Dlouho jsem to odkládala, ale je to tady. 🙏

Domča své mlíčko BEBA SUPREMEpro 2 miloval dlouhých 5 měsíců. 💙🍼

Zvládli jsme díky němu období, kdy jeho starší bráška nastoupil do školky a neustále domů nosil nemoci.

Při horečkách jsem Domčovi díky jeho oblibě mléka mohla zajistit dostatečný přísun tekutin. Byla jsem opravdu vděčná, že jsem našla značku, která mu tolik chutná.

Ale protože roste, přišel čas mlíčko vyměnit. Jako náhradu jsme zvolili BEBA COMFORT 3. Ta je ideální od roka a protože se jedná o stejného výrobce, věděla jsem, že i tentokrát bude syn spokojený. A opravdu, přechod proběhl naprosto bez problémů. Momentálně Domča již oslavil rok a půl, takže jsme číslo 3 vyměnili za 4 a věřím, že bude nadšený i nadále.

Já spokojená už jsem, protože mlíčko obsahuje probiotické bakterie L. reuteri, které se přirozeně nacházejí ve střevní mikroflóře kojených dětí i vitamíny pro podporu jejich imunity.

Svůj milý opravdový příběh nám svěřil Matěj, kterému moc držíme pěsti a děkujeme.

"Ahoj, jmenuji se Matěj,

letos v únoru jsem byl 5 týdnů na ozdravném pobytu v Olivovně. Na pobyt jsem se velice těšil, na setkání s novými kamarády a s cílem snížit svou váhu, která mě moc trápila. Přiznám se, že jsem se trochu i bál, protože byly zakázané návštěvy rodičů, ale strach byl zbytečný. Uteklo to jako voda. V Olivovně nebyla nouze o pestrý program, proto se mi v podstatě ani nestýskalo. Díky programu, který jsem absolvoval, se mi povedlo zhubnout 5,5 kg. Byl jsem poučený, jak se hýbat a stravovat. Po návratu domů se cítím o mnoho lépe. Doma se snažím dodržovat režim, který jsem se naučil při pobytu. Snažím se chodit každý den na procházky a dodržovat i jídelníček. V tom mi hodně pomáhá moje mamka, která mě ve všem podporuje. Procházky absolvuje se mnou a kupuje mi zdravou stravu 🙂. S tátou jsem vyrazil o jarních prázdninách na hory, lyžování mám moc rád. 

Ani ve škole jsem nezameškal, kromě programu jsem měl i řádnou školní výuku. 

Jsem rád, že jsem mohl být zrovna v Olivovně, moc se mi tam líbilo. Snad to vyjde a budu se těšit na další pobyt tady. Moc se mi líbil kolektiv sestřiček, lékařů a vychovatelů, byla s nimi zábava."

Moc zdravím Matěj.

S tím, že za částku, kterou jsme za těch pár let, co máme děti, utratili za jejich zdravé, pohodlné a veselé obutí, bychom si užili all inclusive dovolenou s privátním wellness, krmením delfínů a surfováním na žraločích hlavách, jsem se už pomalu smířila. Ještě před pořízením těch mých dvou pokladů, teprve díky nimž jsem zjistila, jak vzácná, uzdravující a především nebezpečná je jakákoli chvíle ticha, jsem se zarytě rozhodla, že moje děti budou nosit obuv kvalitní, v životě jim nepořídím obutí z bazaru a rozhodně, a to zdůrazňuji, po sobě a už v žádném případě po cizích dětech nebudou boty dědit. Každý si je přeci rozšlápne po svém a nevhodná obuv v dětství se rovná minimálně polovičnímu invalidnímu důchodu hned po maturitě, protože páteř. 

S odhodláním jsem slavnostně nakupovala první bačkůrky pro ten můj uzlíček štěstí, který už zdatně začínal demolovat domácnost. S bačkůrkami mu to šlo ještě lépe a bylo to ještě roztomilejší. Ale pak to přišlo, zimní boty, jedny celoroční, náhradní botičky, sandálky, hups, v půlce léta se nějak zcvrkly, další sandálky (Cože, babičko, z Lidlu? To jako vážně? Aha, ehm, no... možná je zkusíme.), podzimní botičky, zimní botičky (jee, tyhle jsou v akci, to nevadí, že jsou asi holčičí), jarní, bačkůrky nepočítaje... a hups. Lockdown. Hele, my tu máme nějaké tenisky, co jsme od někoho dostali, jsou už celkem jeté, ale na tu chvilku, přece nebude chodit v malých botách, než pořídíme nové.

Pokud jsem si až do teď myslela, jak těžké to s nakupováním bot mám, nutnost vybírat obuv na internetu mě vybavila úplně novými zkušenostmi. Po několika nocích u počítače, nožičkách dokola odměřených, bylo vybráno, seděly. Uf. Po internetech jsme zvládla i bačkůrky, dvoje - domů i do školky. Díky zavřené školce v těch nejhorších dobách korony a také díky všem nemocem, které přišly zase po karanténách a lockdownech, máme mimochodem už minimálně dvoje nenošené bačkůrky, které zdědí brácha. 

Když už je řeč o mladším synovi, ten dodal nákupu botiček zcela nový rozměr. První zimní boty samozřejmě unosil po bráchovi, protože proč kupovat nové, brácha toho v zimě moc nenachodil a ty, broučku, taky ne. Na doma zkusíme capáčky. Nesedí, s nevěřícím pocitem dokonalého štěstí, že jsem se jich zbavila, je prodávám a pořizujeme další. Ty kupodivu drží na nožičce, sláva.

Po čase zjišťuji, jak veselé je nakupovat boty dítěti, které odmítá spolupracovat. Je-li s prvním dítětem nákup botiček rodinná událost, které se zúčastní otec, matka a roztomile protestující chlapeček, kterého tatínek zabavuje a maminka mu obouvá nožičku do roztomilé botičky s autíčkem, paní prodavačka se usmívá a všechno je zalité sluncem, nákup botiček pro druhé dítě už je o poznání náročnější. Euforie je ta tam, tatínek má důležitější věci na práci, než trajdat s dětmi po obchodech, takže maminka nakládá do auta obě děti a vyráží vstříc novým zážitkům. Starší dítě pobíhá po obchodě, mladší dítě řve a nenechá si boty vyzkoušet ani omylem, zpocená zoufalá matka přemýšlí, proč si raději nepořídila rybičky, a nechá v obuvi dva a půl tisíce.

Po několika letech a mnoha financích investovaných do zdravého dětského obutí jsem zjistila, že ve Sportisimu mají taky občas docela pěkné boty a za přechodovky není potřeba vyplácnout půlku rodičáku, že boty po bráchovi se teda rozhodně unosí, protože byly drahý a teď zrovna se nám fakt hodí, že dokonce i po kamarádčiných dětech ty sněhule možná nebudou tak špatný.