Tak jsem asi vážně blázen. Koupila jsem včera první ponožky pro naše dítě. Jsou krásné, ale jsou univerzální. No proč? Protože to dítě ještě nemáme a ani nečekáme. Tady začíná příběh o vytouženém miminku. Potkali jsme se a velká láska, po čtyřech měsících společné bydlení a dva měsíce na to započala snaha o dítě. Nešlo to. Nešlo a nešlo a nešlo. Rok a pul a nešlo. Nekouříme nepijeme, dobře občas pijeme, začali jsme zdravě jíst. Jenže dítě pořád nikde. Začaly klasické obavy a otázky. Zjistili jsme kde je problem. Tudíž jsme se rozhodli jít si to miminko koupit. Jenže to není jen tak si koupit miminko. Pojišťovna je hodná, přispěje pomůže.....ale kdo pomůže s tím stresem a nervy pracují. Kdo pomůže. Nikdo...pomoz si sám. Dnes jdeme domluvit podmínky a zahájení celého umělého oplodnění. Bude to zajisté velkolepá záležitost. Okolnosti byly bohužel tak nemilé, že bude nutno udělat všechny nej nej metody. Takže celé za 50 tisíc. Je to dost nebo málo? Jak se to vezme. Sice je to dost, ale nebýt pojišťovny, tak je to jeden a půlkrát víc. Kdo to má? My klasická střední třída tedy jen tak ne. Když pomyslím na páry, kde ještě použijí darované spermie a vajíčka, tak se mi podlamují kolena. Takže asi v pulce března to začne. Začneme píchat injekce a monitorovat. Vlastne ne začneme, začnu! Budiž to důkazem skvělé ženy, co vše pro muže a dítě udělá. Já si začnu aplikovat injekce, já si začnu chodit na monitoring a já ztloustu. Chraň ho pán bůh, někdy říct, že jsem tlustá. Nejsem zlá žena, jsem hodná, poklidím uvařím zařídím. Jenže očekávám za to spoustu věcí. To je fér, ne? Co chceme tedy od mužů. Především chceme pochopení a pochválení za naši existenci a za práci co odvadíme. Však se samo neuvaří, nevypere, nevyžehlí neuklidí. Dobrá, žehlení v dnešní době sušiček je vážně úlet, ale já na to pořád věřím. Proč takhle odbočuji od tématu? Po dnešní konzultaci mi můj miláček zahlásil, že to zase tak těžké a náročné nebude. Hahahahaha. Jak to může říct? Neriskuje své zdraví, neriskuje své nervy a ani jeho postava nic neutrpí! Právě proto jsem ráda, že existuje web tohoto typu. Protože my ženy víme nejlépe, jak těžké to je a co vše nás ještě čeká. Budou ty hormony v pohodě? Nafouknu se a budu mit hyperstimulační syndrom? Bolí to? Budu protivná a otravná? A co práce? Jak budu pracovat, budu pořád ve stejném nasazení? A když se to povede, tak budu doma na rizikovém těhotenství? No kdo ví že. Co si budem povídat, žádná sranda to nebude. Jediné co nás utěší a podpoří je vidina miminka. Je to malý zázrak, který jsme si přišli s partnerem koupit. Toužíme po tom malém drobečkovi, nebo berušce. Chceme už také slyšet ten krásný smích, cítit odpovědnost za to malé stvoření. Takže naše cesta začíná. Všem ženám, které jsou na této cestě, ať už v půlce nebo u konce, všem vám milé dámy přeju jen to nejlepší! Buďte spokojené a šťastné. A jak jsem už na začátku psala, kupte si co chcete. Kupte něco pro sebe, něco klidně i pro děťátko. Říká se, že síla pozitivního myšlení je mocná. Ne nadarmo spousta lidi vysílá svá přání do vesmíru. Údajně to funguje tak, že na nějaký krásný papírek napíšete své přání, složíte ho do malého čtverečku, no a dáte si ho tak, ať jej máte každý den u sebe. Potom uz jen stačí říct děkuji ti vesmíre 🙂. Hezké, že? To je na první příspěvek myslím až dost. Plánuji sem psát celý postup naší léčby a budu ráda, když si všichni navzájem pomůžeme a podpoříme se. Mějte krásný den 🙂

"Jaro klepe na dveře a určitě na Vás ze všech stran utočí články a reklamy na to jak důležité a přínosné je detoxikovat po zimě svůj organizmus. Pokud jste na tom zrovna stejně jako já a kojíte, na detoxikaci v pravém slova smyslu letos zapomeňte! Není ale pro tento rok vše ztraceno, můžete to jen pojmout jinak!..."

Při čištění organismu dochází k masivnímu uvolňování toxinů a jejich odvádění z těla všemi tělními tekutinami, tedy i mateřským mlékem. Nejenže byste nepřiměřeně zatížila svůj organismus (což v období kojení, kdy je potřeba především načerpávat energii, není moc rozumné), ale Váš drobeček by Vám jisto jistě nepoděkoval, protože jeho čistící orgány by dostaly pořádně zabrat.

Těhotenství a kojení oslabuje Vaše tělo velkou rychlostí, a je proto důležité dbát na dostatečný přísun vitamínů a minerálů, a to především formou kvalitní a vyvážené stravy …. to určitě víte.

Jaro nabízí využití stoupající energie přírody k načerpání nových sil pro Vás a Vaše mimi z mladých lístků rostlin kopřivy,  pampelišky a medvědího česneku.  Můžete se doslova napást a nebude Vás to nic stát, jen trochu vlastní vynaložené energie na hledání a sběr těchto rostlin, které jsou skutečným energetickým a vitamínovým elixírem, který Vás postaví na nohy.

Zapomeňte tedy na utrácení peněz za syntetické vitamínové doplňky (o nichž si myslím, že tělu nedavají nic dobrého) a zaběhněte si raději při venčení svého dítka pro dávku zelených rostlin do přírody. Mimo to, že si domů přinesete superpotraviny, nadýcháte se čerstvého vzduchu a z jarního sluníčka nachytáte také nějaký ten vitamín D.

Já jsem začala své jaro s medvědím česnekem, proto se o něm zmíním více.

Ahoj holky,mam takovy dotaz.minule těhotenství se ukoncilo samo,kdyz jsem byla 28+5,ted jsem 36+3 a bavily jsme se s dr o tom,ze bych mohla rodit uz od 38 tydne. Dnes me predal do péče porodnice,kam jdu na kontrolu ve ctvrtek...a ted dotaz...chtela bych aby mi porod vyvolali co nejdrive,pro muj klid,cim dele to trva tim vic se bojim,ze se neco stane...vyhovi mi v tomhle porodnice nebo me muzou odmitnout? Maly ma cca 2900 gr,takze vaha ok a u me taky vse ok. Mate s tim nektera zkusenost? 

V prvé řadě popíšu rozbalení krabice a montování. Krabice šla otevřít samozřejmě dobře, stačí být trochu šikovný a, prostě mít ruce, že 🙂 Ále, smontování mopu, nebo tedy spíš rozmontování, to pro mě byla tak trochu záhada. Trochu jsem si připadala jako obyvatelka USA, protože jsem očekávala naprosto jasný návod i s obrázky 😀 No, ten tam nebyl, takže jsem musela použít vlastní mozek. Toš, jsem to roztáhla a koukám na to:"To jako bude takhle malý???" Hleděla jsem na to jako bacil do lékárny a asi po třech minutách mi došlo, že se tam musí vytáhnout ještě jedna tyčka (mop je jakoby třídílná teleskopická tyč). Toš dobrý, zvládnuto, hlavolam vyřešen.

Druhá část byla trochu jednodušší, namontovala jsem nástavec na mop, na kyblík jsem silou býka natlačila cosi červeného a plastového (asi ochrana proti prskání vody při ždímání, těžko říct, jak se tomu nadává). Toš dobrý, zkusím ždímat nasucho. Nějak jsem do ždímací nádoby strčila mop (suchý se tam cpe opravdu blbě) a začla šlapat na pedál. No, násada mě švihla celkem dost do obličeje a já díky tomu měla možnost zjistit, že se při točení hýbe celý mop, ne jenom spodní část 😀 (Možná jsem měla na začátku článku hned přiznat, že nepatřím mezi nejšikovnější lidi, jednám stylem "Nejdřív řeš, potom měř" Dědí se to po generacích a díky těmto genům a i dceři byl mop testovaný třikrát během hodiny.)

Takže jsem v sobotu s pomocí manžela vysála celý dům (rozumějte manžel vysál, já dělala dort) a šla jsem na testování.

V prvé řadě to chce trošičku praxe při strkání mopu do ždímadla (ano, tak tomu teď říkám), ale naučila jsem se to dost rychle (plácám se po rameni). Ždímání? Super, to je na tom to nejlepší, nechce se vám přestat. Ale musela jsem. Vzala jsem to hezky od vrchu dolů.

Vrchní patro plovoučka a dlaždice. Podotýkám, že předtím jsem měla mop Spontex a z nějakého důvodu jsem se s ním dost nadřela, po podlaze se mi s ním jelo těžce a namáhavě, takže pro mě bylo příjemným překvapením, že s Viledou to šlo o mnoho snáz. Co ale musím vytknout, tak násada by mohla být opravdu delší. Četla jsem to na recenzích na internetu a musím souhlasit. Já mám 166 cm, ještě jsem to nedala do ruky mému manželovi, který má 192 cm, ale vyzkouším. Je třeba zjistit, jestli se můžu sem-tam vyhnout i téhle povinnosti a nechat manžela, aby si "užil".

Takže vrch jsem vytřela rychle, bez námahy, každý pokoj na jedno ždímání, chodbu s dřevěnými schody a šla jsem do mezipatra, tam mě čekalo poměrně to samé, dva pokoje, šatna, chodba, schody...taky v pohodě. Když jsem potřebovala jít zpátky nahoru za dcerou, podlaha byla téměř suchá a musím přiznat, že s jiným mopem (nepočítám parní) mi nikdy podlaha tak rychle neuschla.

„Museli jsme řešit situace, kdy se maličká bouchala do hlavičky nebo sama sebe kousala do ručiček. Jsou to projevy citové deprivace z kojeneckého ústavu. Psycholožkou mi bylo vysvětleno, že dítě tímto způsobem na sebe upozorňuje v kolektivu nebo samo sobě způsobuje nějaký silný vjem, protože vjemy nemá nebo jich má jen velmi málo.“

Každé dítě by mělo začít svou životní cestu jako chtěné a s láskou přijímané. Vždyť na tom, jak nás vnímá okolí – naši nejbližší, přímo závisí to, jak vnímáme a přijímáme sami sebe. Pokud se narodíme rodičům, kteří se na nás těší a s láskou o nás pečují, vnímáme svět jako bezpečné a krásné místo. Sebe pak vnímáme jako dobré, krásné a sebevědomé bytosti, které se s životem zvládnou snadno poprat.

Co když je to ale naopak? Co se děje v hlavičkách a duších dětí, které přišly na svět neplánovaně a nechtěně? Co víc, dětí, které nemají v prvních dnech, týdnech, nebo hůř měsících či letech milující mámu ani tátu? Jak se asi můžou cítit? A jak vnímají asi sami sebe?

Věřím, že na většinu těchto otázek nám odpoví následující příběh, za který děkuji adoptivní mamince holčičky, která strávila v kojeneckém ústavě prvního dva a půl roku svého života..

Kouzelný telefon a první setkání

Na naše vytoužené děťátko jsme čekali téměř pět let! Když nám zazvonil kouzelný telefon, dozvěděli jsme se od sociální pracovnice, že v kojeneckém ústavu na nás nečeká miminko, ale rovnou maličká slečna. Trošku jsme se lekli, že už je tak veliká, ale nechtěli jsme ji tam po těch letech čekání nechat!

Krvácení je jedna z nejčastějších komplikací v časné graviditě.

Udává se, že až 25% těhotných se v prvním trimestru setká s krvácením a bohužel až u poloviny z těchto žen dojde ke spontánnímu potratu.

Na vině mohou být překrvené tkáně dělohy a děložního hrdla, hematom v oblasti tvořící se placenty nebo již zmíněný počínající potrat. Pokud dojde k jednorázovému zašpinění, tak není nutné panikařit a akutně vyhledávat lékaře. Pokud jde ovšem o krvácení větší intenzity doprovázené bolestmi v podbřišku, tak je třeba vyhledat lékaře, který provede patřičná vyšetření ke zjištění příčiny. Jedná se konkrétně o vyšetření v zrcadlech, vaginální vyšetření pohmatem a samozřejmě ultrazvuk.

Tak to bylo krvácení v prvním trimestru. V dalších obdobích těhotenství již není krvácení tak běžné a příčiny jsou často jiné. Z vlastní zkušenosti musím říct, že nejčastější příčina krvácení v tomto období je pohlavní styk a vaginální vyšetření. Mnoho žen přijíždí v pozdních nočních hodinách na pohotovost se špiněním po pohlavním styku. Je to naprosto neškodné a způsobené mechanickým podrážděním děložního hrdla.

Krvácení ale může samozřejmě i signalizovat vážný problém jako předčasné odlučování placenty či hrozící předčasný porod. Specifickou skupinou jsou ženy s nízko nasedající placentou, placenta praevia centralis či marginalis, které by měly být vaginálně vyšetřovány jen, pokud je to nezbytně nutné a sex by jim měl být zapovězen.

Častý dotaz těhotných je, kdy mají jet k lékaři. Kde je ta hranice, kdy už se opravdu něco děje…Já vždycky svým pacientkám říkám, že je lepší desetkrát přijet zbytečně než jednou něco zanedbat. Nicméně je potřeba vždy zachovat chladnou hlavu a uvažovat rozumně. Pokud špiním po pohlavním styku nebo vaginálním vyšetření, tak je příčina více než jasná a není nutné jet akutně k lékaři.