Je mi čerstvě 36 let a před 14 dny jsem porodila své první dítě, svého chlapečka…

Byla doba, kdy jsem po dětech snad ani příliš netoužila. Pak přišlo období, kdy jsem dítě moc chtěla, ale několik let se nedařilo, a to ani za pomoci medicíny, aniž by tomu bránil jakýkoli fyziologický problém. Se změnou partnera jsem nakonec přirozeně, téměř okamžitě a velmi chtěně otěhotněla a teď si to pozdní mateřství neskutečně užívám… Jako všechno ostatní přišlo v pravý čas. Věřím, že k té šestinedělní pohodě bezpochybně přispěl můj porod, na který každý den vzpomínám s velkou pokorou, vděkem a radostí. Byl to totiž porod přirozený a krásný…

Termín porodu jsem měla stanoven na 21. května. Poslední den, kdy můj syn mohl být býk, stejně jako já. Tak trochu jsem si to přála, i když každé znamení má svá pro a proti.

Je sobota onoho data, na hodinách něco po desáté večer a já se probouzím, abych si odskočila na WC. Když se zvednu z postele, praskne mi voda. Je to tady, pomyslím si. Nemám strach, nepanikařím, ale přece jen zažívám mírný chaos – co teď? Člověk ví, že to každým dnem přijde, cítí se snad i připraven, ale když k tomu dojde, stejně je zaskočený… Jsem sama doma… Co udělat nejdříve? Komu volat? Odcházím na WC a zároveň telefonuji své porodní asistentce, se kterou jsem na tomto postupu domluvená – Až „to“ přijde, volej! Ta je bohužel u jiného porodu, ale naštěstí mi pro tento případ již v předstihu doporučila dulu, která souhlasila s případným doprovodem k mému porodu.

Volám tedy jí a možná se mi i trochu třese hlas… Přece jen je to neznámo trochu frustrující… Dula Lenka je k dispozici a uklidňuje mne, že je čas, ať nikam nespěchám, ať se dám do klidu a těším se na miminko, které za nějaký čas už budu mít v náručí. Pomáhá to, zklidňuji se… Obě to máme do krnovské porodnice něco málo přes hodinu cesty. Volám si odvoz, dobaluji poslední věci a před jedenáctou vyrážíme. Celou cestu ležím na předním sedadle s nohama na palubovce a cítím, že přicházejí kontrakce. Začínám měřit… 10 minut… 9 minut… Když přijíždíme do porodnice, přicházejí co 8-7 minut… Stále jsem ale poměrně dobře zvládnutelné. S dulou se téměř na minutu potkáme kolem půlnoci u hlavní brány a přebírá si mne do péče. Osobně se vidíme poprvé, je usměvavá a působí na mne uklidňujícím a pozitivním dojmem.

Vede mne do porodnice, kam jsem dopředu nevolala – ani si nepřipouštím, že by měli plno a poslali nás jinam. Krnovská porodní asistentka nás vítá s úsměvem a jdeme na příjem. Natáčí ozvy miminka. Ptá se na různé věci – zrovna tuto fázi jsem čekala mnohem otravnější a delší. Nešlo ale o nic, co by mne obtěžovalo. PA mne vyšetří, jsem otevřená jen na dva prsty. Asi nás čeká dlouhá noc… Jdeme na pokoj, dula mi vybaluje kufr, já se převlékám z civilu do nemocničního… A kontrakce sílí… Vzpomenu si, že jsem chtěla klystýr. Jdeme znovu za PA. V kombinaci s kontrakcemi to není žádný med, ale jsem ráda, že jsem jej stihla. Na pokoji mne dula vybízí, ať jdu do sprchy, teplá voda mi uleví a zároveň pomůže postupu porodu. Přesně tak se stalo. Proto je čas jít na porodní sál. Je dvacet minut po druhé hodině.

Před pár dny jsme vám oznámili, že pomaloučku pomalu spouštíme nové kampaně a spolupráci s různými značkami. Konkrétně - spustíme Vaše zkušenosti se značkou, a to už 11. 7. 

A co to znamená?

Znamená to jen tolik, že vy, uživatelky, budete na své kůži zkoušet, testovat a hodnotit produkty. Kosmetiku, drogerii, potraviny, výživové doplňky ... na co si jen vzpomenete. Budeme se snažit vám přinášet co nejzajímavější značky a určite si budete mít z čeho vybrat. 

Má to ale podmínku. 🙂 My vám na testování zašleme produkty a vy nám zašlete jejich recenzi. Vaše dojmy, názory, pozitiva (a také negativa), fotografie, koláže fotek, všechno možné i nemožné. Protože nás zajímá váš názor na věc. Chceme s vámi vést dialog a naslouchat vašim názorům.

Na testování si budeme vybírat maminky vždy ve spolupráci se značkou, která se bude aktuálně testovat. Následně to mamince oznámíme a zašleme jí balíček. Ona bude mít týden na testování a další týden na napsání recenze. A co je nejlepší, produkty si může nechat, nebo darovat své kámošce, ségře a nebo své mamince.

Takže, drahé ženy, sledujte profil konik_testuje a čekejte na ty nejlepší zážitky se značkami na vlastní kůži. Konkrétní podmínky vám vždy oznámíme. Už za pár dní to vypukne. 

Ahojte. Některé mě znáte z bývalé skupiny o testování nového bazaru, pro ostatní se představím: Jsem Jamie a pracuji jako produktový dizajnér v koníku.

Chtěl bych vám přiblížit, jak tady fungujeme. Modrý koník je firma, která zaměstnává téměř 30 lidí, z toho přímo na vývoji stránky jich pracuje osm - šest programátorů a dva dizajnéři.

Stránka vznikla v roce 2006 a dlouho byla jen fórum. Postupně přibyla alba, interní pošta, bazar, blogy, skupiny, wiki… Historicky jsme funkce jen přidávali, motivovaní i ohlasem lidí z malé komunity, kterou koník byl.

Až nedávno jsme začali málo využívané a duplicitní funkce rušit. Děláme to, protože udržovat tak velký kolos, jakým koník je, je s malým týmem náročné a zpomaluje nás to v dalším vývoji. Také musíme myslet na nové uživatele, pro které může být komplikovaný koník odstrašující.

Změny

V poslední době se událo více změn a v blozích vznikla napjatá atmosféra. Rád bych k tomu napsal pár slov a některé věci vysvětlil.

Asi to má každý z nás.. někde v koutku duše. Takové to dětské, dospívající i dospělácké tajemství, bolístku…  Dělali jste něco, pro někoho v dobré víře a ono to v důsledku nebylo pochopeno. Jsou věci, které jsem teprve nedávno svěřila své mamince a přitom to jsou záležitostí až skoro 30let staré. V jesličkách mě bila učitelka dlouhým, zeleným pravítkem, protože jsem měla punčochy naopak, 2leté dítě. Když mi bylo 10, šikanoval mě spolužák, dlouho jsem to nikdo neřekla, asi po 3letech na něj mamka udělala bubu a byl klid.. ale 3roky ponižování.  Jednou jsem nemohla do cirkusu, jak já se těšila, poprvé do cirkusu a to kvůli mladšího bratra, který lítal po bytě a o roh si natrhl tvář, ale viníkem, byt' neprávem, jsem byla já.. takových věcí by se našlo asi více. Někdy se mi vzpomínka vybaví na základě zkušenosti s mými dětmi. Není to tak dávno, co jsem opravdu vynadala svému staršímu synovi. 2x jsem ho uložila do postele, přečetla pohádku, zazpívala a on stále vylézal a dožadoval se mě. Tak už jsem se nazlobeně ptala, co potřebuje, že pořád nespí a zlobí. Nikdy nezapomenu na ten pohled  a jeho větu, tento moment mám i zapsán v kalendáři.. Maminko, chci Ti jen říct, že Tě mám rád… Pak jsem to obrečela do polštáře.. Pevně jsem ho objala, zanesla do postele, znovu pohladila, zazpívala a on spokojeně usnul.. avšak dodneška mám hořkou pachut‘, jen si na to vzpomenu: (( Jindy oba zamazali celý obývak barvičkami, protože malovali obrázek tatínkovi, toto jsem naštěstí poznala dříve než jsem se začala zlobit. Jak hrdě pak obrázek nesl ukázat, zalaminátovali jsme jej a manžel ho má v práci.. Občas stačí maličkosti a více sledovat, jen si říkám, kolikrát jsem ten okamžik propásla:(?

Včera byl snad nejtěžší den v mém životě. Takový smutek jsem nikdy nezažila, ani v dětství, ani nikdy později.

Byla jsem s malou venku, pak jsem doma uklízela, chystala jídlo, ze školy se vrátila Míša a přivedla Káju s Terkou ze školky. Všechno jako vždycky.

Později odpoledne se holky kvůli něčemu pohádaly, strkaly do sebe a tak křičely, že jsem na ně musela houknout, ať se uklidní. Zkrátka, obvyklý program.

Když se manžel vrátil z práce, usmířil je a pomazlil se s nimi, což mu moc dobře jde. Holčičky mu hned začaly vyprávět co se jim přihodilo, o svých malých bolístkách a neštěstích. Všechno bylo rázem zapomenuto a zavládla opět láska, smích a hry.

Jenom nejstarší Míša byla pořád nějaká posmutnělá. Dívala se na mě smutnýma kukadlama a mě se zdálo, že mi chce něco říct.

Díky dětem se jako rodič dostanete do nespočetného množství zvláštních a komických situací. V takových případech jen kroutíte hlavou, jak na to to dítě mohlo přijít a po kom vlastně je.

1. Poslušná dcera

Dcera si měla převléknout tričko, zatímco já v koupelně vyndávala prádlo z pračky. Slyšela jsem, jak drezuruje psa, tak na ni volám, jestli už má převlečený to tričko.

"Jo."

Dojdu a co myslíte? Zula si boty. Takže znovu: "Obuj si boty a převlíkni tričko."

Obula si boty, aby si je vzápětí zas zula... ááá, celej tatínek. (misao)

Stříhám metr. Přesně řečeno mi zbývá pouhých 35 dnů, které mě dělí od návratu zpět do práce. Mísí se ve mě různé pocity. Je v tom radost i strach. Vážně se blíží ta chvíle, kdy si uvařím kávu a dopiji ji ještě teplou, aniž bych ji předtím musela dvakrát ohřívat v mikrovlnce? Opravdu budu moct poobědvat v klidu, bez odbíhání od talíře, utírání malých obličejíků a sbírání zbytků jídla pod stolem?

Byla jsem s růžovkama na hřišti, kde mi jiná matka vyprávěla o knížce, kterou si před pár dny koupila. Prý se u čtení skvěle pobavila. Ptám se jí tedy, jak se to zábavné čtivo jmenuje. Mateřská, ale určitě né dovolená. Ehm, aha, vskutku originální název.

Nabízí se otázka, proč matky na mateřské dovolené čtou knížky o jiných matkách na mateřské dovolené, když většina těchto matek jsou vděčné za každou možnou chvilku, kdy si nepřipadají jako na mateřské dovolené. Odpověď je ale snadná. Je báječné zjistit, že převážná část žen (ale i mužů!) na mateřské se v tom plácá dost podobně. Že různá emoční vypětí, zoufalá únava během probdělých nocí, pocit, že to prostě nezvládáme, že tohle všechno zažíváme všechny, v různých intervalech a intenzitách. A ač se nám tyto stavy můžou v určitou chvíli jevit sebetragičtěji, mile rády si o tom přečteme a třeba se i od plic zasmějeme. Nikoliv škodolibě, spíš chápavě, soucitně a hlavně s úlevou, že v tom skutečně nejsme samy.

Pokud se na mateřskou dovolenou teprve chystáte, pokud ji právě prožíváte nebo si ji chcete prostě jen připomenout, doporučuji přečíst román Julie Halpernové Mateřská, ale určitě ne dovolená. 

Pelíšek pro miminko jsme vyvinuli ve spolupráci s přední dětskou fyzioterapeutkou paní MUDr. Knězovou.
Jelikož nám na trhu chyběl výrobek na stimulaci a polohování novorozenců a kojenců, které by zvládl každý bez toho, aby celá rodina procházela nákladným školením, jak polohovat svoje miminko.

Proč si mám pelíšek koupit? Na co se používá?

Pelíšek je vhodný pro nedonošená miminka jako „umělá děloha", pro novorozence a kojence je ideální pro stimulaci a polohování. Miminka se polohují v jemných EPS kuličkách vlastní vahou. Není nutné mít načtené hromady knih o polohování miminka. Pelíšek je velice bezpečný i díky jedinečnému bezpečnostnímu pásku, který lze odepnout a připnout ve čtyřech směrech, dle potřeb vašeho miminka. Starším dětem pelíšek poslouží jako sedací vak, nosnost pelíšku je totiž neuvěřitelných 60kg.

Pelíšek a jeho údržba:

Jako všechny naše výrobky i pelíšek má snímatelný potah (zapínání na zip), který snadno sundáte a vyperete v automatické pračce na 40 °C. Samozřejmě můžete vyprat i sypek. Pozor při praní sypku, aby nedošlo k jeho poškození a následovnému vysypání EPS kuliček.

Bezpečnost:

Týden po porodu je konečně čas popsat náš akční porod, na který si myslím budeme všichni hodně dlouho vzpomínat.

Těhotenství jsem měla celkem pohodové. Sice se díky doktorům objevily drobné problémy – ať žijí preventivní kontroly a testy – ale tentokrát jsem byla od počátku přesvědčená, že je vše v pořádku a nenechala jsem se ničím rozhodit. Termín jsem měla oficiálně jeden 10.6. 2016, a to podle UTZ. Termín podle MS neměl v mém případě žádnou relevanci, protože s cykly dlouhými 45 dní doktoři moc počítat neumí a podle ovulace (měřila jsem BT) se moje dr. řídit nechtěla. Tam by termín měl být až 18.6., což jí přišlo pozdě. Na rozdíl od minulého těhotenství, ve kterém jsem byla zavřená na sedm západů, a přesto porodila o téměř 3 týdny dřív, mi tentokrát dr. prorokovala, že do termínu určitě nevydržím, protože už od 36tt bylo všechno krásně nachystané. Poslíčci ani tvrdnutí mě za celou dobu nepotkalo, stejně jako minule, a já si užívala pohody s bříškem a vnitřně věděla, že to termínu určitě vydržíme. Tomu se přizpůsobil i program začátku června, kdy jsem se opravdu nešetřila a s naším T. oběhala všechny možné dětské dny a akce v okolí a s pejskem do poslední chvíle chodila co týden na cvičák. Jediné, co mi kazilo náladu, byly dotazy okolí, jestli uuuuuž.

Den po termínu jsem proto konečně dobalila tašku do porodnice a rozhodla se, že je čas začít pomalu „vyhánět“. Naše miminko ovšem nemělo pro mé plány sebemenší pochopení, takže jsem se z další a další kontroly vracela opět s verdiktem perfektně připravená, ale miminko ne (vysoko, že ani hlavička nešla nasáhnout). S tímto nálezem jsem opouštěla porodnici i ve čtvrtek 16.6. v 8h ráno – 40tt+6. Paní doktorka mi rovnou řekla, že druhý den mám přijít s věcmi, že si mě tam nechají a budou celý druhý týden přenášení sledovat - vyvolávají až 14 dní po termínu. Z této zprávy jsem nebyla nadšená, ale ujistila mě, že můžu klidně po nástupu podepsat reverz a nastoupit třeba v pondělí, že je to na mě. Přesně takhle jsem se rozhodla, že to bude.

Po kontrole jsem jela objednat na sobotu dort pro T., který měl mít následující týden 3. narozeniny. Doma jsem kolem 10h pocítila lehkou bolest v podbřišku, ale přičítala jsem to dozvukům kontroly. Paní doktorka mě ráno kvalitně prohrábla, když se snažila nahmatat hlavičku. Mezi 10:30-12h jsem šla s T. na každotýdenní cvičení rodičů s dětmi, kde jsem tu a tam opět nějakou lehkou bolest cítila, ale nebylo to nic, co by mě jakkoli omezovalo. Po návratu domů jsme si dali oběd (já teda jen polévku) a šla jsem uspávat malého. Během uspávání přišla první bolestivá kontrakce. Vzala jsem telefon, že ty poslíčky začnu měřit, kdyby to náhodou – a velice nepravděpodobně – byl porod. První dvě měřené kontrakce přišly po skoro 8 minutách. Řekla jsem si, že je rozeženu sprchou a půjdu konečně dojíst oběd. Ve sprše se ale kontrakce objevily častěji a občas i zabolely. Rozhodla jsem se raději zavolat v 14:05 své PA pro radu. Vzhledem k tomu, že to nebylo ještě ani na prodýchávání, dohodly jsme se, že počkáme, zalezu zpět do sprchy a dám ji za cca hodinu vědět, jak to vypadá.

Během následující půl hodiny se bolesti začaly lehce stupňovat, už to bylo na prodýchání, tak jsem raději volala manžela, ať si najde odvoz (neřídí) a dorazí. Ve 14:50 jsem na jeho radu ještě volala své kamarádce gynekoložce, jestli si myslím, že by to mohl být porod, když se ráno nic nedělo. Podle její rady jsem zkusila samovyšetření a zjistila, že bez problému nasáhnu hlavičku. V tu chvíli začalo být jasné, že to nebudou poslíčci. V 15h jsem znovu volala PA, že čekám na odvoz a pojedeme do porodnice. Když jsem jí řekla, že mám kontrakce cca po 3 minutách už asi půl hodinky a potřebuju je prodýchávat, ihned vyrazila i ona s tím, že se potkáme v porodnici. Netrpělivě jsem čekala na manžela s kamarádem. Do porodnice to máme od nás v době bez provozu přibližně 25 minut cesty. Jenže odpoledne jsou jak na dálnici, tak na staré silnici kvůli opravám docela velké kolony. V tu chvíli jsem se poprvé začala bát, že to nestihneme. Naštěstí v 15:15 už dorazil odvoz. Rychle naložili mě a tašky a vyrazili jsme vstříc porodnici a dopravní zácpě.

Na začátku jsem si pěkně lehla vzadu na sedačkách na bok, ale velice brzy mi tato poloha přestala vyhovovat a přesunula jsem se na všechny čtyři. Kamarád jel jak o život a manžel rychle v mobilu pomocí navigace s přehledem dopravy hledal alternativní trasu. Přece jen bylo znát, že se porod rozjel ve velkém a ani oni, ani já jsme neměli moc zájem rodit v autě. Z cesty jsem toho moc nevnímala, snažila jsem se soustředit hlavně na prodýchávání. Jen v krátkých intervalech mezi kontrakcemi jsme prohodili pár slov a několikrát jsme se i celé situaci zasmáli. Úsměv mi začal tuhnout ve chvíli, kdy jsem začala cítit lehký tlak na konečník. Zrovna v té době (15:50) volala moje PA, že narazila na kolonu, jak jsem na tom. Manžel, který zrovna navigoval po nějaké rozbité lokální silnici, jí jen zvládl říct, že jsem na čtyřech, asi to bolí a jsme už skoro na místě. Pak se spojení prý přerušilo. Už jí nestihl říct, že mě to nutí tlačit.

(Nedoporučuji číst těhotným)

12 hod do porodu

Začínají první jemné bolesti....jako poslíky ale cítím, že jsou jiné. Snažím se věnovat synovi, který se vrátil ze školky v přírodě, protože tuším, že si mě už neužije. Zkouším jít spát, jestli to nezaspím. Zkouším i vanu ale nepřechází to. Zdá se, že to bude ono. Bolesti jsou co deset minut, takový pocit horka v oblasti vaječníků. Přichází a odeznívají, jinak se nic neděje.

7 hod do porodu

Ukládám syna, muž není v kondici, má úpal a zvrací. Zatím mu nic neříkám. Planých poplachů už bylo víc než dost.  Jdem si oba lehnout.

6 hod 15 min do porodu

Mnoho lidí se mě ptá na jakém principu vlastně Bachova terapie funguje.

Než si tohle osvětlíme, je zásadní vědět, že Bachovy esence nejsou bylinné výtažky. Díky tomu nemají žádná omezení a můžeme je kombinovat s klasickými léky (a s pomocí Bachovek jejich užívání omezit nebo postupně vysadit), mohou je užívat těhotné a kojící ženy, novorozeňátka a také lidé, kteří mají alergie, ekzém nebo i závažné nemoci typu rakovina, leukémie apod.

Bachovy esence totiž nenesou výtažky, ale uzamknutou energii rostlin. 

Energie je neviditelná, ale řídí doslova všechno kolem nás. Každý z nás má určitou energii a ta se projevuje typem chování, postojem k situacím, k sobě a ke světu okolo. A často také psychickými nebo fyzickými obtížemi.

Rostiny použité v systému Bachovy terapie byly pečlivě vybrány dr. Bachem (anglický lékař, bakteriolog a senzibil). Ten pozorováním a mnoha experimenty zjistil, že určitá rostlina souvisí s určitou energetickou frekvencí v lidském energetickém poli. Rozhodl se proto vytvořit systém, který dokáže bloky v naší energii vyléčit, rozpustit.

A jak přesně probíhá léčení bloků? Jak říká Mechthild Scheffer, zakladatelka Institutu pro Bachovu květovou terapii v Rakousku a Německu: „.. negativní stavy nejsou ubíjeny jako symptomy, protože tím by byly energeticky zachovány. Jsou zaplavovány nadřazeným energetickým chvěním, čímž se rozpustí jako sníh na slunci".