Budu pokračovat v tom co jsem psala v předešlích článcích. Po pro mě náročném porodu máme teď doma úžasneho chlapečka. Je mu 5,5m a to že je o 6 týdnů dříve vůbec není znát. Po 14 dnech v porodnici se z andílka stal menší ďábel. 3,5 měsíce v jednom kuse plakal.. ne bolestmi, ne hlady nebo nejakou poruchou či nemocí, dožadoval se neustálého nošení. To bylonpeklo, ja ho pořád na ruce mít nemohla, 3 operace pateře, šrouby, tyče, neskutečná bolest v operovaným a ze systemoveho zatížení páteře jsem nemohla 2 měsíce používat pravou ruku.. pri jakémkoliv pohybu neskutečná bolest, později i v absolutnim klidu.. no co budu pocidat pekličko.. naštěstí ten náš drobeček  pochopil, a už neplače..je spokojený když se může válet na gauči a hrát si pod hrazdičkou, nebo když spolu prostě jen tak blbneme.. nadevše to naše dítko miluji.. rodila jsem 6.1.2017 a zhruba dva dny po šestinedělí jsme měli po dlouhém půstu sex... huraaaa konečně... sice jsme oba byli unavení z jekotu maleho a skoro v bezvědomí, ale užili jsme si to 😆😆 tri dny na to jsem si dosla pro jistotu pro prasky při kojení... parada a dál jsme si užívali... 30.4. Muž odletěl do USA a vrací se až koncem července.. ja tu zůstala... před měsícem se mi udělalo strašně zle při pečení a žehlení, na omdlení a druhý den jsem cely prozvracela.. malý musel k babičce aby něco nechytil měl mít očkování, první noc bez nej stýzkalo se mi to ano, ale mě bylo tak zle ze jsem usnula a spala celý zbytek dne az do rana.. rano jako by nic nebylo... zadna nevolnost ani naznaky.. rikam si tak to bylo asi totalnim vycerpanim.. zrovna ho zlobily zuby a byl protivnej... vsimla jsem si ze mi strašně vypadávají vlasy, stejne jako když jsem čekala Willdu.. no nic pro jistotu si koupim test.. díky kojeni ms nikde tak test to jisti.. nikdy jsem ho nepoužila tak čtu návod.. jasne sundat víčko počůrat zavřit a do minuty bude výsledek... na testu se téměř okamžitě objevily dvě čárky.. říkám si to musí být rozbité takhle rychle to není možný aby se ten výsledek objevil.. v baleni byli 2 testy reknu si tak to ted vydrzim a pujdu až za 4 hodky a udělám ho zase.. po asi 6 hodinách co jsem se v noci vzbudila jsem sla a znovu čůrala.. stejne rychlý výsledek.. zase si reknu to sakra neni možný vždyť nemůžu, muž si dával pozor a v čas ho vyndal.. kde se stala chyba, beru prašky, ty testy jsou oba rozbity... druhý den kupuji novy od jiné firmy se stejným výsledkem.. tak a co teď? Chci ho nechci ho, co muž na to řekne, chtěl jedno dítě..😞😖😖 bojim se mu to říct.. je v USA ja tady sama.. ted má asi 1 ráno tak mu píšu jestli chce vidět něco.. čekàm několik hodin než vztane.. poslala jsem mu fotku 4 tehu testu pozitivnich.. jeho reakce... no do prdele ja myslel ze beres prasky.. byl víkend.. v po jsem sla na gyndu s podezrenim, po uz mi sdelil doktor, no jo je tam a velky.. ja vydesena... 13-14 tyden plus minus... druhy den mi byla vystavena pruzkazka, a supky na genetiku.. brala jsem atb, antinu, horecky.. do toho spelukace s muzem... dame ho pryc.. ted nemuzeme mit dalsi.. ja mela nervy v kyblu... nechtela jSem zabit dite co se nemuze branit.. muz mi to daval za vinu... zakonna interrupce byla mozna do 12tt ja 13-14tt uz to nebylo mozne.. to jsem vsak byla presvedcena ze dalsi ditko proste fyzicky, psychicky nezvladnu a ze misto toho aby trpelo by nemelo byt.. tato zprava me zdrcuje... genetika a prvni screening vychazi perfektne a vime presne v kolikatym jsem. Spocitala jsem si kdy k tomu doslo.. 2 dny po 6tinedwli ve finale z muze vylezlo... vis ja jsem byl nadrzenej a asi jsem si ustrik.. v tu ranu otocil a zacal se tesit.. nicmene ja mam porad nervy z prubehu tehotenstvi, s prvnim jsem byla v nemocnici a ani tam se jim nepodarilo honudrzet uplne do konce, do toho se mi porad dela mdlo, u Willika se mi to nestalo, a ja tady sama... 

Ted jsem v 18tt a jsem stastna ze maly prijde na svet... konecne se zapojila cela rodina a pomaha kdyz me je nejhur.. muz me podporil v mich nervech ohledne tehu a pozdeji i staranim... ja vlastne ani nemam strach z toho ze budou dve a ze jejich vychovu nezvladnu nejvetsi strach mam ze sveho zdravi... a ze to me bude omezovat a ja si ty svoje stesticka neuziju.. nikdy bych nereklanze budu resit takove veci jako je interupce a ze bych kdy o tom jen uvazovala.. nastesti me podporila rodina, jejich nadseni.. zatim komplikace jako s Willdou nejsou, taky prisli az v 26tt tak se to snazim uzivat.. tomu doktorovi co mi zjistil primarni sterilitu a oboustranou nepruchodnost vejcovodu by meli vzit diplom.. ocividne staci se jen utrit stejnym rucnikem jako muz a jsem v tom... 

uz se tesim az se muz vrati a budeme si to uzivat spolu... miluju svoje deti a tesim se jaci to budou partaci... doufam ze to bude holka 😉 

DVE DETI V JEDNOM ROCE PROC NE, skoro dvojcatka..  termin porodu koncem listopadu 2017.. 

William se uz taky teší na sourozence ... 😍😍😍😍❤️❤️❤️

    Sladká Francie

    Vybaví se všem a každému něco docela jiného. Jednomu Paříž a památky, druhému spousta vinic, dalšímu třeba moře a slunečné dny s krásnými i zdvořilými francouzi. Sama patřím k těm, kteří se mohou těšit opalování u moře s nádhernou krajinou. V takových chvílích souhlasím, že Francie je skladká. Ale i zde je chléb o dvou kůrkách - v tomto případě sladké a hořké.  Proč je Francie i hořká má více důvodů, samozřejmě. Například základat zde rodinu může pro někoho znít až příliš hořce... 

    Spousty nastávajících maminek

    Ano, i já mohu potvrdit, že Francie je skutečně země s vysokou porodností. První šokující věcí pro mě bylo, že opravdu téměř každá maminka kolem 40-ti let tu má děti aspoň tři.

    Můj francouzský přítel má sám tři bratry, v plánu byl i čtvrtý sourozenec, který ovšem nevyšel. Sama proti početným rodinám nemám vůbec nic, naopak. Zato pro Francouze budete za podivína, pokud máte ve 30-ti pouze dvě děti, nedej bože jen jedno! 

    Důvod pochází z historie a také z dnešního sociálního systému. Kdo chce zůstat s dětmi doma, musí si pořídit aspoň 3. Poté si žena s přídavky na děti vystačí velmi dlouhá léta a čím více dětí tím lépe. 

Ano i tak to někdy vypadá v ambulancích asistované reprodukce, když pánovi naordinujete vyšetření ejakulátu – spermiogram.  Někteří pánové se zakoktají, jiní se vymlouvají a někteří utečou. Ano spermiogram je pro pány velmi neoblíbená záležitost. Na jednu stranu je naprosto chápu. Myslím si, že malá komůrka bez oken s koženou sedačkou a několika ulepenými časopisy se sexuální tématikou a k tomu pohled na plastový kelímek, který čeká na produkt mužského snažení, není prostředí, kde by se člověk cítil dobře natož důstojně. Ačkoliv má muž možnost mít k sobě nápomocnou ženu (svojí partnerku, erární ženy pro tento účel v centrech nejsou) tak je to stejně psychicky velmi náročný akt. Ejakulát je možno do cca jedné hodiny dopravit i z domova. Ale pozor musí se udržet v tělesné teplotě…. Pro kvalitu výsledků je však jednoznačně lepší, když je vzorek čerstvě vytvořený. Každopádně jak jsem již řekla, nebo spíš napsala, tak chápu, že jsou z toho pánové ve stresu, ale když si uvědomíte, jaká všechna vyšetření musí mnohdy podstoupit žena na své cestě za vysněným potomkem, tak je tato řízená masturbace do kelímku naprosto zanedbatelná nepříjemnost, kterou každý správný chlap musí zvládnout levou zadní 😀

Spermiogram je součástí základního vyšetření páru. U ženy je to ultrazvuková kontrola dělohy a vaječníků – základní informace, zda je dělohy připravená na eventuální uhnízdění oplozeného vajíčka a také zda na vaječnících probíhá ovulace. Tím máme zjištěno, že první půlku k úspěšnému oplození máme – tedy vajíčko. Druhá polovina je spermie, která vajíčko oplodní. A jestli máme kvalitní spermie, které jsou schopné doputovat k vajíčku a proniknout do něj – to právě zjistíme spermiogramem.

Co se na spermiogramu hodnotí?

Fyzikální vlastnosti ejakulátu – tedy objem, vzhled, konzistence – minimální množství ejakulátu by mělo být 1,5 ml. Barva by měla být bělošedavá bez obsahu hlenu či krve. Často jsou přítomná taková gelovitá zrnka, která jsou normálním nálezem.

Dále se hodnotí pH ejakulátu, které by mělo být zásadité a vyšší než 7,2.

Pomocí mikroskopu se poté provádí podrobnější rozbor.

Mám za sebou dvě sekce a od posledního porodu nás nedělí ještě ani 10 m. Po prvním porodu jsem ani nevěděla, že nejaký rozestup břišních svalů existuje, a že by se s tím mělo něco dělat. To je vlastně i důvod, proč píšu tento článek. Je určen všem ženám po porodu, které jen toužebně koukají na fotky z dob "před dětma", mají třeba půl roku po porodu a přitom jejich břicho vypadá, jako by tam v porodnici něco/někoho zapomněli. Dřív než začnete honem rychle cvičit, aby se vše dostalo do původního stavu, doporučuji si zkontrolovat jak na tom s rozestupem jste. Pokud totiž rozestup máte, je naprosto kontraproduktivní čvičit břišní svaly klasickým způsobem. Návod jak na to, najdete např. v tomto článku: http://iva-mmt.blog.cz/1408/diastaza-kde-a-jak-nahmatam-rozestup-brisnich-svalu

Když jsem po druhém porodu zjistila, že mám diastázu jako blázen, začala jsem cvičit CORE cviky...Doma a bez kontroly toho, jestli to dělám správně, to ale nemělo moc efekt. Rozhodla jsem se tedy přihlásit do kurzu Ivy Fiš a něco s tím břichem udělat. I přes to, že kila už byla teměř na původním stavu, nebyla jsem s tím, jak moje břicho vypadá spokojená a taky mě strašily možné komplikace, které diastáza přináší (např. břišní kýla, vyhřezlé ploténky apod.) Před 10ti týdny začal můj boj s diastázou, která byla na začátku kurzu na 2,5 prstu nad pupíkem a 1,5 prstu pod pupíkem. Dnes jsem po fázi 1 jejího kurzu cvičení CORE a už se těším na září, až budu moct začít chodit na fázi 2. Během těchto 10ti týdnů jsem poctivě cvičila a dělala všechny domácí úkoly, které nám Iva dávala. Bylo to cvičení i 4x denne, ale nemusíte se bát... Každé to cvičení zabere opravdu pár minut a dá se to v pohodě zvládnout i se dvěma malými dětmi. Stačí jenom chtít! A já chtěla 🙂 Upřimně si neumím představit, že bych třeba každý den stravila hodinu v posilovně, to by bez hlídání šlo dost těžko, ale tento styl cvičení byl úplně bez problému. Neuděláte jedinou sklapovačku, jediný sed leh a nepoteče z vás pot proudem. V podstatě se budete jen "válet", ale správně a u toho bude vaše břicho makat jako nikdy. Moje výsledky po 10ti týdnech jsou -2 cm přes žebra, -4 cm přes pupek a -2 cm přes nejširší místo (madla lásky), diastáza nad pupíkem z 2,5 prstu na 1,5 a pod pupíkem bohužel zůstalo 1,5 prstu. Jak můžete vidět i na fotce, tak došlo k výraznému zlepšení držení těla (ano, opravdu jsem stála takto prohlá! to je to pasivní posazování a chodítka v dětsví 😝). Diastázy jsem se za těch 10 týdnů sice úplně nazbavila, ale musím říct, že proměna mě namotivovala tak, že další boj rozhodně nevzdám a budu cvičit, dokud se jí úplně nezbavím. Pokud máte to štěstí a diastáza vás po porodu nepostihla, stejně vám doporučím radši cvičení CORE po porodu než cokoliv jiného. Během těhotenství se nám přesunuly orgány jak bylo potřeba, aby mělo miminko místo, roztáhla se žebra, bedra dostala neskutečně zabrat... a CORE je právě ta cesta, kterou by se měla každá žena  po porodu vydat, aby se vše dostalo do původního stavu. Tak plochým bříškům zdar a CORE 3x hurá 🙂

    Generace našich babiček a maminek velmi často využívala v domácnosti a především také v kuchyni dary přírody. Tento zvyk se časem postupně utlumil, nicméně v dnešní době se už zase naštěstí dostává do kurzu. 

    V současné době je v plném květu rostlina, jež byla považována za posvátný strom Slovanů - bez černý (Sambucus nigra). Možnosti využití této rostliny jsou opravdu hojné, my se však dnes zaměříme na zpracování květů bezu a názorně si ukážeme, jak z nich připravíme výbornou domácí šťávu.

Na výrobu 2,5 litru domácí bezové šťávy potřebujeme:

30 větších květů černého bezu

3 citrony 

3 pomeranče

Člověk by řekl, že když je 24. prosinec ještě ták daleko (asi půl roku a nějaké drobné), věty typu "Co by jim tak udělalo radost?" nebo "Já už nevím, co pořád kupovat", jsou otázky, které vyslovuje jen ten, kdo sedl na lep zelenému ufonovi z "největšího e-shopu s počítači a elektronikou". Jenže ani půl roku před nejoblíbenějšími rodinnými svátky, s výhledem na letní exotické dovolené či pohodové pobyty na chalupě, nejsou mnohé z nás ušetřeny těmto těžkým otázkám, i když na mimozemšťany a letního Ježíška nevěříme.

To, že ale existují svatí, nebo alespoň mnozí se svatou trpělivostí, to víme zcela jistě.

Svěřujeme jim náš největší poklad a často také naše obavy, podezření a prosby. Ony (nebo oni) pečují o naše děti a během týdne s nimi tráví někdy více času než my. Někdy s nimi nesouhlasíme, ale častěji je obdivujeme. "Takové nervy bych na ně neměla, mně stačí ty dvě moje", říkáme si někdy v duchu (nebo kamarádce nahlas). "A ony jich mají ve třídě patnáct!" (Nebo také dvacet osm.)

Dostávají za svou práci sice plat, a jak jednou nějaký vtipálek řekl: "Od té doby co byly vynalezeny peníze, se za práci neděkuje." Ale my, vděčné za to, že si od našich školkových či dětí školou povinných můžeme na pár hodin odskočit, ať už na hřiště s nejmladším potomkem nebo do práce za výdělkem, jim přeci jen ke konci školního roku poděkovat chceme. Leckdy je obdivuhodné, co všechno se pod jejich vedením za celý školní rok všechno zvládnou ve škole či školce naučit. A tak hledáme, googlíme, radíme se, jaký dárek by paní učitelce nebo panu učiteli udělal na konci školního roku největší radost.

Jsou uživatelky, které se tendenci obdarovávat vyučující více než jen obligátní květinou podivují: "Za mých mladých let se nosila vždy na konci roku pěkná kytka a nic víc. Nějak nechápu ten trend, co teď již delší dobu pozoruju, že se dávají dárky i kolikrát v podobě šperku atd."

Pamatuji si to nějak podobně. Bydleli jsme na malém městě v domku se zahradou. Maminka vždy poslední školní den vyběhla ráno před dům a ze záhonku uřízla několik růží, které svázala barevnou stužkou a měla vystaráno. Už tenkrát za nás ušetřila nemalé peníze. Jako matka tří dětí už naprosto chápu! Jak si ale i dnes, po letech a ve velkoměstě, všímám, růže ze záhonků mají koncem června vždy již to nejlepší za sebou. To mívaly i tenkrát. Na maminku jsem se vždycky za to zlobila a záviděla dětem, které měly tu čest stát den předem frontu se svými rodiči v jediném vesnickém květinářství, kde pan Procházka sekal do celofánu jeden čerstvý karafiátek za druhým.

Po x letech vztahu nebo jen k nějaké speciální příležitosti je fajn si sexuální chvilky lehce zpestřit. Víte, jaké jsou v téhle oblasti novinky a co mají nejraději dnešní páry? Poohlédli jsme se ve světě a zjistili jsme tipy od odborníků i od našich milovaných mužů.

Oslavy lásky a erotiky možná sexuální náboj spíš ničí

S oslavami Valentýnu, 1. máje, mezinárodních dnů polibků apod. se poslední dobou roztrhl pytel. Místo čekání na tyhle dny, které často nevyjdou podle představ, je lepší si sex užít podle svého. Chvilky vášně ještě zpříjemní nejrůžnější hračky pro dospělé, erotické prádlo nebo změna polohy.

Žhavé novinky mezi pomůckami

Oblíbené zůstávají v podstatě stále ty stejné typy pomůcek. Co se mění, jsou hlavně materiály a vzhled. Právě tahle oblast totiž představuje jednu z možností uplatnění odvážných designérů. Vedle praktických silikonových pomůcek se tak objevují třeba i dřevěné nebo voděodolné. Vibrátor z přírodních materiálů, jako jsou sklo nebo dřevo dlouho vydrží a nemusíte se ho bát ani pokud trpíte na alergie nebo máte citlivou kůži. Skvěle zase vypadá kombinace gelového vnitřku s průhledným obalem, ten si můžete v ložnici klidně i vystavit.

Sexy prádlo podle trendů nebo osobních preferencí

Máte doma malého nadšeného sportovce nebo naopak knihomola, který se fyzické aktivitě vyhýbá, jak může? Pro každého z nich se určitě najde vhodný sport i ohledem na to, kolik mu je, co ho baví a v čem je dobrý. V každém případě se české děti hýbou málo a dvě hodiny tělocviku ve škole jim rozhodně nestačí. Dbát by se mělo na různorodost a bezpečí, aby děti rovnoměrně zatěžovaly svaly a nehrozilo jim nebezpečí úrazu.

Malí profesionálové

Pokud vaše dítě touží po profesionální sportovní kariéře, v některých oblastech musí začít už od opravdu útlého věku. Malé fotbalisty nebo hokejisty sdružují sportovní kluby už od zhruba 5 let. S baletem, gymnastikou či tancem se doporučuje začít dokonce už od 3 let.

via GIPHY

Společné zážitky s rodinou

Rekreačních sportů se dnes pro děti nabízí nepřeberné množství. Pro všechny zdravé děti jsou vhodné procházky, běhání, cyklistika nebo jízda na inlinech. Zkrátka veškeré aktivity, které můžou provozovat na čerstvém vzduchu. Určitě se vyplatí je naučit také zimní sporty. Že umí na lyžích, snowboardu či zimních bruslích ocení nejen, až budou moct jezdit na dovolené do hor. 

Rozhodla jsem se, že napíšu o mém porodu. Tedy o tom, jak přišel na svět můj prvorozený syn Matěj.

Otěhotněla jsem asi za půl hodiny poté, co jsme si s přítelem řekli „Tak to zkusíme“. 🙂 Věděla jsem to. Věděla jsem to prakticky ihned. Nedokážu popsat ten pocit, ale bylo to něco hrozně silného a já věděla, že někdě uvnitř mě vzniká nový život. Věděla jsem, že to bude kluk, i když jsme si přáli holčičku. Každý den jsem si před spaním hledala, jak embryo ten den vypadá. Postupně se začaly přidávat nepatrné signály, které mě utvrzovaly v tom, že moje tušení je skutečně pravda. Věděla jsem, že další menstruaci už nedostanu. Nedostala 🙂 . Sama sobě jsem slíbila, že těhotenský test si udělám až dva dny po vynechání. Takže v úterý 2.8.2016 jsem v den narozenin mého táty uviděla ducha na těhotenském testu 🙂 . Graviditu mi gynekoložka potvrdila v pátek 12.8.2016 na můj svátek.

Těhotenství probíhalo dobře, až na silné celodenní a celonoční nevolnosti, kdy jsem jenom ležela nebo klečela u kýblu a moje skvělá sestra a mamka se o mě staraly. Tak jsme to společně zvládly až do konce 4. měsíce těhotenství. Těšila jsem se na prvotrimestrální screening, až přítel uvidí poprvé naše miminko. Bohužel z této události nemáme moc příjemné vzpomínky, protože vyšlo riziko 1:94 na Downův syndrom. Zaplatili jsme si neinvazivní test Prenascan, který postižení vyvrátil.

Nepodstoupila jsem tripple test, ani nešla na testy na těhu cukrovku. Na mojí obvodní gynekologii to nikdo neřešil a možná to bylo dobře, stresovali jsme se už jednou dost. Podle ultrazvuků jsme čekali větší miminko a od 36tt mi doktoři říkali, že už to může přijít kdykoli. Nakonec se Matýsek narodil 40+4tt na Zelený čtvrtek 🙂 .

Ten den jsem se vzbudila v 5h ráno s lehkými nepravidelnými bolestmi. Chtěla jsem ještě spát, ale už to nešlo. Ne kvůli bolesti, ale kvůli vzrušení, že už je to možná tady 🙂 . Na porod jsem se těšila a přivolávala jej už dlouho. Dala jsem si vanu a nic se nezměnilo. Tak jsem se připravila, nasnídala a jeli jsme do pražského bytu, abychom byli blízko porodnice. Mezitím přišly na prohlídku bytu dvě zájemkyně. Kontrakce jsem měla cca po 15 minutách, takže jsme to všechno zvládli, aniž by slečny věděly, že vlastně rodím 🙂 . K obědu skočil přítel pro kebab, cehož jsem později dost litovala 🙂 .

V 16h jsme přijeli do porodnice, kde jsem se ještě chvíli procházela, kontrakce pořád po 15 minutách a na můj vkus „nic moc“. O hodinu později mě přijali na sále, natočili monitor s tím, že je to opravdu nic moc, ale už si mě tam nechají. Lékařka se mě v téhle fázi zeptala, jestli budu chtít epidurál. Hrdinsky jsem řekla, že nejspíš ne, ale že nevím, co mě čeká. A to byl teprve začátek 🙂 .