Jižní Morava je mezi českými turisty stále oblíbenější destinací.A má co nabídnout. Nádherná příroda , moravská pohostinnost a výborné víno, to je jen zlomek toho co je zde možné zažít.
V regionu je dnes již mnoho  kvalitních ubytovacích zařízení.Rádi by jsme Vám doporučili Penzion U Hrádku  , který nabízí komfortní ubytování v hotelových pokojích v uzavřeném pečlivě udržovaném areálu s rodinnou atmosférou a důrazem na individuální přístup k hostům. Přívětivá kombinace současného moderního designu,romantika a klid venkova Vám jistě zpříjemní Vaši poklidnou rodinou dovolenou,víkendový nebo pracovní pobyt.Obklopí Vás kouzelná příroda – nekonečná úrodná pole,ovocné aleje,kvalitní vinice a vinné sklípky – přímo v centru Národního parku Podyjí. Cykloturistická stezka „ Národním parkem Podyjí“ jen těsně míjí  penzion a provede Vás celým tímto kouzelným krajem – výhledy na meandry Dyje patří k jedněm z nejkrásnějších.
   Děti jsou zde vítány a j zde pro ne připraveno je dětské hřiště se skluzavkou, houpačky a pískoviště V restauraci  penzionu  je k dispozici dostatečný počet dětských židliček , hračky a dětský koutek.

"Víťulí, co děláš?"

"Vařím Májince obídek, maminko."

"To jsi hodný. A co bude mít Mája dobrého?"

"Rybičku s kaší. Už máš hotovo, mami? Já už mám hotovo. Májo, obídek! Hmmm, ňam ňam, to je dobrota!" Mája zmateně otvírá pusu na bráškovo imaginární jídlo a po chvilce se hladově rozpláče. Vítek sestřičku láskyplně pohladí po hlavičce a loučí se s ní slovy: "No jo, Májo. Já už musím do práce." Nasedne na autíčko-odrážedlo a přes rameno na mě volá: "Jedu autem do práce, mami!"

"Aha, kdy se vrátíš?"

"Odpoledne po spinkání. Jedu do práce."

Ráda by se podělila o svou čerstvou porodní zkušenost...třeba to někomu pomůže.Já jsem před porodem četla různé porodní příběhy a uklidňovalo mě vědomí, že to vždycky lze zvládnout🙂

Tak tady je můj příběh:

V noci ze 16 na 17.11. mě ve dvě hodiny rano začalo pobolívat břicho. Poslíčky jsem měla už několik týdnu předtím, ale tahle bolest byla trochu jiná. Šla jsem na záchod a na toaletním papíru objevila hlenovou zátku...A jeje..že by to už bylo tady?

Manžela jsem nechala radši ještě spát, sama si lehla vedle něj a čekala...Bolesti přicházely v různých intervalech...tu za deset min..tu za patnáct...pak za sedm minut...Spát už ale nešlo, tak jsem za dvě hodinky vstala a šla si dát horkou sprchu, že uvidím, co to udělá. A ono udělalo!Bolesti začaly být trochu intenzivnější a interval se ustálil na 7-8 minutách.

V šest ráno zazvonil manželovi budík do práce. Oznámila jsme mu, že už je to asi tady, že si ale nejsem vůbec jistá a že bych nerada vyvolávala paniku zbytečně. Rozhodli jsem se tedy ještě posnídat a pak kdyžtak vyrazit. Během snídaně ale začaly být bolesti pravidelně po 5-4 minutách, tak manžel rychle dopil kafe, rychle jsme se oblékli, popadli tašky a vyrazili směr Podolí.

Na příjmu jsme byli okolo 7h ráno. Před dveřmi už čekal nějaký tatínek a doběhl další rodící pár, kdy paní dost vyváděla. Vzali nás obě na monitor a sepsali s námi příjmovou zprávu. Paní hekala a skučela a já si začala připadat trochu nepatřičně, jelikož se moje bolesti daly snášet a navíc se interval opět zvětšil. Během čekání na doktorku, ketrá mě měla vyšetřit, bolesti zmizely úplně. Ach jo, že by falešný poplach?! Ten den, tedy 17.11. bylo Podolí úplně přeplněné (jako prý celá Praha) a maminku, co přišla po mně už odeslali rodit do Brandýsa. Já byla poslední, na kterou vyšel sál...Po asi půl hodině přišla doktorka a zjistila, že jsem na čtyři otevřená a že to falešný poplach není. Trochu se mi ulevilo, jelikož už jsem chtěla mít odrozeno a malého u sebeJ5ekli mi, že mi udělají přípravu, po níž by se to mělo opět rozběhnout. A když ne, tak mi píchnou oxytocin. Bylo mi to nějak jedno, hlavně ať rodíme.