Zeď - Modrý koník

11. bře 2021 •

Dnes mě napadla taková zajímavá #anketa

Jak často voláte se svými rodiči případně tchánovci? Případně, jak často se vídáte?

U nás je to díky Emičce v průměru tak 3x denně (naši). Zavoláme babičce Ivance je věta, kterou slyším tak 30x denně. Ohledně tchyně, tam je to hodně málo (jednou v prosinci, jednou v únoru).

kristyneckaa27

11. bře 2021 •

#dnes_varim
Brokolicovou polévku se smetanou a sójové rizoto na kari

matkakatka93

1. led 2021 •

Háček sem, háček tam

• 10 fotek

88petule

Zpráva byla změněna • 11. bře 2021 •

Když vaše miminko oslaví první měsíc života, můžete začít vyhlížet jeden z prvních krásných milníků – první vědomý ÚSMĚV. 👶🏻 Většinou vás jím miminko odmění v 6. – 8. týdnu života. 🥰

Dnes přidávám jeden z prvních vědomých úsměvů (na maminku 😋) naší Natálky ve věku 8 týdnů. 👶🏻 Od toho dne to byla hitparáda nádherných úsměvů.

Pojďme se dnes společně usmát, pojďte nám do komentáře ukázat první úsměv vašeho mrňouska. ♥
(A pokud už máte starší děti a fotka prvního úsměvu by byla těžko dohledatelná, pojďte nám ukázat úsměv vašich starších dětí.)

🤩 🤩 Už se těším! 🤩 🤩

#zdravyzacatek s #nestle

neria55

11. bře 2021 •

Dárek ke 3.narozeninám doma, teď jen složit a počkat měsíc než to budeme moct vůbec slavit 🙄. Hlavně to dobře úkryt 😄.

Hashtagy

Zobraz všechny

•

#ambasadorka_doporucuje (4)

#ctivachvilka (4)

#vanoce2025 (3)

#babylove (3)

#zivotpotransplantaci (3)

#menstruacenenitabu (2)

#pumpkinspicebread (1)

#perníčky (1)

#vánočnípečení (1)

#christmasrecipes (1)

#gingerbread (1)

#cititsekralovsky (1)

11. bře 2021 • Čtené 967x

A do... do adopce!

Představte si poklidné nedělní odpoledne. Nádherné počasí, po dobrém obědě a kávě vyrazíte na příjemnou lenivou procházku do blízkého lesíka. Nasáváte omamnou vůni borovic... Všude je klid a mír. Jenže vám v hlavě už delší dobu klíčí nebezpečná myšlenka... "Nezkusíme adopci?"

A je to venku. Čekám údiv, možná i odmítnutí. Manžel se zastaví a chvíli pozoruje igelitový sáček, který esteticky dekoruje blízký keřík. "Jo, už o tom taky pár týdnů přemýšlím." Vyrážíme tedy za novým dobrodružstvím. Zatím ve městě známe snad všechna centra asistované reprodukce, ale úřady jsme ještě neprozkoumali, tak hurá na to!

Leccos jsme o procesu zaslechli. Většinou to nebylo nic pěkného, tak na židličky před dveřmi OSPODU usedáme mírně předrozladěni a připraveni na setkání s první z řady protivných slečen Zubatých. O to víc nás překvapuje, když ze dveří vykoukne milá mladá dáma a se širokým úsměvem nás zve dál. Její kolegyně se usmívá stejně mile, tak nás rozladěnost rychle opouští. Naše OSPOD paní nám vše velmi trpělivě a hlavně srozumitelně vysvětluje, doporučuje, vzhledem k našemu věku, podat žádost o osvojení i pěstounskou péči, a odcházíme s dobrým pocitem a dlouhým seznamem dokumentů, které musíme k žádosti dodat. Strávili jsme jeden příjemný večer hledáním fotografií ze společného života, které se k žádosti dokládají. Necháváme se vyfotit na průkazkové foto, protože je třeba doložit i foto aktuální. Pokud budou rodiče a dítě párovat na základě této fotografie, dostaneme malého odulého vodníčka... Nakonec jsme si i vzpomněli, ve kterém šuplíku se ukrývá oddací list, a pyšní, že jsme všechno dokázali zkompletovat, jdeme podat žádost. Postupujeme do dalšího levelu s názvem SOCIÁLNÍ ŠETŘENÍ.

Zní to děsivě. V podstatě jde ale jen o to, že nás naše OSPOD paní navštíví, zkoukne bejvák a napíšeme sáhodlouhou slohovou práci, ve které popíšeme naše dětství, vztahy v rodině, vzdělání a koníčky, bytové podmínky a představíme svůj světonázor. A zformulujeme požadavky na dítě, což bylo z celé slohovky to nejtěžší. Ano, popisuji to teď jako procházku růžovým sadem, ale holky, znáte to - když má přijet tchýně, šúrujeme celý den a noc. Když má přijít OSPOD paní, šúrujeme celý týden. Parkety už byly prodřené, okna desetkrát umyta a v koupelně to vonělo jako v bazénu, nicméně pořád jsem nebyla úplně spokojena... Víkend před námi, tak to ještě párkrát přeleštím. Z úvah mě vytrhává manžel. "Na víkend přijede Pavel s Jitkou! Super, ne?" A kdy budu šúrovat!!!??? Po panáku tuzemáku se uklidňuju a uznávám, že už je vyleštěno a můžeme se v klidu věnovat našim přátelům.

Těsně před jejich příjezdem vytahuji láhev červeného z nákupní tašky a chystám se ji uložit do skříně. Nikdy se mi nic podobného nestalo, ale lahev vyklouzává z ruky a já jen bezmocně sleduju, jak dopadá na zem, tříští se na malé kousky a rubínově červená tekutina se rozlívá po světlé podlaze a na bílé zdi vytváří nádherný abstraktní obraz. Hroutím se k zemi a hystericky pláču. Pavel s Jitkou ochotně pomáhají malovat a drhnout obrovskou tmavou skvrnu na podlaze. Výsledek není dokonalý, ale když zatáhnu žaluzie (a to okno je tak krásně vyblejskané!), tak si snad paní ničeho nevšimne.

Pár hodin před návštěvou mě bolí břicho jako před maturitou. Dolaďuji poslední drobnosti, trochu pocuchám deku, aby paní nepojala podezření, že je naklizeno výjimečně jen kvůli ní a získala dojem, že takto to u nás vypadá dennodenně. Pro jistotu jsem porovnala i obsah skříní, protože na několik diskuzích jsem se dočetla, že paní čekuje i skříň.