Sobecký partner během těhotenství: Je chyba na mé straně?
Hezký den,
asi podobných diskuzí zde bude hodně, ale jsem už zoufalá a asi se potřebuji vypsat.
Já (23) s partnerem(30) jsme spolu přes rok a nečekaně jsem otěhotněla. Poslední 3-4 měsíce se chová hrozně a já čím dál tím víc přemýšlím o odchodu od něj.
Ze začátku se partner choval normálně. Jezdila jsem za ním na víkendy, on ke mně a bylo to super. Já se kvůli němu přestěhovala 100 km daleko od rodiny. Nejdřív jsem bydlela ve svém bytě a po čase, když jsme si řekli, že je blbost, abychom měli dva byty mi nabídl, ať se přestěhuji k němu. Problém jsem s tím neměla, ten byt jsem znala a cítila jsem se v něm příjemně.
Chvíli na to, se událo to, že jsem otěhotněla. Říkala jsem, že je to poměrně brzo a jak tuhle situaci vyřešíme. On byl ten, kdo mě utvrzoval v tom, že to spolu zvládneme a necháme si to. Já ze začátku měla pochyby, ale nakonec proč ne. Budu to mít dřív za sebou. Partner se ze začátku opravdu staral a snažil. Když jsme to říkali rodinám, tak největší obavy jsme měli, jak zareagují naši.
Paradoxně naši měli nejlepší reakci, ale jeho rodiče asi nadšení moc nebyli. V tu chvíli mi přišlo, že se v jeho matce něco zlomilo a od té doby mě prostě nemá ráda. Vždy když tam jedeme, tak má na mě nějaké úštěpačné poznámky. Necítím se tam vůbec příjemně, ale snažím se ji v rámci možností respektovat. Po 4D ultrazvuku pronesla, že mimčo není moc pěkné.Jak tohle může o vlastním vnoučeti říct.To už jsem měla opravdu na krajíčku.
Před Vánoci měla narozeniny a přítel ji dal letenky do zahraničí na květen i pro otce, protože ještě nikdy neletěli letadlem. Z dárku očividně nadšená nebyla a pronesla, že sama s otcem nikam letí, že poletíme taky. V soukromí jsem pak partnerovi si dovolila naznačit, že tou dobou budu v 8. měsíci a už mě nikdo nepustí letadlem. Sama jsem mu řekla, že když bude těhotenství bez problému, ať klidně letí, ale pokud budou komplikace,tak bych byla ráda, ať zůstane se mnou.
Celou dobu to bylo v pořádku,až pak se komplikace přeci jen objevili.
Naposledy jsem byla na pohotovosti v porodnici a tam jsem byla sama a přítel ani nejevil potřebu za mnou dojet. Na pohotovosti jsem nakonec zůstala až skoro do půlnoci a jen mi zavolal a ještě to bral všechno na lehkou váhu. Momentálně lítám po doktorech, injekce, infuze, různá vyšetření a nikdo neví, jak to bude dál. Partner se mnou byl akorát na dvou screeningách a 2x u specialisty. Tím jakoby jeho povinnost skončila.
Partnera už od února přemlouvám,ať to přesunou, že bych byla klidnější, aby tu se mnou zůstal. Ale to jakoby neslyšel.
Jeho rodina o tom ví, že komplikace mám, ale ti taky dělají jakoby nic a přeci to nic není. Naposledy mi lékař řekl, že možná můžu být ráda, že se mi narodí zdravé dítě. Od té doby jsem vystresovaná, co bude nebo nebude. Jestli je mimčo v pořádku.
Začal chodit více do hospody, vracel se v hrozném stavu. Doma byl pak na mě hnusný. Už mi řekl, ať držím hubu a nečumím. Nebo se vrátí o půl 4 ráno, já doma mezitím trhnu hrůzou jestli je v pořádku a něco se mu nestalo,protože neodepisuje na zprávy.
Vždycky měl volnosti kolik chtěl, nijak jsem ho v ničem neomezovala. Ale nyní, když byla byla ráda, aby tu pro mě byl, tak mě pošle do háje.
Teď si v klidu s rodinou odletěl a mě tady nechal. A ještě byl dotčený, že jsem mu napsala, že je sobec a nechal mě tu a dál si jede svůj život. Na to mi odpověděl, že dělám opět uraženou.
Jeho přátelé, moji přátelé, naši vůbec nechápou, jak mi to mohl udělat a odletět, když jsem v takovém stavu jakém jsem a ještě ví, že je u mě riziko předčasného porodu.
Posledně když jsem s nim o tom mluvila, tak mi řekl, že se chovám jako malé ubrečené děcko a že jsem ublížená. Nedá se s ním vůbec komunikovat.
Já vůbec nevím, co dělat. Psychicky jsem už vyčerpaná. Mám ho opravdu ráda, ale za tohle co mi udělal mu to ani nedokážu odpustit. Jak se na něj do budoucna mohu spolehnout, když je schopný být takhle sobecký. Osobně si myslím, že v tom má i prsty jeho matka, jak se teď chová.
A to že pro mimčo nekoupil vůbec nic, ani kočárek vůbec nezmiňuji.
Jsem já tady ta špatná?
Předem se omlouvám za delší zprávu.
Možná tohle není partner pro tebe... Mám to v hlavě asi nastavené hodně jinak než ty. My jsme taky měli jet s rodinou na dovolenou na konci mého 7. měsíce. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, pobyt jsem samozřejmě chtěla včas zrušit bez storno poplatků. Ale chlapovi jsem řekla, ať klidně jede, že rodina se určitě těší. Vůbec jsem ani nad komplikacemi neuvažovala. Ale on řekl, že chce být se mnou. Ale já to nějak nevyžaduju. Kdybych na něho tlačila, citově vydírala, tak bych ho akorát tím nas*ala. Ale já jsem hlavně člověk, co si nejradši řeší věci sám a hlavně nesnáším, když mě někdo lituje. Takže prostě pro mě některé situace nejsou nějak děsivé nebo deptající jako třeba pro jiné lidi - jakože mě někdo neutěšuje. Mně se kolikrát spíš chce zvracet, když mě někdo utěšuje. Když je mi zle, jsem nejradši sama.
@adelisss a mělas nějaký závažný těhotenský komplilace? Ono se to takhle hezky od monitoru píše, když to neznáš. Já jsem velmi samostatné žena, nejsem kňoura, nepotřebuju pečovatelku, ani doprovod na skríninky, ale když jsem každou brečela, že čekám postižený dítě (a celý den seděla v dětské ambulanci a premedikovala děti s tracheostomií a pegem k operacím), tak kdyby manžel proti mé vůli si někam odjel, byla bych hodně zklamaná. Protože to je ten rozdíl, tobě to nevadilo, autorka si přeje mít partnera u sebe
@drep však jo. Proto říkám, že to asi není partner pro ni. Potřebuje někoho, kdo ji bude víc podporovat. Jako kdybych pak už měla komplikace, tak těžko říct, jak by pracovaly nebo nepracovaly hormony. Možná bych si jen řekla, že jsem mu předtím neměla dovolit, aby jel pryč. A prala bych se s tím sama. Jako se spoustou jiných věcí (třeba s domácím násilím, kde jsem to taky pak ukončila sama, ale určitě jsem s tím za nikým nechodila).
@drep Myslím si, že nemusí být až takový problém, že někdo není vedle přímo fyzicky. Teda asi pro někoho jo... Ale v dnešní době mobilů a internetu... S chlapem jsme měli vztah pár měsíců na dálku, protože byl pracovně v zahraničí. A každý den jsme spolu byli v kontaktu. Nebyla jsem sice těhotná, ale... Partner autorky taky nebude pryč x měsíců. Spíš asi problém je, že autorka nemůže sladit potřeby s partnerem, každý táhne jinam. Není tam úplně asi snaha o nějakou vstřícnost, kompromis, kdoví...
@adelisss a to je prave ono každý jsme jiný. Jak jste řekla nebyla jste těhotná a nemůžete srovnávat vztah na dálku kdy jste oba věděli do čeho jdete s tím ze autorka je těhotná s komplikacemi a partner si odletěl na dovolenou a nechal ji samotnou at se s tím popere. Tohle by můj manžel nikdy neudělal i kdybych měla těhotenství bez komplikaci. V jednom s vámi souhlasím tohle není zřejmě partner kterého by autorka měla mit u sebe. Myslím ze se spíše přišla vypovídat a přečíst par příběhu které ji bud otevřou oči nebo naopak příběhy se šťastným koncem kdy si rekne tohle byl jen preslap dam tomu ještě sanci. Do toho ale my nevidíme. Můžeme ji jen říct náš pohled na to a poradit ji ale to je vše.
Manzel snad nebyl na zadnem sreeningu(byl ridic kamionu) ani u jednoho ditete. Starsi stihl dojet ten den porodu a u porodu byla segra a u mladsi to stihl a tu minutu na sale tam byl. Oni to neprozivaji tolik...ne vsichni, ale pak byl a je skvelej tata. Ale i kdyz jsem hodne samostatna jednotka, tohle by neudelal. Resp. castecne ho i chapu, rodice poprve letadlem...versus vase komplikace. Pokud se neozyva se strachem o vas, odstehujte se zpet. Pokud dostane lekci, treba se probere, ale obavam se, ze tam je bohuzel velky vliv matky a to je tezky souper, pokud chlap nestoji za matkou jeho ditete. Sama to zvladnete! Drzim pesti, at se to vyresi co nejlepe pro vas a miminko.
@adelisss hele, já jsem holka z ára, ze záchranky, zažila milión super stresových situací, situací, kdy jsem měla staženou zadnici, situací, po kterých jsem se úlevou rozbrečela, když skončily dobře, přesto se nic ani vzdáleně nepodobalo tomu, když mi řekli, že můžu mít postižen dítě. Bolelo to tak moc, jako když mě kobyla prudce kopla do břicha, že jsem přeletěla stáj a zastavila se o protější dveře a dva roky měla obtisk podkovy na břiše. Fakt si to neumíš představit. Ale hlavně, ty bys mu dovolila, cajk. Ona si ho přála u sebe. Jí se může stát, že ji najednou nebude mít kdo odvízt do porodnice, jí se může stát, že bude ležet s tokolýzou na riziku a bude chtít hladit po ruce (to je totiž úplně normální potřeba, žádná slabost) nebo že porodí dítě s apgar 1-3-6, co půjde rovnou na CPAP a ona se bude klepat strachy a nebude mít u sebe toho, kdo by to měl prožívat s ní, protože tenhle blb teda rozhodně nevypadá, že koupí klidně letenku první třídou, jen aby sedl na první letadlo a byl u ní. Chápeš? Jakkoliv bude zakladatelce samozřejmě děsně držet palce, aby všechno proběhlo hladce a měla krásné zdravé miminko
@maja050812 Těžko říct, jaký partner autorky ve skutečnosti je. Můj chlap je taky dost svobodomyslný, nepotřeboval chodit na každou kontrolu, někteří předpovídali, že bude hrozný otec. Ale já si to nemyslím. Není úplně ten typ, který s radostí přebaluje a odsává soplíky, ale umí si skvěle pohrát a je určitě méně přísný než já. Otázka, jak se autorka ve vztahu cítí. Chlap může na ženskou kašlat, i když s ní je ve stejném bytě a městě a nikam paty nevytáhne. Naopak i na dálku člověk může cítit pozornost druhého. Pokud už se problémy ve vztahu kupí už delší dobu, tohle může být ta pověstná poslední kapka...
@drep Neříkám, že jsem normální, ale měla jsem období, kdy jsem 10 let nebrečela. Ono tě může hodně ovlivnit i rodina, kde se nedává najevo žádná slabost. Nevíme, z jakého je ten muž prostředí, může mít v sobě emoce hodně uzavřené, být tvrdý k sobě i druhým... Další věc je, že je mu autorka prostě putna.
@adelisss Vše je o komunikaci, respektu, kompromisech. Jsou samozřejmě situace které by se měli řešit bez nějakých kompromisu jako třeba “mám rizikové těhotenství a mám strach zůstat tady sama” pokud to ale autorcin partner zazdil a přesto odletěl tak to o něčem svědčí. Me spis vždycky zaráží takový to “ partner, manžel je takový a makový ale dříve takovy nebyl”… jasne všichni se v průběhu života měníme a resime spoustu věci a to má vliv na to jak se občas zachovame ale kdybych viděla ze se manžel ze dne na den chová jako tupec tak hledám pricinu i v sobě. Možná se autorcin partner cítil utlacovany a měl pocit ze její těhotenství využívá k tomu aby ho držela u sebe říkám možná to tak vnímá on ale to je těžké posoudit.
📌
Počkala bych. A pokud bude mimino na světě a jeho chování se nezmění tak bych odešla.
Ale úplně Tě chápu, máte v tom být oba spolu, ma Ti byt oporou, pomáhat Ti.. tohle chování není z mého pohledu v pořádku. Přeji Ti, ať se to narozením miminka změní.
@nany1322 Rekla bych mu, ze jedine ubrecene decko je jeho matka, ktera si vydupala jeho ucast na dovolene, prestoze vi, ze ma doma tehotnou partnerku. Hele, vypla bych si zvuky na tel, zahodila ho hluboko do kabelky, sbalila veci a vypadla k rodicum. Po celou dobu jeho dovolene bych se mu uz ani neozvala a at si sam v klidu rozmysli co chce a jak se zachova. Kdyz odejdes az po porodu, muze ti delat sakra potize ze sis dovoli odejit, v nejhorsim to da k soudu a zustanes v miste bydliste pryc od rodicu :(.