Druhé těhotenství horší než první. Co dělat?
Ahoj, potrebuju slyset, vase tehotenske pribehy. Jsem podruhe tehotna. Prvni tehotenstvi s prvnim chlapem. Byla to hruza. Uplne na me sral.. ja zhubla 4 kila. Bylo mi furt zle.. jen jsem prezivala. Rekla jsem si, ze kdyz budu po druhe tehotna, tak si to uziju. Mam chlapa ktereho miluju, je skvely. Vse zalite sluncem a ja mohla zacit to druhe ,,krasne” tehotenstvi.😆holky ja umiram. To jsem teprve v 8 mem tydnu. Je mi zle od 6teho tydne.. nebliju, ale je mi totalne zle. Furt me natahuje. Chute mam naopak. Vse co jsem nejedla a nenavidela, tak je jedine co pozřu, ale i tak na to nemam chut. Jim strasne sracky.. nenavidim se, nenavidim tohle. Chtela jsem cvicit a chodit na prochazky. Opet jsem nepouzitelna. Vubec si to neuzivam. Doma mam neskutecny neporadek. Syna mam ve stridavce tyden tyden. Bojovala jsem za to, ze chci, aby byl jen semnou, ale stydim se priznat, ze jsem ted ten tyden sama vlastne rada. Nezvladam sama sebe. Hlava me boli uz 4 dny. Bricho me cele boli. Zimnice mam. Protivna jsem. Podle me, je to ted jeste horsi nez pri tom prvnim tehotenstvi😆zblaznim se pomooooooc
Nemáš k tomu těhotenství i nachlazení/virózu? Zimnice, bolest hlavy mi přijde spíš jak příznak nemoci než těhotenství.
U obou těhotenství si nepamatuji ani jeden den, kdy by mi bylo dobře. Vydržela jsem to, přežila, ale nemám na těhotenství hezké vzpomínky. Hezké pro mne bylo např. šestinedělí, fakt se mi ulevilo a život se vrátil do původních kolejí.
První těhotenství do 27. týdne v pohodě. Ráno jsem měla na něco chuť, manžel ochotně uvařil a odpoledne jsem to nejedla, protože se mi z toho navalovalo. Měla jsem nevolnosti, nezvracela jsem, vadit mi šíleně česnek, který jinak zbožňuju. Ve 27. týdnu jsem málem předčasně porodila. Naštěstí se porod zastavil a já byla 2 týdny ve špitálu. Pak mě propustili s tím, že můžu porodit kdykoli... Břicho ke bolelo nonstop, tvrdlo při sebemenší zátěži (chůze, vstávání, seděla jsem 5 minut v jedné poloze) a zase hospitalizace ve 34. týdnu na týden. Otevřená na 3cm, porod se naštěstí nerozjel. Stihly se 2x kortikoidy na dozrání plic. Pak mě hospitalizovali 35+6, kdy se jim nelíbily ozvy. Porodila jsem tu noc.
Další těhotenství o 2,5 roku později. Bylo mi fajn, asi 3 týdny jsem zvracela od 13. týdne. Jídlo mi problém nedělalo. Ke konci jsem začala víc otékat. Dost často bývalo píchání ve spodku a měla jsem obavy, protože to bylo podobné jako u předchozího těhotenství. Naštěstí vše v pořádku, ukázkové. To mi zase hrozilo vyvolávání (od toho mě zachránila nemoc) a porodila jsem 41+3.
Oba porody začaly prasknutím vody (u obou byla lehce zakalená) a hned nastoupily kontrakce. První porod trval 3 hodiny, druhý 4.
Toť má těhotenství a porody. 🙂
Některé ženě je prostě blbě, celou dobu, pokud bys nemohla vůbec jíst, pít, zajdi si na gynekologii, můžou ti dát léky
Me druhe tehotenstvi bylo peklo. Porad mi neco bylo. Skoro cele tehotenstvi jsem trpela nechutenstvim, mela jsem hroznou plet, extremne jsem pribirala, nevladala jsem se vubec hybat a bolel me cely spodek. Do toho jsem vkuse plakala. Nechtela jsem se ani videt v zrcadle. Tehdy jsem si sahla fakt na uplny dno. Do ted kdyz jenom vidim fotky z toho tehotenstvi tak si rikam fuj 😒 Ale narodilo se mi extremne hodne miminko 🍀
Většina z nás se v těhotenství těší na miminko... ale ještě jsem nepotkala žádnou, která by se netěšila na to, až "to" skončí ... Bez ohledu na podporu okolí. Jasně, je super, když se ti kolem tebe s tebou radují a těší - ale to je za mě na těhotenství jediné pozitivní. A pak to, že je z něj dítě. Ale 99% času těhotenství jsem si nijak neužívala a dobrých 60% mi bylo nějak blbě.
@anonym_autor moje první těhotenství bylo obdobné, otěhotněla jsem neplánovaně s chlapem, u kterého jsme oba věděli, že to nevyjde. Celé těhotenství probrečené, porod šílený, narodil se neodložilelné nespavý satan, chvíli po porodu už jsme šli od sebe. No, a druhé plánované radostné těhotenství - celý první trimestr jsem nesnášela svého manžela. Jen jsem ho viděla, úplně se mi otevírala kudla v kapse. Hrozně mi smrděl, vadilo mi jak dýchá, jak mluví, že na mě sahá. 🙈 Naštěstí to během 4. měsíce odeznělo, ale nevolnosti vystřídali ukrutné bolesti zad. U třetího miminka jsem si přála krásný příběh, chodila jsem na fyzio, byla v mnohem lepší kondici, odhodlaná celé těhotenství cvičit a po 2 porodních fiaskách zažít krásný porod. 💪 Tak jsem se problila pomalu do 6. měsíce a celé těhotenství prospala. Jen jsem se na chvíli posadila, už jsem byla tuhá. Takže cvičení se moc nekonalo, ale aspoň ten porod vyšel. Asi že jsem byla tak krásně odpočinutá... 😂😂
Prvni trimestr,i bez testu,fuj,poblila jsem se jen z vůně michanych vajec..huraa konecne jsem těhotná 🤣 strach,pichani, bolesti v podbrisku,ok,ale naprazdno jsem zvracela,cely den,nemohla spat,vubec, a nejvic mi vadilo jakekoliv maso,ktere jim i 2x denne,uz jen ta vune,ble,konec..navic jsem neustale spala, realne jsem byla schopna prospat 20 hodin v kuse(ve volnu)...pak 2 trimestr jeste horsi, migrény,ataky co trvaly 36 hodin v kuse!!!i gynekolog mi rekl,at si vezmu prasky co se nesmi v těhotenství,protoze migrena,zvraceni,jen jsem lezela a modlila se at to prejde...a blila🤣 2 dny migréna,3 dny jsem se vzpamatovávala a pak hned dalsi migrena, naštěstí to bylo jen asi 2 mesice,ja davno na neschopence... Pak az 3.trimestr,krom pálení zahy,otekly h nohou, bolesti zad atd...nejvic pohoda,konecne mi bylo dobre a zvladla jsem aspon vyvencit psa a jit i ven a krom boleni bricha a sileneho tlaku po 300m chuze,ze jsem se bala,ze porodim,fakt tvrdé břicho porad,tak fakt ne uz jen prezivani,ale dalo se to, porod v čerstvým terminu,a cca 2 a pul hod,doted to mam jako super zážitek 🤣
Prone první těhotenství bylo šílený.Jenom jsem zvracela.Dvakrat jsem byla na infuzích ve špitale.Druhy těhotenství bylo trochu lepší.Ale stejně to nebylo hezky období mého života.Drz se ❤️
Já končím 19. týden a ještě mi ani 1 den nebylo fakt dobře. A nepočítám s tím, že by se to snad zlepšilo 😄
Většina z nás se v těhotenství těší na miminko... ale ještě jsem nepotkala žádnou, která by se netěšila na to, až "to" skončí ... Bez ohledu na podporu okolí. Jasně, je super, když se ti kolem tebe s tebou radují a těší - ale to je za mě na těhotenství jediné pozitivní. A pak to, že je z něj dítě. Ale 99% času těhotenství jsem si nijak neužívala a dobrých 60% mi bylo nějak blbě.
@cilkat Tak já jsem asi ta jediná, co si těhotenství užívala a opravdu mi nevadilo být těsně před porodem v srpnových vedrech a byla bych těhotná klidně 2 roky v kuse. I drobné těhotenské obtíže jsem nebrala jako komplikaci, ale třeba šanci bez výčitek odpočívat. Hodně věcí je prostě o tom úhlu pohledu. Ale chápu, že tohle autorce moc nepomůže.
@cilkat Tak já jsem asi ta jediná, co si těhotenství užívala a opravdu mi nevadilo být těsně před porodem v srpnových vedrech a byla bych těhotná klidně 2 roky v kuse. I drobné těhotenské obtíže jsem nebrala jako komplikaci, ale třeba šanci bez výčitek odpočívat. Hodně věcí je prostě o tom úhlu pohledu. Ale chápu, že tohle autorce moc nepomůže.
@lenerka1 gratuluji k pozitivnímu zážitku. U mě "bez výčitek odpočívat" znamenalalo, že jsem třeba na konci prvního trimestru 20 hodin denně ležela a nějak vnímala tak dvě, zbytek čuměla do zdi. To se opravdu moc užívat nedá. ... Nebylo to o tom, že bych nestíhala povinnosti - jediná povinnost bylo prostě přežít do dalšího dne. A i tu jsem zvládala fakt s vypětím sil. Škola, práce, domácnost fakt musely čekat, až bude líp. Několik měsíců čekat.
@lenerka1 gratuluji k pozitivnímu zážitku. U mě "bez výčitek odpočívat" znamenalalo, že jsem třeba na konci prvního trimestru 20 hodin denně ležela a nějak vnímala tak dvě, zbytek čuměla do zdi. To se opravdu moc užívat nedá. ... Nebylo to o tom, že bych nestíhala povinnosti - jediná povinnost bylo prostě přežít do dalšího dne. A i tu jsem zvládala fakt s vypětím sil. Škola, práce, domácnost fakt musely čekat, až bude líp. Několik měsíců čekat.
@cilkat Toto nerozporuju, jsme každá jiná, je jiné i každé těhotenství, jsou různé komplikace vyžadující výrazné omezení běžného života, riziková těhotenství plná strachu o miminko atd. Jen mi přijde zbytečné děsit případné čerstvě těhotné, co na tuto diskuzi narazí, tím, že těhotenství je vždy opruz a strašlivé období života všech žen a všechny se těší, až to skončí (trochu přehráním). Ale chápu, že autorce dotazu vědomí, že v tom není sama, může po psychické stránce pomoci. Tvé obtíže z mého pohledu nejsou úplně běžnou komplikací a mrzí mě, že sis to musela zažít.
@cilkat Toto nerozporuju, jsme každá jiná, je jiné i každé těhotenství, jsou různé komplikace vyžadující výrazné omezení běžného života, riziková těhotenství plná strachu o miminko atd. Jen mi přijde zbytečné děsit případné čerstvě těhotné, co na tuto diskuzi narazí, tím, že těhotenství je vždy opruz a strašlivé období života všech žen a všechny se těší, až to skončí (trochu přehráním). Ale chápu, že autorce dotazu vědomí, že v tom není sama, může po psychické stránce pomoci. Tvé obtíže z mého pohledu nejsou úplně běžnou komplikací a mrzí mě, že sis to musela zažít.
@lenerka1 Ano, s pohledem "neděsit ostatní", souhlasím. Ono zlé bylo, že "se nic extra nedělo" - neskončila jsme v nemocnici a tím, že jsme byla student, nikoliv zaměstnaná (a při druhém těhotenství na rodičáku), tak jsme nebyla ani na rizikovém/neschopence, protože jsem si čas prostě řídila sama.
Ale ano, snáším těhotentství zjevně nadprůměrně špatně a děkuji, že tu diskuzi trochu vyrovnáváš.
@anonym_autor já jsem 32tt. Těhotenství jsem si neidealizovala. Nešla jsem do toho s tím, že to bude mé nejkrásnější období v životě. Proč by mělo? Vždyť v těle se odehrává spoustu obrovských změn, je zaplaveno hormony atp...
Bylo mi strašně špatně až do 18tt, ani vodu jsem nemohla pít, jak jsem měla žaludek jak na vodě atp...Pak mi začlo brutální pálení žáhy, neustálý reflux, záchvaty dušnosti a pocity na omdlení mám na denním pořádku, únava neustálá, nepříjemné tvrdnutí bříška taky...určitě se ještě něco objeví než porodím 😅
Ale víš co? Před rokem jsem měla trombózu v mozku, mohla jsem umřít. O strašných bolestech hlavy mluvit ani nebudu, navíc v nemocnici jsem přitom pak potratila. Rekonvalescence trvala třičtvrtě roku po propuštění z nemocnice. Byla jsem na úplném dně a kdyby mi někdo řekl, že za rok budu těhotná, vysmála bych se mu, nevěřila bych.
Beru to tak že to je prostě život. Někdy je krásný, jindy je strašně náročný. A mnohdy se děje to vše dohromady. Snažím se zatnout zuby a zaměřit se na to, že pro to miminko to prostě protrpím. Bejdůležitější lro mě prostě je ať ne mimi zdravé a zdárně se narodí.
Utěšuje mě i to, že se to vše v těhotenství mění...i ty nevolnosti, i to pálení žáhy, všechny ty nepříjemné projevy jsou časově omezené. Málokdy trvají celé těhotenství. U nevolnosti to bývá nejčastěji do 15., 16tt a pak už ti bude lépe, uvidíš..