Jaké byly vaše pocity při očekávání druhého dítěte?
Hezký den , zbývá mi jeden den do MS tak vnitřně jsem cítila že to vyšlo asi na první dobrou 🫣 Máme už jednoho špunta doma a tak bych se jen chtěla o to podělit že se to asi zase děje 😃 protože u prvního to byla delší cesta k tomu pozitivnímu testu plná slz a nervů. 🤦♀️
Jaké byli vaše pocity když už jste čekali další dítě?
Já se toho třeba bála , toho pocitu že syn se bude cítit na druhé koleji nebo tak… Ale spíš mám pocit takový že to ted zvládnu lépe že vim do čeho půjdu. 🙂
@monib66 ty brďo to jste skvělá ! Máte můj obdiv ! 😍
Jak to všechno zvládáte , když se třeba chystáte ven 😃
Nebo nějak přemýšlím když budu ven chodit uspávat mimi co s tím starším 😃 jsme v domečku a člověk vždy tak šel uspat ven a nechal ho na zahradě a pak jsem odbíhala domu abych stihla všechny práce okolo 😃
Nebojím se toho , člověk je víc v klidu než když mělo přijít to první ale občas si nedokážu nějaké situace představit 😃
Někdy jsou náročné dny, jindy je to skvělý. Nejnáročnější je pro mě, když mají starší děti obě v pondělí kroužky. A pak když jsou všichni nemocní.
Jinak já uspávala vždy v šátku doma na balónu, pak spici miminko přendala do postele. Kočárek u nás moc využíván není, mám ráda volné ruce 🙂
Ahoj, ja jsem podruhé zdarne těhotná po 17ti letech, tak mam trosku jinou zkušenost, nez treba ta, co ma deti po sobe s mensim rozestupem.
V některých věcech je to pro mě nové, protoze se doba, technologie a i přístup k rodickam změnil. Je strašně moc informací na netu, to prostě v roce 2007 tolik nebylo a i MK snad sotva zacal 😄 byly silene anabaze s registracemi k porodu. Vstavala jsem v 5 rano, abych si jela pred 7h stoupnout do fronty (zadna registrace online nebyla) a jako prvorodicka jsem byla tak nejak vyjukana a treba si nechala livit veci, ktere ted uz opravdu nechci. Na druhou stranu jsem ale mnohem klidnější, vím co mě čeká a tak nějak jsem taková smirena s tím, co přijde.
Dceři v době porodu bude do plnoletosti chybet tri a pul mesice. Je to uz samostatná jednotka. Je odpovědná a můžeme se na sebe spolehnout a rekla bych, ze mame nadstandardně dobrý vztah (co tak slyším). Přesto první půlku mého těhotenství zarlila, záviděla a samozřejmě to pramenilo ze strachu. To je asi ten hlavní rozdíl oproti menším starším sourozencum: ti větší vám to nakouri v plné parádě a dozvíte se s drsnou upřímnosti dospívajícího, co třeba ani nechcete 😆
Druhá strana toho je, ze jim to můžete upřímně vracet. Ona stejně striktní upřímnost je to nejlepší. Ujistila jsem ji, že ji budu furt milovat, ze si najdu čas (jen samy dve), ze nebude ohrožen její prostor a pozice v rodine a ze ji nemáme místo chůvy. Ale ze se muze stat, ze treba si ten cas nebudu moct udelat hned anebo ji cas od casu poprosime, aby se segrou travila cas. Rekla mi, že už vybírá pro mladší ségru plyšáka, ze přemýšlí, jak asi bude vypadat... to mě fakt potěšilo, ale jak jsem psala: trvalo to tu půlku těhotenství, nez to do této miry pochroupala. Teď nás společně ceka 2.screening. Jdeme ve třech jako rodina (Hujerovic hadr 😄). To mě fakt těší. Nenutila jsem ji, ale vyhrála zvědavost 😄 a jak to bude? No, uvidíme... ja myslím, že upřímná a pravidelná komunikace dokáže leccos vylepšit. Teď jsme na dovolené a já samozřejmě nelyzuji, tak jsou na svahu jen partner a dcera a myslím že to má pozitivní dopady na jejich vztah, ze se zas o něco prohloubí... a ze i dcera pozná, že se na něho muze spolehnout jako na mě. My nemáme totiž s dcerou úplně jednoduchou minulost a i kdyz jsme s muzem pres tri roky, tak se ty vztahy mezi námi pořád budují a myslím, že tak poslední 3/4 rok tvoříme opravdovou rodinu se vším, co k rodině patří. Věřím, že moje druhá dcera do toho tak nějak vpluje a skládačka bude úplná 😍
@hanicka25 ahoj, jako první bych chtěla moc pogratulovat k radostné zprávě a přeju, aby bylo vše v pořádku 🍀😊❤️ na naši první dceru jsme čekali dlouhých 5 let.. při této představě, že ti podruhé může trvat také tak dlouho nebo déle, nebo to nemusí přijít vůbec, jsme se s manželem shodli, že se začneme snažit, co nejdříve.. že budou alespoň parťáci, když se podaří brzy.. no vyšlo to tak, že jsem momentálně v 28tt a až se malý narodí budou s dcerou přesně o 2 roky plus minus týden ❤️❤️ první pocity, když jsem těhotenství zjistila byla obrovská radost a i strach, aby bylo všechno v pořádku vzhledem k našim problémům s početím.. teď když se blíží porod mam pořád radost a těšíme se na miminko ti bez debat, ale začíná mě přepadat i strach, jak to budu zvládat, dcera už například nespí přes den, nebo večerní uspávání, spaní v noci, aby se nebudili.. aby na malého nežárlila, abych byla schopna se věnovat první dceři, jak si zaslouží a aby se necítila odstrčená.. ale věřím, že si to po pár týdnech všechno sedne a zajedeme se a až malý trochu povyroste, tak ze budou opravdu parťáci.. počítám, že ten první rok bude mazec 😁🙈 , ale už se těším až budeme doma všichni 4 ❤️😊
Když jsem otěhotněla podruhé, byla to naprostá panika, co jsem to provedla, proč jsem s tím souhlasila, že to nezvládnu a že chudák první dcera. Takže pokud třeba někdy zacítíš něco podobného, tak ničeho neboj, mít dvě děti je boží a ít tři ještě lepší 🙂
Moc gratuluji a přeji ať miminko hezky roste 🍀 Já když čekala druhé miminko, moc jsem se těšila. Vůbec mě neprepadaly myšlenky, že bych to nezvládla. Pak přišlo třetí miminko, to jsem se malinko už bála, jak to budu zvládat a taky ten třetí je největší raubir (teď mu budou 3roky). No a za pár týdnů k nám přibude 4te miminko. Jsem v rozpacích, na jednu stranu se těším na to voňavý novorozenatko, na druhou stranu mám obavy, jak to budu vše zvládat.