Zdraví afirmace (podprahová nahrávka) relaxační a meditační hudba 528 hz (regenerace a uzdravení)

Podprahová nahrávka pro zlepšení zdraví a uzdravení. Pečlivě vybrané afirmace, relaxační hudba a meditační hudba laděna na frekvence 528 hz podporuji regeneraci, hluboké léčení a plné uzdravení na všech úrovních.

TIP OD NÁS:

Tato hudba se hodí velice pro meditace a to zejména se záměrem léčení, nebo uzdravení, protože podprahová nahrávka ještě několikanásobně zvyšuje účinnost samotné meditace.  

Milý Modrý koníku, ráda bych ti s Timejkou poděkovala za důvěru, kterou jste v nás vložili a my tak mohly otestovat a vyzkoušet, pro nás doposud neznámé, produkty Fridababy.

Testovaly jsme ústní odsávačku hlenů s výměnnými filtry, rektální katetr a ještě nás čeká, až nastane ta příhodná doba, testování prsťáčku na první zoubky.

Nosátko

Největší úspěch u nás sklidila odsávačka do nosánku. Tak, jak už jsem se v průběžné zprávě zmínila, jsme nadšení a odsávačka u nás pořád frčí. Malá trpí na rýmičku, neustále má něco v nose a z používání klasické odsávačky na vysavač jsme byli doma už všichni hodně unavení. Ústní odsávačka zaručí stejný výsledek za nulového rámusu, rychlost odsávání i dodržení hygieny je naprosto v pořádku. Velice příjemný je i sprejík do nosu, který v průběhu odsávání používáme, Timejku vůbec nedráždil a zvlhčil sliznici. Nenahraditelné je i balení a možnost snadného použití v době cestování, teď už nemusím řešit, jaký typ vysavače atd mají naše babičky, teď už si sami pomůžeme a vystačíme.

Rektální katetr

Díky vyzkoušení rektálního katetru spí naše Timuška dlouhé noci. S jeho pomocí se krásně vyprdí, vykaká a tu a tam jsou bolesti bříška, které se u nás objevovaly. Na zkoušku jsem vysadila i probiotika, které jsme na břicho do teď používali a hle, je klid. Ano, třeba za to může i stáří, Timejka dokončila třetí měsíc, toto období mohlo být taky zlomové, ale s pomocí katetru se úleva dostavila rychleji. Perfektní je návod na krabičce, který usnadnil manipulaci s trubičkou, co si budeme povídat, před první aplikací jsem se bála, ale podrobný popis mi pomohl k pozitivnímu a zdárnému konci.

Život je složitý a často se neodvíjí zrovna tak, jak jsme si kdysi naplánovali... Ne, to nemá být objevné moudro, protože to už víme všichni, že to tak je... Kdysi jsem si naplánovala velkou rodinu, viděla sebe sama jako spokojenou babičku, kolem které se hemží vnoučata a která servíruje na stůl svíčkovou. 

Pominu-li, že mě potkala intolerance na laktózu, takže svíčkovou v budoucnu rozhodně servírovat nebudu, začínají mi v tom příběhu zásadně chybět potomci, kteří by veselá svíčkovou milující vnoučata povili. 

O alternativních léčbách neplodnosti bych mohla vydat román a o našich veselých i méně veselých zážitcích z reprodukčních klinik napsat scénář k dlouuuuhému sitcomu s prvky hodně černého humoru.

Když jsme konečně pochopili, že všechna mimina čekající někde v miminkovské čekárně na vhodnou dělohu, do které hopnou, mají nároky, které asi jako budoucí rodiče schopni uspokojit, vrhli jsme se  do boje posledního. Rozhodli jsme se stát rodiči náhradními. 

A tady začíná diskuzní příspěvek... Když jsme před 7 lety (v mých 36 letech) navštívili první CAR, lékaři sršeli optimismem a odcházeli jsme domů s příslibem brzkých těhotenství (a taškou nekřesťansky drahých) léků. Když jsme se v mých 40letech rozhodli pro poslední, nevím kolikátý, pokus, lékaři nás (s taškou plnou ještě dražších léků) ujišťovali, že není důvod, proč by to tentokrát nevyšlo. Nevyšlo to ani tentokrát. Nechci rozpoutat diskuzi o tom, že jsem dítě chtěla buď moc a nebo málo a tím jsem vlastně všechna svá těhotenství i pokusy o ně odsoudila k nezdaru. Chtěla bych rozpoutat diskuzi o tom, jak se dokázat vzdát naděje na vlastní dítě a zkusit se stát rodičem nebiologickým, náhradním.

Vím, že začít IVF ve 36 letech je relativně pozdě. Ví to i gynekolog, který mě do CARu poslal. Gynekolog také ví, že 99% žen touží po vlastním dítěti. A CAR bývá jediná možnost, kterou mnoho párů má. Ale možná by nebylo od věci, aby se k párům, které se dostanou do kolotoče IVF, dostaly i relevantní informace o procesu adopce. Jen tak pro sichr, kdyby to nevyšlo. Což si samozřejmě nikdo nepřipouští. Přemýšlím, jestli bych se byla ochotná pustit naděje, že budu mít vlastní dítě a zároveň během IVF podat žádost o zařazení do evidence osvojitelů. Jestli bych na ten kolotoč testů, pohovorů, psychotestů, kurzů měla vůbec energii. 

11.4.2020 jsem měla termín porodu. Ovšem nic se nedělo. Po pár dnech přenášení jsem se tedy s lékařem domluvila na vyvolání. 16.4. 2020 jsem tedy nastoupila do nemocnice, kdy ještě v době pandemické nebylo jisté zda můj chlap bude moct být se mnou. Měla jsem štěstí a o půlnoci téhož dne byla přítomnost další osoby povolena. Takže jsme došli, mě napíchli na monitor a poté dali 1.tabletu. A nic. Chvíli nějaké pobolívání, ale nic extra. Tak probíhal celý den. Druhý den, 17.4 mě teda zavedli 2.tabletu, a opět nic. Tak jsme si s chlapem četli, odpočívali, sem tam mě píchlo v břiše, ale to bylo vše. Klystýr, hmaty, nic nepomohlo. Když toto viděli dr, začli mluvit o císařském řezu. Já ho stejně chtěla, vzhledem k mému 1.porodu (viz. 1.článek). Tak teda dne 18.4. mě připravili na císařský řez. Já chtěla lokálni umrtvení, nicméně pro špatné výsledky, jsem musela do celkové. Pocit zvláštní, nikdy jsem na operaci nebyla, vyjma revize loni v květnu. Uspali mě tedy a já se vzbudila až na Jip. Moc si toho nepamatuji, ale vím, že malý byl úžasný. Druhý den, mě už nutili se pohybovat, to jsem s sebou 2x sekla, ale nic co by se nedalo vydržet. Jasně, že to bolelo, ale oproti 1.porodu pohodička. 4. Den po nás pustili domů. 

Malý Marek Josef se narodil s váhou 4150g a 52 centimetry. Jako bonus měl 2 spodní jedničky zoubky. Ty mu ale ještě v porodnici vypadly. 

Já prostě nikdy normálně rodit nebudu, ale já mám vždy něco extra 😆. Teď měsíc po, jsem plně funkční, malý úžasné mimino, co vstává jednou za noc na mlíčko a už se na nás krásně směje. Malá, velká ségra ne nejlepší ségra, kterou může mít. 

Za. Mě tedy druhý porod dlouhý a dle dr kdybychom neprovedli cs, zkončilo by to stejně blbě jako první porod, ale vzhledem k sekci, kdy tuto zvládám ok, naprosto v pohodě. 

Miluji své děti maximálně