Asi se to na vás už teď valí ze všech stran – máma je na prvním místě! A je to dobře. Protože to je základ spokojené rodiny – mít každý sám sebe na prvním místě.

Ale také jste už určitě zaregistrovali, že – zejména v šestinedělí s čerstvým miminkem – to prostě vždycky nejde. (Novorozenec nepočká s kojením, až si zacvičíte nebo dopijete kafe 😉)

Pro tohle období říkám, že se může pořadí v rodině dočasně upravit (samozřejmě že není nutné dodržovat striktně šest týdnů, ale neprotahujte to donekonečna 😉).

Dočasně se zájmy miminka dostanou do popředí. Ale byla by velká chyba, svou osobu odsunout do pozadí. Je potřeba na sebe myslet stále.

Jak prakticky na to?

Dám konkrétní příklad:

Od doby, co jsem se stala ambasadorkou pro PEPCO, ostro sleduji všechny novinky, které se v prodejnách objeví. Dnes přicházím proto s recenzí horké novinky ze sortimentu společenských her pro nejmenší, která mě na první pohled okouzlila a musela jsem ji okamžitě vyzkoušet, osahat a otestovat.

Pro prťata

První, co mě zaujalo bylo určení této hry. Je určená pro děti od  2 do 4 let, což je věkové rozmezí, pro které jsou společenské hry docela nedostatkové zboží. Hra je promyšlená důmyslně a nabízí 6 herních variant a to po dvě varianty pro věk 2+, 2 a 1/2 a 3+.

Hra má za cíl rozvíjet logické myšlení, trénovat paměť a manuální schopnosti, naučit batolata hledat podobnosti, spolupráci a v neposlední řadě děti díky hře poznávají rozdíl mezí vítězstvím a porážkou. Na krabici naleznete informaci, že hra byla vytvořena ve spolupráci s dětským psychologem, což je její velké plus.

Co v balení najdete?

- dřevěnou kostku

Mladý muž se šel ucházet o důležitou pozici ve velké firmě. Prošel první pohovor a měl se setkat s ředitelem na poslední pohovor. Ředitel viděl jeho životopis, bylo to vynikající uchazeč o práci, přesto se zeptal:

"Dostal jste stipendium na školu?" chlapec odpověděl: NE. “Byl to váš otec, kdo zaplatil za vaše studie?”: ANO. Odpověděl. “Kde pracuje Váš otec?” Můj otec je kovář.”

Ředitel požádal mladého muže, aby mu ukázal ruce.

Ten mladý muž ukázal pár rukou, které byly hebké a dokonalé.

“Už jste někdy pomáhal rodičům v jejich práci?”

“Nikdy, moji rodiče vždycky chtěli, abych studoval a četl další knihy. Kromě toho, otec takovou práci zvládne lépe než já.”

Když se z nás stanou rodiče, musíme kromě svých vlastních zubů začít řešit i ty našich drahých potomků. Pokud už jste “pokročilý rodič”, víte o tom své. Začíná to problémy spojenými s jejich prořezáváním a končí to péčí o ně. Děti nám to mnohdy navíc komplikují svojí neochotou k zubní hygieně. V tomhle případě ale ustoupit nemůžeme a musíme to nějak zvládnout. Jde tu přece o jejich zdraví a také o krásný úsměv.

Všichni zajisté chápeme, že je nutné chodit s dětmi k zubnímu lékaři. Ale kdy je ta správná doba? Jak často by měly malé děti navštěvovat zubní ordinaci? A jak správně o jejich zoubky pečovat? Odpovědi na tyto i mnohé další otázky se dozvíte v následujících řádcích.

Kdy by mělo dítě poprvé navštívit zubaře?

Odpověď na tuto otázku je poměrně jednoduchá a téměř všichni zubní lékaři se v odpovědích vzácně shodují. Nejvhodnější dobou k první návštěvě dítěte v zubní ordinaci je doba kolem proříznutí prvního zoubku. Tím zpravidla bývá spodní řezák a u většiny dětí se první zoubek objeví v rozmezí od 6. do 12. měsíce věku, ale samozřejmě to může být i dříve, či později.

První návštěva u zubaře je velice zásadní jak pro dítě, tak pro jeho rodiče. Pro dítě je ohromně důležité zavítat do ordinace zubního lékaře jen tak, aniž by ho trápil nějaký problém a nehrozilo, že si tuto událost spojí s jakoukoliv bolestí. První návštěva by tedy opravdu měla být jen seznamovací - dítě se podívá, jak to v ordinaci vypadá, okoukne lékaře, sestřičku, povozí se v křesle a ideálně si nechá od zubaře kouknout do pusinky.

Lékař si poznamená, které zoubky má už dítě venku, a je hotovo. To nezní nijak hrozně, že? Takové dítě pak nebude mít nejmenší strach, až do ordinace půjde příště znovu.

"Problém s koupí dobře padnoucí a zároveň ňadrům lichotící podprsenky jsem měla od těch dob, co jsem začala nějakou potřebovat. Přestože mi moje maminka při výběru těch prvních kousků byla velkou oporou, nákup nového spodního prádla nebo plavek byl vždy útrpnou odysseiou. Na jejím konci se sice skvěl v nákupním košíku jakýsi výsledek, každopádně jsem nebyla spokojená ani já (podprsenka by nemusela tu tlačit, tu odstávat a dělat taková divná prsa), ani maminka (nemusela by být tak drahá, vybraná až v pátém obchodě a dcera by se za ty peníze nemusela tvářit tak kysele)."

"V dospělosti, už bez podpory maminky, býval scénář dost podobný. Korunu tomu v mém případě nasadily e-shopy, které sice nabídly ten zaručený kalkulátor, který mi vyplivl údajně ideální velikost, ale už neporadil, jaký střih si vybrat, aby prsa z podprsenky při předklonu nevypadávala a košíčky se tak divně nekrabatily.

Z martyria neustále špatných výběrů, vracení zboží v zákonné lhůtě (v tom lepším případě) a nošení nepadnoucí podprsenky (v tom horším), mě v době příprav na příchod našeho prvního potomka vysvobodila, do té doby pro mne zcela neznámá, instituce "podprsenka na míru - poradíme, vybereme". Nevýhodu vyšší pořizovací ceny vzápětí převálcoval fakt, že jsem za minimum (navíc příjemně stráveného) času získala krásnou, kvalitní a padnoucí podprsenku, která nevídaně podržela nejen zvětšující se prsa, ale i snižující se sebevědomí."

Je vůbec možné ještě před porodem zjistit, zda drahý kousek speciálního mateřského prádla nebude po porodu ležet ladem na dně šuplíku? Zde nejvíce pomůžou (jako v mnoha jiných případech) zkušenosti sdílných maminek.

Jak to měla Eva       

"Když jsem celou tuhle anabázi vyprávěla svojí kamarádce Evě s dotazem, kde ona kupuje kojicí podprsenky a kam chodí na kojicí blůzy a tuniky, do jejichž důmyslně řešených výstřihů jsem se hned zamilovala stejně tak jako do onoho geniálního detailu kojicích podprsenek - do odklápěcích košíčků zaručujících diskrétní kojení kdykoliv a kdekoliv -  dívala se na mne jak na právě přistávající stádo marťanů: 'Kojicí tuniku? Kojicí podprsenku? Na co prosím tě vyhazovat takový peníze? Normální podprdu jsem vyměnila za tu sportovní. Vyhrneš tričko, shrneš podprsenku a kojíš.' Měla zrovna na ruce svoje několikaměsíční miminko a tak jsem byla rovnou obdařena praktickou ukázkou. Musela jsem uznat, nevypadalo to vůbec špatně. Dítě přikládala k prsu tak zručně, že i bez kojicích vymožeností nebylo vidět nic z toho, co má i při kojení zůstat "skryto". 

Aby Nikča měla parťáka sobě věkově blízkého, rozhodli jsme se rozšířit naše potomstvo. Bohužel to už nešlo tak snadno jak zamlada 🙂, ale nakonec se zadařilo a já den po svých 36 narozeninách zjistila, že jsem těhotná. Začala jsem se těšit na únorové miminko i když přípravy jsem skoro neřešila... Přece jen čtvrté dítě to už máte doma skoro vše 🙂. Rozhodli jsme se, teda já,že miminko bude překvapení a pohlaví zjistíme až co se vyklube 🙂. Jen jsem si koupila Aniball, balonek od Epina bohužel praskl no kupovala jsme ho před 11 lety tak už měl nárok :D. Přemýšlela jsem o kurzu hypnoporodu,ale zůstalo jen u přemýšlení...Rozhodla jsem se, že tentokrát to bolet prostě nebude, taky jsem chtěla,aby se prcek narodil 19.2. no termin si vybrala jiný 🙂... Byl konec února a stále nic, klasika...otevřená na prst,ale čípek dlouhý vše měkké, jen to čeká na ten poslední impuls a že jsem se snažila jak to šlo,tak ven se mimču nechtělo...řekla jsme si, že se teda kouknu na nějaké videa o tom bezbolestném porodu...meditace či co, jedno na youtube cca 8 min bylo tam moře, vlny atd. zvládla jsem minutu a řekla si ,že na to asi nejsem ta nejlepší povaha 🙂 pak tam byla nějaká přednáška na asi hodinu a půl, tak tu jsem tak nějak zvládla, i když jsem ji poslouchala na půl ucha a poslední kousek až v den porodu... né že bych se s paní zcela ztotožňovala ve všem,ale prostě základ co jsem si z toho vzala "uvolni se není to bolest je to kontrakce". Den D nastal 3.3. taky moc pěkný datum a samozřejmě se nic nedělo, bylo krásně, tak jsme byli všichni na zahradě a já s manželem tahala nějaké šutry ze skalky a dělala nějaké drobnosti co mé monstrozní tělo dovolilo 🙂,břicho mi tvrdlo občas už nekolik týdnu, takže mě to nijak nezneklidňovalo. Ve 13 mi volala mamka, kdy už se jí narodí vnouče, že se ji líbi tohle datum, tak jsem oznámila, že se stále nic neděje, zakončila to tím, že do půlnoci je ještě čas 🙂...Pak mi přišlo že tvrdnutí už opravdu má takový ten trochu jiný ráz,ale žádná pravidelnost či intenzita to nebyla. Ve tři hodiny jsme šla na záchod a zjistila, že hlenová zátka odchází, tak jsem to šla oznámit drahému, že by to přece jen mohlo být dnes. Nela chtěla udělat domácí lesk na pusu, tak jsem se ještě pustila do paplání. Pověsit prádlo už jsem,ale nestihla, když jsem si stoupla k pračce ozvalo se známé lup a já měla mokré tepláky. Hlavou mi proběhlo "tak teď to začne bolet a začne šrumec a hned druhý hlásek volal ne nebude, tentokrát ne" 🙂. Zavolala jsem na chlapa, že to opravdu bude dnes, že mi praskla voda, to bylo pět hodin, tak jsme zavolali švagrovce kvůli hlídání,ale jelikož se v podstatě nic nedělo tak nebyl ani spěch 🙂, zašla jsem si do sprchy převlékla se ( dokonce hodila i nějaké šminky na obličej 🙂. Občas přišla nějaká kontrakce,ale moc pravidelně ani rychle za sebou to nebylo, když přišla zavřela jsem oči a snažila se uvolnit, dýchat klidně a prostě se uvolnit. Manžel udělal holkám ještě večeři, přijelo hlídání a my se vydali na cestu do porodnice to bylo chvíli po šesté. Protože cesta je dobrej tankodrom, sedla jsme si dozadu. Cesta tam trvá necelou čtvrthodinu a za tu dobu jsem měla asi tři kontrakce, které jsem opět tak nějak hluboce prodýchala ala chci se uvolnit, fakt to nebolelo 🙂... no u porodnice jsem se musela dvakrát zastavit a prodýchat,ale stale jsem se u toho usmívala. Příjem, vstupní kontrola otevřená na 2 cm, mimčo ještě nahoře,v hlavě aaa to bude na dlouho,ale projistotu jsme upozornila, že rodím rychle 🙂, v plánu jsme měla odmítnout klystýr i neustálý monitor během porodu. Bylo půl sedmé, dali mě na monitor,aby věděli jak to se mnou teda vypadá, že odtíká plodovka bylo docela vidět 🙂...stále úsměv na tváří při kontrakci zavřené oči a snaha se uvolnit, chlap mi řekl, že při tom vydávám zvuky skoro jak při sexu, tak jsme mu odvětila, že se to tak snažím vnímat, orgasmus je přece taky kontrakce 🙂... blížila se sedmá hodina a mě už to půlhodinové ležení na nepohodlném lehátku bylo fakt nepříjemné, tak šel manžel hledat sestru, jestli by jsme už mohli na pokoj. Přišla PA, že jsem mohla změnit polohu a že pak při porodu to bude i vhodné, hlavou mi běžely sprostá slůvka, proč mi nikdo neřekl, že z toho můžu slézt. po cestě jsem to vzala ještě na záchod, pak na porodním lehátku mě vyšetřil ještě doktor, že už jsem na 5-6 cm, hurááá než jsem na lehátko vlezla, tak mi spadla ta jejich plínka a začla se pode mnou dělat kaluž plodovky a mně se v hlavě honilo doufám, že si nemyslí, že jsem se počůrala a omlouvala jsem se, že za to fakt nemůžu, že to tak valí, holt malá tam měla aquapark 🙂. PA ať jdu do sprchy že mi bude líp, jim se to řekne, když mně se už fakt blbě chodilo, musela jsem se víc soustředit abych tam přece nepustila tu bolest 🙂... tak jsem vlezla do koupelny kontrakce, opřu se o umyvadlo dýchám, PA na mě běžte do sprchy, chlap tak už se vysleč a běž do sprchy, já "jdi do prdele" 🙂, no co už mě moc rušili, dalši krok opření o záchod další kontrakce, v mezi čase mi drahý pomohl sundat halenu. další krok jsem ve sprše na všech čtyřech hurááá pouštím sprchu kontrakce šplíchám na břicho zádá, PA volá až budete citít tlak na konečník volejte. Jen co to do řekla kříčím, že tlak je a tlačím, to ona nééé a rychle za mnou, že to určitě ještě jako ne, když ke mně zaklekla tak zjistila, že už teda fakt rodím, a hned že půjdeme na lehátko, to jsem teda rozhodně odmítla, že já už neudělám ani krok 🙂 zkusila mě přesvědčit ještě jednou, ale marně, tak volala na druhou at ji tam něco hodí, to už jsme vnímala jen v oparu, zvedla jsem hlavu v té malé koupelně jsme byli 4 a ve dveřích ještě nakukoval doktor ( no asi by mi bylo jedno kdyby tam byl kdokoliv) PA, řekla, že může odcházet stolice blik v hlavě přece si prcka nepo... a rychle sprchu na záda a zadek 🙂 a dalši kontrakce a už citím jak se hlavička dere ven další a je venku celé těličko a už mi ji PA podává je to holčička je nádherná teploučka a moje a víte co vono to fakt ani nebolelo, nebo jsem to ve chvíli co jsem ji měla v náručí zapomněla :D, pomohli mi sednout si na stoličku ajá tam ve sprše objímala to svoje čtvrté štěstíčko, neskutečně dojatá a šťastna, zvládly jsme to obě v pořádku, ten pocit radosti...  po pěti minutách konečně přesun na porodnické lůžko obě nahulate přitisknute k sobě stále spojené pupečníkem už zas úsměv od ucha k uchu. A jak se teda bude malá jmenovat, no tak asi jak chtěly dcery Natálka 🙂, tak vítej do života sluníčko naše. Je to úžasné mít velkou rodinu a když vidím jak se k ní má Niky a jak ji mají rády i ty starší, bože chraň od hříšných myšlenek,ale šla bych klidně i do čísla pět :D