Ahoj deníčku a  všem maminkám
Kubíček váží 8440g a měří 66cm-podle mého měření a oblečků 69cm, asi mám jinak dlouhý metr

dnes jsme byli na půlroční kontrole a mám z toho akorát zlost...

Než jsme šli do ordinace, tak v čekárně začala plakat rok a půl stará holčička a když to ten náš mrňous slyšel, začal taky, ale ten byl teda k neutišení...
Přišli jsme do ordinace, pan doktor si Kubíčka poslechl a Kubík začal zase nabírat a už nepřestal, takže nespolupracoval a celá prohlídka byla ve znamení pláče...on nesnáší doktory chudinka pan doktor se nám zeptal co všechno umí, tak moc chválil, podíval se na zoubky a říkal, že už to není takové malé miminko, když už má 4 a dokonce viděl už 5.zub

teď to naše slavné ramínko...dnes jsme byli objednaní na kalmetizaci, ale bohužel jsme se tam nedostali, protože pan doktor mu ramínko zalepil a musíme to mít 5 dni zalepené říkala jsme mu, že mu zase prasklo, ale pan doktor i tak začal očkovat takže neskutečný řev od mrněte, do toho mu to zalepil úplně někde jinde, takže jsme byli celý od krve, no a aby toho nebylo málo, tak nám v čekárně ženská řekla, že nám zablokovala auto, že nevyjedeme, že máme počkat, až bude ona hotova s batoletem no, to bylo něco na mého manžela... jenže mezi tím ji zavolali a už se k autu nedostala, takže my jsme na ni museli fakt čekat, jsem myslela, že ji to auto rozflákám

dneska je mi fakt na nic...nejradši bych se někam zavřela a tam zůstala celý den...pak mě doktor ještě seřval, že už jsem měla dávno začít s příkrmy, ale on sám mi řekl, že až v 7.měsíci, sice jsem sama začala a Kubíčkovi chutná, ale já si připadala, jak debil ☹myslela jsem si, že nás opravdu nebude očkovat, když máme to ramínko tak ošklivé, teď můžu čekat další reakci a už se z toho opravdu nevyhrabu...do toho musíme na sono ledvin, pak do 80km vzdáleného Hradce Králové na kožní...manžel zítra jede do práce, takže já jsem zase na všechno sama, vůbec nevím, jak to mám stihnout...sama musím k lékaři, ale takhle se tam nedostanu

ale jinak je Kubíček moc hodný chlapeček, pořád mu říkám, že ho mám nesmírně ráda a on mi to oplací svým úsměvem

Dnes jsem byla opět v poradně, proběhlo to naprosto stejně jako minulý týden snad jen ještě o něco rychleji. Nejprve půlhodinový monitor, pak kontrola moči a tlaku, zapsání váhy (mimochodem jsem k dnešnímu dni přibrala celkem 8,7 kilo), poté kontrola v ordinaci. svléknout, obléknout, přijďe příští středu. Ještě jsem stihla říci: takže to ještě nevypadá a pan doktor - ať prý nespěchám, že mám ještě čas. No podle počítadla ještě 12 dní, jen doufám že další noci budou lepší než ta dnešní, spala jsem zhruba 3 hodiny, tak snad to dneska doženu

Tak jsme se s manželem rozhodli,že se začneme snažit o druhé mimi...... Anička nám trvala 19 měsíců,tak jsem si říkali ať navážeme mateřskou na mateřskou,že to zkusíme už teď¨.....ono to bude přece chvíli trvat.

Jaké bylo mé překvapení,když jsem po 2měsících snažení našla na testu //.

Až jsem si z toho sedla na ......

Takže zatím se mi testy barví // čárkami, k dr.půjdu asi až přístí týden....musím si zajistit hlídaní pro Aničku

Tak mi držte palce,ať je vše tak jak má.....Děkuji

Ahoj všem maminkám, těhulkám a čekatelkám...

jsem tady mezi vámi nová, snad tento blog rychle pochopím 🙂

takže, 27.12 mi je 22 let, jsem vdaná a máme synka Kubíčka, kterému je 6,5 měsíce, těhotenství bylo nádherné, až na to, že jsem 3 týdny přenášela, ale nakonec šel Kubíček sám ven, vážil 3870g a měřil 51cm a narodil se 24.5.2010 v 16:45 hod. V porodnici šlo taky všechno dobře a po 4 dnech jsem si vezla náš uzlíček domů 🙂 Do Kubovo 2 měsíců jsme bydleli v Praze, ale pak jsem si řekla dost(protože malej neustále plakal a vůbec jsme v novostavbě neměli klid a pořád se tam něco opravovalo), skončili jsme v Broumově, kde bydlí moji rodiče, máme vlastní domeček a je nám krásně...Kubíček se naučil spinkat celou noc a taky mu to vydrželo...

Naše dovedosti dnes:

Kubíček se od 3,5 měsíce otáčí ze zad na bříško, o měsíc později i zpět...hračky drží a žužlá od 2,5 měsíce a od 5 měsíců se nám aktivně plazí po obýváku 🙂 od 5,5 měsíce je na kolínkách a péruje, jak jen umí...a včera nám po kolínkách udělal pár ,,krůčků,, ale ještě to nejspíš nějakou dobu potrvá, než to bude to pravé, nesedí, nestoupá si, na to má myslím dost času...

Holky, vůbec nevím, jak můžu vkládat fotky k článku co jsem právě napsala, abych vám Kubíčka ukázala...Byla jsem zaregistrovaná na mojetehotenstvi.cz , ale odešla jsem a budu se muset rozkoukat 🙂 snad mi nějaká hodná dušička poradí... Děkuju a přejeme s Kubíčkem krásný den...

Nejsem strašpytel. Mám za sebou celou řadu nočních bojovek na dětských táborech. I když tedy tu poslední jsem podstoupila už jako vedoucí a celou jsem ji absolvovala hystericky uchechtaná. Pravda, můj smích nebyl její směšnosti adekvátní. Smála jsem se, abych neřvala strachy. Vůbec jsem nechápala, jak to ve zdraví přežily ty děti. Naštěstí to nikdo nepoznal a většina strážců stanovišť mě posílala rychle dál, abych jim nezkazila překvapení pro ty, co šli těsně zamnou. Tato příhoda sice nekoresponduje s mým prohlášením, že nejsem strašpytel, ale kdbyste slyšeli tu "motivační" historku od velmi zdatného vypravěče, určitě byste pochopili:o) Skočila jsem z 10metrové věže. Potopila jsem se na jeden nádech do jeskyně. Když jsme se s kamarádkami vracely z rajzu, doprovodila jsem všechny ostatní a domů šla sama. Jednou na mě "bafl" chlap a nakonec to byl on, kdo utíkal.

Tak proč se teď tak bojím? Není to strach příliš racionální a prošel celou řadou podob. Začalo to tehdy, když jsme se rozhodli, že bychom rádi cvrčka. Nemá cenu se příliš rozepisovat, takže to vezmu z větší části jen bodově. V otázkách a odpovědích to vypadalo to asi takhle:

1) Podaří se nám to vůbec? Ano...

2) Menses nikde, test slabě pozitivní. Je to biochemické, nebo se zahnizďuje? Zahnízdilo...

3) Co mi řekne lékař na první kontrole? Zahnízdilo se tam, kde má? Ano...

4) Co když to budu špatně zvládat a budu muset na rizikové? Nemusela jsem...

Jmenuji se Míša, 10.ledna 2009 se mi narodila Klárka. Od 8.května 2010 žiji se svým přítelem Mojmírem se kterým jsme se seznámili 23. března 2010. Další miminko čekáme 13. července... :o)

30.10. První slaboulince pozitivní Mamatest 10
31.10. Druhá čárka je o malinko tmavší
1.10.-5.10. Čárka zesiluje
24.11. Potvrzení těhu u dr. Dle PM 7+0, dle UZ 6+6

22.12. Poradna 11+0

...

Tripple testy dopadly dobře, miminko je zdravé.

Test na cukrovku taky cukrovku nepotvrdil takže vše ok.

Ahoj budoucí maminky, chtěla bych vás informovat, ne vystrašit, ale může to potkat každou z vás. Já jsem si zažila jak preeklampsii tak Hellp syndrom.


Preeklampsie v těhotenství
Preeklampsie je závažný stav, který postihuje v těhotenství 6 – 8 % žen1. Nejčastěji se projevuje v druhé polovině těhotenství se zhoršením stavu na konci těhotenství.

Rizikové faktory pro vznik preeklampsie
-preeklampsie v osobní nebo rodinné anamnéze,
-první těhotenství,
-věk pod 20 let nebo nad 40 let,
-obezita,
-vícečetné těhotenství,
-těhotenská cukrovka,
-některá onemocnění před těhotenstvím – vysoký krevní tlak, cukrovka, migrény, revmatoidní artritida, onemocnění ledvin a jiné.

Příznaky preeklampsie v těhotenství
-vysoký krevní tlak – tlak v klidu při opakovaném měření vyšší než 140/90,
-zvýšené množství bílkovin v moči – pro správné hodnocení je třeba odebrat střední proud moči, popř. provést sběr moči za 24 hodin,
-otoky – zejména obličeje a rukou,
-nepřiměřeně velké přírůstky na váze – přírůstky vyšší než 1 kg týdně nebo 3 kg měsíčně jsou obvykle způsobeny zadržováním vody v tkáních,
-silná bolest hlavy,
-poruchy zraku – rozostřené vidění, chvilková ztráta zraku, citlivost na světlo,
-mdloby,
-nevolnost,
-zvracení.

Ženy často při preeklampsii nepociťují žádné příznaky a onemocnění je tak obvykle diagnostikováno při preventivní prohlídce, která by měla vždy zahrnovat měření tlaku a testování moči na bílkoviny.

Diagnostika preeklampsie v těhotenství
Pro stanovení diagnózy preeklampsie je nutné splnění dvou podmínek – opakované naměření vysokého krevního tlaku a přítomnost bílkovin v moči. Doplňkově je prováděn rozbor krve pro zjištění funkce ledvin a jater.

Možné komplikace při preeklampsii
-nedostatečné zásobení placenty – preeklampsie může způsobit špatné zásobení placenty krví, dítě pak dostává méně kyslíku a živin. To může vést ke zpomalení růstu, nízké porodní váze, předčasnému porodu nebo až k úmrtí plodu v děloze,
-předčasné odloučení placenty – preeklampsie zvyšuje riziko předčasného odloučení placenty od děložní stěny. Tento stav může vyvolat silné krvácení, které ohrožuje na životě matku i dítě,
-HELLP syndrom – při HELLP syndromu dochází k rozpadu červených krvinek, zvýšení jaterních testů a snížení množství krevních destiček, stav je nebezpečný pro matku i dítě, příznakem je silná nevolnost a bolest hlavy, zvracení a bolest na pravé straně pod žebry,
-eklampsie – eklampsie je nejzávažnější komplikací preeklampsie, dochází při ní k nedostatečnému okysličování mozku, což vede ke křečím a bezvědomí. Eklampsie může způsobit trvalé poškození orgánů (mozek, játra, ledviny) a ohrožuje na životě matku i dítě. Příznakem eklampsie jsou bolest na pravé straně pod žebry, silná bolest hlavy, poruchy zraku a změny chování (zmatenost, podrážděnost, apatie).

Léčba preeklampsie
Jedinou léčbou preeklampsie je porod. Pokud je dítě ještě nezralé, podávají se matce léky na snížení tlaku a magnézium sulfát jako prevence křečí. Pro urychlení vývoje plic dítěte jsou někdy matce podávány kortikosteroidy. Ženy s preeklampsií jsou obvykle hospitalizovány v porodnici, kde je trvale sledován jejich stav a stav dítěte. Opakovaně je prováděno ultrazvukové vyšetření (průtoky pupečníkem, biometrie plodu, posouzení množství plodové vody) a monitoring srdečních ozev plodu. Porod je obvykle vyvoláván dříve než v termínu porodu, popř. při špatném stavu dítěte nebo matky je porod proveden císařským řezem.

Dnes jsem absolvovala druhou kontrolu v porodnici, prvně jsem šla na monitor, kde jsem strávila zhruba 30 minut. Bylo zajímavý poslouchat monitor. Tlukot ze začátku byl neuvěřitelně rychlí pak se trochu sklidnil a chvílemi zase zrychloval, bohužel mi nikdo nevysvětlil co přesně se děje. Sestřička po chvilkách vždy přišla mě zkontrolovat a trochu mi zavrtět břichem, aby prý Sněhulda nespal. Bohužel mi na minulé kontrole nikdo neřekl, že na monit si mám přinést pití a jídlo - tak příště už budu vědět🙂  Poté jsem prošla vyšetřením u pana Dr. Zikmundy , bylo to velmi rychlé, akorát to oblékání a svlékání mi dalo trochu zabrat, asi jim budu muset poradit , že by do šatny mohli dát obouvací lžíci, že to ohybání v 37 týdnu už není nejjednodušší. Žádné informace krom toho, že mám přijít zas příští týden jsem nedostala, takže přepokládám že je všechno v pořádku a ještě máme chvíli čas. Jedinou informaci kterou jsem se konečně dozvěděla, že moje bolesti v třísle jsou normální, že mě miminko nejspíš tlačí na náký nerv a nedá se dělat nic jiného než vydržet do porodu. No už jsem to vydržela 37 týdnů tak ty 3 to ještě vydržim, ale dýl ne🙂

Když jsemse dozvěděla že se můj sen vyplnil a čekáme miminko byla jsem strašně štastná,Ale nikomu jsem to neřekla jen příteli.Protože jsme si řekli že počkáme do 3měsíců až pomine to rizikové období potratu.
 Doktor nám udělal fotečk kterou jsem postupně zabalili do 4krabiček a dali to pod stromeček mojí mamce tedy budoucí babičce.
měli snáma obrovskou radost a celé vánoce byli tak krásné.
Pak jsme postupně procházeli kontrolama u doktora a od cca.3měsíce těhotenství jsem byla doma na neschopence protože 3směný provoz mi nedělal dobře.
   A tak nám to plinulo a plinula až přišel den na ktery nerada vzpomínám:
      Šla jsem si k doktorovi pro papír na peníze a sestřička mi řekla že musím jít k doktorovi že semnou chce mluvit že máme nějaký špatný hodnoty z krve na možnost dunova sindromu.Já blbá jsem se do toho papíru podívala a v čekárně se sesipala a začala brečet protože jsem měla strach že nejni moje miminko v pořádku.Šla jsem tedy k doktorovy a ten mě uklidni že nemám brečet že ty hodnoty nejsou uplně nejhorší ale že by byl rád kdyby jsme zajeli do Hradce an odběr plodové vody.
  Do Hradce jsme nakonec jeli 23.3 na 9:00-13:00.Samozřejmě přítel jel semnou protože jsem musela mít doprovod jinak by mi to neudělali.
Když jsme dojeli do Hradce mále jsme neměli kde zaparkovat všude bylo plno ale nakonec jsme našly místečko a šly dvonitř.Nejdřív si odnás vzaly papíry pak si mě zavolala sestra na dopnění nějakých informací a pak jsme čekaly na chodbě.Po nějaké době si nás zavolala doktorka se ktero jsme probraly diagnozu našich rodin a ona nám vysvětli oco jde jak to bude probíhat a co nám odhalí výsledek.Pak nás poslala na jinou budovu kde to provádí a tam jsme zase čekali až nás zavolaj.Když jsempřišla na řadu byla jsem dost nervozní ale Leoš byl moje velká opora.Pak jsem šla dovnitř kde jsem se svlékla od  pasu dolu,namazaly mi břich na oranžovo ,doktor vzal ultrazvuk najel si na miminko pak vzal jehlu tu tam píchnul,vož bylo dost nepříjemné spíše takovej blbej tlak,nabyraly asi tři vzorky a šla jsem pryč a tet už jsme si museli jen počkat tři tejdny než budou výsledky.
To čekání bylo hrozný a kort pormě kdž jsem byla sama doma.
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!A pak6.4 zazvonil telefon a muj ginekolog mi oznámil že už přišly vísledky a že je vše OK!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Měla jsem obrovskou radost a strašně se mi ulevylo.
Ja čas plynus stále víc jsem si to užívala ale moc neuvědomovala protože bříško mi rostlo pomalinkuAle jakmile jsem začala cejtit mrnouska jak se tam vrtí bylo to moc krásné.
  Přisel 10črven a mi jsme šly na další vellkej ultrazvuk,samozřejmě tatínek šel semnou.Já jsem nechtěla vědět co to bude chtěla jsem to mít jako překvapení ale Leoš si to po ultrazvuku nechal říct.Mě to nedalo a asi po měsíci jsem si řekla Leošovy at mi to taky řekne ale že to nikomu jinýmu říkat nebudem.Tak mi to řekl že budeme mít holčičku.Promě se tak nějak nic nezměnilo protože mi bylo jedno co to bude hlavně aby bylo v pořádku ale malinko jsem byla ráda že to bude holčička.Čas plynul a strašně rychle utíkal najednou mi doktor psal papír na mateřskou a to už je jen kousek od porodu.
 Začaly prázdniny a doktor měl dovoleou tak jsem musela jezdit každou středu na ozvy do Brodské nemocnice.Každou středu to probíhalo stejně-čekání než namě přijde řada,pak naměření ozev,kontrola moči,a kontrola u doktora.ALE 11.8.to bylo všechno jinak to jsme měly ještě 4dny do termínu.Na začátku měření tam malá vyváděla jako das ale pak se uklidnila až jsme měly strašně malinkou křivku.Tentokrát nás natáčely skoro hodinu a pul.A když přestaly natáčet tak jsem šla k doktorovy (Zrovna tam byl známjmej)a ten mi řek že se mu to nelíbí že by si mě tady chtěl nechat a průběžně mě kontrolovat  ozvy.Tak jsem jela dolu na příjem kde jsem to zase obrečela strachy že je něco  malou tam mě doktorka vyšetřila a poslala na ginekologii na pokoj.jen co jsem se ubytovala přišla setřička že budem měřit ozvy.Ty samozřejmě nebyly nic moc ale byli lepší než dopoledne.Večer  znova a ráno zase znova ale ty už byly hodně šppatny dokonce jim to i uplně spadlo.Já smozřejmě byla strašně nervozní ale spolubydlící na pokoji mě podporovaly tak to bylo fajn.
Nakonec přišla setřička s tím že mě asi přestěhujou na porodnici kde mi napíchnou vyvolávačkua budou malou monitorovat jestly zvládne normální porod a kdyby to bylo nějaký špatný tak musím na císaře.
  Tak to začlo!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! někdy kolem14hodiny mě odvezly nahoru a začaly znovu měřit to nebylo moc dobrý tak tam přišlo pět doktorů a pořád se o něčem bavyli ale mě nikdo nic neřek.potom si mě prohlídly že jsem otevřená jen na 2prsty že to ještě nejde a zase jsem si šla lehnout a zase mě natáčely.Najednou se ve dveřích oběvyl prymář a zaním sestra s kapačkoua  ten mi oznamil že jdem nato a když to nebude dobrý tak musím na císaře.sestra mi napíchla kapačku a řekla at zzavolám přítele jestli ho chci mít u porodu tak jsme ho avolala a ten mi byl velkou oporou.Kolem16hodiny se dohodly že by to šlo tak že mi pasknou plodovou vodu no a pak to začlo kontrakce kteerý byli najednou po minutě a pul a dost intenzivní a když jsem říkala že to už nezvládnu tak přišel prymář že by jsme mohli dát tu lokálku do páteře tak jsem si došla na záchod prrotože tenpocit že potřebuji na velkou byl dost intenzivní ale nakonec z toho nic nebylo a když jsem se vrátila tak přišel i prymář že žádná lokálka nebude že anesteziolog je na sále a nemůže přijít že to budu musem zvládnout.Tak jsem si ještě na chvilku lehla na hekárně ale to už nebylo na dlouho protože pak přišla doktorka ta mě prohlídla že pujdem na porodní křeslo že už je vydět hlavička no a 19:45 byla malá na světě.
   Ten pocit když mi jí položily na břich je k nezaplacení je to něco nádherného a zároen neskutečného a i přsty všechny bolesti a tak co k porodu patří bych to klidně absolvovala znovu protože ten výsledek je krásný,nádherný a užasný.
No tet!!!!!Malí jsou už 3měsíce a všechno to  tek letí a já naní pořád koukám jako na malej zázrak jako v ten den kdy se narodila.!!!!!!!!

Děti jsou to nejužasnější na světě!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!§

34. týden těhotenství 

Změny vašeho těla
V tomto týdnu na vás možná znovu padla únava, i když ne taková, jako v prvních týdnech těhotenství. Díky fyzické námaze a  neklidným nocím způsobeným častým chozením na záchod, převracením a otáčením v posteli, pro větší pohodlí, není divu, že se cítíte vyčerpaná.

Vaše děťátko
Ve 34. týdnu těhotenství vaše dítě váží kolem 2 kg a měří zhruba 45cm. Jeho pokožka je již pokryta tukovou vrstvou, která mu pomůže regulovat tělesnou teplotu. Centrální systém a plíce vašeho děťátka již dozrávají. Tudíž pokud se vaše miminko narodí mezi 34 a 37 týdnem těhotenství, nemělo by mít většinou žádné zdravotní problémy. Po porodu musí však zůstat nějaký čas v inkubátoru.

Tipy pro vás
Nyní byste měla zpomalit a dopřát si co nejvíce pohodlí. Pokud delší dobu ležíte či sedíte, nevstávejte příliš rychle, aby se vám nezatočila hlava a vy jste neomdlela. Šetřete síly a nepřepínejte se. Zpravidla od počátku 6.týdne před porodem začíná mateřská dovolená, nejdříve však 8. týdnů před očekávaným dnem porodu. Na mateřskou však můžete nastoupit i později než 6. týdnů před porodem, pokud vám to váš stav dovolí.

**************************************************************************************************************

34. týden těhotenství

Co se odehrává ve vašem těle v 34. týdnu těhotenství?

 Co se děje s matkou:

Dnes je den D moje 1. IVF (tedy už transfer). Měla jsem 16 vajíček, z toho se 14 přirozeně oplodnilo, doboručená prodloužená kultivace na 120 hodin. Zbylo 7 nejlepších, 2 kousky zavedeny, máme tedy 5 nanučků.

Moje nejlepší kamarádka mi kdysi s nadsázkou řekla, že ona svým dospělým dětem (a ony na oplátku zase jí) připravuje tzv. "řízené zátěžové situace". Spočívají v tom, že plánovitě navodí nějakou situaci, která jim zvedne tep i adrenalin i hlas a předpokládám, že jí občas i ruku, a tím je připraví na podobné, neočekávané situace v budoucnosti, které tím pádem s nadhledem zvládnou:oD A zároveň trénují kardiovaskulární systém, který je odolnější vůči kornatění cév:o)

Mám ročního syna. Zatím ho nepovažuji za dostatečně starého na to, aby ocenil finesy těchto praktik, proto jsem se (zatím) k tomuto kroku neodhodlala. Ne tak můj synáček. Infarktových situací mi připravuje každý den nespočet. Momentálně například vypadá, jako by dostal jednu za ucho (má na něm modřinu a stroupek - důsledek ztráty rovnováhy, který vyústil v pád na hranu plastové krabice na knížky) a druhou chytil o roh nějakého kusu nábytku (důsledek zde již zmiňovaného "blízkého setkání zásuvkového druhu"). Jsem moc ráda, že roční prohlídku jsme absolvovali minulý týden, taky bych se z ní mohla vrátit bez syna, který by skončil v péči sociálky. A takové lahůdky tu máme každou chvíli.

Takže zátěžových situací jako máku, jen tak nějak postrádám to důležité slůvko "řízené"...

Ahoj jmenuji se Petra a je mi 26 let.

V roce 2006 se nám narodil Kubíček (3700 g /53cm), rodila jsem od prvních kontrakcí 60h a  přišel na svět za pomocí kleští.

O 3,5 roku později se narodil Matyášek (3610g / 51 cm) a porod byl mnohem snažší, až do poslední chvíle mi nedošlo že už rodím :o)), narodil se za 3,5 hodiny od odtoku vody a kontrakce jsem měla jen 3 hodiny..Parádní porod

Kluci už od narození mají odlišné povahy:

Kuba od začátku byl nervozní miminko,neustále vyžadoval pozornost,usínal výhradně za houpání, trpěl kolikou a neustále kňoural.
I teď ve 4 letech je lítostivý a ukňouraný, vzteká se a má hysterické záchvaty breku,když není po jeho.

Matyáš kolikou netrpěl, je to vychechtané batole, zabaví se samo, usíná sám,vzteká se pouze když mu velký brácha bere hračky.

Tak jsem se konečně přemohla a připravila tašku do porodnice, už bylo asi taky na čase. Podle počítadla mám 24 dní do porodu, tak snad jsem na nic nezapomněla. Sice to trochu vypadá jako, když se tam stěhuju, ale podle toho seznamu co vše máme mít sebou se není čemu divit. Tak ještě připravit věcičky pro Sněhuldu až půjdem domů

Kdyz jsem sla na scan 18w 6d myslela jsem si, ze jsem v noci poprve citila pohyby Poppy. Ale pak zase ticho po pesine, jeste zadne pohyby. A pak to prislo! Tesne predtim, nez mamka a Z. odjeli, tj. od sobotniho vecera 20.11.10 citim opravdove pohyby - bublinky a kopanecky. Po trech dnech uz muzu najisto rict, ze to jsou ony. Poprve v mem zivote. Konecne si dovedu predstavit, co je to za pocit. Uzivam si to naramne, kdyz na me pres den Poppy "tuka", je to nadherne vedet, ze tam nekde bydli nase miminko a ze se mu dobre vede, kdyz si muze poskakovat.

 Vypozorovala jsem, ze Poppy citim s frekvenci 2-3 kopanecky za 1-3 hodiny, casteji vecer. Hura! Bude to nocni typ po mne, zadne vstavani a buzeni maminky pred osmou hodinou!!...😉

Dnes jsem absolvovala poslední hodinu předporodního kurzu a pak rovnou seběhla na první kontrolu do poradny. Mile mě překvapilo, že jsem tam byla asi tak jen 20 minut a mezi tím vystřídala 2 ordinace, v jedné mi změřili tlak a v jiné byl pan doktor a dokončil vyšetření. Hlavičkou jsme natočeni hezky dolů, ale na porod prý v nejbližší době nevypadám, tak příští týden zas na kontrolu🙂

Takže 22.11. jsem se dozvěděla pohlaví miminka. Tohle tajemství si uchovám až do Vánoc.

Přehled tipů:

Zulík -Kluk

Labam -Kluk

Janýsek -Kluk

Lucíík -Holka

33. týden těhotenství 

Změny vašeho těla
V 33. týdnu těhotenství vaše tělo stále prochází změnami. Jak se vaše miminko zvětšuje, vy si můžete začít všímat dalších změn. Před tím pro vás těhotenství bylo jakousi exkurzí, kdy jste poznávala, jak se vaše tělo mění, nyní již řešíte jiné problémy, jak pohodlně sedět, jak pohodlně spát apod.

Vaše děťátko
V tomto období vaše dítě váží něco přes 1,8 kg a měří více jak 41 cm. Jeho kosti nejsou zatím spojeny k sobě, aby dovolily děťátku bez velkých komplikací hladce projít rodidly. Hlavička děťátka také ještě není pevně spojena. A ještě po narození nebude.

Tipy pro vás
Již se blíží váš termín porodu a vy nedočkavě čekáte, až se vaše dítě narodí. Vaše bříško už je velké a stává se pro vás  někdy obtíží. Máte už menší problémy se sezením, chozením do schodů či jen se zavázáním tkaničky u boty. Občas máte pocit, že jste těhotná věčně a nejraději byste porodila hned. Snažte se proto odreagovat, běžte s partnerem na kratší procházku, vezměte si knížku, nebo se začněte pomalinku připravovat na porod.

***************************************************************************************************************

33. týden těhotenství

Miminko teď váží kolem 1,9 kg a na délka má 44 cm.
Ve věku 33. týdnů je imunitní systém Vašeho miminka podstatně odolnější. Až do doby, kdy se za nějaký měsíc narodí, budou 2/3 jeho imunitního systému spočívat v bříšku (vlastně o malinko níže). Kůži má již podstatně silnější a mnohem méně vrásčitou. Pravidelně se pohybuje, takže pokud cítíte méně než 10 pohybů za 2 hodiny.
Na hlavičce miminka už mohou být docela husté vlásky.
Objevují se pravidelné dýchací pohyby. Plíce ještě nejsou plně vyvinuty. Kosti jsou plně vyvinuty, i když jsou ještě měkké.
Miminko dokáže uvnitř dělohy cítit, slyšet a vidět poměrně hodně. Může již mít vytvořený určitý denní rytmus, který zahrnuje hodně spánku (i když se to nezdá, protože máte pocit, že do vás akorát kope). Dokonce bychom u něj mohli rozlišit REM fázi spánku (rychlé pohyby očí).
Rychlost tepu jeho srdce se ustaluje na 120 – 160 úderech v minutě. Od cca 26. týdne spí a probouzí se v pravidelných intervalech. Když spí, má zavřené oči a poslední měsíc před porodem se mu dokonce zdají sny. Nikdo neví, o čem se dětem v bříšku zdá, když ještě nic neviděly, ale jejich reakce jsou od mračení, smíchu a pláče až po kopání. Děloha se zvětšila tak, že dosahuje až k žebrům. Jak se dítě polohuje hlavičkou dolů, můžete někdy cítit bolestivé kopnutí na novém místě – na hrudním koši, pod poprsím.
 

Co se děje ve vašem těle

32. týden těhotenství

Miminko měří 40-42 cm a váží 1800-200 gramů.
Všechny důležité orgány už fungují kromě plic, které ještě pro vývoj potřebují trochu času. K jejich plnému vyvinutí je důležitá látka nazývaná surfaktant, která podporuje činnost plic mezi jednotlivými nádechy. Vaše maličké váží okolo 1 800 g a jeho tenká pokožka je ještě vrásčitá, protože ji ještě nevyplnil podkožní tuk, což se stane v dalších týdnech. Lanugo (chloupky) se začíná ztrácet a později mohou zůstat jen jeho zbytky na ramenou a krku. Naopak vlásky, obočí a řasy už jsou vytvořeny. I když má miminko kolem sebe dost plodové vody, s tím jak roste, má stále méně místa k pohybu. Není divu, že se snaží alespoň trochu protáhnout a kope do vás, co se dá.
Když je Vaše děťátko vzhůru, má otevřená očička a dělá spoustu věcí, jako čerstvě narozené miminko. Chytá se za nožičky a za pupeční šňůru, cucá si paleček. Také dělá nejrůznější grimasy, kdybyste ho mohla vidět, byla byste překvapená, jak vypadá.
Miminko z Vás doslova vysává vápník, poslouchá okolní zvuky, občas se vyleká a kopne Vás, většinu času ale stále prospí. Nesmíte opomíjet ani hlazení. Stěna břicha, děloha a plodová voda, tvoří sice izolační vrstvu, ale přesto je plod schopen na tyto podněty reagovat.
Brzy začne sestupovat níže k děloze.
 

Změny vašeho těla

Aby vaše tělo a vaše miminko bylo schopné dostávat dostatek živin a mohlo se vyvíjet v pořádku, váš krevní objem se zvýšil o 40 až 50% od doby, co jste otěhotněla.
V tomto období mnoho žen trápí pálení žáhy či krátký dech, což bývá způsobeno tím, jak děloha tlačí na bránici a žaludek. Snažte se proto jíst menší porce během dne a zkuste spát podepřená polštářem.
S pokročilým těhotenstvím můžete pociťovat slabší bolest v zádech, která je způsobena tím, jak zvětšující se děloha posouvá vaše těžiště dopředu a vaše břišní svalstvo ochabuje. Zkuste postižené místo zahřát pomocí ohřívací lahve nebo elektrické dečky. Nebo začněte cvičit relaxační cvičení, která provádějte pravidelně. Nejdříve však tato cvičení proberte se svým lékařem či porodní asistentkou, jestli jsou pro vás tato cvičení vhodná.
Během dne můžete už pocítit první kontrakce. Nebojte se, ještě to neznamená nástup porodu, v tomhle období je to naprosto normální.

Vyšetření v těhotenství

V poradně se klade důraz na měření krevního tlaku, kontrolu moče a sledování otoků. Tím je možno předejít projevům onemocnění zvaného preeklampsie. Ve svém důsledku může vést ke křečovému stavu, který vážně ohrožuje jak matku, tak dítě. Samozřejmě je sledována aktivita dělohy (počet a intenzita stahů) a stav porodních cest.
Dále se provádí odběr krve pro kontrolu protilátek, krevního obrazu, testu na syfilis a AIDS. Koncem tohoto týdne již můžete odejít na mateřskou dovolenou – osm týdnů před termínem porodu vypočítaným na základě poslední menstruace, je podle zákona nejdříve možný termín nástupu na mateřskou dovolenou. V případě, že jste na rizikovém těhotenství, nečerpáte do 32. týdne mateřskou dovolenou, ale jste PN. V opačném případě, cítíte-li se dobře, můžete pracovat až do konce 34. týdne (tj. 6 týdnů před vypočítaným termínem porodu), což je nejzazší možný nástup na MD.

Snažení o naše druhé miminko jsme začali  v lednu 2009, čekala jsem, že to nebude jednoduché, ale realita předčila mé očekávání. MS po vysazení antikoncepce dorazila krásně 26 dní první cyklus, že by se po porodu vše upravilo? Další MS po 28 dnech, to je krása. V dubnu už 30 dní, ale to je pořád nádhera. Zkouším od kamarádky mikroskop na sliny k určení OVU. V květnu odjíždím s Tomáškem na Šumavu s dětičkama ze školky, MS nikde,že by, testík nedělám, MS dorazila 35 dní, jsem trochu zklamaná. V červnu 40 dní a jdu na gynekologii. Lékař dělá sono, děložní sliznice nízká, dle délky MS zase anovulace, ale po domluvě ještě počkáme. V září stále nic cykly dlouhé 40-45 dní.Po domluvě hormonální profil a spermiogram.

Manžel dopadá dobře normospermiogram, já bohužel taky bez nálezu, tak v čem je zase problém. Dr. nás odesílá do CAR, doporučuje Pronatal( dnes litujeme, že jsme nedali na náš první pocit a nešli jinam). Přemlouvám ještě Dr. na Clostilbegyt, moc se mu do toho nechce, nemám prý už nárok na UTZ a další léčbu si musím platit, jsem překvapená přístupem, raději nás cpe do CARu, než aby nejdříve zkusil to nejjednodušší. Souhlasím, že si to zaplatím a začínám s další MS brát Dufaston a Clostilbegyt, 11.den cyklu krásný folikl 18mm, snažení.24 den cyklu, mám nateklé prsa a teče mi mlíčko, je mi zle a na testíku je duch, radost však netrvá dlouho 29 den začínám špinit, asi zamlklé těhu. Nikdo se tím nezabívá, můj Dr, už mě předal do CARu a tím to pro něj končí.

V centru znovu dělají hormonální profil, prý v pořádku, ale manžel má najednou hrozný spermiogram, teratospermie.Hned doporučují IVF s CSII, nechcem jít hned do IVF, chceme zkusit IUI, doktor se netváří, ale po našem naléhání souhlasí, ale dost zvláštně. Nemám ovulace, dělá mi UTZ a vidí útvar na vaječníku, prý cystu, pak najednou, že možná fiolikl a že hned zkusíme inseminaci, Aplikuji si Pregnyl a manžel musí dát zase spermie, po 24 hodinách jdu na zavedení, lékař mi zavede do dělohy spermie, hned mě posazuje a já cítím, jak ze mě vše teče ven, sestřička je zaražená a ptá se Dr. jestli mě nemá nechat ještě chvilku ležet- tak jí tedy položte, dost pozdě, utírám si ´´TO´´ až ze stehen. Říkám to manželovi a že je mi to všechno divné, chce jít jinam, ale já kravka nechci znovu všechny testy a přemlouvám ho, že to ještě zkusíme.

V lednu plánované IVF- krátký protokol CSII- cena 20000 tisíc. Vaječníky krásně reagují 18 foliklů a 15 vajíček-11 krásných, manžel prý příšerný spermio- doporučeno ICSI-další peníze. Oplodnilo se 9 vajíček, každý den si voláme, jak naši bojovníci bojují, 4 den nám do telefonu říkají, že máme jen 4 bojovníčky ale krásné jedníčkové další den ET- těšíme se- po příchodu nám embryoložka ná najednou tvrdí, že embia se pozastavila ve vývoji, mají být blastocysty a jsou jen morule a ze čtyř jen dvě, pláču, vím, že je to špatně. Nic na zamražení, manžel je z toho všeho zmatený. Jdu na zavedení, po hodině můžu domů, dávajími fotečku, že tam jsou prý naše miminka, nic nevidím, ale doufáme.

Po 24 hodinách mám strašné bolesti v břiše, nemůžu ani dýchat-pohotovost hyperstimulační syndrom-tekutina v břiše, pět dní trvalo, než to přestalo alespoň trochu bolet. Sleduji se, ležím a doufáme, i když po pravdě moc tomu nevěřím. Prsa přestávají bolet, 10.den po ET test bílý, po vysazení léků do dvou dnů MS, krev negativní. Jsem zklamaná, ale čekala jsem to horší, za to manžela to strašně sebralo, netušila jsem, jak moc tomu věřil. Je protivný a je vidět, že se s tím nemůže srovnat .Brečím kvůli němu a on neví, co sám se sebou, je mi ho tak líto.Do konce února jsem na neschopence a pak se vracím do práce.

V březnu jdem ještě na konzultaci do Pronatalu, manžel se ptá, jak je možné, že se embrya tak zhoršila a proč nám je tedy zaváděli,když nebyla dobrá, odpověď není, jen hned zase tlačení do dalšího pokusu, bez vyšetření. Chci genetiku a imunologii-neprovádějí po prvním neúspěchu.Odcházíme.

Přestože můj gynekolog předpovídal, že se náš miláček narodí o dost dřív, tak se jeho předpověď nesplnila. Stejně jako strašil, že bude mít v termínu i přes 4 kg. Za což jsem ráda, že teda neměla. A jak to tedy bylo?

Mám za to, že k porodu nás dovedly události předchozího večera a dne. Starší dcera Kristýna totiž dostala střevní chřipku. Takže jsem v noci z úterý na středu vůbec nespala. Sice už je Kity velká, ale holt to někdy na záchod nestihla, takže jsem měla co uklízet. Přes den už měla sice přistaven kýbl u postele, protože se to nedalo, ale stejně jsem z toho v klidu nebyla. Bála jsem se, že to chytnu taky a nedej bože do toho začnu rodit. Naštěstí k večeru už se její zdravotní stav zlepšil, takže jsem se konečně mohla jít vyspat. To už jsem cítila bolesti v zádech a občasné stahy do břicha, ale připisovala jsem to únavě.

V noci bolesti zad pokračovaly, včetně tvrdnutí bříška, ale byla jsem tak utahaná, že jsem to zaspala a nevěnovala tomu pozornost. Říkala jsem si, že planý poplach tu už párkrát byl a že to zase přejde.

Ráno jsem měla jít poprvé do rizikové poradny do nemocnice. Tak jsem teda vstala, bolesti jsem měla pořád, ale říkala jsem si, že však na mě mrknou a uvidí se. Tak jsem se teda vydala na autobus. To už jsem si říkala cestou, že to asi není normální a že je to možná fakt ONO. Dojela jsem tedy do UH, poulička do nemocnice mi něla až za 15 min. Což se mi čekat nechtělo, tak jsem se vydala pěšky. To jsem si pořád říkala, že jsou to třeba rozchodím. Nicméně už jsem si nesla mobil v ruce a zkoušela stopovat, po jaké době bolesti přicházejí. Ale moc to teda za pochodu nešlo. Začala jsem uvažovat, že jde asi do tuhého. A že doufám, že tam aspoň dojdu.

Za 25 min. jsem dorazila do porodnice. Sestřička si vzala průkazku a moč a jestli jsem prý po termínu. Tak říkám, že ne, ale že mě dr. už přeposlal, protože jsem v pondělí byla otevřená na 3-4 cm. Tak se na mě podívala a říká: "A bolesti už máte, že? Když se tak kroutíte." Tak jsem jí řekla, že hlavně do zad, ale že už to tu párkrát bylo a nic. Pak si mě vzala do parády dr. V okamžiku, kdy mi teda šáhla dole, tak vyvalila oči a říká mi "Ale maminko, vy máte křížové bolesti. Vy jste na 6 cm otevřená. Vemte si věci a běžte si zazvonit nahoru, že rodíte."

Tašku jsem s sebou samozřejmě neměla. Jen papíry. Takže jsem zavolala manželovi, ať teda jde z práce a vezme tašku, ale radši hned. To bylo teda v 9:30, kdy mě přijali na porodním.

14.11.2010 porodní váha 3330g a míra 50cm

18.11.2010 při propuštění z porodnice 3050 g a 50cm

24.11.2010 poradna, vážíme 3340g, jupííí jsme na porodní váze

8.12. 2010 poradna - vážíme 3740g

22.12.2010 máme zanícenou kůžičku vedle nehtíku, tak jsme byli radši u doktorky. Dostali jsme mastičku, měla by pomoct. Nechali jsme se převážit a máme už 4190g. Jsme šikulky ;o)

3.1.2011 poradna - 4440g, první dávka Rotarixu

Začátek našeho příběhu se datuje k 7. říjnu, kdy jsem byla hospitalizována v nemocnici v Kladně, protože mi dlouhodbě tvrdlo břicho a ten den, čtvrtek odpoledne se mi přidaly i bolesti podbřišku. Jeli jsme pro jistotu na vyšetření (na manželovi radu se sbalenou taškou), kde mi po natočení monitoru sdělili, že mám jednu kontrakci za druhou, hrozí předčasný porod a protože jsem 30+5tt, musím tam zůstat na infuzích. Zkrátím to, na infuzích jsem strávila v porodnici 22 dní, podařilo se mi udržet broučka v břiše důležité 3 týdny, stihly nám zabrat injekce na plíce a taky se nám váha přehoupla přes 2 kg. Při páteční ranní vizitě 29.10.2010 mi dr. říká, že když vydržíme do pondělí, už se odpojím s infuzí a uvidíme, co se bude dít. To nejhorší bude za námi. To ještě netuším...

Pátek - 29.10.2010 ranní natáčení monitoru, nějaká kontrakce a divoké ozvy, dr. chce přetočit záznam. Na záznamu jeden propad ozev, jak tomu říkám já, tj. ozvy při kontrakci jsou pod 90. Dr. nařizuje UTZ a za hodinu nový monitor. Na UTZ vše v pořádku, vody dost, hrdlo uzavřené, dítě má 2280g váhový odhad, vše v normě. Letím se na pokoj napít a znovu na porodnici na monitor. Hned po zapnutí pásu jsou ozvy kolem 80, sestra volá doktorku od porodu, čekáme ještě chvíli a nasazují mi znovu, již po čtvrté infuzi gynipralu a čekáme, zda se dítě zlepší. Už vím, že přes víkend nevydržíme. Otázka je, zda zvládnu převoz do Prahy do Krče nebo porodím v Kladně a mimi odvezou. JIP se totiž malovala a do neděle je zatím pro další děti uzavřená. Ani nemám sílu odporovat, jen prosím o mobil a volám manželovi. Jede za mnou.

Natáčím se neskutečné 2 hodiny, mě to ale přijde jako chvilka, mám bolesti, kontrakce, strach atd. jsem na kyslíku a prosím chlapečka, aby vydržel. I po gynipralu se ozvy začaly propadat, doktor volá primáře a chystá se sál na císařský řez, klučina je stejně jako první dcera koncem pánevním, rodit budu ihned. Dostávám nitroglycerin, napichují mi další kanylu, převlíkají z pyžama, sestra se ptá na jméno dítěte. Stále nejsme rozhodnuti, proto jí odkazuji na manžela až dorazí. Stihnu mu jen napsat, že jdu na sál a miluju ho a naší dceru. Dětská doktorka z JIP mě přijde ještě před operací říct, že pokud na tom bude Vendelínek dobře a dýchat sám, nechají si ho tady. Přichází obrovská úleva, že budu mít svoje dítě blízko u sebe, teď už jen dostat ho v pořádku na svět.

Manžel přibírá asi 3 minuty po mém odchodu na sál, paní doktorka mi přijde říct, že je tam a čeká na mě a syna. Budu mít epidurál, kvůli menšímu riziku pro miminko. Operace proběhne dobře, i když příjemné to zrovna není. Ve 14.20 hod. slyším křik a pláč našeho syna a vím, že dýchá sám. Paní doktorka mi hlásí, že to vypadá dobře. Za chvíli přinesou našeho Vendelínka zabaleného. Mohu na něj rychle kouknout a šupádí do inkubátoru. Nebrečím, jen se třesu, zimou, strachem, nervama a čekám, až na mě dolehne fakt, že je naše dítě už na světě.

Po 20 minutách jsem zašitá a vezou mě ven, kde čeká manžel. Uslzený mi ukazuje fotky našeho syna, váží 2320g a měří 47 cm. Apgar má 9-9-9 a podle prvního vyšetření je v pořádku. Manžel je ještě chvíli se mnou, pak mě odveze se sestrou na pooperační a jde za Venouškem na JIP. Ve 3 ráno mě přijdou postavit na nohy po narkoze, není to žádný med, ale jde to. Nakonec jednou už jsem to zažila tak vím, co mě čeká. Už se nemůžu dočkat rána, až se postavím znovu a půjdu se podívat na svoje malé štěstíčko.

V sobotu v 11.00 hod. zvoním na dveře nedonošenecké JIP v Kladně a s napětím jdu k inkubátoru, ve kterém leží na bříšku MŮJ SYN. Je nádherný a já jsem na něj i na sebe pyšná, že jsme ten jeho nesnadný příchod na svět zvládli.

Prosím prosím všechny maminky a těhulky jesli by jste mi nedaly typy na něaké kočárky děkuji moc=)