Dcera požádala o osvojení mého syna kvůli dřívějším problémům s manželem. Zkušenosti?

@zuzkasim teď je s námi, dříve bydlel nějakou dobu u mě dcery. Bohužel náš sociální pracovnice sleduje, a bohužel i uznala že je vhodný

No tak jestli je dítě uznáno jako vhodné do náhradní rodinné péče, tak je asi dobrá zpráva, že se náhradní rodič najde v okruhu příbuzných, ne? Nebo bys byla radši, kdyby si ho vzal někdo cizí? Jinak vzhledem k tomu, že toto se lehounce dotýká i mé práce, dobře vím, že aby to došlo tak daleko, tak ty problémy musely být hooodně velké a dlouhodobé, nechápu, proč to slovo "bohužel", já bych naopak řekla, bohudík. Sociálka a soudy, to je běh na dlouhou trať. Jestli se manžel dal do kupy, jedině dobře, se synem budete moc mít kontakt, pokud sociálka nazná, že u vás je už vše o.k., můžete si zažádat o svěření dítěte zpět.

Nech ho jít tam, kde mu bude dobře 😠

Ano muze socialka brat ohled na jeho nazor a uprimne pokud byl v takovem prostredi je lepsi aby bydlel jinde a v klidu.A ruku na srdce budte rada,ze si ho bere pouze dcera.Socialka uz ho mohla vzit davno od Vas pokud se manzel takto choval a mohl byt u cizich :-/

Snad je nejdůležitější, co chce syn. Je mu 14 let, ať si sám řekne. Pokud chce žít raději se sestrou, která o něj má zájem, než v disfunkční rodině, kde se děje domácí násilí, není se čemu divit.

@zuzkasim ty problémy nebyly velké,byli obrovské, ja jsem si to žazila a bylo to peklo. Manželovi jsem sice odpustila,ale nikdy mu to nezapomenu. Syna je mi opravdu moc líto, mrzí mě jak kvůli manželovi trpěl. A i kvůli mě, neměla jsem sílu od manžela odejít. Ale mám opravdu obrovský strach, že o syna přijdu, pokud ho soud svěří dceři do péči. Může se stát že nebude mít ani o setkání se mnou zájem. Dcera mi navíc řekla že až vyhraje soud, manžel se k synovi ani nepřiblíží. A že to už není ani její otec, manžel si zato může sám, ale trpí tím a je mi ho líto. Nic si nepřeju víc, jen abysme byli normálna šťastná rodinná. To se mi asi nikdy nesplní:(

No, takzw si to shrnme. Tvoje dcera chce zachranit osud tveho syna a ty jeste pyskujes? Mela jsi ho ochranit ty a ne ho nechat vyrustat v prostredi, ze ktereho by normalni clovek zvracel. Bud rada, ze o nej ma sestricka zajem a ze mu pomuze preklenout to nejslozitejsi obdobi - pubertu. Taky by se ti mohlo jinak stat, ze ti syn, po tom, co musel sledovat, skoncil na drogach.

No já nevím, nechci být zlá, ale dcera asi ví co dělá a proč to dělá. A pokud je ti přednější násilnický manžel, tak se jí nedivím.

Chápu, odejít, když člověk neví kam, je velmi těžké. Na druhou stranu nechat děti v tomto vyrůstat je horší. Znám ženské, co s dětma bydlely v azyláku a byly za to opravdu vděčné, postavily se postupně na vlastní nohy. Na dětech to zanechá největší následky, protože ony nemají tu možnost volby, prostě v tom žít musí. Je možným, že manžel se se synem nebude moct vídat (netuším, jak rozhodne soud), ale ty se toho asi obávat nemusíš, předpokládám, že tobě styk soud povolí. Záleží taky na synovi, jak to bude cítit on, jestli třeba bude ochoten k setkání s otcem v přítomnosti mediátora apod. I kdyby nechtěl, pořád to nemusí být navždy. Děti jsou v tomto věku dost citlivé a mají vyhraněné názory, jak časem dozrají, jsou schopni většího nadhledu a názory mohou změnit. Myslím, že je zbytečné trápit se něčím, co nyní nemůžeš ovlivnit. Přijde mi fajn, že by si syna vzala na starosti starší sestra - ale ani na toto soud nemusí přistoupit, jak víš, budou zkoumat, jestli by to zvládla, má pro něj aspoň trochu připravené prostředí atd. Pro kluka je rozhodně lepší být někde, kde to zná, u někoho, ke komu má vztah.
@sudylichozrout
@katkagabinka Holky, buďte prosím opatrné v soudech. Víte jen to, co sem bylo napsáno, nikdy jste nebyli v kůži zakladatelky, je potřeba se na to dívat s odstupem, věcně. Ona ví, že to nebylo dobré, ale když nemáte žádnou podporu, těžko udělat první krok. Zdá se, že v této rodině se už něco hnulo k lepšímu, ještě se musí dořešit ten kluk. Nejspíš na tom makají všichni, sociálka, soud, rodina má zájem. Zakladatelka má strach, nejspíš má kluka moc ráda a neumí si představit, že o něj přijde, byť ty okolnosti, jsou hrozné. Čímkoliv si projdete, vaše láska k dítěti nebude menší, než když budete žít ve spokojené rodině.

@zuzkasim Zakladnim instinktem matky je chranit sve dite. Ona nedokazala odejit, nechci resit proc. Kazdipadne vysledkem je, ze sve dite neochranila a vystavila ho strasnemu utrpeni, protoze musel sledovat tyrani a agresivniho otce. Ted to chce napravit alespon dcera, ktera uz je dispwla a ma vic rozumu nez zakladatelka.

Vy nikdy normální šťastná rodina nebudete a je jedno, jak moc v to doufáš, musíš se s tím smířit. Jestli chceš zůstat s násilnickým manželem a odpustit mu, fajn, ale nenuť do toho svoje děti. Buď ráda, že spolu děti mají dobrý vztah a jsou si oporou. Být tebou, tak je nechám jít a zařídit se po svém, opakovala bych jim, jak moc je mám oba ráda a že u mě mají vždycky dveře otevřené. Pokud jim bude bránit a nutit je jen své představy bez ohledu na jejich názor, tak to vzájemnému vztahu vůbec nepřispěje a bude hůř. Lituju tvoje děti, ale násilnického manžela naopak vůbec.

Mrzi mne to, ale musim to napsat natvrdo - zenske, ktere uprednosti nasilnika pred vlastnimi detmi nikdy nepochopim. Pokud nekdo setrvava ve vztahu, kde je nasili, je to jeho volba. Ano, odejit neni lehke, ale dnes uz je dost moznosti. Ty deti ovsem zadnou moznost volby nemaji, zkazi jim to cele detstvi a zanecha nasledky navzdy. Dcerinmu postoji plne rozumim. Nech syna jit!

@zuzkasim Zažila jsem to jako dítě, takové chování netoleruji. Dnes je tolik možností. A tyran se nikdy nezmění. Nehledě na to, že takový dotaz tu není poprvé, vždy je anonymní a po čase se ukáže, že je to troll. Pokud má zakladateka opravdu strach, že jí sociální vezmou dítě a dají ho jeho sestře, měla by se zamyslet, kde je asi chyba a jak jí napravit. Toť vše.

Dej kluka sestře a pomahej ji se vším, co bude třeba - přines jídlo, předej ve dveřích, pošli peníze, o manželovi vůbec nemluv. Když tě odmítnou, zkus to za týden znovu, ale dovnitř se necpi. Když budeš mít štěstí, dostaneš později šanci jako babička. Bude to trvat roky.

Bohuzel. To je presne to pred cim tady x zenskych varuje ty tyrane. Ja ve sve rodine zazila neco podobneho i kdyz jineho, ted to zaziva muj otec. Rozebirat to nechci. Je to jiny pribeh, neskoncil socialkou, ale jinak uplne stejne..... Nejsme rodina, nekomunikujeme, matka o mne nestoji, jen mne nenavidi, ani nevim jak ted vypada, presto ze bych mela zajem.... A pozor, to jsem vubec nic neprovedla. Ani vy nejste rodina..... Ty jsi tu rodinu mela zachranit na zacatku svym odchodem, kdy se ti delo doma prikori.... Mela jsi se mela sbalit a odejit s detmi pryc a nedavat sanci nekomu, kdo vztahne ruku na svou zenu...
Vis co proziva dite, kdyz tohle zaziva doma? Rev, vydirani, tyrani? Ja to zazila...a je to ku. rva strasna dusevni bolest a lezi to ve me uz nekolik let....... Proto vim.
Nediv se synovi ani dceri, bude to v nich lezet dlouho, hodne dlouho, mozna cely zivot. Jestli chces neco zemnit..... Zacni u sebe....jinou cestu nemas. Netlac na pilu, pomahej pokud budou mit zajem. Pokud ne, necpi se jim do zivota, bohuzel.....

Jinak obdiv 22 slecne, ze chce v tak mladem veku, kdy ma mit jine zajmy se starat o sveho brasku a prevzit za neho zodpovednost. Je videt, ze ta se povedla a je to skutecna dospela zenska.

No jediný na co asi můžeš být opravdu pyšná je tvoje dcera! Tvůj syn u ní bude asi šťastnější. Tak to asi chodí, když ženská odpouští neodpustitelné

Nepochopitelne, ze jeste s takovym clovekem ses. A rozhodne neverim, ze se ten tvuj chlap zmenil! Takovy lidi neznam.! Jeste je moznost, ze chlapa posles nekam, odejdes od neho a kluka ti nechaji. Pochybuji, ze to udelas!! Ty vlastne chces jen happy family...

Jak se říká, v dobrém i ve zlém, takže máte můj obdiv, že jste to zvládli. Syn a otec spolu nemluví? Zkusila bych komunikovat,cs dcerou i synem a jedině když ho necháte jít, neztratíte ho. Určitě je to těžké a nikdo z nás do vaší situace nevidíme, proto nechci soudit, jen přeju vše dobré!

Jste si jistá, že má jít o osvojení? Jednak ten věkový rozdíl mezi osvojencem a osvojitelem má být aspoň 16 let, méně pouze výjimečně. Tady je to 8 let, to si neumím představit, že by to šlo. Navíc obecně je k osvojení potřeba váš souhlas, není potřeba jen zcela výjimečně a o tom se vede zvláštní řízení. Musela byste být zbavena rodičovské odpovědnosti, a to včetně práva dát souhlas s osvojením. To se děje ve zcela výjimečných případech. Nebo by muselo jít o případ, kdy matka o dítě zjevně nemá zájem (na to jsou různá vodítka, jak se to posuzuje). Netuším, jak to u vás probíhalo, co všechno se stalo atd. K osvojení je dále potřeba souhlas dítěte, je-li starší 12 let. Neznám detaily, ale řekla bych, že o osvojení ve vašem případě nepůjde, spíše vám můžou třeba omezit rodičovskou odpovědnost a dítě svěřit do péče jiné osobě (vaší dceři). Každopádně syn už je velký, na jeho názoru bude hodně záležet. Pokud on u vás být nechce, problémy u vás byly, dcera se o něj je schopna postarat... zkuste to vidět jeho očima. Zkuste se zamyslet nad tím, co je pro něj nejlepší a pro tu cestu se rozhodnout. I kdyby to mělo znamenat, že nebude bydlet u vás doma. Třeba to bude jen dočasné, třeba se s vámi bude chtít vídat o víkendu atd. a časem se to zlepší. Ale obecně v těchto případech soud vždycky hodnotí jen a jen zájem dítěte, v žádném případě nejde o zájmy rodičů. Chápu, že chcete mít syna doma, ale pokud tam v důsledku jednání manžela trpěl, měla jste si to rozmyslet dřív. Teď je situace jaká je a pokud ho nechcete ztratit, zkuste se zbavit emocí a racionálně zhodnotit, kde mu bude líp.

Takze ty rikas, ze mas strach, ze o syna prijdes, ale nedokazalas kvuli nemu odejit od partnera. Tedy podle mne nemas strach o syna, ale o sebe, jak tobe bude, kdyz te synek zavrhne. Ne jak bude jemu u dcery. Nech syna jit, patologii v rodine mas s partnerem stale, tak si to s nim uzij a synovi prej stastny psychicky vyvoj nekde jinde. A ano, nazor (nenaockovaneho) ditete ma tez vyznam.

Dost nepříjemně děsí tvá poslední otázka "A pokud ma syn 14 let může situace ovlivnit jeho názor?"
Nevytrpěl si ten kluk už dost a teď mu opravdu chceš bránit pro svou neschopnost opustit svého partnera, který tvé děti týral, žít konečně normálně a u člověka, který mu dá bezpečné zázemí a lásku?
Přestaň myslet na sebe a začni konečně fungovat jako matka.
Což není člověk, u kterého děti žijí, ale který své děti ochrání a dopřeje jim nepodmíněnou lásku.

A co syn? Chce k sestře?

To nechapu nezlob se... pokud jste měli s manželem takové problémy, ze se to podepsalo na synovi tak, ze se jedna o to, kdo ho bude vychovat?... prostředí doma má byt přeci ostrov bezpečí pro každé dítě.. a ty das radši přednost manželovi?? Před dítětem, které te potřebuje? Navíc mu je 14, a asi už několik let to není ok! NIKDY bych nedala přednost chlapovi před dítětem.. to mě potřebuje.. a ne dospěly chlap, navíc psychicky narusen

Holky, nevíme jak to přesně bylo..........jako jo, takhle podané, je to samozřejmě až absurdně šokující a člověk to nechápe....
Problém ale je, že ti násilníci, bývají často psychopati a skvělí manipulátoři. Znám případ, kdy podobná osoba svou ženu vydeptala tím, že jí přesvědčil, jak ublíží dětem, pokud od něj odejdou a v kombinaci s tím, kdy dotyčná ani neměla kam a na koho se v tu chvíli pořádně obrátit, v tom také s dětmi žila X let. Ono to totiž nebývá furt jen blbý. Oni v těch světlých chvilkách bývají úplným extrémem ti nejskvělejší partneři a otcové (než zase dojde ke zkratu). Takže takové to "já bych v životě nic takového nedopustila", to není úplně objektivní.......
Jen další pohled na věc, nic víc....👍