Značka Kinderkraft minulý rok uvedla na trh model Everyday, který jsme měli možnost testovat. Nyní přichází s další multifunkční a cenově dostupnou novinkou. Jde o skladný a ještě lehčí kočárek Kinderkraft Nea.

Kočárek Nea od Kinderkraft

Kočárek Nea je vhodný od narození do 3–4 roků nebo do 22 kg hmotnosti dítěte. Zaujme designem a snadnou manipulací. Její velká gumová kolečka (tzv. bezúdržbová), která jsou plněná pěnou, mají kvalitní odpružení a tlumení nárazů. S nimi snadno překonáte obrubníky i nerovné chodníky ve městě, nicméně zvládnou i terén na vesnici.

Všeobecné informace o kočárku Kinderkraft Nea:

• Cena: Dvojkombinace cca od 14 300 Kč, cena trojkombinace není v době vydání tohoto článku ještě známá.
• Věkové rozmezí: Od narození do 3–4 roků (max. 22 kg váhy dítěte)
• Vnitřní rozměr hluboké korby: 80×40 cm
• Průměr koleček: Přední – 20,3 cm, zadní – 30,4 cm
• Nosnost sportovního sedadla: 22 kg
• Nosnost nákupního košíku: 5 kg
• Rozměr ve složeném stavu: (vך×d v cm): 67×60×47 cm
• Čištění: Praní v pračce na 30 °C

Kdykoli někde zmíním, že se moje děti učí v domácím vzděláváním, jednou z nejčastějších reakcí – a po covidových lockdownech obzvlášť – je nějaká variace na: Páni, na to bych neměla nervy, mně to stačilo za covidu. Spousta lidí si domácí školu představuje jako z Máši a medvěda, kde medvěd pro Mášu vyrobil dřevěnou lavici a pak střídali předměty a měli i zvonek, který ohlašoval přestávky. A jiní lidé naopak domácí vzdělávání spojují výhradně s unschoolingem a domnívají se, že doma s dětmi nic neděláme. Ani jedno z toho není zrovna typický obraz domácího vzdělávání, ale pro přesnost připusťme, že i tak může domác vzdělávání vypadat. Domácí vzdělávání má totiž tolik podob, kolik rodin se pro něj rozhodlo 🙂

- Začnu od té představy, která vychází z toho, jak se doma rodiče s dětmi učili během covidových uzavírek škol. Ano, i tak může domácí škola vypadat. Kmenová škola poskytne veškeré materiály, učebnice, pracovní sešity a časový rozvrh, kdy má být které učivo probráno, při přezkoušení je pak dítě testováno, že zvládlo látku jako jeho spolužáci ve škole. Jediný rozdíl je v tom, že dítě nechodí do školy, ale učí se doma. Jsou rodiny, které v takovémto režimu pracují. Není to ale to, co si většina domškoláků představí pod pojmem domácí vzdělávání, protože jeho smysl není jen  v tom učit se doma, a ne ve škole. Připadá mi, že nejčastěji to takto mají rodiny, které s domácím vzděláváním začínají a pro nedostatek informací se zapíší v kmenové škole, která s domácím vzděláváním nemá zkušenosti. Samozřejmě je výhoda, že lze postupovat částečně indvividuálním tempem podle ptřeb daného dítěte a volit formy práce, které mu vyhovují. Většina rodičů si ale představuje volnost a svobodu mnohem větší. To individuální tempo totiž vidíme ne v řádu hodin či dnů (dnes ti to nejde, zítra to ještě procvičíme), ale mnohem delší. Mojí dceři třeba nešlo čtení, nedařilo se jí spojovat písmenka do slabik. Tak jsme se k němu vrátili až po půl roce, když projevila zájem - a během dvou měsíců přešla z čtení písmenko po písmenku na čtení po slabikách a během pár měsíců četla plynule. V klasické škole by ale v pololetí na čtení pohořela...

Mnoho škol navíc při testování primárně zjišťuje, co dítě neumí a kde má mezery. To, co dítě umí, je bráno jako samozřejmost, však to se přece naučit mělo. Ale to, co neumí, je problém, nesplněná kritéria. Ve svobodném a portfoliovém přezkušování, o kterých budu ještě mluvit, jde naopak o prezentaci toho, co dítě umí, co mu jde, co ho zajímá a baví. Rodič i dítě mají k dispozici rámcové vzdělávácí plány a znají penzum vědomostí dovedností, které má dítě během vzdělávacích cyklů zvládnout, ale nepředstavují pro dítě stres. (nebo tedy alespoň nemají ho představovat).

Takováto podoba vzdělávání je spíše než domácím vzděláváním jakousi variantou individuálního vzdělávacího plná. Ten školy sestavují napříkld pro sportovce nebo dětké herce, kteří se kvůli sportu či práci nemohou plnohodnotně účastit školní docházky.

- Na opačném konci spektra možností domácího vzdělávání je unscholing. K tomu je potřeba říci a) domácí vzdělávání nerovná se usnchooling, b) unscholing je v České republice nelegální, c) unschooling nerovná se, že se dítě neučí a nic nedělá. Je zbytečné, abych do tématu unschoolingu zabředávala hluboce, protože vše má velmi přehledně a pochopitelně sepsáno Zdeňka na https://www.svobodauceni.cz/clanek/jak-delate-ten-unschooling-v-cr/. Tak jen velmi stručně: unschooling vychází z názoru, že život sám je učení a přináší dítěti tolik příležitostí k učení, že není potřeba předkusovat mu jej do podoby předmětů a povinného učiva. Rodiče, kteří takovým způsobem s dětmi fungují, pak mají zkušenost, že děti, kterým je ve vzdělávání dána svoboda, se učí a pracují s velkým zápalem a naprosto samostatně se dokáží naučit vše, co potřebují. Jak jsem již řekla, v ČR je takovýto přístup nelegální, dítě musí být zapsáno v kmenové škole a podstupovat přezkušování - volba školy je ale na rodiči, takže volnost v rámci systému je volná a s jistou mírou schopnosti proplouvat systémem to možné je.

Ale dokonce i unschooling v tom laickém chápání, že dítě nemusí dělat nic, některé rodiny praktikují. Čtu o tom u rodin, v nichž děti do domácího vzdělávání přešly na zákaldě špatných zážitků ze škol. Tak se dítě musí nějdříve zbavit trápení, která si ze školy přineslo, aby se mohlo začít učit svobodně, z vlastního rozhodnutí, radostně. Takové děti opravdu někdy i několik měsíců nedělají vůbec nic. Tedy, "nic", co škla vnímá jako užitečnou vzdělávací činnost. Každému, kdo má děti, je asi jasné, že úplné nic děti dělat nedokáží 🙂 A užitek pro budoucí život dítěte lze najít v ledasčem, nejen v osvojování si školní látky.

Byli jsme 12 dní na luxusní dovolené v Turecku. Od tchýně jsme dostali jako dárek k 10. výročí. Nebylo to jen all inclusive, ale ultra inclusive a v 5* hotelu 😀  Takže to bylo i pro děti, nepřeberné množství jídla, kids corner s dobrotama každý den. Vynikající ovoce a zelenina, kterou pěstují v okolí no a my tady ve střední Evropě si o ní můžeme nechat zdát. Náš (skoro) roční Toník se tam samozřejmě, stejně jako my, neskutečně rozežral 😀 A já ke konci dovolené už přemýšlela, že to je vlastně docela průšvih, protože nevím, kdo toho tvora doma nakrmí 😀

No a shodou okolností to vyšlo, že už na dovolené mi psali z MK, že jsem byla vybraná na testování. Takže když jsme přijeli, bylo super, že tu na mě čekalo několik skleniček Sunaru BIO na testování.

Takže Sunar měl hodně těžký úkol. Zaujmout rozežrané dítě. Já byla ráda, že je tu mám, protože klasika, po příjezdu kuchyň a lednice totálně vymetená. A to je k nezaplacení tu mít něco hlavně pro dítě. A co víc, ne "něco". Ale když jsem otočila skleničku, zjistila jsem, že takhle bych Toníkovi uvařila i já. Teda kdybych sehnala takové suroviny 😀 a tady to má samozřejmě všechno certifikát. Dělám (i na RD) v jedné velké potravinářské firmě, tak vím, že když se dělá něco pro děti, je to fakt kontrolované a nejde to občůrat co se týče kvality, jak si spoustu lidí pořád myslí.

Toník s náma už jí naše jídlo nějaký pátek. U prvního dítěte tohle přišlo o dost později, ale jednoduše nemám kapacitu. Pracující matky pochopí. Takže já pořád nějakou tu skleničku v zásobě doma mám. Jednak když jímě něco, co bych mu ještě nerada dala. Nebo prostě pro mě je to spása na cesty. Mít to po ruce (ehm a klíďo mu to dám studený 😀 )

No a zpátky k testování. Nejdřív jsem každou příchuť ochutnala já - světe div se, chuť byla vážně vyvážená, žádný prapodivný hmoty. Vážně moc dobrý a bez soli! Prostě ono to jde 🙂 No a pak Toník...ten to zblajznul raz dva. Evidentně mu to taky sedlo. Byly tam velké kousky akorát, mohl u toho ideálně trénovat kousání těma 4 klama, co má. A proce taky akorát 🙂 Už se nedožadoval dalšího, takže evidentně syté.

Takže závěr. Já se hlásím jako pravidelný zákazník. U nás na maloměstě je nekoupím, ale máme za rohem Alza box, takže objednávám hned něco do zásoby a budu prostě vědět, že se kvalitně a dobře nají. Není to jen nálepka BIO - to mě až tak nevzrušuje. Ale vím, že tam není nic, co by tam nepatřilo. A budu to mít prostě po ruce. Díky Sunare, Díky koníku...