Jak zvládnout malé děti s věkovým rozdílem dva roky?

♥️ zvládnout se to dá, lásku mezi ně rozděliš úplně stejně; mezi mými holkami je rozdíl 2 roky a 1 měsíce; moje zkušenost - ano, bylo to náročnější než s jedním, hlavně na začátku, ale cca od 2-3 měsíce už to bylo fajn, líp jsem si to zorganizovala, stíhala jsem více věcí než s jedním dítětem (na tom jsme se shodli i s kamarádkami, když jsme pak měly dvě děti), prvorozená byla dost akční a hodně si pro sebe ukrajovala pozornost, mou, tatínkovou, babiček, okolí, takže netrpěla. Na miminko návštěvy koukli a starší už je odtáhla do pokojíčku pro sebe. Ten pocit - že by s druhým sourozencem trpěla, přišla o pozornost - jsem nikdy neměla. Mladší se pak spíš vezla s ní, hodně ji pozorovala, rychle začala lézt, chodit, zajímaly ji její hračky, v roce skládala lego duplo k sobě. Odmítla brzy kočárek, chtěla stejnou rostoucí židličku jako ségra, oblíkání, jídlo taky zvládala mnohem dřív sama. Byla jsem u druhé už klidnější a jo, v něčem benevolentnější 😉🙂 hrály si spolu celkem hezky, občas si tedy vjely i do vlasů, provokatér byla ta mladší, vzájemne spolu soupeřily - co měla jedna, musela mít i druhá (častěji ta mladší). Nicméně se měly rády, myslely na sebe. Od cca 7-8 let starší se to ale změnilo, přestaly si tak trochu rozumět - už si spolu nehrály, starší v té době definitivně přestaly bavit panenky, atd + přibyl třetí sourozenec (měl v té době už 2 roky), prostřední začala víc tíhnout k němu, už ji stačil v hraní víc. Teď už jsou holky v pubertě a respektují se. Každá je úplně jiná, společné maji tak max hry v mobilu, které spolu hrají. Půjčují si věci, vychází spolu hezky, respektují se. Velké kámošky ale nejsou. Jak to budou mít v budoucnu, neumím odhadnout. Takže zvládnout se to dá, miminko bude druhé jen chvíli, pár měsíců, rychle prvorozenou dožene, tím pádem s nimi můžete pak dělat podobne věci, věnovat se jim při stejné činnosti...a bude i čas na individuální věnování se. Když si budou spolu hrát, budeš mít čas i na sebe😉 Nejhorší může být začátek, šestinedělí až první tři měsíce - závisí, jestli to bude klidné miminko nebo spíš to neklidné, uplakane. Moc se možná nevyspis, budeš pít studené kafe, pít polívku z talíře - je to rychlejší (bacha, budou to pak dělat ve školce 😀🙈); já jsem si neměla třeba možnost jít si přes den lehnout - starší spala, když miminko nespalo, a naopak, brzy přestala starší spát po obědě úplně, dodnes je to nespavec. V noci od těch tří měsíců druhé spaly ale hezky, takže to šlo. Nebyla jsem nijak extra unavená, zvyklá jsem si na ten režim. 😉 Šlo to a fakt platí, že na ty horší dny rychle zapomenes😉Přeji, ať se rozhodneš správně ♥️

Ahoj, mne to ted taky ceka. Obe miminka jsme chteli a budou spolu o necele dva roky.
Kdybys chtela, muzes napsat. Mela jsem taky tezke zacatky. 🙂

@anonym_autor mám radost, ze nad tím aspoň uvažuješ 🎊❤️ já bych byla šťastná za takový rozdíl, vždy jsem si přála, aby k sobě děti měly věkově blízko, víc si budou rozumět, spolu se krásně zabaví. Bohužel se mi to nesplnilo, ale nevadí. Představ si, že tvá dcerka bude hrdá starší sestřička, která se bude o malé starat a pečovat o něj. Jasně, o něco málo příjde, ale strašně moc získá 💑

Mezi starším synem a dvojčaty máme rozdíl 2 roky a 4 měsíce. Bylo to náročné, ale byla jsem celkově více v klidu než jen se synem, který byl náročné mimino. Syn někdy dost žárlil, ale snažila jsem se mít vždy čas jen pro něho, výhoda byla, že byli všichni dost podobně zájmově, takže se dobře vybíraly různé aktivity apod. Ono si to prostě sedne. Paradoxně jsem je kolikrát měla raději všechny doma, než když syn chodil do školky na dopoledne, přinesl nemoc a nikam jsme nemohli a ještě nám bylo zle kvůli nemoci. Mě vlastně být s dětmi bavilo, i jsem měla poměrně dlouho poloviční úvazek v práci.

Máme rozdíl 22m a ze začátku to bylo náročné, ale starší je dcera, která malého bráchu od začátku zbožňovala. Teď mají 9 a 7 a je to naprosto dokonale! Strašně moc si spolu vyhrají, mají toho dost společného a na dovolené si vystačí samidva. Já bych rozhodne větší věkovy rozdíl nechtěla...

@anonym_autor nečetla jsem komentáře...ale napisu ti mou zkušenost... mam dcery od sebe přesně o dva roky...kdyz jsem čekala druhou dceru, v 6m od nas ted uz exmanzel odesel. A ja zůstala sama s 1,5 letou a druhou v bříšku... mesic pred termínem jsem se stěhovala do jiného města... no bylo to šílené období, náročné období... ale ZVLADLA JSEM TO. Za kratko bude holkám 6 a 8let a jsou to skvele partacky... jasne ze začátky s miminkem a 2letym prckem byly těžší, vse jsme se učily za pochodu...ale absolutně nemam pocit ze by starsi dcera byla odstrcena...naopak ja ji do všeho zapojovala...a myslim ze právě díky tomu mame vsechny tři fakt krasny vztah ...Holky si pomáhají, vždy mysli jedna za druhou, kolikrát se zavřou do pokoje a cele odpoledne o nevím.. stejne tak se ale umí pohádat, postekat, ... proste decka ze jo 😃
Ja bych na potrat byt tebou nešla. Vnitřně bych to neuměla zpracovat a nikdy bych si to neodpustila..
A navíc pokud nad interrupci premyslis hlavně z důvodu, ze se necítíš, a aby starsi dcerka nebyla zanedbana a odstrcena.. tak se bojis zbytecne. Bude to náročné ale prijde doba, kdy si zahrají a budes neskutečně rada , ze jsou děti tak blízko u sebe.
Drž se a přeji at se rozhodneš tak, abys byla ty i tvá rodina šťastná ❤️

Jasně že ten začátek je masakr. Ale miminko nebude potřebovat tvou pozornost tolik, jako ji potřebovalo první dítě, protože navíc bude mít i pozornost a lásku staršího sourozence. A starší nemusí trpět úbytkem tvé pozornosti, protože pro mladší se brzy stane božstvem, nejsbožňovanější bytostí na světě, a to jí všechno vynahradí. Neboj se toho. Ty začátky jsou šílené, ale dát dítěti sourozence je prostě nejvíc, pro toho mladšího, i pro toho staršího. Dneska mám děti tři a fakt nejvíc lituju tu nejstarší, sice mě skoro dva roky měla sama pro sebe, ale nikdy neměla lásku a péči staršího sourozence. A té nejmladší zase chybí mladší sourozenec 🙂

Mezi holkama mam 16 mesicu. Nebudu lhat, prvni rok byl - tezko rict, nepamatuju si to. Takze asi mazec 😂 Ale ted je to skvele. Jsou si blizko, vsechno se planuje jednoduse protoze jsou stejne nastavene (ve stulu, ze obe ove maji rady stejny styl veci - ne jedna hriste pro mrnatka, druha by sla na stenu..), stejne toho zvladnou.
Jsem za to moc rada, prijde mi maly vekovy rozdil super. Taky jsem se strasne bala, ze starsi tim "prijde" o maminku, ale to je blbost. Sourozenec ji da mnohem vic a o zadnou maminku samozrejme neprijde. Ano, bude mit min vyhradni pozornosti, ale za to bude mit velmi brzy partaka

@anonym_autor Moje sestra má děti s věkovým rozdílem pod 2 roky.

Ten mladší sourozenec tak nějak přirozeně vklouzl do rodiny. Nemám pocit, že by starší byl odsunutý na druhé koleji. Měla pomoc s hlídáním, že občas babičky nějak fungují, ne úplně dokonale, ale i když navaří oběd, je to velká pomoc. Každopádně nebudu ti to lakovat na růžovo. Zažila únavu, která nemá dno. Kojení v noci, růst zubů, prostě se pořádně nevyspíš. Možná bude nějaký čas tak nějak v mlze, nějak to přežiješ. Velký pomocník byl šátek, že miminko navázala do šátku.

Jak jsou starší, tak jsou se schopni servat o hračku, oba si chtějí hrát s tou stejnou, mají spolu on mi udělal tohle, ona mi řekla tohle atd., ale jsou chvíle, spíš vzácné, kdy si hrají spolu a spolupracují a to je kouzelné to pozorovat, to je hotová reklama na mateřství a sourozence. Vše negativní zapomenuto.

Místy to bude jak v tom vtipu. Máte děti? Mám dvě děti. Pijete? Mám dvě děti.

Já mám sourozence rozdíl asi 2 a 3/4 roku. V dětství jsme spolu bojovaly, hádaly se rvaly, ale před cizími to bylo, nikdo se nebude navážet do mojí ségry, to si odskáčeš, byť jsme spolu byly doma na nože. V dospělém věku se scházíme a jsem moc ráda, že ji mám v životě. Vím, že to není automatické, že spolu sourozenci baví.

Já mám první tři děti během 3,5 roku. Mezi prvníma dvěma je 15 měsíců, mezi druhou a třetí jsou 2 roky a 2 měsíce. Jasně, že je to náročné, aspoň zpočátku. Ale věřím, že lidský život není jen o tom, jaké to bude na začátku, kdy se miminko narodí. Ten sourozenecký vztah je strašně důležitý celoživotně, nebo aspoň během toho dětství po celou dobu jeho trvání. Ti moji starší dva jsou jak dvojčata, teď je jim 10 a 11 roků. Zrovna teď jsou spolu na lyžáku a i když by to určitě zvládli i každý sám, je úžasné, že vím, že se můžu spolehnout na to, že na sebe navzájem dohlédnou, pomůžou si... vztah mezi druhou a třetí je zase jedinečný v tom, že jsou obě holky. Běžně spolu usínají, hrají si, tvoří spolu.
Víte, dnes je nekonečný trend v tom, jak všichni musíme být v pohodě, jak si to ulehčit a jak má i máma právo na svůj život. Do určité míry je to všechno fajn a pravda, ale za mě ne za cenu lidského života. Ne vždy je to easy, ne vždy mám jen pohodu, kolikrát jsem svoje pohodlí i kariéru dětem obětovala, ale nikdy jsem nelitovala toho, že jsem porodila a vychovávám čtyři děti. Držte se!

První dvě děti mám s rozdílem 22 měsíců. A přišlo mi to vždycky bezva. Ani to první období po narození druhého dítěte mi nepřišlo nijak náročné, měli jsme štěstí na klidné a pohodové děti. Neboj se toho zbytečně brzo, nějak se to všechno utřepe. A když to bude nějakou dobu náročné, tak pak zase přijde období, kde to bude fajn. Starší dítě rozhodně na žádnou druhou kolej neodstrčíš. Prostě jen přiberete do party nového člena, který se vám v mnohém přizpůsobí. A vaše rodina získá úplně nový rozměr, další vrstvu navíc 🙂 . Hlavu vzhůru, to dáš ❤ ! Myslím, že dovolenou, na kterou se chystáte, si užiješ mnohem víc s vědomím, že na potrat jít nemusíš a prostě jen necháš věci plynout. Bude to dobré a myslím, že ještě lepší, než si teď myslíš ty 🙂 .

@anonym_autor Jsem ráda ,že jste vzala "rozum" do hrsti 🙏Miminko k vám přišlo teď ,protože ho potřebujete. I ta svatba je nakonec malichernost jestli se budete vzdávat s bříškem nebo bez a jednou se na ty fotky podíváte a budete říkat dětem " tady v bříšku jsi ty a sestřička je vedle nás ". A nebudete litovat! Zvládnete to , určitě budou první dva tři měsíce mazec, ale nebudete první ani poslední, která to dá , protože právě proto jsme ženami, jsme SILNÉ A JEDINEČNÉ 🧡Moc vám gratuluji k úžasnému rozhodnutí 🙏

@anonym_autor Já otěhotněla, když bylo první 12 měsíců. Zvládli jsme to, co jiného taky se dalo dělat. 🙂) Dnes jsou holky bezva, začátek byl horor. Navic i moje silené těhotenství… když chceš, zvládneš to.