Dokud to mám ještě v paměti, chtěla bych popsat užasný porod s Amálkou. Při minulém porodu jsem tvrdila: nikdy více!, i když jsem také tvrdila, že porod syna byl jiný, víc jsem ho prožívala. Amálka potřebovala díky své velikosti mnohem méně času k příchodu na svět, byla to rychlovka a já Jí tímto děkuji 😀.

Termín porodu jsme měli 21.6. 2011. Doktorka si však dělala již od 30.tt starosti s jejím váhovým odhadem, rozměry a nakonec mne týden před porodem poslala do nemocnice na vyšetření. Doktoři neviděli důvod, proč by měly malou nutit dříve vykouknout na svět, ale pro jistotu mne poslali na zátěžový oxytocinový test, aby zjistili, jestli by malá normální porod zvládla...

Test byl v pátek dopoledne a dopadl dobře. Nicméně se mohlo stát,že by mohl začít porodt, ale mé tělo na to připravené nebylo a kromě nepříjemných nepravidelných kontrakcí se celý den nic dál nedělo... Čekali ještě do půlnoci a pak mi píchli něco na spaní a proti bolestem a já se vyspala krásně dorůžova 😀. Druhý den jsem se nechala pustit domů s tím, že se semnou loučili způsobem: však se zase brzy uvidíme!

Ja tomu docela věřila, byla jsem jak na jehlách, ale poslíčky po pár dnech ustaly. Znovu se ozvaly přesně za týden. To k nám dorazila návštěva, doma bylo opravdu živo: tříletá dvojčata, osmiletá holčina, naše čtyřletá a 20ti měsční Filípek, který nějak neunesl, že maminka lítá kolem návštěvy, vaří, uklízí...Bylo to hodně náročné. Ale kamarádi se právě vrátili po roce z Gruzie a tak jsme je chtěli vidět... Byla sobota, odpoledne a taťkove si sli na fotbal a my s pěti dětmi sami...Když jsme konečně večer nasytily tu dravou zvěř a podařilo se uložit ke spaní alespoň našeho Filípka, sedla jsem si k PC, že ukáži známé pár fotek, když najednou pode mnou loužička... Jejich děti se právě cachtaly ve vaně, tak jsem v zmatku utíkala do ložnice, abych zjistila, co to je. Pak následoval doslova vodopad 😀. Tak mi došlo, že to jsem se asi nepočurala, že mi asi praskla plodovka. Bylo asi 20: 30. Oznámila jsem to všem, že teda musím jet, v rozrušení zbalila pár věcí, co jsem neměla v tašce, zavolali jsme sanitku a do pár minut jsem už jela. Neměla jsem zatím žádné kontrakce, jen možná slaboučké...

Po příjezdu do nemocnice (ve 22 hod) mi natočili monitor a vyšetřili mne. Byla jsem stále otevřená jen na jeden prst a čípek měl 1cm, tak jsem zaúpěla, že to zase bude dlouhý porod a zklamaně jsem jen čekala, co bude dál.  Do půlnoci se nic moc nedělo, kontrakce sice trochu zesílily, ale s čípkem to nic nedělalo, tak mi v půl jedné dali zase tu uspávací injekci, abych nabrala sil na zítřejší porod...Spala jsem jak dudek, na porodním sále, prý se v noci narodily ještě tři děti, ale já o ničem nevěděla 😀.

Ráno byl budíček po šesté, hned mě dali zase na monitor a já kontrakce max 80... Jenže byly časté a i trochu nepravidelné. Poslali mne proto chodit do schodů, ale ani to nepomohlo... Čípek ne a ne zmizet. Bylo mi děsně, porodní asistentky pořád za mnou chodily a ptaly se, jak mi je, nebo jen koukat na monitor, jak se to vyvijí...Udělali mi také akupunkturu, ale nic moc to nepomohlo. No a v deset hodin se rozhodly, že mi dají oxytocín, aby se to hnulo, že je tu jinak nebezpečí infekce...

21. listopadu - 23. prosince

Zamýšleli jste se někdy nad tím, co musel umět střelec v dávnověku? Zkoušeli jste někdy vzít do ruky luk a šíp? Jestliže ano, pak asi víte, že k pevnému uchopení luku a na pnutí tětivy je třeba značné síly, zpevnění celého těla i ruky a rovněž hbitosti. Aby byl lukostřelec schopen zamířit šíp, musí umět soustředit svou pozornost na cíl a ztotožnit se s ním. Pak zpružní ruku a celé tělo, čímž jim dá určitou lehkost a hravost, která uvolňuje ruku mistra a zbavuje ji křečovitosti učně. Teprve tato úžasná souhra mu umožní zasáhnout cíl. Kolik je mezi námi v současné době takových, kteří ovládají střelbu lukem? Asi ne mnoho. Avšak v lidech narozených ve znamení Střelce jsou všechny tyto vlastnosti v nějaké míře zabudovány.

Něco z nich jistě má i váš malý Střelec, který je zatím zcela odkázán do vaší péče. Možná jste se zaradovali z tohoto zjištění, možná, že už jste to dávno poznali z jeho jasného a cílevědomého pohledu. Jako by někde za očima či hluboko v sobě měl napjatou tětivu luku a vyčkával na správný okamžik, kdy má zacílit a vystřelit - aby navázal kontakt s vámi, s kýmkoliv, s veškery"m světem, s celým vesmírem, který touží poznat, a toto poznání je jeho cílem. Všemu je otevřený, neboť jeho mysl je mnohostranná, lačná vědění. Obvykle nemíří na ledajaké cíle; je-li dobře vybaven, vybírá si ty nejvyšší. 

Může mířit až do nebes, kam stoupá jeho ohňový živel, k němuž znamení Střelce náleží. Jeho žhnoucí energie mu dává schopnost planout, zapálit se pro věc, zapalovat a podněcovat druhé, a také schopnost tvůrčím způsobem přetvářet věci, myšlenky, lidi i sebe. Prastarým symbolem Střelce je kentaur, kterého vidíte na obrázku: půl zvíře - kůň, půl člověk. Vyjadřuje skutečnost, že každý člověk má v sobě část zvířecí a část lidskou. Ta zvířecí by měla dávat sílu a vnímavost lidské polovině - vyšším citům, vůli a rozumu, které mají naopak zvířecí polovinu usměrňovat, přetvářet a zúrodňovat. Jeho čtyři nohy stojící pevně na zemi, symbolizují Střelcův vnitřní živel - zemi. Ta usměrňuje a dává řád jeho jednání, citům, vůli i myšlení, poskytuje tedy schopnost uvážlivě je řídit a koncentrovat. Tak se stávají ostře účinnými a jasnými, jako laserový paprsek. Zvířecí vybavení mu však zůstává, především vnímavost a intuice. Není divu, že může být tak dobrým střelcem.

Jako většina zvířat i Střelec patří do stáda. Potřebuje se setkávat s ostatními lidskými zvířaty, aby se stal člověkem. Proto je tak družný. Ještě je miminkem uzavřeným v kočárku, a už přitahuje kolemjdoucí svým zářivým projevem. Jakmile se nad něj skloní, hned se s každým kamarádí, směje se na ně z radosti, že je vidí a může si s nimi povídat. Zpočátku pouze svým "gr" a "erú" či jinými zajímavými výrazy dětské řeči. Později si bude povídat o čemkoliv, aby byl s nimi. Hlavně jej budou zajímat různé jazyky, aby se domluvil i s cizinci a mohl poznávat celý svět, i jeho nejvyšší hodnoty, filosofii, vědu a náboženství.

Necháte-li jej o samotě, pak strašně naříká. Je stejný jako jiná mláďata, koťata či štěňata, která potřebují cítit dotek a teplo mámina těla, její laskající mazlivě něžné olizování i hravé a výchovné ťápnutí tlapkou či lehké stisknutí zuby. Malý Střelec, více než jakékoliv jiné dítě, potřebuje poznat, že je v bezpečí vaší ochrany, péče a lásky tím, že vnímá vaše projevy - váš pach, pohledy, zvuky, slova a jejich melodii, doteky, přitulení a pochování podobně, jako se malé štěně potřebuje pohodlně zatulit do starého svetru svého pána, nebo se uvelebit v jeho klíně. Takové štěně vám dá patřičně najevo svou spokojenost z jistoty a vašeho laskajícího vyzařování tím, že vás olízne, nebo si s vámi začne hrát s odkrytým bříškem, což udělá pouze tehdy, má-li pocit bezpečí. Nemá-li dostatek takového blízkého lidského kontaktu, zatulí se do měkkého polštářku nebo se přitiskne k plyšovému medvídkovi, jejichž teplo a měkkost mu vytvářejí náhradní pocit bezpečí, za chybějící laskavou mateřskou náruč. Tu má ovšem nejraději.

Chuchelský háj je trochu odlehlejším pražským lesem a dostupnost městskou dopravou není taková jako u některých jiných přírodních lokalit. Obyvatelům slouží jako oddychová zóna. Územím prochází naučná stezka Barrandovské skály - Chuchelský háj, která začíná u tramvajové zastávky v Hlubočepích a končí ve Velké Chuchli. Příroda této části Prahy je nesmírně pestrá - nalezneme zde rozlehlé lesy, romantické skály i unikátní stepní lokality. Vyskytují se zde vzácné druhy rostlin a živočichů. Nachází se tu tři zvláště chráněná území (národní přírodní památka Barrandovské skály, přírodní rezervace Chuchelský háj a přírodní rezervace Homolka)
PR Chuchelský háj se rozkládá na levém břehu Vltavy na většinou příkrém svahu. Samotná rezervace je proto turisticky i rekreačně využívána v malé míře. Celé území je jedním z posledních listnatých hájů v Praze, ve kterém složení lesních porostů je blízké původním lesním společenstvům. 
Na PR Chuchelský háj navazuje západním směrem areál zdraví, který byl vybudován na bývalých polích v okrajových partiích zalesněných v padesátých letech. V lese je také ZOO koutek a několik dětských hřišť. Oblastí vede síť upravených, většinou asfaltových cest, podél nichž jsou rozmístěny cvičební a herní prvky, odpočívadla, altány a lavičky. Velkým lákadlem je ZOO koutek.  

ZOO koutek se nachází přímo u hájovny a je v něm k vidění na 30 druhů zvířat, vyskytujících se převážně v naší přírodě (např. mufloni, daňci, pávi, lišky či kozy). Slouží také jako dočasný útulek pro handicapované dravce. Je přístupný kdykoliv a zdarma.V zoo koutku je rovněž dětské hřiště. Děti si tak mohou pohrát na pískovišti, různých dřevěných houpačkách a autíčkách. V letní sezóně zde v sobotu a v neděli funguje od 12.00 do 18.00 hod. občerstvení s krytým posezením. Celý ZOO koutek působí velmi příjemným dojmem.

V lese jsou vybudována celkem čtyři hřiště. Jedno hřiště je v zoo koutku. Další malé hřiště se nachází u cesty z Velké Chuchle směrem nahoru ke kostelíku sv. Jana Nepomuckého a můžete si na něm odpočinout. Při cestě ze zoo koutku směrem na Slivenec narazíme nejprve na cvičební hrazdy vedle altánku a poté na menší lesní hřiště s kolotočem. Půjdeme-li dál rovně, dojdeme na velkou louku s dřevěnými vláčky a autíčky, skluzavkou, prolézačkami, houpačkami, lanovkou, hrazdami a dalšími cvičebními prvky. 

Nedávno byla většina herních a cvičebních prvků obnovena a přibyla i řada úplně nových. U všech hřišť jsou krytá posezení, kde se můžete nasvačit nebo se schovat před deštěm.Vzhledem k tomu, že Chuchelský háj není tak hojně navštěvovaný jako např. Kunratický les, kterým projde přobližně ¾ mil. lidí ročně, jsou všechna hřiště pěkná a čistá, altánky a lavičky se stoly jsou rovněž v dobrém stavu. 
Většina starých asfaltových cest byla opravena, takže jízda s kočárkem je pohodlná. Nejsou ovšem rovné. Mírně se svažují, pak opět stoupají. Z Malé a Velké Chuchle je třeba jít opravdu do kopce. Z toho vyplývá, že provoz na cestách je klidný, jen občas projede kolo a na kolečkových bruslích se zde nepotkáte nikoho.

V Chuchelském háji můžete vidět již zmíněný kostel sv. Jana Nepomuckého, který byl postaven roku 1729 a je od něj krásný výhled do údolí Vltavy. Pro milovníky geocachingu je v Chuchelském háji schováno několik keší 🙂 Naleznete zde také jedno z pražských piknikových míst, kde můžete příjemně posedět u ohně. Ke standardnímu vybavení patří ohniště, dřevěný piknikový stůl s lavicemi a odpadkový koš. K dispozici je také dřevo a písek.

Přístup do lesa je možný ze čtyř směrů - z Malé či Velké Chuchle, z Barrandova a ze  Slivence.

Nejnáročnější je výstup z Malé Chuchle, kdy je třeba (po žluté turistické značce) vyjít strmý kopec. Pokud však půjdete pomalu, vůbec se nezadýcháte. Vstup do lesa je za budovou, ve které sídlí Institut vzdělávání a poradenství ČZU. Cesta je zpočátku hlinitá a kamenitá, takže není vhodná pro golfáčky, nicméně za sucha se jimi projet dá a lidé tak běžně činí. Po pár metrech začíná asfaltka. Na cestě je jeden altánek. Další přístřešek už stojí na začátku zoo koutku. MHD se do Malé Chuchle dostanete ze Smíchovského nádraží autobusy č. 172, 204, 244, 241, 243, 129 (na znamení) do zastávky Malá Chuchle, poté projdete pod železničním mostem a za ním se vydáte směrem doleva nahoru k lesu. Autem přijedete po Strakonické, ze které odbočíte za první benzínovou pumpou za Barrandovským mostem doprava, poté podjedete železniční most a zaparkujete. 

Druhá trasa vede ze stanice autobusu 172 Kazínská ve Velké Chuchli podél železniční trati k dominantě městské části - kostelu sv. Jana Nepomuckého. Cesta je strmá a hlinito-kamenitá, tudíž pro kočárky nevhodná. 

Zajít si na piknik s grilováním nebo opékáním špekáčků do pražských lesů už není problém. V rámci Projektu čisté a zelené Prahy, Pro zdravé město vzniklo v lesích hlavního města Prahy několik piknikových míst.

Ke standardnímu vybavení patří ohniště, dřevěný piknikový stůl s lavicemi a odpadkový koš, případně koš s pískem. U každého piknikového místa pracovníci Lesů HMP průběžně doplňují i dřevo. Nicméně doporučujeme si donést dřevo vlastní, protože se může stát, že ho již spálil jiný návštěvník.

K rozdělávání ohně v ohništích na piknikových místech udělil Odbor ochrany prostředí magistrátu hlavního města Prahy výjimku. Podmínkou ovšem je, aby se návštěvníci lesa chovali podle stanovených pravidel. Návštěvníci piknikových míst se musí řídit návštěvním řádem, který mimo jiné obsahuje informace, za jakých podmínek je možné v ohništi rozdělávat oheň.

Mezi základní pravidla patří:

• oheň smí rozdělávat osoba starší 18 let
• je povoleno grilovat v doneseném vlastním grilu
• zákaz sypání i zdánlivě chladného popelu do lesa a okolí piknikového místa
• zákaz zakládání nových ohnišť
• zákaz rozdělávání ohně v silném větru a suchu
• zákaz lámání a řezání dřeva v lese (povolen je sběr spadlých suchých větví
• zákaz znečišťování, odhazování odpadků
• zákaz užívání piknikového místa v nočních hodinách
• zákaz nadměrného hluku
• povinnost uhasit oheň před odchodem

Případný nepořádek na piknikovém místě je možné zdarma nahlásit na Zelenou linku hl. m. Prahy - tel. 800 100 000

10 dní po porodu............ zážitky jsou ještě čerstvé a přitom odleželé abych se o ně mohla dělit

30.5. v 16 hodin mi paní doktorka nabídla pomoc s popohnáním porodu a to Hamiltonem a já tedy, že jo.

ve 20 hodin jsem si říkala, že by se mohlo začít něco dít, že manža už pomalu končí v práci a zítra je poslední termín na májové dítě a já májové moc chtěla................ ve 20:30 se něco pohnulo a přišla jakási bolest která připomínala nastupujující menses...........za hodinku jsem si při venčení psa dělal s manželem legraci, že už asi budeme rodit a je tedy potřeba psa pořádně vyvenčit............. ve 23 hodin jsem si začínala být jistá že to opravdu přijde ale pořád to byla pohodička takže jsem manžu poslal spát, aby byl na porod pln síly. Pro moji překvapivost usnul a docela rychle................ ve 2 ráno jsem jej budila, aby zavolal do porodnice jestli mají volno, pobalili jsme co bylo potřeba vzali psa a jeli ke tchýni, aby jej pohlídala, to jako když by to náhodou trvalo dlouho 🙂 pak jsme se ještě zastavili u kamarádky v trafice pro pití a zavtipkovat, že jedeme rodit a vyrazili směr FN Bohunice. Manža na můj popud zaparkoval na Jihlavské............ děsně blbej nápad............ a procházkou jsme hledali porodní................. z té strany jsme šli prvně a po tmě se to opravdu blbě hledá. Na příjem jsme přišli něco kolem půl 4 a pak začal kolotoč. Napojili mě na monitor který nebyl vůbec dobrý, malý měl ozvy jen kolem 10-20 a tak rychle na box, kde mi přes můj velký protest dali kanylu, hnus velebnosti nesnáším jehly a napojili na monitor, který skrz mě dali malému na hlavičku, takže moje představa o tom jak budu na standartu chodit na WC byla ta tam. Žádný WC ani sprcha nepřicházela v úvahu a já stejně neměla sílu ani na jedno. Během hodinky jsem se ze 2 prstů otevřela na 10............ bolesti byly muka, ale jak řekne každá matka na to se rychle zapomíná a není to to jediné co bolí.................na 4 zatlačení byl malý venku, nezvládla jsem to sice bez nástřihu, ale jak řekl pan doktor je to jen malé šití a šil 2 metrovou nití 😀 No musel zašívat i čípek tak asi proto tolik materiálu 😀 .................. po porodu jsem byla moc unavená a šťastná, že to máme za sebou a jsme zdraví a krásní, ale láska k miminku?......................... holky to se nerodí s miminkem to se učí s každou minutou kterou s ním strávíte takže žádný stres jestli jste normální když vyleze a jediné co cítíte je úleva od bolesti a radost, že jste oba přežili. Asi po 2 hodinkách maminko odvezli a manžel odešel domů a mě tekly slzy skrz to že odchází............... ten koho miluju jde pryč, domů a nechá mě tu samotnou s tím mrnětem které skoro neznám. Pak přišla PA a nahnala mě do sprchy a na WC a ještě chvíli ležet na JIP ............. měla jsem větší ztrátu krve. Asi v 10 jsem se dostala na pokoj kde jsem odpočívala do 13 hodin bez Richarda a od té doby děláme jen pokroky. A láska?............ ta už je tu dávno s náma a milujeme se všichni 3

Časový harmonogram průběhu Vašeho těhotenství s přehledem vývoje dítěte

Již v okamžiku splynutí vajíčka a spermie je rozhodnuto o pohlaví dítěte, barvě očí, barvě vlasů, tělesné výšce a dalších geneticky podmíněných znacích, které budou právě počatého člověka provázet životem.

Předpokládané datum porodu: 11.8.2011

• 1. den (18.11.2010) – početí – splynutí dvou pohlavních buněk vajíčka a spermie.
  
  
• 1. týden (18.11.2010) – následuje rýhování vajíčka – dělení buněk a tím vytvoření embrya dvou, čtyř – buněčného, více buněčný zárodek (embryo) se pak nazývá morula a prochází stádiem blastuly a nakonec gastruly.
  
  
• 7. - 11. den (24.11.2010) - Pohybem řasinek ve vejcovodu je zárodek unášen do dělohy, kde se zanoří, dochází k tzv. nidaci.
  
  
• 11. - 13. den (28.11.2010) - od početí lze rozlišit základ placenty a zárodku. Začínají se objevovat předchůdci budoucích orgánů a tkání.
  
  
• 14. - 15. den (1.12.2010) - od početí většinou dochází ke ztrátě menstruace, což bývá pro maminku signálem k provedení si těhotenského testu.  
  
  
• 21. den (8.12.2010) -spojí se velké cévy v oblasti hrudníky a vytvoří se primitivní srdce, které začíná bít. Zárodek měří asi 3 mm.
  
  
• 25. den (12.12.2010) - zárodek měří 3,5 mm, má všechny orgány: srdce, kůži, centrální nervový systém, játra, plíce, střeva a pohlavní orgány.
  
  
• 5. týden (15.12.2010) - zárodek je 7-8 mm dlouhý. Vytvářejí se obratle. Srdíčko již pumpuje krev k játrům a k hlavní tepně. Na končetinách jsou zřetelné základy pro prsty.
  
  
• 6. týden (29.12.2010) - srdce tepe 140-150krát za minutu. Vyvíjejí se čichové a chuťové smysly. Vznikající mozek zpracovává první impulsy. Zárodek měří asi 15 mm.
  
  
• 7. - 8. týden (5.1.2011) - všechny orgány jsou založeny, vnitřní orgány, pohlavní orgány, oční víčka, prsní bradavky. Plod hýbe rukama i nohama, na kterých jsou již vytvořeny prsty. Vytváří se první nervové dráhy. Vyvíjí se smysl pro rovnováhu. Zárodek přijímá ze svého malého okolí informace o poloze v děloze, o tlaku na své tělo nebo o rozdílech teploty. Jsou tedy vytvořeny předpoklady pro první zaznamenávání impulsů a zkušeností. Při ultrazvukovém vyšetření lze pozorovat jak se plod pohybuje, ohýbá kolena, otáčí hlavou, dělá kotrmelce. Měří 3-4 cm. Na konci 8. týdne se ze zárodku (embrya) stává plod (fetus).
  
  
• 9. týden (19.1.2011) - podstatně se zdokonaluje schopnost dítěte zaznamenávat vlivy svého okolí v matčině břiše a také schopnost pohybovat se.
  
  
• 10. týden (26.1.2011) - dítě si dokáže docela šikovně počínat s paží i s rukou. Samostatně pohybuje loktem a zápěstím směrem k sobě nebo od sebe a dovede hýbat palcem. Objevují se i malé nehtíky.
  
  
• 10.-11. týden (26.1.2011) - je již možno rozeznat pohlaví dítěte.
  
  
• 12. týden (9.2.2011) - plod je dlouhý 9 cm.

Končí 1. trimestr

• 4. měsíc (9.3.2011) - Ve skrčené poloze přibližně 14 cm velké tělíčko začíná fungovat jako samostatný, i když na matčině organismu závislý systém. Také krevní oběh je už uzavřený. Dítě si vyvinulo vlastní regulaci. Jeho tělo již dokáže zvládnout a vyrovnat se s problémy látkové výměny, kterým je vystaveno např. s tím, že je matka nemocná nebo příliš unavená.
  
  
• 16. - 17. týden (9.3.2011) měří 16 cm. Tělíčko a končetiny, kostra a orgány jsou už do detailů vytvořeny. Dítě slyší tlukot matčina srdce, její hlas a vnímá již i zvuky z blízkého okolí matčina těla. Zvuky, které dítě v matčině bříšku slyší, mohou tak, již od této chvíle, pozitivně či negativně může ovlivnit jeho psychický vývoj. Negativně ho může ovlivnit např. příliš hlasitá hudba nebo hlasitá hádka. Naopak pozitivně púsobí melodická nepříliš hlasitá hudba. Bylo zjištěno, že děti, které již v matčině bříšku poslouchaly určitou skladbu, reagovaly pak na ni pozitivně i po narození.
  TIP: Pouštějte svému budoucímu miminku nějakou skladbu, nebo zpívejte písničku již v období před narozením. Takováto skladba nebo písnička, pak na miminko po narození, působí jako ukolébavka.
  
  
• 5. měsíc (7.4.2011) - srdce silně a hlasitě tluče, je stetoskopem dobře slyšet. Stejně tak výrazné jsou i pohyby, které teď maminka může znatelně cítit. Začínají růst vlasy i řasy a tělo je pokryto mastnou vrstvou, která chrání jemnou kůži. Už měří asi 27 cm.
  
  
• 24. týden (5.5.2011) - Plíce se vyvinuly natolik, že už může dýchat. Prozatím se jeho dýchací ústrojí plní plodovou vodou. Plod je 30 cm dlouhý a váží asi 600g.

Váhala jsem, zda popsat svůj druhý porod, když jsem lenoch ten první loni nepopsala, ale napravuji vše co jsem minule nestihla..kojením počínaje, psaním článků konče-)

Rodit jsem měla patnáctého a tak jako u Vojtíška..i druhé miminko se nechystalo na svět včas a vidina toho, že budu do Neratovic jezdit obden a neustálé dotazy okolí "tak co" mě nesmírně vytáčely a pokaždé, když jsem si přečetla, že někdo z květnových maminek porodil, málem se mi vhnaly slzy do očí. Poslední týdny už jsem stejně skoro nespala, převalit se z jednoho boku na druzhý vyžadovalo pomalu jeřáb, hormony se mnou mlátily, no hrůza. Nicméně přítel slíbil, že se pokusí dokončit zakázky a projekty do práce ještě než porodím, protože po zkušenosti s Vojtíkem, kdy jsme šest neděl nespali, si byl jist, že už nic neudělá. I já jsem se snažila už 14 dní dopsat asi 6ti stránkovou observaci do školy..ale byla jsem tak unavená a vzteklá, že jsem psala každý den tak odstavec, někdy ani to ne. Nicméně na jednom serveru, kde popisovali, že vnitřně člověk musí mít věci "hotové" a srovnané v hlavě, aby porodil, mi bylo zřejmé že to dopsat musím (a taky jako  příteli, mi bylo jasné, že jestli mimino nebude spát, poslední na co budu mít náladu, bude psát nějaké nesmysly do školy). Takže jsem ten nesmysl dopsala v noci na středu, neb jsem od čtyř stejně nemohla spát.

Ve středu večer jsme si šlo lehnout už asi v deset a přítel z legrace říká "dneska v noci prosímtě neroď, jsem unavenej". Miminko bylo samozřejmě vtipálek a v 1.45 slyším lehké "LUP", tak jsem si říkala, že už asi blbnu, neb to vrzání jsem slyšela posledních pár dní..s očekáváním jsem každou noc čekala, kdy že mi prasken ta voda. Chvíli na to mi po noze začal téct teplý potůček...nadšením jsem vyskočila a vylila si další vodu do postele. K nemilé radosti jsem vzbudila přítele, ať dojede pro maminku a zaplula jsem do sprchy, dát se trochu do pucu, když nás čeká příchod miminka. Kontrakce zatím nic, tak jsem si říkala, že nebudeme spěchat. Jen co jsem vylezla ze sprchy, nastoupily bolesti po šesti minutách. Zavolala jsem do Neratovic a k mému potěšení měla službu PA která byla u mého porodu minule, sdělila jsem jí tu milou skutečnost a že se na ně těším! (bůhví co si o mě asi tak mohli myslet). Babička mezitím dorazila, věci jsem již měla dávno zabalené, jen rodný list partnera jsem přibalila a šla jsem si ještě udělat snídani, přeci jen, bůhví kdy porodím a do té doby umřu prvně hlady-)) Přítel i tchýně na mě koukali jak z jara. No a jeli jsme. Přítel si pochvaloval, že zase rodím krásbě v noci, že máme silnice prázdné, ale jinak se tvářil dost mrzutě (byl unavený, chtěl spát..a já si rodím, že) Prosila jsem, ať dává pozor na výmoly, neb tentokrát mě ty boelsti šly hrozně do kříže, sedělo se strašně nepohodlně. Už předem jsem hlásila, ať laskavě kouká u té odbočky na Neartovice brzdit už nahoře na kopečku, neb jakékoliv brždění či zatáčení v tom břiše bylo cítit. Také jsem hlásila, že až dorazíme, potřebuji mězi kontrakcemi, které už byly po 3-4 minutách stihnout dolézt k výtahu.

Dojeli jsme k nemocnici a kupodivu nebylo skoro kde zaparkovat, nakonec jsme našli místo přímo na parkovišťátku před vchodem. NIcméně, to by nebyl můj přítel, aby nenacouval, zastavil, vypl motor, otevřel dveře od auta, zjistil, že není rovnoběžně s těmi parkovacími čárami, a tak zase nastartoval, dorovnal a zacouval až k lampě, motor opět vypl. Nicméně tašku do porodnice jsem měla v kufru, který díky těsnému nacouvání nešel otevřít. Já jsem zrovna přestala mít kontrakci..a přítel tedy zase nastartoval, popojel dopředu, vylezl, vyndal tašku, ne že by ji nechal na chodníku, ale dal jí na zadní sedadlo, nalezl zpět! do auta a zase zacouval aby byl souměrně s ostatními auty. Jak toto nesnáším když mi nic není, tak teď jsem měla chuť ho roztrhnout..tak jsem suše oznámila, že až si dohraje s autem, ať za mnou dorazí, ovšem popár metrech ani ne na vrátnici jsem dostala další kontrakci, takže jsem to tam odfuněla a došli jsme do výtahu (ta noční nemocnice má svoje kouzlo) a vyjeli jsme nahoru.

Tam mě přivítala moc milá porodní asistenkta Helenka Fridrichová, napojili mne na monitor, kde teda ty kopečky zase moc neskákaly, ale bolelo mě to fest. Byli jsme třetí porod a než mne vyšetřili, tak přijímali další rodičku. Pan doktor Budka mě vyšetřil, oznámi, že jsem na 4 cm a že se mám jít ubytovat a pak že bude koupelna a příprava, že to nebudeme zdržovat. PA Květa s kterou jsem mluvila po telefonu nakoukla, pozdravila mne a s Helenkou utrousily, že teda jsou zvědavé, čí paní porodí dřív. Na pozadí jsem slyšela naříkat rodičku, která dorazila přede mnou a chudák teda trpěla. Chytla mě další kontrakce na chodbě a jak jsem si potichu vydýchavala musela jsem se zasmát, jak jsem se sesynchronizovala s hekáním té paní na porodním sále. Měla jsem štěstí, byl volný opět ten stejný dovujlůžák i ta stejná postel, jako loni u Vojtíška, tak jsem měla radost. Převlékla jsem se do košile a šla do koupelny. Minule jsem nic z toho nestihla. Na klysma jsem se těšila, neb jsem den předem trpěla zácpou, takže jsem uvítala, že mne nebude tlačit ještě něco navíc. Přítel čekal někde na chodbě. Proběhla jsem pak zpět do pokoje a na wc a pamatuji, jak mi PA říkala, hlavně mi neporoďte do záchodu. Po minulé zkušensoti, kdy mi nejlíp bylov  bolestech na wc, jsem si to pamatovala a po návštěvě toalety na mne přišly ty opravdové velké kontrakce. Nevěděla jsem, jak na tom jsem, ale říkala jsem si, že pokud to bude jako minule, tak už je to asi ono..že to je nějaký fofr..tak jsem po čtyřech přelezla napůl do sprcháče..přeci jen druhý porod je statisticky malé číslo na to, být v rození profík a že lepší se je pos..ve sprše, než plácnout mimi do mísy, že. Nicméně PA mi ještě v koupelně dala instrukce, že pokud na mě přijde velké tlačení, že mám pro ni poslat přítele..Přítel ovšem..byl..někde..rozhodně ne na pokoji a se mnou v koupelně. (později jsem se ho ptala, kde že to proboha trčel, prý se převlíkal a bylo mu blbé budit tu druhou maminku co už na pokoji s miminkem spala). Paní se mi budit nechtělo, na vypínač, kterým se volá sesterna jsem nedosáhla, kontrakce byly festovní a já je snažila vydýchávat.

Jelikož mám ráda soukromí a bolela mě ta mizerná kostrč, tak jsem na porodním lůžku nechtěla moc dlouho být, a tak jsem kontrakcím nechala volný průchod, až jsem najednou ucítila hlavičku. Mým snem bylo vždy porodit si hezky na čtyřech..což se mi teď krásně dařilo, nikdo mě nerušil, byla jsem tam jen já a miminko, pohoda. Sáhla jsem si mezi nohy a ucítila hlavičku, tak jsem se v duchu zasmála, že tedy nevím, nevím, ale asi brzo bude mimi venku..a tak tedy zkusím jednu kontrakci rozdýchat a pokud nikdo do další kontrakce nedorazí, tak se do toho opřu. Dorazila však PA, která se mnou nebyla jen z toho důvodu, neb šla zjistit, jeslti už je volný porodní sál, a říkala, že jí tu porodit nemůžu. Jelikož byla naprosto úžasná, tak jsem si řekla, že to teda zkusím, vstát a netlačit..že by z toho holka měla asi chudák problém, kdybych to mimčo pleskla o dlaždičky (ba ne, já bych si jej chytila, ale ta představa plesknoucího mimina o dlaždice mne v tu chvíli opravdu napadla a pobavila). PA mi dala ruku mezi nohy aby mi podržela tu deroucí se hlavičku a došly jsme na sál, přítel se někde vynořil. Vylezla jsem si na lůžko, dvakrát zatlačila a miminko bylo ve 4.55 venku. Bylo to krásné. Měla jsem tolik energie, že jsem komunikovala s přítelem i porodní asistentkou, a jelikož vedle se také rodilo, personál měl fofr, užili jsme si to krásně ve třech (čtyřech). I na příteli bylo vidět, že známé prostředí i situace ho osmělily, i na něm jsem viděla, že si to víc užívá. Miminko mi dali na břicho, ustřihli pupeční šňůru a PA jelikož věděla, že nevíme co čekáme říká: " A jaká že máte ta jména? Já jí odpověděla, že Kryštofa a Karolínku. A ona na to, já už vím co to je, je to...a pak koukla na přítele a ať se prý podívá tatínek. Já jsem nějak už slyšela Kryštofa..už proto, že tu holčičku jsem tak moc chtěla..a bylo mi jasné, že to ani napodruhé nevyjde. A přítel povídá - Je to Karolínka. To jsem byla úplně paf. Malou pak ošetřili, zvážili a já jsem se tentokrát nestyděla říct si, že bych chtěla vidět placentu, byla mi ukázána, prima věc-). Pan doktor pak přišel, zkontroloval a zkonstatoval, že to mám na jeden steh, zda chci umrtvení. To mne potěšil, neb minule mi nikdo nic nenabídl a šili mi víc stehů a to tedy bolelo. Nicméně jeden steh jsem řekla, že to vydržím a dalo se to. Všichni mne děsně chválili jaký to byl fofr a i na příteli bylo znát, jak je na mne horzně pyšnej, že jsem to tak krásně zvládla. Tentokrát jsem Káju chtěla mít stále u sebe, koukala na mne svýma velkýma očima a byl to opravu krásný pocit.

Minulý týden odvysílaný pořad ČT Máte slovo http://www.ceskatelevize.cz/porady/10175540660-mate-slovo/ s tématikou povinného očkování , ve kterém jsem opět slyšela přední odborníky tvrdit stále dokola ty samé věci, způsobil, že jsem se vrátila k přemýšlení o tom, co a jak se s malou dělo a co to způsobilo. A opět se vynořila otázka, jak jsem to jako matka mohla dopustit, jak jsem mohla přehlížet všechna varování, která ke mně organismus mého dítěte vysílal, jak to, že jsem jí takhle nechala ubližovat. Milenka totiž od počátku jevila jasné příznaky, že očkování snáší špatně. Od nevysvětlitelných několikadenních bojkotů kojení a vůbec přijímání stravy v období aplikace prvních dvou dávek hexavakcíny, přes těžkou reakci na 3. dávku, vysoká horečka provázená hypotonií ( naprostá hadrová panenka), po které nejen následovala zvýšená nemocnost, ale také zastavení ve vývoji,( v 6 měsících se malá plazila po bříšku, svižně se takto pohybovala po celé místnosti, po té reakci na očkování zůstala v tomto stádiu další 4 měsíce, do desátého měsíce nezačala lézt ani sedět, teprve po zahájení rehabilitace pomocí Vojtovy metody se stav začal zlepšovat), až po aplikaci mmr vakcíny, po které už přišla ta encefalitida, která skončila smrtí. Otázka, jak jsem tahle varování, tyto následky očkování mohla přehlížet, jak jsem mohla v očkování pokračovat, je nasnadě. V první řadě, abych ze sebe nedělala jen oběť, jsem byla fakt hloupá a zaslepená, neochotná více nad těmito věcmi přemýšlet a stát se třeba "tou hysterickou odmítačkou očkování", jen abych ochránila své dítě. Ovšem druhým důvodem, proč jsem to svojí holčičce udělala, ačkoliv jsem ji moc milovala a chtěla pro ni to nejlepší, byla přesně ta slova a vyhlášení odborníků, která stále dokola zaznívají a zazněla i v tom pořadu. Všechny ty zavádějící polopravdy kolem očkování, všechny ta A bez B a C a D, všechna ta bagatelizace vedlejších účinků a všechno to popírání, že vakcína může mít některé následky, přičemž kdyby se tyto příznaky sledovaly a lékaři si je vůbec dokázali s očkováním spojit, pak by mohly být varováním před dalším očkováním. Ovšem je možné, že není pro odborníky žádoucí nechat se až na výjimky čímkoliv varovat před dalším očkováním, protože kdyby měly být všechny varující příznaky brány vážně, těžko bychom dosahovali tak vysoké proočkovanosti, takže v tzv. zájmu většiny je zřejmě potřeba některé děti obětovat. Kdybych si tenkrát postavila hlavu už po těch prvních varujících příznacích a další očkování odmítla, byla bych za nezodpovědnou matku odmítačku, ale také se nemuselo stát nic z té hrůzy, co přišla po tom posledním očkování. Všechna ta naznačovaní, že ti, kteří varují před možnými nežádoucímu účinky očkování, jsou jen hysterické osobnosti libující si v šíření poplašných zpráv. Přesně tohle mi řekl lékař, když jsem projevila podezření, zda by očkování nemohlo Milence nějak ubližovat, nikdy za celou svou praxi nezažil, že by očkování mělo nějaké trvalé následky bla, bla, bla.
Dnes když slyším, jak podobným vyhlášením většina běžných lidí věří, jde mi mráz po zádech a mám vztek na ty, co je s takovým klidem a sebejistotou prohlašují.
Celým tímto dlouhým příspěvkem jsem chtěla říct, jak záslužná je práce každého, kdo se snaží tuhle demagogii aspoň narušit, kdo jde na trh s vlastní kůží, aby se tohle změnilo a sama vím, jak nepříjemné to může být, byť např. proti vystoupení v pořadu paní Jílkové je moje sdílení našeho příběhu na netu a v diskusích jen slabý odvar. Milenčin případ ukazuje, jak je to celé špatně (nemyslím nyní jednotlivá očkování jako taková spíš celý ten systém plošného povinného očkování vnucovaného prakticky všem) a všichni, kdo se snaží to změnit, zasluhují díky.

1. Kočárek

2. Pláštěnka na kočárek

3. Moskytiéra na kočárek

4. Plymo do kočárku

5. Deka do kočárku

6. Zimní fusak do kočárku

CO SI VZÍT S SEBOU DO PORODNICE:

Doklady -          těhotenská průkazka (doklad o krevní skupině)

                -         kartičku zdravotní pojišťovny

                -         občanský průkaz nebo pas, oddací list (u svobodných – rodné listy, doklad z matriky – prohlášení o příjmení dítěte)

                -         u základního inertního onemocnění těhotné – vyjádření lékaře specialisty o způsobu vedení porodu, své léky

                -         pokud máte připravený, tak porodní plán + vypsanou osobní rodinnou zdravotní anamnézu ( vypsané závažné choroby

Tak jsme se ani nenadáli a máme tři princezničky 🙂 Verunka se narodila na Velký pátek, 22.dubna ve 12:45, ve 35tt. Měla 2620 g a 46 cm.
 Její příchod a svět byl trochu nečekaný. I když možná to všechno začalo už skoro týden předem. To nám přijely na návštěvu babičky. Moje mamka s mojí babičkou. Přijely v neděli a my s manžou jsme se snažili využít hlídání a pondělí a úterý jsme po práci strávili po nákupech. Naše oblíbené výjezdy do IKEA...pak další obchodˇák s nábytkem, OBI, potraviny no měla jsem toho dost.A měla jsem při pochůzkách po krámech pocit, že nemůžu chodit a že vnímám tlak na konečník...říkala jsem si že to je ale hloupost.  Každopádně ve středu dopoledne jsem byla objednaná na kontrolu k doktorce. Už tam jsem se vlekla, zpátky jsem jindy čtvrthodinovou cestu absolvolala skoro třičtvrtě hodiny. Na kontrole sice všechno v pořádku, ale mimčo otočené hlavou nahoru (dvě předešlé KO byla už hlavička dole)a DR se teké zrovna ptala, jestli už máme vybranou porodnici, a poučila mě co dělat když nejdříve praskne plodová voda. TAky mě našla nejaký bakterie tak na to dala léky. Jako na potvoru jsem jí na dnešní kontrole moc nerozuměla (pro nezasvědcené před 2 měsíci jsme se přestěhovali do Německa) tak jsem šla z kontroly mírně v rozpacích. Třešinkou na dortu bylo, že plánovanou prohlídku porodnice právě na tuto středu jsme zrušili, jelikož zrovna přijeli do Německa manželovo kolegové z Čech a naplánovala se grilovačka. Mě nebylo večer moc dobře, ale přikládala jsem to únavě. Taky jsem jedla jak bezedná, i mamka hlásila, že mě nepoznává. No bylo mi to trochu podezřelé, cítila jsem podbřišek, tak jsem si slíbila, že ve čtvrtek budu konečně jen ležet, když máme to hlídání. SIce jsme chtěli především dovybalit a zařídit věci co se dělají s holkama těžko, ale co naplat. Ovšem ve středu večer když jsem šla spát, jsem měla něco co podezřele připomínalo kontrakce a nakonec jsem začala krvácet. DOst mě to vyděsilo, že nejsem na porod připravená, miminko není otočené a tak vůbec. Manža zůstal obdivuhodně v klidu, moc mi pomohl, takže i přes mojí touhu okamžitě vyrazit do porodnice jsme šli spát. V noci jsem měla nepravidelné bolesti, krvácení se zdálo, že k ránu ustalo. Tak mě manža ráno dovezl jen k mé doktorce. Byla tam sice jiná, ale to není podstatné.Ta nemohla najít důvod krvácení, chtěla nás hned poslat do nemocnice, nakonec po důkladném utz a kontrole čípku, řekla že je vše v pořádku, tedy až na to krvácení 🙂.

Večer se ale situace opakovala,bolesti jsem už musela prodýchávat a během noci se z nich staly pěkné celkem pravidelné kontrakce. Už jsem moc nespala. BYla jsem z toho unavená, hlavně tím, že jsem nevěděla, jestli mám chtít rodit nebo ne, když bylo mimčo neotočené. Nevěděla jsem jestli mám kontrakce se snažit podpořit nebo jim tak nějak bránit. No každopádně ráno mě manža naložil a jelo se do porodnice. Moje Dr měla volno. Jeli jsme do té vzdálenější, kde je ale dětská klinika, tak nějak pro všechny případy a také jsem měla takový nějaký pocit, že bych raději neměla snídat. I když jsem měla pořádný hlad, to mi bylo pak už jasné, že prostě rodím. V porodnici udělali monitor a utz, miminku bylo dobře,
vše ale záviselo na tom, co na to všechno čípek. Ten byl zkrácený a otevřený, kontrakce neustávaly, miminko se nijak na posledni chvili neotočilo, no tak bylo rozhodnuto,že jdeme rodit císařem. Zhruba v tenhle moment jsem začala břečet a přestala asi tak druhý den :-/. Bylo to tak desně na rychlo (i když jak jsem psala ani jsem raději ráno nejedla, dokonce i něco jako tašku do porodnice jsem honem ráno balila) jenže stejně jsem tomu do poslední chvíle nevěřila. Uspat jsem se nechala jen částečně, abych mohla miminko vidět, ale moc příjemný zážitek to nebyl. Jak mě tak napojovali na všechno možný, dali přede mě plentu a přestala jsem ovládat tělo zhruba od pasu dolů, chytla mě děsná panika. Nemohla jsem vůbec dýchat,měla jsem potřebu všechny ty hadičky vytrhat a utíkat pryč.No nešlo to 🙂 nakonec jsem se uklidnila tím, že jsem si začala zpívat ukolébavky, co zpívávám holkám. Třeba i Verunce to maličko usnadnilo příchod na svět.

 Viděla jsem ji asi 2 vteřinky, pak ji odnesli a manža šel s ní. Nejdřív ho vyhodili, potíže s dýcháním, ale pak začala plakat konečně, tak udělal i pár foteček a Verunku odvezli na JIPku. Já si přála být z toho stolu co nejdřív pryč. A tak děsně moc mi chyběl ten úžasný pocit úlevy, když je mimčo konečně venku, ta spousta úžasných pocitů,které se prostě dají zažít jen při narození miminka. V tomhle směru jsem cítila takové velké nic. Tak moc mi chyběly ty dvě hodinky s miminkem na sále, tak moc mi chybí na miminko civět a přiblbe se při tom usmívat.  Veřte nebo ne, na porod jsem se moc těšila, chtěla jsem ho zodpovědně zvládnout a užít si ten fascinující pocit potom. Zatím mě fascinuje jak dovede jizva děsně bolet a jak příšerně se člověk může nudit když jen leží na zádech a kouká do zdi a nikomu pořádně nerozumí. 
Verunka je na JIPce, dýchá s přístrojem, správně by tu měla být do termínu porodu, takže 5 týdnů, ale tolik to snad prý nebude.

14.3.2011 skoro po roce snažení pozitivní test - huráááá

15.3.2011 znovu testuji, opět krásné dvě čárečky na testu

17.3.2011 na ultrazvuku je vidět malá tečička, asi to bude naše mimi. Zároveň je tam i hematom, takže fasujeme Utrogestan, odběry krve

21.3.2011 kontrola stavu "tečky", která je větší, první fotečka...HCG stoupá...další odběry krve

30.3.2011 další kontrola, zatím je vše v pořádku, tečká má 8mm, Ultrogestan budeme brát až do 12tt

12.4.2011 na UTZ je vidět krásné 2cm miminko, 8+2 tt, termín předběžně stanoven na magické datum 20.11.2011

23.8.2010 - Poslední měsíčky

29.9.2010 - Krevní testy- Jsou pozitivní. Jupííííí :o))

5.10.2010 - 1.UZ v poradně - 7.tt - Srdíčko krásně bije.

19.10.2010 -  2.UZ v poradně - 9.tt Fazolka má 11,1mm. Máme první foto.

5.11.2010 - Intelli Gender test. Vyšel nám chlapeček :o))

9.11.2010 - Prvotrimestrální screening - krev

Před rokem, když jsem čekala Lucinku, jsme se stěhovali do našeho prvního vlastního bydlení. Bylo to náročné a to jsme se stěhovali o pár ulic dál, z domku od tchyně, kde jsme mohli libovolné množství věcí nechat a vrátit se kolikrát bylo třeba,

No rok se s rokem sešel, já jsem opět těhotná, čekáme třetí miminko, a opět se stěhujeme. Tentokrát o kousek dál, Renningen v Německu. Manžel tu má práci.

Než došlo na věc byli jsme tu s manžou dvakrát kvůli bydlení, Vybrali jsme takový starší domeček (kromě 3 dětí máme vlčáka) takže se snad nemusíme bát, že ho zdevastujeme. Okolí je tu krásný, hned za domem pole louky, ohrada s koňma, kousek dětské hřiště, no pro děti a psa ideální. Oproti bytu v paneláku příjemná změna, no ale domov je domov :-/

Původní nájemníci se z domku stěhovali nakonec později než původně chtěli, takže už před stěhováním to bylo náročné. Manža začínal v práci už 1.února. Tak nás čekal měsíc o samotě a jeho měsíc na hotelu. Já zůstala s holkama a se psem, samozřejmě s vydatnou snahou babiček mi pomoct. Možná to ale znáte, že ne vždy má byť dobře myšlená snaha pomoci ten efekt. Moje babička u nás přespávala no a někdy to zkrátka bylo jak když mám ty 3 děti už teď. No ale únor jsme přečkaly. Holky to zvládly dobře, Lucinka začala běhěm té doby lézt, stát, ZUzanka to bez tatínka taky nějak zvládla, i když se zdá teď zpětně,že potíže s kaděním které měla byly opravdu psychického rázu. Co jsme všichni pohromadě nás to už netrápí. No a taky je pravda si teď uvědomuju, že Zuzanka spala v noci mnohem hůř. Ve svých témeř 3 letech stále nespí celou noc, ale teď bez taťky doma se budila i 3x.  No ale nakonec přišel pomalu den D.

Já jsem doufala, že budu mít sbaleno co se dá dopředu, ale prostě s holkama to nešlo. TAkže těch pár beden ani nestojí za zmínku. Odjezd byl naplánovaný na sobotu večer, chtěli jsme s holkama a psem jet na noc, aby většinu cesty prospaly. Čekalo nás 6 hodin jízdy, pokud tedy půjde vše hladce. M dostal na pátek volno, ale nepovedlo se domluvit předání domku jinak než právě na pátek dopoledne, pak se musel přestěhovat z hotelu on sám, ještě něco vyřídit na radnici a pak teprve mohl jet domů. Jen třešničkou na dortu k tomu všemu blázinci bylo, že  manžovi zrušili telefon o 2 dny dřív a tudíž jsem vůbec nevěděla jestli je na cestě, co a jak, domlouval na sobotu pomoc kamarádů, jeden z nich nám půjčoval dodávku, no a ti mi všichni volali co se jako děje a jaký je plán na zítra, a já nevěděla která bije. Nicméně manža večer dorazil.

V pátek odpoledne dorazila moje mamka, vyměnila si službu v práci aby mi mohla pomoct. Takže jsme se střídaly u holek a balily. Začaly jsme s kuchyní, to by jeden nevěřil kolik to zabere času. Možná se hodí poznamenat, že naše německé obydlí zeje prázdnotou, stěhovali jsme se tedy kompletně se vším. Na druhou stranu, jelikož v bytě jsme byli teprve třičtvrtě roku a většinu peněz spolkla rekonstrukce kuchyně, moc nábytku ke stěhování nebylo...🙂 No zkrátka a dobře kuchyň byla sbalená o půl 2 v noci, to jela mamka domů. já ještě něco dělala do půl 3, ale s vidinou co vše nás čeká zítra jsem musela jít spát. Manža se pátečního balení nezúčastnil, měl toho docela dost, dlouhou cestu za sebou a v sobotu měl balit a nakládat a jet zase zpátky. Takže ten šel večer spát.

Z internetu :

Hele, hele, hele slon,
Hele, hele elefant.
Ano, ano, je to on.
Nepouštěj ho za volant.

Bude řídit chobotem,
bude točit volantem,
řidiči se rozčilují nad elefantem.
Než se z města vymotá,
Bude z pátku sobota,
na sedadle, tenhle slon,
ke zmatku prý mívá sklon.

Hele, hele, hele slon,
hele, hele elefant.
Ano, ano, je to on.
Nepouštěj ho za volant.
Ano, ano, je to on.
Hele, hele, hele slon.

Ať se klidně proběhne,
tohle zvíře objemné.
Ať si pod ním autíčko
na podvozek nesedne.
Ať si běží pro zdraví,
Auto nikdo nespraví,
když si do něj sedne slon,
mlátí hlavou na klakson.

Hele, hele, hele slon,
hele, hele elefant.
Ano, ano, je to on,
Nepouštěj ho za volant.
Ano, ano, je to on.
Hele, hele, hele slon.

Tak už jsme se přehouply za polovinu, to to letí...Dnes jsem byla na pohotovosti s vysokou horečkou... Člověk nikdy neví, aby to nějak nepoškodilo miminko. Naší holčičce se ale daří dobře, mrskala se v bříšku jako kapr. Uz váží 644g, což je slušná váha 🙂. Největší zážitek mi přinesl minulý ultrazvuk, kdy doktorka naměřila délku chodidla 3 cm 🙂...No, není to zázrak?

V posledních dnech se mermomocí snažím konečněnajít naší holčičce nějaké jméno, abysi zvykla na své jméno. Vůbec mi to nepříjde jako hloupost... Myslím, že tím jak je miminko spojeno tělesně s matkou, může maminka již vnímat pocity, které vyvolává jméno a zda se děťátku líbí. alespoň tak jsem to zažila s Filípkem. Prostě jsem měla vnitřní pocit, když toto jméno vyslovuji, že se děťátku líbí a jiné jméno jsme pak nechtěla už slyšet... Tak teď zkouším kdejaká jména a  jejich působení... Nemůžu si pomoct, ale Roňa u mne pocitově vítězí...Ale manžel je zásadně proti ☹... Tina, Natali, Anna, Adelaida, Mzia...všechna jména jako by vyzněla do prázdna...  Nikdy mne nenapadlo, že výběr dívčího jména bude tak náročný...

Dneska (26.2.2011) je Leoškovi PŮL ROKU !!!!

Je to neuvěřitelné, jak ten čas letí.

Za těch půl roku už dokázal tolik věcí: sám se přetáčí na bříško (už pěkně dlouho) , krásně pase, strašně rád pozoruje, je úžasně zvědavý, opírá se o ručičky, při odrážení krásně zvedá zadeček, snaží se plazit, umí si zandat a vyndat dudlíčka, dostal bačkůrky, protože strašně rád hopsá, s oporou už sedí, moooc rád dělá paci paci, mooc rád si povídá, vříská ;) nejvíc ho baví škubat mamince vlasy 🙂, no je toho tolik,  ale HLAVNĚ,... už asi 10 dní papká vše, co mu maminka připraví, se lžičkou byl hned kamarád, sama jsem tomu nevěřila, ani jsem ho to nemusela učit. Jj, asi bude po dědečkovi, tomu taky moc a moc šmakuje 🙂 

Tak vše NEJ, NEJ, NEJ poklade NÁŠ!!! Přejeme Ti hlavně zdravíčko, ostatní Ti s láskou dáme MY!!!  MILUJEME TĚ. Tvoje mamka s taťkou ♥♥♥

Leoškova váha v 6-ti měsících : 7 100g a měří 71 cm 🙂))))

Milé koníkářky,

musím se pochlubit s tím svým štěstíčkem....🙂

Když se Nicol narodila, tak měla 52 cm a 3650 g. Vzhledem k tomu, že jí vidím každý den (a pořád se jí nemůžu "nabažit"), tak mi nepřijde, že nějak rychle roste. Ale postupem času, co koukám zpětně na fotky, když jsem si ten náš uzlíček přinesla z porodnice, tak je to už veliká slečna. Paní doktorka na kontrole v šestinedělí mi sdělila, že ten náš uzlíček vyrostl o neuvěřitelných 6 cm a váží rovných 5 kg...

V sobotu 12.2.2011 oslavila dva měsíce, a není to tak dlouho, co jsem jí měla ještě u sebe v bříšku...Ten čas tak neuvěřitelně letí a já mám šanci vidět, jak ta moje beruška začíná vnímat svět kolem sebe. No, řekněte, je něco hezčího, když se na vás vaše dítě poprvé usměje, když poprvé ze sebe dostane svojí první hlásku a když vás chytí těma svýma malinkýma ručičkama za váš prst? Já nic hezčího neznám....🙂

Těhotenský test v IVF

Domácí těhotenský test se obvykle doporučuje udělat nejméně 10 dnů po poslední dávce Pregnylu. Záleží tedy na tom, zda při punkci vaječníků byl získán nižší počet oocytů, a proto byly aplikovány ještě 1 až 3 menší dávky Pregnylu nebo zda byl získán větší počet oocytů a Pregnyl se aplikoval pouze před punkcí.

Dřívější testování se nedoporučuje z následujících důvodů:

• možnost falešně pozitivního testu - vliv Pregnylu může přetrvávat u každé ženy různě, jako "bezpečný" odstup se obvykle uvádí 10 dnů.
• možnost zachycení biochemického těhotenství, které neprosperuje. Je poměrně běžné, u přirozeného cyklu se děje také často - žena ani neví, že je těhotná, jen se jí případně mírně opozdí menstruace. Tento termín označuje situaci, kdy dojde k uhnízdění embrya, které však bylo slabé nebo nekvalitní a po čase se rozpadá. Vzhledem k tomu, že po IVF má většina žen tendenci testovat příliš brzy a velmi citlivým testem, takovéto těhotenství se může zachytit. Je to ale ještě také příliš brzo, aby těhotenství bylo možné potvrdit na ultrazvuku. Označuje se tedy jako "biochemické", protože je zjištěno pouze testem z moči, případně z krve (narozdíl od zamlklého těhotenství, které bylo již prokázáno nálezem na ultrazvuku). U testu z krve se obvykle vyskytují nízké hodnoty, které při opakovém provedení klesají.

Pokud zvládnete, tak:

• vydržte do data, které je pro provedení testu stanoveno v rozpise
• nepoužívejte příliš citlivé testy (dobrý je například klasický Mamatest - 25)

Dala jsem dohromady seznam POTŘEBNÝCH a NEpotřebných věcí ... pokud Vás ještě něco napadne ráda doplním🙂

 - doplnila jsem ještě nějaké léky jmenovitě (zvýrazněny tučně)

Spaní:

postýlka

madrace do postýlky

mantinel do postýlky, nebesa, tyč na nebesa

Výpočet týdnů těhotenství

Těhotenství se počítá od poslední menstruace. V podstatě jde o to, že se počítá od doby, kdy v daném cyklu začínají zrát nová vajíčka. Znamená to, že těhotenství se nepočítá od okamžiku oplození (narozdíl od výpočtu stáří plodu). Takže v případě IVF se k termínu OPU (resp. oplodnění) připočítají 2 týdny. Průměrný cyklus totiž trvá 28 dnů a k ovulaci dochází průměrně v polovině. Protože žádný cyklus není stejný, tak se týdny i datum porodu postupně upravuje podle ultrazvuku.

Výpočet termínu porodu

K výpočtu týdnů těhotenství a předběžného data porodu lze použít on-line kalkulačku zde (anglicky): http://www.ivf.ca/duedate.php (zadejte datum OPU).

Další kalkulačka k výpočtu porodu (česky): http://www.zenska-neplodnost.cz/tehotensky-kalendar (vyplňte datum OPU do kolonky "početí")

Těhotenský kalendář

Pokud držíte v ruce svůj čerstvě narozený uzlíček, určitě přemýšlíte, jak mu zajistit pohodu a pohodlí. Jak podpořit jeho zdraví, aby rostl a sílil k vaší radosti. Pak byste se v prvních měsících a letech jeho života měli zaměřit na skladbu jeho jídelníčku.

Zázrakem zrození všechno začíná – rodičovské radosti i starosti. První měsíce se život malého človíčka točí jen kolem mateřského mlíčka, z něhož získává všechny potřebné látky. Tedy bílkoviny, tuky, sacharidy, vitaminy, minerální látky, hormony, enzymy, růstové faktory a obranné látky (zejména v prvních hodinách a dnech života dítěte), které se kromě jiného podílejí i na ochraně a posilování obranyschopnosti dítěte. Složení mateřského mléka se v průběhu kojení a s růstem kojence mění dle jeho potřeb.

 Až do svých půlročnin vlastně nepotřebuje k radosti a růstu nic jiného než tuto životodárnou tekutinu. Utiší jeho hlad i uhasí žízeň současně. Není tedy nutné ani pravidelně doplňovat tekutiny, jak to známe u starších dětí a dospělých. Kam se hrabou všechny elixíry života na mateřské mléko.

Jak dítě roste, začínají přicházet starosti s tím, jak miminko vhodně přikrmovat. Otázka se stává aktuální zejména s prvními zoubky, kdy maminka nechce přestat kojit, ale zároveň je pro ní každý pokus malou bitvou. Naštěstí současná náhradní mléčná výživa už dokáže dokonale pokrýt výživové nároky malého tělíčka. Ovšem pouze některé se dokáží přiblížit díky třem unikátním složkám složení mateřského mléka. Jedinečná novinka na trhu náhradních výživ se jmenuje Nutradefense. Obsahuje tři unikátní složky, jež naleznete rovněž v mateřském mléce nebo právě v tomto výrobku společnosti Hero.

Vláknina pro bříško

Trávicí trakt potřebuje ke správné funkci nestravitelné složky potravy. V mateřském mléce se tyto složky označují jako prebiotická vláknina, která se nestrávená dostává do tlustého střeva a napomáhá selektivnímu růstu střevní mikroflóry. U kojených dětí přispívá např. k tvorbě pravidelné a měkčí stolice. A proto se tato složka – prebiotická vláknina GOS přidává také do náhradních výživ. Někteří výrobci však používají i takzvanou prebiotickou vlákninu FOS, vlákninu, jež je rostlinného původu. Získává se např. z čekanky.  Nutradefense jako jediný obsahuje prebiotickou vlákninu GOS živočišného původu a tím se snaží napodobit funkci této složky v mateřském mléce.

Každý rodič chce pro svého drobečka jen to nejlepší. A určitě dobře víte, jak důležitou roli hraje v životě malého človíčka správná výživa.

Kojení je pro dítě minimálně do jeho šestého měsíce nejlepší způsob výživy, protože svým složením plně pokrývá jeho výživové potřeby, zažene mu hlad i žízeň. Jednoznačnou prospěšnost plného kojení potvrzuje i světová zdravotnická organizace WHO.

V případě, že již maminka kojit z jakéhokoliv důvodu přestává, není důvod k tomu, aby přestávala mléko podávat. Z výživového hlediska je pravidelný příjem mléka velmi důležitý. A tak přichází na řadu tzv.  náhradní mléčná výživa. Ale kterou si vybrat? Nyní je na trhu k dispozici nejnovější mléčná výživa Nutradefense. Při vytváření této unikátní řady se výživoví specialisté nechali inspirovat složením mateřského mléka. Na základě jejich výzkumů obsahuje mléčná výživa Nutradefense tři jedinečné složky: prebiotickou vlákninu GOS, která vhodně upravuje střevní mikrofloru, stolice je pak pravidelná a měkčí, miminko i maminka spokojenější. Dále jsou to nenasycené mastné kyseliny DHA a ARA, které musí být v dostatečné míře přijímány potravou, protože si je organismus nedokáže sám vytvořit a v neposlední řadě nukleotidy. Které jsou rovněž ve významném množství obsaženy v mateřském mléku.

Nyní 50ti z Vás posíláme tuto novinku Nutradefense pro kojence od ukončeného 6. Měsíce, který můžete podávat až do 10 měsíce a následně přejít na Nutradefense pro děti od 1 roku.

Věříme, že dárek potěší nejen Vás, ale hlavně zachutná Vašemu drobečkovi.

PS: Kdybyste měli k výrobku a jeho složení doplňující informace, neváhejte se zeptat 🙂

7.2.2005 se dva mladí lidé rozhodli, že spolu začnou vztah 🙂

V ten den ani jeden z nás určitě nevěděl, že to spolu "dotáhneme" tak daleko. I rodiče nám pořád říkali: "Pro jedno kvítí slunce nesvítí!" Nám to bylo jedno. Byli - a pořád ještě jsme - zamilovaní... Společné měsíce utíkaly a občas se přes nás přehnal mráček, který jsme ale společnými silami odfoukli! I rodina už přijala fakt, že se máme opravdu rádi, ale pořád se našim snům smáli. Chtěli jsme svatbu, děti, náš rodinný domeček...

Oba jsme odmaturovali a rozhodli se, že spolu začneme žít. Nastoupili jsme do našich prvních zaměstnání a pomalinku si všechno začali zařizovat. Sice jsme neměli "ten náš domeček", ale skvěle nám k tomu posloužilo celé patro v domečku teď už manželových rodičů.

Bylo nám spolu moc hezky, a tak se myšlenka na svatbu mohla odvíjet reálnou cestou.

13.2 2010 jsme poprvé pozvali naše rodiče  k NÁM na oficiální návštěvu ( rodiče se už znali 2 roky). A aniž bych to dřív tušila, stal se z toho dne den s velkým D. V té době ještě můj přítel, mě zavolal z kuchyně, kde jsem ještě chystala poslední občerstvení na stůl, do obýváku. A tam se TO stalo! Požádal mě o ruku! Bylo to moc krásné, okamžitě jsme měli oba slzy v očích, a při navlékání prstýnku se nám třepaly ruce 😀 Pak se dostalo i na mé rodiče. Maminka dostala kytičku s prosbou o mou ruku a samozřejmě odpověděla kladně. Poté si rodiče rozdělili úlohy, kdo se o co postará, a pak se mohlo oslavovat.

V následujícím týdnu jsme na matrice vyřídili termín svatby a já mohla začít shánět svatební šaty. V posledním unorovém týdnu jsem šaty sehnala a dokonce jsme oblékly i družičku 🙂

Nejsem člověk s brutálními sklony. Ale když teď sleduji příběh malého Dominika (stejně jako v minulosti jiných týraných dětí), tak bych v sobě určitě nějakou brutalitu vykopala a moc práce by mi to nedalo.

Nikdy nepochopím, co v lidské mysli může způsobit, že někdo dokáže vědomě ublížit vlastnímu dítěti, notabene ubližovat dlouhodobě. Dospělý se aspoň může bránit, dítě nikoliv. Jak se takový drobeček má srovnat s tím, že mu ubližuje ten, kdo by ho měl milovat a hýčkat nejvíc?

Toto jsou případy, kdy by opravdu mělo své místo uplatnění starodávného zákona. Mučil jsi dítě hlady? Hladověj. Mlátil jsi ho? Budeš dostávat holí. Věděl jsi o tom a nic neudělal? Vytrp to samé.

Možná, že kdyby toto platilo, bylo by těch nešťastníčků daleko méně nebo by netrpěli tolik a tak dlouho. Strach ze spravedlivého trestu je totiž nejlepší bič. A ať na mně nikdo nechodí s humanitou a lidskými právy. Protože když těm dětem dotyční ubližovali nebo byli zaneprázdněni "monitorováním" situace, tak se humanita a lidská práva krčily někde koutku a svorně plakaly...