„Děti nemluvily, přejídaly se a neuměly si dojít ani na nočník, ale beze slova po sobě uklízely, rovnaly si postýlku, odnášely nádobí, oblékaly se… Jednou zlobily a manžel jim z legrace řekl „Že vy půjdete klečet?“ Jenže to, co následovalo, nás velmi zarazilo - oba dva si beze slova šli kleknout do kouta. Neplakali, ani nic neřekli, jen si klekli. V tom okamžiku jsem si s těžkým srdcem pomyslela, co si asi ty děti musely prožít.“

Za dnešní příběh velmi děkuji adoptivní mamince dvojčátek. Ano, i to se občas stane, že se biologičtí rodiče nemohou postarat hned o dvě děti zároveň. Pro sourozeneckou skupinu je bohužel všeobecně těžší najít náhradní rodinu. Pokud vše ještě komplikuje nepříznivá anamnéza ze strany biologické rodiny, mohou tyto děti bohužel čekat v ústavním zařízení i léta…

O tom, že bychom si osvojili děťátko bez rodičů, jsme přemýšleli už dávno před tím, než jsme zjistili, že nemůžeme mít své vlastní biologické děti. Po dvou neúspěšných pokusech u lékařů tak naše další cesta vedla přímo na OSPOD, kde jsme podali žádost o osvojení.

Přípravy a proces schvalování byl pro nás oba psychicky náročný. Občas jsme pochybovali, jestli to vůbec můžeme zvládnout. Ale představa dítěte, kterému dáme domov, nás vždy vzpružila a dostali jsme odvahu jít dál.

Kouzelný telefon

Na den, kdy u nás zazvonil „kouzelný telefon“, nikdy nezapomenu. Bylo to dva dny před mými narozeninami. Od rána mi volalo velké množství gratulantů a já si v duchu říkala, že mi ještě můžou zavolat z OSPODu a bude to už úplně dokonalé.  O dvě hodiny později pak opravdu zazvonil telefon a na druhé straně byla sociální pracovnice, která řekla tu nejkrásnější větu na světě „Máme pro Vás dvojčátka“.

Ne, že bych někdy dříve byla uklízecí maniačkou, to rozhodně ne. Může to potvrdit maminka, která nám nespočetněkrát musela udělat letecký den a veškeré šatstvo a věci ze šuplíků letěly na jednu hromadu. Také na táborech jsem si nejednou vysloužila za bodování úklidu krásnou výšivku prasátka. Pak jsem se ale přestěhovala do vlastní domácnosti a úklid jsem začala řešit víc 🙂

Než se nám narodila Eliška, tak uklízení znamenalo přerovnat pár věcí, utřít prach a bylo hotovo. Ano, vyhrála jsem v životní loterii vcelku pořádného muže. Pak tedy také vyluxovat chlupy naší fenky jack russel teriéra. No ale to je stejně nekonečná práce, protože ty její krátké silné chloupky dokáží prošít cokoliv se jim dostane do cesty. A jen tak se nedají. Pak se narodila Eliška, na úklid bylo méně času, ale přeci jenom většinu dne prospala.  A jak je to nyní? Ufff, slečna už spinká jednou, maximálně dvakrát denně a to si dá šlofíčka jen na pár minutek. Takže bych nestihla ani vytáhnout hadr.... Do toho se nám začala stavět (a tím pádem i PADAT), takže je potřeba ji více hlídat. Úklid tedy probíhá společně. Ne vždycky se to podaří. Ale ve dvou se to lépe táhne. A tak, když se vrhnu na utírání prachu, dostane i Elinka svou malou "prachovku" a napodobuje uklízecí pohyby (tedy alespoň já, maminka je vidím 🙂 )

 Vysávání je boj...protože je potřeba všechno z podlahy odsunout, přesunout, nadzvednout...no, ale když mně se tam pořád žížalkuje ta naše holčička. Nedávno jsem si vzpomněla, že se jí líbilo v papírové - kartonové krabici. Ano - u partnera v práci jsme trávily několik hodin a protože tam nebylo možné lézt (podlaha fuj fuj), udělali jsme Elišce provizorní dětský koutek v krabici plné hraček. A takovou krabici s hračkami máme teď už i doma. Když potřebuju žížalku přemístit, abych mohla vysát další kus podlahy, jen přesunu celou krabici (dětský koutek)  🙂 

Šestý týden od oplození. Odpovídá 8. týdnu těhotenství - tedy 7+1 až 8+0.

V tomto období se začíná zesilovat kůže na povrchu embrya a již není možné, aby tak, jako dosud, přijímalo živiny celým povrchem těla. Vyživovací funkci tedy definitivně přebírá placenta.  Vytváří se základy tráviciho traktu a rychlý vývoj prodělávají i játra a ledviny.

Dochází k dokončení neuralace - tedy úplnému uzavření nervové trubice.

V tomto období výrazně roste potřeba bílkovin coby stavebního materiálu. Je tedy velmi žádoucí příjímat vitaminy skupiny B, které zásadně ovlivňují metabolismus bílkovin.

Tyto vitamíny jsou v dostatečném množství obsaženy ve Femibionu 1.

První reakce, když mi přišla zpráva s vybráním, bylo jupí, bude se vytírat!

Ani ne za týden, byl balíček u nás a protože bylo čerstvě vytřeno, zkusili jsme druhý den k večeru, první test. Poskládání bylo jednoduché, dali jsme si do kyblíku vodu, přípravek a šli na to. Syn i pes mě upřeně pozorovali. Zkušenost mám s mopem nějakým klasickým třásňost mokrý, i když jsem ždímala jako o život, no nic jdeme na plovoučku...Zatím efekt stejný. Ale změna byla u podlahy dřevěné, ta se vytírala jak po másle, daleko rychleji usychala než plovoučka nebo dlažba. 

Při dalším testovaní jsme se rozhodla, že zkusím návlek vyprat, jestli prostě tou novotou nebyla nasákavost horší. Zřejmě to tak bylo, protže další vytírání bylo o poznaní lepší na všech povrzích. Máme byt s pavlačí, kde je zase jiný druh dlažby a tak jsem se vydala testovat i zde. Tato dlažba šla vytírat už taky bez problémů. Syn se pokoušel šlapadlem vyždímat mop sám a zkoušel i vytírat, šlo mu to docela dobře, velkou výhodou je to, že jde tyč mopu přizpůsobit. Nejdříve se mi zdála krátká, ale pak jsem si asi zvykla a v pohodě, ovšem pro vyššího člověka, by to asi trošku problém byl. Pro menšího nebo děti ideál, Já měřím 172 a šlo to.

Další test šel na chodbu domu a i tam si mop s povrchem poradil, opravdu zřejmě prvotní mokrost, i přes usilovné ždímaní, byla způsobena novým návlekem, po používání a vyprání byl problém daleko menší. Pobral psí chlupy i dětské slintání a drobky.

Můžu tedy shrnout na závěr, že jsem byla spokojena, jen by opravdu tyč mohla být delší.

Usmálo se na mě štěstí a z více než 400 komentářů k nabídce testování mopu Vileda – Easy Wring Ultramat byl vybrán i ten můj! 

Mám opravdu velikou radost a postavila jsem se k tomu čelem.

Brzy po tomto oznámení mi byl doručen balík s celou sadou.

Všechny díly jsem za asistence dětí vybalila a hodlala jsem sestavit do výsledné podoby.

Myslím si, že každý výrobek by měl obsahovat i návod (v čekém jazyce), zde jsem žádný tištěný nenalezla, vše bylo ilustrováno pouze na krabici. Není na tom nic složitého dát vše dohromady, ale vidím v tom malé mínus.

Teleskopická tyč je ze tří dílů, její délka se upevňuje pomocí utažení v požadované pozici. Na její horní konec se připevní díl s očkem, za které se může mop při uskladnění pověsit - tato část je otočná. K samotné mycí obdélníkové části mopu je poté tyč našroubovaná.

Jezdíte rádi do ZOO? Právě začíná sezóna! A dětem se to určitě bude moc líbit🙂. 

Je fajn mít zálibu, kterou vám ani příchod dítěte nenabourá... Tak například jezdit do zoo.

Sbalit se
Před K: Vyrážíme z domu lehkým krokem, v kabelce peněženka a mobil. Je jedno kolik je hodin, protože jsme páni svého času.

Po K: Kýša vyráží z domu lehkým krokem, v rámci kterého stihne ještě prohnat kočku a psa. My zatím dovnitř rveme tašku s křupkama, sušenkama, ovocem, zeleninou (těžko říct, na co bude mít chuť), náhradním oblečením (těžko říct, kolikrát se totálně zasviní), pitím, vlhčenýma ubrouskama (víte, že se dělají jiný na pusu a na prdel?!), golfky (na co bereš golfky?), deku (na co bereš deku?) a dalšíma NA CO TO BEREŠ věcma.

Jet autem
Před K: Na první benzínce dáme kafíčko, cigárko a zlehka konverzujeme. Zastávky si děláme jednoduše podle toho, jak se nám chce a podle toho, jestli jedeme do Ostravy nebo do Dvora.

Po K: Na první benzínce si dáme kafe, protože jinak by mně asi jeblo. Dítě vzadu se naučilo zásadní otázku CO TO BYLO? A pak ji řekne asi 50 - 100x cestou, než dorazíme (v závislosti na tom, jestli jedeme do Prahy nebo do Prahy, máme tam totiž koupenou permici, protože tam jezdíme fáááákt často).

Vylodit se v ZOO
Před K: Beru kabelku, chytáme se za ruce a míříme k prvnímu stánku s pivkem, kde se v klidu občerstvíme.

Po K: Bereme golfky (a nenecháme je v autě? Stejně v nich nesedí? Neee, co když bude chtít? A kde by jinak spal? Vždyť v nich stejně nespí! Tak tam alespoň dáme věci.), všechny NA CO TO BEREŠ věci a další nezbytnosti. Jo a taky dítě, které se už na parkovišti snaží zabít vbíháním pod okolo jedoucí auta. Občas přemýšlím, jak by na mě lidi koukali, kdybych koupila takové to samonavíjecí vodítko...

Prohlídka ZOO
Před K: Prima procházka, zastavujeme jen u zajímavých zvířat, potažmo tam, kde se něco děje (stánek s pivkem).

Po K: Zastavujeme zásadně tam, kde se nic neděje, protože tam se Kýšovi nejvíc líbí (ptáci). Když se někde něco děje, máme prostě smůlu. Pivko si dát neodvážím, protože je značně močopudné a dobíhat na záchod s dítětem není až taková rychlovka.

Oběd
Před K: Najíme se, když máme hlad a ANO, klobása je oběd!

Po K: Najíme se v přesně danou dobu oběda, protože tak je dítě prostě zvyklé. Klobásu mu nedáme, párek v rohlíku taky ne, hranolky ani náhodou a nic jiného nemají. Takže hledáme restauraci, což trochu komplikuje fakt, že už má fakt hlad, takže řve.

Odpolední klídek
Před K: Odpolední klídek v ZOO znamenal dřív to, že jsme si dali kafčo, našli prima lavičku a tam jsme na chvíli zakotvili, abychom si užili ten klídek.

Po K: Po hodinové snaze přesvědčit dítě, že spánek je dobrý nápad to vzdáváme, protože svým řevem už vyburcoval samce u goril, který je tímto značně nervózní a snaží se prorazit sklo. Putuje tedy tatínkovi na ramena a hurá na další cestu.

Cesta zpět:
Před K: Lehká konverzace o uplynulém dni nemůže škodit!

Po K: TEĎ USNE!!!! A ideálně prospí celou hodinku a půl, jen aby nám ukázal, že večer to s tím uspáváním nebude úplná brnkačka!

Naštěstí je teď dost oblíbené Cofee to go. Takže se dá říct, že se vlastně vážně nic moc nezměnilo 🙂

Na první slova jsme u Laury čekali jak na smilování. Trvalo to hrozně dloooouho předlouho, než něco protlačila skrz pusinku. A pak hooodně dlouho, než začala říkat jednotlivá slova. Vlastně to začalo přesně před rokem. Najednou se rozmluvila- sama od sebe.

Když jsme ji pak dávali v září do školky, měla jsem strach. Už mluvila, ale nikdo jí nerozumněl. Také mi po pár dnech učitelky řekly, že bych měla zvážit logopeda.

A teď? Je to neuvěřitelná kecka! Mluví od chvíle, kdy otevře oči až do chvíle, kdy usne. Neustále. Dokonce tak moc, až mě z ní občas bolí hlava (dobře, možná je to i tím, že zrovna TEĎ, v této fázi, se překřikují s Filipem).

Mohu si s ní už povídat. Je s ní legrace a dokážeme se na všem dohodnout. Ale má to i tu druhou stránku, kdy dokáže být neskutečně panovačná, drzá, tvrdohlavá... A dává nám to všechno hezky sežrat 🙂

Jsou chvíle, kdy vypustí hlášku, po které jdeme s manželem do kolen a chechtáme se na ní ještě hodinu. A pak jsou chvíle, kdy řekně něco, co by v dané situaci neměla, ale je to hrozně srandovní- to je pak komedie, když se snažíme zachovat poker face a držíme smích uvnitř sebe. No a pak jsou chvíle, kdy nás odrovná něčím, co si ani jeden z nás nemyslel, že někdy uslyší od vlastního dítěte...

1. Nezpívej!