Každý z nás má nejaký svoj emocionálny spúšťač. Určite to poznáte, niekto spraví nevinný komentár. Niekto by si povedal o nič nejde, zasmejeme sa a ideme ďalej. Tebe sa v priebehu sekundy pokazí celý deň, prídu na teba zlé myšlienky, začne ti biť srdce ,začneš sa potiť, úzkosť ako vyšitá. Začínaš sa tak cítiť stále ak s tebou niekto nesúhlasí, ak sa na teba niekto škaredo pozrie. Zrazu si myslíš , že si v centre pozornosti. 

Znie ti to povedome?

Je náročné identifikovať spúštač , ale proces zistenia a následného pochopenia ti uľahčí a naučí ťa vysporiadať sa s tým.

Prečo máme všetci tieto spúštače? Odpoveď je jednoduchá, všetci sme raz boli deťmi. Ako deti sa nevieme vysporiadať s odmietnutím, bolesťou, porovnávaním... V dospelosti preto šliapeme v starých koľajách , v presvedčeniach ktoré do nás zasiali príbuzný, učitelia, známy, kamaráti.. Niekto. Náš mozog je takto naučený fungovať, nepozná iný model myslenia.

Ak ideš k zubárovi s boľavým zubom najskôr ti ho zaplombuje alebo rovno vytrhne. A je po probléme. A čo ak ťa bolí duša? Ideš k psychológovi, roky k nemu chodíš, možno sa aj niekam posunieš ale stále si na liekoch, stále máš ataky ,depresívne myšlienky. Buď si si s ním nesadol, alebo nesadla daná terapia. čo daľej? Dávky liekov od psychiatra zvyšuješ,meníš. Zaberú? Nezaberú? Iba prehlušia, ale nič sa nerieši. U psychóloga sa venuješ svojim negatívnym zážitkom,svojim negatívnym myšlienkam. Točíš sa v kruhu. Ak sa sústredíš iba na to negatívne ako budeš vidieť to dobré,pozítivne. Stále veríš, mne už nieje pomoci. Ak máš konečne šťastie natrafíš na psychológa-terapeuta ktorý ti ozaj pomôže a naučí ťa zvládať a prekonávať a hlavne bojovať a mať pod kontrolou svoje negatívne myšlienky,emócie.Sadli ste si, sadla ti terapia a ty si voľná.

Pred 10 rokmi som pracovala na Lekárskej fakulte. Bol tam študent medicíny. Vyskočil z okna 26.12. Trpel depresiami. Nikto si nevšimol že ma problémy. Študent medicíny medzi lekármi. Žiaden z nich o tom ani netušil. Smutné. Mladý chalan, veľmi múdry.

„Máme miminko, předloni to ještě úžasně prospalo, ale minulý Silvestr ji ten blázinec probudil ještě brzo před půlnocí a do jedné jsem ji musela držet v náručí, byla celá zpocená, jak se bála. S každou petardou za okny hysterický pláč a přitom polospala. Nechtěla jsem ji samozřejmě nechat o samotě ve tmě, tak jsem ji držela a chlácholila...”

Za pár dní je tady Silvestr a vy možná přemýšlíte, jak to letos všechno bude, když máte malé miminko. S příchodem miminka se většinou obrátí rodičům život naruby a musíte miminku přizpůsobit i průběh posledního dne v roce. Jak si tedy tento den naplánovat, abyste si ho alespoň trochu užila? A jak v klidu přežít popůlnoční hlučné oslavy?

„Měla jsem strach, jak Silvestra zvládne náš prcek, ale naštěstí celkem v pohodě. Vzbudil se chvilku před půlnocí, tak jsme si ho vzali k televizi na klín a mluvili na něho, zesílili písničky v televizi, aby rány z venku moc nevnímal. Naštěstí to tady nebylo tak strašné a ani si ničeho nevšiml. Potom jsem ale měla problém ho uspat, protože petardy byly slyšet do půl jedné a když už usínal, tak se s křikem znovu probudil.”

Je jasné, že oslavit poslední den v roce tak, jak jste byli zvyklí dříve, s miminkem už úplně nepůjde. Pro někoho, kdo tyto oslavy hodně prožívá a lpí na nich, to může být problém. Je potřeba si ale uvědomit, že teď už jste rodina a to je to důležité, vaše miminko vás potřebuje. Abyste tento den prožili hezky, tak musíte jeho průběh přizpůsobit potřebám miminka. Pokud bude vaše miminko spokojené a bude se cítit v bezpečí, máte i vy šanci na to, že poslední den v roce aspoň trochu oslavíte, pokud vás to láká. Jsou ale i tací, pro které je tento den úplně obyčejným dnem a všechno to kolem jim přijde zbytečné a nebezpečné. A ti hledají cesty, jak tento den spíše přežít, než si ho užít. Obzvlášť, když mají doma malé miminko.

„Já to tedy neprožívám tak, jako někteří lidé. Silvestr je pro mě běžný den, jen s nočním randálem a jednou za rok ho přežiju. Pochopení pro to ale moc nemám. Dcerce se vždycky povedlo Silvestra zaspat, ale loni byla od půl jedné do půl druhé vzhůru a brečela. Nechtěla se ode mně hnout, ukazovala na okna, říkala: 'Bum, bum,' zacpávala si ouška, brečela a volala: 'mamí, mamí, bum, bum.' No, bylo to strašný.”

Dodržujte režim dítěte

Když jsem se dozvěděla, že mě vybrali k testování sušičky LG RC81U2AV3W, byla jsem opravdu nadšená. Kdo by také nebyl. Sušičku jsme si sami měli v plánu pořizovat, protože to neustálé sušení prádla, obzvlášť teď v zimě, bylo nekonečné a plný sušák prádla u nás v obýváku stál téměř každý den. 

Zapojení sušičky bylo jednoduché. V podstatě ji jen přivezli, postavili a zapojily do zásuvky 🙂 Naštěstí máme velkou koupelnu, tak se nám tam sušička krásně vešla. Kdo má i pračku od LG, tak si může sušičku postavit na ni. 

Ze sušičky jsem byla na první pohled nadšená, nejen proto, že je to skvělá věc, ale také skvěle a moderně vypadá. Jelikož jsem sušičku v životě neměla, tak jsem si pro jistotu přečetla návod. Ale celkově je ovládání velmi jednoduché a myslím si, že to zvládne každý.

Na výběr je opravdu spoustu programů na sušení. Já jsem si nejvíce oblíbila program "smíšené prádlo". Suším tedy vše dohromady od tričeka až po svetry a nejvíce se mi na tom programu líbí, že suší jen hodinu a půl, což je fakt skvělý. Ze začátku jsem nejvíce používala program "bavlna", protože jsem tomu krátkému sušení moc nevěřila :D ale od té doby, co jsem to vyzkoušela, tak suším jen na to smíšené prádlo. S výjimkou teda povlečení a ručníků, to suším na programy k tomu určené, nebo na bavlnu. Co musím teda opravdu podotknout, že ručníky ze sučičky a pouze z pračky se nedají srovnat. Ze sušičky jsou krásně měkké a nadýchané. Jinak co se týče suchosti prádla, tak já většinou suším dvě pračky najednou, protože sušička pojme až 8kg prádla a vždy je vše suché. Občas se mi teda stalo, že např. nějaká teplá mikina byla malinko vlhká, tak jsem ji jen přehodila přes židli. Také jsem se bála, že se mi nějaké oblečení ze sušičky zničí, nebo scvrkne a naštěstí se mi to nikdy nestalo.

K některým programům si také můžete ještě zvolit, zda chcete ušetřit čas, nebo energii. Já se rozhoduji podle toho, zda už je pozdě večer, nebo někam jdu. Pokud ale jdete třeba ven a nevíte, kdy se vrátíte, tak můžete k tomu navolit doplňkový program "nemačkavý" a sušička vám bude i po skončení sušení prádlo udržovat teplé, takže ho můžete vytáhnout i později. Také můžete zvolit tři úrovně sušení. Já teda volím úroveň "do skříně", protože potom je prádlo krásně rovné a už se nemusí žehlit. Samozřejmě např. košile, nebo látkové dětské pleny úplně rovné nejsou, ale jinak je prádlo opravdu nadýchané a rovné.

Co mě také překvapilo je to, že prádlo ze sušičky opravdu nádherně voní. Záleží tedy asi na tom, jaký prací prostředek používáte. Já používám Persil a prádlo mi po vyndání ze sušičky voní daleko více, než kdyby uschlo na sušáku. Světlo bubnu si můžete při sušení rozsvítit a můžete tak např. zabavit děti na nějakou dobu. 

První z mých pohádek z cyklu Pohádkování... 🙂 Pohádka k poslechu i na YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=qz2Df4sYSfE

Daleko na Severu, v oblasti Severního Pólu, žil, byl malý Eskymák, který se jmenoval Kvido. A ten uměl, tak jako některé děti, pořádně zlobit rodiče. Neposlouchal a neustále se rodičům schovával. Zkrátka s ním šili všichni čerti. To se mu ale jednoho dne stalo osudným. Pojďme si tedy povědět, co se mu vlastně přihodilo.

Kvido si jednoho rána smyslel, že se půjde s tatínkem podívat, jak se chytají ryby. Žadonil po mamince, aby ho pustila.

„ Ale synáčku, na to jsi ještě moc malý. Nemůžeš jít s tatínkem chytat ryby. Ještě by ses někde ztratil. “ vymlouvala mu maminka jeho nápad. Tatínek také nebyl moc nadšený, ale když Kvido jinak nedal, přece jen ho vzal s sebou.

Jakmile dorazili k vodě, kde Eskymáci ryby lovili, začal Kvido objevovat nový svět. Tatínek na něj zpovzdálí volal, ať nechodí nikam daleko, ale Kvido byl Kvido a jeho zvědavost a hlavně neposlušnost mu nedaly, a tak šel dál a dál, až došel na místo, které neznal a cestu zpátky domů si nepamatoval.

„ Maminko! “ volal s pláčem svou maminku. „ Kdybych byl jenom poslouchal tatínka, nemusel jsem se ztratit.“ litoval svého činu.

Máte doma oblíbený spotřebič, který můžete s klidem označit za nejlepší vec co vas mohlo potkat? Protože vám ulehčuje každodenní povinnosti. Pomůže vám. Nezklame vás, bez kterého už si ani neumíte představit každodenní domácí práce?

Ja takového jednoho pomocníka dostala před Vánoci na testovaní. Vubec jsem neveřila že by se na mě mohlo usmát štestí,psalo tam skoro 500 lidi,ale řekla jsem si proč to nezkusit a nezapojit se,třeba to vyjde a ono to vyšlo 🙂 Jeden večer kontroluji co je nového na koniku, a tam zpráva a v ni překvápko,byla jste vybrána na testovani,hurááá takové překvápko.Ježíšek příjde začatkem prosince.Po nejake dobe jsem na to zapomněla. 

Ubíhaly dny,sušička se nekde zasekla asi u dodavatele,ale podstatné je že dorazila nakonec domu, s malym spoždením, ale dorazila. Pračku dovezli dva milí a ochotní pánové,zkušeně nacpali do našeho malého bytu a jeste menší koupelny,vše vysvetlily  a ještě ten večer se začalo testovat.

Přiznám se že ja nečtu návody a jinak to nebylo ani tady 😀 takže se to pochopit dá velice rychle. Ovládání je naprosto jednoduché a intuitivní, je v češtině, takže i bez návodu si poradíte. Nejdůležitější ovládací prvek je kruhový volič. Tím si navolíte svuj správny program a pak už jen start.

Jako matka malé holčičky co začína objevovat všechno kolem sebe a nutně musi zkoumat vše nové na co narazí,je DĚTSKÁ POJISTKA  hodně důležitá. 

Toto určitě ocení hodně z vás.  Po dobu 3 sekund podržíte, krásně i znázorněné tlačitka a máte zamčeno.

„S kamarádkou jsme měly děti stejně, narodily se dva dny po sobě. Ačkoli jsme se kamarádily prakticky od mala, takže by se dalo předpokládat, že nás mateřství spojí ještě víc, stal se přesný opak. Zatímco já jsem se spíš nudila, doma mne to moc nebavilo a prakticky pořád jsem byla s kočárkem venku, kamarádka mi pořád psala, jak nic nestíhá, jak je unavená a vyčerpaná. Neviděly jsme se víc jak jednou za dva měsíce…,“ píše Kamila v diskuzi, kde si maminky vyměňují pocity, které z mateřské mají.

Při čekání na miminko si každá maminka představuje, jaké to bude, až bude mít několikaletou dovolenou. Jaké bude mít tolik času, po dlouhé době strávené v pracovním procesu nemít povinnost ráno vstát a jít pracovat, většinu dne být v kolektivu.

Mateřská dovolená je do chvíle, než v ní naplno jste, poměrně nepředstavitelná část života – je těžké se na ni připravit. Dopředu nevíte, jestli pro vás bude nová kariéra maminky a ženy v domácnosti vítanou změnou či dokonce úlevou, nebo zda budete na uvázání k domovu nadávat a místo radosti z toho, že máte přece dovolenou, budete bojovat s nudou, pocitem samoty nebo dokonce vyhoření.

Porod dítěte a první mateřské týdny jsou pro každou ženu skokem do neznáma, na který každá reaguje jinak. Novopečené maminky se mnohdy samy diví, jak nepředvídatelné toto období je a jak rychle se mění s věkem dítěte a s narůstající dobou mateřství.

Na mateřské vás může potkat několik fází, mezi kterými budete balancovat, a pokud se v nich naučíte tančit, opravdu si toto období užijete!

Fáze první: Šestinedělí – první doba mateřská