Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Deprese / hormonální bouře v těhotenství a psychika. Co byste mi poradily?

Rozvod manželstvíMiminkoPředškolák (3-6 let)5. rok vývoje dítěteMenstruaceTěhotenský testUž jsem těhotnáPo poroduPoporodní depreseProblémy v těhotenstvíTěhotenstvíChutě v těhotenství5. týden těhotenstvíBolestDepreseNechutenstvíÚzkostZvracení
fre
18. lis 2019

Ahojte,

moc ráda bych požádala o radu. Zkusím ve zkratce svůj příběh, napsané to vypadá hrozně, tak omluva.. Mám syna (5 let), a vzhledem k poporodním depresím, které trvaly 10 měsíců a dozvuky ještě pociťuji zhruba každé měsíčky cca 2 dny před příchodem, jsem byla rozhodnutá, že už další dítě mít prostě nebudu. Kdo máte potřebu soudit, prosím, nečtěte dál..

Ačkoli jsem se na těhotenství i miminko velice těšila, vše bylo v pořádku až do doby po porodu, tam se něco stalo. Následkem depresí a nesouladů šel náš vztah postupně do kopru, až jsme to nakonec neustáli a ve třech letech malého jsme se museli rozejít, nešlo to dále, máme cosi jako střídavku. Našla jsem si nového partnera (na druhé straně republiky, umím si to dělat jednoduché 🙂 ) a bylo mi konečně dobře, malý je s ním v poho a hezky se o něj stará. Z partnera se brzy stal manžel, ale už během procesu nějak začal mluvit o tom, že chce děti. Znal můj příběh a měl pro mě určité pochopení, zároveń se však stará o starou usedlost a vnímá děti jako něco, co dá jeho práci smysl. Moc jsem se zamilovala a přesvědčovala sebe sama, že na sobě zapracuju a jeho touhu dokážu naplnit. Všeobecně jsem se začala cítit více ženou s velikým množstvím podpory. Poté se k nám nastěhovala tchýně, která je.. mno velmi éterická a neorganizovaná bytost.. Má to svoje pozitiva, ale zároveň velká negativa jako třeba neschopnost jakékoli domluvy, co se řekne, nikdy neplatí. Dříve mi to nevadilo, ale najednou jsem začala pociťovat jakousi ponorku. Velmi se mi začalo líbit v práci, kterou s láskou dělám a kde se cítím dobře. Proto jsme zde začala trávit i více času. Při absenci menstruace a zářivých dvou proužcích na testu jsem pochopila.. Nyní jsem úplně na začátku (max cca 4., 5. týden), nestihla jsem na sobě nijak zamakat, miminko přišlo znenadání a trochu nepochopitelně. Asi jsme se po svatební cestě cítili příliš dobře a klaplo to bez snažení (kapičky lásky zjevně nejsou mýtus).. Ale, deprese, či úzkosti, rozkoslísanosti, nebo jak to nazvat (dokážu fungovat, ale je to ve vlnách) na sebe nenechaly dlouho čekat. Mám obavy z toho, jak to vezme malý, jak to vlastně bude fungovat, když jedno dítě bude kmitat mezi dvěma rodiči a druhé bude v kompletní primární rodině; zároveň je mi od začátku blbě, což předtím vůbec nebylo - bolí mě snad všechno, mám rtůzné chutě, nechutě, pocity na zvracení, nic mě nebaví, snad jen ta práce občas, protože nemusím být doma (první těhotenství jsme měla úplně jasné, výborné, užívala jsem si ho, pracovala jsem, jezdila, tančila, skotačila, zpívala, tvořila..dítě jsme si strašně přáli, bylo to super; až do porodu, po kterém se to nějak posralo). V noci ze spaní mluvím o tom, že tu nechci být a že odejdu, mám pocit, že to vůbec nemám šanci zvládnout a že to dítě "nebudu mít ráda" (když mi je dobře, vím, že to je výplod, ale když není, jsem o tom přesvědčená). Je to celé takové iracionální. Jsem obecně nastavená hrozně přátelsky, extrovertně a pozitivně, tohle mě dožíralo už poprvé a teď.. Bála jsem se, aby se to neopakovalo po porodu, ale že to bude už během těhotenství.. Holky, co byste mi radily.. Ukončit to, rozvést se a odejít? je to taková sofiina volba. Myslím si, že když to nedám, nebudu moci zůstat.. a na antidepresivech fakt skončit nechci..

Děkuji

vineta
18. lis 2019

@fre Já bych radila obrátit se na odborníka a řešit svůj psychický stav.

sonaxoxo
18. lis 2019

Rekni to vse odbornikovi a on ti nejlepe poradi.treba budou stacit terapie atd.vse se da vyresit.hodne stesti

revmelin
18. lis 2019

Já na tvém místě bych udělala souběžně dvě věci:
1) vše bych bez emocí řekla svému manželovi. Požádala bych o trpělivost, lásku, porozumění a pomoc se zvládnutí nelehké situace. Zároveň bych do toho naprosto vůbec netahala tchýni a to bych řekla i manželovi. Je to vaše věc, navíc dost choulostivá a druhým do toho nic není i kdyby to mysleli sebelíp
2) okamžitě bych se obrátila na odborníka a s ním vše konzultovala. Myslím si, že bude přizván I partner a tak bych ho na to připravila. Poté bych se snažila dbát rád lékaře, protože on ví nejlépe jak ti pomoct. A ano, nebude to nejspíš vždy lehké.

Zároveň být tebou neřeším nic na internetu a nedbám rád žen z koníka. Ony to třeba budou myslet dobře, ale nejsou odbornice a mohly by ti neúmyslně více uškodit než pomoct. To je můj názor na věc.
Důležité je si uvědomit, že pokud se budeš cítit dobře TY, bude dobře miminku, synovi, manželovi a lidem kolem tebe 🙂 přeji hodně štěstí!

revmelin
18. lis 2019

A ještě bych dodala, že bych striktně neodmítala antidepresiva. Uznávám, že nejsou žádná výhra v loterii. Dnes se však vyrábí kvalitní a pokud bys je měla brát krátce pro ulehčení nejtěžších chvil, pomohou ti. Raději brát chvíli léky než se s problémem potýkat dlouhodobě...

irena1111
18. lis 2019

@fre Já bych to vzala od konce a hned na začátek se zeptala, proč se tak moc bráníš antidepresivům? Při správně nasazené léčbě můžeš vést celkem normální život bez nějakých větších výkyvů nálad.
Je jasné, že po tom co máš za sebou se bojíš jak to teď bude probíhat. I proto by bylo dobré se obrátit na odborníka, buď psychologa, se kterým můžeš probrat své obavy a případně i na psychiatra. Myslím že je škoda přerušovat těhotenství nebo ukončovat jinak dobře fungující manželství když se to dá řešit.

fre
autor
18. lis 2019

@irena1111 Iren díky, víš, nevím, jestli je to vhodné takto napsat, ale pracuji s lidmi a upřímně jsem již viděla mnoho následků špatně nastavené léčby. Nechci se nikoho dotknout, určitě existují světlé vyjímky.. ale..
Díky za Tvou poslední větu, je super vidět to takto napsané

fre
autor
18. lis 2019

@revmelin Díky!

nazka
18. lis 2019

@fre ahoj, je strašně fajn, že si uvědomujes, co se děje a že nerikas, že je vše ok (to je pak opravdový průšvih) a že s tím chceš něco dělat. Rozvod není určitě řešení, miluješ neber si to, co je pro tebe dobré.
Jinak tedy za mě, vyhledala bych pomoc psychologa. I když nechceš prášky, tak aspoň s tebou probere co a jak. Mám kamarádku psycholozku a strašně mě s ní baví mluvit, dá úplně jiný pohled na věc..
Jak se k tomu staví manžel?
Jinak mě s druhým těhotenstvím bylo neskutečně zle a dlouho.. Byla jsem protivná sama sobě, nic mě nebavilo, všechno bylo problém. Navíc muži moje nevolnosti vadily, nebo mi je tak úplně nevěřil. Takže jsem se musela obhajovat i před ním. Bylo to hrozné období, které polevilo, když nevolnosti odešly.
Držím moc palce, kdybys chtěla mluvit nějak víc, napiš klidně i do iz.

ahyt
18. lis 2019

Xxxxx let jsem se branila antidepresivum a trpela jsem ja i rodina a nyni zas uz xxx let uzivam a opět ŽIJU 😊Pokud je duvod k uzivani- to doporuci psychiatr- nebranila bych se.A jsem lekarka K ostatnimu se nevyjadruji, jen jsem chtela dat info k antidepresivjm.

Sem začni psát odpověď...

Odešli

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru