Já jsem zdravá, manžel ne, jediná možnost IVF - jak jste se s tím smiřovaly?
Milé ženy,
po několika marných letech snahy o miminko jsme byli na vyšetření se závěrem - u mě je vše v pořádku (dělaly mi testy horem dolem, snad vše, na co se dnes dá testovat), manžel má dost špatný spermiogram. Závěr - jedině IVF. Mám s tím trochu problém, protože jsem si (asi jako každá žena) přála, aby otěhotnění bylo přirozené a představa, že naše dítě vznikne v Petriho misce, kde násilně do vajíčka strčí injekcí spermii, je mi proti srsti. Věřící nejsem, ani žádná 100% přírodní žena, ale trochu mám dojem, že si hrajeme na Bohy... Jsem v tomhle asi trochu fatalista, věřím, že "vše je tak, jak to má být". Manžel ne, ten to bere technicky. Manžel chce vyzkoušet všechny dostupné metody, abychom měli svoje vlastní dítě. Já bych se nebránila osvojení, ale on o tom nechce slyšet, dokus nezkusíme vše.
Zajímá mne, zda je tady někdo, kdo řešil podobné dilema, co mu nakonec pomohlo a jak to dopadlo... Moc děkuji za sdílení, je to pro mě těžké téma a sdílet ho s manželem moc nejde (navíc, když on se viní, že je to jeho chyba).
Stručné shrnutí
- U párů, kde je zjištěn těžce poškozený spermiogram (nízký počet, nízká pohyblivost, špatná morfologie), byla v diskusi jako reálná léčebná možnost uvedena asistovaná reprodukce (IVF/ICSI) včetně embryotransferu a KET.
- Před nebo místo přímého nasazení IVF se v diskusi doporučovala andrologická vyšetření (odběry krve na hormony, sono varlat), léky a doplňky na zlepšení kvality spermií (tamoxifen, folandrol, semmax) a injekční terapie (Sustanon, Nebido) s několikaměsíční léčbou.
- V diskusi zazněly konkrétní obavy i zkušenosti: někteří páry otěhotněly už po 1. IVF a 1. KET, jiné absolvovaly i 10 a více pokusů nebo stovky tisíc Kč (u jedné zkušenosti zmíněno 80 000), a zároveň byla zmíněna rizika opakované hormonální stimulace a nepřesně zmapované dlouhodobé dopady na potomky.
Nejčastější otázky
Q: Jaké vyšetření by měl muž podstoupit před IVF?
A: V diskusi účastnice uváděly objednání k andrologovi s odběry krve na hormony a sono varlat, dále opakované spermiogramy a případné hormonální nebo doplňkové léčby (tamoxifen, folandrol).
Q: Jaké léky nebo doplňky se v praxi zmiňovaly pro zlepšení spermiogramu?
A: V příspěvcích byly konkrétně zmíněny tamoxifen, doplněk Folandrol, tablety Semmax a injekční preparáty Sustanon a Nebido; zlepšení podle zkušeností účastnic nastupovalo během několika měsíců léčby.
Q: Kdy lékaři doporučí nepokračovat v přirozeném snažení a přejít na IVF?
A: V diskusi uvedli lékaři u některých párů odhad „99 %“, že bez IVF to nepůjde, další signály pro přesun k IVF byly rychlé zhoršení spermiogramu a vyšší věk partnerů (příklady 35 a 43 let zmíněné v diskusi).
Q: Jaké alternativy k IVF lidé v diskusi zmiňovali?
A: Jako alternativy nebo mezikroky byly uvedeny IUI, laparoskopie u ženy, adopce, podpůrné přístupy (akupunktura, homeopatie, hormonální jóga, lázně) a pokusy o zlepšení spermiogramu konzervativní léčbou.
Q: Zvyšuje IVF riziko rakoviny u ženy nebo u dítěte?
A: Několik diskutujících odkazovalo na zvýšené riziko nádorového onemocnění po dlouhodobé nebo opakované hormonální stimulaci a jedna uživatelka uvedla, že jí to bylo potvrzeno „na dětské onkologii“; zároveň jiné příspěvky tato rizika zpochybňovaly a označily data za neúplná — jde o spornou a neuzavřenou otázku.
Q: Kolik pokusů IVF má smysl podstoupit?
A: V diskusi se uváděly krajní příklady: některým párům stačil 1. pokus (1. IVF + 1. KET), jiní absolvovali 10 pokusů nebo 16 embryotransferů; závěr byl, že počet pokusů je individuální a závisí na zdravotním stavu, věku a psychické odolnosti.
Q: Kdy zvážit psychologickou podporu při rozhodování o IVF?
A: Mnohé příspěvky zdůrazňovaly, že „psychika je mocná“ a doporučovaly vnitřní smíření a případně kontakt s psychologem před nebo během léčby, protože někteří autoři uvedli, že tělo dokáže „sabotovat“ léčbu, pokud s ní pacientka není smířená.
Závěry z diskuze
Shoda
- Mnohé ženy a páry v diskusi vnímají IVF jako formu léčby nebo pomoci při neplodnosti, nikoli jen „hraní si na Boha“.
- Důraz na komunikaci v páru a připravenost psychicky projít stimulací a odběry byla obecně považována za důležitá.
- Jako mezikroky se často doporučovala podpora kvality spermií (androlog, hormony, doplňky) před přechodem k IVF.
Sporné názory
- Někteří diskutující považují IVF za „přirozený zásah“ a legitimní léčbu; jiní jej označují za morálně problematické „hraní si na Boha“.
- Několik příspěvků tvrdilo existenci zvýšeného rizika nádorových onemocnění u žen nebo zkrácené délky života u jedinců počatých asistovanými metodami, zatímco jiní účastníci tato data zpochybňovali nebo upozorňovali na neúplnost studií.
Otevřené otázky
- Jaké jsou dlouhodobé zdravotní dopady IVF/ICSI na děti (délka života, riziko nádorů) vzhledem k omezené délce dostupných kohortových studií?
- Kolik pokusů IVF je rozumné podstoupit vzhledem k fyzickým rizikům hormonální stimulace, psychickému tlaku a finančním nákladům?
- Jak efektivní jsou konkrétní podpůrné terapie pro zlepšení spermiogramu (tamoxifen, folandrol, Semmax, Sustanon, Nebido) v dlouhodobém horizontu?
Zmíněné značky a firmy
CAR, UIC, dětská onkologie
Zmíněné produkty a metody
tamoxifen, folandrol, Semmax, Sustanon, Nebido, IVF, ICSI, KET, IUI, andrologické vyšetření, sono varlat, hormonální stimulace, zmrazení embryí, embryotransfer, laparoskopie, akupunktura, homeopatie, hormonální jóga, lázně
Místa a osoby
CAR, UIC, dětská onkologie
@pankafe psychika je v tomto ohledu určitě mocná. Pokud nebudeš věřit že vám může IVF vyjít tak nevyjde. Já jsem to vnímala jako léčbu, jako vymoženost medicíny mít vlastní dítě. Nejsem vůbec proti adopci, ale geny prostě nezapřeš a nezměníš ani sebelepší výchovou. Proto pro mě bylo lepší vyzkoušet napřed všechny možnosti jak mít vlastní dítě. Myslím že samotný proces byl možná psychicky náročnější pro manžela. On se koukal na to jak si píchám injekce s hormonama, jak podstupuji narkózu kvůli odběru vajíček, musel vydržet moje výkyvy nálad atd. Taky jsme mockrát řešili jestli nám to za to opravdu stojí. Shodli jsme se na tom že stojí a že to alespoň jednou vyzkoušíme a uvidíme 🙂
Nedá mi to a napíšu svůj názor. Vzhledem k více zdravotním problémům pro nás IVF byla jediné řešení. Partner je zdravý. Nikdy jsem ani nepomyslela na to, že by IVF bylo něco horšího, nepřirozeného, hraní si na Bohy. Kdysi si také lidi neuměli představit, že jednou budou létat letadla, vzniknou roboti atd. Spoustu nemocných lidí se dnes podaří vyléčit z dříve nevyléčitelných nemocí a to je dobře. Já osobně jsem za IVF vděčná, protože bez ní by byly naše šance nulové...
ahoj, my resime s manzelem totez..on je spise proti IVF a mne se do nej zatim moc nechce, ale v budoucnu ho nevylucuju..u me zatim vse v poradku, ale nemam za sebou laparoskopii, tu jsme zatim s doktorkou odsunuli, ze to nevypada na nejaky problem u me, muze ted ceka spermiogram..hodne o tom mluvime, jake metody jsme ochotni podstoupit, jake uz ne..uvidime, jak vyjde ten spermiogram, pokud v poradku, tak budeme asi zkouset jeste nejakou dobu sami, pak bych sla na tu laparku a mozna IUI (na to by muz jeste pristoupil)..chapu te, co tim "hranim na Boha" myslis, mam to podobne, navic se mi nechce podstupovat ten hormonalni kolotoc, jen abych mela vlastni dite..neodsuzuju tu metodu jako takovou, ale jsem presvedcena o tom, ze to neni pro kazdeho a kazdy se musi rozhodnout sam, jestli na to ma nebo ne..my zatim ne..
Já bych při IVF měla strach jednak z vyšší pravděpodobnosti následného nádorového bujení u sebe a dále strach z faktu, že jedinci všech živočišných druhů, kteří byli zplozeni uměle, měli výrazně nižší délku dožití než je průměr pro daný druh. Tyhle dvě věci by mě na IVF trápily, jinak nic.
já chápu že tě asi rozčiluje že jsi v pořádku a měla bys podstupovat celý ten kolotoč, třeba jsi se s tím ještě akorát nevyrovnala a vztekáš se kvuli tomu, tak uvidíš jak to budeš vidět za nějaký čas. Zase musíš pochopit toho chlapa, že prostě když tu ta možnost je tak chce mít svoje dítě. to bych řekla je podobné jako debata o té adopci, u nás to taky moc dlouho nejde, o adopci vím že manžel by s tím nesouhlasil a já bych taky chtěla vlastní... Mě osobně by ivf nevadilo, ale než jsme šli na spermiogram tak jsem taky uvažovala co bych dělala kdyby to bylo v tom spermiogramu ten problém.. jak by to bylo blbý kdybych kvuli tomu se musela nějak hormonálně léčit.. taky by mi to asi přišlo nefér, ale pak se podívám na manžela a vím že chci mít děti s ním...
My jsme byli ve stejné situaci, já naprosto v pořádku, manžel katastrofální spermiogram. Manžel to teda nesl hodně špatně, přišlo mu, že jako chlap je k ničemu, já jsem ani na chvilku nepřemýšlela o tom, že bychom IVF nepostoupili. Zkrátka jsem chtěla naše vlastní společné dítě a když ta možnost je, tak proč toho nevyuzit a nevyzkouset, co se dá. U nás bylo úspěšné hned 1.IVF, ze kterého máme skoro 3,5 letého chlapečka a nyní jsem ve 32.tt po KET, rozhodně nelituji, že jsme do toho šli, ani nejsem nešťastná z toho, že to nešlo přirozeně a myslím, že manžel už to vidí stejně 🙂
Omylem jsem odeslala dříve...chtěla jsem ještě napsat, ze sice máme dítě přirozeně pocate na první pokus, ale vím, ze do tohoto bych nezasahovala ani kdyby to neslo...chapu ale pary, co to maji jinak a proste chteji miminko za každou cenu. Já jsem za to jedno strašně vděčná a nyní naopak řeším problém, jak smířit manžela s tím, ze budeme šťastní i ve třech 😕
@sarkoc to rikas, protoze mate dite pocate prirozene na prvni pokus. Vubec nevis cim si ten par prochazi kdyz to nejde a verim, ze kdyby jste se snazili napr. 3 roky tak bys mluvila jinak. Ja zas rikala, ze kdyby byl nekdo z nas neplodny tak budem bez deti, ALE kdyby jsme se v takove situaci ocitli tak bych mozna nazor zmenila a pristoupila k adopci (nevim jak manzel, nikdy jsme se o tom nebavili). A nebo nepristoupila, tot otazka a nastesti uz to resit nemusim. Bud rada, ze to vyslo na prvni pokus.
@pankafe Byli jsme ve stejne situaci - jedina mznost IVF, ja naprosto v poradku. Brala jsem to jako beznou lecbu manzelovo nemoci, prijala jsem to jak to pred nas prostr zivot postavil. Necekala jsem od manzela zadne podekovani, vim, ze manzel by pro me bez reci udelal to same.
Dilema ohledne hry na boha jsme nemeli, i kdyz jsme o tom hodne premysleli - spis o tom, jake miminko nam doktori namichaji, kdyz je to jen v jejich rukach🙂.
Chapu, ze nekdo nad tim hodne premysli, ale ja to beru tak, ze ani ivf ti neda 100% jistotu, ze se podari mit dite a pokud si k tobe dite ma najit cestu, tak klidne i pres ivf a pokud ne, tak ti ani tato metoda nepomuze.
@ivular Nechápu proc to tolik řešite. Napsala jste, že děti po IVF se dozivaji pravděpodobně méně. Jen jinou formou. A protoze se to tyka meho syna tak jsem si představila jak ve vaši hlavě umírá v sedesati nejpozději. Po dlouhe době, se me něco dotklo takhle osobně. Vy to pořád protahujete dalšíma otazkama a úplné zbytecne. Budte šťastna, že Vaše děti se doziji stovky a opravdu přeji pekny zbytek dne! Omlouvám se, ale me se to osobně dotklo!
@pasiba Popravdě řečno, nepovažuji vaši omluvu za upřímnou a celé toto vnímám jako útok na svoji osobu.
Přečtěte si prosím znovu o čem píše zakladatelka a o čem píši já. Jde o úvahy o IVF - když jsme tímto byly konfrontovány (nebo pokud bychom byly konfrontovány), jestli a proč bychom do toho (ne)šly.
V této souvislosti si vyprošuji, abyste na mě útočila za mé vyjádření, co by se v takové situaci honilo hlavou mně. Uvedla jsem pouhá fakta, která o tomto tématu vím a jde o váš velmi hloupý výpad, pokud tato fakta otáčíte proti mně v podobě mých údajných představ o umírajících desetiletých dětech.
Uvědomte si laskavě, že autorem těchto poznatků (ať už o pravděpodobnosti rakovinového bujení či o průměrné délce dožití) jsou vědci, nikoliv já, a pokud budete kopat do každého, kdo si dovolí tyto poznatky zmínit, chováte se jako potrefená husa.
Vy mně přejete pěkný zbytek dne. Já vám místo toho přeji, abyste se uklidnila a zašla za psychologem, který by vám pomohl vyrovnat se s tím, že IVF má svá úskalí, přičemž váš syn byl takto počat. Do té doby prosím nelezte do diskusí tohoto typu, nečtěte si žádné vědecké výzkumy na toto téma a předně rozlišujte kdo je a kdo není viníkem vaší situace!
@pasiba Já byhc se jen lehce zastala @ivular i když ona to napsala dost nešťastně. O první dceru jsme se snažili čtyři roky a taky mi bylo řečeno že jedine IVF, mám PCOS a údajně jsem neovulovala. Dali jsme tomu ještě rok a otěhotněla jsem nakonec přirozeně a tomu neovulování už nevěřím, druhé dítě už se povedlo na druhý cyklus. Ale proč to píšu, Pro nás například byl toto taky výrazný argument proč do IVF jít až opravdu jako do poslední možnosti. Myslím tím určité zdravotní následky pro takto počaté děti. Nemyslím to zle, neurážejte se prosím, jen píšu jak to je. Jsme s manželem oba lékaři, už na fakultě nás učili že děti z IVF mají víc nádorových onemocnění. Ale dodejme taky, že nevím nic podrobnějšího, jakým způsobem bylo IVF provedeno a další důležité věci, je dost možné že tyto výsledky jsou z dětí počatých třeba před 20 lety kdy se používaly jiné techniky. Před několika lety se manžel podílel jako vědec na studii kde zjistili, že manipulace technikou ICSI měla nějaké následky ve srovnání se zárodky, kde se toto nepoužilo. Podrobnosti už taky nevím, jen že takové výzkumy existují a to, že se o nich nemluví a v CARu vám je samozřejmě nikdo neřekne, je dáno finanční zainteresovaností CARu. Chápu že je vám to nepříjemné, mě by taky dělalo zle kdyby někdo říkal že děti matek s PCOS mají vyšší četnost třeba onemocnění cukrovkou, ale nic to nezmění na pravdě, tak to prostě je. A taky jsem byla v situaci několikaletého snažení. Píšu to sem hlavně pro to, že pro někoho tyhle informace také mohou být důležité při rozhodování, tak jako byly pro nás.
@alkuska Takže to znamená, že to vyšší riziko rakoviny v souvislosti s IVF je u takto počatých dětí? Já myslela, že žena, která v rámci IVF podstupuje hormonální stimulaci atd., má pak vyšší riziko rozvoje rakoviny... teda je to pro mě nová informace, ať už je to v souvislosti s dítětem nebo matkou.
Mám osobní zkušenost - já jsem zdravá, manžel má hraniční spermiogram. U první dcery už jsme čekali na IVF, když jsem nějakým zázrakem otěhotněla přirozeně. Nicméně stejně trvalo dva a čtvrt roku, než se to vůbec povedlo. Teď čekám druhé miminko s dopomocí IVF. Jak už psal někdo nahoře, já to brala čistě jako léčbu, jako pomoc. Můj partner s tím měl problém a to ne proto, že by se mu příčilo mít dítě "ze zkumavky", ale proto, že mu vadilo, co všechno jsem musela podstoupit. Vyšetření, narkóza, píchání takových dávek hormonů, které by si tělo samo nikdy nevyrobilo, a následné vyšší riziko rakoviny... Dokonce jsme se pohádali ještě ten den, kdy jsem si měla jet pro léky a zahájit léčbu. Chtěl ještě počkat, že se to třeba povede...já byla proti z jednoho prostého důvodu - mně je 35 a jemu 43. Ano, jsme prostě staří a lepší už to s naším zdravím a schopností mít děti prostě nebude. Jak se říká, není čas ztrácet čas.
Vzhledem k tomu, že se kvalita spermií u tvého muže poměrně rychle a rapidně zhoršuje a ty chceš mít děti s ním, myslím si, že nemáš moc na vybranou. Pro něj to taky může být poslední šance to miminko mít. Prostě taky nemáte čas ztrácet čas. Popřemýšlej o tom, léčba neplodnosti a IVF je pořád jen podpůrná léčba. Nikdo ti nezaručí, že se to povede, nakonec je to jen na embryu a přírodě, jestli se uhnízdí a bude dál zdárně vyvíjet. Mimochodem moje sestřenka na tom byla stejně jako vy - ona zdravá, on málo a ještě nepohyblivé spermie a trvalo jim 10 let a 16 embryotransferů, než se zadařilo. Několikrát i potratila a až v 38 letech porodila své první dítě....