Když si přivezeme novorozeňátko z porodnice, často již ten první den doma, nebo ty dny další nasadíme dudlík. Miminko hodně pláče, my nevíme, co s ním, zkoušíme všechno možné, krmíme, houpeme, vozíme v kočárku, pak zkusíme dudlík a najednou – je klid.

Miminko si na dudlík velmi snadno zvyká. Není proto divu, že za pár dní už bez něj nebude skoro ani chviličku. Malá miminka jsou s dudlíkem i roztomilá, navíc se dnes dělají takové dudlíky, které nekazí chrup miminek, jsou ortodonticky tvarované. Na začátku jsme tedy spokojeni všichni, my, rodiče, i naše miminko. Avšak časem nám začne dudlík vadit, bude to v době, kdy děťátko bude čím dál větší, bez dudlíku se nikam nehne, bude katastrofa, když ho náhodou  někde zapomenete.

Odnaučení návyku na dudlík není moc složité, stačí vytipovat ty situace, kdy má naše dítě dudlík opravdu nad limit, tj. kdy ho vlastně vůbec nepotřebuje. Zjistíme, že třeba jízdou v kočárku je dítko zabavené natolik, že mu vůbec nevadí, když ten dudlík nemá. Pak také zjistíme, že při jídle je dudlík také nadbytečný. Pokud je dítko zabrané do hry, tak taky dudlík nepotřebuje. Najednou tedy uvidíme, že dudlík dáváme dítku spíš my, rodiče. Že kdybychom mu ho nedali, tak si na něj ani nevzpomene, a nebo vzpomene, ale rozhodně ne tak často.

Postupně najdeme další a další situace, kdy dítě mít dudlík nemusí, až dojdeme k tomu, že bude mít naše dítko dudlík třeba jen v době největšího rozčilení či únavy. Únavu zatím ponechme stranou. Zastávám názor, že na spaní prostě dítka dudlík potřebují delší dobu, pokud jsou tedy na dudání před spaním zvyklá. Avšak ty momenty rozčilení a pláče, kdy své ratolesti raději strčíme ten dudlík, aby byl co nejdříve klid, jsou velmi časté. A jsou to právě ty okamžiky, kdy je pro nás jako rodiče nejtěžší se ovládnout a ten dudlík nedat. Dítko si velmi rychle zvykne, že pokud se mu něco stane a začne plakat, že dostane jako náplast právě dudlík. Zamysleme se tedy nad těmito situacemi a zkusme je řešit jinak. Většinou postačí dítko přivinout, pohladit, ukonejšit, říci mu, že s ním soucítíme, že chápeme jeho žal, případně třeba zkusit odvést pozornost jinam, na nějakou jinou aktivitu.

Pokud se nám podaří ve všech výše uvedených situacích odstranit užívání dudlíku, najednou zjistíme, že naše dítě skutečně dudlík přes den vůbec nepotřebuje. A v ten moment musíme rázně oddělit noční a denní užívání dudlíku, respektive užívání dudlíku pro spánek v postýlce a neužívání dudlíku přes den. Nyní musíme dbát o to, abychom nezapomínali při vstávání dítěte z postýlky dudlík uklidit a dát mu ho zas až v době, kdy ulehá ke spánku. Jedině tak, pokud budeme mít pevnou vůli a vydržíme, se toho denního používání dudlíku u svého dítěte jednou provždy zbavíme.

Zdroj: Slůně-cz.cz

Na toto téma mě navedla Milča (maminka Vojtíka a Matěje). Při jednom z telefonátu si postěžovala, že neví, co jim má pořád vařit a ať koukáme na blog dodat nějaké tipy i s recepty.

Než se ukážeme s naším kulinářským uměním my, tak chci poradit maminkám, které mají podobný problém - koukejte na stránky mateřských školek - většina z nich vystavuje týdenní jídelníčky a tak se můžete inspirovat.

Např.: http://www.mspampeliska.cz/jidelni-listek.php

Nebo vyzkoušejte některé naše osvědčené recepty:

 Verča a Ondra

co se týká jídla, tak je to u nás na "štýru".  Jsem ráda, že Ondra už chodí do školky a nemusím vymýšlet obědy na každý den. 

Jinak já jsem vařila, podle toho, co zrovna bylo po ruce. A od toho jednoho roku by se dalo říci, že víceméně jí Ondra stejná jídla jako my. Jen je ze začátku neměl solené, pak málo. My doteď moc nesolíme a přisolíme si to až na talíři. 

Podle jídelníčku z jiných jídelen jsem se taky občas řídila. Snažila jsem se, aby tak 3x týdně bylo maso, občas nějaká ta ryba, jelikož ji neumím nijak extra, tak ji jen osmahnu na másle, či zapeču v alobalu v troubě. 

Stále u nás vedou nejoblíbenější těstoviny (nejraději suché - ani cukr a máslo na to nechce). Pak má Ondra rád brambory a polívky. Ale třeba dneska jsme u babičky měli kapustové zelí a to odmítl, že to nemá rád. Dal si místo toho bramborové placky s povidly, které mám ráda i já, ale je to nevděčné jídlo, neboť jeho příprava je dlouhá a užitek malý 🙂 (to je podobné jako u bramboráků, palačinek apod.)

Kromě bonbónů (které Ondrovi moc nedáváme, ale samozřejmě jsou moooc oblíbené) je další laskominou domácí zmrzlina

Náš obvyklý jídelníček:

snídaně (v 6h): 
domácí buchta (nejlepší je tátova bábovka), když není, tak jogurt - dětský tvaroháčky apod., jeden den o víkendu jsou vždy vafle

svačina (v 9h): 
ovoce + kousek chleba / nebo sušenka mléčný řez apod.

oběd (12h): 
- když je maso - většinou nedělám polívku
- když je polívka, tak pak je něco buď sladkého nebo "lehčího"

svačina (16h): 
většinou jen něco lehčího - jako ovoce, přesnídávka apod.

večeře (18h): 
zbytky 🙂 buď, co zbylo z oběda, nebo chleba s něčím (pomazánka, šunka)

Tak u nás asi takhle nějak vypadá jídelníček.