Na základě podezření na podvod uživatelkou @adelasik74 , která si vytvořila duplicitní nicky @adapetranova @agatha1993 @barunkkka @gabinkkka @gabinkkka1 @jitulkavolna @kaculkkka @sevcikovakata @terezkamala @zemankajira @andulaaakkk @martinkaw @sarkahajnova @eeemilka @blomerka @lochnicka @adriankakk jsem shromáždila všechny dostupné informace z naší stránky. Pokud s ní máte nedořešený obchod i vy, přidejte prosím komentář pod tento článek. Je šance na podání hromadného trestního oznámení.

Seznam používaných nicků:

• adelasik74
• adapetranova
• agatha1993
• barunkkka
• gabinkkka
• gabinkkka1
• jitulkavolna
• kaculkkka
• sevcikovakata
• terezkamala
• zemankajira
• andulaaakkk
• martinkaw
• sarkahajnova
• eeemilka
• blomerka
• lochnicka
• adriankakk
• veeeruskav

Obchody (nicky), které evidujeme jako nevyřešené:

• @meriamonk - 2499.-
• @evali - 2499.-
• redzebka@seznam.cz - 2499.-
• @jituska86 - 250.-
• @zdeenula - 250.-
• @amala17 - 250.-
• katka.sebkova@email.cz - 140.-
• @katka27121980 - 2500.-
• hrdinka26@seznam.cz - 2500.-
• irousid@centrum.cz - 400.-
• martina.t33@seznam.cz - 250.-
• @nikolkanikolka - 150.-
• @jujatko - 100.-
• @frndafrrr - 97.-
• @amcaamalka - 2450.-
• @misha89 - 1000.-
• @zaparice - 699.-
• @brta - 2099.-
• @janica_001 - 420.-
• @palous - 220.-
• @anyretak - 2800.-

Číslo účtu, které používala:

Nejvíce nehod se batolatům stává doma. Abyste tomu předešli, vybavte svůj byt pro příchod zvídavého průzkumníka klidně ještě před porodem. Jen tak zůstanete klidní, až se vydá na obhlídku svého panství. Zabezpečení proveďte na jeden zátah. Nečekejte, až se vaše dítě o něco odře, nebo na sebe něco shodí. Možná to bude znít divně, ale zkuste si kleknout na všechny čtyři a prohlédnout si svůj příbytek z perspektivy dítěte. Jen tak pochopíte, kolik lákadel a nástrah tady na něj čeká.

Zásuvky

Jedna z nejnebezpečnějších věcí v domácnosti. Malý zvědavec se s velkou pravděpodobností bude snažit strčit své prstíky do těch zvláštních dírek ve zdi. Nedej bože bude toužit je ochutnat. Takovému neštěstí zabrání možná nejpoužívanější produkty pro bezpečnost dětí, ochranné kryty na zásuvky. Pomohou ale jen pod jednou podmínkou, musíte je používat opravdu důsledně.

Schody

Pokud máte v bytě či domku schody, nemělo by se k nim vaše dítko ani přiblížit. Pomůže vám bezpečnostní zábrana na schodiště, která výlet malého větroplacha utne už v zárodku. Zábrany můžete použít i do chodby a dveří. Prostě kdekoli, kam se batole bez vašeho dozoru nesmí zatoulat.

Skříně a další nábytek

Setkaly jsme se náhodou. Obě jsme si na víkend vyjely do rodného města a obě jsme si vyrazily na podzimní procházku. Neviděla jsem ji snad deset let. Bývaly jsme kamarádky na střední. Pak se z Marie stala vegetariánka a šamanka, poté veganka a andělská terapeutka. Povila tři dítka, vystudovala akademii alternativní medicíny, strávila půl roku v pralese se svým guru a odstěhovala se s manželem na samotu u lesa, kde chová (ale nejí) kozy, ovce a pěstuje spoustu mně neznámých plodin.

"Ty nemáš děti?" zděsila se Marie. "Ale to je strašná škoda! Děláš pro to vůbec něco? Abys otěhotněla?" Kdybys, milá alternativní Marie, věděla, kolik hormonů mi průběžně koluje v těle, tak to s tvojí přírodně založenou bytostí šlehne. Marie hbitě ze záhybů dlouhých duhových šatů vytahuje tmavou lahvičku. "Jantarová voda. Ta tě pročistí. Do půl roku jsi těhotná!" zvolá Marie. Přepočítá děti a zmizí v melancholické říjnové mlze. Kdybych v ruce nedržela lahvičku se zázračnou vodou, tak to celé považuji za podivný sen... No co. Co bych nezkusila jantarovou vodu. Zkusila jsem již mnohé. IVF pro mě bylo, až do letošního jara, neakceptovatelné...

Začala jsem, před mnoha a mnoha lety, zvolna - popíjením kontryhelového čaje s kapkami z jeřábu ptačího. Kontryhelový čaj byl hnusný, kapky drahé, výsledek žádný. Nasadila jsem těžší kalibr. Na internetu jsem narazila na zajímavé stránky o vědomém rodičovství. A protože jsem duchovnu otevřena, zhltla jsem všechny relevantní články.

Duše dítěte si prý vědomě vybírá, koho si zvolí za svoje rodiče. Pak ale nechápu, že o nás s manželem není rvačka. Jsme oba velmi milí, tolerantní, sečtělí... Drahouškovi bychom dopřáli  kvalitní domácí stravu a láskyplnou péči. Extrémní sportovní ambice vzhledem k dítěti také nemáme. Sami jsme jen velmi rekreační sportovci, takže by dítku hrozila jen mírná vycházka zakončená malinovkou v blízké výletní restauraci. O rozmazlovacích babičkách, které by svým zrozením získalo, ani nemluvím. Ti haranti nahoře jsou ale buď pěkně rozmazlení, když jim není dobrý náš panelákový 2+1 a zánovní Fabie, nebo masochisté, když raději zvolí dobrodružství v naprosto vybydlené děloze alkoholičky...

Abyste tomu rozuměli - k nalákání takové nerozhodnuté dušičky totiž může pomoci i rafinovaná vizualizace. Je třeba představit si cestu vajíčka do dělohy, kterou ve svých představách pěkně zařídíte, aby se miláčkovi uvnitř těch devět měsíců líbilo. Vyzkoušela jsem různé styly - od něžné provance až po drsné heavymetalové doupě. Mé představy o bytovém designu se asi neshodovaly s představami budoucí generace. Je pravda, že často jsem usnula uprostřed vejcovodu...

Duchovno nezabralo, asi bude třeba zapojit tělesno. Cvičení podle paní Mojžíšové(kterou bezmezně obdivuji) mě vyděsilo nárokem na čas a pravidelnost, od lekcí cvičení Mohendžodáro mě odradilo nejdříve video z jedné z lekcí a následně cena za víkendový kurz. Zbyla už jen hormonální jóga. Tehdy ještě poměrně neznámá... Pohled na zakladatelku konceptu, Dinah Rodriques, mě přesvědčil.  Video, na kterém si osmdesátiletá dáma dává nohu za krk, zlákal i dvě kamarádky. A zaplatily jsme si víkendový kurz...

K sepsání tohoto zamyšlení se schylovalo už dlouho, ale až rozhovor s někým z mého okolí mě přimělo dát myšlenky na papír.

O čem to bude tentokrát? O životě. O tom, co v  životě chceme a jak se toho snažíme dosáhnout.

Tak např. onen Někdo z mého okolí, koho pro potřeby tohoto článku budu nazývat zkráceně N. N. se na mě obrátil s otázkou, jestli nevím, co má dělat, aby nebyl tak unavený. Vstává brzy ráno, pospíchá do práce, v práci stres a spěch, aby všechno stihnul. Domů se vrací unavený a má sílu akorát tak lehnout si k televizi. N. dá 5 turků denně a už ani to mu nepomáhá. A protože já neumím ani věštit a ani nezvládám zázraky na počkání, začnu se N. vyptávat.

"Snídáš?" "Ne, snídat nestíhám, nemám na to čas."

"A co tedy ráno děláš od té doby co vstaneš a než odejdeš do práce?" "No co bych dělal, udělám si kafe, dám si cigaretku a tak dále..."

"A myslíš, že bys sis večer mohl nachystat snídani, kterou bys ráno snědl? To by zabralo ráno určitě méně času než dát vařit vodu, připravit hrnek, dát do něj kafe, zalít a čekat, až to trochu vychladne..." N. se na mě dívá, uculuje se a říká: "To se mi ale nechce."

Komu při čtení nadpisu zacukaly koutky, sleduje Hru o trůny 😀 Krásná Daenerys Targaryen teď ale půjde na chvíli stranou. Dopředu se omlouvám, článek je dlouhý… hodně dlouhý 😀

Když jsem otěhotněla podruhé, věděla jsem naprosto jistě, jak chci, aby můj porod probíhal. Rozhodně ne tak jako ten první. Injekce na tohle, injekce na támhle to, oxytocin, řízené dýchání i tlačení, poloha na zádech, Kristellerova exprese… Ne… Už nikdy! A tak jsem se začala ptát. Vzhledem k nošení v šátku jsem u nás ve městě narazila na super bandu stejně „postižených“ maminek a závratnou rychlostí zjišťovala, co všechno se dá u porodu odmítnout, jakým způsobem jednat s personálem aby mě nechali na pokoji a v klidu, zkrátka jak si zařídit kde co. Taky jsem se dozvěděla mnoho o porodech domácích. Ne, že bych o něm uvažovala… Ale otevřely se mi obzory a teď už vím, že nic není černobílé, a co jsem dřív odsuzovala, teď vnímám jako věc zcela přirozenou. Po zvážení všech rizik jsme se nakonec s manželem shodli na sepsání porodního přání a volbu porodu ambulantního. Jak se den D blížil, nastudovala jsem si něco o aromaterapii, homeopatii a jejích účincích před a při porodu. Taška zabalená, teď jen čekat.

V porodnici jsem poprvé se silnými kontrakcemi skončila v 36tt. Ač KTG házel neskutečné kopečky, koukali na mne jak na simulanta. Manžela jsem kolem půlnoci poslala se vyspat, všichni tvrdili, že ráno půjdu domů. I na ranním KTG byly jasné a pravidelné kontrakce, jen trošku slabší. Nikoho to moc nebralo, donesli mi věci, a že si mám ještě dojít na vyšetření a UTZ. Docapkala jsem na vyšetřovnu, doktor prohmátl a povídá – „Hmm, tak vás už domů nepustím. Jste na 4 prsty! Máme 9 hodin, viděl bych to tak do tří.“ Takže znova převlíkat, rychle vysvětlit manželovi že se domů nejede, opět na sál, a čekat… Hodina míjela hodinu, byla jsem utahaná, do ruky mi kapala antibiotika, vše se vleklo. Každý mi říkal – „Kdyby vám tak praskla voda, vše by se usnadnilo…“ Ale že by mi někdo pomohl? Ne, vše necháme na přírodě… Za ten den jsem se otevřela ještě o centimetr, ale tím vše, krom kontrakcí, haslo. Znovu jsem přenocovala na sále, a ráno mě skutečně odeslali domů. Za tři dny to přišlo zas. Bylo pozdě večer, nikam se mi nechtělo, prohučela jsem tři hodiny a pak se rozhodla ‚jít to zaspat‘ 😀 To se pochopitelně moc nedá, takže další bezesná noc a čekání na vodu :-/ Ráno bolesti ustaly. Den na to jsem šla na kontrolu a už ode dveří mě dr. litoval. Asi jsem musela vypadat hrozně. Vyložila jsem mu co a jak, říkal mi, že teď už jsem 37+1 a že by neměl být problém mi v případě, že se to zase rozjede, vodu píchnout a celé to ukončit. To mě trochu povzbudilo, protože den na to…? Áááno, zase porodka, už jsem fakt lezla po zemi, naříkala, bylo mi zle. Kontrakce létaly do nebeských výšin a já po pár hodinách už opravdu s pláčem prosila primáře, aby mi tu vodu píchl. Dostala jsem od primáře přednášku na téma – Sobecká matka co se už nechce tahat s břichem. Prý mi píchnou něco na bolest, a až to přijde příště, mám si dát panáka a už tam nejezdit! (Doporučování alkoholu rodičkám je tam od primáře běžný postup, jak jsem se později dověděla) Jelikož injekce z duše nesnáším, vyprosila jsem si u PA čípek, noc jakž takž proležela a ráno úplně vyřízená, se slzami na krajíčku a s nacvičeným úsměvem ala nic se neděje, opouštěla brány porodnice… Hlavou mi běželo – jestli to takhle půjde dál, tak si jednoho krásnýho dne kejchnu, a kluka ztratím na ulici! Doma jsem se s manželem dohodla, že až přijde příště cokoli, chci do Jihlavy. Z třebíčské porodnice jsem už chytala lehkou paranoiu a jen pocit, že bych se tam měla vracet, působil jako brzda. A to je to poslední co člověk při porodu potřebuje.

Uplynul týden. Byl pátek 31.7. Ač rozbolavělá, měla jsem najednou hned po ránu příjemný pocit a dost energie na kde co a rozhodla se uklízet. Vyluxovala a vytřela jsem celý byt, naložila pračku i myčku, utřela prach, pověsila prádlo, uklidila nádobí. Břicho tvrdlo, muž byl ve fitku, dcerka koukala na pohádku a tak jsem si napustila teplou vanu, přidala do ní trochu mléka a pár kapek levandule a rozmarýnu. Nasávala jsem tu krásnou vůni, se zavřenýma očima jsem dle rad kamarádky propadla až na hranici meditace a promlouvala k synovi v bříšku. Že to uděláme podle něj. Že už nemám moc sil a mám strach. Ptala jsem se, zda se taky bojí? A ujišťovala ho, že vše nechám na jeho tempu, ale že mi musí dát nějak vědět, co vlastně chce. Protože té bolesti bylo už moc a já si přestávám věřit. Ale že ho moc miluju a udělám pro něj vše. A že se narodí tam, kde nám oběma bude dobře… Bylo to velmi silné a příjemné uvolnění.

Ten den bylo obrovské pozdvižení kolem Modrého úplňku. S dalšími čekajícími maminkami na FB jsme uzavíraly sázky, která z toho porodí 😀 Spousta z nich na večer připravovala porodní vyvolávací rituály. Na mě úplněk působí akorát tak, že nemohu spát, takže jsem se modlila, aby celá magičnost oné noci spočívala v tom, že zachrápnu jak poleno 😀

Kolem páté hodiny odpoledne si dcerka vzpomněla, že by ráda k tchánovcům na vesnici. Mít volný víkend pro sebe se nám s manželem zamlouvalo, a tak ji v šest odvezl. Dali jsme si večeři, pustili si něco na počítači a o půlnoci šli spát. Koukla jsem na telefon, byla tedy už sobota, 00:08 hod. Pohladila jsem si bříško a povídám – „Tak, ty lvíče naše umanutý, máš to jasný, budeš srpňátko. Už to prosím nezdržuj…“ Mrkla jsem z okna na měsíc, který nevypadal jinak než kdy předtím a odebrala se do postele.

Je tu třetí díl seriálu o výživě – Recepty pro kojence a batolata.

Tištěná verze je zdarma vložena v časopisu Miminko č. 9, pokud vám toto vydání uniklo, můžete výtisk dostat ještě u vašeho dětského lékaře. V elektronické podobě si jej můžete stáhnout zdarma do svého počítače, tabletu nebo smartphonu. K dispozici je verze pro Windows, Android i iOS. Pokud si nejste jisti svým operačním systémem, můžete si klidně stáhnout všechny verze a vyzkoušet je, zdarma jsou všechny 🙂.

Recepty pro kojence a batolat:

V rámci celoroční podpory vzdělávání rodičů kojenců a batolat připravila redakce časopisu Miminko třídílný speciál o výživě. Na obsahu spolupracovali přední čeští odborníci na výživu pod záštitou iniciativy 1000 dní.

Pokud jste první dva díly Výživa kojenců do 1 roku a Výživa batolat 1 – 3 roky neobdrželi zdarma u svého praktického dětského lékaře nebo jste je nezískali jako bezplatnou přílohu časopisu Miminko (v č. 2 a v č. 5), můžete si je stáhnout zdarma, a to buď pro čtení na vašem počítači (pro PC nebo pro MAC, soubor exe), nebo pro svá mobilní zařízení (iPod, smartphone, tablet). Adresy pro stažení najdete zde:

Pro PC:  http://www.babycorner.cz/docs/vyziva/recepty.exe