Zdravá výživa a zdravý životní styl se v dnešní době dostává stále více do popředí. Lidé obecně začínají více přemýšlet nad tím, co jí. Jako maminka chcete, aby mělo vaše děťátko vyvážený jídelníček, díky kterému se může správně vyvíjet a růst. Jednou z možností, jak ozdravit každodenní stravování, je připravit si klasický žitný kvásek a zkusit z něj upéct domácí chléb. Pro toho, kdo se o něj ještě nikdy nepokusil, to vypadá složitě, ale ve skutečnosti to není tak hrozné a rozhodně to stojí za to. A dokonce k tomu nepotřebujete ani pec či moderní domácí pekárničky na chleba, postačí vám obyčejná trouba.

Možná si kladete otázku, proč byste měla péct chleba a ještě k tomu z kvásku, když si ho můžete jednoduše a bez práce koupit v pekárně nebo supermarketu. Klasický kváskový chléb je totiž jiný než ten, co běžně koupíte v supermarketu (kynutý s použitím droždí). Rozdíl je ve vůni, chuti a především ve složení, chléb pečený z žitného kvásku je totiž zdravější.

„Já peču kváskový chleba nejen pro nás, ale už i pro známé. Lepší jsem nejedla, je fakt luxusní. Klasickou mouku beru od mlynáře, ostatní kupuji většinou bio a 'alternativní'. Už i konopnou jsme měli. Vždycky přidávám semínka, různě to obměňuji (dýňová, slunečnicová, sezamová, lněná, chia…). Na kváskové mapě jsem už taky zanešená. Kvásek je prostě další člen naší rodiny.”

Kvásek versus droždí

Klasický kvásek z droždí je pouze jedna kvasinková kultura, která se množí a přitom produkuje oxid uhličitý, tím vlastně těsto kyne. Droždí se dnes vyrábí za pomoci několika přidaných látek (kyseliny sírové, fosforečnanů, amoniaku a různých emulgátorů). U nás se droždí už nevyrábí vůbec. Droždí, které najdete v obchodech, je z dovozu.

Žitný kvásek je složen pouze z žitné mouky a vody. Jeho složení je tedy mnohem čistší než u droždí. Kvásek začne za příznivé teploty díky bakteriím a kvasinkám, které se vyskytují ve vzduchu a žitu, přirozeně kvasit. Při kvašení vznikají aromatické látky, kyselina mléčná a octová a také oxid uhličitý. Tyto látky výsledný produkt (chléb) zároveň konzervují, proto vydrží déle čerstvý a nezplesnivý.

Když vyjedem na vycházku s naším dvoukočárem a občas řvoucím dítětem, připadám si opravdu jak pojizdná antikoncepce. Třeba dneska. Řekla jsem si, že je na čase si rodičovskou dovču užívat. Nastavila jsem nám budíka na 8hodinu, abychom nechrápali do 9ti jako obvykle (hold venkovní žaluzie udělají své). Plná optimismu, že dneska je krásny den a musí se to plně využít.  Plán cesty byl jednoduchý. Jdem do asi kilometr vzdáleného obchodu a koupíme šunku. Nic přehnaného a zdálo se to jako jednoduchý úkol. Ovšem to bych musela jít sama. Starší dcera se stále vyrovnává s příchodem mimča, žárlí, rostou ji zuby a nejspíš nás navštívilo období vzteku nebo nějaká předčasná puberta. Když se to vše nakupí, vzniknou z toho situace při kterých se tváříte, že ten šíleně řvoucí spratek opravdu není váš. Ovšem na vesnici se to težko praktikuje a jakmile ji někde řvoucí necháte stát, začnou se hýbat záclony a místní drbny zjišťují kdo  právě vyrazil na výcházku. Navíc když zapůsobí zákon schválnosti a začnou se dít super věci. ( Vždy sebou vemu nosítko a téměř nikdy nevyužiji). Náhle se ze řvoucího sóla stává ještě horší duet. Maly si vzpomene, že vlastně nechce ležet a čučet do stříšky kočárku, když svět je tak úžasné místo a on může pozorovat vše okolo z máminy náruče.Ovšem nostíko tentokrát zůstalo doma na botníku. V ten moment se z cesty do obchodu stává křížová cesta. Má několik zastavení a při všech se modlíte..Jsou to neustále stejné modlitby dokola. Ať už neřve, ať už neřvou, ať už jsme doma, ať už je večer a dám si deci apd.. Místo kříže si nesu vlastní dítě a druhé tlačím v kočáru. To už je pak úplný očistec. Ale věřím, že jednou ten 18m rozdíl mezi nimi ocením.

...  Zatím jsem se stále neodhodlala s nima vyrazit sama na výlet. Nechápu jak to kdo dělá, ale mně by to přivedlo asi brzy do blázince 🙂 Ale pokud máte nějaký tip tak sem s ním 🙂

Testování LOVI mě zaujalo hned, jak jsem tuto možnost na koníku našla. Značku LOVI jsem objevila, když měl syn necelý rok. „Bohužel“, už tehdy dudlík neměl, tak jsem se rozhodla, že u druhého určitě nějaký hezký design od LOVI využijeme. A ejhle, mladší dudlíky moc nemusí….to byla trochu čára přes rozpočet. Tak jsem si řekla, že zkusíme později nějaký hrníček. A proto testování přišlo v pravou chvíli, když jsme zrovna začali řešit pitný režim syna.

Já jsem se do designu zamilovala ihned, když jsem ho spatřila. Dokonalost sama. Decentní, něžný, roztomilý a v neutrálních barvách. Navíc motiv ledního medvěda zbožňuji. Posuďte sami, takovému exteriéru nic nechybí.

Do testování jsme se pustili tedy hned, jakmile hrnek dorazil. Synovi udělalo radost už samotné rozbalování. Nejraději by ochutnával i všechny papírky, tak jsem musela zakročit a hrníček rozbalit nakonec sama, umýt a naplnit vodou. Trochu z něho šlo cítit „vůní“ nového plastu. Ale to po 2. umytí a vyvětrání přes noc zmizelo.

Syn má teprve 8 měsíců, tedy o něco míň než udává výrobce (9m+). A to je možná důvod, proč si ze začátku moc nedokázal poradit s napitím. K tomu zřejmě přispělo i to, že syn stále preferuje mléko, tak moc nejí a proto si někdy nevzpomenu mu pití nabídnout. No ale uběhlo cca 10 dnů a syn z něho pije jako profík. Teče pomalu, ani jednou se nestalo, že by vodu nestihnul polknout a vytekla mu z úst. Jsem si jistá, že starší dítě techniku pití zvládne do 2 dnů. 

Hrníček se dítěti dobře drží a nekápne z něho ani kapka, pokud není v ústech dítěte. Syn s ním různě manipuloval a nikde nezůstala ani stopa po vodě, což se u jiných hrníčku často stává.

Musím přiznat, že syn dosti otestoval kvalitu materiálu J. Tou jsem si ovšem já byla jista hned, když jsem ho chytla prvně do ruky. Hrníček je z kvalitního plastu. Pítko je ve srovnání s jinými námi vyzkoušenými hrníčky dostatečně pevné. Nebojím se prokousání, až přibydou další zuby. Navíc tento hrnek má skvělé dno a drží na každém povrchu. Nahoře pro ochranu pítka před znečištěním je kryt, který opravdu pevně drží. I v batohu vždy zůstal na svém místě.

"Zpočátku to vypadalo, že mě těhotenské nevolnosti minou. Inu, spletla jsem se. Udeřily v 7. týdnu a pořádně. Upřímně netuším, proč se tomu říká čistě ranní nevolnost, mně bylo zle komplet celý den, snad i v noci občas, to jsem usínala hotová únavou. Nevolnosti mi skončily cca v 15. týdnu těhotenství, občas se mi objevily jen v případě, když jsem měla nízký tlak, bylo mi moc horko nebo jsem si sama nechtě stlačila žaludek například při obouvání," popisuje průběh ranních nevolností jedna z maminek na Modrém koníku.

Těhotenství je úžasná jízda, ale časté (nejen) ranní nevolnosti nám ji dokážou velmi znepříjemnit. Existují však možnosti, jak nutkání na zvracení alespoň částečně omezit. Těhotenská nevolnost se objevuje u více než poloviny žen. A více než polovina žen absolutně nechápe, proč se tomu říká ranní nevolnost, když ten nepříjemný pocit může trvat klidně celý den! 

"Co mi pomohlo, respektive alespoň mírně ulevilo:
- ucucávat colu 
- zázvorové nealko pivo
- čistá voda s ledem a citronem, občas s mátou
- slabý černý čaj s agáve sirupem místo cukru 

Později (cca 5.-7. měsíc) už jsem si občas dala i normální pivko a na zvýšení tlaku (rovněž příčina mého zvracení v pozdějších fázích těhotenství), jeden hrnek kafe nebo 2 dcl červeného vína, samozřejmě jsem to nepřeháněla. No a celkově - ono to prostě přejde. Ačkoliv budete nadávat, budete hotové, protivné, opravdu to přejde, je to třeba vydržet. Ten výsledek - malý uzlíček ve vašem náručí opravdu stojí za to. Najednou byly veškeré nevolnosti a strasti v těhotenství ty tam a šla bych do toho znovu," shrnuje maminka pod přezdívkou senoritapetra.

Kroky ke zmírnění nevolnosti:

• mějte u postele připraveno pár sušenek, které sníte ještě před vstáváním,
• vstávejte postupně, klidně, nikdy ne ve spěchu,
• jezte často malé porce - nejlépe lehce stravitelné potraviny s nízkým obsahem tuku,
• nejezte příliš tučná a kořeněná jídla,
• mezi jídly dávejte přednost zdravým svačinkám (žaludek tak nebude nikdy zcela prázdný, což pomáhá předcházet pocitům nevolnosti. Zkuste potraviny s vysokým obsahem bílkovin - zakysané výrobky, jogurty),
• pijte tekutiny 1/2 hodiny před a nebo po jídle, ale ne během jídla,
• pijte malé množství tekutin v průběhu dne, aby se zabránilo dehydrataci,
• otevřete okna a nebo zapněte ventilátory, pokud vám vadí zápach,
• mějte dostatek odpočinku a spánku během dne,
• vyhněte se teplým místům (teplo přispívá k nevolnosti),
• přivoňte si k citrónu a zázvoru, pijte limonády a nebo jezte meloun na zmírnění nevolnosti,
• jezte slané brambůrky,
• cvičte,
• nechoďte si po jídle lehnout,
• nejezte maso, které není dostatečně zpracováno

"Nevolnosti mě trápily už od 2. týdne těhotenství. Prvotní ranní nevolnost se plynule roztáhla na celý den. Ocitla jsem se velice záhy v začarovaném kruhu: když jsem měla jen trochu hlad, bylo mi zle, ale cokoli jsem snědla šlo zase ven. Zvracela jsem až do 4. měsíce a místo přibírání moje váha klesala. 

Zachránila mě hloupá cola. Já vím, kofein. Já vím, kvanta cukru. Ale! To byla skutečně jediná věc, co mě trochu probudila k životu a oddálila pomyšlení na sebevraždu (zní to hrozně, ale já zvracela i v metru!). Posléze mi pomohly i piškoty, které jsem ale musela hned ráno sníst ještě před tím, než jsem vstala z postele. Jinak to bylo zase špatně. Ustalo to samo a začalo nezřízené obžerství červené řepy a zakysané smetany. Ale to už sem nepatří. Závěrem bych doporučila nosit blicí pytlík s sebou. Občas to totiž zachrání situaci."

Na druhé miminko jsme čekali přes rok, když jsem na těhotenském testu viděla // byla jsem šťastná...první trimestr však probíhal velmi bouřlivě. 3x pohotovostpro krvácení, nicméně přestáli jsme to a 12tt se mi ulevilo, krvácení už se neobjevilo, nevolnosti pominuly, 1. screening na výbornou...a já si to začala užívat.

Jako zdravotníci jsme si u prvního dítka vyžádali vyšetréní ♡ v rámci 2.screeningu, proto ani druhé mimi nemohlo přijít zkrátka. Bylo domluveno na 4 dny před 2. screeningem, aby pak bylo vše kompletní. Manžel zvažoval, zda jít se mnou, či dřív pro syna do školky, kde si teprve začal zvykat..nakonec šel, protože 2.scr nemohl absolvovat...před vyšetřením jsme vtipkovali a už chtěli být se synem...

Šok nastal nečekaně...paní doktorka se zmínila o defektu septa komor, pak dlouho mlčela a já čekala..pak nám sdělila ortel-významná vada ♡ (k septu i nerozdělení velkých cév, zůstal trunkus), ihned nás druhý den objednala do Ostravy k přesnějšímu vyšetření..pláč..strach...manžel mne uklidňoval, že to vše zvládnem..

V Ostravě nám velmi milý pan doktor vše vysvětlil, prognóza, operace, omezení života...pláč, zoufalství, bolest, strach...strach z rozhodnutí, které bylo na nás

...odcházeli jsme v tichosti..večer po uspání syna, že to proberem.

Několikahodinová diskuze, plná pláče, zoufalství, bolesti..obou...v podstatě jsme rozumově říkali, co vše drobečka čeká, co čeká nás a našeho 3letého syna...bez ortelu v pláči spánek nespánek..MANŽEL-ať se rozhodnem jakkoli, nikdy si to nebudeme vyčítat, ať to budem citit jakkoli, bude to podle tebe, protože je to v tvém ťele, a já to budu espektovat..

„Učím svého 1,5letého syna jíst lžící a vidličkou. Netrefuje se úplně přesně, sem tam mu po cestě něco spadne, většinu řidších věcí vylije, ale učí se, v pohodě. Jenže - druhou volnou ruku strká do misky a hrabe se s ní v jídle, kousky čehokoliv rozmačkává (nejlépe šťavnaté ovoce), hází všechno na zem (dívá se mi přitom do očí a směje se) nebo i na zeď, plive na mě, prská na mě, mlátí lžičkou do polévky, aby mě pocákal, vyndavá si jídlo z pusinky…“  Že v této situaci poznáváte sebe a své dítě? Není divu! Problémy s kulturou stolování své ratolesti má spousta maminek.

Kdy je dítě zralé, aby dostalo do rukou příbor a najedlo se jako člověk (a ne jako nějaké zvířátko)? Jednoznačná odpověď neexistuje. Vše záleží na konkrétním dítěti. Pro efektivní používání příboru je nezbytná vyspělost jemné motoriky, apetit dítěte a jeho temperament. U divočejšího dítěte prostě musíte počítat s tím, že budete uklízet více; průzkumník bude zase jídlo zkoumat ručně a umělec vám vymaluje kuchyň.

Některé děti se naučí příbor používat brzy: „Já učila dceru jíst lžící už, jak měla příkrmy v půl roce. Vždy dostala do ruky malou lžičku, a pak to po mně opakovala. Sama se naučila, já ji od roku nekrmila. Jedla sama. V roce a půl jedla s přehledem polévku a vše co měla v talíři.“  

„Nikdy jsem ho neučila jíst. Opravdu vůbec. Když to chtěl zkusit, zkusil. Když ne, nakrmila jsem ho. Kdykoliv, ani nevím do kolika roků, ale šlo to postupně, polívkou jsem ho krmila ještě ve třech letech, ale jogurt jedl sám, asi ve dvou? Nevím. Nenapadlo mě si dělat starost s tím, že by měl umět jíst v nějakém věku tak nebo tak. Je mu pět, jí úplně jako my,“  berenika39 dala synovi prostor, aby se naučil používat příbor, až sám bude chtít.

To je obecně doporučovaný přístup – vyčkat, až dítě projeví zájem krmit se samo. Nejprve pravděpodobně bude chtít zkoumat jídlo rukama, a to je naprosto normální chování. Nechte dítě jídlo prozkoumat, vždyť je to tak zajímavé! Poté často projeví zájem o lžičku, kterou ho krmíte. Půjčte mu ji. Sice nejprve skončí víc jídla na zemi, než v puse, ale trénink dělá mistra!

„Já jsem nechala malou, aby se krmila sama, když o to začala projevovat zájem - no zájem byl celkem brzo, v jídle se ráda patlala rukama, ale protože jinak ji jídlo moc nebavilo, tak jsem ji nechala. Časem se jí zlepšila motorika a zvládala si brát rukou hodně malé kousky jídla a začala mít chuť to zkusit lžičkou. Teď už asi měsíc jí víceméně sama -  prostě buď bude jíst sama, nebo jíst nebude - ode mě třeba jídlo ze lžičky vyplivne, ale sama ho sní! A teď už se jí daří čím dál víc, dokonce někdy zvládne i polívku a na bryndáku toho moc neskončí!“ píše maminka lenchita.

Existují důkazy o tom, že okolní prostředí, včetně prvních potravin a doby jejich zavedení do jídelníčku dítěte, mohou hrát klíčovou roli v rozvoji alergií. Potravinová alergie postihuje asi 6–8 % dětí. Dobrou zprávou je, že riziko vzniku alergie je možné snížit díky vhodné stravě.

Při zavádění nových potravin do jídelníčku dítěte může dětský imunitní systém nepřiměřeně zareagovat na bílkovinu v potravě. Jedná se například o vyrážky, otoky úst a rtů, rýmu nebo i průjmy a zvracení, a to všechno dokáže maminky pořádně vystrašit. Nejčastějšími původci těchto reakcí jsou: kravské mléko, vaječné bílky, arašídy a ořechy, sója, pšenice, ryby a mořské plody. Alergické reakce se mohou projevit ihned po snědení potraviny, ale i za několik dní. Minimalizujte riziko vzniku alergií a držte se několika základních opatření.

Sedm opatření, která mohou snížit riziko vzniku potravinových alergií

• Kojení je v prvních šesti měsících života pro dítě nejdůležitějším příjmem potravy. Mateřské mléko je svým složením ideální výživou pro vaše děťátko. Poskytuje ochranu imunitního systému a podporuje zdravý růst.
• Pokud je nutné z jakýchkoliv důvodů kojení ukončit, informujte se vždy u svého pediatra na možnost zavedení hypoalergenní kojenecké výživy, tzv. H.A. s částečně hydrolyzovanou 100% syrovátkovou bílkovinou, jejíž prospěšnost byla prokázána klinickými studiemi. Do této skupiny patří například kojenecké mléko BEBA OPTIPRO HA, které bylo vyvinuto po vzoru mateřského mléka. Je doporučeno zavádět příkrmy mezi ukončený čtvrtým až šestým měsícem věku dítěte.
• Není potřeba odkládat zavádění nových druhů potravin, (včetně arašídů, ořechů, sóji, vajec, ryb a pšenice) ve snaze zabránit alergiím.
• Nové potraviny zavádějte v první polovině dne, kdy je dítě aktivní a v dobré náladě, abyste mohli sledovat, jak na ně zareaguje.
• Přidávejte vždy jen jednu novou potravinu a další až po 3–5 dnech a zapište si případné reakce.
• Kravské nebo kozí mléko zavádějte až v době, kdy bude dítěti nejméně 9 až 12 měsíců. Místo něj můžete opět použít kojeneckou výživu H.A. s částečně hydrolyzovanou 100% syrovátkovou bílkovinou.
• V případě zjištění alergie je třeba danou potravinu neprodleně vyřadit z jídelníčku a kontaktovat dětského lékaře, případně alergologa.

Jak poznáte, že má dítě alergickou reakci?

Alergické reakce se zpravidla objevují během několika minut až hodin poté, co bylo tělo vystaveno alergenu. Mezi tyto reakce patří:

„Máme doma 4,5letého syna a od malička je jiný než ostatní děti. Narodil se v termínu, ale porod byl zdlouhavý a nakonec skončil zvonem. Jako kojenec byl hodně plačtivý (což je slabé slovo, prostě řval a řval klidně i hodinu a nikdo nevěděl proč, uspávání byl horor). Všeho se bál - vysavače, rádia a hlasité hudby, hračky, které vydávaly nějaké zvuky, byly pro nás tabu do 2 let. Na vše si dlouho zvykal, na lidi, prostředí. Přesto jsem s ním chodila do mateřského centra, kde jsme vždy vyčnívali z davu,” začíná vyprávět jedna z maminek na Modrém koníku svůj příběh.

„Do školky začal chodit ve 2,5 letech, ale to byl také horor. Ráno ve školce řval a učitelka ho musela odvléct do třídy a zavřít, prý se vždy zklidnil. Odpoledne opět řev, ať jsem pro něj šla já nebo manžel, vždy vyběhl ze třídy plačící se slovy 'Běž pryč, jsi ošklivý(á) tatínek/maminka, nemám Tě rád' a ještě přidal plácnutí. Dali jsme se na homeopatickou léčbu, která nás myslím hodně posunula k lepšímu, ale stále ve mně hlodá, jestli to neřešit ještě někde jinde.

Na tříleté prohlídce doktorka nic nepoznala a ani jsme to nijak neprobírali, vůbec na to nebyl čas, jen vůbec nechápal, co se po něm chce, když sestřička šeptala slova a on je měl opakovat. Každý den ve mně roste myšlenka, kam s ním jít a kde to řešit. Protože vše, co prožíváme u nás doma, není asi úplně normální. Syn vydá za dvě děti a dokáže na sebe strhnout pozornost tak, že by jeden zapomněl, že má ještě druhé dítko. Nevím, co nás ještě čeká s nástupem do školky, loni jsme tomu kvůli nemocnosti moc nedali, tak ani pořádně nevíme, jak bude fungovat měsíc v kolektivu. Už uměl počítat do 10 a je to pár dní a on neví, že po 2 je 3. Nástup do školy je moje noční můra.”

Porucha pozornosti a hyperaktivita

Spousta dětí v dnešní době trpí na různé problémy různé intenzity. Ty mohou, ale i nemusí, mít společnou příčinu. Může jít například o problémy s udržením pozornosti, problémy v oblasti vývoje řeči, poruchy učení, problémy s pamětí, noční pomočování atd. Za těmito všemi, a mnoha dalšími problémy, může být takzvaná lehká mozková dysfunkce. Dnes se už tento pojem moc nepoužívá, místo něj mluvíme o ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou) nebo ADD (porucha pozornosti bez hyperaktivity). Lehká mozková dysfunkce ale není pouze o poruše pozornosti, problém je to mnohem rozsáhlejší.

„Mému synovi diagnostikovali lehkou mozkovou dysfunkci a ADHD letos v lednu, psycholožka měla podezření, potvrdili to na EEG vyšetření na neurologii. Ale ADHD nemusí znamenat vždy hyperaktivitu, syn hyperaktivní není, vydrží u činnosti, u hry, u jídla, ale má velké problémy s chováním, afektivní stavy. Řeč má celkem dobrou, má trochu horší výslovnost, ale výbornou slovní zásobu. Potvrzení jsme dostali od psycholožky i neurologa,” popisuje své zkušenosti další z maminek.

Aktualizace: recenze na tento velmi příjemný a multifunkční BAZA plus krém si můžete přečíst tady. Získá si i ve vaší koupelně své čestné místo?

---

Maminky, vzpomínáte na testování před dvěma lety, kdy jsme si posvítili na BELOBAZA krém od společnosti Belupo? Teď můžete otestovat jejího hustějšího bráchu, který bude, díky obohacenému složení, pečovat o mnoho kožních problémů vás i vašeho miminka.

Představujeme vám BAZA plus krém, tak čtěte pozorné dál.

Co testujeme

Testovat budeme příjemný víceúčelový krém.