Jak se začít těšit na druhé dítě? Zkušenosti a rady
Zažil někdo a co mu pomohlo se těšit ? Druhé mimi jsem si moc přála a musím říct že ve chvíli kdy se to povedlo z toho nemám radost a převládají jen obavy. Děti od sebe budou 2 roky (malej je docela dost náročný ) a ja si teď říkám že to byla chyba. Muž je teď furt v práci a já jsem s malým celý dny sama a s dalším mimi to bude ještě horší. Vůbec nemám radost nic se mi nechce plánovat, dost brečím protože mě je líto toho mimca že se na něj netěším a že ho nechci 😢 celkově mě rozpoložení se podepisuje i na druhém synovi, nemám s ním vůbec trpělivost,rvu kvůli každé kravine ale nemohu si pomoct 🙈 prostě me rupaji nervy...furt spinim mám zakázané ho nosit ale on to teď v poslední době furt vyžaduje a jak není po jeho tak rev! Furt kňoura a snaží si vše vyrvat a já se snažím fungovat ale mám pocit že to nejde. Přijdu si jako hrozna matka ! Nevím jestli je tohle normální a zlepší se to nebo jsem zralá na psychiatrii
@emillyhk taky si myslim, ze potrebujes odpocinout, vypnout. Taky mam deti 2 roky od sebe a prvni je narocna dost, maly byl ale andilek. Ja teda ale nosit mohla, v tom jsem to mela jednodussi. A i v tom, ze 3-4 dopo v tydnu byla mala bud s tatou nebo v DS (mela jsem mikrouvazek). A taky se ale chtela vic kojit, vic nosit... Proste to citila, tak se vic upnula. V prve rade bych si opravdu odpocinula, klidne si i promluvila s muzem, ze potrebujes chvili casu "bezdetne", treba na neco prijdete a potom, protoze nemuzes zvedat (a at te ani nenapadne si to vycitat, to se stava, nejsi rozhodne jedina, co proste nemuze, tak nenosi), treba vic mazlit? Povalet se spolu v posteli? A pak se muzes nekdy vecer vklidu zamerit na to druhe, ja se k tomu za cely den nedostala, ale vecer jsem si lehla, treba i jen na par minut, a zkusila ho vnimat, rict mu, ze se tesis/snazis se tesit, nebo jsem mu rikala i ze doufam, ze si to sedne, ze to asi nebude jednoduche, ale ze udelam vsechno proto, aby nam bylo fajn. Taky byva dobre si o tom popovidat treba s dulou (mimochodem dula k druhemu porodu byla jedno z nejlepsich rozhodnuti a to presto, ze puvodne jsem ji kontaktovala jen proto, abych tam nebyla "dama" kdyby muz musel hlidat. Nakonec tam byli oba a i tak jsem za ni rada).
Ale muzu te uklidnit, fakt si to brzy sedlo. A i v okoli mam vic takovych maminek.
Ja som mala to iste. Druhe dieta sme si priali ale v momente ked som otehotnela tak som si hovorila, ze to bola chyba. Na miminko som sa netesila a stale mi islo v hlave, ze to nezvladnem, ake to bude narocne a podobne. Navyse som mala velmi narocne a vycerpavajuce tehotenstvo. Takze u mna sa to nezrovnalo az do porodu 😔 Ale snazila som sa aspon hovorit k brusku, rozpravat o svojich pocitoch. V konecnom dosledku som cele tehotenstvo preplakala. Ale!! Narodilo sa mi to najhodnejsie miminko, usmievave, spokojne, ktore bolo na mna brutalne naviazane a s dcerou mame doteraz krasny vztah.
Jako bych četla o sobě... A stupňovalo se to. Úplně nejhorší to bylo kolem porodu. Když jsme konečně přijeli s miminkem domů, máma mi nabídla, že vezme staršího na hřiště a já se rozbulela jak želva... Trvalo to asi do půlky šestinědělí. Fakt to byli hormony.
Starší byl naprosto úžasný, na miminko vůbec nežárlil (jo, místy to byl záhul, kdy mi docházeli ruce a hlavně hodiny spánku, ale ten problém byla zátěž na mě, ne mezi dětma), když to pak později šlo, tak si s ním začal krásně hrát... Teď to jsou nerozluční parťáci a jeden bez druhého ani ránu. Mít sourozence fakt stojí za tu trochu nepohodlí, kdy máma "nezvládá" 😉 .
@lidija1234 Je to moc brzo pro tebe,doma mas batole a do toho těhotná,vždyť to musí hodně náročné. Já mysli, ze rozhodnutí mít druhé dítě oceníš až tomu mladšímu budou minimálně 2-3roky. Pokud budes mít stesti a budou se mít rádi,budou si spolu hrát,pak to bude super. Taky se muzou porad hašteřit,rvát, ječet. My se sestrou jsme si vyhrály spolu cele dětství, bylo fajn ji mít.
To bude dobrý!! Faaakt nekecám!! Měla jsem to stejně. Taky mi bylo malinké líto, že se teda o ni postaráme ale kde v sobě najdu ještě lásku to jsem byla smutná. A teď se jí nemůžeme nabažit. Neboj se, bude to krásné 🥰
Blbá kombinace těhotenských hormonů a vyčerpání... Potřebovala bys vysadit, odpočinout si bez syna, nabrat sílu, mít možnost se na něj těšit. Nemůže pohlídat třeba 2x týdně na hoďku babička? Nebo co dětská skupinka? Cokoli, abys měla chvilku pro sebe, klidně jen koukat do blba, číst si, spát, cokoli, jen nemuset reagovat na potřeby dítěte. Nejsi špatná máma, jsi jen vyčerpaná máma, která ví, že ji čeká náročné období a je z toho ve stresu... Sama mám jen jedno dítě, další z mnoha důvodů neplánujeme, ale kamarádka má děti přesně dva roky od sebe, první bylo náročnější, to druhé je naprostý pohodář. A v okolí mám několik maminek s dost podobným věkovým rozestupem a víceméně se shodují, že to sice první týdny bylo náročnější sladit se jako rodina, ale sedlo si to. Tím chci říct, že teď jsi vyčerpaná a cloumají s tebou hormony, ale ono si to sedne a bude líp 🍀