Dítě po 40 letech. Je těhotenství v tomto věku bezpečné?
Ano nebo ne? Záleží na konci a zdraví. Výchozí bod je, že síla je a zdraví taky. Šly byste do toho?
Ja som mala dieta mlada, na vyske, rodila som v 22. Bola som samozrejme jedina v okoli, mam skolu, kde som este stale jedina s jednou spoluziackou, ktora ma rodinu. Ale ta rodila prve v dobe, ked ja uz som rodila druhe a skolu sme mali rok za sebou. Inak tam nikto deti nechce a v mojom okoli su deti raritne, vacsina znamych s detmi je starsia..
Ked som mala prveho, vravela som si, boze to su blazni co maju dobrovolne deti v 35+ (teda nemaju problem s pocatim) a blbci moji kamarati, ze deti nechcu mladi. Lenze tiez som to dieta v 22 neplanovala, len mi prislo a pride super byt mlada mamicka, takze machruje sa lahko.
Svoje rozhodnutie nelutujem a inak by som to nechcela, ale na zaklade cisto subjektivneho pozorovania mojho okolia a socialnej bubliny, mam pocit, ze keby mam deti neskor, asi by som do nich viac dozrela a bola by som ochotna im viac “obetovat”. Ja sama si vo svojich cerstvo 27 rokoch neviem predstavit mat dieta v 40ke, pretoze pre mna je 40 rocny clovek stary (ja uz som stara podla seba) a vnimam pomerne velky rozdiel aj tu medzi mojim myslenim a myslenim mamiciek 35+ (mamicky v mojom veku tu su vacsinou uplne iny typ osob, takze tam sa mi tazko porovnava). Ja by som mysliet ako starsie matky nechcela, no na druhej strane ista vyspelost sa im neda odopriet. To mne chyba, pretoze jak v praci, tak v zivote si clovek vacsinu veci osvoji proste skusenostami.
Takze moja odpoved na otazku.. absolutne sa dieta v 40ke nevidim, ale nevidim to ani tak ciernobielo jak vela mladych mamiciek, ze dieta v 40 je zivotna trauma pre to dieta a zaroven najhorsia vec, co by sa im mohla v zivote stat.
@kevi1 To je dobrej point. Já osobně jsem třeba za posledních 10 let hodně dozrála, v 28 bych (osobně, ostatní to samozřejmě můžou mít úplně jinak) podle mě byla horší máma, než jsem teď, míň trpělivá, sebestřednější.
Ale u nás ani nepadalo v úvahu, osobně jsem ve dvaceti děti po 35 neplánovala, myslela jsem, že to už je “stáří” a že to je prostě budu dávno mít, ale než mi dozrál partner, než jsme se “vycestovali” (jo, s dítětem to nekončí, ale já nejsem třeba střelec, abych jela s batolaty do exotiky), než jsme k tomu i vztahově i pracovně a zázemím dospěli, bylo nám 34 a pak se chvíli nedařilo. Jako občas mi je trochu líto, že nebudu mladá cool máma, ale tak budu stará cool máma 😁. Ono to je o nastavení každýho.
Jak tu někdo zmiňoval hřiště, že si připadá oproti ostatním (mladším) matkám v nevýhodě kvůli hraní- mně třeba nepřijde, že bych si být o deset let mladší s dítětem hrála jinak… prostě podle mě, dokud jsou děti malý, tak to žádný extra nevýhody v tom vztahu nenese. Puberta je samozřejmě věc jiná, ale i tak je rozdíl, jestli si člověk je ochotnej a schopnej uchovat nějaký “mladý” myšlení, sledovat soudobý trendy nebo jestli se propadne do nějakýho páprdovství a ten vztah začne ujíždět- a tam taky vnímám, že spousta lidí jsou páprdové bez pochopení k mladší generaci nezávisle na tom, jestli jim je 40, nebo 60.
Energie je věc jiná, ale zase o tom víme a budeme se holt muset snažit, abysme to fyzicky vydrželi dýl 🤷🏻♀️. A že bych chtěla zažít a užit vlastní vnoučata… no, k tomu je jaksi třeba nejdřív mít ty děti, že, takže nebylo moc co řešit- a já teda ani neberu vnoučata jako samozřejmost, to je už holt na dceři (dcerách), jestli děti budou jednou chtít a kdy.
Na argument s pomocí prarodičů - nebýt naši v důchodu, tak nemáme ani tu špetku možnosti hlídání, co teď. A tátu mám v důchodu půl roku. Ve městě 200 km od nás, takže hlídali zatím dvakrát 🙈. Dokud chodili do práce (a táta stejně chodí, jen si mohl dovolit snížit úvazek) a ještě žila nejstarší generace rodiny, tj moje babi a prateta, byli rodiče vytížení jen svým vlastním životem a péčí o ně.
A to je vlastně má jediná obava mýho pozdního rodičovství, že mi někdy v budoucnu padne k třeba pubertálním dětem ještě péče o rodiče. Takže už teď přemýšlím, jak se přesunout zpátky do jejich blízkosti, aby to jednou bylo jednodušší.
Ale jsou prostě věci, co si člověk nenaplánuje, prostě život. A sobecké je děti mít i nemít, mít je brzy, mít je pozdě, člověk se nakonec vždy rozhoduje sobecky a je to docela přirozené.
Já mám dokonce i srovnání. První 2 děti jsem měla kolem 20. O těhotenství jsem ani nevěděla. Teď když to hodnotím zpětně, nechyběla energie, byli jsme velmi akční, pořád někde a s někým. Nebyl internet, poutě kniha o matce a dítěti 😁, ale přežili to a teď jsou dospělí.
Druhé 2 děti jsem měla 36 a 39, zdraví bylo a před otěhotněním elán docela taky. Obě těhotenství mi nakonec daly hrozně zabrat, bylo mi fakt zle, permanentní kocovina. Porody blbý a hlavně mi vadí, že fakt chybí energie. Líbí se mi, že mě hned tak něco nerozhodní, myslím si, že mám plno zkušeností a s tím, co otravuji kamarádky kolikrát doktorku, tak já třeba vůbec neřeším. Jednám hodně intuitivně. Teď je navíc všude spousta dostupných informací.
Snažím se děti si užívat, jak to jen jde, ale co se týče věku, tak pokud někdo může, tak za mě určitě dřív. Před otěhotněním mi to vůbec nepřišlo, ale odliv energie nastal až tím těhotenstvím a pak péčí o děti.
A ještě mi přijde zajímavý, jak to vnímají dospělé děti “starých” rodičů ze svého dětství- myslím, že současné děti už tohle budou mít dost jiné… Sama jsem měla pár spolužáků (vlastně dva 🙂), které měli rodiče pozdě, tj okolo pětatřicítky, a jo, nenesli to úplně dobře- ale hlavně proto, že to bylo něco dost výjimečného, na co si každej ukazoval prstem, za našich rodičů bylo normální mít děti v 25, moje máma mě měla v 28 a už byla stará matka a vnímala se vlastně tak. Jenže tahle hranice se dost posouvá, třeba v moji bublině má sem tam nějaká výjimka děti do třiceti, většinou kolem 32 let, pár spolužaček si na dítě počkalo ještě o fous dýl než já. A všude, kam s dcerou chodím, si nepřipadám věkově nijak výjimečně- na plavání, na nějakých těch pohybových aktivitách, všude jsou ženy plus mínus mého věku- nebo tak teda aspoň vypadají 😁. A pokud si nikdo na tyhle děti nebude ukazovat prstem a společnost je nebude stigmatizovat jako děti “starých” rodičů, tak si myslím, že z toho nemají šanci mít nějaký traumíčko.
@kevi1 Ja byla v 22 jeste "decko" a v podstate jsem v tu dobu teprve potkala manzela, který byl moje prvni vaznejsi znamost. Takže ja si absolutne nedoKazu predstavit mit dite ve 20,byt dle dokyorů je z hlediska bioligie idealni vek kolem 25 let...a pred 140 lety bylo normální, ze zenska ve 22 uz mela 3 deti.
Na druhou stranu me zarazi, ze se 27 citis "stara". To je fakt hodne divný. Pro tebe mladý clovek = pubertak?
Ani kdyby mi za to zaplatili😅, muj deadline byl 35...
@ninive211 vies co ja som si ako dieta neprisla, ale to je tym, ze som od 12 musela byf “dospela”. Hlavne ked to dieta mas tak si myslim, ze dospeje kazdy normalny clovek.. ale my sme boli s manzelom dost iny, maloktory chlap v mojom okoli by v 24 rokoch bol tak ok s rolou otca, ako je on.
Ale to neznamena, ze proste to v 35ke nie je ine. Suhlasim s @vineta ze podla mna mlady rodic moze byt sebestrednejsi. Trebars ja verim tomu, ze to tak je, ze keby mam dieta v 35, tak by bolo vela veci inak, ale to su moje dohady, povieme si za 10 rokov, jak to spatne citim.
S tym vekom.. ja to tak mam. Svoje narodeniny som oplakala, pride mi ze 27 je fakt vela. Samozrejme nepride mi, ze 27 je vek na umieranie, ale citim jak starnem a neznasam to.
Pokud by to bylo první dítě, tak bych do toho šla 😊
Jinak ..já byla třetí dítě, bráchy měla mamka ve 20,21 a mě až ve 34, na základce si pamatuji, že spolužáci to řešili, že já a ještě jedna spolužačka máme staré mamky a já si to taky myslela, ikdyz se mi věnovala naplno 🙈
Já měla dceru ve 25, teď mám 32, dcera chodí do druhé třídy a často si na to vzpomenu, nyní na třídních schůzkách jde vidět, že jsem jedna z nejmladších maminek, od dcery dvě nejlepší kamarádky mají maminky ve věku 43 a 46 let, vlastně hodně maminek tam je cca 40 let, takže já jsem tam spíše ten exot 😁
Já osobně mám ale dáno max 35 let, ale už teď vím, že bych neměla tolik energie co ve 25,kdy nevyspání jsem zvládala levou zadní, nyní při nemoci se občas nevyspim a druhý den trpím a nic se mi nechce 🙈😃
Já tedy ne, druhou dceru jsem měla ve 32 letech a už si připadám stará, jak zdravotně, tak fyzicky. Ale tohle je můj názor. Každý se cítí jinak.
Mám známou, která měla první dceru ve 41 a druhou ve 43 a neuvěřitelně omladla. Žádné nemoci nemá, zdravotně je na tom výborně a některé věci zvládá lépe než já.
Nikdo z nás neví co život přinese.... Já dítě po 40 taky nechtěla ani omylem. Jenže jsem se v 38 rozvedla, znovu vdala a miminko jsme chtěli svoje. Povedlo se až za 2 roky, kdy už jsme to vzdávali. Jsme moc rádi,že ho máme a zase na druhou stranu vidíme,že vyrůstá prakticky v rodině dospělých. Chtěli bychom ještě parťáka, na to je ale už málo času a pokusů, max tak 4 měsíce a dál už se pokoušet nebudeme.
@vineta na mě si jako na dítě staršího rodiče nikdo neukazoval. Z toho trauma nemám, ale když mi bylo 13 umřel našim první kamarád. Od té doby to jelo a co rok aspoň jeden...měla jsem v tu dobu až panický strach, že o ně přijdu a zůstanu sama. A podle toho co vím od ségry jaké ročníky teď mají v hospicu, fakt jsem ráda za to, že jsem do dítěte šla ve 25.
Když odpovím na otázku zakladatelky, po čtyřicítce určitě ne další dítě. První ano, lepší než nikdy, pokud po něm touží a dříve okolnosti nedovolily. Sama mám zkušenost nikdy neříkej nikdy. První dvě děti kolem 25 let. Myslela jsem,že mám splněno. Po třicítce mě začala hlodat touha ještě po třetím. Ale hodně se mi rozjely zdravotní problémy, jak fyzické,tak i psychické. Než jsem se z toho vylízala a sáhla si na dno, bylo mi 35. No a jak tu některé píší, že jim po 35 ubylo energie, já najednou cítila obrovský příval energie. Začala jsem běhat, cvičit, odhodila stud a myšlení typu ,,co řeknou ostatní,, užívala si ty starší děti, rodinu, koníčky. No a v 37 letech bum a myšlenka na třetí a nezvladatelná touha byla zpět. A to tak, že se zadařilo na první pokus. Zatím si jedu stále na vlně pozitivní energie, pokračuji v podnikání, plánuji spoustu věcí.Nejmladsimu je rok a čtvrt a všichni ho milují. Samozřejmě nevím jak se budu cítit v jeho pubertě,ale to neovlivním. Trochu mě tyto diskuze vzdycky zabolí, že jsem třeba už neměla,že nejsem zodpovědná,ale říkám si, že když tělo dalo těhotenství po tom všem jasnou zelenou, vše ostatní se prostě zvládne.
@kevi1 na tvém případě je fakt děsně vidět, jak je to individuální. 🙂 Mě je o 10 let vic než tobě a vůbec mi nepřijde, že stárnu. :D klidně bych šla na diskotéku s dvacítkama. 😀 akorát vlasy mi šednou, to je tak jediné. Ale psychicky i fyzicky si připadám furt stejně jako v 25. 🙂 Uvidís, jak budeš za 10 let. 🙂
Ale je fakt, že hranice "stáří" se posouvá. Na gymplu byli stáří třicátníci, na vejsce čtyřicátníci a teď už tak šedesátnici
😀
Ano
@ele_nka Tak tos ale měla docela pech s těma úmrtíma, našim je teď přes 65 a všechny přátele mají dosud naživu (zaklepávám), jako nějaký nemoci tam byly, ale uzdravili se… to samé kolem manželovo rodičů, mužův otec je dokonce ještě o skoro 10 let starší, a zatím všechno dobrý… a se současnou dobou dožití (jako jo, nemluvím o kondici, tam je to vrtkavý) to prostě není úplně běžný. Umírají samozřejmě i mladší lidé, dokonce i mladí. Jo, není dobrý tomu věkově chodit úplně naproti, na druhou stranu prostě život jde leckdy jinak, než si člověk představuje. Mladší rodič má samozřejmě větší šanci, že se v dostatečný kondici dožije vnoučat, na druhou stranu mladší rodič zase častěji riskuje (ať už řízení, motorky, adrenalinový aktivity atp.), já teda vím spíš o mladých mrtvých rodičích než o těch starých.
Ale jestli mě věk něco fakt naučil, tak nesoudit a hlavně nepředjímat svoje životní rozhodnutí, což je na druhou stranu něco, co třeba v téhle diskuzi občas postrádám právě u těch mladších matek (samozřejmě ne u všech), kterým to vyšlo tak, jak si naplánovaly… Pro mě je třeba to pochopení ostatních důležitej bod pro dobrý rodičovství.
@vineta tam jde i o to, že naši měli opravdu hodně přátel, takže ono když se jich na Silvestra sjede 60 nebo 10 je rozdíl. Takže tam je větší riziko.
Já nikoho nesoudím, každý má jiné životní zkušenosti, žije jiným životem. Jen se velmi často setkávám u těchto diskusí s komentářem jako, jo jdi do toho, mám to stejně, synovi jsou teď 3 a já mám spoustu energie, ale už málokdy tu napíše svoje zkušenosti, někdo komu má to dítě v pubertě.
@ele_nka nerozumime si. Ja chapu,, ze to bylo rozhodnuti mamky. Ale rikas, ze pises z pohkedu toho ditete, narozeneho po 40. Tak ja se ptam, jestli ty jako to dite bys chtela, abys vubec nezila - mirim tim tam, ze je temer jasne, ze kdyby si dite (pubertak, atd) mohlo vybrat, ma radeji mladsi rodice. Ale to casto neni mozne. Jedinou alrernativou byt rodicem po 40 je nemit ditevubec. Chapes, kam tim mirim? Ty pises, ze byt ditetem starsiho rodice je vopruz. Ale alternativou neni mit mladsi rodice. Ale to, ze by ta mamka na potrat sla a ty bys nezila. Takze muj dotaz je - chtela bys radeji nezit, nez mit starsi rodice? Neptam se, jestli ty v te stejne situaci bys sla na potrat. Ale jestli ty, Elena, bys byla radeji nepocata, resp. potracena, jen proto, ze matka mela 40+.
Nechapej me spatne, ja jsem dusledne pro volbu. Nikomu nepodsouvam, ze dite nesmi potratit. Jen se snazim rict, ze ja svuj zivot miluji, jsem stastna, ze jsem se narodila. Moje mama na svoji dobi taky rodilapozde. Bylo ji 33. Ja druhou rodila 39+. Ale - ja jsem stastna, ze ziju, ackoliv jako decko jsem zavidela jinym mlade maminy. Chapes muj dotaz?
Zalezi samozrejme na zdravotnim stavu, ale klidne bych do toho sla. Mam tri deti a vyrazne citim, jak u toho tretiho uz jsem klidnejsi, ehm vyrovnaneji a asi i pripravenejsi, mene mi ujizdeji nervy. Ve ctyriceti planuju uz mit tak nejak vyreseno vsechno co potrebuju a zase by to treba mohlo byt jine, mnohem vic v klidu, verim, ze bych si to docela uzila. Moje maminka mi ted s detmi jeste prakticky vubec nepomohla, protoze byla porad v praci a bylo ji to lito. Mit dalsi ditko pozdeji, tak uz budu mit i vic pomoci z jeji strany, stejne tak manzel uz se nebude treba tolik honit v praci - vidim casto u starsich rodicu, ze se mnohem vice zapojuji manzele, protoze zakladni karieru uz maji postavenou, domy taky - je cas na rodinu...
@me_druhe_ja přesně, já svého muže sem potkala ve 32 letech. První dítě bude mít v lednu 7 let. Mám 40 let a do 2 bych klidně šla. Můj muž taky, ale od covid se svět změnil, tak váháme. Mj. Sem máma, která i když má 40, cítí se na 30 let.🙂)
@ele_nka mám několik kamarádů se staršími rodiči a upřímně, někdy jim to dost závidím. Mě měla máma v 19ti, zázemí žádné, neměla jsem špatne dětství, ale ze by měla čas a peníze se mi věnovat, to fakt neměla. Cely život se mi víc věnovala babička, které bylo 40, když jsem se narodila a vždycky jsem všude radsi chodila s babičkou, která měla víc energie a trpělivosti než moje máma. A je to tak do dnes. Mamce ještě není 60 a pohlidat děti pro ni moc není. Babičce 80 a hlídá pořad. Je to o jednotlivci. Kamaráda měli rodiče po 40 a víc cool rodiče jsem nezažila. A to platí do dnes a to je jim přes 80.
@cherie24 já jsem taky starší i manžel 😁 je nám taky lehce přes 40 a všichni prarodiče pracují a mají se dost k světu a do důchodu daleko 😁😁😁