Výsledky vyhledávání pro slovo “Tr”
Když se to, tak se to...
Situace: Ohřívám si oběd. Mladší dítko usnulo, staršímu ohřívám kaši a dávám na stůl. Stihnu se najíst a nakrmit, než se prtě vzbudí. Jenže starší dítě se mezitím odebralo za gauč v tichosti a soukromí vykakat. Do toho přijíždí mámina kamarádka a nechává mi pro ni kytku. Běžím tedy ze třetího patra s pokakaným batoletem na ruce dolů převzít kytici větší než je to dvouleté dítě. Vybíháme schody nahoru. Kaše přiklopená talířkem tiše stydne, ale jen vyměníme plenu a jde se jíst, takže jsem v klidu. Podle zápachu si chystám separátní sáček na vyhození, protože nehodlám kontaminovat celý koš. Otevírám plenu a ano, je to tam a je to toho hodně, konzistence odpovídá nutelle. Otírám holčičku, zvedám ji, že ji odnesu do vany a plenku pak uklidím do sáčku. JENŽE! Doma se pořád ještě pořádně netopí, takže mám na sobě svetr. A díky tomu necítím, že se mi "suchý zip" z plenky nalepil na rukáv. Se zvednutím dítěte tedy zvedám i plenu, která má díky obsahu mnohonásobně vyšší hmotnost a sucháč neodolá gravitaci. Bum, bác, plesk! Stejně jako chleba, plenka spadla namazanou stranou na podlahu, přičemž se z ní ještě vysypaly všechny vlhčené ubrousky, kterými jsem dcerku otřela. Dávám dítě do vany a rovnou si beru hadry. Už jsem za svoji kariéru matky zažila ledasco, ale takhle si zpestřit poledne ještě ne... Když už je pohroma zažehnaná a mohu vyndat dítě z vany (které vesele polévá podlahu, takže ještě budu vytírat v koupelně), s cílem ohřát znovu již naservírovanou kaši, budí se mladší...
Ahoj holky, tak nakonec jsme s horečkama bojovali 5 dní...úplně první zkušenost.Dnes už má jen 37,5. Dle Mudr viróza a zanět nosohltanu..ovšem bez atb, takže jsme utlumovali teploty a čekali. Jinak má škaredej kašel, který zhoršuje to jeho astma. Přes víkend mu vylezly zaráz 3 stoličky, takže šílený průjmy a do toho má na jazyku 2 afty. Ale je to náš pozitivec..jen noci jsou šílený. Připadá mi jako by plakal v transu - asi z těch teplot. Dnes to snad bude lepší. Vtipný je, že 4 měsíce chodí do školky a nedonesl si ani rýmu. Ale jednou dojde přítel nemocnej a jsou z toho horečky.
Jak tomu bylo předchozí dva roky, je tomu i nyní.. Opět jsem se rozhodla to hecnout a uspořádat sbírku čepiček a pokrývek hlavy pro onkologicky nemocné děti. Letos to bude třetí rok za sebou, stala se z toho taková nádherná a milá tradice, i když mění časové období... 🙂
Proto vyzývám všechny šičky, pletařky, háčkařky (a já nevím jak všelijak se ještě dají dělat čepky?), kdo chce, nechť se připojí a začne tvořit pokrývky hlavy pro mrňousky, kteří nemají to štěstí být zdraví a my jim tak můžeme udělat alespoň chvilku hezčí, když od personálu v nemocnici dostanou barevnou čepičku. 🙂
Požadavky jsou pouze přírodní materiály, protože kůže takových pacientů je citlivá. Příměs elastanu je v pohodě, polyesteru ne. U háčkovaných/pletených mám akryl vyzkoušený jako bezpečný. Vyskytují se zde všechny věkové kategorie - od novorozenců až po puberťáky, nenechejte se tedy omezovat velikostmi ani vzory. Oproti předchozím rokům bych ráda zaslala i letní kloboučky, šátečky, atp. Čelenky jsou určitě krásné, ale neplní funkci schovat hlavičku před mrazem či sluncem. Před létem se ty sbírky nějak špatně dělají, tak bychom to zaslali najednou a v nemocnici by si to už uspořádali jak by chtěli.
Proč už potřetí? Protože se takové čepičky musí prát na vysoké teploty, kvůli hygieně, a tak jsou spíše jako spotřební zboží. Rovněž se nepředávají z pacienta na pacienta.
Do kdy? Ráda bych zaslala čepky před Vánoci, sbírku bych tedy nechala běžet do konce listopadu, kdy bych sem dala echo a napsala všem do zprávy adresu, kam zaslat balíček. Já je pak zas vyložím, pomazlím se s nimi, vyfotím a spočítám Vám je, zabalím a pošlu malým nemocným broučkům.
Děkuji všem, kteří se budou chtít zapojit, sdílet, nebo budou jen komentovat, aby se příspěvek posouval výše a mělo možnost ho vidět co nejvíce lidí. 🙂
Minulý rok jsem zasílala s Vaší pomocí 501 kousků.. Trumfneme to letos? 🙂

Soutěž o lahvičku s busíkem ve skupince Lässig pro mámu, pro děti, pro rodinu
Když jsem byla dítě, nesnášela jsem říjen: prázdniny ve vzpomínkách pořád živé, ale na krku povinnosti. Odhodlání a dychtivé očekávání z nového školního roku dávno pryč, do Vánoc daleko a do prázdnin ještě dál, po ránu tma a odpoledne pošmourno, sluníčko ztrácí sílu, ale na sníh to ještě nevypadá V dospělosti říjnu trochu napravila reputaci svatba a narození našich dvou princezen, ale tu školní otravu pořád pamatuju.
A proto je tu tahle soutěž, abych vašim dětem začátek října trochu vybarvila, ať už jim do lahvičky nalijete vodu, mošt nebo čajík, ať už jim je zabalíte do batůžku do školky nebo do školní brašny.
O co hrajeme? O lahvičku na pití z nerezové oceli z kolekce Adventure s obrázkem busíku a zelenošedým víčkem. Šroubovací uzávěr se šroubuje jen na dvě otáčky, takže si s ním snadno poradí i čtyřleté dítě, díky kovovému očku se snadno přenáší a pomáhá udržovat teplotu, takže se hodí na studené i teplé nápoje.
Jak se zúčastnit? Podmínky soutěže najdete ve skupince https://www.modrykonik.cz/group/8583/, kde soutěž probíhá.
Do kdy soutěž trvá? Poslední soutěžní komentář lze vložit do pátku 9:00. Výherkyni lahvičky vylosuji v pátek dopoledne.
Máte taky tak rády srovnávačky jako já?
Abyste si nemyslely, že u nás to je vždy sluníčkový, prdíme duhu a nezanecháváme drobky, tak vám dnes představuji veledílo mých dětí, rukama kterých se pokojík změnil na dračí doupě. No a tak jsem se konečně hecla, zrušila TeePee, ve kterém spal akorát tak pes a to taky jen občas, zredukovala opět hračky a malinko jim to tam přeskládala. Takže naše před a po.
Ranní pošta plus ještě jeden balík odpoledne, jo a PPL. Zatím čekají v kočárkárně. Bylo potřeba také vařit uklidit a vyprat🤷♀️a do krabic uložit vytříděné. Tak zase zítra 😉.
Odplenkovani v "zimě". Jak jste řešily? Prvního syna jsem odplenkovala v 1,5 r v lete. Případně nehody byly jedno, bylo teplo. Ale teď nějak tapu, aby nenastydl.. Pomohou třeba nějaké ty treninkove kalhotky aby nebylo celé oblečení durch? Přeci jen kratasku jsem měla hafo, ale soft kalhot tolik nemáme..
Dekuji za rady.
Krásný večer 🙂
Nedávno mě oslovil v directu nějaký pán, který napsal knihu, jestli bych mu ji nezpropagovala na svém profilu, že mi jí pošle zdarma výměnou právě za propagaci. Což o to, lidi, kteří něco vytvořili a dali do toho energii a leckdy i dost peněz opravdu obdivuji a ráda jim pomůžu a podpořím je. Problém ale je, že ten dotyčný napsal knihu ve sci-fi, což je žánr, který jednak nemusím a druhý problém je ten, že jsem po něm knihu nechtěla a už vůbec bych ji nechtěla zdarma v rámci nějakého obchodování.
Teď se asi ptáte proč jsem to nevzala. Odpovědí by na to mohlo být jen stories od ženy, které si celkem vážím a obdivuji ji a v něm ona mluví tak od srdce a otevřeně o tom, že vše co doporučuje a má ráda je skutečné a nedělá to kvůli blogování, kterým se mimochodem stejně neživí. Věřím jí to, opravdu je to člověk, který nemá zapotřebí lhát a něco si vynucovat..otázkou ale je, jestli se čtenáři a fanoušci tohohle vůbec mají bát? Toho, že jejich oblíbené blogerky nejsou transparentní a jeden týden zbožňují tenhle krém xy a druhý týden zase jiný a kdo se v tom má pak vyznat.
Řekněme si to narovinu, takoví blogeři někteří prostě jsou a berou jednu spolupráci za druhou. A to je přesně důvod proč jsem tu "chtěnou" spolupráci s knihou nevzala. Protože já takové spolupráce nechci a nedělám. Všechno, co jsem kdy doporučila někomu bylo jednoduše to, čemu jsem věřiila a věřím a mám ráda.
Ano, teď se určitě objeví komentáře typu, že vlastně závidím těm ostatním, kterým se účty spolupracemi jen hemží. Ještě že tu máme starou, dobrou, českou závist, že? Na co bychom to pak svalovali?
Upřímně? Některé spolupráce svým kolegyním opravdu závidím, ale v dobrém, protože vím, co to obnáší a že si to opravdu vydřely a tvrdě na sobě pracují. A ano, byla by to nádhera dostat sérum od Estée Lauder se svým jménem, protože ho používám už léta a naprosto ho miluju. Stejně jako spolupráce s Kiehls, Lancome nebo Anabelle Minerals by mě potěšila tak, že bych jásala hodně nahlas. Jste překvapení, že to říkám? Všechny do jedné sníme o nějaké spolupráci a byla by pro nás splněný sen, proč to nepřiznat?
Ale pokud vidím blogerku, která je nadšenkyní do kosmetiky s takovou spoluprací, přeju jí to. Pokud ta samá blogerka propaguje běžecké boty, zatímco jediný běh, který propaguje se odehrává k lednici a zpátky k počítači, je to přinejmenším k zamyšlení. A pak se není čemu divit, že se Vy bojíte a ztrácíte důvěru.
Důvěra je křehká věc a měli bychom s ní nakládat velmi opatrně a proto Vám všem, kteří jste ji vložili sem ke mě, ze srdce děkuji.
Na obrázku báječná tvářenka Lily Glow od anabell minerals, kterou miluju a opravdu používám. Dodá kouzelný lesk a zdravou barvu. Můžete ji dát jako topper na tvářenku nebo použít jako oční stíny.👍
PŘIDEJTE SE KE MĚ NA BLOGU: www.monikakray.cz
NEBO NA INSTAGRAMU: @madamepreppy
Ahoj holky prosím co se vyplatí koupit pro malou a v jakém obchodě zítra jedeme do Rakouska
Holky, rocnimu synovi po tydnu rymy zacalo tect z ucha, takovej slizomaz. Co to je? Je to na doktora? Nelibilo se mu cisteni, ale jinak se nezda, ze by ho to trapilo. Vsimla jsem si az ted.

Tři roky blogerkou a přesto nováčkem
Včera večer jsem měla psát článek. Myslela jsem na něj už od pátku. A místo toho jsem viděla čtyři díly desáté řady Přátel. Taky ten seriál milujete, i když už je vlastně tak starý? A víte co? Nic.
Článek napsaný nemám, za to jsem se nasmála, jako už dlouho ne. Ne nebojte, tohle nebude další z těch článků, které kritizují naší závislost napříč sociálními sítěmi s doporučením, že sebeláska je to nej, co pro sebe můžete udělat, stejně jako najít si čas na to, co máte opravdu rádi.
No, možná trochu bude…ale pěkně od začátku….
Na začátek by se slušilo, abych se představila. Tak se to totiž prý má a dělá a hlavně, chtěla bych, abychom se znali o trochu lépe. Jmenuji se Monika a možná Vás to překvapí, ale nejsem na blogerském poli nováčkem. Bloguji už třetím rokem, ach ano, letos můj blog oslavil třetí narozeniny. Tedy můj bývalý blog, tedy ten, který jsem kdysi psala. Ještě ho vítr času úplně nezavál a řekla bych, že měl i maličký, ješitný úspěch a opravdu jsem ho milovala. Ale také byl mým bičem. Ano, správně čekáte teď tu část, kdy zdůrazním, jak mě blogování vlastně nutilo být stále on-line a jak mě honba za počtem liků, postupně místo motivovala, naprosto demotivovala. A to natolik, že jsem se na rok ze psaní úplně stáhla a měla pocit, že už nikdy nezačnu.
Ano a bez debat, pokud trávíte celé dny sjížděním instagramu a pinterestu a na konci dne máte chuť depresí začít psát si své vlastní parte, přestaňte s tím. Možná nesledujete ty správné lidi. Překvapeni?
Ono totiž hrozně záleží, koho sledujete. Pokud já se svými 164 cm, polovlnitými vlasy(to jsou ty vlasy, které nejsou rozkošně vlnité, ale jen Vás prudí tím, jak se cuchají)budu sledovat účty topmodelek s „nohama někam sem, zatímco já je mám jenom sem“(jak by řekla Bridget Jones), opravdu mi to štěstí nepřinese. Přinese to maximálně jen impuls začít hledat na googlu zázračnou pilulku jak podpořit růst a prodloužit nohy třeba zavěšováním se do rámů od dveří.
Ahoj maminky,
uvažuji, že bych nabídla pomoc některé z maminek s hlídáním dětí. Sama mám dceru dva roky. Bydlíme v domečku se zahradou v klidné části Prahy. Jsem učitelka z MŠ a má představa je taková, že bych některé mamince umožnila chodit do práce třeba na zkrácený úvazek a hlídala bych dceru/syna u nás. Tedy bych fungovala jako jesle/školka ale jen pro jednu rodinu navíc (krom té naší 🙂 ) myslíte že by o tom měl někdo zájem?
Předem děkuji za odpověď.
Prosím o pomoc 🙂 budu dceři 10 let dělat oslavu narozenin, pomůžete mi vymselt zábavu pro kluky a holky cca 12-14 dětí, bude to v tělocvičně, takže místa habaděj...zátím mám tanec s balonky, štronzo, židličkovanou, pantomimu, popelky,ochutnávání, co se změnilo, hra s toaletním papírem....nenapadá vás i něco jiného???Díky...

Zažila jsem “srandovní” porod
Ráda bych se podělila o svůj zážitek z porodu a to hlavně proto, protože jsem sama v těhotenství měla z porodu trochu hrůzu a to díky děsivým scénařům na internetu. Upřímně šla bych do toho klidně znovu! 👍
Celý život jsem měla panickou hrůzu z operací, doktorů, injekcí a odběrů to jsem vždy šla k zemi jen při zmíňce. Kupodivu jsem strach z odběrů odbourala během těhotenství. Občas jsem se i na odběr těšila. 😀 Doteď nechápu z čeho jsem vlastně měla tu hrůzu.
Ve čtvrtek 19.9. jsem šla na kontrolu a monitor, vše v pořádku, prcek byl už od 30tt hodně nízko, ale ven se mu nechtělo a já se stále neotevirala. Sestřička si ze mě dělala srandu, že do pátka stejně porodím i když termín jsem měla 25.9. Odpoledne jsme s mamkou jeli do města chtěla jsem dokoupit pár věcí. Ve tři jsme se rozloučili, protože jsem byla hodně unavená a těšila se, až se doma natáhnu. Celou dobu ve městě jsem měla takový divný pocit, že ze mě něco teče, ale trpěla jsem díky silnému kašly na začátku těhotenství inkontinencí, takže jsem tomu vůbec nevěnovala pozornost. Doma jsem musela několikrát vyměnit intimku. Napadlo mě, že by to mohla být plodovka, psala jsem příteli a ten jel z práce rovnou domu. Mezitím vše ustalo, po příchodu přítele domů jsem dostala nakázáno, že se mám projít po bytě.
Dva kroky a ozvalo se docela hlasité plesknutí vody o zem. Můj rychlý běh na záchod to spíš zhoršil, i když toho nebylo tolik bylo to díky tomu všude. Přítel dobaloval tašku, já se sprchovala, ukecala jsem ho, že si chci dát pořádnou večeři a dokoukat film. Bolesti jsem neměla i když potom moje chování nikdo nechápal. 😀 Vydupala jsem si, že chci jet hromadnou dopravou když už mám roční lítačku. Cesta do porodnice trvala 10 minut.
Po příjezdu si porodní asistentka myslela, že rodim předčasně díky malému bříšku. 😀 Při vyšetření mi odtekla voda úplně. S porodní asistentkou jsme si sedly a hodně se nasmály a doteď mě mrzí, že mě nerodila ona. Já začala mít kolem sedmé večer slabé kontrakce, kdyby nebyly pravidelné vůbec bych si jich nevšimla.
Měla jsem 24 hodin na to abych přirozeně porodila, jinak by mi porod vyvolali. Dali mě na pokoj “hekárnu”, spát se mi nechtělo a ani by to nešlo, protože jedna rodička vedle křičela několik hodin bolestí.
Cau holky,prosim neznate nejakeho zubare nebo zubarku z okoli Ostravy a Opavy,kdo by osetril tehotnou krome pohotovosti?jde mi o to,ze moje zubarka cerpa materskou dovolenou a nema za sebe zadny zaskok 🤭
"Můj porod? Trval 1 celý den. A byl dokonalý!" říká maminka Barča v dalším videu na YT MK
"Normálně jsem se lekla, co že to do toho záchoda žuchlo!", popisuje svůj průběh porodu Barča, maminka malého Honzíčka. "Ale naštěstí to nebyl Honzíček! A tak jsem si dále prožívala svůj dokonalý porod, po boku s mým manželem a porodní asistentkou Pavlínkou."
Žena je pro porod dítěte doslova zrozená a jak se často na margo mužů v této tématice vtipkuje, kdyby to bylo na mužích, asi by náš druh už dávno vyhynul.
Ne všechno je vždy ale růžové a každá z nás si svůj porod prožije, řekněme, trochu jinak. To, co je pro jednu dokonalá symbióza vlastního těla a na svět přiházejícího dítěte, může být pro další maminky ten nejhorší životní krvák...
S ním tak trochu počítala i Barča, ale realita byla jiná. Žádný krvák se nekonal. Ba naopak, chvílemi byl porod až euforickým zážitkem.
A přiznáváme, že při natáčení tohoto videa jsme si i my tak trošku zavzpomínaly... a v hlavě se nám přehrály naše porody - rychlé, intenzivní, ne až tak dokonalé, ale krásné 🙂 Tak si zavzpomínejte taky, jaké to tenkrát bylo...
No a pokud Vás to zatím jen čeká, držíme Vám palce! 🙂






















































































