Přemýšleli jste již někdy o podnikání? Já občas, když mám fakt chmury, tak docela jo. Jenže kolem mě stále všichni říkají: "Ty ses zbláznila, v dnešní době podnikat, to je jako by sis dala rovnou oprátku na krk.". Jenže, i když to není jednoduchá věc a stále se něco mění, politicky to není nijak zvlášť podporovaný a je potřeba znát dalších milion věcí, tak já v tom vidím to, že si všechno budu moci dělat sama a navíc budu chtít opravdu dělat to, co chci já. Na to mi občas zase někdo řekne: "Jo, ale stejně tam stále zůstává to blbý papírování." Ano má pravdu, jenže jelikož budu dělat něco, co mě baví, tak v tu chvíli mi to bude jedno, ač občas budu nadávat,  že to zase nevychází nebo že úřednice byla strášná k...a. No znáte to. Jo a další říkají, že to chce peníze. Jenže, peníze jsou potřeba na vše - někdo je rád utratí za oblečky pro sebe nebo pro děti, někdo si za ně koupí drahou elektroniku, někdo cestuje a někdo šetří. Jako já. Já si šetřím, vím, že podnikat nebudu hned, ale doufám, že jednoho dne to vyjde a mám dokonce dva sny. A jaké máte vy? Já bych si přála buď tu čajovnu nebo svatební agenturu za lidové ceny. Nechci výrazně bohatnout, chci se uživit, tak doufám, že mi to vyjde. Přišla mi legrační slova Bolka Polívky, když se natáčel díl Ano, šéfe! Viděly jste ten díl? To je panečku podnikatel.  Podívejte na to: http://play.iprima.cz/iprima/295205/all, snad vám to půjde pustit. Ale když se Bolka ptají, jestli si založil hospodu pro peníze, tak odpovídá, že ne. To jen o přístupu k podnikání. Každý to bude mít zkrátka takový, jaký si to udělá. 

Jak řešíme své první, druhé, třetí, případně další dítě 🙂
Oblečení
1. dítě - Začínáte nosit těhotenské oblečení, jakmile vám doktor potvrdí, že jste těhotná.
2. dítě - Nosíte své normální oblečení tak dlouho, jak je to možné.
3. dítě - Vaše těhotenské šaty jsou vaše normální oblečení.

Jméno
1. dítě - Studujete knihy se jmény a trénujete vyslovování a psaní kombinací všech vašich oblíbených jmen.
2. dítě - Někdo musí pojmenovat své dítě podle pratety Alfonsie. Můžete to být klidně i vy.
3. dítě - Otevřete knihu se jmény, zavřete oči a přečtete jméno, do kterého se zabodl váš prst.

Příprava na porod
1. dítě - Pravidelně trénujete dýchání.
2. dítě - Nezdržujete se trénováním dýchání, protože si pamatujete, že posledně to vůbec nepomohlo.
3. dítě - Zažádáte o epidurál již v 8. měsíci.

Výbavička
1. dítě - Vyperete, roztřídíte oblečení podle barev a srovnané uložíte do skříňky.
2. dítě - Zkontrolujete zda jsou oblečky čisté a vyřadíte pouze ty s nejtmavšími skvrnami.
3. dítě - Chlapečci mohou taky nosit růžovou, ne?

Starostlivost
1. dítě - Při prvním náznaku zafňukání či zamračení zvedáte dítě do náruče.
2. dítě - Zvedáte dítě v okamžiku, kdy hrozí, že vzbudí prvorozeně.
3. dítě - Naučíte 3-leté dítě jak natáhnout mechanickou houpačku.

Aktivity
1. dítě - Berete dítě na každé cvičení rodičů s dětmi a vyprávění pohádek v knihovně či divadle.
2. dítě - Berete dítě na cvičení rodičů s dětmi.
3. dítě - Berete dítě do supermarketu a čistírny.

Odchody z domova
1. dítě - Když poprvé zanecháte dítě doma s někým na hlídání, zavoláte během té doby 5 krát domů.
2. dítě - Před tím než odejdete zanecháte telefonní číslo, na kterém je vás možno zastihnout.
3. dítě - Zanecháte následující instrukce: Volat pouze tehdy, když se objeví krev.

Doma
1. dítě - Strávíte velkou část dne pouze pozorováním dítěte.
2. dítě - Strávíte část dne hlídáním, aby starší sourozenec nezmáčknul, nestrčil nebo neuhodil toho mladšího.
3. dítě - strávíte většinu dne ukrýváním se před dětmi.

Co se všechno člověk naučí od dětí
1. Brzdová kapalina smíchaná se Savem vytváří kouř - spousty kouře...
2. Šestileté dítě dokáže křemenem založit oheň i přesto, že dospělý tvrdí, že je to možné pouze ve filmu.
3. Lupou lze rozdělat oheň dokonce i za zamračeného dne.
4. Dříve než zapneš troubu, podívej se dovnitř.
5. Umělohmotné hračky nemají rády trouby.
6. Hasiči nikdy nepřijedou dříve než za 5 minut.
7. Lego je schopno projít zažívacím traktem čtyřletého dítěte.
8. Duplo toho schopno není.
9. Slova jako plastelína a mikrovlnná trouba by nikdy neměla být vyslovena ve stejné větě.
10. Videopřehrávač nevyhazuje sendviče s nugetou.
11. Z pytlů do koše nelze vyrobit kvalitní padáky.
12. Kuličky v nádrži auta způsobují za jízdy spoustu hluku...
13. Odstřeďovací režim automatické pračky nezpůsobí žížalám točení hlavy.
14. Avšak kočkám ano.
15. Ticho vždy neznamená - není třeba si dělat starosti.
16. Vodní dvojlůžko obsahuje tolik kapaliny, že stačí na vytopení 60 m2 bytu do hloubky 10 cm.
17. Když postříkáte chuchvalce prachu lakem na vlasy a přejíždíte přes ně na kolečkových bruslích, můžou se vznítit.
18. Hlas tříletého chlapečka je pronikavější než hlasy dvou stovek dospělých v narvané restauraci.
19. Když uslyšíte spláchnutí záchodu a slovo "jejda", už je pozdě.

Také zjistíte, že
20. 80% žen tyto informace rozešle většině svých známých, ať už mají děti nebo ne.
21. 80% mužů po přečtení půjde zkusit smíchat brzdovou kapalinu se Savem.

Každý při výběru zaměstnání alespoň jednou pomyslel na to, že by se mohl stát pánem svého času a mohl by začít podnikat. Většinu lidí ale odradí pomyšlení na obsáhlou administrativu s tím spojenou nebo jim chybí odvaha. Nenechte se ale odradit, v Českých Budějovicích právě začíná projekt „Podnikám a vynikám“. Můžete se tak zapojit do bezplatného vzdělávacího kurzu, který vám pomůže si vyjasnit, co všechno můžete čekat od podnikání, jak ho vést a neudělat chyby a přitom si vydělat a být úspěšný. S tímto projektem přichází obecně prospěšná společnost Attavena a cílovou skupinou jsou ženy s dětmi. Do projektu se mohou zapojit ženy, které chtějí začít podnikat (jako Začínající podnikatelky), ale také ženy, které již podnikají a chtěly by zvýšit úroveň svého podnikání nebo poradit v těžké situaci do které se dostaly (jako Aktivní podnikatelky). Součástí je i bezplatné hlídání dětí při určitých aktivitách v projektu. 

Pokud byste se chtěli dozvědět více, napište nebo zavolejte a zúčastněte se první nezávazné informační schůzky konané v Českých Budějovicích, Husova 45 (naproti Výstavišti) pro Začínající podnikatelky v úterý 12. února 2013 od 9:30 a pro Aktivní podnikatelky v úterý 5. března 2013 od 9:30. Kontakt na koordinátorku projektu Zuzanu Karasovou je tel.: 774 223 428, e-mail: zuzana.karasova@attavena.cz.

Projekt „Podnikám a vynikám“ je financován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.

Proč zrovna kočky já netuším... Přiznávám se, že já jsem totální kočkomil, ale jestli se tohle dá geneticky zdědit?

Chtěl bych domů kočičku

Všechno to začlo "kočičí  ulicí". Nikdo té ulici tady u nás neřekne jinak a děti chodí právě tudy veeelice rády. U každého baráku se pravidelně (obzvlášť v létě) válí několik koček. Za chladnějšího počasí bývají v řadě vyrovnané za oknem a pozorují okolí. Náš Maty standardně přilepen na plotu, volá na kočky: "póď kočiko, mauá". S jiskrou v oku se obrací na mě: "Maminko, kočiku sebou domu, ano?", já na to:" Mišáčku, to si domluv s taťkou". Po příchodu tatínka domů: "tatínku, kočiku domu, ano?", tatínek: "ty bys chtěl kočičku, Matýsku?" - "anoooo" - "tak uvidíme" (už malé dvouleté dítě chápe, že tenhle styl odpovědi znamená, že z toho bude prd...). Po chvilce důmání za mnou Maty přijde a rozhodně praví se zářivým úsměvem na rtech: "Maminko, Ježíšek pinese, no."

Pidikočka z kazetové přihrádky

Když bylo Matymu něco málo přes dva, objevila jsem kouzlo dětské fantazie🙂 Večer se jdeme zavrtat do postele, Matýsek se hrne do naší velký, budeme si ještě číst pohádku. Zabere místo, ale najednou jakoby na něco zapoměl povídá: "maminko, pokej! Kočiku s sebou pinkat, pssst" výstražně zvedne ukazováček. "Jakou kočičku, Matýsku"  - "tam, mainká, vemi s námi pinkat" - " Matýsku, ale já nevim, kterou kočičku myslíš, tak mi jí ukaž". Matýsek sleze z postele, stoupne si k radiu, které máme na nočním stolku, otevře kazetovou přihrádku a opatrně dvěma prstíkama vyndá imaginární kočičku. "Poď, kočiko, pinkat s námi". Podotýkám, že mi tu kočičku na dlani ukázal, opatně ji držel, pak jí ještě udělal malá a já jsem jí musela pohladit a pomazlit taky 🙂 Pak jí dal vedle sebe do poslete, řekl jí "pinkej" a pak jsme teprve mohli číst pohádku na dobrou noc...

Vyprávěj pohádku o kočičkách

Rozhodla jsem se, že napíši průběh mého porodu. Třeba zažil někdo něco podobné, ale samozřejmě to nikomu nepřeji. Naštěstí můj porod je se šťastným koncem. (kdyby nebyl, tak asi nenapíšu, že?🙂)

Termíny jsem měla 9 a 10.8. Na kontrole v porodnici jsem byla v pondělí 10.8, natočily monitor, váha, moč.... prostě klasika. A jelikož jsem byla v termínu, tak mi mudr. udělala Hamiltonův hmat a ve středu mám přijít zase. Nastala středa, já pořád 2v1, po Hamiltonu jsem začala jen špinit, jinak nic. Na prohlídce mi mudr. řekl ať dám sex, to jediné zabírá na vyvolání porodu. A jinak když nic, ať dorazím v pátek a když neporodím do pondělí, tak půjdu na vyvolávačku. Sex jsme nedali, protože manžel měl blbou náladu. A někde jsem četla, že na vyvolání porodu je, krom jiného, dobrý i pupalkový olej. Tak jsem si večer dala jednu lžíci a šla spát. O půl 4 mě vzbudilo bolení břicha. Si říkám: "co se děje?" Po chvíli mě napadlo, že by to už přišlo? Samozřejmě jsem už oka nazamhouřila a sledovala mé bolesti. Asi do půl osmé to bylo po 20min jen mírné bolení břicha, jako kdybych měla menzes. A jelikož jsem byla prvorodička, vůbec jsem netušila, jak poznám kontrakce. V osum hodin jsem volala kámošce, aby mi poradila, bo rodila přesně 2měsíce přede mnou. Moc mi neporadila, protože říkala, že ona měla bolesti v zádech. Ale ať prý zkusím horkou vanu nebo sprchu a když to poleví, tak o porod nejde, pokud naopak, tak to asi kontrakce budou. Dala jsem na její radu a hned se naložila do vany. Bylo asi devět hodin, když jsem z vany vylézala a bolesti už byly podstatně větší a intenzivnější. Tak jsem usoudila, že to už bude ono. Ještě jsem tedy po sobě vytřela koupelnu, mezitím to pár krát prodýchala.... pořád se mi do nemocnice ještě jet nechtělo, chtěla jsem si ty dlouhé chvíle bolesti přečkat raději doma. Ale jak mě viděl manžel, tak zavelel, že jedeme. Tak jsem se v bolestech chystala, balila, každých cca 6min ve shrbené poloze nebo na čtyřech prodýchávala kontrakce a asi v 11 jsme dorazili do nemocnice.

Po chvíli si mě vzali do ordinace, prohlédli a mudr. mi sdělil, že skutečně jde o porod, ale že nejsem ještě vůbec otevřena. To znamenalo, že porod bude dlouhý. To mě tedy radost neudělal, kontrakce jsem měla již více jak 7hodin a ještě min. 10hodin to prý potrvá. Vždy jsem si o sobě myslela, že jsem silná, že něco vydržím. Ale toto mě dostalo. Tak jsem tedy rovnou doktorovi řekla, že možná budu chtít epidurál, pokud už budou bolesti nesnesitelné a porod stále v nedohlednu. Prý v pohodě, stačí říct, vezmou mi tedy krev aby si mě na to tedy připravili.

Po té jsem odkráčela do šatny, návlekli mě do noční nemocniční košile a odnesli mi mé oblečení. Spolu s manželem jsme šli na "hekárnu". Vzala jsem si z domu knížku vtipů, hru... abychom si s manželem ty dlouhé chvíle zkrátili a já nemyslela na bolesti. Jak jsem byla bláhová. Na nic z toho samozřejmě nedošlo, svíjela jsem se v bolestech prakticky od začátku, co jsem přišli na pokoj. Porodní asistentka mi natočila monitor, prohlédla mě a zase odešla. Jen mi sdělila, ať chodím, nebo skáču na balóně a také abych si zašla do sprchy. Do sprchy jsem chtěla jít až po klistýru, chůze, skákání, sezení, ležení..... nic nešlo. Bolesti byly nesnesitelné. Přišla mě navštívit i mamka (pracuje v nemocnici a jak zjistila, že rodím, hned přiběhla). Jaké bylo její zděšení, když mě viděla. Kontrakce jsem měla už téměř pořád. Když viděla, jak to prodýchávám, jen řekla: "toto já jsem nezažila". To mi fakt pomohlo🙂 Potom přišla opět sestra, opět natočila monitor, opět mě prohlédla, otevřena jsem byla asi na 1cm. Opravu můj porod postupoval mílovýmy kroky. Řekla, že mi dá klistýr. Tak manžel na chvíli odešle, sestra dala klistýr a já po té utíkala pro jistotu na záchod. Nikdy jsem to před tím neměla, takže jsem netušila, jak to funguje. Úleva nenastala žádná, skoro nic ze mě nevyšlo. Šla jsem tedy do té sprchy. Nějak jsem to v rychlosti zvládla, ale už jsem byla fakt vyčerpaná. Potom přišel manžel a já mu sdělila, že si asi dám ten epidurál. Byla jedna hodina pryč. Čas ubíhal šíleně pomalu, neotvírala jsem se prakticky vůbec, porod pořád v nedohlednu, za to kontrakce byly už nesnesitelné. Ale pořád jsem nevěděla, jestli si ten epidurál mám dát, nebo ne. Celá jsem se klepala, nemohla jsem nic.............

Potom opět přišla porodní asistentka a já ji sdělila, že nevím co mám dělat a že nevím, zda si mám ten epidurál nechat píchnout. Ona rozhodla za mě. Asi jak viděla v jakém jsem stavu🙂 Odešla, po chvíli mi přišla říct, že anesteziolog o mě ví a že za chvíli dorazí mi píchnout epidurál. Byly asi 3 hodiny odpoledne, když přišla sestra a odvedla mě na porodní sál. Mezi tím mi sdělila, jak epidurál funguje a že po píchnutí a natočení monitoru budu moct opět normálně fungovat a téměř neucítím žádné bolesti. Jé, jak jsem se těšila!!!!

Na sále jsem si měla sednout na okraj postele, nohy svěsit dolů, nahrbit záda a totálně se nehýbat. Si dělají ze mě srandu, pomyslela jsem si. Jak se mám nehýbat, když se celá třesu? Naštěstí do mě cosi napumpovali, takže jsem najednou žádné bolesti necítila, přestala jsem se třást a byla úplně v klidu. Epidurál mohl být v pohodě zaveden. Trošku to štíplo, ale co je nějaké štípnutí, proti kontrakcím. A bylo to, žádné bolesti, pohoda a neskutečná úleva. Lehla jsem si na lůžku a začali natáčet monitor. Mezi tím mi píchli plodovku. Nic příjemné, protože hned pode mnou bylo mokro a já v tom musela ležet. Po píchnutí plodové vody jsem se konečně otevřela asi na 4cm. Bylo asi půl 4 a já pořád ležela na porodním sále. Monitor mi podezřele dlouho natáčely. Pořád sestra chodila, dívala se na záznam a něco se ji nezdálo. Tak řekla, že ho necháme jet dýl. Nakonec mi ho natáčely 40min, místo 20-ti. Po té přišel Mudr. prohlédl si záznam a sdělil mi, že jedeme na sál.

Ke všem výrobkům PUKY doprava zdarma. Neváhejte a nakupujte jako v kamenné prodejně.

Vážení tatínkové, také Vaše dítě rádo točí volantem, zapíná stěrače, mačká blinkry a zkouší klakson ve Vašem autě? Pořiďte mu jeho vlastní volant a když bude moc hodné, můžete mu k volantu pořídit i odrážedlo 🙂

Více na našich stránkách. 

Pro vaše ratolesti jsme zařadili do nabídky vychytané carvingové boby Zipfy Junior s jednoduchým ovládáním. Jsou velmi lehké (1 kg), roztomilé, v modré a růžové barvě.

více na našich stránkách

Chtěla bych reagovat na stále častější dotazy ohledně naší inspirace. Ptáte se na to, kde nastudovat teorii o montessori, kde hledat nápady na činnosti.

S teorií je to trochu horší, v českém jazyce nevyšlo mnoho knih a ještě méně jich je k sehnání. Pokud by chtěl někdo pochopit podstatu montessori pedagogiky celostně, tak je asi nejlepší navštívit nějaký z kurzů, které se občas konají v každém větším městě. Za sebe mohu říct, že se vyplatí si udělat třeba jedno či dvoudenní výlet do Prahy či Brna a užít si seminář plný nápadů, které pak můžete využít při práci se svým dítkem. Můžu říct, že pro můj život považuji absolvování kurzů o montessori pedagice a kurzu Respektovat a být respektován za jednu z nejstěžejních aktivit, které jsem na poli vzdělávání podnikla.

A nyní již slíbené odkazy. Nejdená se vždy o montessori aktivity, ale je to prostě můj zásobník inspirativních stránek:

www.montessoridoma.cz - hodně praxe, trochu teorie

http://www.sikovny-cvrcek.cz/tvoreni-pro-deti

www.rustspolecne.cz - hodně praxe, spousta úvah na téma respektující výchova

V pátek 14.12.2012 jsme v kapli nemocnice v Měšicích slavnostně předali Vánoční stromeček s ozdobami, které pro nemocnici v Měšicích sami vytvořily děti z jesliček Jesliček Nad Babím dolem. 

Doufáme, že jsme spolu se stromečkem darovali klientům nemocnice i trochu vánoční pohody a vnesli tak do prostoru nemocnice pozitivní atmosféru. Všechny ozdoby i řetězy umístěné na stromečku vyrobily s nadšením a fantazií naše děti. Rádi bychom, aby se tento čin stal tradicí i do dalších let. 

Tetám i dětem moc děkujeme !!! 

Vážené maminky, všechny jste se setkaly s prodřenými spičkami botiček díky usilovnému brždění Vašich dětí na odrážedlech? 🙂 Aby zůstaly Vaše nervy i hlasivky v zachovalém stavu, připravili jsme pro Vás chrániče na botičky. Více na našich stránkách.

Velký výprodej zboží od firmy BIG. 10% sleva na všechno od BIG.

Totální výprodej značky PLEAS. 100% česaná bavlna. Český výrobce. Vše za nákupní cenu. Od každého zboží a velikosti jeden kus

Proč právě naše jesle ProJesle ?

* O vývoj dětí se profesionálně staráme od roku 1992 a snažíme se poskytovat pro děti a jejich rodiče ty nejlepší služby.

* Jsme Českou společností s tradicí a historií, neprovozujeme franchise, kopie ani nekvalitní služby k odložení dítěte typu hlídací koutky.

* Podkladem pro naši práci jsou vyvinuté materiály výuky a péče o dítě profesorem Phdr. Zdeňkem Matějčkem Csc. a paní Bc. Eugenií Hamplovou ředitelkou školek ProFamily. Tento společný výukový program byl následně schválen MŠMT (ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy). Naše školky jsou již několik let po sobě hodnoceny pověřeným orgánem Českou školní inspekcí těmi nejkvalitnějšími v ČR hodnocení CSI zde.

* Naši každodenní výuku a zábavu vedeme v třídní knize, jež je nejen pro rodiče doklad o tom, že svou práci s dětmi myslíme vážně a tento text není pouhými slovy.

* Výrobky, které s dětmi děláme, říkanky, písničky, pohybové a taneční aktivity odpovídají daným tematickým celkům v této třídní knize. Naši práci doplňují divadla, keramika, angličtina a jóga, což jsou aktivity, které probíhají přímo v jesličkách (všichni za námi dojíždějí).

Chtěla bych se s vámi podělit o jeden z nejúžasnějších zážitků, který mě v životě potkal. Před 6 měsíci jsem porodila dcerku Viktorku v porodnici v Českém Krumlově. A mohu říct, že rozhodnutí pro tuto porodnici bylo jedno z nejlepších, jaké jsem kdy učinila.

 První dítě, syna Vítka, jsem rodila před 3 lety v jedné krajské nemocnici. Tento porod bych označila za takový ten klasický „velkotovární“, s jakými se ve velkých porodnicích setkáváme. Ať už šlo o medicínské zásahy, striktní řízení mého porodu (nejsem zrovna bojovný typ, který si všechno vydupe) ze strany personálu, nebo o nedostatek soukromí a převládající strohý přístup na poporodním oddělení (až na výjimky). To vše mělo za následek, že jsem se necítila moc dobře, propadala jsem depresivním náladám, nevěřila jsem si. Tehdy jsem si řekla, že takhle tedy už ne. Příště budu rodit jinak a jinde.

 Rozhodla jsem se pro českokrumlovskou porodnici, protože jsem na ni slyšela jen samou chválu. Už ze zážitků mých přítelkyň bylo jasné, že tady se budu cítit v bezpečí, a pokud to jen trochu půjde, dopřeju svému druhému potomkovi i pěkný vstup do tohoto světa. A skutečně tomu tak bylo.

 Do porodnice jsem přijela brzy ráno, odtekla trocha plodové vody. Přijala mě vlídná porodní asistentka, vodu zkontrolovala, nechala mě se rozloučit s manželem a se synem a napojila mě na monitor. Později se na mě podívala paní doktorka, které zrovna končila služba (měla jsem tedy to štěstí, že jsem zažila u svého porodu 2 směny). Jaké bylo mé překvapení, že vyšetření bylo absolutně citlivé, nebolestivé, všichni všechno sami od sebe vysvětlovali. To jsem z předchozího porodu bohužel neznala. Dostala jsem postel, také čaj, i nějaké časopisy, připadala jsem si jako v hotelu. Pak se čekalo. S nadcházejícími kontrakcemi ještě personál řešil, jestli mi dají něco k jídlu nebo už ne (aniž bych já o něco žádala). Samotný porod byl nádherný. Bolestivý, ale krásný. Porodní asistentka se za mnou chodila každou chvilku dívat, přesně tak, jak jsem si přála. A to měla tehdy opravdu hodně práce, na vedlejším sále rodila druhá paní, kterou měla také na starosti. Chodila za mnou také milá paní doktorka. Obě ženy mi všechno vysvětlovaly, umožňovaly mi, ať si zvolím, co je pro mě v daný moment nejlepší, nejpříjemnější, nejpohodlnější, a hlavně nezapomínaly chválit a povzbuzovat. Myslím, že i díky tomuto přístupu mám na svůj druhý porod ty nejkrásnější vzpomínky.

 Kromě skvělého personálu kolem porodu bych vytyčila také krásné prostředí žlutého porodního sálu. Člověk si tu připadá opravdu velmi příjemně a k celkové atmosféře porodu to určitě také pomůže. Je zde k dispozici přehrávač, aromalampa, také žebřiny, nízká postel apod. Dostala jsem i gymnastický míč, který jsem mohla mít i ve sprše. Na sále má člověk soukromí, pokud si to přeje, v bezprostřední blízkosti je sprcha a WC.

 Vzpomínám i na to, jak mi v závěru porodu porodní asistentka chtěla podat vibrující mobilní telefon, nebo jak mi po porodu vyhověla a šla do mé tašky najít fotoaparát, aby nás s dcerou společně vyfotila, když jsem žádný doprovod u porodu neměla. Vzpomínám i na to, jak mi na závěr paní doktorka i porodní asistentka pogratulovaly. Budu nadále vzpomínat i na pěkné chvíle strávené na oddělení šestinedělí a báječné sestřičky. Já, druhorodička, jsem byla na pokoji s maminkou, která již rodila potřetí. Sestry nás chodily kontrolovat, nakoukly i v pozdních hodinách, avšak nevnucovaly se, jen se ujišťovaly, jestli něco nepotřebujeme.

Vybírám ze seznamu knih, které by neměly chybět v knihovně rodičů malého atopika:

Alergie číhá v jídle a pití (2. roz. přep. vyd. z roku 2011), autor Martin Fuchs (přední český alergolog)

- kniha pojednává zejména o potravinových alergiích u dětí i dospělých, výborně vysvětluje rozdíly mezi jednotlivými typy reakcí, jak alergických (časných, pozdních), tak na neatopickém podkladu (histaminová intolerance atd.), najdete čemu všemu se při dané alergii vyhýbat, jak je to se zkříženými alergiemi atd.

Syndrom trávenia a psychológie (vydané slovensky v roce 2010, lze sehnat i v ČR),  Natasha Campbell McBride (britská lékařka a výživová terapeutka)

- kniha vysvětluje, jakým způsobem má vliv na řadu potíží (alergie, ekzémy, poruchy chování a další) naše trávení, zejména stav střevní flóry a obsahuje cílenou dietu k ozdravě zažívání i další cenné rady pro zdravou a silnou imunitu; pro mě osobně velmi cenná kniha ozřejmující řadu tušených souvislostí mezi nezdravým moderním životním stylem a řadou chronických potíží z něj plynoucích

Ekzémy a dermatitidy (rok přeprac. vydání 2009),  Nina Benáková (dermatoložka)

  Termín porodu jsem měla stanovený podle UZ na 21.12.2012. S manželem jsme ale doufali, že náš chlapeček vykoukne na svět o něco dřív, aby jsme stihli Vánoce pěkně všichni spolu doma.

  15.12 mě ráno vzbudilo odtečení malého množství vody nebo hlenu, ale ten den se nic nedělo. 16.12 v 6hod se mokro opakovalo a s ním přišli i bolesti břicha a zad jako na MS po 10min...Manžela jsem nadšeně vzbudila, že se ani něco chystá! Utíkala si dát sprchu a oholit se 🙂 Bolesti pokračovaly i během dopoledne, ale daly se vydržet, takže jsem se vrhla na vánoční úlky 🙂 Ty už jsem ale nedodělala, protože po 13hod jsem si musela bolesti prodýchávat a nebylo mi moc dobře...Interval se začal zkracovat na 5 min, ale do toho občas po 7 i 8 min, takže se nám do porodnice jet ještě nechtělo...A i bolesti se mi nezdály tak hrozné. Leželi jsme s manželem u televize, zapisovali si časy a já prodýchávala...Furt jsme si nebyli jistí jestli je to "ono". Po 18hod přišlo několik kontrakcí (ano, ted už to tak opravdu budu nazývat) po 3-4min a ty rozhodly o odjezdu do porodnice.

  V 19:29 nás manžel nahlásil na vrátnici, já v autě prodýchla kontrakci a v 19:36 jsme zazvonili na porodním oddělení. S porodní asistentkou jsme vyplnili papíry, zodpověděli otázky, já se převlékla a byla napojena na monitor...od vystoupení z auta jsem ale už žádnou bolest necítila, prostě nic...Kroutila jsem hlavou na manžela, že z toho asi nic nebude, ale prý podle monitoru se něco děje! Ve 20hod mě vyšetřila doktorka, oznámila mi otevření na 5 prstů a následoval klystýr. Na třikrát se vyprázdnila, dala si sprchu a i přes občasnou bolest mi bylo celkem fajn. Jen ta nervozita a strach byl šílený! Okolo 20hod mi asistentka píchla vodu. Dost nepříjemné bylo zatlačení hlavičky, aby vodu mohla píchnout...pak jsem jen cítila proud teplé vody a že jí bylo 🙂 následoval opět monitor a bolesti se opravdu už rozjely. Ležela jsem na boku a při každé té bolestivé vlně jsem drtila manželovu ruku...a on mi naštěstí připomínal, že mám dýchat. Těch kontrakcí bylo několik a já už oznamovala, že nemůžu...Myslela jsem, že se mi roztrhnou kříže a boky! Asistentka mě zkontrolovala. Zbýval poslední 1cm lem. Měla jsem se postavit k posteli a opřít se o ni. Asi jsme chtěli pomoct od gravitace, ale mě to přišlo nereálné...Nemohla jsem se udržet na nohách, i ruce se mi podlamovaly a skaždou kontrakcí jsem padala a mnažel mě podpíral. Tohle se opakovalo asi 4x. Pak mi bylo dovoleno si lehnout.

 Bylo po 21hod a šlo se tlačit, i když pocit na tlačení jsem moc nepoznala. Pokyn "dejte si nohy nahoru" mi přišel jako špatný vtip, ale nějak se tam ty nohy dostaly. Bolestivou kontrakci přebil pocit pálení a pnutí "tam dole" a já myslela, jen na to, že musím našemu chlapečkovi pomoct. Manžela jsem poprosila, ať mi drží hlavu na hrudníku, na to už jsem neměla sílu. Spolu s asistentkou mě pobízeli při tlačení "ještě, ještě", ale já nevydržela s dechem...znovu se rychle nadechla a tlačila...v duchu si říkala, jak dlouho tohle bude asi trvat! Pak mi manžel řekl, že vidí hlavičku a asistentka, že má vlásky!! Se slzama v očích dojetím jsem se do tlačení opřela ještě víc! Prý na dvě zatlačení bude venku. Zatlačení byli nakonec tři a náš Filípek vyklouzl na svět ve 21:35hod. Následovala obrovská úleva a hned čekání na křik miminka. Čekání bylo nekonečné, ale křik přišel! Položili mi ho na hrudník a já si ho s třesoucí rukou hladila a prohlížela. A konečně i já můžu říct, že ten pocit štěstí a lásky se nedá popsat 🙂

  Tatínek odešel fotit Filípka při umývání a ošetření a mě zatím zkontrolovala doktorka. Opatrně jsem se zeptala, jestli jsem nastřižená...nebyla jsem. Pak se vrátil manžel i s tím naším uzlíčkem a mírám 3,94kg a 53cm jsme nejdřív moc nevěřily, ale bylo to tak 🙂 Když všichni odešli a my tři zůstaly spolu, uvědomili jsme si, že vlastně manžel nepřestřihl pupeční šňůru...až v propouštěcí zprávě jsme se dočetli, že Filípek měl šňůru omotanou kolem krku. Trochu mě zarazilo, že nám o tom nikdo nic za celou dobu pobytu nic neřekl...

  Důležité je, že je Filípek v pořádku a zdravý. Milujeme tě ♥

Vím, že můj článek nikdy neskončí ve "vybrali jsme", ale stejně ho napíšu. Třeba to někdo cítí jako já...

Zvlášť teď před Vánoci jsou všichni nabádáni k toleranci a k všeobjímající lásce, nic proti tomu. Ale co vlastně znamená být tolerantní? Je to "jen" Žij a nech žít? Nebo něco víc? A co mi tolerance přináší, co mi bere?

Začnu tím, co mi tolerance dává - pocit, že jsem ten "slušný a dobrý člověk". Nebo dostatečně flegmatický člověk. A někdy si připadám i jako blbec - znáte to - pro dobrotu na žebrotu.

A co mi tolerance bere? Přiznávám, že často je pro mne tolerance stresující záležitost, bere mi klid a pohodu, necítím se dobře. A někdy si připadám spíš využitáa společensky zmanipulovaná, než jako "dobrý člověk".

Jestli maminky látkujou, používají jednorázovky (dokonce i Pampersky, které mi nevoní i čisté), kojí nebo nekojí, krmí děti tím a nebo oním, jestli dávají dudlík nebo ne, jestli šátkují nebo ne, píšou s chybami nebo ne... to je mi jedno a nemám problém tolerovat jakoukoliv kombinaci výše popsaného, pokud svůj postoj ty mamky nevnucují mně.

Na druhou stranu s obtížemi toleruju hlučné děti v MHD (a to včetně mého, takže se snažím uklidňovat a tišit), maminky, které mají ve všem pravdu a které se povyšují (protože mají starší, mladší nebo více dětí než já, více peněz a tak). Dále těžce toleruju (někdy jdu i do konfliktu), když se snaží maminky vydobýt pro své děti větší práva, než přenechají mému dítěti, vydobýt si přednost třeba v nástupu do MHD a pak zaberou celou plošinu pro kočárky. 

Nechci, abyste si mysleli, že se doma nudim...

Pravda, že v deset večer při konečném puntíkování jsem si všimla, že si v duchu povidám : "ťup, ťup, ťupy ťup... heeeezký" a vskutku jsem si pomyslela, že mám asi trochu vyhrabáno a měla bych s tim něco dělat, jenže nedělejte to, když to ve finále vypadá tak hezky, že jo? Zkrátka musela jsem u toho překonat mnohá úskalí, takže se mi nedivte, že se mi ty mochomůrky prostě líbí!!!!!!

Příběh vánočních mochomůrek, aneb jak jsme s Matyskem pekli 

Jednoho předvánočního dne na začátku prosince jsem smíchala těsto na linecké dle ozkoušeného receptu. Matýsek požuže (rozuměj: Matýsek pomůže). Sotva jsme začli, v kuchyni bordel jako v tanku. Pohoda, nenechám se rozhodit, přeci jen nás čeká ještě dost práce. Zabalila jsem těsto vítězně do folie, dala do ledničky a těším se, jak si upeču první vánoční cukroví - naše nově tradiční vánoční růžový mochomůrky (někdo tu tradici přeci musí vymyslet první) 🙂 Bordel jdu na chvíli ignorovat, je nutné zachovat klid a postavit dráhu pro mašinky... Matýsek požuže. Sedne si vedle mě a velí: "maminko, postav!" Prima... péct SE bude zítra. Bordel SE uklidí později...

Dalšího dne: Táta je v práci, po práci jde fuč. Bude klid, dneska by to šlo... uvařeno ze včerejška, máme volné dopoledne.Čas asi tak 9:30, takže hurá na pečení. Matýsek požuže. Nastává bitva o váleček. Vyhrávám. Matěj se na mě zle dívá a myslim, že začne ječet. V každý ruce má připravené jedno vykrajovátko a cuká sebou. Už při první vykrajovaný houbě zjišťuji, že je něco špatně... je to jasný - leptá se to,pfff... (ponaučení pro příště - když je v receptu napsaný máslo, patří tam máslo a ne Hera... ani v případě krize, kdy se musí šetřit... prostě máslo!). Matěje to ovšem vůbec neznepokojuje, spokojeně opatlán stojí vedle mě na židli, mačká kolečka do těsta a chichotá se: "hihi, sanda, maminko, kokej"  Snažím se mu vysvětlit, že to vyválíme znova. "maminko, pokej, kolo udeám". Pokouším se krýt svůj vztek. Matěj ne. Sebrala jsem mu těsto a vrátila ho do ledničky. Nepomáhá ani nabídka, že mu udělám jiný, lepší. Naštěstí si všimnul, že se mu k sobě lepí opatlaný prsty od těsta. "hihi, sanda, maminko, kokej". Měli bychom se víc radovat z maličkostí..

Nové těsto (s máslem, ne Herou) odpočívá v lednici. 

Milé maminky,

pokud máte starší čísla časopisu Delikatesy (Vlasta), vyštrachejte vydání 4/2008. Jestli ne, tady máte recept na Sladké knoflíky 🙂 Nepřišívat! Mlsat!

Budete potřebovat - na těsto:

125 g hladké mouky + mouka na vál

60g margarínu

50g mučkového cukru

Vánoční pytlíčky skladem!

Zabalte dárečky pro Vaše blízké nejen krásně, ale i ekologicky! Látkové pytlíčky s vánočním motivem se jen svážou stužkou nebo třeba přírodním lýkem a dárky pod stromečkem doslova rozzáří.

Příchodem miminka na svět začíná pro ženu životní období, které je obvykle plné nových situací. Celé těhotenství jste cítila, jak ve vás roste nový život. Zejména ke konci jste se možná nemohla dočkat, kdy své děťátko budete držet v náručí. Dlouho očekávaná chvíle přišla a vy začínáte řešit zejména kojení… 

Již před porodem je ovšem potřeba se na kojení připravit a myslet na nákup vhodné kojící podprsenky. Po narození miminka se kvalitní kojící podprsenka stává téměř nutností. Článků o správné velikosti podprsenky je čím dál více a také nabídka obchodů se začíná rozšiřovat. Nicméně na maminky se stále tak nějak zapomíná. Právě z tohoto důvodu jsme se rozhodli v obchodě Správné podprsenky do prodeje zařadit také kojící a těhotenské prádlo značky HOTmilk. 

HOTmilk je luxusní těhotenské spodní prádlo a v podprsenkách této značky se budete cítit krásná a sebevědomá jako nikdy předtím! Kojící podprsenky HOTmilk poskytují fantastickou podporu a funkčnost. Všechny kojící podprsenky této značky jsou z vnitřní strany košíčku bavlněné a jsoubez kostic. Výhodou je také šestiřadé zapínání, které jistě oceníte zejména po porodu, kdy se váha velmi rychle mění. Všechny kojící podprsenky značky HOTmilk mají rychloupínání pro snadné kojení a pohodlně široká ramínkau větších velikostí. V nabídce najdete také nádherné noční košilky s rychloupínáním. 

Nemusíte zbytečně investovat do těhotenských podprsenek a poté kupovat podprsenky kojící. Jakmile vám začne být vaše klasická podprsenka nepříjemná nebo malá, můžete se vydat na nákup nového prádla. Každé mamince poradíme, jakou velikost podprsenky zvolit a ke zkoušení samozřejmě poskytneme kojící vložky. Zkoušení podprsenky s absorpčními vložkami je důležité z toho důvodu, abyste měla jistotu, že se vám prsa nalitá mlékem do podprsenky vejdou. Také s kojící vložkou byste stále měla být schopna vsunout prsty do košíčku podprsenky. Poprsí by nikdy nemělo být podprsenkou stlačováno.

Spousta maminek se nás ptá, jak moc se ještě změní velikost poprsí v těhotenství a po porodu. To je u každé ženy velmi individuální a předem se většinou nedá velikost přesně odhadnout. Udělali jsme menší průzkum mezi českými, ale také zahraničními maminkami ohledně změny velikosti poprsí během těhotenství a kojení. Většina maminek v průběhu těhotenství potřebovala až o dvě velikosti větší obvod podprsenky a o dvě až tři velikosti větší velikost košíčku.

Chrystal:  „Všude jsem četla, že bych se měla ke konci těhotenství připravit na zvětšení obvodu podprsenky o 1-2 velikosti a po porodu bych se měla vrátit ke svojí obvyklé velikosti. Některé odbornice říkají, že jakmile se vám ustálí mléko, měli byste se vrátit k velikosti košíčku, kterou jste měla zhruba v 8. měsíci těhotenství. Nejsem si tak úplně jistá, zda tomu věřit. Nicméně plánuji zakoupit kojící podprsenku, která bude odpovídat velikosti mého poprsí v 8. měsíci a bude mi správně sedět v obvodu. Pokud by se mi ještě o něco rozšířil hrudník, použiji prodlužovátko do té doby, než se vrátím na původní velikost.“

Bolest prsou během těhotenství není nic neobvyklého. Ve skutečnosti je to jeden z prvních možných příznaků těhotenství. Bolest prsou bývá největší během prvního trimestru těhotenství. Prsa jsou bolavá, nateklá a citlivá. Většina žen zaznamená snížení bolesti prsou ve druhém a třetím trimestru těhotenství. Bolest se však může čas od času znovu objevit.

Je zde spousta faktorů, které vedou k bolesti prsou během těhotenství. Tím hlavním je samozřejmě změna tvaru a velikosti prsou. Prsa se začnou připravovat na svoji hlavní funkci: krmení dítěte po porodu. Prsa se zvětší a změní se jejich tvar i velikost. Ňadra se mohou zvětšit až o jednu velikost již v prvních třech měsících těhotenství. Zejména hormonální nerovnováha a růst prsou během těhotenství jsou důsledkem bolesti a citlivosti prsou. 

 Jak zmírnit bolest prsou? 

• Sežeňte si padnoucí podprsenku. Může se stát, že vám v těchto měsících nebude příjemná podprsenka s kosticemi. Dobrou alternativou může být kvalitní sportovní nebo mateřská podprsenka, která minimalizuje pohyb prsou.
• Spaní v podprsence – ano! Kvůli bolesti prsou bývá někdy těžké vůbec usnout. Zkuste si proto na spaní najít vhodnou podprsenku. Nejlépe opět mateřskou či těhotenskou podprsenku, která vám bude příjemná. Opět tak zamezíte pohybu prsou a zmírníte jejich citlivost.
• Proud teplé vody. Zkuste teplou sprchu a proudem vody si jemně masírujte prsa. Ne všem ženám je to však příjemné! Některé nastávající maminky považují teplou sprchu za uvolňující a zklidňující bolest v prsou. Dalším ženám to naopak vyhovovat vůbec nemusí a může to být pro ně bolestivé. Pokud v teplé sprše najdete úlevu, pak ji opakujte, pokud ne, vyhýbejte se proudu vody a zkuste například teplou koupel.
• Dále omezte příjem soli, která může zhoršovat bolest prsů během těhotenství, jelikož zadržuje vodu v těle.
• Buďte fyzicky aktivní i v těhotenství. Udělejte si příjemnou procházku na 25-30 minut denně. Vhodná je také jóga a meditace pro relaxaci těla.
• Zjistěte, zda vám větší úlevu od bolesti přináší teplý či naopak studený obklad prsou. Vyzkoušejte oba a uvidíte, který bude pro vás příjemnější.
• Pokud je bolest prsou nesnesitelná, poraďte se s gynekologem a nechte si napsat lék proti bolesti. Nikdy však s léky sama neexperimentujte.

Bolestivá a citlivá prsa můžete mít také během menstruace či menopauzy právě kvůli hormonálním změnám v těle. Vyzkoušejte výše uvedené tipy na uvolnění bolesti!

Pomocník do každé kuchyně, vhodný zejména na pečení buchet a moučníků, vaření různých pokrmů, kde je třeba hrnec nebo mísu vystříkat olejem proti připečení, smažení palačinek ale i letní grilování. Oleje můžete využit prostě na všechno, co se vaření týká.

Už žádné složité vymazávání plechu tukem a vysypávání moukou-STAČÍ JEN VYSTŘÍKAT, NALÉT TĚSTO A MŮŽETE PÉCT 🙂

A nyní ke každé objednávce nad 1 000,- Kč získáte SADU VYKRAJOVÁTEK TESCOMA ZDARMA !   

www.olejedokuchyne.cz        Tel: 773 609 508

Vystavte si fotografie svých dětí, vnoučat nebo rovnou celé rodiny. Také máte fotografie zavřené v albumu nebo v PC a mrzí Vás, že se s nimi nemůžete pochlubit? Tady máte řešení. Naše rámečky na fotky ve stylu puzzle jednoduše připevníte na zeď a můžete přidávat další a další, třeba tak jak Vaše děti rostou a fotky přibývají. Více informací najdete a objednávat můžete na nasich stránkách.