Injekce při stimulaci:

• V průběhu léčebného cyklu si pacientka sama aplikuje injekce. Jde o podkožní injekce, které se píchají do kožní řasy na břiše. Jehla je velmi tenká a krátká, některé léky jsou podávány v aplikačním peru.
• Postup aplikace injekcí předvede sestřička v konzultační místnosti, kde si žena aplikuje první dávku.
• Nejdříve je třeba si připravit dávku. Záleží na druhu léku, který se aplikuje. Je dobré si všechno připravit před sebe - z krabiček vyndat ampule, nachystat desinfekci, otevřít PET láhev, kam házíme použité injekce a ampule.
• Pero: sundáme kryt, nasadíme jehlu, u Puregonu točením konce nastavíme dávku a tím se dávka připraví k aplikaci. U Gonalu zkontrolujeme nastavení dávky a vytáhneme píst.
• Míchací injekce: nejdříve odlomíme vršek u ampule s práškem (barevné plastové kolečko). Pak si nachystáme míchací injekci - použijeme delší a silnější jehlu. Odlomíme ampuli s rozpouštědlem (ampuli je dobré držet v pěsti tak, aby ven koukala jen odlamovací vrchní část značkou k sobě, odlamujeme druhou rukou směrem od značky, tj. od sebe), roztok natáhneme do injekce a vstříkneme ho do ampule s práškem (propíchneme pryžovou zátku). Jehlu necháme v ampuli a mírnými pohyby rozpustíme (není dobré třepat - vznikly by bubliny). Poté natáhneme zpět do injekce. Jehlu vyhodíme do připravené PET lahve a nasadíme kratší a tenší aplikační jehlu. Injekci podržíme jehlou nahoru, vyklepeme případné bubliny a pomalu posunume píst injekce tak, abychom všechen vzduch z injekce dostali ven - dokud se na vrcholu jehly neobjeví kapička (pozor, posunovat pomalu a opatrně, abychom nevystříkli moc dávky).
• Po přípravě injekce vydezinfikujeme místo, kam budeme injekci aplikovat (jednorázové dezinfekční polštářky se dají koupit v lékárně, v případě nouze je možné použít Alpu apod.).
• Přidržíme kožní řasu ("špek") a vpíchneme. Pícháme kolmo k tělu, nebo s mírným sklonem. Záleží na každém, co mu vyhovuje, je možné píchnout "švihem", nebo injekci zapichovat pomalu. Píchnutí nebolí, ale než se propíchne svrchní vstva kůže, může to jít ztěžka, poté jehla jakoby sama vklouzne hlouběji. Jakmile je jehla celá pod kůží, pomalu vstříkneme roztok. Jehlu nevytahujeme hned, vyčkáme cca 10 sekund a pak pomalu vytáhneme. Může se objevit kapička léku nebo kapička krve. Místo otřeme dezinfekcí.
• V závislosti na typu léku a na individuální citlivosti se může objevit krátká reakce - začervenání, svědění apod. Po chvíli odezní.
• Pokud aplikujeme více injekcí najednou, každou aplikujeme na jinou stranu břicha (pokud aplikujeme tři injekce, tak by vpichy měly být od sebe asi 5 cm).
• Injekce nebolí, není třeba se bát!

Videa přípravy dávky a její aplikace

• Puregon (video výrobce): http://hcp.organon.com/start/puregonpenINT.asp?C=87341402236739699074
• Menopur (video výrobce): http://www.menopur.co.uk/index.php?option=com_content&task=view&id=12&Itemid=26
• Gonal (pokyny a instruktážní obrázky): http://www.ivf-worldwide.com/Education/instruction-to-inject-of-gonal-f.html 
• Cetrotide (video): http://www.youtube.com/watch?v=XSKgpv9DgK0

Injekce po punkci

Pročítám si tu příběhy o trnitých cestách k vytouženému uzlíčku. Občas na něco narazím třeba na Novinkách. A vždy to skončí slzičkami. Nebyla jsem taková vždy. To až poslední rok, možná dva. Určitě od té doby, co máme Kubíčka.

Když jsme se s manželem "snažili", zdálo se mi, že to jde pomalu. Když jsem neotěhotněla během tří cyklů, chtěla jsem, aby mě gynekolog poslal na vyšetření. Po půl roce jsem to vzdala a objednala nás sama do CARu. Na návštěvu už nedošlo, protože jsem dva dny po objednání zjistila, že jsem těhotná. A to bylo poprvé, kdy jsem kvůli svému synovi štěstím plakala.

Když pláču nad články, je to směs slz. Jsou to slzy štěstí, protože jsem neskutečně šťastná, že mám syna. Radosti, protože tu z něho mám neustále, i když mě kolikrát vyčerpává a dostává do kolen. Smutku, protože si vzpomínám na ty oplakané negativní testy, období, kdy se touha měnila v posedlost, a myslím, že alespoň trochu vím, jak se cítí ta, která to psala. A také pokory, protože dnes už vím, že přirozeně otěhotnět po půl roce ve věku 36 let není zase až tak běžné. A mám-li být upřímná, také hormonů.

Když píšu "alespoň trochu", je to proto, že právě ta pokora mi nedovolí napsat, že to vím "moc dobře". Nevím. Nemám za sebou léta pokusů a zklamání, ať už přirozenou cestou nebo s pomocí lékařů. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem se už s podstatným bříškem kutálela chodbou u Apolináře cestou na předporodní cvičení a nevědomky prošla kolem CAR. Seděl tam pár. On na moje bříško koukal smutně a odevzdaně, ona zoufale a se slzami v očích. I když jsem neuděla nic špatného nebo záměrně, v tu chvíli jsem se cítila strašně, nejraději bych si nafackovala a nikdy už jsem tudy na cvičení nešla.

Tyto stránky jsou pro všechny snažilky, těhulky a maminky, případně (na)stávající tatínky. Ale jsou to právě ty bolestné příběhy s naštěstí velice často šťastným koncem, které nás zaujmou, sledujeme je a pamatujeme si je. A nejde jen o příběhy o dlouholetém snažení, ale také o ty, kdy těhotenství z různých důvodů nekončí ideálně. Jsou to příběhy, které nám všem, kterým se něco takového vyhnulo, připomínají (nebo by aspoň připomínat měly), jaké jsme měli štěstí.

Po přečtení takových příspěvků někdy pisatelce napíšu, ale někdy raději ani ne, protože nevím, co psát. Prázdná slova útěchy? Ať napíšu cokoliv, bolest to nezmírní a mnohdy mám spíš strach, abych naopak neublížila.

Ten nejkrásnější den v mém životě, byl ten den, kdy jsi přišla mezi nás.

Celých devět měsíců, které jsi byla u mě v bříšku, bylo těch nejkrásnějších devět měsíců v mém životě.Celé těhotenství bylo krásné, vyhnuly se nám všechny ty nevolnosti, které většinou těhotenství doprovázejí, takže já jsme si ho vyloženě užívala.Od třetího měsíce jsem byla doma na nemocenské, takže jsem měla spoustu času, se na tebe dostatečně připravit a krásně mi těšení se na tebe utíkalo.Chodily jsme spolu na dlouhé procházky, chodily cvičit na těhotenské cvičení, navštěvovaly mateřské centrum, chodili s tatínkem na předporodní kurz, chystali ti výbavičku, pokojíček a moc moc jsme se těšili až budeme konečně tři a budeme mít tebe, náš malej uzlíček štěstí u sebe.

Na pocit kdy nám pan doktor oznámil, že budeš nejspíš holčička nikdy v životě nezapomenu, bylo to něco nádherného, holčičku jsem si vždycky moc přála, těšila se na svojí krásnou panenku, a když pan doktor řekl, že nejspíš budeš holčička, byla jsme nesmírně šťastná, nemohla jsem tomu vůbec uvěřit.Když si na to vzpomenu, vždy si vybavím ten nádherný pocit, který mě zaplavil.

V květnu na pravidelné kontrole pan doktor zjistil, že se nějak nedočkavě chceš podívat na svět, tak jsme musely ležet 3 týdny v nemocnici.Ale zvládly jsme to, nakonec jsi si to rozmyslela a přesně v den mých 30 narozenin nás pustili domů.

Termín porodu byl 28.7., byla to středa, byli jsme už všichni nervózní a netrpělivě očekávali, kdy se rozhodneš přijít mezi nás. V pátek 30.7. jsme šli s tatínkem do jedné zahradní restaurace na grilování.Dali jsme si tam do nosu, pochutnávali jsme si na grilovaných krevetách, kukuřici, masíčku a já si k tomu všemu dala skleničku červeného vína.Když jsme odcházeli z restaurace, cítila jsme vlhko na kalhotkách.Nějak jsme tomu s tatínkem nevěnovali pozornost a šli v klidu domů.K ráno mě opět vzbudilo vlhko mezi nohama, došla jsem si na záchod, nezdálo se mi nic neobvyklého, tak jsem se vrátila zpátky za tatínkem do postele:Nevydržela jsme ale spát dlouho, za hodinu mě to vzbudilo znovu, tak jsem šla opět na záchod a to už jsem si říkala, že to asi opravdu bude plodová voda.Vlezla jsem si do sprchy, umyla se a připravila, kdyby jsme přeci jen náhodou jeli do porodnice.Dál se ale nic nedělo, tak jsme neplašili a zůstali v klidu.Cítila jsem, že se už brzy začne něco dít, bříško pobolívávalo, tak jsem byla ve střehu.Nikomu jsme nic neřekli, abychom zbytečně nestresovali.Odpoledne tatínek odjel na fotbal a já byla s mamkou u babičky na zahrádce, byl nádherný sobotní prázninový den, sluníčko pálilo, tak jsme se dohodli, že si večer uděláme grilpárty.Odjela jsem do Tesca nakoupit nějaké maso a zeleninu. Přesně v půl 8 když jsem byla u pultu s masem jsem ucítila jak ze mě vytekla voda.Už to nebylo jen vlhko, úplně jsem cítila proud vody.V tu chvíli mě to už dost znervóznilo.Nákup mě v tu chvíli přestal zajímat, začali se mi klepat nohy, začala jsme si uvědomovat, že už nebude dlouho trvat a začneme rodit.Zachovala jsem ale klidnou hlavu, odjela zpátky k babičce na zahradu, kde už všichni byli, nikomu jsem nic neřekla, až tatínkovi, když se vrátil z fotbalu.Na gilovačce jsme ještě chvíli zůstali, tatínek se najedl, já do sebe nedostala ani sousto, měla jsem stažený žaludek, ale snažila jsem se na sobě nedat nic znát.Kolem půl 10 jsme odjeli domů, já se šla vysprchovat a připravit do porodnice, ještě jsem na internetu hledala nějaké informace o tom, co dělat když odtéká plodová voda, abychom do porodnice nejeli zbytečně brzy.Tatínek byl naprosto v klidu, za tu dobu co já se sprchovala a připravovala, si ještě spokojeně schrupnul.Vzali jsme tašku a vyrazili směr porodnice.Přesně v 00.00 1.8. nás přijímali.Sestřička mi natočila monitor, který ale nic nenaměřil, žádná kontrakce, prostě nic.Pan doktor polil mou vložku vodičkou, která má reagovat zbarvením na plodovou vodu, ale vložka se nezbarvila.Tak nás poslali domů a nemocničními vložkami a tou vodičkou, abychom si test kdyžtak udělali doma, kdyby to zas teklo.Přijeli jsme domů a hned mezi dveřmi jsem cítila opět vlhko, tak jsme hned provedli test a vložka se okamžitě zbarvila.Tak jsme se otočili a jeli zpět směr porodnice.To si nás tam už nechali a hned nás poslali na hekárnu.Ještě jednou mi natočili monitor a ten už krásně zobrazoval kontrakce, které já jsme ale vůbec necítila.To vše swe seběhlo během jedné hodiny a hned takový obrat.Tatínek zůstal se mnou v nemocnici do půl 3, pak jsem ho poslala domů vyspat, s tím, že pokud se začne něco dít, budu mu hned volat.Byla jsem dost unavená, ale spánek nějak nepřicházel.Nebálala jsem se.Vůbec jsem nad tím nepřemýšlela, spíš naopak, moc jsem se těšila a pořád si říkala, že to musím zvládnout, vždyť se na tebe strašně moc těšíme a my dvě jsme se za těch devět měsíců sehrály, že to prostě spolu zvládneme.Musíme.A pak jsme obě dvě usnuly, potřebovaly jsme načerpat sílu na porod, který se blížil.Ráno nám sestřička přinesla snídani, daly jsme si kakao s vánočkou a čekaly na vizitu až přijde pan doktor.Vůbec nic mi nebylo, žádné bolesti, prostě nic co by nasvědčovalo tomu, že budem za chvíli rodit.Asi kolem deváté hodiny dorazil tatínek, přivezl snídani a spolu jsme čekali.Kolem půl 11 přišel pan doktor, vyšetřil mě, bylo to dost bolestivé, ale co, bolest k tomu prostě patří.Řekl, že za chvíli by se měl pomalu začít porod rozjíždět.S tatínkem jsme šli chodit po chodbě, a za chvíli, neuběhla ani půl hodina jsme začala cítit kontrakce.Nejprve byly celkem v pohodě, ještě se to dalo rozchodit.Přišla sestřička, zeptala se mě, zda chci klystýr, že prý napomůže tomu aby se porod začal rozjíždět.Souhlasila jsme.Vůbec to nebylo tak strašné, byla jsme za něj docela i ráda.Potom se na mě přišel podívat pan doktor a praskl mi plodovou vodu, aby porod ještě víc urychlil.To už začaly být kontrakce celkem silné, tak jsme šla zkusit balon, zda tím kontrakce nezmírním, ale ten nefungoval, tak jsem si napustila vanu a bylo to o něco lepší.Kontrakcde začaly poměrně rychle sílit, přišlo mi, že jsou nějak moc často po sobě.Bolest to byla celkem velká, ale pořád jsem si říkala, že za chvíli odezní a snažila jsem se na to nemyslet a nepodávat se jí, věděla jsem, že se s ní stejně musím poprat sama, že mi nikdo nepomůže, tak to prostě musím vydržet.Bolelo to.Dost. Ale pro tebe bych trpěla daleko, daleko víc, beruško moje.Chviličku jsem si pohrávala s myšlenkou, že si snad nechám dát nějaký lék, snižující bolest, ale nakonec jsem se rozhodla, nže to zvládnu i bez pomoci.Když už bolest byla nesnesitelná a měla jsme pocit, že to už nevydržím a že už to je asi porod, řekla jsem tatínkovi ať jde pro pana doktora ať se na ně podívá.Doktor přišel, vyšetřil mě, bylo to dost nepříjemné, vyšetření při kontrakci, kdy jsme se potřebovala různě choulet a tu bolest nějak zvládnout, ale muselo to být právě v kontrakci.Pan doktor mě vyšetřila  ahned mě hnal na sál.To jsem věděla, že to nejhorší je za námi a že za chvíli už budeš mezi námi.Nějak mi ani nedocházelo, že už vlastně začínám vážně rodit.Položila jsem se na stůl, před sebou okno, vnímala jsem, že venku je krásně, že svítí sluníčko a hlavou se mi honily myšlenky, že teď, právě teď je tady ta chvíle na kterou jsem se celých devět měsíců staršně těšila, a že si ji musím užít ať už mě čeká, co mě čeká.Přišly porodní asistentky a pan doktor a šli jsme na věc.V té chvíli ale jako když mávne kouzelným proutkem a bylo po kontrakcích.Sestřičky se snažily kontrakce vyvolávat, ale nebyly dostatečně silné, aby stačily na to, abych tě vytlačila ven.Napíchli mi nějakou kapačku, která opět rozjela kontrakce.Samotný porod trval asi 35 minut, tím, že se zastavily kontrakce, jsme nějakou dobu čekaly, ale jakmile opět začaly, jsme se všichni snažili.Já se snažila ze všech sil, tlačila jsme jak jsen jsem uměla, pořád jsem měla strach, že dělám něco špatně, myslela jsem na tebe, abych ti nějak neublížila, aby to netrvalo dlouho, aby jsi tam někde nebyla, mohla dýchat, no prostě jsem se snažila jak jen to šlo a dělala pro to vše co bylo v mých silách.Sestřičky mi pomáhaly, tlačily na břicho, pak nám přišel na pomoc i pan doktor, když už to trvalo asi příliš dlouho viděla jsem pohled porodní asistentky na pana doktora nevěděla jsem co se děje, v tom vzala sestřička do ruky nůžky a střihla.Cítila jsem to, né že ne, asi možná proto, že jsem viděla co se chystá udělat.Tatínek mi hopdně pomáhal, vnímala jsem ho vedle sebe, otíral mi čelo, pusinkoval mě a podporoval, říkal, že to dělám dobře a to mi hodně pomáhalo.Poslední zatlačení než vylezla hlavička si pamatuju, tlačila jsem, tlačila a říkala jsem si že musím co nejvíc to půjde, že jakmile bude venku hlavička, máme vyhráno.A najednou byla hlavička venku a pak už jen jedno zatlačení a  byla jsi venku celá.Nechtěla jsem tomu ani uvěřit.MY jsme to zvládli🙂 My máme krásnou zdravou holčičku.Ten pocit, to je prostě nepopsatelné, to se musí zažít.Hned mi tě odnesli, měřili, vážili, omývali, oblékali a až potom mi tě přinesli.tatínek to celé dokumentoval, tak máme krásnou památku.Porod placenty, byl už v pohodě, jen šití bylo celkem bolestivé, ale to jsem už tolik nevnímala, sledovala jsem co mi dělají s  tebou a těšila se, až mi tě přinesou ukázat.To štěstí, když jsem tě držela poprvé v náručí, bylo veliké.KONEČNĚ.Konečně jsem tě na vlastní oči viděla, viděla jsem, že jsi v pořádku, a že už jsi konečně s námi.

A od té doby, žiju jak v krásném snu, ten cit, který jsi ve mě probudila, je něco nádherného, nevěřila jsem tomu, že tě budu takhle moc milovat, miluju tě víc než svůj život, jsi moje malá, krásná panenka, o kterou se budu pořád strachovat  a nikdy nikomu nedovolím aby ti ublížil, pořád tě bude opatrovat a ochraňovat.Miluju tě Natálko moje a děkuju za to, že tě mám.Jsi to největší štěstí v mém životě a já si nepřeju nic víc, než aby jsi byla zdravá a šťastná holčička.Slibuju ti, že ti s tatínkem uděláme krásný život stejně tak, jako ho naši rodiče udělali nám.

Naše cesta za miminkem....

O mimčo se snažíme již 3 roky, byli jsme odesláni do caru, kde jsem od roku 2009,  bylo mi  zjištěna nepravidelná ovulace, proto nám byla nejdříve doporučena 2 mesíční  snažení s clostilbegitem a naplánovaným stykem, bohužel neuspěšně.Následovala laparoskopie která byla v prosinci 2009, podle dr vše ok , udělány do vaječníků několik direk a mělo by se zadařit.  Na přelomu unora a března 2010 jsme podstoupili naše 1 ivf, stimulka byla provedena fostimonem a cetrotidem z 16 foliků bylo 16 vajíček, oplozeno bylo 10 bez icsi a do 48 hodin zbyli jen 2 embryjka a ty mi zavedli, po 14 dnech test negativní☹, kontrola krve,nějaý hcg tam je, jedná se o biochemické těhotenství, dorazila ms, která s dvou denní pauzou trvala mesíc(mezitím  neustále odebírání krve a utz, zda hcg klesá.V kvetnu bylo již vše ok a tak jsem byla odeslána na imunologii, kdy bylo po 2 mesících zjišteno, že mám zvýšené nk bunky, před dalsím pokusem máme nasadit prednison. V červenci se chystáme na druhý pokus ivf, zkusíme dlouhý protokol, po injekci dipherelinu nastal opačný efekt, místo k utlumení vaječníků se na kontrolním utz objevily 3 cysty 3 cm a spodek mam zavodnený, počkáme prý měsíc a uvidíme zda cysty zmizí. Kontrola dopadla na 1* cysty zmizeli, vše je ok, dostala  jsem injekci agolutinu aby přišla ms, měla by se dostavit do 14 dnů.( už jsem ji dostala několikrát a vždy přišla do 5 dne) nyní ms nikde,  zkouška testem zda nejsem těhotná - bohužel ne.Kontaktovala jsem dr. tem udělal kontrolní utz a odebrána krev zda je hladina hormonů nízká, vše ok začneme s krátkým protokolem.

14.9.2010 začíná stimulka na 2 ivf - stimulace fostimonem po 6 dnech kontrola + cetrotid, na kontrolním utz  je kolem 8 foliku, vypada to dobře, tentokrát bude opu dříve již 10 den. odebráno 10 foliku, z toho 8 vajuch, pro jistotu jsem dali icsi ačkoli to prý není potřeba.Následující den volají je jich 5, další den to samé stále se jich drží 5, když už tam byli 4 den tak zustali jen 2 takže nakonec po 5 denní kultivaci embryjka putují ke mě prý krásný blastocysty.

To bylo 28.9. Test má být proveden  12.10.2010, nevydržela jsem a testla 12 den, nic tam není, zázrak se nekoná. 13 den po et  11.10.2010 sem začla  navečer špinit, následující den to samé. Pro jistotu ješte dojdu na krev výsledky budou v pátek 15.10.Tak krev negativní konzultace  ohledně dalšího postupu 2.11. 2010.Kontrola proběhla ok kontrolní utz  taky v  pořádku, prý musíme vydržet dr to neviděl tak černě  pokud jsme dospěli při ivf k pk a zustali 2 embryjka tak šance je. v prosinci jsme podstoupili iui abychom jentak nečekali a výsledek jak jinak než opět negativní, takže nás nejspíš někdy po novém roce bude čekat další ivf to se ještě dohodneme. Ptala jsme se na novou metodu a prý není problém takže bychom příště zkusili picsi tak snad se zadaří...A máme tu rok 2011 tak snad pro nás bude veselejší a konečně se dočkáme toho po čem toužíme na leden jsme si dohodli iui to proběhlo 22.1.2011 a ted čekáme na výsledek..no a jak dopadl samozřejmě test negativní, navíc mi byly nalezeny 2 cysty na vaječníku takže ivf se odkládá, dostala jsem na mesíc antikoncepci a pak se mám objednat na kontrolu. Jak dlouho tohle ještě vydržím to vážně netuším.

NEVÍTE KDE BYCH SEHNALA TUTO SADU?NIKDE NA TO NEMŮŽU NARAZIT

Dneska jsem byla na 3D ultrazvuku v Podolí, Sněhulda si furt zakrýval obličej ručičkami, ale nakonec se povedlo ho na DVD na točit, dokonce se i usmál. Máme z toho 4 krásné fotečky. Hezky roste a už ve 29 + 2  váží 1440 gramů. Za to já stále nepřibírám.

Tak jsem se konecne dockala a nakonec jela na dlouho ocekavanou kontrolu ve 12. tydnu o den drive (Dr. K. mela 5.10. kongres, a tak me narychlo pozadali, abych prijela uz v pondeli). Specham z prace a doma se rychle prevlekam do mych kalhot s vysokym pasem z M&S (stezi, ale navleknu je - to hned prida na nalade). V ordinaci je jako obvykle klidna atmosfera, docela balzam po hlucne hekticke nemocnici.

Sestra se pta, jestli bych rada prvotrimestralni test. Bere mne krev a domlouvame se, ze mne necha poslat vysledky domu postou. Pak nasleduje konecne ultrazvuk. Je to zvlastni pocit - najednou je i u me v podbrisku mozne nalezt aktivniho clovicka, ktery stoji na hlave a  u toho si poskakuje. Meri 6.4 cm a ma velmi uzke projasneni sije 1,4mm. Placenta je na zadni strane, ne moc nizko a cipek ma 5cm. Vsechno perfektni. Jen kazi profilovou fotku tim, ze si podpira levou rukou hlavicku. Dr.K. slibuje, ze pristi fotky budou jako z atelieru. Dostavam dva obrazky domu a loucim se. Nashle za sest tydnu. (Nevadi, stejne budu smirovat na ultrazvuku v praci).  

Nejprve mi Kubík zase vyrazil dech tím, že sám stál. Sice v širokém rozkročení a prdelkou vystrčenou, ale stál:.o))) Už se mu to jednou povedlo, ale to bylo takové, že stál a jen se pustil. Tentokrát něco lovil v tašce a začal se s plnýma ručkama zvedat a prostě stál:o)

A dnes poprvé "skákal" do bazénu. Posadila jsem ho na kraj, nožičky nad vodu a on se naklonil a skočil mi do náruče. Postupně jsem stála dál a dál, až skočil tak, že se potopil a já ho chytala až pod vodou:o)))

A dnes také poprvé jsem Kubu pod vodou "posílala". Na povel se potopil a já ho skrz obruč poslala instruktorce. Máme doma delfínka:o)))

Dmu se pýchou a jsem nekritická, ale přejte mi to:oD

4.10. na moje narozeniny mi pan doktor předepsal po kontrole Proveru na zkrácení cyklu a růstu sliznice. Za dva měsíce se na UTZ bude dívat, jestli roste folík a probíhá ovulace.

Takže tady je náš porod číslo 2 Termín jsme měli přesně na dnešek 5.10. 14 dní před termínem v pátek jsem byla na kontrole v porodnici, monitor byl v pořádku, sem tam nějaká kontrakce se ukázala, já cítila, že se tam rozhodně už něco děje a po vyšetření paní doktorka řekla, že se to tam hezky chystá, otevřená jsem na 2 cm a že se myslí, že to do termínu bude. Ať už začnu pěkně uklízet, dlouhé procházky atd. ať se tomu pomůže. Cítila jsem, že se tam pořád něco děje, tak jsem doufala, že se to třeba běhěm víkendu rozjede. Malýho jsme dali na noc k babičce ale večer to všechno ustalo. Takhle se to opakovalo následující celý víkend celý týden do středy. Od pondělka jsem se každou noc probudila zhruba kolem 2 hodiny ráno bolestma, nemohla jsem sedět, stát prostě jsem chodila po bytě, nakonec jsem vždycky skončila v horké vaně, která to většinou rozehnala a byl klid. Ale stačilo dělat sebemenší aktivitu, jít ven a hned se to zase začalo ozývat. Hlavně jsem pokaždé musela ošéfovat kde kdo je, jako manžel, babička...abych mohla udat Fildu na hlídání. No ve středu navečer jsem byla domluvená na návštěvu ke kámošce, pote co jsem tam přijela jsem opět propadla panice, protože se to opět fest ozvalo. Pak to zase přešlo takže poplach zrušen. V noci ve 2 ráno mě jako obvykle vzbudily bolesti a říkala jsem si v duchu, já už se nenechám rozházet, měřit to ani nebudu ale stejně mě to nutilo to hodně rozdýchávat chodit a byly fakt intenzivní. Když jsem to začala měřit tak to vycházelo po 6 min a ob jednu po 3 minutách. tak jsem si říkala no jasně zase nepravidelný poslíčky. Vlezla jsem do horké vany a měřila jsem po 3 minutách - tak jsem si říkala, to je přece blbost začínat po tak krátkých intervalech, no ale v 5 jsem radši zavolala mamce, ať radši dojede, že je to možná zase planech poplach ale že nevím.Manžel po ni jel, já se mezitím pobalila už jsem to musela fest rozdejchávat spíš jsem dělala takový pohyby, že jsem se opřela o linku a dělala jsem jako kliky ve stoje - no to musel být pohled.. No v 6 jsme vyrazili do porodnice, byla jsme tam kolem pul 7, natočili mi monitor a PA říkala že tam jsou nějaký kopečky, ale zase ne moc po sobě tak že uvidíme, že mě vyšetří pan doktor. Tak  mě vyšetřil pan doktor a říká mě, jste otevřená na 8 cm za chvilku porodíme. No já na něj koukala jak zjara! Pak se mě PA ptala jestli chceme nadstandart tak jsem říkala, že jo a ona mě začala přemlouvat, že je to zbytečný že jako za chvilku porodíme. No mě to furt nedocházelo, byla jsem z toho uplně v šoku že by to mělo být tak rychle. Musela jem se v duchu usmát když jsem šla na ten porodní box a míjela jsem hlouček sestřiček a PA které byly nastoupené na směnu a teď si mě tak všechny prohlíželi a jen jsem slyšela, hmmm 8cm, šikovná 🙂) tak jsem si říkala v duchu dobrý co? 🙂 Na boxu jsme dostali přidělenou úúúžasnou hodnou mladou porodní asistenku studentku 3. ročníku a k ní  zkušenou taky hrozně hodnou PA. Byly na mě moc příjemné, hodné, nikam mě netalčili , všechno v klidu, ať jdu do sprchy no a že píchneme vodu a porodíme. No a já jim říkala, že mi to furt nedochází, že budu mít dvě děti, že to ještě píchat nebudeme....no tak naměřili srdíčko mimča, říkali že je vše v pořádku tak jak chci, takže jsem si to ještě asi o 15 minut protáhla protože jsem se na to fakt zatím necítila. No a domluvili jsme se, že v 8,15 tu vodu píchneme. Tak jsme ji píchli a mohla jsem začít tlačit. Myslím že to bylo tak na 3 kontrakce vždycky po 2 zatlačeních a malá byla 8,25 na světě 🙂. Hned mi ji dali n břicho, byla hrozně příjemné teploučká 🙂. Pak jsme porodili placentu, natrhla jsem se, takže šití - to bylo teda docela dost nepříjemný ale dobrý. Oproti prvnímu porodu mi přišlo, že by bolesti byli menší, že jsem pořád čekala , že ty kontrakce zesíli, ale co bylo horší ta bolest po porodu a zavinování dělohy. Fakt jsem si první dva dny nechala dávat algifen kapky, protože to fakt fest bolelo. Teď už jsem 2 dny, břicho u kojení už ani nebolí, za to bradavky pořád, ale to ktomu prostě patří. Malá je moc hodňoučká, jen si každej den nebo spíš noc střihne nějakou řvací 2 hodinku, ale já mám hodně mlíka, ona bohužel moc nebrká takže ji to pak trápí v bříšku. To musíme vychytat. Už jsem nakoupila olejíček na bříško, Sabíka tak kapem a masírujem 🙂   Uf to jsem se rozepsala, ani nevím jestli to bude nějak záživný..

V roce 2007 jsme si koupili byt. Sice na sídlišti a na šílenou hypotéku, ale po rekonstrukci, skoro 75 m2, krásný, světlý, velká lodžie, okna na obě strany domu.

S bytem přišla krásná kuchyň, i když vybírat ji já, rozhodně bych nevolila odstín třešeň/kalvádos. Stejně tak ne plovoučku v podobném odstínu. Mám ráda světlé dřevo. Kuchyň a obývací pokoj tvoří krásný otevřený prostor a umožňuje to, co jsem vždycky chtěla: ráda vařím pro návštěvy a když přijdou a já nemám hotovo, mohu vařit a přitom se s nimi bavit a ne být jako Popelka zavřená v kuchyni. A šestimetrové jižní okno kompenzuje tu tmavou barvu kuchyně a podlahy. Koupelna má rohovou vanu, zrcadlo přes celou stěnu, což oceňuji zejména, když lezu do/z vany - bílá hrošice jde brát lázeň. Ale má to stejný účinek, jako svého času nápis na ledničce "Nežer!!!", tedy veškerý žádný. Obklady se snaží evokovat řecké lázně, včetně tří Grácií. Taky bych je tam nedala, ale což, koupelnu kvůli tomu hned překopávat nebudu. Je světlá a čistá a to mi momentálně stačí. Za pár let to uděláme jinak.

Zařídili jsme si ho tak, aby se to líbilo a vyhovovalo nám, i když lidé pohybující se v oblasti designu by nejspíš skřípali zubama a mnohý samozvaný arbitr by ohrnul nos. Knihovny IKEA Expedit, starý kulatý rozkládací jídelní stůl a židle z první republiky, který je nenahraditelný, když pořádáme kulinářské párty, starý rozkládací gauč, který vypadá tak strašně, že na něm pořád musím mít přehoz, abych ho neviděla, ale je neuvěřitelně pohodlný a jak se na něm spí - kam se hrabou naše supervysoké moderní matrace. Ke gauči je i konferenční stolek. Stejně strašný, ale přehoz přes něj jde těžko. Oboje jsme dostali od kamarádky, abychom alespoň něco měli, "než si pořídíme nové". Dost velkou část obýváku zabírá "pět švestek", jak říkáme sedacímu vaku Sakypaky. Také tam máme "bobíka" což je něco z IKEA. Koupili jsme to v levném koutku a nevíme úplně přesně, co to je. Odhadujeme, že buď velká podnožka, nebo nějaká součást gauče. Každopádně to bylo za hubičku koupeno jako místo, které bude patřit Hopce, aby neskákala na gauč. Prdlačky. Hopka na to prdí, ale každý, kdo přijde, si na to okamžitě sedne.

Z jednoho pokoje jsme si udělali ložnici, z druhého pracovnu/šatnu. A postupně jsme byt dovybavovali a nahrazovali provizorní věci. Vzhledem k tomu, že jsme vše museli zaplatit vlastními penězi, šlo to pomalu, ale šlo to a to větší radost jsme z výsledku měli radost. Nejdéle nám trvalo, než jsme vybrali novu sedačku. A stolek, protože měl ladit se sedačkou. Konečně jsme našli to pravé. A nekoupili, protože jsem zjistila, že jsem těhotná a finanční plán byl přehodnocen a peníze se začaly strkat z pochoptelných důvodů jinam.

Takže krásný byt, možná trochu chaoticky zařízený, ale zabydlený a my jsme byli s výsledkem spokojeni. Ale v létě loňského roku to začalo. Bylo třeba dát dohromady dětský pokoj. Takže zrušit špajz, do bývalého špajzu přesunout pracovnu. Mohu vřele doporučit - není nad to, když 12 m2 přesouváte do 3 m2. Kde vám ještě z původního uspořádání zbyla dvě horská kola. Ale po odhodlaném selektivním eliminačním procesu se povedlo. NASA koutek byl na světě. Ze začátku jsem měla strach tam chodit, protože jsem si tam připadala jak ve Vesmírné odysee a čekala, kdy se z těch všech krabic a drátů a monitorů ozve "HELLO, DAVE". A dali jsme se do pokojíčku. Trvala jsem na tom, že pokojíček musí být do porodu hotov, protože vím jak to chodí: to se udělá "až" a nakonec svatý Až nikdy nedorazí. I to se nám povedlo. Jen záclony a povlečení košíku jsem viděla až po návratu z porodnice, ale bylo to tam.

A bylo to moc hezké a já si říkala, jaká je to paráda, máme hotovo a je to fajn. Věci mají své místo, ne všechno úplně ladí, ale jsou to věci pěkné, kvalitní, neponičené. Sice to minimálně dvakrát týdně vypadá jako v prádelně, ale co, to k mimi patří. Jenže pak se z našeho malého hodného ležícího miminka stal meloun na gumicuku a bylo po ftákách.

Dnes jsem se dostala k tomu, aby jsem popsala můj porod Kristýnky.

Začalo to návštěvami v porodnici, když mě můj gynekolog odeslal do porodnice na monitory, jaké bylo moje překvapení, když mi paní dr. řekla, že malá má váhový odhad 3,5 kg a to v 38 tt. Dva týdny do porodu a malá má váhu jako moje první dcera, když se narodila. Vím, že druhé dítě bývá větší ale zase o tolik to jsem teda netušila.

Tak po tomto šoku jsem si přála aby už šla ven...na další kontrole jsme se s paní dr. domluvili na tom, že když to do 23.9. nebude tak se domluvíme na vyvolání porodu. Když jsem přišla na kontolu, natočili mi monitor, malá byla tak akční, až jí tep skákal kolem 180-200 no mazec asi vycítila, že je mamka nervózní. Tak nás pozvali za dvě hodiny na kontrolní monitor s tím, že když bude dobrý tak druhý den v 7 ráno mám nástup do porodnice na vyvolání. Krček byl nachystaný malá dostatečně velká tak neviděli komplikace. Monitor dopadnul dobře tak jsme se těšili, že 24.9 se nám narodí další dcerka.

24.9 ráno jsme nastoupili do porodnice Bohunice Brno. Natočili další monitor a přijali mě na porodní box. V 9 hodin mi PA zavedla tabletku na vyvolávání porodu a začali kontrakce. Ze začátku to bylo ještě dobrý dali se rozdýchat a byli jsme celkem v klidu. Dostala jsem klistír a hnedka se kontrakce začali prodlužovat a byli po 2 min. Zalezla jsem do sprchy a manžel mi krásně masíroval teplou vodou kříže co mi hodně pomáhalo. V půl 11 mi PA praskla vodu a začal masakr motorovou pilou 🙂 Manžel masíroval záda a pak jsme šli opět do sprchy tam jsme udělali trochu potopu ale kontrakce se dali snést ve sprše. Nakonec jsme si šli zase lehnout a už to netrvalo dlouho.  PA přišla skontrolovat jak jsme na tom a manžel se ptal kdy to tak asi vidí a ona že do hodiny... no odešla a asi za pár minut jsem křičela na manžela a´t jí pípne, že už cítím jak jde hlavička. Přiběhla a opravdu už mě jen trochu upravila postel a šli jsme na to. Začala jsem tlačit a asi na potřetí jsem porodila hlavičku. Další dvě zatlačení a malá byl 12,20 hod. na světě.

Já byla štastná a hooodně unavená, manžel přestřihl pupeční šnůru a darovali jsme pupečníkovou krev a pak jsem se konečně uvolnila, když mi dali malou na bříško. Najednou začali kolem mě lítat, já nevěděla co se děje ale začala jsem jim hodně krvácet - stráta 700 ml. Nemohli mi napíchnout žílu, nakonec se jim to povedlo a dostala jsem něco na zastavení krvácení a glukózu a oxitocin na zatažení dělohy. Mezitím si manžel povážil a poměřil Kristýnku která vážila 3830 g a měřila 52 cm. Pak jen porození placenty a šití a už byl klid. Malá se krásně přisála ještě na sále a pak jsme se ještě hodně mojkali než pro ni přijela sestra a odvezla ji na kontrolu na novorozenecké. Já ještě odpočívala, a pak mě převezli na oddělení šestinedělí.

To je v kostce vše jsem ráda, že ačkoliv byl porod bolestivější než první ale byl krátký a máme z něj krásnou zdravou holčičku.

tak to už sem všude pěkně nateklá🙂))to jsou nejnovější fotečky,,,a aktuální je ta 3 od shora...

Opet jsem musela zkouknout Poppy - na ultrazvuku ve sve pracovne uz jsem nasla rychle cerny pelisek s hybajicim se miminkem, asi 7.5 cm dlouhym. Jupii.

Ale jak je mozne mit v sobe skoro 10 centimetroveho clovicka, ktery si ve mne hopsa a tleska, aniz by neco bylo videt nebo citit?!?

A kolik z meho sveta Poppy vnima? Dnesni bilance na mem oddeleni s jednim umrtim a jednou reanimaci umirajici pacientky prece neni pro drobecky...teda aspon doufam, ze moje zamestnani neprivede Poppy k zivotnimu snu stat se pohrebakem 🙂

Rozhovor dvou dětí v bříšku (neznamý autor)

 V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:
 Věříš v život po porodu?
 Určitě. Něco po porodu musí být. Možna jsme tu hlavně proto,
 abychom se připravili na to, co bude pak.
 Blbost, žadný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
 To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady.
 Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
 No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je
 směšny! Živí nas přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: život po porodu je
 vyloučen - pupeční šňůra je už teď moc krátká.
 Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než
 jsme tady zvyklí.
 Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život
 končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.
 No, ja přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale
 každopadně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
 Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?
 No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom
 vůbec nebyli.
 Tomu nerozumím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že
 žadná není.
 No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, nebo
 cítit,jak hladí naš svět. Víš, ja si fakt myslim, že opravdový život
 nas čeká až potom...

Stejně jako se na mě svého času hrnuly otázky, jestli "kojíme", začaly se teď hrnout otázky, jestli "znakujeme".

Jsem tvor od přírody líný. Navíc zastávám názor, že pokud by měl člověk znakovat, nedala by mu Matka Příroda dar řeči a sluchu. Přečetla jsem si toho o znakování dost a mám jednu, dle mně dost opodstatněnou, obavu - pokud bude mé dítě od přírody líné po mně, nerada bych se dožila toho, že v určitém období bude raději znakovat, než se snažit mluvit. Takže znakování přenechám těm, ke kterým se Matka zachovala macešsky a tyto dary jim, bohužel, upřela. Ale také chápu, že někdo to pro své dítě považuje za přínos a znakovat ho učí. Pokud si v budoucnu bude chtít osvojit klasickou znakovou řeč, tak mu v tom nebudu bránit, stejně jako bych mu nebránila v osvojování angličtiny, němčiny, čínštiny a jakéhokoliv jiného jazyka. Jen doufám, že ji nikdy nebude potřebovat kvůli vlastnímu handicapu.

I když vlastně jeden znak Kubíček ovládá - dělá pápá. A "fakáče" se naučí nejspíš už ve školce. A to mu dle mně co do znakování pro život stačí...

menstruace nedorazila, špinění žádný, zkouším tedy testíky a čárky tmavnou :o))))))))))

Ambulantní porod

Ambulantní porod znamená, že žena odchází s dítětem několik (2-24) hodin po porodu, který se odehrává v porodnici, domů.

Je to jakýsi mezistupeň mezi klasickým porodem v porodnici a domácím porodem. Podmínkou pro toto brzké opuštění zdravotnického zařízení je bezproblémový fyziologický porod a nekomplikovaný zdravotní stav matky a novorozence.

Ve světě je tento postup vcelku běžný, v některých zemích dokonce standardní, protože pokud je celý systém dobře nastaven, zajištěna veškerá péče o matku a dítě i v domácnosti, může mimo jiné ušetřit nemalé peníze ve zdravotnictví.

V ČR se k AP staví většina porodníků a pediatrů odmítavě. Odvolávají se na metodický pokyn MZ ČR, který doporučuje, aby novorozenci zůstali pod dohledem lékařů alespoň prvních 72hodin. Z právního hlediska, ale tento pokyn není závazný a brzkému odchodu domů ale nic nebrání.

Jak vypadá ambulantní porod.

Psala mi kamarádka. Má synka, po Vánocích mu budou 3 roky. Neuvěřitelně mluví a má fantastickou slovní zásobu (to říkám já, ne ona:o)) Podělila se se zážitkem z poslední doby. A já ho předávám dál, protože mě moc pobavil a takových věcí je poslední dobou poskrovnu:

Komu z Vás jsem to ještě nelíčila, tak historka, která mě fakt dostala: Co malý v nemocnici nejvíc nesnášel bylo, když mu paní Dr. s pomocí špachtle hleděla do krku. A takhle jednou sedí v nemocnici na nočníčku, hledí zadumaně do země a dí: „Oni mě zničej, ty doktorky, oni mě úplně zničej těma špachtlema… „ Tak jsem zúčastněně řekla „Mhm“ a na víc jsem se nezmohla…

A já se jí nedivím:oDDD

Když jsem na TT těstu viděla druhou čárku, moje pocity se daly těžko popsat. Po prvním zklamání, mnou spíše zmítal strach a někde v koutku duše i radost, kterou jsem se bála projevit. Každý uzv byl pro mě stres a strach, abych  neslyšela tu hroznou větu, nebije srdíčko. Postupem času jsem začala věřit, že naše miminko je bojovníček a že to všechno zvládneme zdárně až do konce. Jak se mi zvětšovalo bříško stále více jsem si začala uvědomovat, že jsem vážně těhotná a že mi pod srdcem roste nový život. První lechtání v bříšku bylo nezapomenutelné. To o sobě naše holčička dala poprvé vědět a těhotenství  už pro mě nebylo tak imaginární, ale více a více reálné.

Milovala jsem Sabinku už v bříšku, ale až se narodila miluji ji ještě víc. Takovou láskou, že bych za ni i dýchala. Každý její úsměv mě naplňuje neskonalou radostí. Moje srdíčko se chvěje štěsím. Její spící klidný obličej je pro mě jako pohlazení na duši. Její hřejivá kůže, a vůně je pro mě jako ten nejdražší parfém na světě. Je to značka která má jedinečné složení. Její projevující se hlásek je jako ta nejhezčí hudba pro mé uši a i když z té její pusinky někdy vychází pořádny řev, nevyměnila bych to za nic na světě. Její oči jsou obrovské zároveň tak bezelstné, jsou to oči človíčka který ještě nikdy nelhal a nezažil sklamání. Jsou to dvě průzračné studánky, které mi vhání slzy do očí. Dívají se na mě tak zamilovaně když pije z mého prsu nebo když ji hladím. Těma svýma krásnýma očima mi říká jak moc mě má ráda. Je neuvěřitelné, že jsem ji 9měsíců nosila pod svým srdcem je to jeden nepopstatelný nádherný zázrak.

Mít dítě je prostě zázrak. Jeden nádherný jedinečný a kouzený zázrak. Až se mě jednou někdo zeptá co pro mě bylo v životě nejkrásnější tak vím co odpovím. Narození mého dítětě, přivonění k její sladké kůži a první polibek na její čelíčko. To byl ten nejkrásnější zážitek.

Všechny matky jsou bohaté, když milují své děti. Nejsou chudé, ani ošklivé, nestárnou. Jejich láska je tou nejkrásnější radostí.

6. srpna 2010 jsem objevila // a rozhodla se cely vikend vydrzet manzelovi nic nerict a rychle vymyslet prekvapeni na nase dvoulete vyroci svatby 9.8. Bylo tezke udrzet cely vikend moje obrovske nadseni, nedavam znat nadprumerne dobrou naladu (chudak) a nakonec jsem se skutecne neprorekla. Bylo pondeli, rozhodli jsme se vyrazit do hor do nekolika tisic metru nad morem uzit si vyhledy na krajinu a oslavovat. Do vlaku k ledovci jsem s sebou vzala svatebni bilou krabici se zlatou nitkou na povrchu a v ni byla knizka "She´s having a baby and I am having a breakdown" (rikala jsem si, ze ji manzel bude potrebovat na cestu domu 🙂, digitalni test a karticka (i po dvou letech ho rozmazlim pisemnym vyznanim lasky, stastny to muz 😉 Prosli jsme se za slunecneho tepleho pocasi nadhernou horskou prirodou, dali si neco dobreho v svycarsko-americke kavarne a vyrazili zpet k nam. Porad neprisla ta spravna chvile, darek vezu zpet - vecer to musi zachranit. Doma jsme se prevlekli do: on obleku a ja posvatebnich satu. Krasne elegantni premyslime, kam vyrazit - k jezeru nebo do centra? Nakonec me napada jedna exkluzivni restaurace "U capa" (ejhle, i nazev se hodi k tematu dne) - manzel samozrejme nezapre muzskou duvtipnost a nic netusi. Dobre, bude prekvapeni. Nechavame se usadit ke stolu na balkone v prvnim patre nad rekou a vychutnavame si kulinarskou specialitu za kulinarskou cenu. K piti si davam jen nealko, zadne vino. Ale ani to manzu netrklo. Pravda, vino nepiju az tak casto. V rozpolozeni po veceri predavam darek. Manzel si tipuje, ze dostane k vyroci obleceni - golfove tricko...Otvira a objevuje digitalni test, na kterem je "2-3". Je absolutne v soku a ja si uzivam, protoze jeho sok dostava vyssich obratek, kdyz mu vysvetluju, ze "2-3" je pocet deti, ktere asi nejpis cekame. Investice do draheho digitalni testu se vyplatila! Ale milosrdne ho nenechavam mucit se v predstave trojcat a prozrazuju pravdu. Prohlizi dalsi darky a je mu jasne, ze golfove tricko se v nejblizsich mesiscich bude kupovat maximalne jen ve velikostech 56-92. U okolniho stolu pochopili, co se manzel dozvedel a jdou k nam mu blahoprat. Manzel objednava whisky. Do noci si povidame...je to pravda? Nebo jen sen? Jestli ano, nechceme se probudit..

Manzel prichazi po praci za mnou  a na malem ultrazvuku u me na klinice se divame na Poppy. Nejsou videt detaily, ale je tam - nas 4 centrimetrovy poklad. Vikend je zachranen 🙂

Bohuzel musim na vikend do prace, jako kazdy vikend je to jedna velka stresova terapie. V nedeli jsem tam zase 14 hodin bez prestavky - dva pacienti dekompenzuji, jeden musi na JIP. Jsme tam s kolegyni, ktera je cerstve po promoci a casto musim zachranovat situaci. Ani pacemaker neumi nastavit! Jsem castecne nastvana - presto, ze jsem primarovi ve stredu oznamila me tehotenstvi, nezaridil zadne ulevy, takze drina ve stylu tretiho sveta pokracuje. Snad to Poppy nevadi. No asi vadi, protoze citim podbrisek a jsem nachlazena, takze zustavam tri dny doma.

Uz nemuzu vydrzet cekani do dalsiho ultrazvuku! Potrebuju vedet, ze Poppy je v poradku. Hned. Premyslim, ze si zaridim nekde sono navic - zavolam svoji doktorce a reknu ji, ze nemuzu vydrzet? Jsem silena. Nakonec me napada kolegyne Eva, ktera dela angiologicky ultrazvuk. Po praci pred 19 hodinou se po "nekonecnem" cekani vydavam do jeji ordinace. Ma dobry pristroj, takze Poppy je skvele videt: ma uz 3,7cm a srdicko bije jako o zavod. Uf. Dokonce si pro svoji netrpelivou maminku zaplavalo ve svem mini pelisku a zahybalo rucickami. Milacek nas.

Mam pocit neskonaleho stesti a volam manzelovi, ktery ma take ocividnou radost. Narozdil ode me si je od zacatku jisty, ze vsechno je v poradku, a tak nevaha a postupne rika nasi novinku svym kamaradum. Cert vem cekani na 12. tyden. Ja chci byt taky chlap a ne emocionalni ustrasena tehule! Uvedomuju si, ze se vlastne take obrovsky tesi a  je stastny.  Od ted uz me nedesi zadne pichani ani bolest na MS.

Časový harmonogram průběhu Vašeho těhotenství s přehledem vývoje dítěte

Již v okamžiku splynutí vajíčka a spermie je rozhodnuto o pohlaví dítěte, barvě očí, barvě vlasů, tělesné výšce a dalších geneticky podmíněných znacích, které budou právě počatého člověka provázet životem.

Předpokládané datum porodu: 23.2.2010

• 1. den (3.6.2009) – početí – splynutí dvou pohlavních buněk vajíčka a spermie.
  
  
• 1. týden  (3.6.2009) – následuje rýhování vajíčka – dělení buněk a tím vytvoření embrya dvou, čtyř – buněčného, více buněčný zárodek (embryo) se pak nazývá morula a prochází stádiem blastuly a nakonec gastruly.
  
  
• 7. - 11. den (9.6.2009) - Pohybem řasinek ve vejcovodu je zárodek unášen do dělohy, kde se zanoří, dochází k tzv. nidaci.
  
  
• 11. - 13. den (13.6.2009) - od početí lze rozlišit základ placenty a zárodku. Začínají se objevovat předchůdci budoucích orgánů a tkání.
  
  
• 14. - 15. den (16.6.2009) - od početí většinou dochází ke ztrátě menstruace, což bývá pro maminku signálem k provedení si těhotenského testu.  
  
  
• 21. den (23.6.2009) -spojí se velké cévy v oblasti hrudníky a vytvoří se primitivní srdce, kterézačíná bít. Zárodek měří asi 3 mm. 
  
  
• 25. den (27.6.2009) - zárodek měří 3,5 mm, má všechny orgány: srdce, kůži, centrální nervový systém, játra, plíce, střeva a pohlavní orgány. 
  
  
• 5. týden (30.6.2009) - zárodek je 7-8 mm dlouhý. Vytvářejí se obratle. Srdíčko již pumpuje krev k játrům a k hlavní tepně. Na končetinách jsou zřetelné základy pro prsty. 
  
  
• 6. týden (14.7.2009) - srdce tepe 140-150krát za minutu. Vyvíjejí se čichové a chuťové smysly. Vznikající mozek zpracovává první impulsy. Zárodek měří asi 15 mm. 
  
  
• 7. - 8. týden (21.7.2009) - všechny orgány jsou založeny, vnitřní orgány, pohlavní orgány, oční víčka, prsní bradavky. Plod hýbe rukama i nohama, na kterých jsou již vytvořeny prsty. Vytváří se prvnínervové dráhy. Vyvíjí se smysl pro rovnováhu. Zárodek přijímá ze svého malého okolí informace o poloze v děloze, o tlaku na své tělo nebo o rozdílech teploty. Jsou tedy vytvořeny předpoklady pro první zaznamenávání impulsů a zkušeností. Při ultrazvukovém vyšetření lze pozorovat jak se plod pohybuje, ohýbá kolena, otáčí hlavou, dělá kotrmelce. Měří 3-4 cm. Na konci 8. týdne se ze zárodku (embrya) stává plod (fetus).
  
  
• 9. týden (4.8.2009) - podstatně se zdokonaluje schopnost dítěte zaznamenávat vlivy svého okolí v matčině břiše a také schopnost pohybovat se. 
  
  
• 10. týden (11.8.2009) - dítě si dokáže docela šikovně počínat s paží i s rukou. Samostatně pohybuje loktem a zápěstím směrem k sobě nebo od sebe a dovede hýbat palcem. Objevují se i malé nehtíky.
  
  
• 10.-11. týden (11.8.2009) - je již možno rozeznat pohlaví dítěte.
  
  
• 12. týden (25.8.2009) - plod je dlouhý 9 cm.

Končí 1. trimestr

• 4. měsíc (22.9.2009) - Ve skrčené poloze přibližně 14 cm velké tělíčko začíná fungovat jako samostatný, i když na matčině organismu závislý systém. Také krevní oběh je už uzavřený. Dítě si vyvinulo vlastní regulaci. Jeho tělo již dokáže zvládnout a vyrovnat se s problémy látkové výměny, kterým je vystaveno např. s tím, že je matka nemocná nebo příliš unavená. 
  
  
• 16. - 17. týden (22.9.2009) měří 16 cm. Tělíčko a končetiny, kostra a orgány jsou už do detailů vytvořeny. Dítě slyší tlukot matčina srdce, její hlas a vnímá již i zvuky z blízkého okolí matčina těla. Zvuky, které dítě v matčině bříšku slyší, mohou tak, již od této chvíle, pozitivně či negativně může ovlivnit jeho psychický vývoj. Negativně ho může ovlivnit např. příliš hlasitá hudba nebo hlasitá hádka. Naopak pozitivně púsobí melodická nepříliš hlasitá hudba. Bylo zjištěno, že děti, které již v matčině bříšku poslouchaly určitou skladbu, reagovaly pak na ni pozitivně i po narození.
  TIP: Pouštějte svému budoucímu miminku nějakou skladbu, nebo zpívejte písničku již v období před narozením. Takováto skladba nebo písnička, pak na miminko po narození, působí jako ukolébavka. 
  
  
• 5. měsíc (20.10.2009) - srdce silně a hlasitě tluče, je stetoskopem dobře slyšet. Stejně tak výrazné jsou i pohyby, které teď maminka může znatelně cítit. Začínají růst vlasy i řasy a tělo je pokryto mastnou vrstvou, která chrání jemnou kůži. Už měří asi 27 cm.
  
  
• 24. týden (17.11.2009) - Plíce se vyvinuly natolik, že už může dýchat. Prozatím se jeho dýchací ústrojí plní plodovou vodou. Plod je 30 cm dlouhý a váží asi 600g.