Předem chci říct, že nejsem fanda a ani nevěřím na překyselení organizmu celkově, ale chemie v životě a ve světě funguje a hlavně pokud jde o trávení.

Jsem ve 26 týdnu těhotenství a jako spoustu těhotných i mě začíná trápit pálení žáhy. Byla jsem na to připravané, už jsem si tím 2x prošla, takže mě nic nepřekvapí. Och, jaká hloupá jsem byla! Hlavně, že na každém rohu se opakuje, jak je každé těhotenství jiné a jak ho každá žena jinak zvládá. Nástup pálení žáhy jsem prožila ve velkém, snědla jsem langoše s česnekem - podotýkám že do této doby mi nic nebylo po jídle, kromě občasného nafouknutí a tlačení bříška, takže jsem neměla důvod se domnívat, že teď to bude jinak, no ale bylo.

 Jak jsem předeeslala, moje pálení žáhy v těhotenství se odehrálo ve velkém stylu. Na parkovišti LIDLu  u keříků. Myslím, že jsem tam nechala obsah žalůdku za tři týdny zpět. Pak jsem do sebe během nákupu kopla dvě smetany. Pálení sice přešlo ale jen na chvíli.

No to se opakovalo, ještě párkrát. Po jídle mě do hodiny začala pálit žáha takovým způsobem, až mě to ochromovalo, většina jídla šla ze mě zase ven a nebo mě tak tlačil žalůdek, že jsem nebyla schopna se pohnout.

Vyhrotilo se to minulý týden, kdy jsem i po minimu jídla zůstala v křečích, pálilo mě to snad od spodku nahoru, nemohla jsem zaspat. Lila jsem do sebe Maalox a všechny osvědčené recepty které byli k ničemu. Myslím, že i tím jsem si to dost zhoršila. Nakonec jsem poslechla svoje chutě a udělala si citronádu s melasou. Chutná to divně, ale bolesti o něco polevily a já mohla zaspat.

Druhý den, jsem volala doktorovi, už jsem nevěděla co. Přeci nebudu následující tři měsíce jíst jídlo po lžičkách a jednu porci budu mít na celý den, protože po jakémkoliv větším množství mi bylo zle. A znovu jsem děkovala bohu, že mám doktora jakého mám. Který rozumí nejen své profesi, ale zajímá se i o alternativní způsoby a nepředepisuje hned na všechno zázračné pilulky. Pan doktor mi doporučil zásadotvornou dietu a na email mi poslal pár odkazů a ukázkový jídelníček. S tím, že když mi to do týdne nezabere, tak se mám stavit a potom mi zázračnou pilulku napíše.

Kožená nebo koženková bunda právem patří k povinnému kousku v šatníku každé z nás. Je jak sexy, tak i praktická a funkční a oživí každý outfit. Ochrání před větrem a snese i polití čajem od těch nevinných dětí (vyzkoušeno, ověřeno).

Já jednu černou koženou bundu mám a musím říct, že mě zachránila už několikrát. Zatím mě nezklamala. S tímhle kouskem vyčaruji ze sebe holku jako lusk.

Ale víte, že kožená bunda je trendy více než 60 let? Ano, tato nestárnoucí klasika má za sebou bouřlivou historii a nosí se až dosud. Tak se podívejme, jak to s ní vypadalo v minulosti.

Sexy padesátky

Která z nás by neznala sexy hocha s pronikavým pohledem v bílém triku, džínách a černé koženné bundě? Ano, James Dean, ikona své doby, je prototypem drsného muže, který žije nezávazně a rebelsky jen pro dnešek. Bouřlivé vody se otevřely, abychom z nich mohli dodnes čerpat inspiraci. Další jména jako Marlon Blando nebo Elvis Presley určili, že kožená bunda udělá v historii oblékání ještě mnoho. A taky, že udělala.

Sidovka na koncert

Jsem na mateřské. Už tři roky. A protože jsem matka na mateřské, která nemá co dělat, stal se mým nejlepším kámošem v koupelně suchý šampon. Vzhledem k občasným změnám barvy vlasů bílý i tónovaný. Někdy prostě nemám čas na to, abych trošku zkulturnila své mastné háro a tak ho vytuním suchým šamponem, svážu do culíku a jde se. Samozřejmě také s povděkem kvituji nadcházející období, kdy bude většinu dne tma a nebudu moc vidět.

Po třech letech užívání zmíněného šamponu jsem opravdu matador, co se manipulace s tímto výdobytkem moderní doby týče. Zhruba před čtrnácti dny jsem si koupila novou značku, že ho vyzkouším. A vyzkoušela jsem ho dnes. Podotknu, že mám momentálně hnědé vlasy a koupila jsem tedy tónovaný šampon.

Podle zvyku jsem vlasy rozčesala, a ke kořínkům začala krátkými střiky šampon nanášet. Pak jsem vlasy promnula, ještě prodrbala ručníkem, rozčesala a byla jsem opravdu spokojená....dokud můj zrak nepadl na první poličku.

Byla HNĚDÁ, pomalu jsem očima přejížděla celou koupelnu. Vzhledem k tomu, že bydlíme v paneláku, to moc dlouho netrvalo. Výsledek nebyl moc povzbudivý. Na všem, opravdu na všem byl hnědý poprašek šamponu. Na parfému, sprchovém gelu, mýdle a všech poličkách...prostě všude. Nezbylo mi tedy, než koupelnu opět - po dvou dnech - kompletně vypulírovat. NIKDY se mi nic takového nestalo, šampon užívám pořád stejně, ale tenhle mně opravdu překvapil...nepříjemně. Asi má nějaký divoký rozptyl :-/. No, tak aspoň mám uklizeno, že?

PS: právě jsem si všimla, že mám hnědý obličej, uši a krk

PPS: Nechcete někdo suchý šampon? Jen jednou použitý...

Na preventivní prohlídce v prenatalni ambulanci jsem měla opakovaně špatné monitory a vzhledem k odhadu miminka (přes 4kg) jsem byla hospitalizována k vyvolání porodu...

Jelikož jsem v den příjmu měla den do termínu porodu (39+6tt), byla jsem na jednu stranu i ráda.

Ve čtvrtek 31.8. jsem kolem 13hod. dostala první tabletu na vyvolání porodu.... do pozdních večerních hodin se téměř nic nedělo "jen" tvrdlo břicho a pobolival podbřišek. Chvilku po půlnoci přesněji v 1hod. ranni mi praskla plodova voda a myslela jsem,že se rozjely kontralce-omyl 🙂 šlo "jen" o přípravu a takové slabé kontrakce (v tu chvíli jsem si nedokázala představit,že to bude ještě horší). Myslela jsem si, jak už to vše pojede jak po másle=opet omyl 🙂 Samozřejmě už jsem neusnula, i když bolest nebyla pravidelná a z každého pokusu o usnuti mě hned probudila. Nic víc se, ale "nerozjizdelo".

Následující den 1.9. se pokračovalo zavedením druhé tablety kolem 8h. ranni.

Ta vůbec nezabrala, naopak mi téměř vše utlumila. V 15h. doslo tedy k zavedeni třetí a opět bez reakce. Zde jsem nabrala potřebné síly. Vlastně mi vůbec nic nebylo....

Po fyzické stránce jsem byla v pohodě, mimcu se v bříšku libilo. Ale po psychické stránce mi nejlíp už nebylo....

Tak tedy: na prahu třicítky se mi zbláznily hormony a mě se začalo dělat akné. Mně, která na něj nikdy netrpěla. Vážně, dokonce ani v pubertě jsem neměla problémy s pupínky. Až před rokem. Moje kosmetička, ke které chodím jednou měsíčně na trhání obočí (mno jo, prostě to neumím) mi poradila: „Kupte si zinkovou mast. Je levná a báječně zabírá. Kam se hrabou drahé mastičky z drogerie. To je doslova navoněná bída“.

A taky že jo! Za mast jsem zaplatila asi 50 Kč a bylo po starostech. Pupínek vysuší a nepodráždí pokožku. Nestačí pouze jednou aplikovat, chce to minimálně třikrát v průběhu dne, ale díky tomu, že skvěle absorbuje nikdo nepozná, že ji máte na obličeji.

Kromě toho je báječná i pro miminka. Chrání jejich citlivou pokožku v místech, kde dochází k jejímu častějšímu pocení. Zklidňuje, chladí a pečuje o ni. Pokud tedy vzniknou potničky nadměrným pocením či třením plenkových kalhotek, klidně použijte zinkovou mast. Stačí vždy, když budete přebalovat nebo jak si vzpomenete.

„Dcera měla problém s ekzémem, vyrážku po celém obličeji, pak pod bradičkou a v záhybech na ručičkách. Doktorkanám na to dala Jarishův roztok, zinkovou mastičkou a vitamínovou mast a můžu říct že to zabralo." xjanex z diskuzního fóra Vyrážka a ekzém u čtyř měsíčního miminka, co zabralo?

Podle příbalového letáku jsem také zjistila, že tahle zinková mast slouží k ošetření drobných povrchových poškození kůže jsou oděrky a praskliny. 

Preventivně se používá také jako zklidňující prostředek v případě inkontinence. Moč dokáže pokožku agresivně podráždit a zinková mast ji dokáže ochránit.  

Cuketová sezóna pomalu končí a pokud, jako já, spotřebováváte poslední zásoby plodů, zkuste něco nového. Už jste měli plněné zapečené cukety ve vegetariánské verzi? Že ne? Tak vyzkoušejte a uvidíte, že i bez masa je to dobrota!

Na 4 porce budeme potřebovat:

• 2 hrsti ječných krup
• 2 větší cukety
• 2 cibule
• 3 stroužky česneku
• 3 - 4 rajčata
• olivový olej
• sůl
• pepř
• sladká paprika
• koriandr
• oblíbený sýr nebo tofu na posypání

A takto postupujeme:

1. Kroupy si musíme připravit dopředu. Propláchneme je ve studené vodě a namočíme asi ve dvojnásobku vody, nejlépe přes noc nebo alespoň 6 hodin dopředu.  Pak vodu osolíme (cca půl lžičky soli) a uvaříme je doměkka.

       Namočení krup zlepšuje jejich stravitelnost a zkracuje dobu varu. Vaříme ve vodě,                                                              v které jsme namáčeli.

Za poslední skoro rok jsem se z obyčejné role ženy musela převtělit do role těhule a následně matky. Jsem ve věku, kde kolem mě rodí snad všichni a já posbírala a sama si přišla na řadu vychytávek o které se s vámi ráda podělím.

Kapitola 1. Těhotenství

Zdravotní pantofle : jak přibíráte, vaše klemba opravdu trpí a tak na radu doktorky, jsem si na doma pořídila zdravotní pantofle, na pásky, co se dají povolovat, v tehotenství mi nohy natekly a využívám je i ted. Ono nosit stále na rukou miminko doma po tvrdé podlaze je na nohy stejný záhul, jako v těhotenství a měla jsem je i v porodnici.

Doporučuji i zdravotní vložky do tenisek, opravdu skvělá věc.

Jóga: na bolavá záda, na protaženi a uvolní kyčle, já chodila do domu jogy na Andělu na těhu jogu! Jediná joga, kde jste týden od týdne horší 🙂

Malinikový čaj: pila jsem od 36tt, nic tím nezkazíte

Ahoj, na rodičovské resp. mateřské jsem už dva roky. Na Modrém koníkovi také. Doposavad jsem zde za pasovní čtenářku, příp. hledače informací k těhotenství, mateřství apod. Dnes mě však dostihly myšlenky, že jsem doma už dlouhou dobu a nakolik jsem se změnila a co mě k tomu navedlo.

S nástupem na první "dovolenou" jsem byla racionálně uvažující holka - těhotenství se všemi vyšetřeními, porod bez medikamentů a výchova dětí dle našich rodičů. Po dvou letech doma jsem dnes dospěla do stavu, kdy jsem si uvědomila, že jsem někde jinde. Iniciátorem byl fakt, že jsem se rozhodla pořídit nosítko. Proč se jedná alespoň pro mě o novátorskou myšlenku? Protože doposavad jsem byla zastánce kočárků a názoru, že nejsem bio-eko matka (omlouvám se). Dvě děti, delší výlet a problém je tu. Starší usne za chůze a co potom? Šátek, nosítko.. cokoli se hodí a je za svou existenci velebeno do nebe. Moje první nosítko/nosidlo byl šátek Little Frog (pro stejně znalé problematiky jako jsem já, jedná se o čtverec látky, kam se umístí dítě a z rohů šátku vedou čtyři pruhy látky, které se specifickým způsobem uvážou na nosiče - rozumějte maminku). Bylo mi spásou s naší skorodvouletou slečnou na výletech, kdy mi usnula ve stoje uprostřed cesty mezi poli. Jenže uvažte si takto spící dítě sami... nejsem přeborník na vázání... tak jsem přemýšlela, koukala na internet, ptala se kamarádů a výsledkem je pořízení Manduky. Čekají nás první výlety. Že by se v nosítku naší slečně nelíbilo, se nebojím. Již teď chodí se slovem "nosítko" a chce nosit po bytě.

Aby toho nebylo málo, dnes jsem si domů přinesla druhé nosítko na naší mladší, dvouměsíční šmudlinku. Vypadá to jednoduše (typ Mei Tai - pro obdobně znalé kolegyně, jedná se principielně o Little Frog), přesto se bojím, abych princezně něco neudělala... uvidíme. Zítra nás čeká první zkouška.

Tímto výlevem chci říci, nakolik se můj názor na konkrétní téma - nošení dětí, změnil. Původní postoj "proč nosit děti, nejsem alternativista" apod. na názor "třeba na tom něco bude - praktické na úřad, na nákup, na výlet...". Nakolik nás naše děti mění a ukazují nám pouze svou existencí nové směry myšlení. Máte to také tak? V čem jste se změnili Vy?

Marona

Pomalu končí sezóna měsíčku lékařského, sklízíme poslední čerstvé květy, a to je dobrý čas pro jejich zpracování do masti. Pokud máte rádi přírodní mazání, je dnešní článek přesně pro vás.

Měsíček lékařský je krásná a nenáročná bylinka. Jeho květy rozsvítí každý záhon, a ještě k tomu je léčivý. Dá se užívat vnitřně, jako čaj (1 lžička sušených květů na hrnek), na problémy jater, žlučníku, gynekologické obtíže. Nezapomeňte si proto nasušit jeho květy do zásoby. Nejúčinnější jsou prý ty oranžové - no mně bohužel letos vykvetly jen samé žluté.

Dnes ale budeme vyrábět mast, která je vhodná na suchou pokožku, rozpraskané ruce i paty, popáleniny, omrzliny, vyrážky a opruzeniny. Prostě takové domácí zlato! Já vyrábím raději malá množství a pokud dojde, ze sušených květů mohu kdykoli udělat další.

Na malý kelímek masti  (cca 80g) budeme potřebovat:

Měsíček lékařský - hrst

Kokosový olej - 2 opravdu velké lžíce

Den jako každý jiný a přesto něčím vyjímečný. Ráno jsem četla článek slečny na jednom webu, o tom ja si maminky dělají těžký život, protože používají slovo musím. MUSÍ uklidit, MUSÍ vyzvednout dítě ze školky, MUSÍ uvařit. Ano, je to pravda. Ovšem není to tak vždy, někdy se dobrovolně necháme hodit do slova MUSÍM jen svým okolím.

Není jistě problém dělat vše na 100%, problém je v tom dělat vše na 100% jen pro své okolí a sebe odhodit. V den, kdy jsem četla článek, jsem si říkala „Dost dobrá myšlenka.“  Ale večer už ta myšlenka měla úplně jiný rozměr.

V 3:15 v noci si Sam poplakává, poslední týden v tuto hodinu vstávám, dávám mléko a spí dál. Já do půl páté koukám do stropu, protože nemůžu zabrat a poté vstávám, protože v 6 hodin stejně vstávám do práce. Pak moje snídaně, přebalit Samíka odnést do postele k tatínkovi, kde si spokojeně spolu spí dál. Stihnu ještě v rychlosti něco poklidit a utíkám do práce. Rušno, věci, které řeším si jen matně pamatuju. Po práci pro mě tatínek se Sam přijedou, vidím je v autě před budovou a do toho mi volá kamarádka, jestli bych ji přes víkend šla párkrát kouknout na kočky a nakrmit je. Jasně, není problém. Večer se staví, dá mi klíče a vysvětlí co a jak. Je to pro mě samozřejmost, protože je to pro jeden z nejdůležitějších lidí, která mi nesčetněkrát pomohla. V autě probíhá debata, že bych mohla uvařit polévku. Jsem unevaná jako pes, jasně uvařím. Padá mi hlava. Odpoledne přijedeme domů. Jídlo Samíkovi a do postýlky. Jdu si lehnout, polévku uvařím až si odpočinu. Propadám se do snu, spím asi pět minut a zvoni telefon. Přítelovo maminka stojí se Samantiččinou sestřenicí před domem a chce otevřít. Přišli na návštěvu, aby si  holky mohly pohrát. Vstávám, utěšuji Samíka, která je stejně jako já rozespalá. Po chvíli se sestřenicí už řádí,piští, křičí a já dělám kafe a chystám svačinu...K večeru jedou všichni kromě mě za přítelovým tatínkem, který dělá hasiče a mají k dispozici tělocvičnu, kde se holky vyřádí. Na mě zůstává uklidit binec, který po bytě zůstal. Uklízím a uklízím, do toho začínám vařit polévku. Večer přijde kamarádka a říkáme si co je třeba s kočkami udělat. V osum přijde Samantička s tatínkem, ohřeju mléko, sprcha a dávám ji spinkat. Polévka dovařená. Jdu do sprchy, sedím na vaně, koukám do jednoho místa a uvědomuji si, že o ani jedno musím jsem se ráno dobrovolně nepřihlásila. Byla jsem to toho kruhu vhozena a neozvala se.

V žádném případě to není stížnost, jen možná zpětná vazba pro lidi, kteří přijdou a řeknou, Ty jsi naštvaná? Tobě něco je?  Ne není. Jsem prostě jenom člověk. Utahaná ženská v šestém měsíci těhotenství a nemám dobíjecí baterky.