"V pondělí chodíme plavat, v úterý máme jogínky, ve středu a ve čtvrtek chodíme na pohybové zpívání. Středu a pátek chodíme do výtvarných dílniček." Takový klasický rozvrh dvouletého batolete s akční maminkou. Je však třeba také myslet na to, že přirozený pohyb je pro děti to nejdůležitější a sebelepší kroužek ho nahradit nedokáže!

Příklad rodiče

Jako vždy, je potřeba nejprve začít u sebe. Patříte k rodičům, jejichž denní pohyb se smrštil na cestu od televize do kuchyně a z bytu do auta? Pak vězte, že svým dětem nejdete dobrým příkladem. Dítě toto vše vidí a ty samé vzorce chování nakoukává a inklinuje k nim. Na změnu ale není nikdy pozdě. Vezměte kočárek, vyrazte do parku, kupte si kolo a dětskou autosedačku. Zkrátka a dobře - jděte pohybovým příkladem.

Novorozenci a kojenci

Protože budoucí pohybové schopnosti (mimo jiné) závisí na správném fyziologickém vývoji dětí, můžeme začít už u našich nejmenších. U takto malých dětí se v rámci pohybu bavíme zejména o tzv. pasení koníků a správné manipulaci s novorozencem, abychom mu hned zpočátku spíš neublížili. Podívejte se na článek Správná manipulace s miminkem ovlivní jeho motorický vývoj, kde najdete vše potřebné. 

Obecné doporučení, jakmile miminko začne být více pohyblivé je to, abychom mu pohyb dopřály a nebránily mu v něm. Tedy nakupte vhodné podložky na zem (nesmekavé a ideálně nemačkavé) a nechte dítě se pořádně rozhýbat. Převalování ze zádíček na bříško, sezení, pérování na kolínkách a lezení. To vše patří k pohybovému vývoji kojenců. 

Tahle zábava je perfektní nejen na deštivé dny, kdy není možné děti vyhnat ven. Užijete si ji i když je venku krásně a potřebujete caparty hezky svlažit. Nechte je zahrát si na malé archeology a vytesávat dinosaury z ledu!

Co budeme potřebovat?

• figurky dinosaurů, mušle
• balonky, mikrotenové sáčky (podle velikosti dinosaurů)
• misku (můžete použít například vymytý plastový obal po mase)
• tavící pistoli (případně izolepu, oboustranou lepící pásku apod.)
• kladívko, šroubovák, štětec

Do mikrotenového sáčku vložte dinosaury. Řiďte se velikostí sáčku a velikostí figurek, ať není sáček zcela zaplněný. Do balónku vložte pár mušlí.

Některé dinosaury přichytněte k misce tavící pistolí, případně izolepou nebo oboustrannou lepící páskou. Některé nechte v misce volně položené. Ve výsledku tím vznikne zajímavější struktura v ledu.

Tip: vodu můžete pomocí potravinářských barev obarvit například modrou nebo zelenou.

Hrozně ráda zkouším nové věci. Baví mně testovat, ochutnávat a experimentovat a proto jsem i nadšená a vytrvalá v přihlašování do různých testovacích výzev i tady na koníkovi. Test kuchyňských pomocníků byl jasná výzva a já se nemohla dočkat, až přijde balíček skvělých  kuchynských pomocníků, se kterými bude radost vařit a zdobit. Když zavolal pošťák, nadšeně jsem běžela dolů a balíček si převzala. Po rozbalení mně čekalo první velké zklamání - nebyl tam totiž ani jeden výrobek z těch, které jsem si přála. Nakonec jsem nad tím mávla rukou a rozhodla se, že je aspoň prostor pro to vyzkoušet nepoznané a pustila jsem se s dětma do prvních pokusů.

Jako první mně velmi zarazilo a zklamalo, že u žádného výrobku nebyl pořádný návod. Opravdu bych uvítala třeba rady, tipy a recepty, ale nenašla jsem nic - jen u pečící formy byl jakýsi návod k použití v několika jazycích (bez češtiny) ale i tak jsem se z něj nic podstatného nedozvěděla.

Jako první jsem vyzkoušela krouhátko na mrkev. Mělo vytvářet zajímavé květiny na ozdobení jídel. Sice teda při krouhání z "ořezávátka" lezl dlouhý had, ale jak z něj vytvořit květiny, joo, tak na to jsem nepřišla. Krom toho, že je u použití ořezávátka celkem dost odpadu (ale s tím si poradím - mňam) používá se nepohodlně a klouže, jako zdobení se mi výsledný produkt nelíbí. Ale nebyla bych to já, abych si nenašla alespoň něco 🙂 Do salátů si totiž moc ráda dávám mrkev na tenké plátky (škrábu škrabkou) a s touhle pomůckou to jde ještě snadněji a pohodlněji. Takže výrobek používat budu, jen teda k jiným účelům, než byl navržen.

Jako druhé přišlo na řadu vykrajovátko různých tvarů. Za mně tedy - absolutní zklamání. Zkusila jsem více různých věcí, ale hvězda nevykrojila nic... Jen spíš věci pomačkala a znehodnotila:( Ta letěla hluboko do šuflete hodně rychle. Vykrajovátko karetních tvarů jí vemi brzy následovalo - nápad dobrej, ale ty tvary měli být jednodušší a menší!!! Opět jsem zkusila víc různých jídel, zeleninu i sýry, ale že by to bylo hezké nebo se tím dalo něco zdobit se opravdu říct nedá...

S jistým zklamáním jsme se pustili do testování posledního produktu - pečící formy. U té byl i "nějaký" návod, ale ne recept. Sáhla jsem po osvědčené klasice a udělala šátečky z listového těsta. Manipulace snadná, pracovalo se s tím dobře, jen tedy šestiuhelník měl dost velký "odpad" těsta, tak jsem ze zbytku udělala sýrové šneky  Konečný výsledek hodnotím 2-, šátečky vydrželi zavřené a pevné, jedlo se to pohodlně a šli krásně ven. Na druhou stranu, podobné si umím udělat i doma na plechu a nemusím mít v kredenci plechovou zbytečnost, která se na nic jiného nehodí... Alespon něco na testování ale dopadlo dobře  Myslím že plech třeba někdy ještě použiji...

Moc mně mrzí psát negativní recenzi, snad je to i horším výběrem došlých produktů, ale ve mně převládá zklamání. Nepřidávala jsem průběžně žádné příspěvky, pořád jsem doufala že to dopadne dobře a já se naučím s výrobky pracovat, ale, bohužel... Opravdu moc mi chybí český návod, recepty, rady a tipy - celá zásilka na mně působila dojmem něčeho, co jsem si koupila za dolar na ebayi.

#test_magnet3pagen

často od svého okolí slýchám, že jsem blázen, když si neužívám rodičovskou dovolenou jak jen to jde - přeci práce si ještě užiji dost. A co chudák dítě doma - bez mámy… 🙂

Mám jednoduchou odpověď. Při rodičovské dovolené pracuji, protože mám práci, kterou dělám ze srdce ráda, dává mi naplnění a spolu s mým životem a rodinou i velký smysl.

Chodím do práce moc ráda, protože mám čas i sama pro sebe a mám možnost zaměstnat hlavu i něčím jiným než péčí o miminko, pejska, domácnost, dům a zahradu.

Chodím do práce, protože mě baví se potkávat a komunikovat s lidmi. Každý člověk se kterým se setkám je pro mě něčím inspirativní a je pro mě moc fajn poznávat i jiné pohledy a názory. Což samozřejmě jde i s Kubíčkem - na druhou stranu, a možná to znáte sami, to nikdy není 100%. Protože neustále jedním okem sledujete co dělá váš potomek, když tedy zrovna nemá potřebu vám do hovoru vstupovat s vlastním tématem nebo vás netahá, že už potřebuje jít jinam. Je to prostě jiné.

Chodím do práce, protože mě má práce dobíjí a já pak jdu domů plná energie, elánu a s dobrou náladou. Což pak má samozřejmě velký vliv i na to, jak jsem pak doma v pohodě..
Ustojím více věcí bez mého občasného remcání a prudění, jsem vlídnější, veselejší, mám dost energie a to samé pak Kubík. Když je mamka v pohodě - dítě bývá v pohodě.

Chodím do práce, abych byla i stále v obraze. Abych věděla co se děje na trhu, učila se nové technologie a udržovala si i ty staré 🙂 Hodně se potkávám s maminkami, které mají obavy z návratu do práce, protože nepoužívaly cizí jazyk, počítač…

Tak zítra to vypukne, obě mláďata nastoupí do školky a já do práce. Přestože jsem během rodičovské do práce částečně jezdila a minulý týden už jsem v práci byla, od zítra to začne naostro. A já cítím nějakou lehkou nostalgii a nutnost opět se s tím vnitřně popasovat. Některé vás nástup na mateřskou teprve čeká a já po šesti letech předávám svou divou zvěř do spárů školních ústavů, abych si do jiného školního ústavu stoupla za katedru a ovlivňovala zase děti ostatních, divné ne?

Předem se přiznávám, nikdy jsem netoužila strávit spoustu let doma s dětmi, stále jsem unikala k nějakým pracovnám projektům, ale vzhledem k omezenému hlídání to byl vždy třeba jeden den  v týdnu. Přemýšlím, co bych udělala jinak. Asi nic, pořád bych to byla já a dělala stejné chyby, ale pár postřehů, které asi platí i mimo mateřskou, jsem v hlavě vysublimovala.

Co mi mateřská vzala?

• Spánek-a to definitivně, mé děti poprvé spí celou noc a do 8 do rána tyhle prázdniny, po 6 letech vstávání, nespaní, nošení, pití, krmení, pochodování, bdění…Je trochu nefér, že začíná školka a práce…
• Některé přátele-ani jim to nemám za zlé, jiné zájmy někdy mohou lidi rozdělit, ale věřím, že časem třeba cestu k sobě najdeme, pokud ne, nebyli to praví přátelé
• Soukromí-upřímně, na wc se zamykám, proto nemůžu říct, že ani na záchod nejdu sama. Jdu, ale s nějakou tou zvukovou kulisou nebo dotěrnými otázkami, ono i nákup 10 housek o samotě je pak skvělý zážitek hodný zápisu do deníku
• Důstojnost-někdy je třeba slevit ze svých zásad morálních i hygienických, abychom přežily, důležité je se tím příliš nechlubit a hlavně nemít výčitky
• Volný čas-vůbec nevim, co jsem dělala s volným časem v době, kdy jsem neměla děti. Zřejmě jsem jím marnotratně mrhala a vůbec si ho nevážila

Co mi mateřská dala?

• Sílu-věřit, že bude líp, že to zvládnu, že to děti zvládnou, že pro děti dokážu nemožné, sílu překonávat překážky, odpouštět…
• Instinkt-nějaký vnitřní hlas, který mě občas zastavil, občas motivoval, občas vyhecoval…
• Trpělivost-se svými dětmi jsem absolvovala vysokou školu trpělivosti, jsem promovaný a jmenovaný profesor trpělivosti, když mě v práci provokuje 30 puberťáků, jen se pousměji a vysvětlím jim, jak se věci mají…
• Naději-naučila mě doufat, i když už nebylo skoro v co
• Lásku – hory, moře, kopy lásky, kterou nenahradí vůbec nic, upatlané ruce kolem krku, ukoptěný nos zabořený v mých vlasech a dětské vyznání „Mám tě láda…miluju tě…úplně nejvíc“ , úplně to fyzicky bolí u srdce, jak moc ten cit vnímám

Občas se snažím zapojit do testování na koníku, ale nikdy se na mě neusmálo štěstí.

A budou výrobky do kuchyně, to by stálo za to zkusit štěstí. Píši komentář a doufám. Ve stanoveném termínu mi dorazí tři srdíčka, s tím, že vybrané uživatelky byly osloveny zprávou. Hm tak nic. Asi o den později mám zprávu, že jsme byla vybrána - ty jo sláva. Zrovna jsme měla den bllbec, tak toto mě opravdu potěšilo. Rychle na sebe posílám kontakty a netrpělivě vyhlížím pošťáka či kurýra. Přeji si nejvíce formičky na pudink, manžel vaflovač.

A den D. Kurýr přijíždí, běžíme s dětma pro balíček. Dorazila nám pečící forma na taštkičky, spirálka na zeleninu, sada tvořítek na zeleninu a ovoce. 

Hned na záčátek bych vytkla, že vše dorazilo bez návodů, u formy bych čekala i třeba  recepty. Nevím, zda můžu dát do myčky, zda je nutné formu potírat olejem, či jinak před pečením ošetřit. Já potírám kapkou olejem a osvědčilo se mi.

Pečící forma na taštičky

Byla jsme na ní zvědavá, a musím říct, že jsme z ní opravdu nadšená. Krásně se s ní pracovalo, používala jsme listové těsto a zkoušely jsme jak na sladko tak na slano. Jediné co, tak radýlko by mohlo být malinko ostřejší, musela jsme víckrát přejet, ale to byl celkem detail.

„To je otázka, na kterou hledám odpověď, už několik let. Asi je v tom naše obrovské zbožné přání věřit, že zrovna naše dítě ústavní péče nijak nepoznamenala, a že zrovna ono bylo tak odolné, že z ní vyšlo bez šrámů na duši.“

Poslední dobou mě stále více fascinuje jeden fenomén, který je typický pouze a jen pro nás osvojitele. Pěstouni to mají jinak.

O čem mluvím? O našich dětech.

Naše děti jsou úžasné, milované, vymodlené, dlouho očekávané a také tak moc zraněné raným traumatem odmítnutí a následnou ústavní péčí. Každé z dětí, které tímto prošlo, tyto události nějak, více či méně, zranily na duši. Tak to prostě je.

Nevadí, že si to naše děti nepamatují. Jako by události, které si jejich mysl neuchovala, neexistovaly. Naopak, a ještě hůř. To co si nepamatují, nemůžou a neumí zpracovat a přece to velmi výrazně ovlivňuje jejich následný život.

Nevadí, že toto zranění není na našich dětech na první pohled, a možná ani na ten druhý, vidět.

Pro ty, kdo mou „historii“ moc neznají, bych úvodem ráda krátce řekla, co stálo před tím 🙂. O dítě jsme se snažili asi rok a něco, ale v podstatě byl ten čas delší, protože jsme pár let předtím čekali, až se mi spraví základní onemocnění Myasthenia Gravis (nadměrná svalová unavitelnost), abych byla schopna vůbec otěhotnět, porodit a pečovat o dítě, takže pro mě byl ten čas de facto delší. Bohužel hned po vysazení HA se zjistilo, že mám větší problémy s cyklem a k základní diagnóze se přidalo i PCOS. To jsme zkoušeli léčit laparoskopií, stimulací s Clostilbegytem a IUI, nakonec jsem otěhotněla přirozeně měsíc před IVF. Už jsme měli na IVF našetřeno a podepsané papíry, když jsem objevila ony dvě čárky.

Těhotenství nebylo dvakrát nejsnadnější (ale to je asi na další povídání), ve zkratce řečeno, mě 5 měsíců trápily nevolnosti a od 30.tt byl malý otočený koncem pánevním, tak jsme šli na manuální obrat ve 36.tt, abych mohla rodit přirozeně. Dá se říct, že přirozený porod jsem si musela vybojovat, jednak tím obratem, za druhé i nepodporou okolí, hlavně neuroložky, která, byť jsem byla v remisi a měla problémy jen s očima a ne s ostatními svaly, mě hodně tlačila do císařského řezu, protože je to pro ně i pro mě jednodušší. Já jsem ale vždycky chtěla zažít, jaké to je porodit dítě, nechat mu prostor, aby si vybralo den, který chce, abych si ho mohla hned po porodu dlouho pomazlit, což u císařského řezu v naší republice většinou nejde. Nebylo to, že bych si chtěla přirozený porod vydupat, prostě jsem věděla, že ho zvládnu, ale nepodpora okolí byla dost těžká.

Z příprav na přirozený porod jsem toho ale moc nestihla, do obratu jsem pořád v depresích seděla doma a čekala, že mě ten císař stejně nemine, takže s bylinkami jsem začala až po něm. Čili jsem 14 dní brala maliník a lněné semínko, datle od 30.tt a s aniballem jsem stihla cvičit jen týden, ani to ne 😀 Ale v rodině máme dost rychlé porody, což se nakonec i potvrdilo, i když jsem rodila v zadní poloze, která je delší a složitější, to nakonec netrvalo tak dlouho.

Termín jsem měla 6.9., ale tak nějak vnitřně jsem delší dobu cítila, že se nenarodí v září. 17.8. měl narozeniny můj již zesnulý děda a jak se to datum blížilo, měla jsem pocit, že to bude okolo toho data. Už 14 dní předtím mi odešla hlenová zátka a poslíčky jsem měla čím dál častěji. Začal ve mně vítězit onen hnízdící instinkt, takže jsem nejen vycídila celý byt, ale usměrnila i pár lidí, kteří mě už dlouho štvali. Nechtěla jsem ale, aby se narodil právě toho 17.8., on děda nebyl zrovna charakter a vím, že by si to v rodině s ním všichni spojovali. Naštěstí to stihnul o celých 40 minut 😀

Bylo 16.8.  půl jedné, seděla jsem na gymnastickém míči u počítače, když jsem vstala, najednou ze mě vylítlo ohromné množství vody. „Aha, tak takhle to vypadá, když praskne voda“ řekla jsem si, protože předtím jsem několikrát jela do nemocnice s domnělým odtokem plodové vody (naposledy 2 dny před porodem). Tak jsem tedy zavolala manželovi, že mi praskla voda, ale zatím není kam spěchat, máme 2 hodiny na odjezd do porodnice. Pak jsem vzala mop a vytřela tu spoušť, ale byla to asi zbytečná práce, protože voda tekla už pořád. Manžel přijel, ještě jsme se oba stihli vysprchovat a dochystat věci, vše probíhalo v klidu bez nervozity. V autě (asi hodinu poté) pak začaly první kontrakce.

V porodnici jsme zažili několik veselých chvil. Ta první byla hned u vstupu na porodní sály, kde jsem zazvonila, sestra se zeptala na jméno a co že to chceme. „Mě praskla voda“ „Aha, a jste doma nebo kde?“ „V mínus jedničce“ (myslela jsem patro) a pak sestra zavěsila. Je fakt, že nemocnice byla v rekonstrukci a byl tam velký chaos, ale vážně jsem uvažovala, jestli teda fakt budu rodit na chodbě. Tak jsem zazvonila ještě jednou a to už mě konečně pustili 🙂. Díky rekonstrukci byly porodní sály jen tři, místo pěti, takže první hodinku jsem si prodýchávala na chodbě, ale zatím kontrakce nebyly moc pravidelné. Vyšetřili mě hned na začátku, nález 2 cm, vak blan částečně zůstal. Za tu hodinku nález nepostoupil, ale to je pochopitelné, když jsem „rodila“ na chodbě a nebyla v klidu.