne, aby nedošlo ke zbytečnému pádu nebo v horším případě k úrazu. Děti jsou velmi chápavé a např. když jim dvakrát ukážete, že ze sedačky se slézá tak, že si lehne na bříško a nožičkami napřed, tak si to zapamatují a v podstatě se na ně můžete spolehnout, že nespadnou, pokud nenastane mimořádná situace. Mimořádnou situací myslím to, že se dítě zabere do „hry“ a zapomene, jak se určitá věc, která je mu známa, provádí.

A teď už skutečně poslední věc – velmi dobrá rada, která u nás zafungovala! Až uvidíte, že dítě ťape kolem nábytku s přehledem, tak si stoupněte na dva tři krůčky od něj a zkuste jej namotivovat, aby přišlo k Vám. V případě, že tuto, ačkoliv velmi krátkou, vzdálenost zvládne, tak získá tolik potřebnou jistotu a přístě vyrazí i na o pár kroků delší vzdálenost!

A s ušlými metry a s rostoucím věkem se bude vzdálenost zvětšovat a najednou Vám po bytě bude běhat malý „ďábel“, kterého budete mít problém zastavit 🙂

Zdroj: slune-cz.cz

Od konce října dostávám co pár dní stejnou otázku: „Kdy už budou Vánoce, mami?“ Děti se těší na stromeček, na dárky, na pohádky… Čas do Vánoc jim připadá nekonečně dlouhý. Abychom si jej zkrátili, vyrábíme spolu různé předměty, které nám Vánoce a zimu připomínají.

Vánoční řetěz z papíru

Stačí mít po ruce barevné papíry, nůžky, lepidlo, skořápky ořechů a kukuřici resp. popcorn.  Několik barevných papírů nastříháme na tenké proužky, případně necháme projet skartovacím strojem. Upravíme délku dle vlastního vkusu, na jednom konci aplikujeme lepidlo, proužek stočíme, přitiskneme k druhému konci a necháme zaschnout. Další pruh provlékneme vzniklým kruhem a postupujeme stejně. Zanedlouho nám takto naroste řetěz jedna báseň.

Překládaný řetěz

Dalším oblíbeným papírovým řetězem je řetěz překládaný. Dva pruhy papíru k sobě přilepíme na jednom konci tak, aby spolu svíraly úhel 90°. Pak střídavě překládáme jeden přes druhý, čímž nám vzniká jakási harmonika. Papír nastavujeme dle potřeby dalšími a dle zvolených barevných kombinací pak získáváme zajímavé ozdoby na vánoční stromek či jen tak pro zavěšení kamkoli.

Jedlý vánoční řetěz

Žijeme v uspěchané době. Honíme se za prací, za pohodlím, za zážitky. Všudypřítomný stres se neblaze podepisuje na naší duševní a fyzické pohodě. Jednou z oblastí, v níž si spěchem ubližujeme, je stravování. Často jíme ve spěchu, volíme nezdravé pokrmy, hltáme a zapomínáme pořádně žvýkat. A přitom žvýkání je základem správného trávení.

Při zavádění příkrmů můžeme brzy z mixovaných a pasírovaných pokrmů přejít na drobné kousky, dětem dávat později do ruky kukuřičné křupky, při prořezávání zubů na hraní rozličná kousátka – jak jídlo, tak hračky ke kousání pomáhají procvičovat žvýkací svaly a nepřímo tak lepšímu trávení napomáhají.

 Starší děti je třeba naučit, že každé sousto mají žvýkat pečlivě, důkladně jej rozmělňovat a zpracovávat. Dříve tak rozpoznají pocit sytosti, bude se jim lépe a snadněji trávit a budou tak ve výsledku i zdravější.

Výběr pomůcky pro nácvik správného rozžvýkávání je nasnadě: je jí obyčejná žvýkačka. Člověka obvykle nenapadne, jak zdlouhavé i namáhavé je přežvýkat jedno sousto třeba třicetkrát. Nebo padesátkrát, jak doporučují někteří výživoví specialisté.

Aby žvýkání nesloužilo jen k vychutnávání příchutě, ale skutečně k tréninku, napadlo mě motivovat děti děláním bublin.  Tříletý syn bubliny ještě samozřejmě nezvládá, ale rozhodně se snaží žvýkat ze všech sil. Šestiletá dcera se bubliny učí. Sama bubliny zvládám léta, ale jak popsat postup?

Žvýkačka musí být dobře rozžvýkaná, ani kousek nesmí být tuhý, nerozkousaný. Jakmile je připravená, sežvýkám ji do kuličky, rozplácnu jazykem o patro, pak přitisknu k předním zubům. Jazykem tlačím proti zubům a zároveň pootevírám čelisti při stále zavřených ústech - žvýkačková placka tak zvětšuje svou plochu. Pak vrchní okraj materiálu jazykem vsunu částečně za horní ret před zuby, dolní kraj nechám za spodními zuby, špičkou jazyka vystrčím prostředek placky ven z úst, pak jazykem couvnu a do vzniklé kapsičky táhle vyfouknu vzduch a zavírám ústa. Jakmile se rty setkají, žvýkačka se na okraji slepí a uvězní vydechnutý vzduch. Bublina je na světě.

Milé maminky,

připravili jsme pro vás zajímavou akci, ve které můžete vyzkoušet novinku: tělový olej proti striím Elasti-Q® a zároveň soutěžit o kojenecké lahve Avent.
Čtyřiceti z vás pošleme domů na vyzkoušení produkt Elasti-Q® tělový olej proti striím. Během několika dní se s ním seznámíte, vyzkoušíte jej na sobě.

Elasti-Q® Exclusive tělový olej proti striím

Elasti-Q® Exclusive tělový olej působí proti striím nejen v oblasti bříška, ale také stehen, boků a v dalších problematických partiích. Navíc má příjemnou vůni, výborně pokožku hydratuje a vyživuje, rychle se vstřebává a nezanechává mastný film. Elasti-Q® Exclusive tělový olej:

• účinný v prevenci vzniku strií
• příznivě působí na již vzniklé strie
• pomáhá pokožku chránit před nepříznivými vlivy a volnými radikály
• neobsahuje parafin, barviva ani konzervační látky

Strie (někdy také pajizévky) vznikají při nadměrném napínání pokožky. Tyto nevzhledné jizvičky se vyskytují nejčastěji na břiše, bocích, prsou, stehnech a bedrech. Jestliže jste se s jejich výskytem již setkala, tělový olej proti striím Elasti-Q® Exclusive zajistí Vaší pokožce optimální výživu, díky které budou již vzniklé strie méně znatelné.

Těhotné ženy často řeší problém s oblečením. Bříško roste a ony se brzy nevejdou téměř do ničeho. Mají si nakoupit nové oblečení? Nebo nosit manželovo? Pomoci může Belly Belt. 

Žena během těhotenství nevystačí s jedněmi těhotenskými kalhotami. Až s bříškem se často doslova a do písmene naplní věta, kterou mnohokrát použila v minulosti. Ono proslulé „nemám co na sebe“ je najednou velice bolestně pravdivé. Těhotenské oblečení není nejlevnější. Částečným řešením může být půjčování oblečení od manžela, maminky či korpulentnější kamarádky. Ale ne vždy bude těhulka vypadat v tričkách a kalhotách o pár velikostí větších dobře. Takže co s tím?

„Věříme, že Belly Belt ocení nejedna žena. Je to těhotenský pás s knoflíkem nebo kovovým háčkem a látkovým klínem. Umožní budoucím maminkám nosit džíny, společenské i sportovní kalhoty nebo sukně také během těhotenství.  Je připravena varianta pro větší i menší bříško,“ popisuje Kateřina Borunská ze společnosti Mamaja group.

Dřevěné hračky, jak to začalo..

V dětství jsem navštěvoval oddíl Huascaran, který díky své "vůdkyni" směřoval k indiánské kultuře. Tzn. k úctě k přírodě, všemu živému i neživému. Nenásilnou formou nám říkali, příroda, oheň a její jednotlivé prvky jsou stejně živé, jako jsi živý ty sám. Tak se k ní chovej, jako ke svému skutečnému sourozenci - můžeš se s ním občas porvat, ale měj ho i tak rád a respektuj ho. Tak jsem to alespoň chápal já.

O 30 let později se mi konečně narodilo dítě - syn. Příbuzní a přátelé začali chodit na návštěvy. Začali nosit krásné hračky z 90ti % plastové. Malé dítě samozřejmě reaguje na vše barevné, tak bylo spousta radosti. Všiml jsem si však synova rychle pomíjivého vztahu k těmto hračkám. Byli levné, či úplně zadarmo v případě dárku, tak ani nám rodičům příliš nevadilo, když některou jednoduše rozbil. Uměl s hračkou fakt pěkně švihnout či zahodit 🙂

Stala se ale jedna věc. Když syn bouchnul s dřevěnou hračkou, více jsme reagovali, že to tak není správně, že to hračku bolí atd. Trochu jsme se báli, že se hračka rozbije, trochu že hračka rozbije podlahu, ale cítili jsme, že ta dřevěná věc si přece zaslouží lepší zacházení. My ho pak díky dřevěné hračce více vedli k lepšímu chování k věcem.

Syn z počátku vůbec nerozlišoval dřevěnou a plastovou hračku. Postupně však tento rozdíl našel. Neříkám, že má víc či méně raději dřevěné hračky, ale cítím, že mou povinností "otce/vychovatele", je nabízet i nějakou alternativu v hračkách vedoucí k jeho vlastnímu rozhodnutí, co se mu líbí.

Jednou bude dospělí a bude se rozhodovat o mnohem důležitějších věcech. Proto snad zašlá vzpomínka a vytvořený vztah k dřevu, k oné dřevěné hračce pozmění k dobrému osud nejen pro něj, ale i pro své okolí. Může to tak být, i nemusí. Ale tu šanci tomu musím dát.

Kája je moc šikovná mladá fotografka 🙂

Samozřejmě, že Dušičky - svátek zesnulých "slavíme" a dodržujeme. Chodíme na hřbitov, čistíme hroby a vyzdobujeme je. 
Nevím, jak to máte vy? Ale já mám ze hřbitovů respekt. Malou jsem tam zatím nebrala. Českou stranu rodiny máme pohřbenou v urnovém háji, ta řecká se nesmí dle tradice upalovat, takže jsou uloženi v hrobech. A právě ten druhý hřbitov je na dušičky nádherný. U jednoho z hlavních pomníků svítí stovky svíček. V podvečer je to tam tak krásné, až to není vůbec smutné. Takže letos se tam s Nikolkou poprvé vydáme.

No a teď ten druhý svátek. Halloween. Co s ním? Pomalu proniká i na český trh. 
My jsme tento rok absolvovali "Dýňobraní". 
Dlabali jsme dýně hned několikrát:

- poprvé, když dorazil burčák. To u nás ve městě pořádá Dům vína akci, kde se sejdou rodiny s dětmi. Rodiče popíjí burčák a děti si prohlíží nebo tvoří výtvory z dýní. 

- podruhé, když jsme jeli s Lukym z jedné svatby. Nikolka spala u tchýně a tchána. Dýně prodávala paní u silnice, tak jsme neodolali a spolu s domácím králíkem jednu koupili. Hned jsme ji vydlabali.

Naše lednička 🙂

- potřetí na dýňobraní, které organizovalo centrum dětí a mládeže Vikýř. Bylo to spojeno ještě s dalšíma výtvarnýma dílnama. Takže jsme si domů donesli (kromě dýně) sovu, dýni z papírového talířku a malou lucerničku. Víc jsme toho za dvě hodiny s těmi prcky nestihli. 

Nikča Batman a Kubík Spiderman 🙂

Maminky sháním Dvd Kamaráda Timmyho, náte někdo nebo víte o někom? Děkuji za rady, nápady, nabídky. Jířka

Syn má na doporučení doktorky za sebou 2. dávku hexy a prevenaru, nicméně měl podle mě nepřirozenou reakci (od 2. dne záchvaty neutišitelného pláče a hysterického křiku, které se opakovaly několikrát za den i v noci, po týdnu to naštěstí přestalo). Informovala jsem o tom doktorku, která to zhodnotila jako normální reakci.

Tak jsem začala více hledat, přečetla jsem Dobu jedovou, kontaktovala jsem RNDr. Petráše z vakciny.net a další pediatričku. Oba mi řekli, že to může ale nemusí souviset s očkováním. Každopádně doporučují zjistit z krve množství protilátek, naočkovat ve schématu 2+1 (teď dávku v půl roce vynechat, pak až v roce booster) a vakcíny odděleně se 14denním rozestupem (naše doktorka to vždy očkovala naráz).

To mi přišlo jako rozumné řešení, takto jsem to sdělila naší doktorce a požádala ji o schéma 2+1. Jenže ona o tom odmítá diskutovat, "prý je to ve vyhlášce, 2+1 není tak účinné jako 3+1, jinak by se to tak přece dělalo u všech, hysterický pláč je normální reakce (!!!!), ona za celou svou praxi i mnohem nemocnějším dětem aplikovala vždy 3+1, u nás není žádný důvod a ať o tom nepřemýšlím (!!!) a normálně na očkování přijdu". To mě tedy dorazilo... Jsem rozhodnutá nedat 3. dávku, ale jak to mám udělat?

Nevíte, co je přesně ve vyhlášce o schématu 2+1/3+1? Musím něco hlásit na hygienu nebo něco u doktorky podepsat? Je schéma 2+1 opravdu méně účinné? Nevíte, je o tom nějaká studie? (Přitom ta druhá pediatrička mi řekla, že v některých evr. zemích je 2+1 normální, takže to asi účinné je, ne?) Jak se mám bránit? Jak to mám odmítnout, když se mnou o tom odmítá diskutovat?

Ještě mě napadlo, pokud se s ní nedohodnu, tvrdit jí, že má malý teplotu. Nevíte, jak dlouho to potřebuju odkládat, aby lhůta na 3.dávku propadla?

Prosím, poraďte, budu vděčná za jakoukoli pomoc. Díky🙂

Rádi bychom pro naše děti získali rehabilitační přístroj MOTOmed. Za tímto účelem pořádáme jedinečnou benefiční sportovně kulturní akci v Klatovech 8. a 9.11.2013. Na 4 místech v Klatovech budou připraveny rotopedy a pro handicapované MOTOmedy, kde si můžete zašlapat a každý Vámi ujetý kilometr se přepočítá na peníze, za které bude zakoupen MOTOmed. Naším cílem je nejen získání finančních prostředků, ale i spojení zdravých a handicapovaných. Pojďte si s námi společně trochu zasportovat a tím podpořit naše handicapované děti. Bližší informace na našich stránkách a facebooku.