Milé maminky, tatínci a všichni příznivci stránek modrykonik.cz,

připravili jsme pro Vás soutěž o balíčky kojenecké a dětské kosmetiky Bübchen, každý v hodnotě 500,-Kč. Během soutěže odměníme 7 výherců kojenecké řady a 7 výherců řady Kids, pro děti od tří let.

Matka příroda nám nabízí velké bohatství v podobě rostlin, stromů, které obsahují cenné a účinné látky a dlouhodobě se osvědčily v léčitelství.

Výrobci dětské kosmetiky Bübchen jsou si toho také vědomi a proto jejich produkty obsahují přírodní látky.

Každá z nich plní zcela určitou funkci:

• Výtažek z heřmánku mírní podráždění a působí protizánětlivě na pokožku malého dítěte.
• Výtažek z lipových květů uklidňuje.
• Výtažek z květů měsíčků pomáhá citlivé a narušené pokožce.
• Včelí vosk zabezpečuje, že je dětská pokožka měkká, elastická.
• Olej z jojobového ořechu vyvolává příjemný pocit jemné pokožky.
• Rozmarýn zase podporuje prokrvení.

Žádná skrytá reklama, prostě jen fakta. Šest maminek a všechny používaly/nebo stále používají BEPANTHEN. Proč? Kdy? Jak?

Verča a Ondra:
Nejvíc se mi osvědčil na opruzeniny, pak ho používáme na spáleniny od sluníčka, odřeniny, proti mrazu a mám ho v malé tubě, tak i na pusu.

Petra a Vojtík:
Bepanthen jsme používali na zadeček a velká spokojenost

Káťa a Ondrášek:
Na opruzeniny, na bradavky v začátcích kojení, na popraskané rty, na mazání suchých míst za oušky...

Milena, Vojtík a Matěj:
Zadek, trochu na rány, trochu se maže tatínek ...záleží na tom si vzpomenout....


Lucka a Elis:
na opruzeniny, bolístky

Já a Niki - můj měsíc s bepanthenem:
jako správná ambasadorka ho mám stále u sebe, kde všude jsem ho tento měsíc použila?
- jak začaly horké dny, tak i když je Nikča větší, myjeme 2x denně a utíráme téměř po každém čůrání (někdy to v přírodě prostě nejde - není kapesník po ruce atd.), tak bývá mírně zarudlá. Raději preventivně mažu i několikrát denně a zatím se nám to naštěstí nerozjelo v nic markantního
- Vojtík od Petry na hřišti u přehrady ošklivě spadnul a sedřel si nohu. Nebyl tam přístup k žádné vodě. Použili jsme Bepanthen Plus - funguje i jako dezinfekce a rána se po něm rychleji hojí.
Těch pádů bylo víc. Kamarádky vědí, že ho u sebe nosím, tak se hodil několikrát (bratránek si sedřel ruce - dopadl na dlaně, Ondrášek spadl také cestou na hřiště...) Dokonce mi říkali, že bych u sebe měla nosit vzorky na prodej 🙂
- o minulém víkendu jsme byli na Sázavě. Ty komáři tam jsou strašně agresivní. Spaly jsme s Nikčou poprvé ve stanu a i když jsem je všechny pozabíjela, přece jen nějaký zůstal a já měla ráno na lýtku další lýtko 🙂 V tu chvíli mě to nenapadlo hned namazat. Zhoršovalo se to a večer už byl flek téměř fialový, až pak mě napadlo, že mám BPlus s sebou. I to nepříjemné svědění polevilo.
- podobně jako maminka Verča i já měla pěkně odřenou vnitřní stranu stehen - holt nejsem žádná twiggy. Vyrazila jsem na procházku s kočárkem v sukni a do cíle daleko. Mezi stehny to pěkně pálilo. Tak jsem celé místo pěkně promazala.
- kamarádčina dcera měla na prstě ošklivou záděrku - šup na to bepanthen🙂
- Matěj od Milči má teď problémy s kakáním - příkrmy. Takže jsou hovínka tužší než po mateřském mléku (znám to, Nikča měla stejné problémy). Chudák měl po vykakání úplně červený zadeček. Co jiného použít?

Když jsem psala poprvé článek o bepanthenu, tak si z toho některé maminky v diskuzích dělaly legraci "A mažeme ho i na chleba"... Ať si říká kdo chce, co chce. Já na něho prostě nedám dopustit. Už mně pomohl několikrát.

www.bepanthen.cz

Dvouleté děti to už jsou mazáci. Už si sami řeknou, co potřebují nebo co se jim nelíbí. Začínají s námi vézt diskuse tipu: "A proč to musím udělat?"... "Tak až za chvilku" 🙂
Stále vyžadují naší pozornost, ale hlavně - chtějí si hrát. Tady je pár tipů, co s nimi my maminy děláme:


Verča a Ondra: Nejradši má na honěnou, pak na slepou bábu, hrajeme karty "Válka" a teď ulítává na dinosaurech, tak pořád bojujeme proti sobě s dinosaurama. Ondra taky moc rád tancuje - a dokonce už i do rytmu🙂

Petra a Vojtík: Nejraději máme kolo kolo mlýnský a na babu 🙂 A občas hrát mamince na nervy

Káťa a Ondrášek: Ondráš má přes dva roky. Hrajeme převážně klučičí hry. Stavíme garáže pro auta, pro zvířátka, pro vláčky.... Stavíme domeček z dek a prostěradel. Vystřihujeme: já vystřihnu různé tvary - kolečka, obdélníky...a Ondra je pak jako puzzle skládá opět na papír tak, aby zapadly do díry, která vystřižením vznikla. Nebo se snažíme stříhat společně.

Milena a Vojtík: Když už hrajeme, tak různé...nenapadá mě nic konkrétního. Jo vlastně, když u nás bylo víc dětí na návštěvě, tak jsem po zahradě schovala lízátka a drobné hračky, děti dostaly kyblíčky a hledaly poklad. Zabavili jsme je tím na dost dlouho.

Lucka a Elis: kolo kolo mlýnské, pásla ovečky, schovávaná, na obchod, vaření apod. O Velikonocích holky udělaly krásnou ozdobnou ovečku:

Ovečka z vatových tyčinek Potřeby:vatové tyčinky (s bílou tyčkou), malá čtvrtka, nůžky, lepidlo (nejlépe herkules), špejle nebo kolíčky, mašličku, černou fixuPostup:1. Vystřihneme si ze čtvrtky tělíčko (ovál) a hlavičku.
2. Roztříháme si vatové tyčinky, tak aby zbyly jen konce, na kterých je namotaná vata.
3. Na tělíčko začneme postupně lepit konce z tyčinek.
4. Když máme celé tělíčko polepené, namalujeme si na vystřihnutou hlavičku obličej a nalepíme na ni taky pár ustřihnutých konců z tyčinek.
5. Hlavičku s mašličkou přilepíme na tělíčko a nakonec přilepíme špejli na zápich do květináče nebo dva kolíčky jako nožičky (do kolíčků můžeme připnout např. jmenovku).  Zdroj:    http://rucni-prace-michaela.blog.cz/ 

Já a Niki: my teď pořád a skoro všude hrajeme na schovávanou (jak už jsem tu dříve psala) Jinak Nikču moc baví závody v běhání. To jsme se naučily na cvičení s dětmi. Tam jsme běhaly pro kužele a různé další předměty. Všechny děti to baví. Nejlepší to je, když chcete, aby zrychlily na výletě.
Taky lovení rybiček je zábava. Nejlepší, když jsou dva pruty a soutěží s kamarády.
Teď s sebou často na návštěvu nosíme dřevěné korálky a několik tkaniček, aby si mohly navlékat i ostatní děti. Nebo pracovní sešit Nalepovánky pro 2leté a 3leté z Levné knihy - u toho je také vždycky houf dětí a pracují dohromady.
Tento týden jsme ve středu grilovali a na "party" se hodně ujaly nafukovací kuželky z Lidlu. Ale nehrály se tradičně. Děti je přenášely a tatínci jim je z toho místa brali a nosili je zase jinam. Moc se u toho všichni nasmáli.



A jaké hry nám doporučíte vy, ostatní maminky??? 🙂

Po mobilní verzi Fotoblogů je tu další novinka. Jestliže jsi někdy na MK nabízela více inzerátů jako prstů, co máš na těle, pravděpodobně jsi zažila situace typu: Mám 5 zájemců o 7 různých věcí. Co mám poslat? Jéé, zapomněla odpovědět. Tato se neozvala. Přečetla si už mou zprávu? A bez popsaného papíru to dobře nešlo. 

V "Můj bazar" a "Můj Shop" vznikla záložka "zájemci"

Tu vidíš své aktuální zájemce, jako když v obchodě stojí zákazníci. A podobně s nimi i řešíš obchod. Vypadá to asi takto: 

Co všechno tu mohu dělat?

• U každého vidíš pěkně pohromadě, kde všude ti napsal. Někdo se pouze ptá, někdo už závažně objednává. Jednu věc nebo i 10 najednou. 

• Lehko vidíš, kdo komu naposledy psal a zda je tvoje zpráva už přečtená. (Opakujeme, vidíš zda už je přečtená🙂 )

Porod, první sevření v náručí, první úsměv, první koupání...Zážitků s dětmi je zkrátka plno. Zeptala jsem se holek na ty nejvtipnější a na ten nejhorší. U čtení jejich vtipných příspěvků mi běhal úsměv na rtech a u těch hrozných občas stály chlupy na rukách. Ale tak to je. Jsme mámy a prožíváme to společně.

Verča a Ondra

Nejvtipnější zážitek

Těch je víc, jsou to ale většinou přeřeky, nebo taková ta první slovíčka jako např: v roce a půl Ondra ukázal na cecíky sousedovic feny, která měla zrovna štěňata a řekl: "mlíčko".  Nebo když se ho teta, která čeká miminko ptala, jak mu budou říkat, odpověděl bleskově: "muflon". Tak "pracovní" název pro nenarozené dítě je teď Muflon 🙂 Nebo jsem mu ukazovala, jak mám nalakované nehty a on na to: líbí, líbí a na kolenou máš taky? Nebo se ptal: kde je ten ježek s puchlinama (místo bodlinama). (a ostatní přeřeky se mi smazaly :(

Nejhorší zážitek - pokud nějaký byl

Zatím žádný hrozný zážitek nebyl 🙂

Děkuji @mochenkaa a @mixxinka a @jaajaa za prvotní rady! Děkuji za případné další připomínky. 🙂

Drogerie / lékárna

Opalovací krémy

Panthenol / krém po opalování / tělové mléko / dětský olej

Náplasti

Paralen 100, čípky

Pokud hledáte ubytování pro vaši rodinu, přijeďte k nám! Pronajímáme apartmán kousíček od Lipna, najdete tu pohodové ubytování a krásnou přírodu. Apartmán je přizpůsobený dětem, máme např. dětskou postýlku i velkou zahradu s venkovním posezením a grilem. Kukněte na naše stránky 🙂

Ubytování přehrada Lipno ve dvou apartmá 3+1 pro rodiny s dětmi a skupiny každé do 7 osob /ubytování v soukromí 2A. 14os. / přímo na cyklostezce Vyšší Brod 6 km - Lipno nad Vltavou 3 km s garáží a zahradou u lesa, na okraji přírodní rezervace památky Čertova stěna Luč. Krásy Lipenska a Vyššebrodska mají za každého ročního období co nabídnout, nedotčená příroda Švarcenberský kanál a začátek CHKO Šumava jsou toho příkladem.

Apartmá se nachází v rekreační oblasti Lipenska spjaté s mnoha sportovními aktivitami odpočinkem a relaxace. Jarní Letní Podzimní rekreace: cyklistika, turistiku, nordick walking, vyjíždky na koních, plavání, bobová dráha, lanový park. Na Lipně a v okolí se nachází mnoho přírodních skvostů, rezervací, památek, přírodní rezervace Vyššebrosko, Medvědí, Čertova stěna, rašeliniště Kapličky začátek CHKO Šumava, Švarcenberský kanál nebo nejvýše položená zřícenina - vyhlídka Vítkův hrádek sv. Tomáš.

dneska jsme byly, na 6měsíční a máme 5400g 64cm a můžem zavádět už příkrmy a jsme pryý šikovný 🙂

Dnes jsme spustili zkušební provoz mobilní verze Modrého Koníka. Ve vyhledavači na Tvém mobilu napiš m.modrykonik.cz a jsi tam.

Zatím jen Fotoblogy

Mobilní verze obsahuje jen část - Fotoblogy. Po přihlášení se Ti hned zobrazí - Všechny fotoblogy. V levém menu si můžeš zvolit: Můj fotoblog, fotoblogy od přátel, Vybrali jsme pro vás, profesionálové, vaše skupiny, seznam skupin. Zde si můžete přepnout zobrazování stránky zpět na původní verzi.

Když se překlikneš mimo fotoblogy, tak se stránka zobrazí v původní verzi. Až se vrátíš na fotoblogy, budeš znovu v mobilní verzi.

Dají se zveřejňovat i příspěvky?

Ano, ve svém fotoblogu a v skupinách můžeš zveřejňovat zprávy s fotkami.

Byla poslední středa v březnu a já jsem slavila své narozeniny. Pěkně kulaté, pětadvacáté. Stejně kulaté bylo i moje bříško, 24tt byl znát. Přišla mi popřát skoro celá rodina a mezi dárky byly hlavně věci pro miminko. Volala mi mamka, že před nedávnem objednaný kočárek právě dorazil a že je moc pěkný. Byl to moc pěkný den 🙂

V pátek jsem se ráno vzbudila s divným pocitem, celou noc mi tvrdl pupík. Jen tak pro jistotu jsem si dojela ke svému gynekologovi a tam mě, nic netušící, zasáhla věta, která se stala mou noční můrou při následujících těhotenství. Miminku nebije srdíčko. Missed abort. V nemocnici ultrazvuk jen potvrdil slova gynekologa. V hlavě mi zněl milion otázek a já jsem se zmohla na jedinou, co bude teď!? Následovala hospitalizace a začal se vyvolávat porod. Lékař, který měl právě službu mě vyděsil, když mi dávl čas do neděle večer. Že když se vše povede do sobotního večera, půjde to rychle. V tu chvíli se mé tělo nastavilo na autopilota. Emoce se vytratily. Kolem osmé jsem se přestěhovala na porodní pokojík a poslouchala šťasté maminky, jak se vítají se svými právě narozenými dětmi. A v jedenáct večer jsem se stala maminkou i já. Maminkou andílka, který odletěl do nebe ještě dřív, než se vůbec stihl podívat na tento svět. Porod trval osm hodin a já si až s odstupem času uvědomila, že to bylo vlastně rychlé.

Den, na který mi byl vypočítán termín porodu, se v červenci připomenul dost ohavně. Den za dnem jsem si říkala, jaký bych byla týden těhotenství, kolik dní do porodu by mi zbývalo. A přesně na TP přišla z porodnice zpráva, že moje švagrová právě přišla o miminko. V 17tt, také ten příšerný missed.

A tak jsem léčila tělo, léčila bolavou duši, moc si přála otěhotnět  a pořád bylo všechno špatně. V září malá operace, kde rozrušili srůsty na děloze a nasadili léčbu na přivolání MS, která se od března kdesi toulala. Přišli Vánoce a já jsem měla všeho dost. Domluvili jsme se s manželem, že se na všechno vyprdneme, užijeme si krásné svátky, Silvestr na horách a že všechno začneme řešit v lednu v CARu.

A přišel nový rok. Vrátili jsme se z hor, kde jsem oslavila svou první MS. Sice slabou, ale byla tu. Po nedělním obědu u mamky jsem si udělala těhotenský test, co jsem ještě doma našla a nevěřila vlastním očím. Dvě čárky, krásné dvě čárky. Těhotenství po pár týdnech gynekolog potvrdil a v 9tt jsem byla donucena lehnout do postele. Střídavě jsem těhotenství proležela do 36tt v nemocnici a doma.

Byl opět konec března a smutné výročí jsem trávila v nemocnici. Miminko se mělo dobře, jen se mu chtělo na svět moc brzo. A tak i další smutný den, tentokrát v červenci, mě zastihl v nemocnici. Září se sotva stihlo rozkoukat a po krásném a rychlém porodu tu byl náš chlapeček. Matyáš.

Prstýnky patří mezi nejoblíbenější formu šperku. O jeho původu je zmínka už ve starých řeckých bájích a pověstech. Prométheus, který přinesl lidem oheň uloupený z Olympu, byl na tento skutek potrestán a připoután ke skále. Po dlouhých 12 generacích byl osvobozen dalším bájným hrdinou - Héraklem. Zeus, který nařídil Prométheovo uvěznění, souhlasil s jeho osvobozením, ale pouze pod podmínkou, že zůstane ke skále připoután alespoň symbolicky - jeden článek z řetězu doplněný o kamínek bude nosit jako prsten.

Symbolika závazku a připoutání se setrvává dodnes. Prsteny jsou zejména spojovány se zásnubami a svatebním slibem věčné věrnosti, kdy na znamení propojení si partneři navzájem vymění podobné prsteny, aby viditelně dali najevo, že jsou k sobě svázáni neviditelným poutem.

Často se prsteny také věnují jako dary k význému životnímu jubileu, za studijní, pracovní či sportovní úspěchy. Případy, kdy si žena či muž koupí tento šperk jen tak pro radost, nejsou tak časté. Stejně tak není běžné, že by tvořily výraznou část šperkovnice a byly spíše módním doplňkem, který by měl ladit s oděvem jako tomu bývá u náušnic či náhrdelníků.

Jakou velikost zvolit?

Ať už pořizujete prstýnek jako dárek pro své blízké či sobě jen tak pro radost, může být problém zorientovat se v nejednotném číslování velikostí. Existuje jich několik základních typů a odvíjí se od místa jejich původu či trhu, na kterém se prodávají. V Evropě převládá udávání velikosti na základě obvodu či průměru. Jejich přepočty jsou uvedeny v tabulce níže.

Obvod prstu změříte snadno pomocí papírového pásku, který obtočíte kolem prstu, a vyznačíte na něm místo dotyku. Pak pravítkem změříte jeho délku. Mějte na paměti, že prstýnek nesmí být příliš volný, abyste jej neztratili, ale zároveň ne moc upnutý.

Máte delší vlasy a už Vás nebaví je nosit rozpuštěné? Máme pro Vás návod na jednoduchý účes, který zvládne každý během pár minut. Účesem je drdol, který je letos, jak jste si jistě všimli, velice oblíbený. Že si sami neupletete ani cop? Nezoufejte, drdol určitě zvládnete! Je vhodný  na slavnostní příležitosti k šatům či kostýmku, ale i na běžné nošení. Obzvlášť v létě v parných dnech Vám přijde vhod, mít sčesané vlasy. Pojďme si společně ukázat jak na to 🙂

Na fotkách vidíte, že na tom opravdu nic těžkého není. Tento drdol, kterému se také říká "donutový", lze vytvořit pomocí podložky pod drdol, která vypadá trochu jako drátěnka. Prodává se hned v několika velikostech a barvách. Každý si tak vybere, jak velký drdol chce a podle barvy vlasů i barvu "drátěnky". Pokud si tuto šikovnou pomůcku nestíháte koupit a účes si potřebujete vytvořit právě teď, vyrobte drdol pomocí ponožky.

1) Připravte si podložku pod drdol či ponožku. Ponožce ustřihněte špičku a srolujte jí do tvaru donutu. Já jsem použila slabou podkolenkou v hnědé barvě. Lepší je, když je barva  ponožky v odstínu Vašich vlasů, může se totiž stát, že bude mezi vlasy trochu prosvítat. Délku ponožky vybírejte podle toho, jak velký drdol chcete. Těchto problémů Vás profesionální podložka samozřejmě ušetří.

2) Co budeme potřebovat? Hřeben pro řádné rozčesání vlasů, 2 gumičky, několik pinetek a podložku pod drdol.

3) Vlasy vyčešte do hladka. Udělejte si culík do výšky, ve které chcete mít drdol.

4) Nyní podložku pod drdol či ponožku navlékněte na culík přímo k hlavě.

Tátové si většinou myslí, že nic neděláme, jen výletíme, popíjíme kafíčko a máme se jako na "dovolené". My o tom víme své 🙂

I když toho času pro nás samotné zas tak moc není, tady máte nějaké tipy, co jsme četly a co se nám líbilo. Třeba si to vezmete na tu vaši "dovolenou".

Verča

Verča čte opravdu hodně. A když náhodou nečte, tak ty knížky poslouchá 🙂

Poslední přečtená je Pravá krev - Dočista mrtví (5.díl) - C. Harris
Teď je rozečten Pán prstenů v angličtině a Vejce a já od Betty MacDonald   

Petra

 Naše děti nás seznámily, našim dětem věnujeme většinu svého času. A chceme se o to podělit s ostatními...
...konečně nadešel čas, kdy se trochu představíme:

Poprosila jsem holky, aby o sobě něco málo napsaly. V tomto článku se s nimi můžete trochu seznámit. Budou následovat další, kde poznáte naše strasti a radosti (nejen s dětmi 🙂 ).

Pokud byly holky strohé, tak jsem je doplnila 🙂 

 Verča a Ondra

 "Jmenuji se Veronika a jsem už (toto letí! nedávno jsem rodila) 2,5 roku na mateřské s malým raubířem Ondrou. Jak já říkám, je to takový malý "andílek s čertem v těle". Po škole jsem vyrazila s přítelem za kanál La Manche a tam nějaký ten "pátek" pobyla, abych se naučila alespoň trochu jeden světový jazyk a hlavně, abych vydělala i peníze a nemusela se starat, jak splatit hypotéku 🙂 Po 3 letech v Anglii jsme se s přítelem rozhodli ještě trochu prozkoumat daleký svět, a tak se na 8 měsíců našim domovem stal Nový Zéland. Po návratu ze Zélandu do Čech to šlo pak následovně: našla jsem si práci, 3 měsíce na to jsme se vzali a 2 roky po svatbě se nám narodil kluk jako buk."
   

Petra a Vojtík

 "Jsem mamina už dvou a půl letého syna Vojtěcha, je to moje největší radost  Každé ráno na mě volá mamííí, přes den to slyším ještě několikrát, mamííí kakao, mamííí čůrat, mamííí pojď ven, mamííí hamání, mamííí hají a tak dále. Nejkrásněji ale zní mamíííí rááád a obejme mě!! Zlatíčko moje  "          

Plané neštovice

jsou virové infekční onemocnění. Ten vir je rychlý a nesmlouvavý. Měli jsme rodinnou oslavu (jsme početná rodina, takže jich bývá mnoho) a teta zmínila, že mají ve školce neštovice, ale kluci, že nemají žádný pupínek. Jenže pupínek byl schovaný. Po dvou dnech volala, že je Kubík osypaný. Dva dny před výsevem je už ale člověk infekční, takže máme 21 dní inkubační dobu. Bezva ☹

Můžu v takovém případě chodit mezi děti?

Řešila jsem toto dilema, protože jsme v průběhu roku chodili na několik kroužků (plavání, hrátky s dětmi, miniškolička...). Nahlédla jsem do diskuzí a ptala jsem se lékařky. Všude jsem se dozvěděla to samé. Neměli bychom být nebezpeční pro okolí, pokud se neobjeví první pupínek. Pak to je ovšem mazec. Blížil se 21. den a tak jsem si říkala, že to máme za sebou a že nás neštovice prozatím minou.

Průběh

Nastal 21. den a Niki se probudila s vodnatým pupínkem na hrudníku. Nebylo o čem polemizovat, byly to neštovice. Večer už jich měla plné bříško. Žádnou teplotu. K doktorce se v takovém případě nesmí - infekčnost. Tak jsem ji zavolala a ona mi doporučila Imazol. Myslela jsem, že to zvládneme bez mazání, ale večer jsem rezignovala a začala mazat. Nikču to bavilo a pomáhala mi. Druhý den bylo už plno neštovic na hlavičce. Říká se, že jedna je ta "pravá" - "královna". PCHE!!! Tak Niki jich měla asi 30 na hlavě, 4 na bříšku a 1 na noze. Ostatní byly proti nim zanedbatelné. Zhruba pátý den přišly horečky. Trochu jsem se toho zalekla, protože jsem si myslela, že jsou jen ze začátku a takhle v průběhu to značí nějakou komplikaci. Ale druhý den už byla bez teplot. První týden jsme tedy přečkali doma. Ačkoliv Nikča doma nerada spí (pořád raději v kočárku), tak byla moc hodná a v poledne usínala. Druhý týden jsme nechodili mezi děti a těhotné, ale k babičce a dědovi jsme na návštěvu zašli. Už také spala přes poledne v kočárku. Po 14ti dnech jsme šli k doktorce na kontrolu a ta konstatovala, že už nejsme infekční a můžeme mezi děti. Hurááá.

Milé maminky,

znáte takové ty chytré věty: "A co prosímtě celý dny děláš, když seš na té mateřské dovolené?" A co vy na to? Snažíte se vysvětlovat, mlčíte nebo si v duchu říkáte jen počkej, však i na tebe jednou dojde?

Divadlo FESTE v rámci svého projektu DAVOS (více ZDE: http://www.divadlofeste.cz/aktualita-davos-vyzv/) hledá ochotné maminky (i tatínky!) na mateřské/rodičovské dovolené, kteří chtějí ukázat, že mateřské je všechno, jen ne dovolená.

Projekt je naprosto anonymní, jediné, oč bychom vás rádi požádali, je zapisovat si jeden, dva nebo i tři a více dnů váš denní rozvrh - takový výkaz práce, např:

• 06.00 – děti vstávají, kojím (připravuji jídlo, posazuji na nočník apod)
• 08.00 - pokouším se snídat, zvládla jsem si opláchnout obličej, děti si hrají
• 10:00 - 12:00hod: vařím oběd

ATD...však to znáte. rozvrh by se měl vztahovat spíše k vašim činnostem než k dětem, ale to se často prolíná. Podrobnosti pište dle svého uvážení, nic není zakázáno a všechno je povoleno. Rozvrh pište do wordu nebo do excelu, kromě samotných činností někam připište třeba i to, kolik máte dětí.

V pátek jsem si říkala, že jeden týden přenášení jsem zkousla, ale další už to asi nevydržím... Myslím, že jsem vyzkoušela již všechny doporučené typy pro vyvolání porodu a stále nic. Emičce se ven prostě nechce. I přes to, že první pokus na vyvolání porodu pomocí Hamiltonova hmatu nevyšel, v pátek ochotně podstupuji pokus druhý – i když to není vůbec nic příjemného…. A jestli Hamiltonův hmat na podruhé zabral? Nevím jestli je to zásluha tohoto zákroku, ale den na to se Emička skutečně rozhodla podívat se na svět🙂

V sobotu 25.5.2013 jsem se probudila bez jakékoli známky bolestí. Budoucí tatítnek byl domluvený s mým dědou na tom, že spolu dopoledne pojedou nakupovat do OBI, já jsem se proto domluvila s babičkou, že jí budu prozatím dělat společnost. Zhruba v 11 hodin chlapi odjeli do OBI a já jsem zůstala u babičky na “kafe” (v podobě caro nápoje🙂).

S babičkou jsme samozřejmě povídaly a povídaly. Nejčastějším tématem bylo naše přání, aby se už Emička rozhodla jít za námi🙂 Asi kolem 12 hodiny jsem začala cítit slabé bolení břicha, nepřikládala jsem mu ale moc pozornosti, protože po prvním Hamiltonu jsem cítila bolení mnohem silnější a nic z něj nakonec nebylo.Zhruba ve 12:30 zavolal manžel, že už mají vše potřebné nakoupeno, ať jdu čekat na parkoviště. Bydlíme sice 10 minut pěšky od babičky a dědy, ale kupovali jsme v OBI 2,5 metru dlouhý parapet, tak proto jsme jeli autem.

Když jsem nastoupila do auta, děda si ještě s Jirkou venku povídal. A v tom to přišlo, první kontrakce přišla jako blesk z čistého nebe! Naléhala jsem proto na manžela, že mě nějak bolí břicho a že raději pojedeme domů…. Než jsme dojeli ten kousek k nám, měla jsem ještě další 2 kontrakce. Usoudila jsem, že jsou to jen poslíčci, protože jsem měla kontrakce asi po 3 minulách a byly dóóóst silné, říkala jsem si, že to brzy přejde, že tak rychlý nástup by porod neměl.

Když jsme došli domů, pověřila jsem manžela, aby uvařil těstoviny. Kuře na paprice jsem připravila den předem a stačilo jen dodělat přílohu. Já jsem se rozhodla jít do horké vany v domnění, že kontrakce přejdou a pak se v klidu naobědvám. Vana bohužel bolest nezmírnila. Rozhodla jsem se měřit rozestup mezi kontrakcemi, nebyly vůbec pravidelné. Měla jsem třeba čtyři po třech minutách a pak byla jedna po pěti a další třeba jen po minutě a půl. Jídlo bylo hotové, ale copak se dá v takových bolestech jíst? Když jsem takhle trpěla hodinu, konzultovala jsem situaci s nastávající babičkou a usoudily jsme, že je opravdu na čase vyrazit. Řekla jsem manželovi, že se jdu obléct, že jedeme. On se šel zatím oholit, aby ho naše dcerka spatřila v plné kráse🙂 Jeho holení mě samozřejmě zdržovalo, křičela jsem na něj, ať si pohne, protože jsem začala být nervózní a čekala jsem, jestli to nakonec nebude překotný porod. V autě jsem rozhodně rodit nechtěla🙂 Popadli jsme tedy všechny připravené věci a vyrazili jsme na cestu. Bylo kolem 14:15.

Myslím, že až v autě si manžel uvědomil, že budu opravdu rodit, stejně tak si uvědomil, že si doma zapomněl mobil🙂 Cesta do nemocnice nám trvala asi 10 minut. Najednou se ale kontrakce zpomalily, měla jsem je asi po 5 minutách. Tak jsem si zase říkala, že to možná byli opravdu poslíčci a že jedeme zbytečně...

Od kdy je vhodné umístit dítě do mateřské školy?

Státní jesličky jsou velkou vzácností. Ale některé maminky si nemůžou dovolit tříletou mateřskou "dovolenou". Tak co s tím?

To jsou jen takové dotazy k případné diskusi. Já naštěstí takový problém nemám. S Nikolkou jsem doma na tři roky. Ale přeci jen je vidět, že jí kontakt s ostatními dětmi dělá dobře. A tak jsem se rozhodla a Nikča od ledna 2013 začala pravidelně navštěvovat páteční miniškoličku - BROUČKY.

Miniškolka je v domě dětí a mládeže Vikýř www.vikyr.cz, kam jsme chodily i na hravé dopoledne maminek s dětmi, takže prostory znala už zdřívějška a poplatek za tuto službu (2 hodiny hlídání každý pátek) byl minimální 🙂. Za mě si nemyslím, že by dvouleté dítě mělo chodit do školky každý den v týdnu, ale jedno hravé dopoledne bez mámy je pro něho určitě příjemným zpestřením.

PŘÍPRAVY:

Tak jsme v lednu poprvé vyrazily. Nikče nebyly ještě ani 2 roky. Říkala jsem si, jestli ji na to mám nějak připravovat, ale nakonec jsem jí jen den předem oznámila: "Zítra půjdeš do školičky za tetou Ájou a dětmi, které už znáš". Připravily jsme spolu baťůžek se svačinou, pitím a bačkůrkama a Niki se moc těšila.

POPRVÉ:

Přišly jsme tam, teta Ája si od nás vzala baťůžek, Nikča vběhla do herny a ani pusu mi dát nechtěla. Tak a je to. Ani slza. To ostatní maminky to neměly tak jednoduché. Děti se jich držely a nechtěly se pustit. Některé tu první dvouhodinovku probrečely téměř celou. A jeden se dokonce nervově i poblinkal (ten už pak do školky nešel).
U Vojtíka, kterého znáte z předchozích příběhů to proběhlo takhle: Vojtík přišel, teta mu vzala baťoh, on zaplul do herny a kdo brečel? No maminka.

PRŮBĚH:

Jak šel čas, tak postupně plačtivých dětí ubývalo. Každý pátek přibyl na naší ledničce nějaký nový výtvor, který Niki pyšně ukazovala všem, kdo k nám přišel na návštěvu. Součástí programu bylo: pohybové aktivity, výtvarka, pravidelný svačinový režim, volná zábava.
Ondrášek, se kterým se teprve seznámíte, pokaždé zlepšil svou slovní zásobu. Byl plný dojmů a doma o školce povídal ještě v neděli.
Kája byla jako první, která přestala nosit plínky, tak všem demonstrativně ukazovala, jak čůrá do nočníku. Ostatní se přidávaly a teď jsou skoro všichni bez plen.
Samozřejmě od sebe okoukaly i nějaké ty "špatnosti": pojídání holoubků (FUJ), křičení (tam mé dítě korunuje), pošťuchování se. Ale proti kladům jsou tyto věci pouhými prkotinami.

Konečně jsou zase trhy. Zelenina a ovoce se dá pomalu sehnat z místních zdrojů a tak přináším pár receptů, co jedla Niki, když byla malá.

6. měsíc - vše mixované (zuby měla až v 8 měsících)

- kuře, mrkev, cuketa, petrželová nať s rýží a olivovým olejem

- kuře, brambor, mrkev, máslo (dle aktuálního stavu ledničky jsem přidávala pórek, špenát, kedlubnu)

- vegetariánské menu - brambor, cuketa, mrkev, špenát, žloutek

- svačinky - jogurt + jakékoliv ovoce, k tomu sušenky Sunarky nebo piškoty

Nejoblíbenější přísady: mrkev, cuketa, petrželová nať

7. měsíc - květák Niki nerada (až později), ale ostatní ho klidně přidávejte

- hovězí, těstoviny, mrkev (máslo nebo olivový olej)

- nová přísada do standartních jídel - kapusta - musí se dloooouho vařit

7,5. měsíc

Až do mých 24ti let jsem nechtěla děti. Nevím jestli to bylo tím, že jsem měla o 10let mladší sestru, kterou jsme se starší sestrou tak nějak vychovávali. Musely jsme s tím mamce pomáhat, protože jsme na to byly samy ženský a mamka chodila na třísměnnej provoz. Nebyla to žádná sranda, vzpomínám si jak sem ji jednu chvíli neměla ráda...Já sama jsem byla dítě a starat se o další...no v 15ti jsem měla opravdu jiný starosti. Postupem času jsme si na sebe zvykly a za nedlouho jsem ji milovala.

Bohužel na mém přístupu k dětem se nic nezměnilo. Můj názor, že děti akorat brečí, jí, kakají a čůrají a díky tomu smrdí, mi zůstal minimálně do 20ti. Níkdy jsem nebyla ten typ co vidí miminko a chce si je pochovat, pomazlit,nebo se aspoň podívat.

Ve 20ti letech jsem si našla přítele, kupodivu se stejným názorem na děti jako já. Takže jsem se nestresovala tím, že by chtěldítě i když je o 10 let starší než já. Po třech letech jsme se vzali, koupili jsme si domeček a já začala mít pocit, že mi něco chybí...že jsem tak trochu sama, ikdyž můj manžel tu pro mě vžycky byl a je a věřím, že bude 🙂

Představovala jsem si jaký by to bylo, kdyby tu s námi bylo miminko, jak by jsme to zvládali...Nakonec jsem to nadhodila Pavlovi, ale moc se na to netvářil tak sem to nechala plavat. O něco později si všiml, že jsem smutnější než dřív a po tom co jsme probrali všechna pro a proti uznal, že to můžem zvládnout!

Tak jsme začli "pracovat" na miminku. Ikdyž jsem antikoncepci nebrala tak se stále nedařilo. Šla jsem k doktorovi a byla jsem v pořádku. Nakonec šel i manžel a taky v pořádku. Určitě to bylo tím, jak jsem se na to soustředila a přála si aby už byly na testu dvě čárky...A stále nic.

Po půl roce snažení jsem to přestala řešit. 5. 7 jsem šla normálně do práce. Dělám v jednom hypermarketu, takže žádný lážo plážo mě nečekalo.Spíš naopak- ten den měla přijít kontrola tak jsem uklízela regály, pokladny, doplňovala zboží atd. prostě jsem běhala a běhala. V podvečer už mi nebylo úplně nejlíp, byla jsem rudá, zpocená a měla jsem furt žízeň. Přemýšlela jsem jestli je možné, že by to bylo těhotenstvím, ale pokaždé když jsem myslela, že jsem těhotná tak jsem byla zklamana. Takže jsem to zavrhla a makala dál. Večer jsem dojela domů unavená víc než kdy jindy.

Kdo z vás se podíval na můj profil, tak možná narazil na informaci, že jsem se stala ambasadorkou značky Bepanthen.

Bepanthen jsem s Nikčou používala už od jejího narození. Já na mazání bradavek po kojení a Nikina na zadnici. A používáme ho dodnes. Proto, když mi přišla nabídka, abych se stala ambasadorkou, tak jsem neváhala. Mám s bepanthenem jen samé dobré zkušenosti a maminy kolem mě také.

Prošla jsem školením, kde všude se dá mast použít a mým poslaním je předat tyto informace.

My používáme mastičku na všechno možné. Dneska bych vám chtěla popsat, jak jsme ji využili na naší dovolené:

Matěj - nejmladší člen výpravy
než jsme vyrazili na dovolenou, tak Milča (maminka) musela doplnit zásoby. Takže Matěj dostal krabičku od Bepanthenu na hraní. Budil se jako první, tak si s ní pohrával a nás ostatní nechával dospat. Jinak se mu samozřejmě mast maže na zadeček a do všech jeho minifaldíků, aby se předešlo opruzeninám, které v těhle teplech hrozily.

Vojta a Niki
u dvouletých dětí se už mast na opruzeniny maže v menší frekvenci. Takže u našich dětí většinou ráno a večer po koupání.
Niki měla pěknou rýmu a kolem nosu už byla pěkně sedřená. Nevěřili byste, že stačí 1-2x namazat.
Pak se jí na nožičce udělal puchýř, který si hned strhla a fňukala, že ji to bolí. "Mamíííí, namažeš mi to mastičkou". Mazali jsme Bepanthenem Plus. Bohužel si ho jednou otevřela sama a pojmula to tak, že se pro jistotu namaže celá, tak ho docela vyplácala.
Po návratu ji hned první den bratránek Kuba strčil na pískovišti a Nikča si sedřela záda. Tak si našla další důvod, proč se namazat.

Pavel
před dovolenou měl úraz při sjíždění Jizery. Když přenášeli lodě, tak na jeho nohu jedna z nich spadla a způsobila mu otevřenou ránu, kterou nakonec musel přeléčit i antibiotiky. Na dovče už tam měl jen strup, ale ten pnul. Tak se mu při každém přebalování Matěje hodil bepanthen do ruky a Pavel poctivě mazal.

Já
zapomněla jsem se namazat a spálila jsem si záda. Neměla jsem s sebou Panthenol a tak jsem zkusila Bepanthen Plus. Pálení v tu chvíli polevilo a druhý den jsem se už mazala Panthenolem.

Komáři
když štípají, tak Bepanthen Plus zabírá. My jsme s nimi naštěstí problém neměli.

A co vy? Na co všechno používáte BEPANTHEN???

Předem děkuji za rady pro ostatní.

Po dvou dnech nás konečně pustili z Jindřichohradecké nemocnice a mohla začít ta PRAVÁ DOVOLENÁ.

I když pan primář apeloval na to, ať dávám na malou pozor, protože vnitřní krvácení se může projevit i třeba až za 14 dnů. Takže, co vám budu povídat, jsem teď na všechno až moc opatrná.

Co jsme tedy dělali zbývající 4 dny?

- projížděli jsme se na loďkách u Červené lhoty





- obě děti jsme dali do jednoho kočárku, což Niki okomentovala: "To je paráda mami".

- byli jsme v ZOO u Hluboké nad Vltavou, mimochodem je úplně jiná než ostatní. Zrovna tam probíhají rekonstrukce, ale až to bude hotové, tak tam určitě vyražte. Stojí to za to.
http://www.zoohluboka.cz/

- jeli jsme parní lokomotivou z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. To se dětem (těm starším, Matěj protestoval) líbilo snad ze všeho nejvíc. Na zpáteční cestě byly tak vyčerpaní, že usnuly.



Jaké peripetie sebou nese dovolená více rodin?
- každý je zvyklý na své rituály a ty se málokdy shodují
- já čekala, že se naše děti společně najedí u jednoho stolu, tak to se za tu dobu stalo pouze u první večeře, kdy jsme byli všichni unavení po cestě. Na nějaké stolování prostě naše děti neměli čas. Takže jsme je honili, abychom do nich něco dostali.
- bohužel v daném termínu, kdy jsme vyrazili na dovču my, neměli v jiném apartmánu místo, takže jsme všichni (3 dospělí, 3 děti) spali v jedné místnosti. Uspávání bylo hrozné, tedy pokud jsem neusnula dřív než děti, pak už mi to bylo jedno a když jsem se po nějaké hodině vzbudila, tak všichni spali. Ale jednou už se to nedalo vydržet a tak Niki musela do kočárku. Samozřejmě hned usnula. Přenesla jsem ji do postele a spinkala dál. Tohle uspávání mělo jedinečnou výhodu. Neusnula jsem první a tak jsme si konečně mohli dát vínko a posedět večer na terase.
- ty naše děti byly jako dvojčata, prostě chtěli pořád stejné věci. Niki nejraději Vojtovo odrážedlo (jak jsem psala již dříve, měl ho jiné než ona), tak se o něho prali
... mohla bych toho vypsat spoustu, ale jedno je jisté. TA DOVOLENÁ STÁLA ZA TO.

Máte hodně práce? Potřebujete nějaký čas sami pro sebe? Chystáte se s přáteli na bowling či na firemní akci? Sháníte někoho na hlídání dětí v Praze?

Máte hodně plánů, které vám kazí pouze myšlenka na to, že není po ruce žádná chůva, zkrátka nikdo, kdo by Vám pohlídal děti?

Jsme tu pro Vás

Zlobidylka.cz je profesionální služba, ve které jsou naše chůvy, kterým říkáme Tety,absolventkami či studentkami pedagogické fakulty, a tak se specializují na hlídání dětí.

Naše vyškolené chůvy pohlídají Vaše dítě ochotně, kdykoliv bude třeba – a to i v období nemoci - u Vás doma.

• Víme, že chcete svá zlobidýlka svěřit těm nejlepším, a proto jsme tu my – Zlobidylka.cz.
• Zajišťujeme nejen hlídání dětí v Praze, ale i osobní rozvoj Vašeho dítěte.
• Naše tety jsou bezúhonné, prošly osobnostním testem a tudíž ručíme za jejich kvality!
• Nemusíte nikam vozit své děti, naše chůvy přijedou za Vámi!

Včera v Tescu...
Vidím, jak příjemná paní bere spoustu pytlíků bombonů HARIBO.. Koukám, že za 200g chtějí 38,- Kč..
(Ty samé přinesl Honzík předevčírem z Makra a hlásil, že 6x 100g stálo 66,- Kč..)
Tak se nakloním k paní a říkám:
"Dobrý den, máte kartu do Makra?"
Ona: "Dobrý den, mám.."
Já: "Tam mají tyhle bombony o polovinu levnější, včera je muž přivezl, tak si radši zajeďte tam"
Ona: "Děkuji! Taky Vám poradím, jestli je máte rádi, tak v Kauflandu mají 100g Hariba za 9,80,- Kč"..
Já: "Děkuji! Tak proč je kupujete tady????"
Ona: "Nekupuji! Já jsem obchodní zástupce Hariba 🙂"