Těhotenství a rozházené vztahy v rodině
Ahoj. Potřebuju poradit. S mojí mamkou jsme měly vždy perfektní vztahy, až na pár vyjímek. Např. když jsem se měla vdávat, moji rodiče nám hrozně mluvili do svatby. A brali to tak,my platíme, takže rozhodujeme. Tam jsme to ustáli, i když nakonec pro mě a manžela byla svatba zkažená. S manželem jsme se spoustu let pokoušeli o miminko, nešlo to, a poslední rok mě naši skoro nutili, abysme s tím něco udělali, a šli třeba na umělé oplodnění. A vůbec je nezajímal můj negativní postoj k umělýmu. No ale světe div se, stal se zázrak, a já otěhotněla normální cestou. Jsem asi v 5.týdnu, vím o těhotenství 10 dní. Čekala jsem že to do rodiny přinese radost, ale je to spíš naopak. Co jsme to rodičům oznámili,tak manželovi rodiče jsou v pohodě, aspoň zatím, ale moji rodiče úplně blázní. Když mluvím o mimču, říkám mimísek-a naši vždycky zhnuseně, že jaký mimísek, přece miminko...Každý den se mě ptají jak mi je, jestli už zvracím, a dostávám nevyžádané rady a poučování. Že ať počítám že mi bude hrozně zle, a co mám jíst a pít, a co nemám, když jsme s manželem nadhodili jaká jména bysme dali, tak se zhrozili, že ať si to rozmyslíme a ať dáme něco normálního, jinak že nám dítě vynadá a nechá se přejmenovat. Když jsme řekli že chceme postýlku s nebesy, tak ať neblázníme, že to je hrozně nebezpečný, co kdyby to na mimčo spadlo. S manželem jsme si pro radost koupili jedny dupačky, velikost 62. A hned poučování že jsou hrozně malinký, že do toho mimčo nenarvu, a že kdybych nakupovala s mamkou, že by mi poradila, že ona už má zkušenosti. Když jsem byla smutná, naši se mě ptali co mě je. Řekla jsem jim své obavy z těhotenství, a místo pochopení na mě táta začal řvát, a říkal ať tím ještě nedeptám manžela. A že to bude obrovská změna v životě i pro ně - jako proč pro ně? Oni to asi rodit ani vychovávat nebudou. Dneska jsme s manželem byli u našich na návštěvě, a dopadlo to zle. Řekla jsem že pokud vše bude v pořádku, tak chci ambulantní porod. Mám z nemocnic doslova fóbii a panickou hrůzu. Manžel mě podporuje, ale táta na mě začal řvát, že ať na to rychle zapomenu, ať myslím taky na ně, a že kdyby se něco stalo, tak s ním pak zažiju pravé peklo. Mamka zas začla že si to můžu plánovat jak chci, ale že pak budu ještě ráda v porodnici, že budu určitě po porodu úplně chcíplá,a taky že určitě naše mimi bude mít novorozeneckou žloutenku. Můj manžel jí jen v klidu řekl, že proč uvažují pořád negativně, že ještě něco přivolají. A že my dva si to uděláme podle svýho. No a bylo zle. Mamka se rozbrečela, táta nadával, že oni už mají zkušenosti, a že oni mají pravdu, na to jsem řekla, že my si chcem udělat vlastní zkušenosti, ale nebyli jsme pochopeni. Pak mi mamka psala sms, že jak byl na ní můj muž zlý, že proti ní jede, a že je jí to jasný, že mě chce odtáhnout do svýho rodnýho města. Přitom manžel chce zůstat v mém rodném městě. A že se nemusíme teda ani stýkat. Hrozně mě mrzí jejich přístup, místo aby mě uklidňovali tak mě rozčilují. Je to normální? Až porodím, bude nám s manželem 30,takže jsme dost dospělý na to, abysme si vychovali dítě podle svýho.
Ja docela chapu..ze to oznamila tak brzy..na mimco cekaji dlouho a myslela si ze udela proste rodicum radost. Uprimne ja kdyz byla poprve tehotna tak jsem toho byla plna a musela jsem to rict hned...v podstate jsem to mamce rekla ten den co jsem se to dozvedela. Na nejake cerne myslenky jsem vubec nemyslela..jako ze bych o to mohla prijit atd..to me Vuuubec nenapadlo. A bylo to krasne tehotenstvi..zadny strach a stres...jako treba ted..kdyz mam za sebou i jinou zkusenost..takze autorku chapu..proc to chtela sdilet...a to zeje to pro ne mimisek...to je uplne nepodstatbe jak tomu malemu stvoreni rikaji...myslim..ze jsou i horso nazvy...mimisek mi vubec neprijde nejake divne...myslim ze uz jsem se s timto nazvem setkala a rozhodne jsem to neresila...
@vendelinka08 Ono je to fakt věc názoru, kdy to říct, každý to máme jinak. Nedá se jasně říci, co je vyloženě dobře a co špatně. Ale já za sebe říkám - říct o těhu co nejpozději. Dnes končí každé druhé těhu v samým začátku, což si asi moc lidí neuvědomuje nebo spíš se to bojí si uvědomit...samozřejmě přeji autorce, ať to není jejich případ. Radost asi udělat rodičům chtěla...ale pro mě je třeba nejdůležitější, že se prcek dobře vyvíjí. Takže říkat budoucím prarodičům o mimi zatím nepotřebuju. Pro mě je důležitý, že mám radost já a manžel. Na prarodiče a jejich názory je času dost. Aspoň se člověk vyhne blbým řečím.
@ruzicka06 ja to beru...take jsme to nikomu nerekli...ale je to treti a vim..ze velkou radost z toho mit asi nebudou...ja betu. Ze prvni je prvni..a ta radost je proste takova..ze clovek si spoustu veci nepripousti...urcite kdyby mela spatnou zkusenost..tak to oznami pozdeji...ale urcite to zalezi na kazde zene...jak rikam..mamce se sverim a vim ze je to v pohode...vloni take vedela a kdyz jsem musela na revizi..podrzela me.
po osobni podobne zkusenosti naprosto souznim s prispevkem @kristyn.g -chapu, ze je tezke postavit se vlastnim rodicum,na druhou stranu, oni absolutne ukazuji nerespekt k vam a vasemu manzelovi, k vasi dospelosti a vasi ceste zivotem. Ocividne se nesrovnali s tim,ze jste dospeli,mate pravo na svuj nazor,svoje postoje a svuj svobodny zivot,bez jejich vlivu. Samozrejme muzou svuj nazor rict,ale musi respektovat,ze vy mate treba opacny.Doporucila bych opravdu hned ted ze zacatku nastavit hranici co si muzou dovolit a co ne. I za cenu omezeni kontaktu a toho,ze treba budou chvili nastvani. Do budoucna to ocenite. Neni nic horsiho,nez kdyz babicka/dedecek nedba toho,jak chcete vest svoje dite...
@vendelinka08 Je to prostě věc názoru, přesně tak a záleží to na každé ženě, jak píšeš. Je to hodně o vztazích v rodině. Já je třeba nemám bůhví jaký vztahy, proto jsem neřekla o těhu, ani když to mělo být to první - a ještě že tak, když to nedopadlo, to samý i napodruhý. Teď do třetice to budu tajit co nejdéle to půjde.
Nejradši bych to nikomu neřekla do porodu. Tchanovci se to dozvěděli v 14. a moji rodiče v 16.tydnu. Krom toho, že na začátku je vysoká šance potratu, tak jsem nechtěla, aby mě všichni omezovali. A předně to se taky stalo, zakazují mi cokoliv dělat, nosit, tchyně mi bere věci z rukou. Jsem těhotná, ne nesvepravna. A to jim to chtěl muž říct o měsíc dřív, brr.
@renatajsemja Nezdá se, že byste měli vždy perfektní vztahy s rodiči. Souhlasím s některými tady, že to působí, jako byste byli teenageři a ne dospělí lidé. (I pojmenování mimísek je promiň hrozně infantilní.)
Oznamovat těhotenství tak brzy komukoli kromě partnera je nerozumné. Ale stalo se. Podle mě jediná zralá reakce na jednání rodičů je: nechcete se s námi bavit jako s rovnými, nebudeme se s vámi bavit, dokud to nepochopíte.
Těhotenský newsletter
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu
Zjisti víc o svém těhotenství: Těhotenství týden po týdnu. Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce.
Podobné diskuze
Modrý koník ti poradí v každém trimestru.
Zjisti víc o prvním trimestru.
Zjisti víc o druhém trimestru.
Zjisti víc o třetím trimestru.
Jak se zjišťuje pohlaví dítěte?.
Důležitá jsou různá vyšetření v těhotenství.
Určitě tě nemine 3D ultrazvuk.
Nebo také screening v 1. trimestru.
Někdy se může objevit i streptokok v těhotenství.
Závažná pak je preeklampsie.
Mimísek je příšerné označení a souhlasím s tím, že v 5. tt je všechno tak nejisté, že bych si to rozhodně nechala pro sebe. Kupování dupaček hned co nepřijde menstuace je sakra brzo. Já jsem taky poslouchala nějakou chvíli chytré rady co udělat a kdo by mohl s otěhotněním pomoci, ale protože jsem už za sebou měla potrat v 10. týdnu o kterém naštěstí nikdo nevěděl, tak bych radši poslouchala řeči o umělém. Bohužel, dvě čárky na testu nic neznamenají a vybírat postýlku tak brzo je opravdu hodně předčasné.
Za sebe - kdybych to okolí mohla říct až po porodu, tak by to bylo ideální. Já to držela v tajnosti jak dlouho to šlo.