Ahojte. Dávam to sem ešte raz, blbol mi net a nechtiac som to vymazala aj s dvomi komentami, tak prepáčte...
Prosim Vás, stávalo sa toto tiež niektorej z Vás? Ja som bola do bývalého MOC zamilovaná. Ani neviem, či som stále, akosi sa nevyznám už v tých citoch k nemu... Ale bolo mi s ním za tú krátku dobu tak, jak so žiadnym, vedel ma vypočuť, bol mi oporou, len to proste kto vie prečo ukončil ☹( No ale teraz pointa - už štyri krát sa mi o ňom snívalo. Túto noc som sa s ním dokonca vo sne milovala. Ja už tie sny nechcem, neviem, prečo sa mi stále snívajú, ale možno tým, že na neho pomyslím, aj keď nechcem. Len už chcem, aby to skončilo a neviem, jak nato ☹( mali ste to tak aj Vy, či len ja??

Pojďme se mrknout na naše Závrší...
Oblast takzvaného Závrší, ležícího na moravsko-slovenském pomezí, patří k těm, kde je možné se inspirovat. Příběhy sakrálních památek zde totiž postupně ožívají.

Když putujeme z Brumova do Valašských Klobouk, tak ještě před opuštěním městečka, nad nímž se vypínají zbytky středověkého hradu, můžete odbočit doprava.

Nenápadná zatáčka nás po okresní silnici dovede do kraje, kterému se na jižním Valašsku přezdívá „na konci světa“. Ne že by zde lišky dávaly dobrou noc, ale takzvané Závrší je skutečně svérázným koutem.

Malý region tvoří tři obce: Návojná, Nedašov a Nedašova Lhota. I když se dotýkají jedna druhé, samosprávně jsou na sobě nezávislé.

Co je spojuje, je římskokatolická farnost. Té vévodí kostel Nanebevzetí Panny Marie položený ve stráni nad Nedašovem. I on svědčí o tom, že se nacházíme v kraji zbožném a kulturním.

Ještě donedávna příchozí do Návojné vítala u cesty krásně vzrostlá hrušeň, na které byl připevněn obrázek s motivem Svaté rodiny. Takzvaná obrázková hruška byla po dlouhá desetiletí jakýmsi hraničním stromem Závrší.

Děvčata prosím poraďte kam se ject podívat na kočárky v Plzni popř. kolem Plzně? Na internetu jsem nic moc nenašla, když nebude nic v Plzni tak alespoň nějaký obchudek v Praze třeba. Ale spíš zatím Plzeň děkuji 😚😊

Poslední dny mě šíleně ubíjí. 14 měsíců se snažíme o dítě. Návštěva Gestu byla povzbudivá, ale od té doby jde vše z kopce. Během 14ti dnů čekáme výsledky z genetiky a já se bojím,že tam bude problém. Už tak jsem jak puzzle,kterému chybí dílky. Na imunologii byla velice příjemná doktorka a když jsme probraly mé prodělané nemoci tak mi sdělila,že to vypadá na poruchu imunity. Zkrátka že moje tělo zabíjí miminko. Na testy jdu za 14dní a za dalších 14 dní výsledky. Mám pocit,že pořád na něco čekám. Nějak nemám chuť se snažit o dítė dokud nemám výsledky imunologie. Nevím,kolikrát ještě zvládnu zažít radost z pozitivního tt a pak potratit. Vím proč bojovat,ale proč tu cestu musím mít tak složitou ve všem? Jsem ale moc ráda, že mám doma skvělého chlapa co mě dokáže povzbudit a rozesmát.

Odrážedlo pro nejmenší
Odrážedlo Davídek je velmi lehké (3,7 kg) a děti jej snadno zastaví i nohama. K bezpečnému zabrzdění nebo kontrole rychlosti při jízdě ze strmého svahu poslouží zadní V-brzda, která je dostatečně citlivá a jejíž páčka je tvarovaná s ohledem na drobné dětské prstíky. 12“ kola s aluminiovým ráfkem jsou opatřena kuličkovými ložisky. Pneumatiky, vybavené nafukovací duší, jsou dostatečně měkké, přestože dezén je pevný a přilnavý za jakéhokoli počasí. Davídek je vhodný pro děti od 2 do 5 let věku. Potom "přestoupí" na šlapací kolo bez jakéhokoli trénování rovnováhy.

Dnes jsem zpívala na koncertě a před ním jsme měli zkoušku, kde na mě čekala i Valí. Měla něco nakreslit, tak rozpracovala tenhle výtvor. Asi jsme zpívaly fakt moc 😀

Maminky,nebyla jste dnes některá s rodinou na tvaruzkovem festivalu v Olomouci? Jako docela to nevychytali....😠

Ikdyž hodně cvičím tak běh nebyl nikdy má silná stránka. Občas jsem si šla zaběhat ale mé maximum bylo 6 kilometrů a funěla jsem u toho jak lokomotiva. Dneska chlap řekl "Jdeme běhat", chtěl vyzkoušet své nové běžecké boty. Já zavezla Maxima k mamce a cestou domů jsem si říkala do čeho jsem se to nechala uvrtat, úplně jsem se viděla jak doběhnu na přehradu (2 km od baráku) a budu nadávat a k tomu budu protivná. Trochu jsem si přála aby začalo pršet, ale zároveň jsem se těšila že strávíme zase nějaký čas jen my dva spolu.

Vydali jsme se na cestu.. Já jsem se rozeběhla, měla jsem za sebou 500 metrů, kilometr, kilometr a půl, už jsem se blížila k přehradě když jsem si říkala že dneska to jde nějak samo. Cítila jsem se perfektně, vůbec jsem nefuněla a vydržela jsem si s Petrem i povídat. Pravidelně jsem oddychovala a když jsem přibíhala na přehradu tak jsem byla přesvědčena, že dneska to určitě půjde. A ono to opravdu šlo. Dohromady jsme zaběhli 9 km, a skoro jako nic, klidně bych běžela dál.

Cítila jsem celou dobu mezi námi takové spojení, věděla jsem že tam je se mnou a že to všechno bude v pořádku. Byl to pro mě dokonalý okamžik za hodně dlouhou dobu. Měla jsem ze sebe takovou radost a nakonci byla tak zaplavena endorfiny až to skoro bylo neskutečné. Nikdy bych neřekla že já, naprostý běžecký antitalent, je něčeho takového schopen. Jsem ráda že mi osud přivedl do cesty člověka který mě, někdy i beze slov, motivuje být lepší a lepší. Neuvíznout v průměru a překonávat své možnosti.

Dnešní výlet do Litovle na labutě, poté první grilovačka a nyní valím k sousedce na vínko 😉😉😉 Nellinka spinka a táta odpočívá.

Prosím poradíte mi nějakou ohřívačku na mléko na 12V? Potřebuji vymyslet, jak budu ohřívat mléko v karavanu. Nějaké rady prosím? Doma mám konvici, kde si nastavím stupně 🙂 Děkuji

Za mě nejkrásnější výhled na Brno je z Bílé hory!
Bílá hora je kopec (300 m n. m.) v Šlapanické pahorkatině nacházející se nad Juliánovem, částí Židenic, pokrytý vegetací lesoparkového typu. Na vrcholu se také v devatenáctém století konaly dělnické demonstrace. Připomíná je památník. Je ale zdevastovaný a posprejovaný. Moje děti mu říkají "kráva".
Podloží kopce tvoří vápenec. V minulosti se v okolí Bílé hory rozvinul vápenický a cementářský průmysl. „Kvůli vápenci byl proto kopec zřejmě pojmenovaný jako Bílá hora. Existuje ještě jedna varianta, že vrch dostal jméno podle zjara kvetoucích stromů," říká brněnská historička Milena Flodrová. Dříve se jmenoval Hybešova hora podle iniciátora již zmíněných dělnických demonstrací.
Z vrcholu je dobrý rozhled na Brno, což během druhé světové války využila německá armáda k vybudování několika pozorovatelen, sloužících k monitorování spojeneckých náletů na průmyslové oblasti východního Brna. Menší jižní část kopce má status přírodní památky. Předmětem ochrany přírodní památky o rozloze 1,65 ha[1] je teplomilné společenstvo s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Vyskytuje se zde např. vzácná růže malokvětá či hlaváček šedavý, z živočichů třeba měkkýš žitovka obilná či pták lejsek šedý.
V letech 2014 a 2015 prošel lesopark rozsáhlou revitalizací, spočívající zejména v odstranění náletových dřevin, výsadbě nových stromů a keřů a založení trávníků. Postupně je obnovována i původní funkce ovocného sadu, především výsadbou třešní. Teď v dubnu krásně kvetou 🙂

Dobré ráno! Včera jsem ještě slíbila navštívit Letohrádek Mitrovských a VIDA science centrum, ale jelikož jsme šli večer do divadla, tak už jsem nějak nestíhala. Jen malý tip, kdo má rád tarantinovský styl, zajděte si na hostující představení divadla Kalich Zabiják Joe do Divadla Bolka Polívky 🙂
http://www.divadlobolkapolivky.cz/program/72-re...

Ahojky holky rozhoduji se mezi multifunkční kolébkou regina a milly mally. Máte zkušenosti, které by mi pomohly se rozhodnout? ☺️

Navštívit Kamennou kolonii, známou v Brně jako Kamenka, je jako ocitnout se ve zcela odlišném světě o pár desítek let zpátky. Co to vlastně Kamenka je a kde se nachází, ví pramálo lidí. Dokonce i mnoho Brňanů nemá tušení.
Kamenná kolonie, častěji Kamenka, velmi řídce Skala , vyrostla v opuštěném lomu ve dvacátých a třicátých letech. Ne úplně legálně, ale dělničtí bezzemci neměli moc na vybranou. Na ploše o něco málo větší než jedno fotbalové hřiště vyrostla ves s dvěma úzkými ulicemi a desítkami roztodivných domků, poslepovaných ze všeho možného a postupně vyháněných do výšky. Když pak stát v šedesátých letech nabídl „kolonistům“ bydlení v panelácích s tekoucí vodou a spolehlivou dodávkou elektřiny, málokdo váhal. Od té doby se do Kamenné kolonie stěhují ti, kteří nehledají komfort, ale romantiku. DuckBar najdete hned na kraji Kamenky, otvírá v pět. Chvíli nato už bývají okolní obrubníky obsypané lidmi. Kouří, čtou noviny, diskutují, popíjejí plzeňskou dvanáctku nebo kozla, hádají se, z talířků uždibují nakládaný hermelín, ptají se na bydlení (radši si to nemalujte), hrají si se psy, uhýbají autům protahujícím se tři metry širokou ulicí a tak dále. V sobotu a neděli odpoledne se můžete podívat do Sixty Stone Space, malé galerie s posezením v domku s číslem popisným 60.

Koupaliště Riviéra se řadí mezi největší přírodní koupaliště v České republice. Svým situačním rozložením je vhodné nejen pro relaxaci, ale také pro aktivně strávené chvíle v blízkosti centra Brna.
Areál Riviéra se skládá ze dvou na sebe navazujících celků – z volné zóny a placené bazénové části. Volná zóna je bezplatně přístupná veřejnosti. Návštěvníci mohou využít volného průchodu areálem, a to od hlavního vchodu z ulice Bauerova k zadní bráně u splavu, která navazuje na cyklistickou stezku. Tato zóna je tedy návštěvníkům volně k dispozici ať už pro procházku, projížďku na kole nebo kolečkových bruslích.

Koupaliště Riviéra je tvořeno kaskádou tří bazénů v umělém říčním korytě, které bylo vybudováno v bývalém slepém rameni. Hloubka celého bazénového koridoru je odstupňována. První část začínábrouzdalištěm, které je 120 metrů dlouhé a 18 metrů široké, jeho hloubka je od 5 cm do 60 centimetrů a kapacita je až 1 080 dětí. Další částí je bazén pro neplavce, který má podobu mírné říční zátoky, s délkou 135 metrů a průměrnou šířkou 17 metrů. Hloubka této části se postupně svažuje od 100 centimetrů do 170 centimetrů. Kapacitně je tento úsek schopen pojmout 787 osob. Poslední část je určena až 475 plavcům, kteří ocení především délku bazénu, která je 135 metrů, s šířkou 17 metrů. Hloubka je zde od 170 cm do 210 cm. Všechny bazény jsou zásobovány z nově modernizované úpravny vody, která je součástí areálu.

Přes celý bazénový komplex vedou dva mosty, umožňující snadný a pohodlný pohyb po areálu a výhled na celou vodní část. K využití jsou rozsáhlé travní plochy, které mohou sloužit pro relaxaci nebo různorodé sportovní činnosti. K dispozici je například petanquové hřiště, ping pongové stoly a pro děti dětské hřiště. V celém areálu je několik stanovišť s různými druhy občerstvení, návštěvníci mohou využít šatny a skřínky pro odložení cenných věcí a oblečení. V areálu je také možnost připojení k WIFI zdarma.

Na Riviéře se v dubnu koná hudební festival Čarodějáles. Letos konkrétně 29.4.-1.5. Mezi jinými tam po tyto dva dny vystoupí Mňága a Žďorp, Čankišou, Poletíme?, Mucha, Circus Problem, Guano Apes, The Qemists, Monkey Business. Je zde i doprovodný program pro děti.

Cesta do pravěku - pavilon Anthropos a rekonstrukce mamuta

Ojedinělé muzeum dokumentuje nejstarší dějiny osídlení Moravy a celého evropského kontinentu. Značnou pozornost dětí i dospělých přitahuje zejména 3,5 m vysoký model mamuta v životní velikosti, provázený mládětem. Rozsáhlá muzejní expozice patří k největším a nejmodernějším svého druhu v Evropě.
Pavilon Anthropos obsahuje rozsáhlou expozici o původu a vývoji člověka a počátcích jeho kultury. Expozice o nejstarších dějinách osídlení Moravy i celého evropského kontinentu je tvořena 3 základními celky, na jejichž tvorbě se podíleli naši přední vědečtí odborníci: "Morava lovců a sběračů" a "Nejstarší umění Evropy" (autor scénáře M. Oliva) a "Paleolitické technologie" (autoři Z. a P. Nerudovi).

V druhé části pak divák nalezne aktuální poznatky z výzkumu evoluce člověka a počátků jeho kultury: "Genetika ve vývoji člověka" (J. Sekerák), "Příběh lidského rodu" (Z. Šmahel, M. Dočkalová), doplněné navíc představením chování a života člověku nejbližších tvorů - primátů, prezentované v části "Primáti naše rodina" (V. a M. Vančatovi). Expozice nepřibližuje jen aktuální poznatky z výzkumů archeologie, antropologie, genetiky apod., ale přináší i interaktivní prezentace díky moderní audiovizuální technice a je obohacena řadou dioramat a rekonstrukcí prostředí i života paleolitických lovců a sběračů. Návštěvníci pochopitelně nepřijdou ani o oblíbenou rekonstrukci mamuta, který je nyní navíc obklopen přirozeným přírodním prostředím.
Stálá expozice Zdeněk Burian
Viděl světy dávno minulé… Galerie obrazů Zdeňka Buriana ze sbírek Moravského zemského muzea Moravské zemské muzeum opatruje ve svých depozitářích největší sbírku Burianových děl, která čítá přes 200 olejů a kvašů, doprovázených velkým množstvím kreseb a studií, kterou v podobě nově instalované galerie prezentuje při příležitosti připomenutí 30 let od úmrtí Zdeňka Buriana (1905-1981).

Z velkého množství Burianových děl, obsahujících jak pohledy do života pravěkých lidí a předvěkých předchůdců člověka, tak i známé rekonstrukce dávno vymřelých zvířat z dob před milióny let, je vybráno padesát reprezentativních olejů. K výstavě je vydána doprovodná publikace.

Víte, co nikdy nezklame a vždycky mě dostane na kolena? Ty neustálý změny plánů. To, jak se věci VŽDYCKY poserou, když na ně spoléháte. Ale teď nově ani když na to radši už nespoléháte. Bezdětný víkend, který tak nutně potřebuju, samozřejmě nebude. Asi nikdy. Ale pochopitelně to přišlo zrovna ve chvíli, kdy jsem si už dovolila doufat, že se to neposere a manžel koupil na sobotu lístky do divadla.

Další je vila Stiassni v Masarykově čtvrti. Vila Stiassni byla postavena podle návrhu architekta Ernsta Wiesnera v roce 1929 pro brněnského textilního továrníka Alfreda Stiassného a jeho ženu Hermine. Nachází se v rezidenční Masarykově čtvrti, kde v meziválečné době vznikla řada významných realizací moderní architektury. Za komunistického režimu byl dům v rozlehlé zahradě využíván jako vládní vila, nyní je pod správou Národního památkového ústavu v Brně. Po dokončení rekonstrukce v roce 2015 byl objekt i s přilehlým parkem zpřístupněn veřejnosti. Jeho součástí je také badatelské zázemí Metodického centra moderní architektury
http://www.vilastiassni.cz/cz/