Ať už se vám narodí malý plešounek nebo miminko s pořádným hárem, jednou přijde doba, kdy bude potřeba vaše děťátko poprvé ostříhat. U každého dítěte to bude v jiné době, ale jako maminky si na tohle "poprvé" budete pamatovat moc dobře. Někdy se to neobejde bez dětských slziček, jindy je to zase naprostá pohodička. 

Pověry ohledně stříhání dětí

Možná už jste se setkaly s názorem, že by se děti do jednoho roku neměly stříhat. Vůbec. Údajně jim to totiž zkracuje život. Děti by se také neměly vodit na hřbitov, vy byste neměla mít doma kočárek před porodem, a vinou lidové pověrčivosti se staly černé kočky velmi neoblíbenými.

Je však jen na vás a vašem rozhodnutí, zda podobným věcem věříte, či zda se jimi budete řídit. "Já se přiznám, že jsem poměrně pověrčivá a i přesto jsem kočárek měla doma od 20. týdne těhotenství. Nic se nestalo. Samozřejmě. Můj prvorozený byl malý plešounek, a tak do roka rozhodně nebylo co stříhat, nicméně vím  jistě, že kdyby měl dlouhé vlasy a ty mu bránily ve výhledu, šly by nekompromisně dolů."

Rituál stříhání ve světě

První stříhání je v mnoha světových kulturách považováno za velký životní mezník, který mívá dokonce formu rituálu. V některých společenstvích je první stříhání spojeno dokonce s pojmenováním dítěte - tak velký význam je tomuto aktu přikládán. A jak to vypadá v konkrétních případech? 

Otěhotněla jste a přemýšlíte, kde přivedete své dítě na svět? Co vše byste měla vzít při výběru porodnice do úvahy? Existuje více kritérií, na které je potřeba brát zřetel. Zvažte svoje přání a potřeby, aby pak v den D proběhlo vše hladce a šťastně!

V České republice si v zásadě můžete sama vybrat, kde budete rodit. I tak se vám ale může stát, že nakonec skončíte někde zcela jinde, kde bude právě místo. Bohužel, porodnice se zavírají po celé republice a nové nevznikají. Přesto si musíte určité zařízení k porodu zvolit, už kvůli tomu, že zde budete absolvovat předporodní péči. 

Vybírejte včas

Porodnici si vybíráte poměrně záhy. Například v Praze je to již kolem 14. týdne těhotenství, kdy se těhotná žena musí dostavit na tzv. registraci k porodu. V některých exponovaných obdobích je zde dokonce těžké se do porodnice „dostat“ a je třeba volit nějakou jinou.

Každá porodnice má jinak určeno, do kdy je nutné se registrovat k porodu, v některých porodnicích naopak není vůbec nutné se předem nahlásit k porodu. Proto si tuto informaci raději vždy ověřte u vámi vybrané porodnice.

Dojezd do porodnice

Ačkoliv opravdu nemám ráda „tabulkování“ nebo porovnávání dětí, tak v případě tohoto průzkumu jsem udělala výjimku, protože právě ony tabulky se staly jakousi zbraní proti nosícím maminkám a pokud mělo nošené dítě jakýkoli problém ve vývoji, bylo to svedeno na nošení. Pokud by ale ona maminka přijela na rehabilitace s kočárkem, na co by se daný problém svedl? Každopádně, toto mě k tomu vedlo - osobní zkušenost. Syn měl predilekci, měl ji od narození, nejspíš kvůli poloze koncem pánevním a nakonec měl i porod o něco složitější, byť jsme jej z KP otočili manuálním obratem, ale při porodu byl v zadním postavení, což je vždy o něco těžší a nějaké následky mohly zůstat. Nicméně i tak byly jeho problémy sváděny na nošení, ačkoliv jsem v době rehabilitací až tolik nenosila, protože jsem z toho měla obavy. Dotazník měl primárně pomoct maminkám, které také nosí a musí oponovat zdravotníkům či rodině. Výsledky ukazují jasně – nošení pomáhá k dobré náladě miminka i psychomotorickému vývoji 😉. Nošené i nenošené děti jsou na tom podobně, v mnohém jsou na tom nošené i lépe. Kvůli dotazníku jsem zjišťovala i do kdy má dítě danou věc stihnout, nejsem tohoto příznivcem, ale vím, že mnoho pediatrů či neurologů toto hodně řeší, proto jsem to zjišťovala a kompromitovala to s výsledky průzkumu 😉.

Nevím proč, ale vždy, když něco dělám (hlavně průzkumy či články), tak se najdou rýpálci, kteří začnou kritizovat např., odkud jsem vybírala respondenty atd., tak právě těm chci říct, že toto dělám pro ty, kteří si musí nošení, případně kojení obhajovat před lékaři a zdravotníky i rodinou, čelit tomuto není snadné. Vyhradila jsem si zbytky volného času a strávila na tom mnoho hodin, abych těmto ženám pomohla si nošení obhájit, nemusela jsem to dělat, ale chtěla jsem nějak pomoct 😉.

Úvodem jsem se maminek ptala na typ nosítka, ve kterém maminky nosily, cíleně jsem vyřadila z průzkumu ty, které nosily v neergonomickém nosítku (klokánky, krosny, hipseaty), protože mohou vývoji naopak ublížit. Tyto ženy nemohly dotazník vyplňovat dále. Naštěstí jich mnoho nebylo, jen 6 🙂.

Teď už k výsledkům:

Z krajů, kde se nosí nejvíce, je to na prvním místě Moravskoslezský kraj (29,5%), poté Praha spolu se Středočeským krajem (obojí 13,5%) a na třetím místě byl Jihomoravský kraj (11,6%).

O trochu více nosí ženy s vysokou školou – tj. 53% nosících oproti 46,7% nenosících maminek s VŠ.

Píší to všude. Zaručené tipy na otěhotnění. Počítání plodných dní, polykání tabletek, půst, koktejly nebo speciální milostné polohy. Když se konečně zadaří, opět jsou všude. Tipy, co jíst, aby miminko prospívalo a správně se vyvíjelo. Patří k nim řada minerálních látek, živin a vitamínů. Každý z nich ovlivňuje jiný mechanismus a dohromady tvoří důležitý souhrn živin pro ten malý dar života, který nosíte pod srdcem. Znáte je všechny? Začněme třeba jedním zajímavým vitamínem.

Řeč je o kyselině listové. Jde o vitamín rozpustný ve vodě, patřící do skupiny B-komplexu. Přispívá ke správné krvetvorbě, hojení ran a k normálnímu růstu a vývoji lidského plodu. Důležitost jejího podávání v období těhotenství je, že u plodu pomáhá dělení buněk, podporuje jeho růst a tvorbu tkání, hlavně v oblasti nervové soustavy. Právě její užívání snižuje riziko vrozených vývojových vad (rozštěpové vady v obličeji, různé typy kýl, postižení ledvin a jiných orgánů) plodu. Pomáhá také připravit dělohu pro nového obyvatele, dostatečně ji vyživit a zajistit tak budoucímu podnájemníkovi příjemných devět měsíců.

Hlídejte dostatečný příjem kyseliny listové

Kyselina listová se v těle přeměňuje na důležité látky, foláty. Bohužel, organismus téměř 50 % žen z genetických příčin nedokáže přeměnit dostatek kyseliny listové na tyto látky. Jejich nedostatečné množství v počátku těhotenství může způsobit spontánní potrat, rozštěp páteře či vrozenou srdeční vadu. V těhotenství je denní potřeba kyseliny listové 3–4krát vyšší než obvykle. Před otěhotněním to je 0,4 mg/den, poté 0,6-1 mg denně ve formě potravinových doplňků.  

Doporučuje se užívat již 2–3 měsíce před otěhotněním, aby se vytvořila dostatečná hladina v těle už pro první dny těhotenství, kdy se tvoří základy všech orgánů plodu a uzavírá nervová trubice, a dále po celou dobu těhotenství.

Zdroje kyseliny listové

Svačina by měla zahnat vlčí hlad mezi hlavními jídly a dodat tělu energii, potřebné vitamíny a živiny. U malých dětí to platí dvojnásobně. Objevování a pozorování světa je náročné a brzy při něm vyhládne. Jak by měla vypadat svačina, která nezaplácne žaludek a navnadí na další výpravu do světa?

Chléb náš vezdejší

Obligátní houska se salámem není zrovna dobrou volbou. Už jen výběr pečiva je tak rozmanitý, že vybrat to správné je mnohdy hotová věda. Pravidlo je jednoduché: vyvarujte se bílému pečivu a sáhněte po celozrnném a kváskovém. To bílé dodá tělu pouze energii, zatímco celozrnná varianta vlákninu, řadu vitaminů, minerálních látek a v neposlední řadě i dobře chutná a zasytí na delší dobu.

Proto je tak výhodné si péci vlastní pečivo. Budete mít přehled o použitých surovinách a jejich kvalitě. Do těsta navíc můžete přidat další oblíbené suroviny jako bylinky, sýr nebo sušená rajčata. Pod vašima rukama tak mohou vzniknout dalamánky, housky, rohlíky nebo třeba sluníčko či věneček. Vše záleží jen na vaší a dětské fantazii.

Kdo maže, ten jede

Už víte, čím naplníte housku nebo co namažete na chleba? V každé správné svačině by určitě neměly chybět bílkoviny, které představují důležitý stavební kámen pro svaly a tvorbu nových buněk. Může to být třeba kvalitní šunka, která obsahuje minimálně 92 % masa. Nebo čerstvé a tvrdé sýry. Ty navíc obsahují vápník, který podporuje růst kostí a zubů a vitamín D, který zlepšuje jeho vstřebávání.

Jednou z těch nejdříve vybíraných zásadních a také základních potřeb pro dítě v prvním roce jeho života bude bezesporu jídelní židlička. Využije opravdu snad každá maminka. Na trhu je velké množství možností a typů, které můžete zakoupit. Zajisté neprohloupíte ani s jedním typem, ale před koupí je dobré ujasnit si několik bodů a teprve poté vybírat.   

Vsadíme se, že nám dáte za pravdu, když řekneme, že s narozením dítěte se naprosto změní naše vnímání času. Všechno najednou letí tak nějak mnohem rychleji a tato rychlost je přímo úměrná počtu našich dětí. S prvním miminkem to ještě jde, ale jak přibývá členů rodiny, čas prostě letí jako splašený. Žena zdárně porodí a už je skoro čas začít vybírat spoustu věcí. Jednou z těch nejdříve vybíraných zásadních a také základních potřeb pro dítě v prvním roku jeho života bude bezesporu jídelní židlička. 

Kdy využijeme jídelní židličku?

V prvních měsících života, kdy miminko pije výhradně mléko , nepotřebujete v podstatě nic speciálního pro krmení miminka, ale s věkem, kdy se začínají zavádět první příkrmy, tuto vymoženost velmi oceníte. Podle posledních trendů se začíná s příkrmy u nekojených dětí po ukončeném 4. měsíci věku dítěte, u kojených dětí pak zpravidla po ukončeném 6. měsíci vývoje. Nicméně vy své dítě znáte nejlépe a tento velký mezník je opravdu potřeba načasovat tak, aby vyhovoval především konkrétnímu dítěti. Nicméně i tak bude doba plus minus stejná.

Maminka xsipm04 dodává: "Židličky se mohou používat až od okamžiku, kdy dítě začne samo sedět, do té doby se nemá posazovat. Je to většinou v té době, kdy dítě začíná lézt, u většiny miminek je to až po 6. měsíci věku. Do té doby doporučují krmit třeba v autosedačce, kde je miminko v klubíčku."

S prvními příkrmy nastane doba, kdy potřebujete mít volné obě ruce pro krmení dítěte, ideální je tedy začít krmit v jídelní židličce. Hodně maminek zpočátku (především, když dítě ještě neumí samo sedět) krmí v autosedačce (tzv. vajíčku) či v lehátku.

Zná to asi každý rodič. Večer uložíte děti k spánku a po špičkách se plížíte zpátky do obýváku. Hezky potichu, nenápadně a obezřetně stejně jako ninja na nebezpečné výpravě. Zdárně překonáte hrad z dřevěných kostek aniž byste ho shodily, pískací panenku u dveří, jejíž hlasité „mám tě ráda“ by dokázalo vzbudit celé sídliště a vyhnete se i pohozeným botám z procházky. A pak to přijde jeden nášlap na zapomenutou kostičku lega, mocné zaklení a následný křik z dětského pokoje „máááámíííí“. A je po klidu. Přitom stačí naučit své děti uklízet, přinejmenším po sobě.

Od kdy?

„Od roku prvního dítěte považuju za automatické, že si po sobě uklidí. V pěti letech je poměrně samostatný, že se umí obsloužit ohledně nachystání si jídla z ledničky a udělá si pití do skleničky. Ví, že si má po sobě uklidit do myčky popř. alespoň na linku. Začínám zkoušet jaká práce doma mu jde a co by ho bavilo, třeba prostíraní. Pak běžné věci jako udělat si hromádku věcí, kterou si vysvlíkne před koupáním, roztřídit to na špinavé a složit tričko a tepláčky na další den. Když něco rozlije tak je také schopen to po sobě uklidit. A dnes mě překvapil, když se sám od sebe postaral o dvouletou sestřičku, která se u snídaně celá zamazala, tak ji otřel utěrkou…“

Maminka chroustinka z diskuze Povinnosti dětí v domácnosti, od kdy a jaké?

Na začátek je nutné zmínit, že každé dítě je jiné. To, co zvládne sousedova tříletá Amálka, nemusí dát váš stejně starý Jiřík. Také záleží na poměrech v rodině. Někdo má rád naklizenou domácnost malým dětem navzdory, jinému nevadí sem tam pohozená ponožka nebo hračky po celém bytě. Je to zkrátka o nastavení priorit. Základní řád a smysl pro pořádek by ale mělo mít každé dítě. Usnadníte mu pozdější osamostatnění a budoucí partneři vašich dětí vám poděkují za dobře vychovanou dceru nebo syna. A v neposlední řadě to bude úleva i pro vás. Přece nebudete uklízet po dvacetiletém výrostkovi? Takže, jak a kde začít, aby to nebolelo ani vás ani malého pomocníka?

Zlehka

Když jsem dneska přijela z porodnice, volala jsem své mámě, abych si s ní popovídala o tom, jaké to bylo, když jsem se narodila já. Přiznám se, ten příběh, který je plný bolesti, už znám, a nejen z vyprávění. Pamatuje si ho každá buňka mého těla. Já to s mámou všechno prožila. To, že jsem to vytěsnila z paměti, na to nemá vliv.

 To, jak jsme se narodili, si s sebou neseme celý život.

 Možná i proto jsem se rozhodla doprovázet ženy a jejich muže při zrození jejich dětí. Podílím se na ochraně jejich bezpečného prostoru v uměle vytvořeném prostředí pro porod - tedy v porodnici.  

Ne úplnou náhodou píšu, že doprovázím i muže, ti totiž velmi potřebují pomoci s tím, jak mohou svou ženu podpořit během zrození jejich dítěte. Takové porodní napojení má sílu přetrvat i po porodu a přinést nový svěží vítr do jejich vztahu. Žená umožňuje muži nahlédnout do ženského světa zahaleného tajemstvím a muž se do něj se zájmem podívá. Jak by ne, rodí se mu dítě. Srdce každého chlapa zjihne, to my věřte. A do života partnerů tak přichází ještě více úcty, lásky a podpory.  

Jsem u porodu primárně s ženou, se kterou se ladíme po dobu celého těhotenství, ale čím dál více jsem tam vlastně pro oba.  

Můj táta mě viděl až pátý den po porodu. Tehdy se nepovažovalo za důležité, aby otec spatřil své dítě dřív. Tehdy totiž nebylo děťátko táty, ale ani mámy. Vždyť ani mámy v porodnicích nemohly rozhodovat o tom, že by si nechaly své dítě u sebe na pokoji a dostávaly jej jen na kojení v předem stanovených intervalech. Jako by ty děti nebyly jejich. Byly to děti systému.