Dítě po 40 letech. Je těhotenství v tomto věku bezpečné?
Ano nebo ne? Záleží na konci a zdraví. Výchozí bod je, že síla je a zdraví taky. Šly byste do toho?
Hodně vás tu píše, že byste to svému dítěti neudělaly..., že jak to pak bude v pubertě toho dítěte atd., že byste šly po 40 do dítěte jenom, když byste potkaly pozdě svého partnera nebo že dlouhé roky byste nemohly otěhotnět... Asi jsem divná, ale popírám veškeré důvody, které tu zazněly. S partnerem jsem letos v březnu jsme spolu oslavili 20 let (z toho 4 roky od svatby). Můj manžel byl vždy proti tomu mít děti a oženit se, ale jednoho dne dospěl (a to doslova) do stádia, kdy si uvědomil, že děti chce a svatba mu taky nevadí... Milovali jsme řecké ostrovy, které jsme několikrát navštívili a tak jsme svoji svatbu uskutečnili na Korfu (můj splněný sen). O dítě jsme se snažili asi čtvrt roku, v lednu 2020 se nám narodilo první dítě (dcera. V lednu 2020 mi bylo 38). Samozřejmě jsme nechtěli, aby byla dcera sama, tak jsme se rozhodli, že jí pořídíme sourozence a nyní jsem těhotná (opět po asi čtvrt roce snažení). Žádný zdravotní problém nebyl a není, a už vůbec nevidím a ani necítím nějakou nezodpovědnost vůči mým dětem. Cítím se pořád dobře a není nikde žádné pravidlo, že ženská po 40 začne chřadnout a nebýt vitální... A další - moje mamka mně měla ve 25ti letech, mýho bratra měla v 39 a vůbec jsem za celou dobu nezpozorovala, že by se k němu chovala v jeho pubertě jinak a řešila hůř jeho problémy, než se chovala ke mně a řešila moje problémy v mé pubertě. Podle mě je to jenom o člověku konkrétnímu. Buď to ta ženská je schopna zvládnout a chce to zvládnout (a ne na úkor dítěte), chce mu dát všechno, nebo není (v takovém případě, ať děti nemá) a nebo nechce na úkor svého pohodlí... Já si třeba zase nedokážu představit, že bych měla dítě třeba v 25ti letech... Teď si ten čas užívám maximálně, se vším všudy, každý den, každou chvilečku... Protože vím, že nic z toho se už nebude opakovat. A takto si myslím, že bych si to ve dvaceti rozhodně neužívala...
Jinak jak se tu řeší případné hlídání babičkami - mladé maminky nemívají stejně tak hlídání potomků jako ty po 40 - v prvním případě bývají babičky v práci a v druhém už v důchodu a ne vždy v kondici aby hlídaly. Malého si užívám, doma máme 3 puberťáky a ti nás už nepotřebují... Ono je to také dost individuální, jakým stylem je rodina zvyklá žít - někdo nelítá po výletech ani ve 30, někdo naopak i v 60🤷 tato otázka je opravdu velice individuální a je jen na těch rodičích jak se rozhodnou, protože to je jen a jen jejich rozhodnutí a NIKDO!!! nemá právo je soudit a do toho kecat...
Ovšem také je tu skupina lidí, kteří mají vše na háku a je jim úplně jedno, kdo se o ty děti postará ať je jim 20 nebo 40...
Po 40 planovane ne,muj limit byl do 40 max. a stejne 2 deti mam a dalsi uz nechci
tak záleží určitě na okolnostech... nedá se rezolutně říct, že jo, nebo ne. pokud bych byla bezdětná, a vylšo by to až pak, tak to bych asi do toho šla - nevím, ale lepší pozdě, než vůbec....
pokud už bych dítě měla, tak spíš ne.
@kelerub Neboj, na toto se fakt neptám, taktu mám dost😉 Já ale měla tady na mysli tu svatbu...😉 Jako že se brali až ve 40 po víc jak 10 letech chození...a dlouho taky bydleli odděleně, že jim to tak vyhovovalo. Je možné, že jejich vztah byl prostě jenom "zvláštní"...natolik ji fakt neznám, abych se vyptávala na takové věci.
Ne, protože po 50 už plánuju leháro a ne mít školáka na krku. 😃 Kdyby to mělo být první dítě, tak bych asi uvažovala jinak.
Klidně 😉 ale bohužel nemám to štěstí 🥺
Ne, ale já mám čtyři děti.
Asi záleží na okolnostech. Fakt je takový, že plánovat si můžeš co chceš, někdo nebo něco záleži v co věříš, stejně rozhodně za tebe jak to má být. Kdybych ale měla uvažovat dle sebe a svého názoru, tak v žádném pripade. Jsem soudna a nejsem sobec vůči tomu nenarozenému dítěti.
On každý vidí jen tu momentální situaci, ale už necumi na situaci za 20 let třeba...ať si to přebere každý jak chce. Vůči tomu dítěti je tam více negativ než pozitiv....samozřejmě v momentální situaci jsou pozitiva....ale pro tu matku...
Můj názor, nikomu ho nenutím.
Často tady zní, ze mít dítě po 40 je vůči dítěti sobecké …. Mít ho ve 20ti s holou 🍑 sobecké není ? Stejne tak mi zní dost sobecky, v 50ti si chci užívat a ne mít dítě/pubertaka. Ja měla děti později (35 a 36 let) a mám pocit, ze jsem si splnila co jsem potřebovala, takže i kdyby syn s PAS byl doma do třiceti, nic mi neuteklo, nikam nespěchám. Pracovní zázemí mám takové, ze syn zkouší školku jen když chce, stejne tak mladší půjde, jen když bude chtít. Nemusím řešit, ze bych se musela vracet někam do práce. Naopak. Za dva roky budu ja OSVČ s volnou pracovní dobou a manžel voják na výsluze po 20ti letech. Takže budeme mít všechen čas jen pro děti ….
Spoustu zen se ridi svymi zkusenosti a nazory, takze musis vedet sama. Citis se na to fyzicky? A psychicky? Za me nikdy, ale i ja mam svoji zkusenost, mam postizeneho brachu o 20 let mladsiho. Ja se narodila mamce kdyz ji bylo 20 a bracha ve 40. A sama rika, ze kdyby to vedela, ze uz takovou chybu neudela. A ja si prisahala, ze nikdy nechci dopadnout takhle a litovat. Ale asi bych mluvila jinak, kdybych se snazila roky o miminko a neslo mi to. Mam sveho jedinacka, ktery se narodil, kdyz mi bylo plus minus 30 a o dalsim diteti neuvazuji. K nam prislo miminko presne v pravou chvili ♥️ ale nikoho neodsuzuji, jak rikam, je to moje zkusenost, muj zivot. Naopak mam ve svem okoli par "starsich" rodicu a jsou stastny, ze je maji a prijde mi, ze je to i omladilo a celkove pookrali 😉
Ostatní neřeším, já sama za sebe v žádném případě.
Učím děti na druhém stupni a být jejích máma v 55, na to nevím, kde bych brala síly.
@gracinka7 Já 35 let. Říkala jsem si, že co se nestihne do pětatřiceti v době početí, už nebude. A stihli jsme tři. 😀
Pokud by to do té doby nešlo, nebyl partner, atd. tak ano, pokud další, asi bych se přikláněla k ne. Ale záleží na strašně věcech a spoustu věcí člověk neovlivní ať je mu 20 nebo 40. Někdo porodí v 45 a je na tom líp než mladá holka a naopak.
@vineta uznávám, že pokud jde o první a vytoužené dítě, ok. Ale že si ženský pořizují dítě "na důchod" z nudy, protože jim statší děcka odrostly a mají své zájmy. To dítě bude pravděpodobně po pubertě už bez rodiče nebo se o něj bude starat. Třeba budu za 10 let mluvit jinak, těžko říct. Momentálně je to pro mě sobecké rozhodnutí 🤷🏻♀️
+ je velkej hit dnešní doby si budovat kariéru a pak ve 40 zjistit, že ti vlastně něco chybí a pak se honem honem hnát za děckem. Velký špatný.
Ne ,určitě ne .věřím že ve 40 se žena cítí ještě dobře ale člověk musí myslet do budoucna
Nešla bych do toho. Vidím to teď v blízkém okolí, žena po čtyřicítce měla třetí dítě, starší děti odrostlé. V těch 40 ještě síly dost, zdraví ok, teď v 50 sil podstatně míň, menopauza na krku, už nějaké zdravotní problémy, stará se o svoji starou matku, malé vnoučata i o svého benjamínka na prahu puberty, kterého rozváží po kroužcích a obskakuje, učí se s ním do školy. Za nějaký ten rok budou řešit střední školu, vysokou…díky nemám zájem. Stačí mi to s 2 malými dětmi teď ve 30, těhotenství pro mě bylo náročné, nechci další ani omylem, natož tak pozdě, chci pak už klid a mít čas pro sebe, realizovat se jinak…
Vůbec jsem nečetla reakce, jen odpovím na původní otázku - já bych do toho po 40 šla úplně klidně, pokud by do toho bylo bez dopomoci ochotné jít moje tělo. Cestou IVF ale už ne.
@nita1984 teď si to čtu, heled ty jsi do puntíku moje druhý já, akorát my ty děti máme tři (příští rok 4, a to mi bude taky skoro 38) a ta moje rodina je ne 200, ale 300 😃 (což už je pochopitelně úplně fuk.. prostě na operativní pohlidání dětí to fakt není a ze strany manžela rodinu taky nemáme), jak přes kopírák, taky barák, podnikání 🤣Taky mám tu hranici toho, co je namáhavé/složité hozenou asi trochu jinde.
Jak si to tady čtu, kolik vám všem je, že vám člověk ve 40 připadá nějak starý, mít dítě nezodpovědné? To je hodně silný výraz, proboha proč? Tenhle argument mě úplně míjí. Mým rodičům je oběma okolo 60. Nejsou to žádní akční horolezci kteří by se vymykali svým vrstevníkům, žijou prostě normálně. A rozhodně mi nepřipadají nějak nezpůsobilí se starat o dítě. Tedy hypoteticky, jinkak jejich nejmladšímu potomkovi je 30. Ale i kdyby mu bylo 20 nebo 15, tak si vůbec nemyslím, že by u nich měl něčím trpět.
@megi89 mám to stejně,strop do 35. Já to stihla, nejmenší třetí se narodila když mi bylo 34. Energie mám ještě dost, manžel o 7 let starší ale taky akční, nemá problém vzít všechny děti (9,7,2apul) na výlet, na houby, postarat se celý den (já ještě dělám ped.minimum). Ve 40 leda první dítě, další už ne a taky jsme se tak zařídili.
@muhehehe ne, ve 40 člověk není starý, ale v 50 už to může být zase jiné. A v dnešní době když děti studují, tak vyletí z hnízda třeba až v 25 letech, kdy mají tito rodiče už 65+…
Vidím to u rodičů svých i od kamarádek, že už po 50 těch sil ubývá, jsou rádi s vnoučaty, ale rádi je pak zas vrátí rodičům.
@ellyem to s tebou nesouhlasím. Jsem lehce po 40 a energie mám stejně jako ve 20, spíš ještě víc. A ono je to i potřeba, s mými dětmi a jejich způsobem života a i tím jak žiju, bych to nebyla jinak schopná dát. S dětmi už jsem tedy skončila, po dalším netoužím, ale určitě to není z důvodu, že mám málo energie. Fakt se to nedá takto paušalizovat...
@surikata131 dobře. Ale to je jiný důvod. To je ,,já tohle v 50 prostě už řešit nechci". Ok. Zcela legitimní, někdo se na děti třeba necítí vůbec nikdy a nechce je nikdy, taky zcela legitimní. Ale překvapily mne spíš takové ty hlasy že ,,chudák dítě, taková nezodpovědnost", to mi přijde fakt mimo. Když ,,já v padesáti chci klid", tak to přece neznamená, že je nějak obecně nezodpovědné/ špatné mít doma v padesáti desetileté dítě.
Za mne hrozně záleží na nastavení, jaká jsi. Věk je jenom číslo. Plus pak genetika, je to mrcha a věk je bohužel tady znát i když máš víc energie než kdejaká dvacítka. A ve 40 letech jestli by jsi byla prvorodička, tak je tvoje genetická informace prostě stará a já už bych to tomu dítěti asi neudělala. Jedině je řešení hodně mladý tatínek, spermie od mladého muže dokáže genetické chyby ve vajíčku opravit 😀
Já bych ještě jedno dítě chtěla, ale kdyby mi bylo o 5 let míň. Se čtyřicítkou skoro na krku už do toho z mnoha důvodů radši nepůjdu. Jeden z těch důvodů je i příklad v rodině. Strašně si přeju dožít se vnoučat, vidět je vyrůstat, moct je hlídat, blbnout s nima. Moju tchanovci mají přes osmdesát a všechny vnoučata mezi 4 a 9 lety, a to mají štěstí, že se jich oba vůbec dožili. Sice jsou relativně fit, ale už by si zasloužili klid, kterej nemají. A je nevyhnutelný, že do několika málo let budou potřebovat oni stoprocentní péči, ale obě jejich děti budou mít ještě malý caparty. Bude to náročný. Moje babička je stejně stará, ale její děti jsou aktivní mladí důchodci, kteří nemusí ani chodit do práce, ani se starat o malý děti. To je fakt rozdíl.