Výsledky vyhledávání pro slovo “Iva”
Lea (6M) od ctvrtka horeckuje (38,6). Byli jsme u Dr hned ve ctvrtek, vse v poradku, crp <8. Horecku srazim, ale za 6 hodin je zpet. Trva to uz 3.den. Smeje se, sem tam se ale i tada ponosi, neni nijak moc plactiva a Zadne obtize nb jine priznaky nema. Mate zkusenosti? Vidime to na 6.nemoc zatim...
Toto na me vyskocilo ted na facebooku .....krasny!!sdilejte ;))
Fotografka Leona
Nabízím zcela ZDARMA !!!! nafocení predcasne narozeneho miminka na JIP (nejedna se o pripady, kdy je miminko treba na jeden den vlozeno do inkubatoru , ale o vaznejsi pripady ). 30 minut foceni zcela bez naroku na honorar pro male bojovniky a jejich rodice. Pokud znate nekoho ve svem okoli (idealne Praha a Strednocesky kraj ), nebo mi chcete pomoci rozsirit tuto nabidku dale, prosim vas o SDILENI teto specialni akce, ktera muze pomoci zachytit tyto velmi krehke a tezke chvile vsem, kteri prozivaji tuto velmi zasadni zkusenost. Krasne leto... Leona
Používáte někdo Hacku? Je to dobrý kup? Nebo je to zbytečné?
Čtvrté těhotenství a vše kolem
Tento příběh asi nebude hnedle tak krátký jak by se zdálo.
Asi začnu tím,že jsem čtvrté dítko neplánovala.
Dlouho jsem sice nad dalším mimčem uvažovala, ale to spíš, že o něm neustále doma mluvil manžel a moc ho chtěl.
Bylo léto 2015, my se akorát přestěhovali z garsonky o rozloze 24m2, kde nás žilo pět a jeden malý pes. To léto bylo neskuteně suché a horké. Na domku se nedalo skoro nic, stavba se zastavila. My se sice přestěhovali, ale únava z počasí mi bránila v tom, abych to tu velebila. Navíc jsem stále čekala, zda budou ty slibované skříně či nikoliv. A manželovi jsem narovinu řekla, že počkáme rok, dáme domek dokupy a já si hlavně odpočinu od té naší nejmenší, která celý první rok jen proplakala.... I moje tělo jsem chtěla dát dokupy, začít víc cvičit, o svých tanečních plánech ani nemluvím. Vždyť poslední roky nedělám nic jiného než těhotním, nebo kojím. 😀
Bylo září, konečně lepší vzduch a já se těšila jak to tu dám dokupy...
Abych se nenudila, domluvila jsem si s paní ředitelkou mateřské školy, že od října budu učit tanečky.
Děti brzo od sebe aneb nebojte se toho
Zjištění, že jsem těhotná, když je mému synovi 8 měsíců, byl opravdu velký šok.
Už pár dní jsem si říkala, že je mi po ránu "nějak divně", ale přidávala jsem to těm děsným vedrům v létě a šílenému týdnu, co jsem zažívala. Celý týden jsme se s manželem nenudili, řešili jsme dovolenou a museli jsme na rychlo řešit nové auto, a aby toho nebylo málo, tak už i "nové" dítě.
Hlavou se mi honilo tolik myšlenek, hlavně jestli to všechno zvládnu a jaký to bude, ale moc jsem se těšila na druhé miminko. Tak teda honem k lékaři ať mi tedy potvrdí, že je vše v pořádku. Naštěstí bylo a tak začala etapa "oznamování"....
No moc se mi do toho nechtělo, pač mi bylo jasné, jaké budou reakce. Vždy jsem si připadala jak kdyby mi nebylo ještě ani 18 let, prostě jako "nezodpovědná puberťačka" a přitom mi je už 30 :-/ Do teď jsem si nezvykla na reakce lidí, když jim řeknu jak mám děti věkově od sebe (jelikož si malá pospíšila o měsíc dřív, tak mám děti od sebe 15 měsíců). Já tvrdím, že si to příroda zařídila vtipně sama, protože jsme si dávali pozor, jen jsme už pomaloučku řešili, kdy bude ta "vhodná doba" pro druhé dítě. Navíc jsem děti chtěla max do 2 let od sebe.
Těhotenství probíhalo dobře, vždy se našel někdo, kdo mi syna pohlídal, když jsem šla na vyšetření. Na každém ultrazvuku nám byla potvrzena holčička. Mě to bylo jedno jestli holčička nebo chlapeček, mažel chtěl o chlup víc kluka, a já si jen nedokázala představit, že budu muset navlékat holčičku do růžových oblečků. Ale moc jsme se těšili.
Tak už to přišlo, dcerka se narodila a já jsem nejšťastnější máma pod sluncem. Měla jsem obrovský strach, že to nebudu všechno zvládat, ale malá už bude mít 4 měsíce a já to nějak zvládám. Syn je úžasný, na to že je to divoch, tak se mi snaží pomáhat. Já tvrdím, že cítí, že sestřička bude komplic na lumpárny. 😃 Učíme ho, aby malou pusinkoval, cpe ji dudlík nebo lahvičku s mlíčkem, kouše ji do nožičky, párkrát ji už zalehl. No zatím to přežívá, nemá to holka jednoduchý.
Ze života s bilingvním dítětem: mini chlapík se rozhodl, že bude mluvit anglicky, prej chce bejt světovej a navíc je ten malej polo amík. Takže teď místo hrdelně vyráženýho "Ne, neee" Máme doma citelně pronášený "No, no, no,nooooo." K "no"si ještě přidal "baloon" a nově "car". Jsem v šoku, stejně jako moje máma, která tvrdí, že si není jistá co s americkým vnukem. Nejlepší reakci ale měla tchyně, která je úplně zblblá z mini chlapíkovejch jazykovejch možností, musela se doučit jeho český vyrazy a jeho znakový výrazy a když konečně začne mini chlapík používat angličtinu, tak se na nás bezradně obrátila a říká :"Hele, co to znamená?" Myslíc si, že je to další česká zvrácenost připomínající angličtinu, ale znamenající něco úplně jinýho.
Liiivanceee, liiivanceee po nich dělají se dobrý kakanceee 😀 😀 😀 Simpsonovi mě dnes velice inspirovali 😀
Dneska sem Chár (té starší!!!!) vytahovala třísku z ruky..... řevu bylo, jako bych ji minimálně ukusovala končetiny za živa..... když zjistila, že sem si na to vzala jehlu začala ječet "čím to děláš?polož ten náááástroj, to bolí, néééé pooooomoooc, prosím nemuč mě, polož tooo..."..... měla sem otevřený okno, tak minimálně čekám URNU s celou četou ze sociálky .....
Krásný sváteční den 🙂
dnes jsme byli s malou a manželem na výletě, tak jsme vám jdu ukázat další památku na kterou se musíte někdy podívat 🙂 Byli jsme Emmičce ukázat kde měla maminka s tatínkem svatbu (bylo to v lapidáriu kde jsou Braunovi sochy ctností a neřestí). Dá se zde v pohodě jezdit kočárkem je tu občerstvení, posezení a klid.
představuji vám Hospital Kuks.
Něco málo z historie
Rozsáhlý barokní komplex staveb v kulturní krajině na obou svazích nad řekou Labe dal postavit majitel zdejšího panství František Antonín Špork (německy Sporck) v letech 1692–1724. Do roku 1694 byly postaveny lázně, ve své době jedny z nejvýstavnějších v Čechách. Roku 1702 bylo postaveno divadlo a závodiště, 1704 lázeňský dům a domy pro hosty, v letech 1707-1716 špitální kostel Nejsvětější Trojice s rodinnou hrobkou a špitál Milosrdných bratří se zahradou. Roku 1710 byl dokončen zámek, v letech 1720-1724 přibyl nový lázeňský dům a Dům filosofů s knihovnou. Už za života hraběte Šporka význam lázní postupně upadal; po jeho smrti vinou nezájmu dědiců lázně chátraly. Byly postiženy řadou povodní, požárů i válečných událostí. Roku 1770 bylo přestavěno SZ křídlo špitálu a v roce 1901 byl stržen vyhořelý zámek.
Špitál s kostelem
Na pravé straně Labe se do dnešní doby dochoval špitál s kostelem Nejsvětější Trojice, postavený v letech 1707–1712 podle projektu italského architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho. V kostele je řada vynikajících obrazů, dříve připisovaných Petru Brandlovi, a celé dobové zařízení, v kryptě je hrobka Šporkovy rodiny a dřevěný oltář s krucifixem od M. B. Brauna z roku 1726.
Špitál (latinsky Hospital) byl původně určený pro vojenské vysloužilce ze Šporkových panství. Od roku 1743 je spravoval řád Milosrdných bratří. Nyní je ve správě Národního památkového ústavu. Expozice je věnována zakladateli Kuksu hraběti Šporkovi, baroknímu umění a lékárenství, se zachovalou barokní lékárnou. Sídlí zde České farmaceutické muzeum, pracoviště Univerzity Karlovy, ve sklepech je umístěna Česká banka vín. Na severním okraji terasy je později přestavěná sýpka, dnes adaptovaná na restauraci. Na východní straně areál hospitalu uzavírá roku 2015 nově vysazená bylinková zahrada s buxusovými špalíry. Za ní stojí zrušený hřbitov s převážně vyrabovanými hroby, dochovala se jen rodinná hrobka Jeschkeových. Centrální hřbitovní kaple uprostřed hřbitova byla rozebrána. Půdorys základových kamenů uprostřed hřbitova je pravděpodobně pozůstatkem větrného mlýna.
Sochy
Na terase před špitálem je galerie alegorických soch barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna z let 1715-1718: na východní straně 12 ctností, na západní 12 neřestí. Uprostřed je socha Víry a na balustrádě sochy sedmi Blahoslavenství. Odtud směrem doprava (k západu) jsou sochy ctností: Anděl blažené smrti a dále Naděje, Láska, Trpělivost, Moudrost, Statečnost, Cudnost, Píle, Štědrost, Upřímnost a Spravedlnost. Směrem doleva (k východu) jsou sochy neřestí: Plačící anděl a dále Pýcha, Lakota, Smilstvo, Závist, Obžerství, Hněv, Lenost, Zoufalství, Lehkomyslnost, Pomluva a Lstivost. Originály jsou dnes umístěny v bývalém hlavním nemocničním sále špitálu nazývaném Lapidárium, na terase jsou jejich kopie. V expozici hospitalu a v Lapidáriu je také sedm ze souboru soch trpaslíků (kolem 1713). Socha Pravé míry je v nádvoří. Další cenné sochy jsou rozmístěny v barokní zahradě jižně od špitálu: Alegorie svobodných umění z roku 1701, Velký a Malý křesťanský bojovník (původně z Nového lesa) a z Betléma přenesený anděl Gloria (1731) a svatý Jeroným (1733) od A. Brauna
Ano, souhlasím, že nemoc je v podstatě požehnání. Zastaví nás, když se neubíráme správným směrem atakdále bla bla canc. Ale doprdele, musí se to požehnání vždycky dostavit v tu nejblbější dobu??!! Jako že za 9 dní mi začínají desetidenní pěvecké kurzy, které nebyly zrovna levné. V té době si ještě odskočím na svatbu kamarádce, kde mám taky zpívat a ke všemu je moje sestra zrovna na delší dobu v ČR a konečně jsme se chtěly vidět na delší dobu než jen z rychlíku při nějaké rodinné akci po víc jak roce. A dneska mi jedno dítě lehne s hnisavou angínou, druhé vypadá, že to asi bude mít taky a mě při mé náchylnosti k angínám už teď začíná škrábat v krku...
9 důkazů, že každá rodina je tak trochu zvláštní
Každá rodina má svoje zvyky. Každá rodina řeší drobné i větší problémy. Připadá vám, že ta vaše rodina se trochu vymyká standardům? Porovnejte to s následujícími situacemi z rodinného života 🙂
1. Sebevražedné sklony
Jak myslím dopředu a zároveň nemyslím.
Chtěla jsem manželovi a dcerce říct: "Jdu se podívat, jestli se mi vypralo prádlo a pak ho pověsím."
Místo toho jsem řekla zkráceně: "Jdu se pověsit." 🙂 (wwwerca)
2. Mladý vinař
Štěpíno mě baví. Dneska si přinesl ze školy všechny učebnice a pracovní listy. Zatím jsem si prošla jen slabikář, kde zatím vede toto:
Otázka: Co nesla Karkulka v košíčku?
Štěpík: Červené víno, ročník 1928, kvalitka. (sarusinek)
Maminky,jak zvladaji vase deti cestivani?
Myslim tim bus MHD a auto!
U nas se to proste bez zvraceni neobejde☹ ja to mela taky jako mala a nez kinedrilu jsem nemohla cestovat...
Sofince je 20m a kinedril jeste nemuze a tak se vas ptam jak na to abych predesla zvraceni?moc dekuji....
MAM slaví 10. výročí Lahve Anti-Colic
Mající důvěru maminek po celém světě a s počtem prodaných kusů převyšujícím celosvětově 25 miliónů se stala lahev MAM Anti-Colic ikonickým výrobkem pro mnoho maminek.
Nyní jsme lídrem na trhu s dětskými lahvemi v mnoha zemích, jako například ve Francii, Izraeli a v Dánsku. Značka MAM si vydobyla důvěru a dostala se do povědomí maminek právě díky úspěchu Lahve Anti-Colic.
Naše Lahev Anti-Colic byla uvedena na mezinárodní trhy před 10 lety a její vlastnosti jsou od té doby neustále zlepšovány a optimalizovány se zaměřením na dobrou použitelnost a ergonomiku. Lahev minimalizuje výskyt kolik a regurgitace, navíc má savičku s povrchem jemným jako pokožka, díky čemuž je snadno přijímána jak novorozenci, tak většími dětmi. Používáním Lahve Anti-Colic je redukována nespokojenost novorozenců a výsledkem je šťastnější prožitek z krmení, blízký kojení.
Výjimečná hodnota přijetí lahve a méně kolik
Jedním z klíčových benefitů Lahve MAM Anti-Colic je bezesporu vysoké procento přijímání lahve dětmi. Unikátní povrch jemný jako pokožka, inovativní plochý tvar a flexibilit MAM savičky dodává dětem známý pocit blízký kojení: není proto překvapením, že naše chytrá savička je přijímána 94% dětí*, což bylo prokázáno v průběhu let v mnoha průzkumech trhu v Rakousku, Německu, Anglii nebo v USA.
*průzkum trhu 2009-2014, testováno s 1349 dětmi
Další místo kam se musíte podívat je
Pevnost Josefov
Základní kámen byl položen 3. Října 1780 v této době byly založeny dvě pevnosti a to Josefovská a Terezínská. Úkolem pevností bylo chránit přístupové cesty v prusko-rakouských válkách. Josefovská pevnost se při jejím založení jmenovala Ples. Toto jméno bylo změněno po smrti Josefa II. Na jeho počest se Ples přejmenoval na Josefov.
Pevnost byla dostavěna roku 1787. Jižní a severní část pevnosti chránil důmyslný podzemní systém chodeb, jehož délka se odhaduje na 42km. Díky revoluci ve Francii r.1789 se však mocenské a strategické poměry změnily a Josefovská pevnost nikdy nebyla obléhána. Po válce na Chlumu u Hradce Králové byly s jistým zpožděním pevnosti zrušeny. Josefov ztratil status pevnosti roku 1888, ale na charakteru místa to nemělo význam a vojáci zde zůstali. A však systém podzemních chodeb nebyl udržován, tak většina z nich je zhroucená a tudíž neprůchodná. Pevnost prošla řadou úprav, aby se přizpůsobila potřebám vojska (byly zbourány vstupní brány, přestaveny některé budovy). Likvidace pevnostních objektů se zastavila po r. 1950. Josefov byl v roce 1949 administrativním rozhodnutím sloučen s Jaroměří. Během první světové války zde byl zajatecký tábor a většina kasárenských objektů stále sloužila rakousko-uherské armádě.
Jako zajatecký tábor Josefov sloužil už jen po 2. světové válce. V jejím průběhu se uplatnil spíš jako cvičiště protektorátního Vládního vojska a Wehrmachtu. Víc než 2. světová válka tvář pevnostního města poznamenala okupace sovětskými vojsky (1968-1991). Z následků jejich pobytu se zdejší zástavba dodnes vzpamatovává. Přesto zatím zdaleka největším zásahem do života městečka uvnitř staré bastionové pevnosti, od počátku pevně spjatého s vojskem, nebyly ani okupace cizími armádami nebo demolice hradeb, ale trvalý odchod vojáků z města v polovině 90. let 20. století.
Naštěstí se ale pro Josefov našla nová využití. Vedle místních spolků, připomínajících vojenskou minulost města a navracejících pevnosti její původní vzhled, v Josefově nalezli odpovídající zázemí mnohdy překvapiví zájemci. Jak filmové štáby, pořadatelé mezinárodního metalového festivalu, tak avantgardní umělci nebo ochránci přírody. Proto lze předpokládat, že budoucnost Josefova by se v dalších letech mohla ubírat také těmito směry.
A každá červenec se Josefov oblékne do černého. Koná se zde Brutal Assault největší koncert tvrdé muziky v Evropě.
Informace o otevírací době na http://www.pevnostjosefov.cz/
Tak to bylo něco „málo“ o historii a teď kam se v Jaroměři podívat 🙂
První co Vám představím je pro mě srdcová záležitost.
Železniční muzeum výtopna Jaroměř
Výtopna parních lokomotiv je více jak 110let stará budova kde se parta nadšenců rozhodla zachránit krásu páry. Ve svém volném čase a pro zábavu renovují jak parní, elektrické, tak motorové mašinky. Do původního stavu vrátili i řadu vagónů, které si můžete prohlédnout a do některých i nakouknout. V muzeu naleznete desítky exponátu, mimo jiné parní lokomotivu Conrad Vorlauf z roku 1873, nebo unikátní elektrickou akumulátorovou lokomotivu Ringhoffer z roku 1916.
Přes sezónu se jezdí pravidelné nostalgické jízdy s parní lokomotivou, které se říká Kafemlejnek 😀 je to krásná projížďka. Pára krásně voní. 🙂 Jen moc nedoporučuji při jízdě vystrkovat hlavu z okénka saze v oku je potvora 😀
Jinak muzeum je vhodné jak pro rodiny s dětmi, tak i pro vozíčkáře 🙂 Opět jedno doporučení – dětem dát oblečení u kterého nevadí, že se ušpiní. Na některé exponáty se mohou jít podívat a všude jsou zbytky uhlí 😀
Informace o otevírací době a plánované nostalgické jízdy naleznete zde:
http://www.vytopnajaromer.cz/
Takže já se s váma budu pomaličku loučit, dneska jsem toho nestihla moc napsat, jelikož tu máme kamarády a hodně grilování, tak je přece jenom ten 4th of July víkend, to znamená barbeque a kamarádi a pití a vůbec othle je náš první 4. červenec od tý doby co máme mini chlapíka a jsme v NYC.
Ano, nejeli jsme kempovat , neb to jsme zkusili před dvěma lety a všechny kempy v okolí byli plný a my skončili v úplný dire vedle silnice, naštěstí mini chlapík nechodil, tak bylo jedno, že je všude bahno. Co bylo peklo byla zpáteční cesta, ta kto bylo jak z hororou, kdy všichni prchaj jenom vy stojíte na dálnici a nemáte šanci se dostat domů na odpočívadle lidi v autech spali, prej to vzdali a zkusej to po půlnoci.
Loni jsme byli v Upstate, protáhli si víkend a tak se nemuseli bát jet domů.
Letos jsme doma, za dvě hodinky jdeme na baseball ligy B na Coney Island, tam se zejtra slaví 100 letý výročí Nathans párků a na jejich počet se baseballovej team Cyclons přejmenovává dneska na Franks. Franks neboli frankfurter se tu říká hovězím párkům, pochází to z Frankfurteru Německa, odkud to přivezli, to jméno myslim, židovští přistěhovalci.
Tak zatím mám pro vás pár rad, ale ty nestihnu napsat tak je najdete u mě na stránce…jsem nyc09 a pokud vás to zajímá tak mám i svlj blog mamazavodou.blogspot.com
Hezkej 4. červenec, já jdu na baseball!!
Naše druhé překvapení...
Celé druhé těhotenství probíhalo až překvapivě dobře. Obávala jsem se, že mi nebude první 4 měsíce dobře jako u prvního, nedokázala jsem si představit, jak bych to zvládala s roční dcerou, která právě zjistila k čemu má nožky... Ale nic, bylo mně fajn, žádné problémy... celých 9 měsíců žádné komplikace. Obávala jsem se, že to přijde až u samotného porodu, na který jsem se tak těšila. Slíbila jsem si, že si totiž ho pokusím užít.
Vzpomínala jsem s láskou na svůj první. Tehdá jsem nevěděla, do čeho jdu a všechno se událo podle mě rychlo.. i když jsem tam prohlásila mezi kontrakcemi, že je to můj první a poslední porod, ale jakmile se naše princezna narodila na všecko jsem zapomněla...a po nejaké době jsem se manžela ptala, kdy budeme mít druhé, nějak se mi to těhotenství a porod samotný zalíbil 🙂 .. a tak jsem se těšila a představovala si, jak úžasný bude druhý porod, nechtěla jsem si připustit, že bych měla rodit jinak než přirozeně...
Den před termínem jsem si řekla, že teď už to může přijít kdykoliv, sama jsem nevěřila, že vydržím až do termínu, protože starší dcera mi dávala řádně zabrat, ale nějak jsme to zvládli a počkali si.. a tak jsem se rozhodla, že půjdu do kostela, říkala jsem si kdo ví, kdy budu moct si sama zase zajít na mši a načerpat duchovní síly. Byla postní doba. Takže jsem pěkně byla i na křížové cestě, mši svaté a po ní následovala i adorace, bylo před prvním pátkem v měsíci. Cítila jsem se úžasně. Při cestě domů jsem si říkala: ,, Tak jsem připravená, s Boží pomocí můžeme rodit."
Doma už dcerka spala. A tak jsem si dala sprchu a pustili si film. V půlce filmu jsem začala pociťovat první kontrakce, byly plus minus po 10 minutách, manželovi jsem zatím nic neříkala, nechtěla jsem zbytečně plašit, ale tušila jsem, že už to začalo.. po chvilce jsem jenom tak nadhodila, že asi pojedem..ale dodívali jsme se na film až do konce, i když jsem z něho pak už nic neměla 😀..nejdřív jsem volala manželově mamince, se kterou jsme se domlouvali na hlídaní, že se něco blíží, tak jestli by mohla přijet. Bylo kolem 23hod..a pak jsem volala PA, se kterou jsme se letem světem předem domluvouvali (nejsem totiž taková, že bych potřebovala porodní plán, dopodrobna všechno projít a naplánovat, měla jsem jen pár podmínek- žádný epidurál a dostat pak miminko hned k sobě, PA jsem chtěla mít na zkoušku, abych zjistila jaké to je rodit sama jako prvně a pak s osobní PA.. a aby mi pomohla si co nejlíp užít porod🙂), dohodli jsme se, že se potkáme v porodnici.
Tam mi natočili monitor, krásné kopečky 🙂.. službu měl můj doktor, což bylo super, řekl mi, že se to rozjíždí, ale otevřená ještě nejsem. A tak jsme se šli ubytovat, mezitím přijela PA a byla pořád s námi, masírovala mi záda, povídali jsme si, průběžně mě vyšetřovala..navíc byl u mě i můj manžel, byl mnohem klidnější a víc v pohodě než prvně, nebyl na mě sám a už věděl, co by měl čekat.. vše bylo skvělé. Bolesti sílily, PA mi poradila píchnout vodu a tím porod urychlit, hlavička už tlačila na porodní cesty, jen ji tam vadily blány, neměla jsem nic proti. A tak jsme točili poslední monitor. Když už se blížil konec monitorování všimli jsme si, že ozvy miminka kolísají ze 140 na 90.. něco mi říkalo, že to není vůbec dobré.. a tak jsem šla na porodní sál, abychom píchli vodu, otevřená jsem byla téměř na 10cm.. přišel můj doktor a chtěl teda tu vodu píchnout, čekal až přijde kontrakce..
A pak už to šlo ráz na ráz, něco se jim nezdálo, já jsem už byla tak trochu vyšťavená, třásla jsem se vyčerpáním... chtěli abych zatlačila a tak jsem poslechla..ale doktor řekl, že to stačí, musíme na akutní CS.. nechápala jsem.. PA mi vysvětlila, že miminko je zamotané do pupečníku a voda je už zelená, takže nemůžeme riskovat. Přijala jsem to. Jen jsem se dívala na manžela a snažila se ho očima utěšit, mluvit jsem nemohla, že všechno bude v pořádku..a odjela jsem, byla jsem sama bez PA i manžela mezi několika doktorama, pořád jsem se třásla ne ze strachu, ale pořád z vyčerpání.. a celou dobu jsem si opakovala: ,, Pane, buď se mnou, ochraňuj naše miminko, svěřuju ti ho, vždyť je to tvůj zázrak.."
Má 60ti hodinová cesta k pokladu jménem TEREZA
Měla jsem krásné těhotenství bez příznaků. Téměř nic mě nebolelo, ani jednou mi nebylo špatně, jen ten poslední měsíc byl na motoriku lehce složitější 🙂Termín porodu byl 9.7.2016 a já počítala s tím, že budu spíše přenášet- tak nějak jsem to cítila v kostech a navíc ani doktor nenaznačoval, že by se něco blížilo.
V pátek 24.6.2016 v 1:48 ráno mi praskla voda. A jedno vám o té vodě řeknu, nikdy bych nečekala, že ji bude tolik 😀 Asi moc koukám na filmy, ale vždy, když nějaké těhotné hrdince praskla voda, tak jen ucítila mokro na noze a dál nic. To, že ze mě bude voda odcházet až do porodu a navíc v takovém množství, to mě tedy nenapadlo. /Jak jsem se totiž dozvěděla od PA, voda se po prasknutí neustále dotváří/.
Kontrakce stále nepřicházely, ale i tak jsme vyrazili do porodnice. Nastalo klasické kolečko: příjmová ambulance, monitor, vyplnění dotazníků, odvod na porodní sály, opět příjem, opět dotazníky, vyšetřovna, monitor. Výsledkem bylo, že kontrakce opravdu nemám, vodu taktéž ne a proto si mě tam nechají. Pokud by se porod nerozjel do sobotního rána, dostanu vyvolávačku. Asi hodinu po uložení na lůžko bolesti sice začaly, ale byly velmi nepravidelné a ne až tak moc bolestivé. Celý pátek mi jen natáčeli monitory a stále mi říkali, že musíme čekat 🙂
Zprvu jsem si říkala, že by bylo fajn, kdyby táta Terky dostal k svému pátečnímu svátku narození dcery, ale smířila jsem se s tím, že v pátek prostě neporodím. Sobotu jsem však měla za jistou. To má totiž svátek děda. Sobotní bolesti byly už mnohem horší, ale pořád se jednalo o nepravidelné rádoby stahy - jednou po 4, pak po 10, pak po 20, pak po 2 min a takto pořád dokolečka. A k rozjezdu nepomohly ani 2 vyvolávací tablety. Naspala jsem 2hodiny tím, že už jsem únavou na konci každé "kontrakce"usla, abych se za pár minut zas bolestí probudila.
V noci ze soboty na neděli už byly ale bolesti hodně velké a já už opravdu vše musela prodýchávat. Dostala jsem injekci na utlumení bolesti, ať si trochu odpočinu a vyspím se. A světe div se, injekce na uklidnění vyvolala porod.
Vzhledem k tomu, že jsem byla na předporodním pokoji s dalšíma 2 holkama, poprosila jsem, zda už nemůžu na porodní box. Nechtěla jsem holky rušit mým hekáním a neustálým chozením a sprchováním.
Holky prosím Vás ze zlínska, můžete mi prosim doporucit nekoho na sestaveni jidelnicku, ale at to není majlant, uz jsem se divala, ale chci nekoho kdo to opravdu umi.. Dekuji a rejpalky, nekomentujte,dekuji.
Nevím co tomu háděti je, ale vstávat ve čtyři ráno a nutit mě zpívat s Molavcovou "Chlupatý kaktus" v tuto hodinu je jistojistě domácí násilí!
Tak teď přejdem do Brooklynu, ano konečně vás vítám u nás, jako Manhattan dobrý, ale Brooklyn je Brooklyn a je děsně cooool!
Brooklyn bylo až do stavby Brooklynskýho mostu samostatný město, mimochodem doporučuju si přečíst něco víc o stavbě mostu, je to fascinující. Stavitel poměrně na začátku stavby ochrnul a most vlastně dostavila jeho žena, fakt zajímavá storka.
Nemá cenu psát kolik čtvrtí má Brooklyn neb jich je nepočítaně a všechny je vyjmenovávat taky nemá cenu. Takže vyberu ty nejzajímavější, který fakt stojej za to.
Brooklyn Heights, to je ta část, která má vyhlídku na Manhattan, je to čvrť spojená s Brooklynskym mostem, vyrostl tam Amík a bydlí tam tchán s tchyní. Je to část, která stojí za to se podívat už jenom kvůli těm panorámatům.
Dumbo neboli Down under the Manhattan bridge je za posledních 10 let neuvěřitelně se měnící čtvrť z opuětěnejch doků mezi Brooklynskym a Manhattanskym mostem se stala jedna z nejluxusnějších částí Brooklynu. Z posledních lodních skladišť se teď dostavují hřiště a parky podéle vody.
Atlantic Avenue je sídlo Brooklyn Nets, basketballovýho teamu, kterej má nejlepší stadión, nejlepší hráče, dokonalý jídlení stánky, super oblečení, perfektní PR a přitom se nedokážou nikde umístit, to už je skoro obdivuhodný.
V Brooklynu je taka největší latino čtvrť v Sunset Park, v naší starý čtvrti, jako španělsky se domluvit je tam poměrně nutný, třeba u nás v baráku jsme byli jediný, kteří španělsky nemluvili a moc jsme si se sousedama teda nepokecali. Ani nám třeba neřekli, že ta matrace, kterou si opřeli o naše dveře má v sobě štěnice, definitivně se jednalo o nemožnost komunikace. Ale zase to mělo výhodu, třeba, když se pořádala street party, což se dělá snad v každý ulici v NYC, kdy se domluvj sousedi, požádal o povolení policajty a na den a noc se zavře ulice, vytáhnou se židle a boom boxy, jídlo a grily a užívá se. Tak když se tohle tehdy pořádalo v naší ulici, no toho lidu, tý hudby a ten bordel, Amík tehdy zoufal, že se nevyspíme, ale ve 23:59 všechno zmizený a nikde nikdo, to je tak, když máte povolení do půlnoci a většina z ulice jsou nelegální imigranti. Pokud chcete perfektní mexický jídlo tak jedině Sunset Park!!
Park Slope, luxusní čtvrť pod Prospect PArkem ,pokud se vám někdy líbilo Cosby show, tak zrovna tady se to filmovalo, ta ulice ,ten dům a přesně tak to taky vypadá. Krásný, klidný ulice .
Dneska jeden zdravý oběd 😀 Bulgur se sušenými rajčaty a olivami, opečený na cibulce a trošku domácího špíčku 😀 samozřejmě, že to byl špek light 😀 😀 😀 Ale musim říct, že jsem bulgur jedla poprvé a bylo to fakt moc dobrý. Ale nevim jestli to bylo tim špekem nebo ne 😀 😀 😀
Chvíle, které bych si chtěla zapamatovat. Sedí a s úžasem sleduje pohádku. Je to chvilka klidu, takže bych měla uklízet, ale to prostě nejde. Ona je u toho tak rozkošná, že se nemůžu odtrhnout a přestat se na ní dívat.
Holky, já nevím, co je to u nás za období, ale už je to tak 14 dní, co se kompletně změnilo večerní usínání a hlavně noční spaní.
Dřív se nakojil, odpojil, hodil prdkou na bok a spal. Celé uspávání max 10 minut. A teď? Nakojí se, pak se točí na bříško, chvilku usíná na bříšku, ale pak do něj vjede život, začne lézt a snaží si lehnout na mojí ruku. Tak ho musím vzít do náruče, on si na mě položí hlavičku, tulí se a mazlí se. Chovám ho takhle i hodinu, než usne!
A v noci se budí a dřív také stačilo pohladit / přikrýt / dát dudlík... A teď? Nutně se musí přitulit, jedině pak spinká.
Na jednu stranu mi to přijde krásný a ty chvíle si užívám. Na druhou stranu je to docela omezující, nemůžu se večer hnout z domu.
To je jako opožděná separačka nebo co??? Přes den je naprosto v pohodě a vůbec mě nepotřebuje 🙂
Potkali jste mezitím nějakou tu hvězdu? Ještě, ne? To nevadí, nezoufejte a dejte tomu čas. Kam se teda jenom podívat? Začneme na Manhattanu, ale o Empire nebo Rocekfelleru vám řikat nebudu, to si najděte sami. Po Manhattanu vás provedu pěkně od spoda.
Dolní část Manhattanu neboli Downtown je známá hlavně Wall Streetem, sochou bejka, mojí osobou, která se tam vyskytuje převážně každej pracovní den, Battery Park, odkud se odjíždí na Sochu Svobody a Ellis Island, kde v muzeu přistěhovalců má svojí desku i Amíkova rodina, neexistujícíma Dvojčatama, teď Millenium Tower, který je nejvyšší jenom proto, že tam frkli děsně velký vysílače, takže já řikám podvod, parkem s vodou jako vzpomínkou na 9/11 a Broadwayí, která se táhne celým Manhattanem.
Battery Park, je krásně předělanej hlavně díky Sandy, která to tam celý poničila. Během Sandy dosahovala voda v přízemí mrakodrapu, kde sídlí moje práce, až po prsa, tehdy jsem já zoufalá nemohla měsíc pracovat. Z Battery parku se dá navíc jet přívozem na Staten Island, zdarma jízda s krásným výhledem na Manhattan, hodně populární během Pesachu pro ultraortodoxní židovský rodiny, ono se to vyplatí, když máte deset dětí.
Wall Street za mě nic moc je to jenom ulice, která je zavřená pro auta, ale za Wall Streetem je moc krásná část, která stojí za to. Jedna ulice je celá zavřená pro auta a jsou na ní jenom malý restaurace.
Socha bejka, nikdy jsem nepochopila, co je na ní až tak úžasnýho, že se s ní musí fotit lidi a na tu fotku ještě stát frontu.
Po Broadwayi se dame dál a můžem si u toho zazpívat “Chodím po Broadwayi hladov sem a tam,” tak jak to dělám já pokaždý, když tam tudyma jdu, jako že je to často a ta písnička mi už leze na mozek.
Millenium tower, tak tam jsem ještě nebyla a zatim se nechystám, ještě donedávna se tam na výročí 9/11 promítaly dva světelný sloupy. Pamatuju si jak mi kolegyně ve starý práci řikala, jak si šla udělat kafe a z kuchyňky její tehdejší kanceláře viděla to letadlo, jak narazilo do první věže. První hasiči, kteří se dostali do dvojčat byli z jedný malý stanice v Brooklynu, ze sousedství Amíkových rodičů, jelikož tihle hasiči tam byli jako první, dostali se až nahoru a všichni tam zemřeli, celá tehdejší služba.
