Stále mi nedochází, že jsem v tom

@foxanne v klidu 🙂 že sem matkou mi došlo až teď co má malej rok a půl... A to nevím jistě 🙂 jestli to je ono... Nikdy jsem neřešila těhotenství, proste rostlo břicho, prostě porodim a atd :D

@foxanne Nečetla jsem předešlé příspěvky, takže reaguju na tvůj úvodní. Ano - znám to. První těhotenství jsem vůbec neprožívala tak, jak to čtu na podobných webech. A ani mi to nijak nechybělo. Jsem dost pragmatický typ člověka, děti nemám ráda (cizí), takže jsem ani nikdy předtím neučůrávala u kočárků nebo malých oblečků apod. Naopak mě ostatní děti obtěžovaly. 🙂 I když první těhotenství by se dalo označit za "vymodlené", protože otěhotnět v mém případě nebylo nic snadného, neměla jsem potřebu se pozorovat a na mimino jsem se dlouho nijak nepřipravovala. Bylo mi naštětsí dobře a cítila jsem se jako předtím, takže mě jen později obtěžovalo velké břicho (třeba obouvání kotníkových zimních botů v prosinci bylo měsíc před porodem jako hloubkový ponor). Byla jsem docela výkonná - řešila jsem spoustu věcí s bydlením a v práci, takže ani nebyl čas na nesmysly. Přiznám se, že jsem sledovala týdny a vždycky si přečetla, jak je dítě velké a co už ná za orgány, ale to spíš ze zvědavosti. A bylo pro mě dost zásadní, od kdy je životaschopné, kdyby se narodilo dřív. Až někdy v půlce 3. trimestru mi kamarádky vnutily balíky s věcma, které jsem po nástupu na mateřskou začala třídit. Z nutnosti. Pořídili jsme jen potřebné věci, žádné serepetičky a co bylo dál potřeba, jsme často dokoupili až po narození. (Jinak sahání na břicho jsem nesnášela - to jako bys třeba kolegu v práci pohladila po pleši nebo zatahala za pytel...)
Takže si prožívej své těhotenství tak, jak to vyhovuje tobě. Hlavní je, že se cítíš dobře. Fičák začne až po porodu. 😉

@soleilll Mluvíš mi z duše 🙂

@foxanne také mi to vůbec nedochází, koukám na těhotenskou průkazku, čtu si krevní skupina matky, začnu přemýšlet o svojí mamce a pak mi dojde, aha, to jsem já :D