Ahoj všichni a krásný den dětí všem prckům 🎉🎈👶 máme krásné počasí ideální k rodinnému výletu, ochutnávání ovoce nebo zmrzliny a samozřejmě ke hrám 😍🍦🍉🎶 Tak snad si najdete chvilku i pro soutěž s Fisher Price 🍀 mám tu totiž krásnou sadu pro nejmenší, kteří svět objevují hlavně hmatem a pusinkou 😃

Vyhrát tedy můžete tento snídaňový set pro miminka, takže (nejen) ráno si mrňous může vypít svoji kávičku - hrkátko ☕ pochutnat si na koblížku - kousátko 🍩 a přečíst noviny - šustítko 📰 A co pro výhru musíte udělat? Je to snadné 😉 :

1) dát like tomuto příspěvku 👍 

2) napsat do komentáře jak dnešní den dětí trávíte 💬 nejen s dětmi, pokud miminko teprve čekáte, klidně můžete také soutěžit 🤰

3) soutěžíme o snídaňový set a to do půlnoci 1.června 2019 ☕🍩📰 

Výherce určí následně generátor náhodných čísel 🔢 držím palce všem soutěžícím prckům 🍀🍀🍀

Bylo to poprvé, co jsem se do nějakého testování přihlásila a hned úspěch. Měla jsem obrovskou radost, protože jsem o Maně věděla od samého začátku a přišlo mi to jako skvělá věc...

Když mi přišel balíček, byla jsem překvapena jeho velikostí. Měla jsem možnost vyzkoušet všechny 4 příchutě a to jak "udělej si sama",  tak i rovnou hotové, ideální na cesty. 

Zkusila jsem na Maně vydržet celý den a stoprocentně jsem se cítila mnohem lépe než po jídle. Měla jsem pravidelnou stravu a cítila zlepšení ve svém zažívání. Podarovala jsem i mamku a ta měla stejné pocity. Byly jsme moc mile překvapené.

Nejlepší ze všech byla příchuť Dream a také ta klasika ... Jinak červená a žlutá za mě opravdu nic moc, ráno jsem to nedokázala vypít, bylo to až moc umělé a práškové. Tyto příchutě se dle mého nepovedly a až si budu Manu kupovat určitě po nich nesáhnu. 

Cena Many v drogerii je cca 80,-Kč, což je vlastně cena levnějšího obědu.  Akorát podle mého je kvalita nesrovnatelná. Jediné, co si neumím úplně představit, je být kompletně na Maně, myslím si, že to pro tělo není ideální, ale jako forma rychlého jídla, když není tolik času, myslím, super. Manu všude chválím a určitě si ji i sama koupím . 

Jsem ráda, že jsem měla možnost tento zázrak vyzkoušet a že splnil moje očekávání. 

K přihlášení do testování produktů Mana, mě vlastně ‘‘uvrtal‘‘ můj muž. Stále se snaží žít zdravěji, hodně cvičí a hledá alternativy k svačinám a taky hladinu toho, jak svoje stravování vyvážit. A tak mu Mana test, přišel jako zajímavá myšlenka. Já jsem si v duchu říkala, že když už do toho půjdu, tak se ale rozdělíme, že sama potřebuji nastavit a nastartovat rozumný, stravovací režim.

Letos mi bylo 40, každý den vozím naše tři děti 30 kilometrů do školy, pak se vracím domů šít do dílny, starám se o dům, větší množství zvířat a drůbeže. Když si dám ruku na srdce, musím přiznat, že péči o sebe zanedbávám ve všech směrech. Nejsem na to pyšná, ale stále je potřeba dělat ‘‘něco důležitějšího‘‘ a navíc neumím úplně dobře hospodařit s časem. A tak mě myšlenka občasného nahrazení jídla ‘‘krabičkou‘‘ nadchla!

Štěstí se na mě usmálo a do testování jsem byla vybrána. Věřím, že nic se neděje náhodou a že jsem se měla dozvědět víc, nejen o produktu Mana, ale i o sobě 😉

Ve slíbený den, dorazil velký balík, který obsahoval všechny produkty řady Mana, které jsou v současné době na trhu. 

• 4 kusy prášku mana s váhou 430 g. Každý sáček by měl nutričně pokrýt jídlo na jeden den, ideálně rozdělené na pět dílů. Cca 400 kalorií na porci.
• 12 kusů krabičkového pití, balené po 330 ml, 1 krabička se rovná jednomu ‘‘plnohodnotnému‘‘ jídlu.
• 1 kus nerezové odměrky na práškový produkt.

Každá ze čtyř vyráběných příchutí (klasik MARK4, Dream, Love a Sunlight) v balíku byla zastoupena jedním sáčkem a čtyřmi ‘‘pitíčky‘‘. Stejně, jako ostatní testující mě trochu mrzelo, že v balení nebyl šejkr. Nejdřív čistě proto, že se mi tahle láhev líbí, později z daleko pragmatičtějšího důvodu, bez mixéru, je prášek téměř nerozpustitelný. Navíc si myslím, že v ženském testovacím kolektivu, by designová láhev, přinesla produktu plusové body 😉 😀 

Tak tento #tag je bezva věc ! Nejenom, že se člověk dozví, pro mne (zahnívající) matku na RD je to i příjemné rozdmýchávání paměti a prastarých profesních dobrodružství !

Čili i já bych Vam tímto ráda přiblížila mojí práci, respektive  jedno  kariérní období v životě jedné zdravotní sestry...🙂

Jsem vystudovaná sestra specialistka pro ARO/JIP a před lety jsem si ještě doplnila bakalářské vzdělání v oboru ošetřovatelství, na magistru už jsem se nějak nezmohla.

Nicméně od začatku.Když pominu nějaké ty brigády v nemocnicích ještě při studiích, moje první velká pracovní zkušenost byla v USA,kde jsem strávila 18 měsíců a kde jsem pečovala o lidi s mentáním postiženim.Toto byla opravdu škola života a určitě se o tom někdy rozepíšu.

Po návratu jsem pak stravila skoro 2 roky jako sestra u lůžka na oddělení ARO, kde to bylo skvělé, leč  táhlo mne to opět ven.

Tentokrat jsem se rozhodla pro Saúdskou Arábii, zemi pohlcenou islámem,pouští a obrovským bohatstvím.

Je tomu několik měsíců, co jsem se rozhodla začít fotit soubor o maminkách s handicapem. Dnes bych ráda napsala o tom, co mě k tomu vedlo a trochu více napsala o své nemoci. O tom, jaké to je, být Myastenikem.

To, co mě přímo vedlo k tomu, abych jej začala fotit, byl nepříjemný komentář jedné zdravotní sestry (která ironií osudu sama má 2 děti), která mi řekla doslova: „Kdo s touhle diagnózou přivede sobecky na svět dítě?“

Tento komentář mě srazil na kolena na několik dní a popravdě, i dnes, kdybych tu ženskou potkala, nejradši bych jí jednu vlepila 😀. Ale tato bolest mě dovedla do dalších vzpomínek na x lidí, kteří měli potřebu se vyjádřit k mému životu a posuzovat můj zdravotní stav. Zjistila jsem ale, že nejsem jediná a že i ostatní s jakoukoli nemocí zažívají to samé.

Dalo by se říct, že se předsudky dělí na dva tábory. Ten první tábor usnul v historii někde v období za minulého režimu, kdy byli postižení odsouváni na okraj společnosti, do ústavů a nebylo jim dovoleno fungovat, jako normální lidi. Protože to nebyl člověk, kterého chtěli ve společnosti vídat. Společnost pro ně byla jen pro zdravé a „normální“ jedince (s čímž má naše společnost problém dodnes nejen v otázce handicapovaných). Bylo to motivováno politicky. V případě 2. světové končili ještě hůř.

Ano, je štěstí, že žijeme v dnešní době, kdy nám za nemoc nehrozí smrt ani odsunutí na okraj společnosti. Přesto tento model tady fungoval tak dlouho, že pro mnohé je problém, že i handicapovaní chtějí žít normální život. Chtějí chodit ven, cestovat, mít rodinu a děti, užívat si života. Jako každý jiný. Společnost si stále ještě nezvykla.

Často tento pohled vídám u zdravotníků, zvlášť u těch, kteří jsou přepracovaní. Proč? Inu, ona zdravotní sestra, která mi řekla, že jsem sobec, totiž pracuje na Gerontopsychiatrii. Což je psychiatrie pro seniory. Sestra měla pravděpodobně jednu, možná dvě zkušenosti s Myastenií. Která nejen že u každého vypadá úplně jinak, ale mění se i s věkem. Je logické, že žena v produktivním věku na tom nemusí být tak špatně, jako sedmdesátiletá babička, které se už přidružily i potíže s věkem a pak té sestře přijde, že toto onemocnění je příliš těžké na to, aby vůbec mohl mít někdo s Myastenií děti.

Do testování Many jsem se přihlásila asi ze tří hlavních důvodů. První byla zvědavost 😊 Druhá to, že zkrátka nestíhám. Mám dvě děti, 3 a 5 let, začala jsem znovu chodit do práce, k tomu domácnost, zahrada, v podstatě nulové hlídání…  Někdy se mi stane, že prostě nestíhám připravit si něco k jídlu. A třetí důvod byl ten, že se snažím trochu zhubnout a co si budem povídat, nejhorší nepřítel hubnutí jsou právě ty chvíle, kdy nestíháte, máte hlad, ale ne už čas ani příležitost řešit to něčím vhodným. V takových chvílích buď sáhnu po něčem, co si pak vyčítám (ať už je to bageta, hamburger nebo třeba nějaká sladká tyčinka), a nebo ten hlad tak nějak překonám, vydržím a potom mě samozřejmě dožene vlčí hlad, kdy se nacpu čímkoliv v jakémkoliv množství. Proto mě testování Many zaujalo a rozhodla jsem se taky zkusit štěstí. A jak moje testování probíhalo?

Dorazil ke mně balík, který obsahoval čtyři příchutě nápoje, vždycky po 3 lahvičkách, 4 velké sáčky s práškovou variantou ve stejných příchutích a odměrku pro přípravu prášku.

Jako první jsem zkusila neochucenou variantu ve formě nápoje a musím přiznat, že přišlo celkem velké rozčarování. Nikdy jsem nějaké takové instantní věci, proteinové nápoje ani nic podobného nezkoušela, takže jsem nevěděla, co mám čekat. Představit jsme si při vší fantazii dokázala maximálně tak něco jako jogurtový nápoj 😅 Mana má ale o dost hustší konzistenci, tím, že se pije při pokojové teplotě, to ještě víc vynikne.

Chuť je prostě specifická 😎 Trochu mi připomíná palačinkové těsto, trochu pudinkový prášek, hodně něco, co neumím nazvat 🙂  Každopádně první lahvičku jsem vypila s velkým sebezapřením a děsila se, jak tímhle stylem otestuju všechno ostatní 😅 Druhý den jsem dala Maně šanci výběrem příchuti Dream, do které jsem vkládala svoje poslední naděje. Miluji totiž všechno s příchutí kakaa a čokolády, jak je něco v „hnědé variantě“, tak mi to chutná, ať je to cokoliv 😊 A to se mi potvrdilo, protože i kakaová Mana mě nadchla. Chutná jako kakao, ve kterém není moc cukru, zato je tam opravdu poctivá dávka kakaa – kombinace přesně pro mě.

Další v pořadí byly příchutě Love a Sunlight. První růžová s příchutí jahod a malin je pro mě nakonec asi nejslabší, chutná tak nějak nejvíc chemicky. Žlutou Sunlight – tropické ovoce, jsem si nechala na konec, nemám tyhle typy příchutí v lásce. Nakonec mě ale docela potěšila, možná proto, že tropické ovoce mi opravdu nepřipomíná 😎 přijde mi spíš vanilková.

Během testování jsem samozřejmě i hledala a zkoumala na internetu, co se o Maně dočtu a jaké mají dojmy ostatní, kdo ji ochutnali. Všude jsem narazila na recenze, jak je výborná, není chemická, má příjemnou chuť … Asi to tak bude v porovnání s ostatními podobnými produkty, proteinovými drinky z prášku a podobně. Pro mě jako „normálního člověka“, který je zvyklý na běžné obyčejné jídlo a s něčím takovým se potkal poprvé, bylo opravdu první seznámení s Manou překvapivé a tak trochu šokující.

Už při odjezdu z domu jsme si chvilkama říkali, jestli opravdu děláme dobře. Přeci jen o víkendu, když je špatné počasí, je vyšší šance, že tam bude dost narváno. Naše obava se naplnila v okamžiku, kdy jsme parkovali v přilehlém parkovacím domě a první volné místo jsme našli až ve druhém patře. Kupodivu – u pokladen se vůbec žádné fronty nekonaly, a to jsme přijeli chvilku po deváté hodině, tedy chvilku po začátku otevírací doby.

Tip pro rodiče: Celodenní parkování přímo u Aquapalace stojí 50 Kč. Dostanete se sem celkem v pohodě i městskou hromadnou dopravou. Přímo na stránkách čestlického aquaparku najdete konkrétní linky, včetně jízdního řádu.

Zase jsme po delší době dostali chuť vyzkoušet nějaký aquapark. Nechtělo se nám nikam daleko jezdit, takže namísto našeho oblíbeného Aqualandu Moravia jsme tentokrát navštívili Aquapalace Čestlice. Náš cíl pro neděli byl určen a nadšení Kýšky nezměrné – celý den v aquaparku, paráda!

Už při odjezdu z domu jsme si chvilkama říkali, jestli opravdu děláme dobře. Přeci jen o víkendu, když je špatné počasí, je vyšší šance, že tam bude dost narváno. Naše obava se naplnila v okamžiku, kdy jsme parkovali v přilehlém parkovacím domě a první volné místo jsme našli až ve druhém patře. Kupodivu – u pokladen se vůbec žádné fronty nekonaly, a to jsme přijeli chvilku po deváté hodině, tedy chvilku po začátku otevírací doby.

Tip pro rodiče: Celodenní parkování přímo u Aquapalace stojí 50 Kč. Dostanete se sem celkem v pohodě i městskou hromadnou dopravou. Přímo na stránkách čestlického aquaparku najdete konkrétní linky, včetně jízdního řádu.

Celé pokračování a další tipy pro rodiče najdete na blogu Holá sova. 

 Zdraví a výhody hluboké relaxace

Pomoci meditace a relaxace můžeme zlepšit svůj život a to úplně každý stačí se rozhodnout a začít konat akci.

Doporučuji si vytvořit z meditace a relaxace každodenní rituál a věnovat se tomu každý den a výsledky se velice brzy dostaví.

Toto jsou jen některé z vědecky prokázaných přínosů meditace a hluboké relaxace a jejich vliv na naše zdraví: tělo mys a duši. 

1. Zvýšená imunita 

Zdá se, že relaxace zvyšuje imunitu u pacientů s rakovinou. Studie na státní univerzitě v Ohiu zjistila, že progresivní svalová relaxace, když je denně prováděna, snižuje riziko recidivy karcinomu prsu. V jiné studii v Ohio State, měsíc relaxačních cvičení posílil přirozené zabíjeni rakovinotvorných buněk u starších lidí, což znamená větší odolnost vůči nádorům a virům.

2. Emocionální rovnováha