V 1.trimestru jsem nastoupila na PN
Ahoj holky ,
Omlouvám se opět za založení negativní diskuze , ale jsem natolik psychicky na dně , že bych potřebovala , aby mi někdo řekl , že jsem třebas naivní , paranoidní a nebo že nemám důvod k obávám ...
V dubnu jsem nastoupila PN , jsem těhotná poprvé a trápí mě časté nevolnosti (ranní,večerní , noční ).Můj zaměstnavatel se mnou nijak nekomunikuje , prý mu stačí když mu oznamim , kdy se vrátím.Dnes jsem koukala na ofiko stránky naší firmy a zjistila sem , že přímo na mě místo se hledá zaměstnanec ( přímo na název místa na kterou mám smlouvu) , argument zaměstnavatele je , že mám sice smlouvu na neurčito , ale už chybím dlouho...
Plánovala jsem se vrátit na konci května a teď mám strach , protože sice mě podle smlouvy můžou stoupnout na jiné a stejně dobře placené místo , ale s jiným kolektivem a jinou náplní prace...situace mi přijde protiprávní .Mýlím se?Vraceli byste se na mém místě ?Všichni mi říkají , nevracejí se , ať tě ještě nevyhodí , což mi přijde absurdní , když sem těhotná ...děkuji za Vaše názory
Holky , já sem 13 týden , sem z toho tak ve středu a cítím se tak podvedená , že jen bílím a krecuje mi břicho
Já se v tom moc nevyznám, vyhodit tě jako těhotnou jistě nemůžou, ale přesunout zřejmě ano, pokud náplň práce je vhodná i pro těhotnou, poradila bych se na personálním oddělení. Každopádně na tvém místě bych si ten návrat promyslela, já jsem teď 15tt, původně jsem se teď taky chtěla vrátit, ale nakonec jsem se rozhodla zůstat doma, nezvládla bych to fyzicky a ani psychicky (taky jako ty pracuju ve zdravotnictví, bojím se infekcí a teratogenů, gynekolog mi tento týden řekl, že jsem blázen, když chci jít zpátky).
@pipi_puncocha no vypadá to že nepůjdu ...na druhou stranu strach z potratu se ve mě nyní umocnil na existenční rovinu , což asi je pochopitelný ...
Nestresuj se a bud rada ze je mimco v poradku. Ja jsem zvracela taky od zacatku a preslo to az po 20tt, 2x jsem byla i na kapackach. Gynekolog me uz do konce tehu do prace nepustil a dneska jsem za to rada. Mam zdrave a spokojene dite (u prvni jsem celou dobu pracovala a bylo to ubrecene dite, to u druheho vubec nevime co je...) taky za me hned byla nahrada... a vubec me to netrapilo a netrapi. Doma jsem (i s PN) uz 2,5 roku a chci byt az do ctyr let malyho. A pak se uvidi.. mezitim se ve firme muze x veci zmenit. A kdyz ne tak dneska neni slozite praci sehnat...
Vyhodit tě zaměstnavatel nemůže. Jsi v tzv ochrané lhůtě. I když by tě chtěli vyhodit řekni, že jsi těhotná a mají smůlu. Pokud by tě chtěli přesunout na jinou židli tak můžeš volit variantu jít na neschopenku rovnou s rizikovým těhotenstvím... Pokud máš nevolnosti a z nervů křeče v břiše tak ti to doktor určitě dá.
Ahoj všem , na základě nervů (spíš teda toho šoku , jak rychle mě chtěj nahradit ) se mi ze včerejška na dnešek spustilo brutální zvracení .Návrat je v nedohlednu , teď jsem na infuzích .Mám i ketony v moči .Asi malej rozhodl , že se máma moc stresuje , tak ji přidělá důvod proč by měla a na kom tady teďka záleží , jestli na naky blbý židli nebo na něm 😉
Zaměstnavatel argumentuje tím že jsem majetek celé firmy a nic protizákonného nedělá a nevidí důvod mě informovat o svých krocích ...takže mě utreli 😉 doktor říkal , jak tu píše
@pipi_puncocha , že návrat ( kord když mě chtěj přeřadit na plicní ) je vyloučen ..navíc ke všemu mi bylo zjištěno že nemám žádné ochranné protilátky proti spalničkám
@lery92 myslím, že to je dobře.😊 klidná máma = klidné mimčo, a na tom teď záleží. My máme právě taky teď na oddělení několik kolegyň s podezřením na spalničky, navíc jsem pracovala s chemoterapií, je to pro mě trochu šok a divná situace být doma, ale než aby se něco pokazilo a já si to po zbytek života vyčítala... přihlásila jsem se na těhotenskou jógu a budu si číst knížky o (ne)výchově a snažit se nemít výčitky z toho, že jsem doma.
@pipi_puncocha pro mě je to silenej šok.Poslednich 6-7 týdnů zvracim, sem ráda že lezu a hubnu.
Hrozný je , že vidím chlapa , co chodí makat , přijde , uvaří mi , uklidí kolem mě ,chodí jako myška když někde náhodou usnu a zatím (zatukavam ) mu ještě nedošla trpělivost .Já sem ko když jdu na WC a zpět .V životě mi nebylo hůř , ani když jsem se v nemocnici dostala k rotavirum..
Ahoj já jsem teď na konci 8 tt a od začátku tohoto týdne jsem nastoupila na PN ,měla jsem fyzicky náročnou práci.
I když mám smlouvu jen do konce roku ,místo mi prý bude podrženo a po mateřské se budu moci vratit.
Jsem doma pouhý týden a jak jsem pořád sama jelikož manžel dělá 12ky leze mi to hodně na mozek ,často brečím i bez důvodu doufám že to brzy přejde.
Taky me doktor poslal na neschopenku ve 4. mesici, ja se chtela jeste urcite vratit, byla jsem z toho hrozne spatna, ze nemam nic hotovyho, ze se doma zblaznim... nepustil me zpatky uz ani nahodou...zpetne jsem rada, zacnou tepla, budes hur spat, rano se ti nebude chtit vstavat...odpocivej, uklidni se, nestresuj se, pripravuj se na mimco, uzivej konecne volno, napracujes se do duchodu jeste spoustu let😉 a nemocenska bude taky za par tydnu lepsi, fakt se do prace uz nevracej, navic kdyz se chovaji tak jak se chovaji...nestoji ty nervy za to!
Ahoj.Taky pracuji ve zdravotnictvi.Na PN jsem sla ze zdravotnich duvodu a jsem rada ze jsem byla doma.Nakonec jsem porodila v 8.mesici s dg.abrupce placenty.Taky mi bylo lito ze moje misto ihned zaplacli nekym jinym.Z druhe strany mi to pomohlo si uvedomit ze na nasi kliniku se vracet uz urcite nechci.A na plicni bych nesla uz vubec riziko TBC atd.Míst ve zdravotnictvi je spoustu.O nic neprichazis.Odpocivej, v klidu si nachystej veci pro miminko.A hlavne se zkus nestresovat.
Pracovala jsem ve zdravotnictví a na PN mě doktorka poslala už v 5tt, kvůli chytnuti možné infekce v práci a i kvůli mému zdr.stavu( narodila jsem se s vrozenou vadou srdce - od svých dvou let v pohodě, stále chodím na kontroly) ale pro sychr mě nechala doma. A po pravdě mi to ani nevadilo, byla jsem ráda že se můžu soustředit na sebe a budoucí mimčo a byla jsem v klidu celé těhotenství. Odpocin si, nacerpej sílu a teš se na mimčo.
Děkuji Vám všem za příspěvky .
Do práce se nevrátím .
Já sem celkem citlivka i mimo svoje 1. těhotenství , ale musím tedy přiznat , to co se mnou teď tropí hormony , to sem nikdy nezažila .
Pocit , že jsem pochopitelně nahraditelna mě udivil, rozbrečel a nas.al ( a to si myslím že normálně sebevědomí mám na bodě nula XD) .
Když se mi zas vrátil ,,rozum" z mlhoviny hormonů , zjistila sem , že kvůli zdravotnictví ( a v takovým stavu ve kterým je) fakt nemá cenu brečet .
Je to divný... Napiš na aperio.cz do právní poradny, tam ti odpoví fundovaně i s paragrafy, ať máš něco konkrétího v ruce.