• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jsem ve 32tt a pociťuji odpor k manželovi, co po porodu?

6. prosince 2013 
Ahojky, možná to tady někde je ale... Mám takovej problém, jsem podruhé těhotná, momentálně ve 32tt, už asi tak měsíc pociťuji odpor k manželovy :pensive: , možná je to moc silný slovo :slight_smile: ale prostě nechci aby se mě dotýkal, vadí mi na něm věci který jsem dřív neřešila, dokonce i jeho chůze-šoupání papučama mě vytáčí :sweat_smile: , no děs, někdy se až stydím....Nejlíp se cítím když není doma. Strašně mě to vůči němu mrzí, má nás strašně rád, na mimi se moc těší. Co se týče sexu nevadí mi v těhu mám to ráda ale raději si to udělám sama než aby se mě dotknul :pensive: . Dokonce se mi zdají i erot.sny, naposled s Tomem Klusem :grinning: :grinning: . Ještě musím podotknout že manžel na mě nenaléhá i když před těhu jsme řádily i 4-5 krát do týdne :wink: . U prvního těhu jsem nic takového nepociťovala tak mám strach jestli se to po porodu vrátí do normálu. Nemáte někdo zkušenost? Neodmilovala jsem se třeba? První dcerka má už 5 a je strašně hodná takže vyčerpáním to taky být nemůže.... :frowning2: celkem mě to trápí...děkuji maminkám co písnou :wink:
10. lis 2013 v 10:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pepena27 Těhotná sice nejsem, ale sny o Tomáši Klusovi mívám celkem pravidelně a už chápu, proč je občas tak unavený, když dělá vedlejšáky u tebe... :grinning:
A teď vážně, myslím si, že jsi spíše jen unavená a přetažená, už to máš za pár.Já bych to řešila spíše až poté, kdy by to přetrvávalo i po porodu, tam to kolikrát maminky nechají dojít až do krajních mezí.Já jsem byla na konci těhotenství protivná, protože už jsem věděla, co mě čeká a podvědomě jsem už měla strach z porodu.
10. lis 2013 v 11:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Ahoj, netrap se tím. Řekla bych, že za to mohou hormony, starosti, únava, kterou, ač ji nepociťuješ, prožíváš. Vždyť těhotenství je pro tělo pořádný záhul. :slight_smile: Ať chceme, nebo ne, přepadají nás myšlenky, jak všechno zvládneme, jaké budeme mámy, zda se dokážeme o maličké dobře postarat, vychovat ho. V případě druhorodiček jsou to určitě pocity, jak mít ráda obě děti stejně, aby ani jedno nestrádalo atd... Já jsem prvorodička. V současné době začínám 27. týden a občas se cítím podobně jako Ty. I co se sexu týče. :wink: Někdy bych svého chlapa láskou snědla, jindy poslala na jinou planetu. Jednou jsem ráda, že je se mnou doma, jindy si blaženě užívám, když na pár hodin zmizí. :grinning: A že najednou vidím víc jeho chyb? To asi ke vztahu patří, kor v těhotenství. :wink: Ten můj nechává věci (nádobí, ponožky, trenky) tam, kde mu odpadnou z ruky, všechno odkládá na "potom", až "se to udělá"... Nic neřeší, nikam nespěchá... :grinning: Nikdo z nás není dokonalý. Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Rozpory byly, jsou a budou. Netrap se - bude líp. :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
10. lis 2013 v 11:53  •  čeká miminko, termín má v únoru 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
Asi máte pravdu, neměla bych to tak řešit. Sice si říkám že jsu v pohodě ale stejně pořád něco řeším, aby bylo mimi zdravé, jestli to všechno utáhneme, abych na náledí neuklouzla až bude mrznout...vánoce... :slight_smile: , je toho fakt hodně. No alespoň můžu být ráda že nemám noční můry jak jiný těhulky a pěkně si ty noci užívám :grinning: :grinning:
10. lis 2013 ve 12:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
:slight_smile: Jasná věc. Vlastně je nám fajn, že? :slight_smile: Hormony si s námi pěkně hrají a k tomu jsme my, ženy, takové věčně ustarané, přemýšlivé... Chlapi se mají líp - přepnou ve své hlavě do krabice prázdna a nic neřeší. Taky bych chtěla umět myslet na nic! :grinning: Já už dneska stihla svýho chlapa sprdout za několik pohozených věci a s poznámkou, že už to po něm uklízím naposled (řečeno asi posté :wink: ), ty jeho resty odstranit. V té chvíli mě šíleně štval, uběhla hodina, dvě a já se k němu zas tulím... :slight_smile: K tomu mi v hlavě běhá asi 1000 možných myšlenek, jako kdy uklidím před návštěvou nezvané tchýně, co mi ještě zbývá pořídit/půjčit do výbavičky, jak léčit můj atopický ekzém v těhotenství a kde vzít peníze na přírodní preparáty, co zase zítra uvařím atd... :grinning: Na Vánoce asi každýmu něco vyrobím, protože peníze nezbudou už vůbec. :grinning: Ale stejně je život krásnej, ne? V bříšku nám roste nový život, máme muže, kteří nás přes naše nálady mají rádi, máme střechu nad hlavou, co jíst a pít... :slight_smile:
10. lis 2013 ve 13:07  •  čeká miminko, termín má v únoru 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Připojuji se - hormony, hormony a zase jen ty hormony. Mě se ke konci těhotenství příčila jakákoli zbližovací tělesná aktivita a partner mě naprosto vším popouzel. Tehdy jsem sledovala jeden seriál (něco jako dneska Ulice) a přišlo i na milostnou scénu (nic odhaleného tam ale ani vidět nebylo) a mě to přišlo uplně nechutné, jakože co je to za úchyláky :grinning: a přitom mám jinak fyzický kontakt s pratnerem veeelmi ráda :wink: Vůbec se tím netrap a nech tomu čas. Kdyby si manžel něčeho všimnul, tak mu to normálně vysvětli. Radost z toho mít asi nebude, ale aspoň bude vědět, že je všechno vpořádku, jen ty hormony blbnou :wink:
10. lis 2013 ve 23:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zdravím :slight_smile: Chtěla bych se zeptat jak jsi na tom teď? Změnilo se něco, nebo máš pořád odpor k manželovi?
U nás to je asi takhle....Čekáme s přítelem první miminko. Ze začátku jsem trpěla silnými nevolnostmi a nejvíc to asi odnesl právě ten můj chlap :grinning: Dřív jsme měli sex každý den min. jednou a oba při chuti samozřejmě. Jenže mě nastaly časy, kdy jsem měla problém mu dát i pusu. Strašně mi smrděl, vadilo mi, když mě večer v posteli obejmul (moc těžká ruka :grinning: ), když na mě mluvil, když na mě nemluvil, prostě úplně všechno. A dokonce i objímání, protože asi logicky když mě roste bříško, tak se my dva, moje bříško a jeho pivas k sobě všichni nevejdeme :angry: ....Chuť na sex jsem taky neměla a nedej bože chtít po mě něco ve spojitosti s pusou (z toho se mi zvedá žaludek do teď :unamused: ). Teď jsem ve 29tt a zhruba před 6 týdny mě to úplně přešlo. Z ničeho nic :slight_smile: Najednou jsem pusy potřebovala, přestalo mi úplně všechno vadit. Teda nálady mám pořád, ale takový ten odpor je pryč. Možná ještě jedna věc mi zůstala - vadí mi usínat moc blízko hlavami k sobě, protože nemůžu dýchat ten teplý vzduch. Jinak fakt nic....Tak by mě zajímalo, jak to dopadlo u vás :sunglasses:
6. pro 2013 v 17:08  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek